89/2012 Sb.

Občanský zákoník: Srovnávací komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x vybraným sporným výkladovým otázkám občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a souvisejících předpisů. Autory jsou renomovaní právnxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxí instituty,
-
shrnutí hlavních publikovaných názorů s důrazem na odlišnosti v interpretaci, nebo nastínění neřešeného problému,
-
komentář, ktxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxnávacího komentáře, k jakému výkladu se přiklánějí, nebo návrh řešení neřešeného problému s příslušným odůvodněním.
Další připravované výklxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx
x
xrávní jednání,
-
zajištění (zvláště zástavní právo),
-
vedlejší ujednání u kupní smlouvy,
-
nájem (bytu, nebytu),
-
náhrada škody, bezdůxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxch zohledňovány nově publikované odborné názory popř. judikatura a dále budou některé výkladové otázky, které v průběhu času přestanou xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxorace členem statutárního orgánu a prokuristou?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Souvisexxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxář k § 451. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 485.
Autor upozorňujx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxích společností v praxi a pro praxi (nejen soudní).
1. vyd. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2016, s. 31-35.
Autoři se odvolávají na usnesxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
xxud tvrdí, že společné jednání prokuristy a člena statutárního orgánu odporuje zákonné právní úpravě a společenská smlouva společnosti je v odpovídajxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxdnatele a prokuristy.
Rekodifikace & praxe
. 2015, č. 4, s. 22
Dle autorky je kombinace jednání jednatele x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxce jednatelů. Ve své podstatě totiž nejde o nic jiného než o stanovení podmínky, při jejímž splnění může jednat jednatel samostatně. Jestliže však má spxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxnat, považuje to za vnitřní omezení, protože požadavek spolupůsobení prokuristy zasahuje do vnější působnosti statutárního orgánu.
5.
ROSICxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/muze-podle-nove-upravy-jednat-prokurista-spolecne-s-jednatelem?
Autor poxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xelze dva takto různé instituty pro účely společného jednání za společnost kombinovat.
6.
LASÁK, Jan. Komentář k § 47. In LASÁK, Jan, POKORNÁ, Jarmxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx xxolečnému jednání prokuristy a člena statutárního orgánu, když z § 164 odst. 2 obč. zák. dovozuje, že zákonodárce pro účely nastavení způsobu jednání zx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxí omezení zástupčího oprávnění statutárního orgánu, které nemá účinků vůči třetím osobám.
7.
HURYCHOVÁ, Klára. Prokura v novém občanském zákonxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx Klíčovým argumentem je podle ní absence relevantní právní úpravy, která by takový způsob jednání výslovně připouštěla. Odmítá argumentaci zásadou lxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x výkonu funkce a souběhů. In ZOUFALÝ, Vladimír (ed.). XXII. Karlovarské právnické dny = XXII. Karlsbader Juristentage. Praha: Leges, 2014, s. 414
Autxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxu, že by byl statutární orgán zcela xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxn, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654).
Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1089
Autorka připouští společné zastoupení s xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xednatele (člena představenstva) a prokuristy? Rekodifikace & praxe. 2013, č. 4, s. 7
Autorka připouští pro některé případy společné zastoupexx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxpení společnosti „ulehčuje“ od společného zastupování dvěma členy statutárního orgánu.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře lze za kráxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxxmu se vyjádřil i Vrchní soud v Praze, a to s negativním závěrem. Rozpor soud vyvozuje z porovnání § 164 a § 450 obč. zák., když jednatelské oprávnění členx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxj použít paušálně, soud se vůbec nevypořádává s případem, kdy je prokura širší a prokurista je výslovně oprávněn zcizovat a zatěžovat nemovitosti. Dálx xxxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx orgán. Ustanovení § 163 obč. zák. však nesouvisí s vlastním oprávněním jednat (vnější působnost), ale zakládá vnitřní (rozhodovací) působnost statxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtom ale opomíjí jednu ze zásad soukromého práva - že totiž uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 obč. zák.). Soxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxá práva.
Nakonec Vrchní soud uvádí, že kdyby se připustilo společné jednání prokuristy a člena statutárního orgánu, muselo by se připustit i společxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx v rozsudku žádným způsobem podložena. Soud se totiž vůbec nevypořádal s tím, že občanský zákoník výrazně sbližuje postavení člena statutárního orgánx x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxzhodně nemají všichni zástupci.
Rozhodnutí Vrchního soudu je tak argumentačně zcela nepřesvědčivé a do případu příliš světla nevneslo. Přesto byxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx k dané problematice v usnesení ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016. Setrval na svém negativním závěru (ujednání je absolutně neplatné pro rozpor x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xelze statutárnímu orgánu odebrat (ani ujednáním v zakladatelském právním jednání). Samostatné zástupčí oprávnění každého člena statutárního orgáxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxm „uvnitř“ tohoto orgánu.
Komentář:
Jedná se o případ, k němuž již existuje předchozí judikatura, proto je třeba řešit nejdříve to, zda její závěry x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxxečnost s ručením omezeným se domáhala zápisu způsobu jednání prokuristy tak, že prokurista podepisuje za společnost vždy společně s jedním jednatelexx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxčnosti jednajícím za společnost (v rámci úkonů týkajících se podniku).“
Soud argumentoval odlišným postavením statutárního orgánu a jednatele, cox xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxvem je i to, že statutární orgán je zástupcem právnické osoby (právnická osoba nově není nadána svéprávností a není schopna sama jednat prostřednictvíx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxi, ale
a)
zástupčí oprávnění statutárního orgánu je koncipováno jako generální (§ 163 obč. zák.), zatímco zástupčí oprávnění prokuristy je již ze xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxitř korporace - má na starosti obchodní vedení, které prokuristovi nepřísluší.
I když nový zákoník značně přibližuje postavení člena statutárxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xále je třeba přemýšlet i nad tím, zda na problém nahlížíme z pohledu prokuristy či z pohledu statutárního orgánu (tedy zda vážeme jednání prokuristy na sxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxgánu je třeba vyrovnat se nejdříve s § 47 z. o. k., kde se stanoví, že omezení jednatelského oprávnění orgánu obchodní korporace nejsou vůči třetím osobáx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxkého oprávnění.
Jednatelské oprávnění je vymezením působnosti statutárního orgánu, tedy případů, v nichž je oprávněn jednat. Od toho je třeba odlxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xalné hromady, se řadí mezi omezení jednatelského oprávnění, avšak určení společného jednání dvou jednatelů judikatura již dříve aprobovala s tím, že xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxnosti je velmi blízké právnímu postavení člena statutárního orgánu, proto je tu prostor pro analogické posouzení (takový prostor není u jiných zástupxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx však zůstalo zástupčí oprávnění statutára nedotčeno, je třeba, aby prokuristovo zástupčí oprávnění bylo ve stejném rozsahu, tedy aby bylo v prokuře vxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xři společném jednání se automaticky rozšiřuje zástupčí oprávnění prokuristy na úroveň zástupčího oprávnění člena statutárního orgánu.
Ospravexxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxťuje zápis způsobu jednání v obchodním rejstříku.
Aby skutečně nemohlo jít o omezení zástupčího oprávnění, je možné společné jednání omezit pouze xx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx To jsou ty případy, v nichž je jako způsob jednání za společnost stanoveno společné jednání dvou členů statutárního orgánu. Připustíme-li v těchto příxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxlnosti druhého člena statutárního orgánu nemohl vůbec jednat.
Závěr:
Občanský zákoník výslovně nebrání společnému zastupování obchodní korpoxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxandardu péče.
Existuje tak prostor pro analogické posouzení tohoto případu s případem, kdy je určeno společné jednání dvou členů statutárního orgxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxsané ve veřejném rejstříku.
Nejsilnější argumenty pro umožnění tohoto společného zastupování vidím v situaci, v níž existuje kolektivní statutáxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxtí.
Musím však upozornit, že Vrchní soud i Nejvyšší soud společné zastoupení členem statutárního orgánu a prokuristy odmítly.
Vede pxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x xx0, § 446 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 450.
Autor upozorňuje na různé názory, jasně však píše, že se pravidlo nepoužije pro zastoupení statutárním orgánem, neboť ten má oprávnění zastuxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxdifikace a praxe.
2015, č. 9, s. 16 a násl.
Autoři bez bližší argumentace tvrdí, že § 431 obč. zák. je pouze obecnou úpravou, která xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxolečnosti je bližší smluvnímu zastoupení, proto by při překročení použili § 446 obč. zák.
3.
ŠTENGLOVÁ, Ivana, DĚDIČ, Jan, TOMSA, Milan et al. ZOKx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxcie.cz/zok-jednani-zastupcu
Autoři pouze uvádějí, že se považuje za sporné, zda se pravidlo v § 431 obč. zák. vztahuje pouze na zástupce podnikatexx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxodní právo.
2014, č. 8, s. 263 a násl. (shodně též EICHLEROVÁ, Kateřina. Může prokurista překročit své zástupčí oprávnění? In:
www.obczan.cz
[onlinxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Autorka píše, že § 431 obč. zák. se týká pouze zástupce dle § 430 obč. zák. Navíc dovozuje, že prokurista nemůže své zástupčí oprávnění překročit, ale xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxlip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III.
§ 419-654. 1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 29
Autor uvádí, že pravidlo o následcích xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxkatele - na zástupce dle § 430 obč. zák., na zaměstnance, na prokuristu i na členy statutárního orgánu.
6.
LASÁK, Jan. Komentář k § 431. In LAVICKÝ, Pxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xrávnické osoby, neboť ti mohou právnickou osobu zastupovat ve všech záležitostech.
7.
DĚDIČ, Jan. Úprava konfliktů zájmů v zákoně o obchodních koxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxsti použít obecné pravidlo o překročení zástupčího oprávnění též na členy statutárních orgánů právnických osob - podnikatelů. Je patrné, že neuvažujx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxze k následkům překročení zástupčího oprávnění prokuristou a dovozuje, že se použije § 446 obč. zák. Píše, že by sice bylo možné § 431 obč. zák. považovxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xbch. zák. nebyl aplikováno na překročení oprávnění smluvního zástupce, tj. prokuristy, nýbrž zástupce zákonného).
9.
UHLÍŘ, David. Komentář k § xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxažuje § 431 obč. zák. za zvláštní právní úpravu ve vztahu k § 446 obč. zák. (je patrné, že použití § 431 obč. zák. neomezuje pouze na zastoupení dle § 430 xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxit (s ohledem na § 453 obč. zák.).
10.
PELIKÁNOVÁ, Irena, PELIKÁN, Robert. Komentář k § 430 a 431. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Oxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxch textu xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxení podle NOZ. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 29. 4. 2014 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novinky-v-zxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxnislav. Zastoupení podnikatele. In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část.
Pxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx obč. zák.
13.
ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Zastoupení. In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl pxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxle (§ 431 obč. zák. je ve vztahu speciality k obecným pravidlům).
14.
KORBEL, František. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku.
Bulletix xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x30 obč. zák.
Shrnutí publikovaných názorů:
Mezi publikovanými názory lze vypozorovat dvě skupiny. První zastává názor, že pravidlo o překročexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxjí buď § 440, anebo § 446 obč. zák. Druhá skupina vychází z toho, že § xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx se ten či onen zástupce může vůbec překročení dopustit.
Komentář:
Zastoupení je v občanském zákoníku upraveno v § 436 a násl. (hlava III v první čásxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xásledky překročení zástupčího oprávnění - v obecné rovině (§ 440 obč. zák.) a zvlášť pro smluvní zastoupení (§ 446 obč. zák.).
Mimo tuto regulaci sxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxupce podnikatele (arg.
„překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění-“
). Systematicky je ustanovení zařazeno mezi pravidla o podnikateli xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxvidlům o zastoupení, ať již jde o zastoupení smluvní, zákonné nebo o opatrovnictví.
Závěr o specialitě § 431 obč. zák. podporuje i teleologický výkxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxosti) ve vztahu k podnikatelům. Souvisí to s podnikatelským rizikem, požadavkem aktivního profesionálního výkonu (zde např. péčí věnovanou výběru zxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxe či jeho opatrovnictví). Z tohoto pohledu je navíc nelogické, aby zastoupení vznikající na základě různých titulů, ale vůči publiku plnící stále tutéx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx., je třeba připomenout následující. Obchodní zákoník v § 15 odst. 1 upravoval zastoupení podnikatele osobami pověřenými při provozování podniku uxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtupčího oprávnění. Tuto návaznost již § 431 obč. zák neobsahuje.
Závěr:
Překročí-li jakýkoli zástupce podnikatele své zástupčí oprávnění, podxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxáleží na tom, zda se jedná o člena statutárního orgánu, osobu pověřenou určitou činností, vedoucího odštěpného závodu, prokuristu atd.
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HUBKOVÁ, xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
Autorka již zachycuje právní stav zákona o pozemních komunikacích po novele z roku 2015, tudíž uvádí, že stavba dálnice, silnice a místní komunikace jx xxxxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxp; praxe.
2015, č. 2, s. 9
Autor dochází k závěru, že zákon o pozemních komunikacích není příkladem zvláštního právního předpisu ve smyslu § 498 odst. x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxeku pozemních komunikací, aby usilovala o dosažení zákonem žádaného stavu, tedy toho, aby se vlastníkem pozemních komunikací příslušné kategorie stxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xomentář k § 498. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 273
Autoři uxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx v § 498 odst. 1 věty druhé obč. zák. Vycházejí z toho, že ze zákona o pozemních komunikacích xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1765
Autor píše, že dálnice, silnice I. a II. třídy a místní komunikace jsou samoxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x 3055. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1234
Autor odkazuje na § 17 zákxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx, že když je stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace zřízena na cizím pozemku, může být tento pozemek zatížen věcným břemenem, které je nezbytné xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxe, silnice nebo místní komunikace jsou samostatnými věcmi oddělenými od pozemku, na kterém stojí.
Komentář:
V komentovaném případě jde o výklad § xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxtaty, je i tato věc nemovitá.“
Ve vztahu k zákonu o pozemních komunikacích je třeba se ptát, zda se jedná o předpis, který stanoví, že pozemní komunikacx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxdla pochyb.
Většina publikovaných názorů vychází z textu zákona o pozemních komunikacích účinného do 13. 11. 2015. Od tohoto dne je však účinná novxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx není součástí pozemku. Tím došlo k vyjasnění toho, zda lze zákon o pozemních komunikacích považovat za jiný právní předpis ve smyslu § 498 obč. zák., nxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx:
Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, výslovně stanoví, že stavba dálnice, silnice a místní komunikace není souxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxuhou obč. zák. a uzavřít, že taková stavba je samostatnou nemovitou věcí.
Účelová komunikace (byť v některých případech naplní znaky stavby ve smyxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxromého práva).
Jaké kritérium rozhoduje o dočasnosti stavby?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 498, 506 obč. zák.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x x06. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 540.
Autorka píše, že na dočxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxe apod.
2.
FOJTÍK, Lumír. Povaha dočasné stavby.
ASPI - Původní nebo upravené texty pro ASPI.
Publikováno dne 3. 11. 2014.
Autor zastává názor, žx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxě vykládat a posuzovat institut dočasné stavby jen z pohledu občanskoprávního. Povaha dočasné stavby závisí na průniku objektivních a subjektivních xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx? Jaké mohou být v praxi dopady výjimky ze superficiální zásady pro dočasnou stavbu?
Rekodifikace a praxe.
2014, č. 10, s. 25
Autor navazuje na názor vyxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxx xo sám každý relevantně posoudit. Typicky by tak šlo o různé provizorní či sezónní stavby. Jediné kritérium, které však výslovně odmítá, je ztotožnění dxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxná část (§ 1-654).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1763 a násl., 1796 a násl.
Autor k dočasným stavbám pouze uvádí, že se jimi rozumí ty stavbxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxr, MELZER, Filip. Superedifikáty a nový občanský zákoník.
Právní rozhledy.
2014, č. 4, s. 132 a násl. (shodně též TÉGL, Petr, MELZER, Filip. Komentář k x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx
xxxxxx xxinášejí ucelený pohled na problematiku dočasné stavby, věnují se všem v úvahu přicházejícím kritériím. Docházejí k závěru, že přednost by mělo mít objxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxčasnost stavby tak ukazuje její provedení, umístnění apod. Autoři se vymezují proti kritériu veřejnoprávního stavebního zákona a rovněž proti kritxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xetr. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 16 a násl.
Autor zastává názor, že rozhodujícím je, zda došlo ke zřízení budovy na xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxvbou je taková, kterou vlastník na svůj pozemek umístí na časově omezenou dobu, nebo taková, kterou stavebník zřídí na cizím pozemku na základě práva náxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxstinou prokáže, že má právo uvedenou stavbu budovy na pozemku zřídit. Vkladovou listinou přitom může být souhlas vlastníka pozemku se zřízením stavbyx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxáš. Komentář k § 506. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2xxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xtavbu, u níž stavební úřad předem stanoví dobu jejího trvání. Zřejmě však nemá jít o jediné kritérium, když v jiné pasáži píše o dočasné stavbě jako o stavxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1229 a násl.
Ze zmínky v rámci komentáře k § 3055 obč. zák. lze usuzoxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx) a to s odkazem na rakouskou tradici, na níž NOZ myšlenkově navazuje. Naopak se výslovně staví proti použití kritéria stavebního zákona. Za dočasnou sxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
2012, č. 10, s. 273 a násl.
Autor se ve studii věnované právu stavby i lehce dotýká problematiky dočasné stavby. Představuje svůj názor, že dočasnost stxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxmku).
Shrnutí publikovaných názorů:
Doposud publikované názory jsou zcela rozpolcené - od názorů, že je třeba brát v úvahu vymezení dočasné stavxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx objektivnímu kritériu. Je však pravdou, že drtivá většina autorů nedává pro své závěry přezkoumatelné argumenty; výjimkou jsou Tégl s Melzerem.
Koxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxl výjimku - součástí pozemku nejsou dočasné stavby.
Předně je třeba připomenout, že pro oblast soukromého práva nelze použít vymezení pojmu stavbax xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxtí i v případě různých specifických staveb, o nichž normuje občanský zákoník (dočasná stavba, trvalá stavba, podzemní stavba apod.). Z tohoto důvodu jx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxního zákona.
Institut dočasné stavby je znám i v okolních právních řádech, přičemž v každém z nich se k němu přistupuje trochu odlišným způsobem. Hisxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxtavěny s úmyslem, aby tam nezůstaly trvale, přičemž z § 297 ABGB vyplývá, že tyto stavby nejsou součástí pozemku (německy Superädifikate). Zákonným kxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxasná stavba, ale v § 95 BGB stanoví, že součástí pozemku nejsou ty předměty, které jsou s pozemkem spojeny jen za dočasným účelem (jedná se o zdánlivé součxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxu pozemku (např. loděnice, rekreační dům), dům k provizornímu bydlení postavený nájemcem (má-li sloužit pouze jemu a ne i pronajímateli po skončení náxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xvé opodstatnění, je zřejmé, že se musí jednat o stavbu, která projde testem § 505 obč. zák. (není možné ji oddělit od pozemku bez jeho znehodnocení). Jedxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxo např. o stavbách, které jsou na pozemku pouze položeny, nejsou s ním spojeny a lze je kdykoli bez znehodnocení pozemku odstranit, vůbec neuvažujeme jaxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxjšímu technickému provedení (např. prodejní stánek, pouťová bouda, stavební buňka apod.). Naopak, pro každou dočasnou stavbu platí, že ji nelze z pozxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxezeného - dočasného - využití. Vlastnická autonomie se tu však střetává se zásadou publicity věcných práv a právní jistotou třetích osob. Upřednostníxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx, zda jde o stavbu trvalou nebo dočasnou, tedy zda je stavba součástí pozemku nebo není. Proto se domnívám, že před tímto zcela subjektivním a nekontroloxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxtu třetích osob, neboť přitom nedojde k úplnému potlačení vlastnické autonomie => stále zůstává prostor k tomu, aby stavebník zřídil dočasnou stavxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxilon, který má být po skončení veletrhu odstraněn, letní divadelní scéna, tribuny stadionu postavené pouze za účelem konání sportovní akce, provizorxx xxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxění vyplývajícího z dočasného užívacího titulu (např. nájmu, pachtu, výpůjčky, výprosy,-), jak je tomu např. v Rakousku nebo v Německu? Domnívám se, žx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxvazku mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem slouží jeho evidence v katastru nemovitostí. V úvahu tak přichází dočasné zřízení služebnosti (jejímž obxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx mít na pozemku pronajímatele stavbu).
Závěr:
O dočasnosti stavby rozhoduje objektivní kritérium - způsob užívání stavby, případně právní titul xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxu inženýrské sítě nemovitou věcí?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 498, § 509 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxl, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxovitou věcí, nelze-li je přenést z místa na místo bez porušení jejich podstaty. Navíc upozorňuje, že sítě elektronických komunikací jsou výslovně povxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxko movitých či nemovitých věcí. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 9. 5. 2017 [cit. 2017-07-13]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/claxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxé inženýrské sítě za nemovité věci. S odkazem na § 498 odst. 1 obč. zák. uvádějí, že v konkrétním případě bude nutné řešit, zda přenesením z místa na místo xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx x. 33-34 (shodně též TÉGL, Petr. Některé aktuální výkladové problémy úpravy nemovitých věcí v NOZ - I. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-nemovitych-veci-v-noz-i)
Autor považuje inženýrské sítě za nemovité věci. Ve vztahu k § 498 odst. 1 obč. zák. píše, že nemůže být rozhodujícím arguxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
4.
BAUDYŠ, Petr. Nemovitá věc podle nového občanského zákoníku.
Rekodifikace & praxe.
2014, č. 12, s. 3 a násl.
Autor píše, že je absurdní trvxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xákoník, zatímco pokud by zcela totéž stanovil kterýkoli jiný zákon, šlo by o věci nemovité. Tak doslovně se právo, které tvoří určitý celek, který by měl xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx v novém občanském xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxt nemovitou věcí, když nevyhovuje stanoveným podmínkám.
6.
TÉGL, Petr, MELZER, Filip. Komentář k § 498. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanskx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxci staví na výkladu pravidla v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák. Z požadavku spravedlnosti stejné posuzovat stejně a různé různě dovozují, že omezení v § xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxi o věcech nemovitých. Připomínají, že i v samotné důvodové zprávě se píše, že inženýrské sítě jsou nemovitou věcí.
7.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 49xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx věcí v občanském zákoníku za taxativní a píše, že i když je povaha určité věci přirozeně nemovitá, nemusí být nemovitou věcí ve smyslu práva. Chtěl-li by xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx sítě, o kterých jiný právní předpis (ve smyslu § 498 odst. 1 obč. zák.) stanoví, že nejsou součástí pozemku (např. § 104 odst. 10 zákona č. 127/2005 Sb., x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxtář. Svazek I (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1177-1178, 1202-1203
Autor tento problém neřeší. Zastává však stanovisko taxativníxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, Petr. Dočasná stavba, veřejný statek a actio publiciana.
Soudní rozhledy.
2014, č. 1, s. 39.
Autoři si pokládají xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx na straně jedné, a týmiž věcmi podle jiných právních předpisů na straně druhé? Racionální důvod nenacházejí. Dovozují, že § 498 odst. 1 obč. zák. obsahxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xx xxpřenosné věci, které nejsou součástí pozemku podle samotného obč. zák. Inženýrské sítě tak jsou nemovitými věcmi.
10.
PAVLÍK, Miroslav. Konstrxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxstruktivni-kritika-ss-498-noz
Autor se odchyluje od čistě jazykového výkladu slov „jiný právní předpis“ v § 498 odst. 1, tvrdí, že se jedná o chybu a žx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxrů:
Většina autorů se kloní k závěru, že stavba inženýrské sítě je nemovitou věcí, argumentují tím, že se stejnými případy je třeba zacházet funkčně sxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xbč. zák.
Komentář:
Občanský zákoník se k povaze stavby inženýrské sítě nevyjadřuje. Pouze v § 509 obč. zák. se stanoví, že liniová stavba není součxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxnožinu liniových staveb. Z toho je patrné, že se jedná o věc v právním smyslu slova - je však movitá či nemovitá? Toto rozhodnutí je nezbytné pro aplikaci dxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxavidla omezující nakládání s nemovitými věcmi apod.) Řešení je třeba hledat ve výkladu § 498 obč. zák., který obsahuje základní přístup k odlišení movxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx zákoník tento výčet doplňuje, když např. v § 1159 obč. zák. stanoví, že nemovitou věcí je jednotka, nebo když v § 3055 odst. 1 obč. zák. za nemovitou věc pxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxtými dle § 498 odst. 2 obč. zák.
Kruciálním je druhá věta předmětného pravidla po novele č. 460/2016 Sb.: „Stanoví-li zákon, že určitá věc není součáxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxdpis“ slovem „zákon“, čímž odstranila pochybnosti o výkladu. Před novelizací jsme jazykovým výkladem mohli dospět k závěru, že inženýrské sítě vyhovxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxrario - nejsou splněny podmínky pro označení za věc nemovitou, je to tudíž věc movitá. Argument a contrario však nelze použít tehdy, je-li prostor pro anxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxeologická mezera v zákoně. Hypotéza byla, že zákonodárce v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák. „zapomněl“ stanovit pravidlo pro ty věci, o nichž přímo občxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xe tam kde je stejný účel, má být i stejná právní úprava (ubi eadem ratio ibi eadem dispositio). Lze totiž vysledovat zákonodárcovu snahu po tom, aby s přirxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxotézu mohl racionální důvod, který by ospravedlnil odlišné zacházení s typově shodnými případy. Existoval důvod, aby se inženýrské sítě (a též přirozxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx (která se navíc o inženýrských sítích vyjadřuje jako o nemovitých věcech), ani publikovaná literatura. Nebylo zřejmé, proč by kritériem odlišného poxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xe zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který v § 104 odst. 10 stanoví, že „síť elektronických komunikací (včetně stožárů, nadzemníxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxkých sítí, že není součástí pozemku - tedy to samé, co obecně stanoví i občanský zákoník sám v § 509. Měla být pouze díky tomu tato inženýrská síť považovánx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxa analogické použití § 498 odst. 1 věty druhé obč. zák. též na ty věci, o nichž přímo občanský zákoník stanoví, že nejsou součástí pozemku, tzn. i na inženxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx automaticky též příslušenství, které je nemovitou věcí?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 510, § 560 obč. zák.
Související instxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxované názory:
1.
SPÁČIL, Jiří, HRABÁNEK, Dušan, BIČOVSKÝ, Jaroslav.
Sousedská práva podle nového občanského zákoníku.
Praha: Leges, 2015, s. 2xx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx domněnky § 510 odst. 2 obč. zák., neboť převodní smlouva by ohledně příslušenství podléhajícímu evidenci nesplňovala náležitosti vkladové listiny xxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxř. Svazek III.
§ 419-654. 1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 361-362
Autoři mají za to, že názory vyslovené v dosavadní judikatuře již nejsou udržitelné. Jxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxní smlouvy hlavní věci. Je-li však příslušenství předmětem evidence v katastru nemovitostí, musí existovat vkladová listina s předepsanými náležitxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1809
Autor se vymezuje vůči rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxla v této smlouvě vyjádřena vůle převést rovněž příslušenství (vůle převést nemovitou věc musí být vyjádřena v písemné formě). Z toho lze usoudit, že auxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxli) přejde automaticky s převodem vlastnického práva k věci hlavní.
4.
KINDL, Tomáš. Komentář k § 510. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef ex xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx x. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 (R 75/2004), v němž soud rozhodl, že když tvoří příslušenství nemovitá věc, může dojít k jeho převodu na jiného smlouvoux xxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxěnku § 510 odst. 2 obč. zák.
5.
THÖNDEL, Alexandr. Komentář k § 1105. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxděnou nemovitou věcí se převádí i její příslušenství. V příkladech píše např. o studni, která (je-li samostatnou věcí v právním smyslu), je nemovitou vxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xákoník III. Věcná práva (§ 976-1474).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 354
Autorka se v pasáži o nabývání nemovitých věcí problematice příxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxx/2011). Zřejmě se tak ztotožňuje s názorem, že je-li příslušenstvím nemovitosti jiná nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, pak vůle je převésx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxx964 Sb., občanský zákoník, je překonaná a kloní se k závěru, že příslušenství, které je nemovitou věcí, sleduje osud hlavní věci bez dalšího na základě uxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxeré jí nepodléhají.
Z předchozí doby jsou stěžejní tato rozhodnutí:
- rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 (R 75xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxci. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní tak bylo vždy třeba projevit vůli převést i příslušenství, a to zákonem předepsaným způsobem (u nxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xa nabyvatele věci hlavní nepřešlo.
- rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1844/2004: Soud se přihlásil k rozhodnutí R 75/2004 x xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx předmětem evidence v katastru nemovitostí. Je-li příslušenstvím nemovitost, která evidenci v katastru nepodléhá, postačí k jejich převodu vyjádřexxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx písemně.
- rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 832/2008 (R 122/2011): Soud navazuje na předchozí rozhodnutí. Výslovně upozxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxmi a příslušenstvím“. Vůle k převodu příslušenství totiž není projevena dostatečně určitě. Je-li příslušenstvím nemovitosti jiná nemovitost, evidxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxvky § 5 odst. 1 katastrálního zákona (zákon č. 265/1992 Sb.) a podléhající vkladu do katastru nemovitostí.
Komentář:
Občanský zákoník zakotvuje xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxk.). Nelze-li tedy ani výkladem smlouvy zjistit, jaká byla vůle smluvních stran ohledně právního osudu příslušenství, uplatní se tato právní domněnkx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxím nemovitá věc, můžeme rozlišit dva případy - buď nepodléhá evidenci v katastru nemovitostí (např. různé podzemní stavby se samostatnými účelovým urxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxe jeden pozemek xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx ve smlouvě, kterou se převádí hlavní věc, byla jasně vyjádřena vůle převést i příslušenství. To však již nemuselo být individualizováno. Nyní se právnx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxlouvy převedeno společně s hlavní věcí (titulem k převodu nemovitého příslušenství je smlouva, ne zákon). Ve smlouvě již nemusí být výslovně uvedeno, xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxerý pro smlouvu o převodu nemovité věci požaduje dodržení písemné formy.
Druhý případ je složitější, neboť do úvah vstupují právní předpisy katastxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxušenství, jde o výraz smluvní ekonomie), který reprezentuje ona vyvratitelná právní domněnka v § 510 odst. 2 obč. zák. Druhým je zájem na právní jistotx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxkem a jaká práva k nemovité věci existují).
Podle zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, se zápisy práv do katastru nemovitostí provádějí na zákxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx je nemovitou věcí, takto popsáno ve smlouvě, kterou se převádí hlavní věc, nemůže být taková listina ani podkladem pro zápis změny vlastnictví k přísluxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxde o případ, v němž by právo zapisované do katastru nemovitostí vznikalo na základě právní skutečnosti, aniž by zákon stanovil listinu, která má být podxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxi [-], vznikají, mění se nebo zanikají [věcná] práva [-] dnem vkladu do katastru nemovitostí.“ To však neznamená, že by převodní smlouva byla z tohoto důxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3309/2012, v němž se soud ve stručném odůvodnění mimochodem vyjádřil i k vyvratitelné právní domněnce § 510 oxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxv. přirozené příslušenství.“ V kontextu celého rozhodnutí se zřejmě jedná o mylné vyjádření, které nedává smysl.
xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx odst. 2 obč. zák., tzn., že převod hlavní věci se týká i příslušenství, i když není ve smlouvě zmíněno. Je-li však příslušenství evidováno v katastru nexxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xhledně příslušenství.
Kdy je v případě e-mailu dodržena písemná forma právního jednání?
Petr
Bezouška
Související ustanovenxx
x xxxx xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxsud publikované názory:
1.
BERAN, Vladimír. Komentář k § 562. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1x xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xostačuje možnost zachycení obsahu a určení jednající osoby. Autor dovozuje, že určení jednající osoby je možné pouze tehdy, je-li stranami sjednáno pxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
ZELENKOVÁ, Nela. Kdy je nově prostý elektronický podpis rovnocenný s podpisem vlastnoručním? In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 12. 1. 2017 [xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxcnim-104697.html
Autorka z čl. 4 bodu 10 eIDAS dovozuje, že podmínkám široké definice elektronického podpisu vyhovuje též podpis e-mailové zprávx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxá k podepsání.
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx xxx
xxxxx xxxxx xe puncem podpisu je vůle podepisující osoby podepsat písemnost. Při splnění této podmínky je elektronickým podpisem i připojení jména na konec e-mailxx xxx xx x xxxxxxx x xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx15 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z: https://www.obczan.cz/clanky/obczan-live-je-prosty-email-pisemnym-pravnim-jednanim (shodně též KORBELx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxx: Leges, 2014, s. 645 a násl.)
Autor uvádí, že ustanovení § 562 odst. 1 obč. zák. je zvláštní úpravou platné písemnosti bez podpisu vůči obecné úpravě píxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx x x x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxí, plní-li i funkci zajišťovací.
5.
KOSÁROVÁ, Kristýna. Elektronický podpis při e-contractingu. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 9. xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxntuje názor, že je k e-mailu nutné připojit alespoň prostý elektronický podpis (např. biometrický podpis), který bude vyhovovat požadavkům zákona o exxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2021 a násl.
Autor k zachování písemné formy v případě e-mailu požaduje uvedení zaručeného elektronického podpisu (s. xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx uvedení jména na konci datové zprávy (např. e-mailu, SMS apod.). Dále však svůj závěr relativizuje s tím, že v kombinaci s dalšími skutečnostmi (např. exxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxvěry z toho plynou, když uvedení prostého podpisu dle autora nepostačuje x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxho podpisu).
7.
MATULA, Zbyněk. Lze považoval e-mail bez zaručeného elektronického podpisu za písemné právní jednání?
Rekodifikace a praxe.
20xxx xx xx xx x
xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxí prostého e-mailu není kvalitativně zcela srovnatelná s pořízením a signováním listiny.
8.
TICHÝ, Luboš. Komentář k § 561, 562. In ŠVESTKA, Jiří, xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xématu nevyjadřuje. Lze však soudit, že § 562 odst. 1 obč. zák. nepovažuje za speciální pravidlo vůči § 561 odst. 1 obč. zák., ale pouze za pravidlo stanoxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxedy podle zákona o elektronickém podpisu (dále jen „ZEP“), případně jej nahradit, připouští-li to obvyklost (ta je dána zejména zavedenou praxí mezi xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxí písemné formy.
9.
ROBERT, Pelikán. RE: Písemná forma jednání a e-mail. In:
www.obczan.cz
[online]. Publikováno 23. 10. 2013 [cit. 2016-01-30xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxed#5
Autor vychází z myšlenky, že spolehlivost elektronického podpisu bychom měli porovnávat se spolehlivostí podpisu obyčejného, popřípadě tecxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxě nevidí, ze kterých ale lze např. zjistit, odkud byl e-mail skutečně odeslán a kdy. Na závěr upozorňuje, že jeho názor odporuje většinovému.
10.
HUxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx x x xx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx x. H. Beck, 2009, s. 365 a násl.
Autor zastává názor, že k zachování písemné formy při e-mailu je možné xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxnané nebo zaslané heslo. Anebo je k e-mailu připojen naskenovaný podpis (avšak to pouze za podmínky obvyklosti). Při uvedení jména a příjmení pod text exxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xx odst. 4 obč. zák. 1964), pokud jde o požadavek identifikace jednajícího.
Shrnutí publikovaných názorů:
Předně musím uvést, že většina názorů bxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxém podpisu. I přes různost v detailech se ustálily dva názorové proudy. První vycházel z toho, že § 562 odst. 1 obč. zák. je zvláštní právní úpravou vůči oxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxpisu, která stanovila, jak se jednající identifikuje. Dle prvního proudu tak bylo možné e-mail bez elektronického podpisu považovat v některých přípxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xp. zn. 30 Cdo 1230/2007, v němž soud prezentuje závěr, že je neplatná smlouva o postoupení pohledávky uzavřená přes e-mail bez elektronického podpisu dxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx písemná forma předpokládá písemnost a podpis). Tento směr sleduje i rozsudek NS ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, v němž se píše, že e-mailovou xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxť nebyla dodržena písemná forma, kterou si strany ujednaly. Nejvyšší soud v jednom z případů dokonce požadoval existenci zaručeného elektronického pxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx odst. 4 obč. zák. 1964 (které je nyní obsaženo v § 562 odst. 1 obč. zák.).
Jen na okraj stojí za připomenutí, že v rozsudku, který se týkal uzavření smlxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxického podpisu (čl. 13 zní: „Pro účely této Úmluvy písemná forma zahrnuje telegram a dálnopis.“) - srov. rozsudek NS ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 23 xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxření). Změnou však prošla systematika pravidel, když se ze čtvrtého odstavce § 40 obč. zák. 1964 stalo samostatně stojící pravidlo v § 562 odst. 1 obč. xxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxžbách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, který stanoví, jak se podepisuje právní jednání učiněné elektronickými prostředky. Poté v § 56x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxhu a určení jednající osoby. Kruciální je tak poměr těchto dvou pravidel - navazují na sebe, anebo stojí vedle sebe?
Uvažujme nyní v tom směru, že obě pxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx jednání učiněných elektronickými prostředky - první tvoří ta, která jsou podepsána, druhou pak ta, která podepsána nejsou. To není nic nezvyklého, tuxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxé straně stojí právní jednání obsažené v telegramu (tedy listině bez podpisu, kterou mohl jednající nadiktovat třeba přes telefon), a přesto jsou obě pxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxuje k zachování písemné formy vždy, aby bylo elektronicky podepsáno. Pak by ale pravidlo v § 562 odst. 1 obč. zák. bylo zbytečné, neboť nestanoví nic, co xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxek elektronického podpisu dle příslušného zákona.
Domnívám se proto, že § 562 odst. 1 obč. zák. stojí jako zvláštní pravidlo, v němž zákonodárce prxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxy, které umožňují jejich uchování a určení jednající osoby => tedy splní účel, který běžně spojujeme s podepsanou listinou.
Lze tak uzavřít, že pxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xodpisem dle zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (např. je připojený naskenovaný podpis, je zadán vlastní specifický Pxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxplývá z § 562 odst. 1 obč. zák.
Lze souhlasit i s výhradou a argumentací podanou Korbelem a Melzerem o tom, že řešení ad b) se uplatní pouze tam, kde má pxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x případě e-mailu je dodržena nejen tehdy, je-li ke zprávě připojen elektronický podpis, ale též tehdy, plní-li písemná forma pouze varovnou funkci a lzxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxu formu?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 559, 564, 582, 1758 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x758. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1709-1710.
Autor píše, že xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xxx. zák. (jehož smysl je možno spatřovat v tom, že je třeba ještě nějakou další skutečností vyvrátit domněnku, že strany nechtějí být neformálním jednánxx xxxxxxx x x x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxnané formy dodatku smlouvy. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 10. 8. 2015 [cit. 2016-08-04]. Dostupné z: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxuvní strany v písemné smlouvě, že ji lze změnit dodatkem opět jen v písemné formě, může mezi smluvními stranami dojít k neformální dohodě o tom, že předchxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xak nemusí být výslovná, ale může implicitně vyplývat přímo ze skutečnosti, že strany uzavřely dodatek v ústní podobě.
3.
ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Foxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx/clanky/rekodifikace/vyklad-pravnich-jednani-i
Autorka vychází z § 564 obč. zák. s tím, že když si strany smluví písemnou formu pro své jednání, xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. (§ 1721-2520).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 84-85
Autoři připxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx x jinou formou. Důsledkem porušení ujednané formy je relativní neplatnost.
5.
HANDLAR, Jiří. Komentář k § 559 a 564. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanskx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxxní jednání, které má dle dohody stran písemnou formu, lze změnit v jakékoli formě, ledaže se strany dohodnou jinak. Ujednají-li si pro změnu právního jexxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxit. Konstitutivní je forma, jejíž naplnění je nezbytné, aby právní jednání mohlo vzniknout a vyvolat zamýšlené právní následky => pokud v této formx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx jako předpoklad platnosti právního jednání, ale z jiného důvodu (obvykle z důvodu dokazatelnosti právního jednání či z evidenčních důvodů) => práxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxkoli, a to i zcela neformálně, opustily. Pokud strany po vzájemné dohodě provedou právní jednání v jiné formě, než kterou pro ně původně sjednaly, není dxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxvídá vůli stran, která je pro stanovení smluvní formy rozhodujícím kritériem (s. 2034). Zrušení sjednané formy může být implicitně obsaženo přímo v jexxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxý zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 750
Autor dovozuje, že ujednání stran o tom, že jejich budoucí právní jxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx Kdy je platná ústní změna písemné smlouvy? In: www.patria.cz [online]. Publikováno 11. 4. 2014 [cit. 2015-09-22]. Dostupné z: https://www.patria.cxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxlativně neplatné - to znamená tehdy, pokud se jej „postižená“ strana dovolá u soudu. Upozorňují na to, že je-li určitá forma dohodnuta stranami, lze nepxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xutor se opírá o nález Ústavního soudu (I. ÚS 1264/11) a z příkladu, který uvádí, lze dovodit, že při nedodržení ujednané formy jde o vadu, jejímž následkex xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1396
Autor tvrdí, že i když si strany zvolí pro změnu smlouvy písemnou formu, lze smlouvu změnit i úxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxuze písemnou formou. V přehledu judikatury pak odkazuje na nález Ústavního soudu (I. ÚS 1264/11), z čehož lze soudit, že při neexistenci konsensu vede nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx zvolenou písemnou formu právního jednání je možné měnit i ústně, ledaže si strany i pro takové změny vyhradí písemnou formu. Z § 1758 obč. zák. pak dovozxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxtí publikovaných názorů:
Všichni se shodují na tom, že když si strany nesjednají formu pro své budoucí právní jednání (tedy i pro změnu smlouvy uzavřexx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxlomení sjednané formy a v následcích, když dojde k jednání v rozporu s požadovanou formou (většina tenduje k relativní neplatnosti). Nejucelenější výxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxň ujednají, že změny práv a povinností, které smlouva založila, mohou být provedeny též pouze v písemné formě. To je standardní postup, který je předvídxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xednání, když pomocí vyvratitelné právní domněnky předpokládá vůli stran nebýt změnou vůbec vázán při nedodržení dohodnuté formy. Zákonodárce tím záxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xezpečí právního styku.
Mezitímní závěr: Vyplývá-li ze smluvního ujednání o formě budoucí změny práv a povinností, že forma má pouze důkazní či evidxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxsti. Takové případy však nebudou zřejmě časté.
Z autonomie vůle, potažmo ze zásady smluvní svobody vyplývá, že když se strany dohodnou, že změnu písxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx forma, může k ní dojít i neformálně, ledaže si ujednají jinak.
Klade se otázka, zda musí jít o dva po sobě následující kroky, anebo zda tyto kroky mohou xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxé mohou takto (třeba ústně) jednat a smlouvu změnit? Anebo mohou tyto dva kroky spojit v jeden? Vyplývá z ústně provedené změny, že se strany dohodly na zrxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxho případu a postupovat v souladu x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx či ruší svá práva a povinnosti z písemně uzavřené smlouvy, konsensus stran na tom, že zároveň ruší svoji předchozí dohodu o povinné písemné formě. Panujxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx - došlo ke splnění apod.). Konsensus na zrušení povinné písemné formy není naopak dán např. tehdy, domnívá-li se jedna ze stran, že právní jednání je učixxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxzitímní závěr: Jednou učiněná dohoda o formě změn písemně uzavřené smlouvy může být stranami kdykoli v budoucnosti změněna či zrušena. Konsensus na zrxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxsledek má porušení ujednané povinnosti provést změnu v písemné formě. Jedná se o případy, kdy je ujednána konstitutivní forma a zároveň z jednání stran xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx V něm soud vyslovil závěr (tehdy pro oblast obchodního práva), že nedodržení sjednané formy vede k relativní neplatnosti. V rámci nového občanského zxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxnímu jednání vůbec nedošlo (projevy vůle smluvních stran jsou bez právního významu), slovy zákona jím nejsou strany vázány. O platnosti či neplatnostx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xstně. Pokud si strany sjednají, že ji lze měnit pouze písemně, musíme zkoumat, jakou funkci forma plní.
Je-li tato funkce pouze důkazní či evidenčníx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxy vůli být vázány takovým jednáním pouze v případě, že bude sjednaná forma naplněna, musíme nejprve zkoumat, zda nedošlo ke změně nebo zrušení tohoto poxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxsus na zrušení povinnosti dodržet písemnou formu může navíc vyplývat i přímo z právního jednání, kterým se předchozí písemná smlouva mění.
Chybí-lx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxle smluvních stran jsou bez právního významu).
Smluvní strany mohou ve smlouvě nejen xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxném zrušení povinnosti měnit smlouvu jen písemně.
Mohou si strany sjednat jinou účinnost právního jednání vůči nepřítomnému adresátovxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
ONDREJOVÁ, Dana. Praha: Wolters Kluwer, 2015, sx xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
2.
SUM, Tomáš. Lze si po rekodifikaci platně smluvit domněnku doručení zásilek ve vztazích mezi podnikateli? In: [online]. Publikoxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxeni-zasilek-ve-vztazich-mezi-podnikateli-98916.html
Autor tvrdí, že pravidlo v § 570 odst. 1 obč. zák. je dispozitivní, tudíž strany mohou vázxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxpřiměřenost takového ujednání vůči spotřebiteli.
3.
LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 1. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-xxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxání dojitím do sféry adresáta (§ 570 odst. 1 obč. zák.) patří do regulace základních otázek, které umožňují racionální fungování soukromého práva jako xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxady perfekce právního jednání, pokud to zákon sám nepřipouští (s. 2155).
4.
DOBROVOLNÁ, Eva. Komentář k § 570. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xedy mohou smluvit další předpoklady dojití nebo jiný okamžik účinnosti projevu vůle, pokud to zákon nevylučuje.
5.
MATULA, Zbyněk. Smluvní fixxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx
xxx xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx
xxxxx xx xxxxxxu do německé a rakouské právní úpravy dochází k závěru, že sjednání přiměřené smluvní fikce (domněnky) je přípustné. Každé ujednání je však třeba hodnoxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xanující směr. Dosavadní judikatura však zakazovala dispozici s účinky právního jednání činěného vůči nepřítomnému adresátovi.
Komentář:
Pravxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxtí, která rozkládá riziko při doručování mezi odesílatele a adresáta: odesílatel nese riziko vadné přepravy odesílaného právního jednání, adresát nxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxí či dispozitivní - mohou smluvní strany upravit rozložení rizika odlišně? Použijeme-li test zakotvený v § 1 odst. 2 obč. zák., nutno konstatovat, že prxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxsela opírat o rozpor s dobrými mravy nebo s veřejným pořádkem. Tomu však nic nenasvědčuje. Pravidlo je tudíž dispozitivní (jinou skutečností je možná oxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxtura ohledně § 130 odst. 1 BGB, který obsahuje podobné pravidlo jako § 570 odst. 1 obč. zák. (srov. SINGER, Reinhard. Komentář k § 130. In
J. von Staudingexx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxcích právního jednání vůči nepřítomnému adresátovi, je dispozitivní (srov. KLETEČKA, Andreas. In KOZIOL, Helmut, WELSER, Rudolf.
Grundriss der bürxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xbč. zák. podporuje též předchozí judikatura, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod označením R 39/2013. V něm se Nejvyšší soud zabýxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxvrhovateli. Došel k závěru, že to možné je, konkrétně k pravidlu v § 45 odst. 1 obč. zák. 1964 (
„Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy xx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xeboť občanský zákoník výslovně umožňuje sjednání jiného způsobu uzavření smlouvy (viz § 1770 obč. zák.); není tak zřejmé, zda lze závěr soudu použít i nx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxepravou a s nedostatečným zabezpečením sféry adresáta ponechá již pouze na adresátovi. Takové ujednání může mít např. následující podobu:
„Právní jexxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
Stejně tak je přípustné ujednání, které odsune okamžik nastoupení účinků právního jednání až k okamžiku, kdy se adresát s obsahem právního jednání skxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxého sporu tvrdit a prokázat. Vyjděme ze základního pravidla, že každou procesní stranu tíží důkazní břemeno ohledně skutkových předpokladů jí příznixx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxesáta (což zahrnuje i prokázání okamžiku, kdy k tomu došlo), zatímco dle smluvní úpravy dle ukázky výše, mu stačí unést důkaz, že právní jednání řádně adxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 5 Cmo 161/2009, který řešil případ obchodních podmínek, v nichž byla ujednána nevyvratitelná domněnka, že k doručení dojde px xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx osobou významné pro jinou osobu, musí se o něm dozvědět, musí jí dojít. Vrchní soud uzavřel případ s tím, že je
„zcela nemožné, aby byly zakládány, měněnyx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxebo, kdyby tuto vůli projevoval vůči osobám třetím x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xnebo by bylo odesláno jiné osobě než adresátovi, nemohlo by se vůbec uplatnit stranami sjednané pravidlo. Navíc § 45 odst. 1 obč. zák. 1964 byl později Nxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxhové kontrole pomocí různých mechanismů v závislosti na okolnostech konkrétního případu. V případě smluv uzavíraných se spotřebiteli je třeba řešitx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxx. zák. nebo § 1800 odst. 2 obč. zák. Nachází-li se ujednání v obchodních podmínkách, uplatní se též kontrola překvapivosti dle § 1753 obč. zák.
Závěrx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxresátovi např. určitý den po odeslání, anebo až okamžikem skutečného seznámení se adresáta s právním jednáním. Jako každé jiné právní jednání, podléhx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xetr
Bezouška
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxximír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 591.
Autor na základě analogie tvrdí, že § 576 obč. zák. lze použít i v případx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxp, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 573.
Autor rozlišuje možnost použití § 57x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx (také) vyloučení pravidel o částečné neplatnosti.
3.
HANDLAR, Jiří. Komentář k § 554, 576. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná čáxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxeré vadná část právního jednání nevyvolává následky. Pravidlo o částečné neplatnosti se musí použít vždy např. na zdánlivé právní jednání všude tam, kxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxx xe vadná (a z toho důvodu zdánlivá) část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání ve smyslu § 576 obč. zák.
4.
TICHÝ, Luboš. Komentář k x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
Autor uvádí, že kvalifikace projevu vůle jako zdánlivého, se neliší od situace zjištění součásti právního jednání jako absolutně neplatného projevx xxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxvat dva názorové proudy. Jeden se přiklání k bezvýhradnému použití pravidla o částečné neplatnosti i pro zdánlivá právní jednání, druhý proud sice pouxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx obsahuje standardní pravidlo reagující na případy, v nichž vada vedoucí k neplatnosti právního jednání nepostihuje celé právní jednání, ale jen jeho xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxazeno do oddílu „Neplatnost právních jednání“.
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxjí se dvěma skupinami případů:
a)
v prvním případě nejde vůbec o právní jednání (nejsou splněny jeho pojmové znaky),
b)
v druhém případě sice jde o prxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnou zdánlivost“ v zákoníku obsaženo není. Nastíněná otázka proto po právní stránce směřuje ke zkoumání, zda existuje mezera v zákoně, která ospravedlxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx vykazuje vadu nesrozumitelnosti či neurčitosti, tudíž se k němu nepřihlíží (§ 553 odst. 1, § 554 obč. zák.); má být proto za zdánlivou považována celá kuxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxvidlo o částečné neplatnosti výrazem zásady autonomie vůle a navazuje-li na pravidlo, že právní jednání je spíše platné, než neplatné (§ 574 obč. zák.)x xxxx xx xx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxovat jako o právním jednání (neboť vadou jsou zasaženy podstatné náležitosti právního jednání), nemůžeme o analogické aplikaci § 574 obč. zák. uvažoxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxadů:
-
vyloučení pravidel o adhezních smlouvách (§ 1801 obč. zák.),
-
odchýlení se od pravidel stanovených na ochranu spotřebitele (§ 1812 odst. 2 oxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx zák.),
-
sjednání užívacího práva třetí osobě na delší dobu, než trvá nájem věci (§ 2215 odst. 3 obč. zák.),
-
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxivosti. Z výše uvedeného reprezentativního přehledu lze soudit, že tento následek má ve většině případů chránit jednu smluvní stranu před nepřiměřenxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xmlouva, neboť smluvní strana, které ujednání svědčí, by ji bez tohoto ujednání vůbec nechtěla uzavřít. Zdánlivost konkrétního ujednání tu působí jakx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxogií, naopak, účelem sankce zdánlivosti je ochránit druhou smluvní stranu před zhoršením jejího postavení, bylo-li by zdánlivé právní jednání jako cxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdu.
Závěr:
Pravidlo o částečné neplatnosti lze analogicky použít na zdánlivé právní jednání, neodporuje-li to účelu zákonného pravidla, které xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x86 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 625.
Autor píše, že námitku lze uplatnit jako mimosoudně přímo vůči adresátovi námitky, tak žalobu (vzájemnou žalobou) podanou u soudu nebo námitxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxi soudního řízení, nelze ji bez dalšího považovat za uplatněnou též vůči vedlejšímu účastníkovi.
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx práva.
Bulletin advokacie.
2016, č. 3, s. 25 a násl.
Autor bez bližší argumentace uvádí, že je nutné dovolat se relativní neplatnosti u soudu a účinky txxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxx
[online]. Publikováno dne 1. 12. 2014 [cit. 2016-08-11]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/pdfdownload.php?id=133.
Autor se vymezuje proti xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxní jednání, které se činí vůči subjektu, který vadně jednal.
4.
MELZER, Filip. Komentář k § 586. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákonxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx, tudíž k jejímu řádnému uplatnění postačuje, je-li právně jednáno vůči druhé straně.
5.
HANDLAR, Jiří. Komentář k § 586. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxranným právním jednáním, které je adresované (musí být učiněno vůči jeho adresátovi) - např. druhé straně právního jednání.
6.
SPÁČIL, Jiří. Něktxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxlatnosti je hmotněprávním jednáním, které namítající adresuje subjektu právního jednání, není třeba dovolávat se neplatnosti soudní cestou.
7x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxrs Kluwer, 2014, s. 1477.
Autor považuje námitku relativní neplatnosti za xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxela et al.
Občanské právo hmotné. Díl první: obecná část.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 189 (shodně též ZUKLÍNOVÁ, Michaela.
Právní jednání pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xvádí, že relativní neplatnost musí dotčená osoba uplatnit u soudu. Dokud to neudělá a dokud soud závazně nestanoví, že právní jednání je neplatné, povaxxxx xx xx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xdůvodnění uvádí, že námitka neplatnosti musí být uplatněna u soudu.
Shrnutí publikovaných názorů:
Drtivá většina odborníků zastává názor, že xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxní třeba podávat žalobu.
Komentář:
Právní řády znají různé koncepty následků vad právního jednání. Je-li právní jednání v rozporu se zákonem, uplxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx Nichtigkeit) může být buď absolutní, nebo relativní. Právní jednání je neplatné od počátku a záleží pouze na typu neplatnosti, zda se k ní přihlédne z úřxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xeboť tehdy je právní jednání od počátku platné, dokud není napadnuto a tím zrušeno.
Namítání (dovolání se) neplatnosti stejně jako naříkání právníxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxí vně právního jednání), ve druhém případě je nutné, aby k napadnutí (naříkání) došlo v soudním řízení (žalobou, případně procesní obranou vůči žaloběxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxoníku (při neúměrném zkrácení - viz § 1793 odst. 1 obč. zák.) nebo v zákoníku práce (žaloba na neplatnost výpovědi - viz § 72 zákoníku práce).
Klade xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxčanského zákoníku judikatura konstantně prezentovala závěr, že uplatnění námitky relativní neplatnosti je právním úkonem (nyní právním jednánímxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxík v § 586 obč. zák. sice použil slovní spojení „vznést námitku“, což ojediněle (názor Zuklínové) vede k závěru, že jde o námitku vznášenou před soudemx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxnačení námitky jako procesního institutu - vznášené před soudem (např. námitka promlčení dle § 610 odst. 1 obč. zák.) nebo správním orgánem (např. námxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxx7 odst. 3 obč. zák., námitky spoludlužníků dle § 1876 odst. 1 obč. zák. anebo námitky ručitele dle § 2023 obč. zák.).
Právo dovolat se relativní nepxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx, že je vykonáno adresovaným hmotněprávním jednáním. Je-li řádně doručeno (dostane-li se do sféry adresáta), působí právní účinky. Dojde-li ke sporu x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxtivní neplatnosti je hmotněprávním jednáním, které je adresováno vůči dalším (případně všem) subjektům právního jednání. Standardně se proto uplatxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx dlužníka, kterým zatěžuje svoji věc? B. Lze odporovat smlouvě, kterou se dlužník zříká dědického práva?
Petr
Bezouška
A. Může věřitel odporoxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxa. Komentář k § 589. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 629.
Autorkx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxho břemene, zřízení předkupního práva.
2.
ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Relativní neúčinnost - II. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxnáním, které zkracuje věřitele, může být nejenom jednání, kterým dlužník zcizuje svůj majetek, ale též např. zřízení služebnosti nebo reálného břemexx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxta!“.
Obchodněprávní revue.
2015, č. 2, s. 39 a násl.
Autoři dávají přehled dosavadní judikatury (řešící případy dle občanského zákoníku z roku 1964xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx Zdeněk. Komentář k § 589. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 82xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx13, č. 11, s. 381 a násl.)
Autor uvádí, že ke zkrácení věřitele může vést též zatížení věci dlužníka zástavním právem, zadržovacím právem, věcným břemexxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx Obecná část (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2149.
Autor uvádí, že doposud soudní praxe přistupovala k otázce zmenšení majetku xxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xbčanský zákoník stojí, píše, že je třeba uvažovat také o možnosti dovolat se neúčinnosti i vůči jiným jednáním dlužníka, která mají obdobný následek jaxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxn, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1493.
Pouze z jednoho vyjádření lze usuxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře panuje názor, že právní jednání spočívající v zatížení majetku dlužníka, je právním jednáním, xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xudikatura je opačná, když se z ní dovozují následující závěry: právnímu jednání, kterým bylo zřízeno věcné břemeno, není možné samostatně odporovat (xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx x. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2041/2012, R 18/2014).
Domnívám se, že z rozhodnutí NS týkajícího se věcného břemene však nelze dovodit tak paušální závěr. Skuxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xošlo již na základě darovací smlouvy; výhrada věcného břemene v podobě užívacího práva je její součástí, není dalším právním jednáním. Nejvyšší soud tx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx věcného břemene ve prospěch dlužníka.
Druhé rozhodnutí NS týkající se zástavního práva je komplikovanější. Nejvyšší soud argumentuje tím, že vznxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xe zástavy, a tím zmenšil majetek dlužníka, nelze odpůrčí žalobu podat. Soud dále dovozuje, že ke zkrácení věřitele dochází až uplatněním práva zástavnxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxhlásit za neúčinné vůči věřiteli. Toto rozhodnutí má zásadní vadu v tom, že v rozporu se zákonem připouští podání odpůrčí žaloby vůči právnímu jednání jxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxo zmenšení. To je však nepodstatné (a potud je xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx9 odst. 1 obč. zák.). Ke zkrácení věřitele přitom může dojít rozličnými způsoby, které nespočívají pouze v přímém snižování aktiv dlužníka (tedy tím, xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxávka zkrácena. Zatížení majetku má přímý dopad do exekučního řízení, v němž se věřitel domáhá splnění své pohledávky - ztěžuje mu exekuční zásah. Důležxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxmezuje pouze na případy snížení aktiv jejich zcizením (tomu napovídá již obecně zvolený výraz „ujít“ ve smyslu „uniknout“). Zatížením určité dlužníkxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xrčitým způsobem omezen). Věřitel úspěšný s odpůrčí žalobou se může domáhat uspokojení své pohledávky z majetku, který je ve stavu, kdy z něj nic neušlo. x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxnému jednání.
Například zatíží-li dlužník svůj pozemek služebností užívacího práva ve prospěch třetí osoby, zůstává taková služebnost v rámci nexxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxx na samotnou prodejnost pozemku a na jeho cenu. To samé platí i v rámci výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu, není-li soudem rozhodnuto o zánikx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx ze služebnosti => majetek dlužníka podléhá výkonu rozhodnutí v tom stavu, jako by vůbec tato služebnost zřízena nebyla.
Na tento případ se lze poxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xebo zástavním právem aj.) snižuje obvyklou cenu této věci, a tudíž i majetku jako celku. Zde lze již dokonce hovořit o tom, že se majetek přímo zmenšuje (kx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxáva.
Závěr:
Právní jednání dlužníka spočívající v zatížení vlastní věci zkracuje věřitele, který má právo domáhat se, aby soud určil, že takové jexxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xda od svých závěrů ustoupí.
B. Lze odporovat smlouvě, kterou se dlužník zříká dědického xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
FIALA, Roman, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 1484. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Obxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxáva lze odporovat v každém případě, vždy může být podrobena zkoumání dle § 589 obč. zák.
2.
HOLÍKOVÁ, Lenka. Možnosti dispozice dědiců s dědickxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
3.
SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej.
Dědické právo v praxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 45.
Dle autorů se potenciální dědic zříká budoucíhx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx neúčinnosti zřeknutí se dědického práva.
4.
ŠEŠINA, Martin. Komentář k § 1484. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxakého konkrétního majetku, není ani darováním, a proto lze soudit, že věřitelé zřeknuvšího se dědice se nebudou moci s úspěchem domáhat její relativní xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx široké využití odpůrčího práva. Další tři publikované názory se více méně drží důvodové zprávy, v níž se uvádí, že zřeknutí se dědického práva není daroxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxt její neúčinnosti cestou odpůrčího práva.
Komentář:
Zřeknutí se dědického práva je institutem, který umožňuje budoucímu zůstaviteli vyrovnat xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxže-li jej zůstavitel sám o své vůli nepominutelnému dědici odejmout.
Smlouvou o zřeknutí se dědického práva se potenciální dědic zříká svého postaxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx netýká majetku (nejde o vzdání se určitého existujícího práva), ale že jde o zrušení čekatelské pozice (srov. ROUČEK, František In ROUČEK, František, xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxtí.
Praha: V. Linhart, 1935, s. 69).
Zkoumáme-li tento institut pohledem relativní neúčinnosti, je třeba uvést následující: Majetek potenciálnxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxní neúčinnosti je rozhodné, zda dochází ke zkrácení věřitele (§ 589 odst. 1 obč. zák.). K tomu přitom může dojít rozličnými způsoby, které nespočívají pxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx To znamená, že stejného efektu (zabránění delaci) může zůstavitel dosáhnout za svého života i jednostranným právním jednáním - ať již pozitivně (poříxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxdy. V takovém případě je nesmyslné, aby byla připuštěna odpůrčí žaloba, fakticky by totiž nepřípustně omezovala testovací svobodu zůstavitele (shodxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxho práva, má to v zásadě stejný účinek, jako když zůstavitel prohlásí, že manželka nenabude pozůstalosti.
Samostatným případem je zřeknutí se právx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxdě proto musíme zkoumat, zda měl zůstavitel v okamžiku uzavření smlouvy zákonný důvod k vydědění nepominutelného dědice. Pokud tu takový důvod byl, opxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxoť nezasahuje to zůstavitelovy testovací svobody (zůstavitel nemůže právo na povinný díl nepominutelnému dědici bez zákonného důvodu odejmout) a skxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xospívá i rakouská civilistika (např. ECCHER,
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al. ABGB-ON.
Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch.
Wien: Manz, 2010, s. 1084). Koziol např. uvádí, že xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx tak zadlužen, že existuje obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl (KOZIOL, Helmut. Gläubigeranfechtung bei Unterlassung der Geltendmachxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxx.).
Od zřeknutí se dědického práva musíme odlišit případy nakládání s dědickým právem po smrti zůstavitele (např. odmítnutí dědictví), kde je odpůxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx zásadně bránit cestou odpůrčího práva. Výjimkou je případ, v němž se dlužník-nepominutelný dědic, zříká práva na povinný díl, aniž by existoval důvod x xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SCHWxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/odpurci-zaloba-u-nevykonatelne-pohledavky
Autor zmiňuje usnesení Nejvyššíhx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxní nelze přerušit. S tímto názorem polemizuje, neboť dle jeho soudu § 593 obč. zák. neposkytuje věřiteli stejnou úroveň ochrany.
2.
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x017, s. 631
Autorka se odvolává k judikatuře k § 42a obč. zák. 1964 (R 12/2003) s tím, že soud by měl zpravidla přerušit řízení o odpůrčí žalobě, pokud záxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxaxi.
Komorní listy.
2017, č. 2, s. 20 an.
Autorka píše, že se stále uplatní závěr o přerušení řízení vyslovený v rozhodnutí R 12/2003.
4.
HOBL, xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
x xxxxxxxxx autora vyplývá, že pravidlo v § 593 obč. zák. považuje za náhradu dosavadního postupu, při němž soud zpravidla přerušoval řízení.
5.
PULKRÁBExx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx 814
Autor píše, že výhrada podle § 593 obč. zák. nemusí být dostatečným prostředkem vždy, protože lhůta se podle tohoto pravidla staví až oznámením vxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2146
Autor píše, že dřívější postup soudu za situace, kdy vxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxí.
7.
TICHÝ, Luboš. Komentář k § 589. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxonatelná ke dni rozhodnutí soudu. O řízení samotném nepíše nic.
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxedávka věřitele vykonatelná. Odvolávají se na předchozí judikaturu k § 42a obč. zák. (např. R 12/2003).
Komentář:
Jedním z předpokladů úspěšné oxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxjmem „vymahatelná pohledávka“ (viz § 42a obč. zák. 1964), ale doktrína jej vykládala tak, že
„aktivně věcně legitimován - je věřitel, který má pro svou pxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxkoník. Komentář.
10. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 283). V kombinaci s krátkou lhůtou k podání odpůrčí žaloby (tři roky zpětně od podání žaloby) to znaxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxo, aby pohledávka věřitele byla vykonatelnou v době rozhodnutí soudu, tedy v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Soud musí své rozhodnutí zaxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx než se jeho pohledávka stala vykonatelnou, důležité bylo, aby její vykonatelnost tvrdil a prokázal do vyhlášení rozsudku.
Nejvyšší soud dále připxxxxxx xx xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xísm. c) o. s. ř. (viz rozhodnutí R 12/2003, které k této otázce založilo konstantní judikaturu). Tento svůj závěr soud rozvedl v usnesení ze dne 2. 5. 200xx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx x xodání odpůrčí žaloby. S tím souhlasí též Ústavní soud, když v nepřerušení řízení (aniž by soud učinil jiné vhodné opatření) spatřuje porušení práva na sxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx).
Shrnu-li to, dozvěděl-li se věřitel, že došlo k jednání dlužníka, které naplňuje znaky zkrácení věřitele v souladu s § 42a obč. zák. 1964, mohl podxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx titulu), návrhu měl zpravidla vyhovět. Řízení o odpůrčí žalobě tak mohlo být přerušeno i několik let, dokud pravomocně neskončilo druhé řízení o vymožxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxní je především zajistit hospodárnosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení ze dne 29. 3. 2016, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xx vyd. Praha: C. H. Beck, s. 752, nebo PŘIDAL, Ondřej. Komentář k § 109. In SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta et al. xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxázky, zda pravidlo v § 593 obč. zák. je způsobilé nahradit ochranu, kterou doposud poskytovaly soudy institutem přerušení řízení a zda soudy mohou svoxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx, která je potenciálně pasivně legitimovanou v odpůrčím řízení. Oznámení výhrady je hmotněprávním jednáním věřitele, podléhá tedy pravidlům občansxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxhradu učinit. V takovém případě těžko můžeme hovořit o tom, že pravidlo v § 593 obč. zák. plnohodnotně nahrazuje ochranu, kterou na bázi předchozí právxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xři jejichž splnění soudy dříve přerušovaly řízení.
Podá-li věřitel odpůrčí žalobu předtím, než se stane jeho pohledávka vykonatelnou, zároveň se x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xízení tak, jak to dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí R 12/2003.
Z tohoto pohledu se jeví jako velmi paušálním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2xxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxlo v § 593 obč. zák. Žádné zdůvodnění tu, bohužel, není, natož reflexe doktríny. Ve druhém rozhodnutí, v němž se soud věnoval dané problematice, již Nejxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xx18, sp. zn. 21 Cdo 5506/2017 sice soud připomíná, že každý návrh na přerušení řízení je třeba posoudit podle konkrétních okolností každého jednotlivéxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx přiznání a prokáže-li že nemohl využít výhradu dle § 593 obč. zák., soud by měl zvážit, zda vyhovět jeho návrhu na přerušení řízení.
Promlxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxe rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
VÝTISK, Michal. Komentář k § 2001. In PETROV, Jan, VÝTISK, xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxtoupit od smlouvy je majetkovým právem, a proto se promlčuje (odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu).
2.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 6xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxí argumentace uvádí, že se promlčují jednostranná oprávnění, např. právo vznést námitku relativní neplatnosti nebo právo odstoupit od smlouvy (odkaxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxní smlouvy.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 146-147.
Autor bez dalšího přejímá závěr Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 204xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxit právní jednání. Ta jsou promlčitelná, pokud je můžeme považovat za majetková práva (majetkový charakter přitom může být v právu „vnořen“ - zkoumat jx xxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxt od smlouvy autor tvrdí, že se promlčuje.
5.
ŠILHÁN, Josef. Komentář k § 2001. In HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná čáxx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx lhůtě. Píše, že striktně vzato nejde o majetkové právo v užším slova smyslu se všemi jeho atributy, avšak v širším smyslu ano, neboť zpravidla přímé majexxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx je však promlčení práva právně jednat sporné.
6.
LAZÍKOVÁ, Jarmila, ŠTEVČEK, Marek. Komentář k § 611. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xrčení, zda právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovým.
7.
TÉGL, Petr, WEINHOLD, Daniel. Komentář k § 611. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Oxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xmlouvy je pochybná, neboť by bylo vhodnější, aby takové právo bylo vykonáno ve lhůtě bez zbytečného odkladu, jakmile se oprávněný dozví o důvodech pro oxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxR, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 777
Autor uvádí, že se promlčují vexxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx na právní poměry v podobě vzniku, změny nebo jejich zániku. Mezi tato kreační oprávnění patří např. právo odstoupit od smlouvy.
9.
SVOBODA, Karel. xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxhodně též SVOBODA, Karel. K promlčení osobnostních práv a práva uskutečnit jednostranný právní úkon.
Právní rozhledy.
2012, č. 21, s. 761 a násl.)
Auxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxu. S ohledem na princip, že každý si má svá práva hájit především sám, zastává stanovisko, že právo odstoupit od smlouvy (potažmo každé právo jednostranxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx
xxxxr uvádí, že promlčení může podléhat pouze právo na určité chování (dare, facere, omittere, pati), nikoliv kompetence, jež představuje zmocnění k dalšx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxe trváním oprávněného subjektu a existencí právního stavu, jenž má být změněn nebo zrušen.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory s uxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí hlasy, které se kriticky vyjadřují tu k tomu, zda se vůbec jedná o majetkové právo, tu k délce promlčecí lhůty.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 2. 20xxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xi strany ujednaly právo odstoupit od smlouvy až do okamžiku, než bude plněno. Soud dospěl k závěru, že takové právo se začíná promlčovat následující den xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxí, protože po jejím uplynutí může zrušení smlouvy druhá strana vždy zabránit námitkou promlčení.
Dále lze zmínit rozsudek NS ze dne 29. 5. 2002, sp. zxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xajetkovým právem, a tudíž se promlčuje, je v rozhodovací praxi přijímán zcela jednoznačně. Argumenty scházejí.
K dané problematice se Nejvyšší soxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxoznačně. Případ se ale od prvního liší, neboť zde šlo o právo odstoupit od smlouvy, které vzniklo z důvodu porušení smluvní povinnosti druhé strany.
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xejsou dány jiné překážky, které by promlčení bránily. Ve starší literatuře se uvádí, že právo na odstoupení od smlouvy musí podléhat promlčení, neboť z xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx Jiří. Promlčení a prekluze v československém právním řádu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1967, s. 40-41).
Komentář:
Právo odstoupit od smlouvy patří mezi xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx, ke změně závazku, nebo k jeho zániku). Utvářecí právo není pohledávkou, nejedná se o právo na určité plnění, které by mohl dlužník uspokojit. Z toho napxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xajetková práva, je třeba nejprve zkoumat, zda právo odstoupit od smlouvy je majetkovým právem. Majetkové právo je nejčastěji chápáno jako právo, jehox xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxotu (je ocenitelné). Utvářecí právo, jakým je právo odstoupit od smlouvy, má jistě pozitivní majetkovou hodnotu, neboť následkem jeho výkonu zpravidxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xa to podívat i obráceně - budoucí nárok vzniknuvší odstoupením od smlouvy nemá bez tohoto oprávnění žádnou majetkovou hodnotu. Právo odstoupit od smloxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxnotu od budoucích nároků.
Právo odstoupit od smlouvy proto považuji za majetkové právo. Lze uzavřít, že právo odstoupit od smlouvy může podléhat prxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx kdykoli, po celou dobu trvání závazku. Ať již jde o právo založené smlouvou nebo vyplývající ze zákona (např. odstoupení zákazníka dle § 2533 obč. zák.xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxy jako právo trvající, jde o podobný případ, jako když dříve obchodní zákoník v § 387 odst. 2 stanovil, že se nepromlčuje právo vypovědět smlouvu uzavřexxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx smlouvy je následkem určité právní skutečnosti, nejčastěji porušení smlouvy. Zde lze souhlasit s tím, že je v zájmu právní jistoty, aby takové oprávněxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx ani určena, přistupuje institut promlčení. Je však třeba si uvědomit, že se v jeho rámci mohou uplatnit i obecné korektivy xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx jeho práva.
Závěr:
Právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovým a zpravidla podléhá promlčení. Výjimkou jsou případy těch práv, která jsou jakx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xdstoupit od smlouvy, které se promlčuje, je třeba zkoumat, zda ještě před jeho promlčením není dán důvod pro aplikaci obecných korektivů výkonu práva (xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx7, s. 654
Autorka píše, že zákaz promlčení zástavního práva před pohledávkou je absolutní a že zástavní právo se nemůže promlčet před promlčením pohlexxxxxx xx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 172-173
Autor uvádí, že k promlčení zástavního práva před promlčení zajištěné pohledávky nedojde bez ohledu na tox xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxle § 630 odst. 1 obč. zák., nebo uznáním dluhu.
3.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, s. 38x
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xztahující se k zajištěné pohledávce prodlouží (např. v důsledku uznání dluhu), pravidlo způsobuje, že se tím nepřímo prolonguje i promlčecí lhůta zásxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2190
Autoři pouze opisují text zákona, když píší, že zástavní právo se může promlčet nejdříve současně se samotnou zajištěnxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 926
Autoři píší, že uznání dluhu osobním dlužníkem je účinné i vůči zástavnímu dlužníkovi. S jedinou výjxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1549
Autor s odkazem na pxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx, zda se promlčení zajištěné pohledávky řídí obecnou promlčecí lhůtou nebo zda nastala taková právní skutečnost, která měla za následek její prodloužxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxtěná pohledávka.
Komentář:
Zajištěná pohledávka i zástavní právo se promlčují samostatně - jsou to dvě majetková práva, u kterých se promlčení poxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxistovalo již v předchozí právní úpravě (§ 100 odst. 2 obč. zák. 1964
in fine
).
Jedná se o jeden z výrazů akcesority zástavního práva - aby zástavní věřxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx u zástavního práva a neuplyne-li promlčecí lhůta u zástavní pohledávky, zástavní právo promlčeno není. K tomu se hlásil i Nejvyšší soud (srov. rozsudex xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxlky promlčecí lhůty - např. v důsledku uznání dluhu (§ 639 obč. zák.), nebo v důsledku přiznání pohledávky soudním rozhodnutím (§ 640 obč. zák.).
V prxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxd, aby se § 615 odst. 1 obč. zák. neuplatnil vždy. Uzná-li dlužník svůj dluh (který odpovídá zajištěné pohledávce), ovlivní to i jím poskytnuté zástavnx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx x xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxk a zástavní dlužník však nemusejí být totožné subjekty. To však sám o sobě není důvod, aby se nepoužilo pravidlo v § 615 odst. 1 obč. zák. Nicméně, poskytxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx zástavního práva nechat více zaplatit). Změní-li se tento stav, je třeba odpovědět na otázku, zda je to riziko, které má nést, anebo naopak - má jí být posxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx zjistíme, že tam je situace odlišná. V ustanovení § 2025 odst. 1 obč. zák. nacházíme totožné pravidlo, jakým je § 615 odst. 2 obč. zák.: právo věřitele vůxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxity. Ve druhém odstavci ale čteme další pravidlo: uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, vysloví-li s tím ručitel souhlas. Zákonodárce uznávxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxí, k němuž by došlo po převzetí ručení, neboť poskytuje-li ručitel zajištění až poté, co k uznání došlo, už má možnost seznámit se s rozsahem a trváním své xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxele zajištění - odlišné jen z toho důvodu, že v jednom případě je ručitelem a ve druhém případě je zástavním dlužníkem. Domnívám se, že tu existuje mezerax xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxší ochranu třetích osob - poskytovatelů zajištění, když dochází k novaci či narovnání práv, která zajišťují: poskytla-li zajištění třetí osoba, kterx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xhráněn vůči dvoustranným jednáním osobního dlužníka, ale již ne vůči jeho jednostrannému jednání v podobě uznání dluhu.
Nutno upozornit, že Nejvyxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xe zástavní právo se nemůže promlčet dříve, než uběhne nová promlčecí lhůta u zajištěné pohledávky (srov. rozsudek NS ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 191xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xromlčení zajištěné pohledávky může nastat, i když se dosud zástavní právo nepromlčelo, že však zástavní právo se nemůže promlčet dříve, dokud marně nexxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxala taková právní skutečnost, která měla za následek její ‘prodloužení‘; z pohledu ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku je rozhodnx xxxxx xxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxy jeho předmětem byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávky.“
Toto rozhodnutí se vůbec nevypořádalo s tím, že v § 548 odst. 3 obč. zák. 1964 bxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxžovat o existenci mezery a použití analogie. Bohužel, rozhodnutí je bez kritické reflexe sledováno i v dalších rozhodnutích (např. rozsudek NS ze dne 1xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxímu dlužníku bez dalšího účinné (stejně jako dohoda o prodloužení délky promlčecí lhůty). Zástavní právo se tak v některých případech může promlčet i dxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx práva namítnout neplatnost smlouvy?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 625
Autor píše, že promlčecí lhxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx na § 619 obč. zák.).
2.
WEINHOLD, Daniel.
Promlčení a prekluze v soukromém právu.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 46
Autor píše, že počátek bxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxvnímu prvku může působit určité pochybnosti.
3.
HANDLAR, Jiří. Komentář k § 586. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654xx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xprávněného o existenci právního jednání a vady zakládající neplatnost.
4.
TÉGL, Petr, WEINHOLD, Daniel. Komentář k § 611. In MELZER, Filip, TÉxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxolat se neplatnosti počíná běžet od okamžiku, kdy k právnímu jednání došlo. Odvolávají se přitom na stanovisko Nejvyššího soudu R 50/85.
5.
MELxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx14, s. 773
Autor bez dalšího píše, že pro počátek promlčecí lhůty pro uplatnění práv z omylu (tedy relativní neplatnosti) je rozhodující uzavření smlxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxí lhůty, ale uvádí k tomu, že takové pojetí by do budoucna vyvolalo značnou nejistotu. Dle jeho názoru je rozumné respektovat dosavadní přístup, ale dodxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxčanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1478
Autor klade počátek běhu promlčecí lhůty do dne, kdy právx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxázku rozpolcená. Ani jeden z názorů nelze označit za panující - část setrvává na dosavadních závěrech (běh promlčecí lhůty začíná ode dne, kdy bylo právxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xkutečnostech.
Komentář:
Právo uplatnit námitku neplatnosti se promlčuje (platí tu argumentace zveřejněná v komentáři k § 611 obč. zák. „Promlčxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxtila od 1. 3. 1983 (z. č. 131/1982 Sb.). V roce 1985 vydal Nejvyšší soud SSR výkladové stanovisko (R 50/85) k některým otázkám spojenými též s relativní nexxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxto lhůta začne běžet dnem, kdy byl učiněn právní úkon. Je třeba připomenout, že podle tehdejší právní úpravy byl počátek běhu obecné promlčecí lhůty ve vxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx pravidla § 391 odst. 2 obch. zák., který stanovil, že u práv uskutečnit právní úkon běží promlčecí lhůta ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn. Na jeho pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx 2009, sp. zn. 29 Cdo 504/2007). Toto pravidlo nebylo do nového občanského zákoníku přejato.
Klade se otázka, zda lze tento závěr udržet i po změně v pxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx bez dalšího píše, že i v případě práva namítnout neplatnost, dochází ke změně v počátku běhu promlčecí lhůty.
Pravidlo v § 619 obč. zák. se však týká pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxm hmotněprávním jednáním, které směřuje vůči jiné osobě (osobám). Jakmile druhé straně dojde, je vykonáno a není třeba žádného vymožení u orgánu veřejxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxž se však dovozuje, že se takové právo i nadále promlčuje, vzniká tu mezera a prostor pro analogii (§ 10 odst. 1 obč. zák.). Ta nás opět vrací k pravidlu v § 61x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxa namítnout neplatnost právního jednání. Vedou mne k tomu následující důvody.
Zákonodárce se v novém zákoníku jasně přihlásil k tezi, že ochrana soxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, s. 271). K tomu musí vědět (laicky řečeno), že takové právo vůbec má. Jinak by se napřx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xromlčecí lhůta, v níž se o skutečnostech zakládajících omyl vůbec nedozvěděl. Obdobně jako u promlčení je tento princip stanoven např. pro popírání otxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx neplatnost, neboť nevíme, kdy budou naplněny předpoklady pro zahájení běhu promlčecí lhůty. Toto je ale obecná námitka, která nesměřuje jen vůči tomuxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxouvy. V případě promlčení tomu lze čelit dvěma způsoby:
a)
analogickým použitím § 629 odst. 2 obč. zák. (právo namítnout neplatnost je majetkovým prxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxrétním případě zneužití práva (§ 8 obč. zák.) - např. v případě, kdy je zjevné, že oprávněný se o svém omylu dozvěděl rok před tím, než namítl neplatnost smxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx, co musíme zkoumat:
a)
kdy oprávněný získal vědomost o rozhodných okolnostech (k tomu srov. § 4 odst. 2 obč. zák.), nebo
b)
nemá-li vědomost o rozhxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxkoníku není konkrétně stanoveno, co jsou ony rozhodné skutečnosti, o nichž by měl mít oprávněný vědomost, jde-li o právo namítnout neplatnost smlouvyx xxx xxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxa neplatnosti směřovat.
c)
Existence vady, která zakládá neplatnost právního jednání.
Upozornit lze na obdobný přístup v německé právní úprxxxx x xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xx4 BGB). Ty jsou též vázány na vědomost oprávněného o rozhodných okolnostech.
Závěr:
Promlčecí lhůta práva namítnout neplatnost smlouvy běží ode xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxitka neplatnosti směřovat, existence vady, která zakládá neplatnost právního jednání; anebo kdy tuto vědomost nabýt měl a mohl.
Od kdy xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxtituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx u práva na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. In: [online]. Publikováno dne 28. 6. 2017 [cit. 2017-07-14]. Dostupné z: httxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxi-106070.html
Autor se domnívá, že zákonodárce v § 619 obč. zák. vymezuje obecná pravidla pro stanovení počátku běhu promlčecí lhůty, která jsou spxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xočátek běhu promlčecí lhůty předvídané v § 619 odst. 2 obč. zák. Systematickým výkladem dochází k závěru, že § 620 obč. zák. nenahrazuje, ale doplňuje x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xraha: C. H. Beck, 2017, s. 658.
Autorka vychází z propojené aplikace § 619 odst. 2 obč. zák. a § 620 obč. zák. Proto je počátek běhu subjektivní promlčecx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxět měl a mohl.
3.
WEINHOLD, Daniel.
Promlčení a prekluze v soukromém právu.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 68 a násl.
Autor píše, že vědomost xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxován objektivně a běh této promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti poškozeného o uvedených skutečnostech v případě, že se poškozený o nich objxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxt (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2197, 2200
Autoři uvádějí, že § xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxň ale v přehledu judikatury odkazují na starší judikaturu, která pro začátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody vyžadovala prokazatelnou věxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx9. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 949
Autoři píší, že § 620 xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxané z důvodu nedbalosti poškozeného.
6.
SVOBODA, Karel. Komentář k § 620. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxi škody a škůdci se nepředpokládá, ale musí být postaveno na jisto, kdy tuto znalost poškozený získal. Neuplatní se tedy předpoklad, že běh promlčecí lhxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx
xxxnutí publikovaných názorů:
Panuje názor, že § 620 obč. zák. je doplňujícím k pravidlu v § 619 odst. 2 obč. zák., že pouze konkretizuje skutečnosti rozxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxh, ale též poškozeným zaviněná nevědomost o nich.
Komentář:
V § 619 odst. 1 obč. zák. je stanoveno obecné pravidlo vymezující počátek běhu subjektxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxěný možnost poprvé uplatnit své právo:
a)
má-li vědomost o rozhodných okolnostech (k tomu srov. § 4 odst. 2 obč. zák.), nebo
b)
nemá-li vědomost x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxtanovení § 619 obč. zák. tak není výslovně stanoveno, co se obecně rozumí rozhodnými skutečnostmi. Z účelu promlčení lze soudit, že jimi jsou okolnostx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx některé případy jsou rozhodné skutečnosti výslovně pojmenovány (konkretizovány) v následujících ustanoveních (§ 620 - § 628 obč. zák.). Tato pravidxx xxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x osoba povinná k její náhradě (§ 620 odst. 1 obč. zák.) - má-li o nich poškozený vědomost, případně ji nemá, ale měl a mohl ji mít, začala plynout promlčecí lxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxi o těchto okolnostech. Tím vyvolává otázku, zda toto pravidlo skutečně pouze doplňuje § 619 odst. 2 obč. zák, nebo je vůči němu speciální, čímž by vyloučxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxx xx xxškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Proč tedy zákonodárce v nové textaci vypustil poukaz na zaviněnou nevěxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxtu pravidel o promlčení, na které upozorňují Tégl s Weinholdem a Melzerem (s. 948) ukazují, že záměr zákonodárce byl jasný: změnit přístup předchozíhx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx lhůty s korekcí zaviněné nevědomosti. Lze jen spekulovat, proč to text příslušných pravidel nevyjadřuje přesně.
Nicméně účel pravidla a hodnotovx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxy zvýhodňován oproti jiným oprávněným, tím, že by jeho zaviněná nevědomost nebyla brána v potaz.
Překonanými jsou tak dosavadní závěry judikatury xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxátek běhu promlčecí lhůty vyžadovaly jejich skutečnou (prokázanou) znalost bez ohledu na to, zda k ní došlo opožděně v důsledku liknavého či nedbalého xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx kdy se o těchto skutečnostech měl a mohl dozvědět.
Začíná běžet nová promlčecí lhůta u pohledávky, která přešla na zástavního dlužníka poxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxdifikací):
Doposud publikované názory:
1.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 644. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx, má splnění dluhu zástavním dlužníkem za následek, že se pohledávka věřitele nepromlčí před uplynutím šesti měsíců po splnění dluhu.
2.
PELIKxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxlné uvádí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 415/2012, podle kterého vzniká zástavnímu dlužníkovi po splnění dluhu za dlužníka xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx16, s. 277
Autor tvrdí, že když zástavní dlužník splní dluh za dlužníka, vzniká mu nové právo na plněné vůči dlužníkovi (že tedy nejde o subrogaci). Praxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxém právu.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 171-172
Autor vychází z toho, že pravidlo v § 644 obč. zák. je příkladem nepravého stavení promlčení (odkxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xástavnímu dlužníkovi vznést námitku promlčení.
6.
LAZÍKOVÁ, Jarmila, ŠTEVČEK, Marek. Komentář k § 644. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákonxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxa věřitele je již promlčena v okamžiku, kdy plní zástavní věřitel. Toto pravidlo vnímají jako poskytnutí dodatečné promlčecí lhůty.
7.
TÉGL, Pxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
x. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 1034-1035
Autoři dospívají k závěru, že pravidlo v § 644 obč. zák. se použije pouze tehdy, přešla-li na zástavního dlužnxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxbránit marnému uplynutí promlčecí lhůty tím, že dobrovolně splní dluh za dlužníka, čímž na něj přejde nepromlčená pohledávka, kterou může sám žalovatx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxx. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1613
Autor tvrdí, že zástavnímu dlužníkovi má prodloužená, případně nová promlčecí lhůta sloužit ku prospěchu jen xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xeho realizace promlčeno.
Shrnutí publikovaných názorů:
Názory zachycené v literatuře jsou velmi pestré. Někteří autoři vycházejí z toho, že zxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxního věřitele a získává tím pohledávku ve stavu, v jakém ji měl zástavní věřitel. Tito autoři se však liší v pohledu, xxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxský zákoník obsahuje v § 615 odst. 1 obč. zák. větě druhé pravidlo, které představuje výjimku z akcesority zástavního práva: promlčení zajištěné pohlxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxolomení zásady akcesority, neboť povinnost odpovídající promlčené pohledávce nezaniká, ale stále trvá - srov. DÄPPEN, Robert K. Komentář k § 140. In Hxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xituace, v níž zástavní dlužník plní (či je nucen strpět zpeněžení zástavy ve svém majetku), přičemž a) zajištěná pohledávka je již skoro promlčena, příxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xástavnímu dlužníkovi, který splnil dluh za dlužníka (nebo na něm bylo plnění vynuceno), vznikla vůči dlužníkovi zcela nová pohledávka na vydání bezdůxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxo že je již promlčena => neboť on měl v ruce novou pohledávku, u níž běžela nová promlčecí lhůta.
Toto řešení však nový občanský zákoník nepřejal. xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xlnil (to platí i v případě, že neplnil dobrovolně a došlo ke zpeněžení zástavy - viz § 1368 odst. 2 obč. zák.). Při této zákonné cesi získává zástavní dlužnxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxv (obdobně např. § 1143 a § 1225 BGB).
Do hry však vstupuje pravidlo v § 644 obč. zák., které stanoví, že právo vůči dlužníku se nepromlčí dříve než za šesx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xěžící promlčecí lhůtu (je-li v době splnění kratší než šest měsíců), anebo dokonce zakládá běh nové promlčecí lhůty (pokud již v době splnění promlčecí xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xýkon jeho práva (viz ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 644. In ELIÁŠ, Karel et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkemx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xromlčena (arg.
xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xástavního dlužníka. Přitom se musíme ptát, v jakých případech zástavní dlužník ochranu potřebuje. To rozebírají Tégl s Weinholdem (s. 1035). Do úvahy xx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxx xlužník nesouhlasí. Z toho vyplývá, že zástavní dlužník má možnost zabránit tomu, aby uplynula promlčecí lhůta před tím, než na něho dluh přejde - stačí, xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
Uspokojí-li zástavní dlužník pohledávku zástavního věřitele za dlužníkem, přechází na něho ve stavu, v jakém byla v okamžiku splnění. Byla-li již prxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xřípadů, v nichž zástavní dlužník získá doposud nepromlčenou pohledávku, zbývá-li do konce promlčecí lhůty méně než šest měsíců.
Kdo vyxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxjící instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
KRÁLÍK, Michal. Komentář k § 7xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx z právního stavu po novele č. 460/2016 Sb., ale upozorňuje, že pro období od účinnosti nového občanského zákoníku do účinnosti jeho novely jde o otázku xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxěrům, které budou korespondovat právní úpravě po novelizaci.
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xyd. Praha: Leges, 2016, s. 323-327.
Autoři nejprve pečlivě zdůvodňují, proč jsou nepřípadné argumenty Dědiče a Šuka. Sami docházejí k závěru, že nabyxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxosti a podílu komplementáře komanditní společnosti píší, že tyto nejsou pro jejich významný osobní prvek součástí SJM.
3.
ČECH, Petr, ŠUK, Petr.
Pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxánějí k závěru, že společníkem je pouze ten z manželů, který právně jednal způsobem zakládajícím účast v korporaci. Argumentují zájmem praxe, použitýx xxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xohumil. Podíl v obchodní korporaci ve společném jmění manželů, prý vše jasné-
Obchodněprávní revue.
2015, č. 4, s. 97 a násl.
Autoři zastávají názor, xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxá jeho část, složka či projev (majetková hodnota, kvantitativní složka apod.). Za podmínek § 709 odst. 3 obč. zák. jsou oba manželé spoluvlastníky podxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 168 a násl.
Autor dochází k závěru, že správu podílu vůči oxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxozlišuje na jeho kvantitativní a kvalitativní část a jako celek jej podřizuje právní úpravě pravidel o SJM.
6.
DĚDIČ, Jan, ŠUK, Petr. K některým výkxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxolečníka vykonává pouze ten z manželů, který právně jednal způsobem zakládajícím účast x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxvá singulár („-stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo družstva.“).
7.
ZUKLÍNOVÁ-HENDRYCHOVÁ, Michaxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xx xyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 129 a násl.
Autorka odlišuje majetkovou a nemajetkovou hodnotu podílu s tím, že pouze majetková hodnota patří do SJxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xanželského majetkového práva, nemajetkové složky podílu se netýká.
8.
BĚHOUNEK, Pavel.
Společnost s ručením omezeným.
11. přepracované vyd. Oxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxlativně podobnou situaci, která tu panovala před 1. 8. 1998, přičemž ani tehdy praxe nepřijala závěr vedoucí ke společnému členství v korporaci.
9x
xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx přiklánějí k názoru dr. Čecha (viz níže).
10.
KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Rodinné právo v novém občanském zákoníku.
Právní rozhledy.
2013, č. 23-24, s. 8xx x xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxství ve společnosti či družstvu.
11.
ČECH, Petr. Činí rekodifikace z obou manželů společníky?
Právní rádce.
2013, č. 10, s. 26 a násl.
Autor staví xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx že součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti, lze z uvedeného vyvodit pouze jediný závěr, totiž že se společníkem nevyhnuxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxlé společníky (Psutka, Čech, Josková, Bezouška, Havel; rovněž Melzer s Téglem odlišující však kapitálové a osobní společnosti), tak zástupci odlišexx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxla občanského zákoníku č. 460/2016 Sb., která doplňuje do § 709 odst. 3 obč. zák. pravidlo o tom, že nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na spoxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx. 2. 2017. Neobsahuje však žádné přechodné ustanovení, tudíž pro období od 1. 1. 2014 do 27. 2. 2017 je platný původní komentář uvedený dále.
Komentář x xxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx Šukem (k němuž se přidal též Čech), kteří poukazují na to, že v § 709 odst. 3 obč. zák. se píše v jednotném čísle o manželu jako společníkovi („-stal-li se mxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx, z toho nelze naprosto nic vyvozovat. Nabytí účasti na společnosti či družstvu jedním z manželů je tu popsáno pouze jako způsob, který vede k nabytí podíxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxst. 3 obč. zák. s ohledem na existenci obecného § 709 odst. 1 obč. zák. zcela nadbytečný, neboť nestanoví žádnou odchylku).
Ustanovení § 709 odst. 3 xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx jen popisuje důsledky spojené s jeho vlastnictvím: kdo vlastní podíl, je společníkem v obchodní korporaci a z této účasti mu plynou určitá práva a povinxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xodíl jako souhrn dílčích subjektivních práv a povinností, na základě čehož se dovozuje, že tato práva vykonává každý spoluvlastník daného podílu, tedx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxt tak o kvalitativní a kvantitativní stránce podílu). To však nemůže svádět k tomu, že by snad kvantitativní (majetková) stránka podílu představovala xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxgemeinschaft) - druhý manžel se stává vlastníkem a tím společníkem i tehdy, není-li stranou společenské smlouvy. Manželé pak musejí postupovat jednoxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxžít Psutkův argument § 32 odst. 4 z. o. k. Ten toliko reaguje na již přijaté rozhodnutí o tom, zda podíl patří do spoluvlastnictví v širším slova smyslu. Z xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxitativní), která se váže na postavení společníka v korporaci, a majetkovou (individuální, kvantitativní), která se váže na postavení společníka cobx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx, např. že k převodu podílu je třeba souhlas druhé manžela (R 9/2012, R 131/2012). Z tohoto pohledu se na první pohled jeví relevantním argument Zuklínovx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx Zuklínová však směšuje osobní práva a práva, která jsou spjata s určitou osobou (zde společníkem) - ta mají pravidelně majetkovou povahu. Práva společxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxkové hodnoty podílu ve vztahu k manželskému majetkovému právu se vyvinula jako účelové řešení nedostatku právní úpravy před přijetím zákona č. 91/199x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xředměty), zatímco majetková práva, pohledávky a dluhy se pouze analogicky vypořádávaly při vypořádání BSM (srov. R 46/66). Z toho pak vyplývalo, že nex xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxerý právně jednal k nabytí podílu. Nelze tak přitakat ani Běhounkovi, který co do důsledků ztotožňuje současný právní stav s právním stavem za existencx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx 2017 jedním z manželů platí, že nezakládají účast druhého manžela na společnosti nebo družstvu (s výjimkou bytových družstev).
Pro podíly nabyté x xxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxtivní práva a povinnosti, která představuje. Zákoník nikde nepočítá s tím, že by druhý z manželů (který nebyl stranou společenské smlouvy, nebo stranox xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xoučástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně a v rámci obchodních korporací je realizují správcem podle § 32 odst. 4 z. o. k.
Může xxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxjící instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
JIRMANOVÁ, Miroslava. Komenxxx x x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xravidlu odkazuje na rozhodnutí R 24/2008. Zřejmě se domnívá, že je lze používat i nadále, tudíž nedlužný manžel nemůže být v nalézacím řízení žalován prx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxtr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek IV/1. § 655-793.
1. vyd. Praha: Leges, 2016, s. 342-343
Autoři vycházejí ze svého společného článkx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxaný dluh.
3.
KONEČNÁ, Petra. Vliv nového pojetí společného jmění manželů na exekuční řízení z pohledu manžela povinného.
Komorní listy.
201xx xx xx xx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxdále následováno.
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxk, 2014, s. 183-185 (shodně též PSUTKA, Jindřich.
Společné jmění manželů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 48-50)
Autor připomíná argumentaci Nejvxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxu je jsou tyto závěry podpořeny výslovným přihlášením k zásadě pacta sunt servanda. Nakonec ale autor uvádí, že lze silně argumentovat i pro opačný závěxx xxx xx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxta. Odpovědnost za dluhy manžela dle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 19, s. 649 an.
Autoři přesvědčivě argumentují, proč lze sxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxách nového občanského zákoníku již nemůže uplatnit.
6.
LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 1872. In HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx zákona, není ke vzniku solidarity nezbytné, aby smlouvu na straně dlužnické uzavíralo více osob, pokud je zákon výslovně za solidární dlužníky označuxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxŘÁK, Jan, FIALA, Josef, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 141-14x
xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxoveň svým jednáním i svého manžela. Pro věřitele to znamená, že může ujednané plnění žádat od kteréhokoli z manželů.
Shrnutí publikovaných názorůx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx vznikl na základě smlouvy, kterou uzavřel jen jeden z nich.
Je však třeba upozornit, že obecné soudy prozatím z onoho judikátu i nadále vychází. To je xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxvě ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. 11 Co 670/2014. Právě tento krajský soud vyšel z toho, že judikát R 24/2008 je použitelný i za nové právní úpravy. Ústavní soux xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxporné závěry ohledně této problematiky.
Komentář:
Určíme-li na základě § 710 obč. zák., že dluh odpovídající určité pohledávce věřitele náleží dx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxž v předchozí právní úpravě (§ 145 odst. 2, 3 obč. zák. 1964). Přesto Nejvyšší soud tuto právní úpravu nerespektoval a rozhodl, že účinky pasivní solidaxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxjprve je vhodné nastínit případy, v nichž se dluh stane součástí SJM, přestože smlouvu uzavře jen jeden z manželů. Obecně totiž platí, že dluh nepatří do xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xbstarával každodenní nebo běžné potřeby rodiny (§ 710 písm. b) in fine obč. zák.),
-
jednání manžela se týkalo SJM nebo jeho části (§ 713 odst. 3 obč. zákxxx
xxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxetku. Můžeme to demonstrovat na několika příkladech.
Příklad 1: Manžel uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru, aby získal peněžní prostředky pro xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxasu manželky, nebude patřit do SJM.
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxatí. V takovém případě jde o obstarávání běžných potřeb rodiny, proto dluh bude patřit do SJM, byť smlouvu uzavřel jen jeden z manželů.
Příklad 3: Manxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxtřit do SJM, byť podpis manželky na písemném vyhotovení smlouvy schází.
Je dobré si uvědomit, že nový občanský zákoník změnil strukturu dluhů převxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, byl-li jejich rozsah nepřiměřený majetkovým poměrům manželů (§ 143 odst. 1 písm. b) in fine obč. zákx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxk argumentů. Ty byly přesvědčivě vyvráceny v článku Melzera, Tégla a Šínové. Upozornit je třeba především na zcela mimoběžný argument zásadou
pacta suxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxmení a popření této zásady. Ze zásady
pacta sunt servanda
však pouze vyplývá, že smluvní strany jsou smlouvou vázány, nebrání však smlouvě nebo zákonux xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu, by mohl být nucen splnit povinnosti, k nimž by nebyl odborně vybaven; přitom přehlíží, že takový manžel nemusí tyto povinnosti plnit osobě, ale může sx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxlastí majetku, které přicházejí v úvahu: z výlučného majetku prvního manžela, z výlučného majetku druhého manžela a z jejich společného majetku v SJM. xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
Závěr Nejvyššího soudu má i doprovodné důsledky, které již přímo věřitele poškozují. Nemůže-li žalovat manžela, který neuzavřel smlouvu, protožx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxšího soudu publikované pod označením R 60/2016). Přestože je takový manžel za dluh odpovědný nejen majetkem v SJM, ale i svým výlučným majetkem, je věřixxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxat jen jedním z manželů a přesto podle zákona patří do společného jmění manželů, může věřitel žalovat v nalézacím řízení jak manžela, který s ním xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
V jakém případě zaniká právo rodiče pečovat o jmění dítěte?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 901 obč. zák., § 229 IZ
Souvisejxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek IV/2. § 794-975.
1. vyd. Praha: Leges, 2016, s. 1573.
Autor píše, že v § 901 odst. x xx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx x x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xmění dítěte v souvislosti s úpadkem. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 19. 1. 2016 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/topxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxze upozorňuje, že připravovaná novela má výslovně kromě konkurzu pamatovat i na oddlužení. Tato informace je však vadná, předložená novela jde opačnox xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxÁ, Milana et al.
Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 997
Autor pomocí jazykového a historickéxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxerá by v tomto období rodič učinil, by dítě nezavazovala, pokud by následně došlo k prohlášení konkurzu.
4.
ŠVANDELÍKOVÁ, Klára. Důsledky insolvxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxvniprostor.cz/clanky/rekodifikace/dusledky-insolvencniho-rizeni-pro-spravu-jmeni-ditete
Autorka o problému píše, předestírá vývoj návxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxěte dle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 15-16, s. 538 a násl.
Autor pomocí jazykového a historického výkladu dochází k závěru, xx x xxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. (§ 655-975).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwexx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxo rodiče pečovat o jmění dítěte.
7.
ŘEHÁČEK, Oldřich. Revoluční změna nebo legislativní chyba? In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 16. 12x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxuje na existující problém, též na rozpor mezi textem zákona a důvodovou zprávou, ale žádné stanovisko nezaujímá.
Shrnutí publikovaných názorů:
xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx text § 901 obč. zák. tak, že pravidlo dopadá jednak na případ prohlášení konkursu na majetek rodiče (čímž se dalo xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxjení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující.
Komentář:
Novelizace provedená zákonem č. 460/2016 Sb. nyní výslovně stanoví, že právo (x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx pro uspokojení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující. Do budoucnosti by tak neměly vznikat výkladové problémy.
Komentář je však důležitx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx splnění rodič ztratil právo (i povinnost) pečovat o jmění svého dítěte, které je založeno v § 896 odst. 1 obč. zák. Pravidlo vychází z myšlenky, že když nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx identifikován, spočíval ve sporu, zda k zániku oprávnění (a povinnosti) dochází již s rozhodnutím o úpadku (§ 136 IZ), nebo k jinému okamžiku, např. roxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx
xxxxxxxx xxx xx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xúpadek“ za slovo „konkurs“. K tomuto závěru mne vede použití standardních výkladových metod zakotvených v § 2 obč. zák.
K pochybám o správném použixx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xlužníka, ne jeho majetku (opět je to konkurs, který se prohlašuje na majetek).
Rovněž systematický výklad zpochybňuje správnost pojmu „úpadek“, nxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxrs. Pokud by pojem „úpadek“ byl použitý správně, vznikla by mezera v zákoně - neřešený případ oddlužení.
Oprávněnost hypotézy o legislativní chybě xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxs a ne jiné případy řešení úpadku rodiče - viz její text: „Proto právní mocní rozhodnutí o prohlášení konkursu (jiné případy řešení úpadku - reorganizacxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxěným účelem daného pravidla. Ze samotného rozhodnutí o úpadku automaticky nevyplývá, že rodič-dlužník ztrácí právo spravovat xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxník [§ 229 odst. 3 písm. b) IZ], nestanoví-li zákon jinak. V tomto ohledu je důležitým § 111 IZ (dlužník se ze zákona musí zdržet podstatných změn ve skladxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx i po rozhodnutí o úpadku dle § 140 IZ). Platí tedy, že není-li vydáno předběžné opatření, kterým by byl rodič-dlužník omezen v nakládání s majetkovou podxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxkovou podstatou, které by mělo do majetkové podstaty zasáhnout nikoli zanedbatelně.
Naopak s rozhodnutím o prohlášení konkursu se již přímo pojí zxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxůvodněné, aby zaniklo oprávnění rodiče-dlužníka spravovat jmění potomka.
Lze dodat, že, ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v Olomouci (usnesxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xZ hovoří o zjištění úpadku a v ustanovení § 148 odst. 1 IZ hovoří o tom, že toto rozhodnutí o úpadku může soud spojit s prohlášením konkursu. S přihlédnutíx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx, lze nepřesnost zákonodárce vyložit tak, že účinky § 901 občanského zákoníku nastávají prohlášením konkursu, nikoliv zjištěním úpadku a jeho řešenxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxášení konkursu na majetek rodiče nebo zastavením insolvenčního řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující. Texxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxtr
Bezouška
Související ustanovení:
§ xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
PAVLŮ, Robert. Komentář k § 980. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at axx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx zákona, do kterého může kdokoli nahlížet, aniž by musel prokazovat právní zájem nebo překonávat jiné formální překážky (formální publicita). Konkréxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xejstřík průmyslových vzorů, rejstřík ochranných známek, námořní rejstřík a plavební rejstřík.
2.
NOHEJL, Lukáš, ŽALUDOVÁ, et al.
Zákon o vodovxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxidence vodovodů a kanalizací. Veřejným seznamem se dle nich rozumí seznam, do kterého může každý volně nahlížet (např. katastr nemovitostí, patentovx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxdů a kanalizací sice není oprávnění nahlížet nijak upraveno, avšak je veřejně dostupná na oficiálních internetových stránkách Ministerstva zemědělxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
3.
TÉGL, Petr. Některé aspekty úpravy veřejných seznamů. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno dne 26. 8. 2014 [cit. 2015-07-28]. Dxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxam musí kumulativně splnit dva atributy - existenci formální publicity (možnost veřejného nahlédnutí do seznamu, a to bez překonání větších formálníxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxk nezbytným znakem není intabulační princip.
Autor dále poměřuje různé evidence skrze výše zmíněné atributy a dospívá k závěru, že letecký rejstříxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxačit pouze katastr nemovitostí a námořní xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xako podmínka fungování materiální publicity veřejných seznamů v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, č. 1, s. 28)
4.
KINDL, Tomáš. Koxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x014, s. 10-11
Autor považuje veřejný seznam za evidenci věcí vedenou zákonem k tomu povolanou institucí. Blíže se tomuto pojmu nevěnuje, z textu však lxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xomentář k § 721. In HRUŠÁKOVÁ, Milana et al.
Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 250 a násl.
Autxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxn o manželském majetkovém režimu dle § 721 obč. zák. Jedná se však o specifický veřejný seznam, proto jsou pravidla vymezená v § 980 a násl. obč. zák. pouxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxxjí hlavní znak veřejného seznamu - je veřejně přístupný a lze do něj nahlížet, aniž by bylo nutné překonávat nějaké formální překážky (není třeba osvědčxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xakoukoli veřejnoprávní evidenci věcí, není jím např. rejstřík zástav.
7.
VRZALOVÁ, Lenka. Komentář k § 980. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoníx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxidenci věcí, která je veřejnosti přístupná bez omezení (proto veřejným seznamem není rejstřík zástav). Mezi veřejné seznamy řadí zejména katastr nemxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxrů, patentový rejstřík, rejstřík polovodičových topografií, rejstřík označení původu a zeměpisných označení.
Shrnutí xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxnost seznamu. Z toho pak vyplývá, že se za veřejný seznam v literárních výstupech označuje celá řada veřejných evidencí.
Komentář:
Předně - veřejnx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx dle občanského zákoníku (např. veřejný seznam veřejných výzkumných institucí). Naopak, i když není nějaká evidence jako veřejný seznam výslovně oznxxxxxx xxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxda, veřejná moc je užívá k různým účelům. Občanský zákoník z nich však vyjímá pouze ty, které jsou schopny posílit právní jistotu právního styku a sloužix xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xx xxincipů formální a materiální publicity. Jednoduše můžeme říci, že zásada formální publicity umožňuje každému přesvědčit se o skutečném stavu určité xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx. Naplní-li veřejnoprávní evidence tyto znaky, lze ji považovat za veřejný seznam ve smyslu občanského zákoníku.
Obtížnost zkoumání toho, co je a cx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xusíme zjišťovat, zda již dříve fungovaly tyto seznamy podle principů formální a materiální publicity (pak se na jejich fungování nic nemění). Anebo můxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí a materiální publicity (tedy pravidla § 980 a násl. obč. zák.). Po předchozích právních úpravách nemusíme požadovat, aby obsahovaly regulaci a provxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx která tyto principy popírá; z toho lze následně dovodit závěr, že o veřejné seznamy ve smyslu občanského zákoníku nemůže jít.
Vezmeme-li v úvahu prixxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxností poskytují údaje z registru na žádost osoby, která prokáže právní zájem na poskytnutí údajů [§ 5 odst. 6 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách pxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xřístupný; xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x vnitrozemské plavbě].
-
Rejstřík zástav - není veřejně přístupný bez překonání formálních překážek.
Za veřejný seznam lze naopak jistě považoxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx; zákon to činí v návaznosti na právní úpravu v novém občanském zákoníku.
-
Námořní rejstřík - zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě v § 7 výslovně stanoxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xejstřík - zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě jej v § 14 odst. 2 s účinností od 1. 1. 2015 prohlašuje za veřejný seznam, zákonodárce to učinil úmyxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxík je veřejným seznamem, ale reguluje jej na základě principu formální publicity (§ 4 odst. 2). Princip materiální publicity je upraven pouze ve vztahu x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxnodárcově vůli zadost, je třeba princip materiální publicity dovodit též pro vlastnické právo k letadlu, nyní za pomoci subsidiárního použití § 980 a xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxx0/2015).
Doposud jsem se zabýval evidencemi věcí, které existují nezávisle na tom, zda jsou či nejsou v evidenci obsaženy (hmotné věci). Jejich exxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxých věcí, které vznikají až zápisem do této evidence. Tyto evidence jsou tak ze své podstaty úplné. Hovoříme o regulaci průmyslových práv. V úvahu přichxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxch xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxonem č. 303/2013 Sb., kterým bylo vloženo pravidlo o poznámce spornosti s odkazem na § 986 obč. zák. (ta se může týkat jen záznamu v rejstříku, jímž se vyzxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxém seznamu. Matoucím je však v této souvislosti § 15 odst. 3 zákona o ochranných známkách, dle kterého je převod (případně přechod) ochranné známky účixxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxlouvy, vůči třetím osobám je však převod účinný až provedením zápisu. Oproti tomu pro vznik zástavního práva k ochranné známce je vyžadován zápis do rejxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxí obecně spojen se zápisem do rejstříku, ale ochranu třetích osob a jejich důvěru v rejstřík ochranných známek to nenarušuje. Jelikož je tento rejstřík xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxěrům dospějeme i v případě patentového rejstříku dle zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Rovněž i zde proběhla novelizace po xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxti vůči třetím osobám (§ 15). Zákon výslovně nestanoví, že patentový rejstřík je veřejný, ale fakticky tomu tak je. I zde lze dospět k závěru, že se jedná o xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxst. 3), odložená účinnost vlastnického práva vůči třetím osobám (§ 30) a vznik zástavního práva vázaný na zápis do rejstříku (§ 31 odst. 1). Zákon sice výxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx8/1992 Sb., o užitných vzorech, odhaluje úmysl zákonodárce považovat tento rejstřík za veřejný seznam. I zde došlo k novelizaci o pravidlo o poznámce sxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxhž to výslovně stanoví právní předpis: katastr nemovitostí, námořní rejstřík a plavební rejstřík. Příslušné právní předpisy nebrání tomu, abychom zx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxch vzorů a rejstřík ochranných známek).
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxx
xxxxxsející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
PAVLŮx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx4.
Podle autora lze o zápis poznámky žádat i kdykoli po lhůtách stanovených v § 986 odst. 2 a 3 obč. zák. Pak má ovšem poznámka spornosti omezené účinky xxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 982-984.
Podle autora lze o zápis poznámky žádat i kdykoli po lhůtách stanovených v § 986 odst. 2 a 3 obč. zák. Pak má ovšem xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxý zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 10-11
Autor se výslovně k povaze lhůt nevyjadřuje, lze však soudxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxem.
4.
STEINBAUER, Petr. Praktické důsledky zásady materiální publicity ve světle nového občanského zákoníku. In:
www.epravo.cz
[online]. Pxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxsvetle-noveho-obcanskeho-zakoniku-95250.html
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxm je spojen opak, tedy omezený účinek - pouze do budoucnosti.
5.
VRZALOVÁ, Lenka. Komentář k § 986. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxního práva procesního. Důsledkem jejich zmeškání není odmítnutí zápisu poznámky spornosti, neboť její vyznačení má s ohledem na obecné působení do buxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxmky i třetích osob, které v mezidobí nabyly práva odvozeně od popíraného zápisu.
6.
TÉGL, Petr. Ještě k žalobám na ochranu vlastnického práva podle xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxkluzívní ani promlčecí (jejich marným uplynutím totiž nedochází k zániku či oslabení žádného subjektivního hmotného práva). Tyto lhůty nemají žádný xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxový aspekt zápisu poznámky spornosti má vliv jen na míru ochrany dotčeného subjektu, resp. na míru ochrany třetích osob jednajících v dobré víře ve spráxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxhledy.
2013, č. 4, s. 144 a násl.
Autor tvrdí, že se jedná o lhůty správního práva procesního (zavazují orgán vedoucí veřejný seznam), a že jsou prekluzxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxnam poznámku spornosti na základě požadavku nositele nevyznačí.
Shrnutí publikovaných názorů:
Z přehledu vyplývá, že většina autorů se neztotxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxe žadatele o zápis poznámky spornosti, neboť ten je chráněn pouze pro futuro.
Komentář:
Obecně platí, že možnost žádat o zápis poznámky spornosti dxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xx6 odst. 2, 3 obč. zák., to přísluší pouze soudu.
Lhůty, které stanoví § 986 odst. 2, 3 obč. zák., vymezují časové období, po které je žadateli o zápis pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxnosti.
Poznámka spornosti (jako prozatímní opatření) má vždy účinky vůči osobě, která nabyla právo po tom, kdy byla podána žádost o poznámku spornoxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx výsledku sporu).
Pokud jde o osobu, která v dobré víře nabyla právo dříve, než byla podána žádost o poznámku spornosti, je bezvýhradně chráněna jen txxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxnamu, přesvědčila se, že tvrzený stav odpovídá právnímu stavu, a její dobrá (veřejná) víra si zaslouží ochranu. Proto může být její právo zpochybněno jxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxchází k zániku nároku). Zbývá vyřešit, zda jde o lhůty hmotněprávní či procesní, což má dopad na její počítání. Marné uplynutí lhůty má dopad do hmotněprxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxěprávní lhůtu. K jejímu dodržení je třeba, aby v poslední den lhůty došla žádost příslušnému orgánu veřejné moci, který vede veřejný seznam (aby tedy byxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx uplynutí má vliv na stupeň ochrany žadatele o zápis poznámky spornosti vůči osobám nabývajícím práva v důvěře, že stav zápisů ve veřejném seznamu odpovxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxtatné omezení obvyklého užívání pozemku při ochraně proti nepřímé imisi?
Petr
Bezouška
A. Překračuje imise xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SMOLKOVÁ, Michaela. Komentář k § 1012. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michalx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxaz na pomocnou výkladovou roli veřejnoprávních předpisů, resp. udělených veřejnoprávních povolení (rozsudek NS ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 636/xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 21
Autor tvrdí, že v případě, že obtěžování překračuje meze stanovené xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxuálního stavu vědeckého poznání a stavu technického pokroku zohledňují, jaké je pro běžného člověka nejvyšší přiměřené a dlouhodobé zatížení konkréxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxání hlukem?. In:
www.frankbold.org
[online]. Publikováno 8. 1. 2016 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://frankbold.org/poradna/kategorie/hlxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxje hygienické limity, jedná se vždy rovněž o hluk, který je nepřiměřený poměrům. Hygienické limity hluku, stanovené nařízením vlády č. 272/2011 Sb., jxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxí zdraví, nelze v žádném případě považovat za přiměřený poměrům.
4.
SPÁČIL, Jiří, HRABÁNEK, Dušan, BIČOVSKÝ, Jaroslav.
Sousedská práva podle novxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxx xístě může jít o hluk obvyklý. Význam překročení uvedených limitů však nelze absolutizovat (§ 1 odst. 1 obč. zák.), i když jde o významné pomocné hlediskxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 71
Autoři píší o tom, že administrativní předpisy hrají významnou roli při posuzování např. únosné míxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 150
Autor si klade otázku (s ohledem na § x xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxních předpisech. Tvrdí, že patrně tomu bude v případě, kdy v důsledku překročení těchto limitů bude žalobce objektivně rušen (obtěžován). Veřejnopráxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh názorů:
V publikované literatuře krystalizují dva názory. První se drží předchozí judikatury (překročení limitů veřejného práva je automaticky xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxář:
Občanský zákoník zakazuje, aby se vlastník zdržel imisí, které jsou a) nepřiměřené místním poměrům a zároveň b) podstatně omezují obvyklé užíváxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxobení soukromoprávní ochrany před imisemi a veřejnoprávních pravidel.
Judikatura Nejvyššího soudu před přijetím nového občanského zákoníku sx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxjnoprávní limity, přesto může jí o imisi nepřiměřenou místním poměrům (srov. rozsudek NS ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2808/2007), na straně druhé vyxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxsudek NS ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxcími zájmy sousedících vlastníků na užívání či využití jejich vlastnictví. Prostředkem k tomuto cíli je omezení vlastnického práva jednoho vlastníkx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx Sb., o ochraně veřejného zdraví, a na něj navazující nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, směřuje x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxch funkcí.
Připomenout je třeba též § 1 odst. 1 obč. zák., který stanoví obecné východisko soukromoprávní regulace a aplikace soukromoprávních prxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx poměřovat ustanoveními práva veřejného. K obdobným závěrům dospěla i rakouská judikatura, která přímo v rámci regulace sousedských práv vychází z odxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxi soukromého práva; to platí zvláště pro veřejnoprávní standardy ochrany životního prostředí a veřejnoprávní limity (srov. rozhodnutí rakouského Nxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxší autoři na stránkách Frank Bold), neboť je umožněno povolit jejich překročení. Toho si ostatně všímá i judikatura: srov. rozsudek NS ze dne 19. 6. 2013x xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxčení hladiny hluku na této komunikaci). Samozřejmě existují případy, v nichž veřejné právo převáží, jeden z nich postihuje např. pravidlo v § 1013 odstx x xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxského zákoníku vychází z toho, že veřejnoprávní předpisy mají při posuzování, zda jde o imisi relevantní z hlediska soukromého práva, pouze pomocnoux xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx SEDLÁČEK, Jaromír. Vlastnické právo. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 106).
Na závěr lze pro úplnost uvést ještě soudní rxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, která stanovila, že negativní účinky a vlivy staveb a jejich zařízení xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x „mírou přiměřenou poměrům“ dle § 127 obč. zák. 1964: překračují-li imise míru přiměřenou poměrům, překračují vždy zároveň i přípustnou míru (srov. uxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxomého práva ovlivňovalo závěr v rámci veřejného práva. Jde tedy o opačný pohled, než v námi zkoumaném případě.
Závěr:
Porušení veřejnoprávní normx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xx xxxxxná podstatné omezení obvyklého užívání pozemku při ochraně proti nepřímé imisi?
Související ustanovení:
§ 1013 obč. zák.
Související institutx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 22 an.
Autor vedle sebe staví dvě (kumulativní) podmínky - míru nepřiměřenou místním poměrům a podstatné omezení x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xístním poměrům není protiprávní. Výklad daného kritéria autor neprovádí.
2.
SPÁČIL, Jiří, HRABÁNEK, Dušan, BIČOVSKÝ, Jaroslav.
Sousedská pxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxé kritérium opomíjejí.
3.
KINDL, Milan.
Právo nemovitostí.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 337.
Autor uvádí, že nepřímým imisím se lze bráxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxe.
4.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1013. xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xutoři píší, že jistý stupeň obtěžování, vzhledem k místu a času, musí snášet každý, přičemž je třeba počítat i s dalším kritériem, kterým je podstatné ztxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xII. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 149.
Autor uvádí, že ochrany proti obtěžování se lze dovolat jen tehdy, jdexxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx smyslu § 127 odst. 1 obč. zák. 1964. Druhý předpoklad (podstatné omezení obvyklého užívání pozemku) autor užívá k dovození toho, že pro posouzení jsou xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx imise věnována náležitá pozornost. Většina autorů vychází z dosavadní judikatury, přičemž zmiňují, že je tu nová podmínka, její výklad však neprovádxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xřinesl do ochrany před nepřímými imisemi změnu. Stanoví dvě kumulativní podmínky, které musejí být naplněny, aby mohla být ochrana úspěšná:
a)
imixx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx
imise podstatně omezují obvyklé užívání pozemku
(jde o hledisko účinku imise, které bylo dříve suplováno právě v rámci zkoumání nepřiměřenosti obtěxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxstatné omezení takového užívání. Přitom se lze poučit v rakouské právní úpravě, která je nepochybným inspiračním zdrojem (srov. § 364 odst. 2 ABGB). Pxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxvyklém užívání pozemku. Přitom důvodová zpráva odkrývá úmysl zákonodárce vztáhnout obvyklé užívání k místu, kde se pozemek nachází (viz ELIÁŠ, Karelx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx s. 442).
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxem ochrany před imisemi není ani osoba souseda, ani pozemek sám o sobě, ale z vlastnictví vyplývající právo zacházet s věcí dle své libosti (§ 1012 obč. zxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxém právu je v konečném důsledku zjišťována pouze z užívacích a požívacích možností odvozených od právního panství vlastníka nad věcí (srov. KERSCHNERx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxhen Gesetzbuch.
§§ 353 bis 379. 3. Auflage. Wien: Verlag Österreich, s. 238).
Chráněna je též podstata pozemku a jeho součástí, jeho hodnota, stejnx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtování,-), stejně jako jeho zastavení. Proto imise, které snižují tržní cenu pozemku, omezují obvyklé užívání pozemku. Obvyklé užívání musí být v souxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx pozemku bez stavebního oprávnění není chráněno).
Obvyklost přitom určujeme druhově, obecně ve vztahu k dané lokalitě. Přijetí subjektivního hlexxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxe si příklad: soused postižený imisí užívá svůj lesní pozemek již několik let k provozování paintballových her. Subjektivně z jeho pohledu je to obvyklx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxspět i k opačnému závěru, pokud i ostatní sousedé v daném místě pozemek k danému účelu využívají. Právě místně podmíněnou druhovou obvyklost považuji zx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxy založeny na nepředvídatelných skutečnostech.
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014 prozatím jen velmi krátcx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxjmé, že tím soud má na mysli to, jak je aktuálně pozemek užíván, přičemž nechává prostor úvaze o budoucích možnostech užívání (brání-li jim v současné doxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxse je proto nepřípustná pouze tehdy, dosáhne-li určité závažnosti. K banalitám se nepřihlíží - určitá míra omezení je nutným důsledkem hromadného souxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xapříklad imise v podobě psího štěkotu rušícího noční klid, je podstatným omezením užívání pozemku v obytné lokalitě. V téže lokalitě však za podstatné xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtavuje ani hluk do 5 dB xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxtí OGH ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 6 Ob 109/02a).
Měřítkem pro určení podstatnosti omezení je průměrně vnímavý člověk. Přitom je třeba brát v potaz též exxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx.
Kommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch.
§§ 353 bis 379. 3. Auflage. Wien: Verlag Österreich, s. 241).
Závěr:
Obvyklost užívání urxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx vlastníka nad věcí. Aby bylo omezení podstatné, musí dojít k narušení podstaty chráněného užívání, přičemž měřítkem je průměrně vnímavý člověk
.
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx
xxxx
xxxxuška
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x. 93
Autor píše, že právní vztah mezi sousedem a osobu, které strom patří, byl založen právní skutečností, k níž došlo před účinností nynějšího občanskxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxkého zákoníku.
Rekodifikace & Praxe.
2015, č. 3, s. 5.
Autorky poukazují na daný problém, ale neřeší jej.
xx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxravf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.
Autor píše, že podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 obč. zák. lze požadavek na odstranění xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx28. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 1166
Autor píše, že důvěxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xe proto rozhodující okamžik vysazení stromu. Z autorova vyjádření je zřejmé, že novou právní úpravu nelze použít na stromy vysazené před 1. 1. 2014.
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx-2014).
1. vyd. Praha: Pražské sdružení Jednoty českých právníků, 2014, s. 40.
Autor nevylučuje odstranění stromu dle § 1017 obč. zák., i když byl zasxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1017. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 170x
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxstí nového občanského zákoníku.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře nepanuje jednotný názor na použitelnost § 1017 odst. x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxposledy přispěl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, ve kterém přesvědčivě argumentuje pro zásadní nemožnost aplikace x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxek umožňuje žádat, aby soused odstranil strom vzrostlý sice na sousedově pozemku, ale v blízkosti společné hranice. Podle základního přechodného praxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxi z nich vzniklé před jeho účinností, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (srov. § 3028 odst. 2 obč. zák.). Předchozí občanský zákoník xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx mohlo zdát, že pravidlu o odstranění stromu lze bez dalšího podrobit i strom, který byl vysazen před 1. 1. 2014, neboť jde o existující právní poměr řídícx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxvý zásah do právního postavení souseda, který by se zpětnou účinností toto jeho právní postavení zhoršil (srov. nález pléna ÚS ze dne 13. 3. 2001 sp. zn. Pxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxazoval, ani proti němu nepřipouštěl obranu v podobě žaloby na odstranění stromu. Jedná se tak o skutkový stav, který byl dokonán za platnosti a účinnostx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxn ve své důvěře v právní řád, řídil-li se platným právem (
„může se oddati pocitu plné bezpečnosti, že jednání jeho bude po každé stránce podle oněch zákonx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x x013 obč. zák., neboť i za předchozí právní úpravy musel být soused srozuměn s tím, že lze proti imisím, které pronikají z jeho pozemku, zakročit podle § 12x xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx soused přistoupit k odstranění stromu, čímž splní povinnost zdržet se imisí působených oním stromem.
K odstranění stromu může dojít též v důsledku xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxtrom je např. poškozený, hrozí jeho zřícení, pak vhodným a přiměřeným opatřením může být jeho pokácení). Toto pravidlo však nemůže vést k odstranění stxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx7 odst. 1 obč. zák., není však vyloučen postup dle § 2903 obč. zák., bude-li stav stromu vážně ohrožovat chráněný zájem vlastníka pozemku.
xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxcí instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SMOLKOVÁ, Michaela. Komentář k § 1028. In PETROV, Jaxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xpory o průběh subjektivně sporné, nicméně objektivně zjistitelné hranice se neřeší přes § 1028 obč. zák., ale podle § 1040 obč. zák. či žalobou na určenx xxx x xx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx xx xxx xxx
xxxxx uvádí, že pravidlo v § 1028 obč. zák. se užívá pouze v případě objektivní nejistoty o průběhu hranic, v případě subjektivní spornosti je třeba užít žaloxx xx xxxxxx xxx x xx xx xx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxzi pozemky.
Soudní rozhledy.
2016, č. 3, s. 79 an. (shodně též SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1028. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxva podle nového občanského zákoníku.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 284).
Autor dovozuje, že tam, kde je hranice mezi sousedy subjektivně sporná, ale xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxmu pozemku dle § 80 o. s. ř.
4.
SVOBODA, Karel.
Právo imisí, právo cesty a další sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 168 an. (xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxladu § 1028 obč. zák. a dovozuje, že žaloba na určení subjektivně sporné hranice mezi pozemky se opírá právě o § 1028 obč. zák. Soud v takovém případě rozxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xporné hranici je třeba případ řešit na základě žaloby o určení vlastnictví, případně žaloby vlastnické (např. vyklizení sporné části pozemku.
6x
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xěcná práva.
Praha. Wolters Kluwer, 2015, s. 118.
Autor rozlišuje dvě situace. Buď je hranice mezi pozemky objektivně zjistitelná, pak jde o spor o průxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xx
xxVRA, David. Určení hranice mezi pozemky v novém občanském zákoníku.
Právní rozhledy.
2013, č. 17, s. 600 an.
Autor se domnívá, že subjektivně spornou xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xchranu vlastnického práva podle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2013, č. 9, s. 333 an.
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxice (nyní § 1028 obč. zák.), a spory o průběh mezi stranami sporné, nicméně objektivně zjistitelné hranice mezi pozemky (§ 80 o. s. ř.).
Shrnutí puxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxevují názory řešící oba dva případy dle § 1028 obč. zák.
Komentář:
Problematika sporné hranice v širším slova smyslu v sobě zahrnuje dva dílčí přípxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxyšší soud na základě předcházející právní úpravy dovodil, že je možné řešit pouze případy subjektivních nejasností [k tomu sloužila především žaloba xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2409/2002 Nejvyšší soud uvedl, že žaloba na určení nové hranice mezi sousedními pozemky v případě, že se původní hranicx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx že uplatněný nárok nemá oporu v platném právu. Ke shodnému závěru Nejvyšší soud dospěl i v usnesení ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 801/2003 (i když hranixx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxpodobností vždy spojeno se zásahem do práv alespoň jednoho ze sousedů, proto i s ohledem na ochranu vlastnictví zakotvenou v čl. 11 Listiny základních xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxmto směru přinesl změnu, neboť soudům poskytl výslovný právní základ k tomu, aby konstitutivně stanovily objektivně neznatelnou nebo pochybnou hranxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xezi pozemky objektivně zjistitelná, ale existuje-li mezi vlastníky spor o její průběh, anebo je možné vycházet ze stávající judikatury.
Ta pro tytx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxklizení přesně určené části pozemku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2035/2003).
Inspiračním xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxkouská regulace je však na první pohled komplexnější, zahrnuje obnovu hranic, úpravu hranic a stanovení hranic. Textově nejbližším je pravidlo v § 851 xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx rozdělí soud spornou plochu dle slušného uvážení.“
Zákonodárce však již nepřevzal pravidlo v § 851 odst. 2 ABGB vyhrazující sousedům právo uplatnit sxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxvně nezjistitelné hranice, tak i hranice sice objektivně zjistitelné ale subjektivně sporné. Soud hranici v obou případech stanoví podle poslední poxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxentář k § 851. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al.
ABGB-ON. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch.
Wien: Manz, 2010, s. 1529). Nxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxcké žaloby). Žalobce musí v takovém případě tvrdit a prokázat průběh správné hranice; nepodaří-li se mu to, je odkázán na řešení skrze § 851 odst. 1 ABGBx
x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xle o hranici „neznatelné nebo pochybné“. Jednak výslovně nepřevzal úpravu § 851 odst. 2 ABGB. Z toho lze dovodit, že § 1028 obč. zák. se týká pouze přípaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xřijaté dosavadní judikaturou. To ostatně potvrdil i Nejvyšší soud již za účinnosti nového občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
Dokonce se objevují správné, byť za současné právní úpravy odvážné názory, že řízení vyvolané na základě § 1028 obč. zák. patří do režimu nesporných xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx: Wolters Kluwer, 2015, s. 10).
Lze tak přisvědčit panujícímu názoru s tím, že pokud se žalobce bude domáhat určení průběhu hranice dle § 1028 obč. záxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xx xx xxxx x x040 obč. zák.
Závěr:
Je-li hranice mezi pozemky mezi sousedy subjektivně sporná, ale objektivně zjistitelná, je třeba podat buď žalobu o určení vxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx zák. se v takovém případě nepoužije.
Kdo může žádat povolení nezbytné cesty?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 10xx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx. Komentář k § 1029. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1041.
Autorxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxí podstatě).
2.
SVOBODA, Karel.
Právo imisí, právo cesty a další sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 186-187.
Autor s ohlxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxá cesta zřízena pouze ve formě obligačního práva). Dokonce připouští, že i na straně žalované může být detentor.
3.
KRÁLÍK, Michal. Právo nezbyxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxulletin-advokacie.cz/pravo-nezbytne-cesty-v-novem-obcanskem-zakoniku
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxření však není zřejmé, zda by aktivní legitimaci připustil i v případě vlastníků nemovitých věcí - věcných práv k pozemku.
4.
SPÁČIL, Jiří. Komexxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxadě jazykového výkladu dochází k závěru, že aktivně legitimován k podání žaloby je vlastník jakékoli nemovité věci, tedy nejen vlastník pozemku, ale nxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxntované v literatuře překračují standardní představu o aktivní legitimaci k žalobě o povolení nezbytné cesty, jak byla zažita na základě předchozí prxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxvní žalobní legitimaci pouhého detentora nemovité věci.
Komentář:
Občanský zákoník stanoví, že povolení nezbytné cesty může žádat vlastník nemxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxatným účelovým určením, věcné právo k pozemku (např. právo stavby, věcné předkupní právo, zástavní právo, je-li zástavou nemovitá věc), věcné právo k xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxmě žádný problém nečiní závěr, že pravidlo lze použít v případě vlastníků hmotných nemovitých věcí (pozemek, podzemní stavba se samostatným účelovým xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxp k pozemku, vůči kterému mají věcné právo: v první řadě lze vzpomenout právo stavby, ale též užívací právo (§ 1283 obč. zák.), požívací právo (§ 1285 obxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxx xxč. zák.: musíme uvažovat o tom, zda povaha těchto nehmotných nemovitých věcí nevylučuje použití pravidel o nezbytné cestě. Zákoník jako jednu z podmínxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxí/nespojení. xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxm pastvy zatížen.
Jedinou systémovou výjimkou je vlastník práva stavby. Právo stavby je sice též nehmotnou nemovitou věcí, ale má (či má mít) hmotnox xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxějí (např. čl. 694 ve spojení s čl. 655 švýcarského ZGB, nebo § 11 odst. 1 německého zákona o právu stavby - Erbbaurechtsgesetz, ve spojení s § 917 BGB).
xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x044 obč. zák., které poskytuje ochranu detenci. To je však mylná argumentace. Toto pravidlo stanoví, že detentor může uplatnit právo na ochranu svým jxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxx. zák. se jí vůbec netýká. Detentor není aktivně legitimován k podání žaloby dle § 1029 obč. zák.
Neexistuje ani mezera v zákoníku, která by ospravedxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxst přístup zařídit (a to i prosazením nezbytné cesty vůči vlastníku přilehlého pozemku). V této souvislosti lze připomenout § 2205 písm. a) obč. zák., xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxí nejen pro nájem, ale jakýkoli jiný obligační užívací poměr (např. pacht nebo výpůjčku). K obdobným závěrům dospěla i německá judikatura (srov. rozsuxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxrs, 2011, s. 573).
Závěr:
Žalobu o povolení nezbytné cesty může podat vlastník hmotné nemovité věci a vlastník práva stavby.
A. Lze xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
A. Lze zřídit nezbytnou cestu skrz budovu?
Související ustanovení:
§ 1029, § 1032 obč. zák.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xx32. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1045.
Autorka poukazuje na xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxty a další sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 198.
Autor píše, že z § 1032 odst. 2 obč. zák. plyne povinnost soudu přihlédnout k toxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx zamítnutí žaloby.
3.
KRÁLÍK, Michal. Právo nezbytné cesty v novém občanském zákoníku. In:
www.bulletin-advokacie.cz
[online]. Publikováxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxí, že je třeba zohledňovat okolnosti každého případu, že jde o ochranu soukromého zájmu vlastníka budovy, takže např. skrze obytný dům nezbytnou cestu xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxk III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 198, 206.
Autor píše, že soud patrně takové právo zřídit nemůže, ledaže by xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx a upozorňují na nutnost individuálního posouzení každého jednotlivého případu. Připouští-li povolení nezbytné cesty skrze budovu, pak pouze výjimxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxoblematiky týká. Ustanovení § xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxvně inspirováno § 4 zákona č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných, který v Rakousku platí doposud. Rakouský zákonodárce však nebyl až tak obxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x
xx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxází u obytného domu a je oplocena za tím účelem, aby do ní byl zamezen přístup cizím osobám.
Český zákonodárce dává větší prostor soudci, aby uvážilx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxnou cestu skrze budovy vylučuje bez dalšího.
Pojem „prostor“ použitý v § 1032 odst. 2 obč. zák. nemá žádný zvláštní obsah a můžeme vyjít z toho, co se jxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxto prostor uzavřený - musí mít nějaké ohraničení, ať již zdí, plotem, příkopem nebo jinou konstrukcí, která má bránit přístupu cizích osob. Za uzavřený xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxoblok obklopený jinými stavbami, selský dvůr nebo areál školy. Podstatným je objektivně vyjádřený úmysl vlastníka znemožnit přístup cizích osob do uxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxti, na kterých vlastníkovi přirozeně zvlášť záleží. Zřetelně se tu odkazuje k ochraně soukromí a intimní sféry vlastníka. Tam, kde je důraz na ochranu sxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxrze budovu povolit zcela ojediněle. Takový výjimečný případ popisuje např. rozhodnutí prvorepublikového Nejvyššího soudu (Vážný 1685): přístup do xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx upozornit, že předchozí judikatura sice dospěla k podobnému závěru, ale na základě jiné argumentace opírající se o odlišení vlastnictví k pozemku a stxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxe uzavírá, že zákon umožňuje zřídit nezbytnou cestu pouze přes pozemek, ne však přes budovu (ta totiž nebyla součástí pozemku). Podobně v rozsudcích ze xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxto své závěry odkazuje, argumentuje však již jinak (ochranou soukromí).
Závěr:
Nezbytnou cestu lze skrze budovu povolit jen zcela výjimečně - pokxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxakticky vyloučeno.
B. Může soud povolit nezbytnou cestu, i když by objektivně šlo pouze o pohodlnější spojení?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxIÁNOVÁ, Alexandra, PŘÍVARA, Mojmír, RŮŽIČKOVÁ, Dana.
Sousedská práva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 132
Autoři vnímají kritérium pohodlného xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
2.
SMOLKOVÁ, Michaela. Komentář k § 1032. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. Hx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxhodnější). Subjektivní stav žalobce nezohledňuje.
3.
SVOBODA, Karel.
Právo imisí, právo cesty a další sousedské spory.
1. vyd. Praha: Woltexx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xedostatečném spojení je objektivně nepřekonatelná nedostatečnost spojení.
4.
KRÁLÍK, Michal. Právo nezbytné cesty v novém občanském zákonxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxezbytne-cesty-v-novem-obcanskem-zakoniku
xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxější, není důvodem pro zásah do práva vlastníka pozemku ta skutečnost, že přes jeho pozemek by se vlastník dostal ke své nemovitosti „pohodlněji“.
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx74).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 104
Autoři píší, že je důležité vymezit pojem „pohodlnější spojení“. Tím jejich komentář končí.
6x
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx x96-197
Autor píše, že pro pouhé zlepšení spojení nelze nezbytnou cestu zřídit. To vykládá tak, že pokud stávající spojení je sice nepohodlné, vyžaduxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxře panuje názor, že „pohodlnější spojení“ je objektivním kritériem, že nelze nezbytnou cestu povolit jen pro zvýšení komfortu žalobce. Konkrétně se vxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxcova nemovitá věc není dostatečně spojena s veřejnou cestou, pročež na ní nelze řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat (§ 1029 odst. 1 obč. zák.). Z tohx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xák., když se stanoví, že soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.
Nám blízké právní řády přímo xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x x xxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxarské právní úpravě (čl. 694 an. ZGB). S odkazem na pohodlnější spojení se však můžeme setkat v německé judikatuře při hodnocení potřebnosti nezbytné cxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxxhavější, nepohodlnější či nákladnější“
; tento závěr je nadále sledován, viz rozsudek BGH ze dne 24. 1. 1968, sp. zn. V ZR 175/64, nebo rozsudek ze dne 9. 1xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx, není potřeba ji xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxíží potřebu vyvinout určitou námahu lze označit za pohodlnější spojení.
Dosavadní spojení nemusí být pohodlné, musí však být dostatečné. Jelikož xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxde to nejlepší, nejpohodlnější z více možných, neboť primárně je třeba zvažovat ta řešení, která co nejméně omezí vlastníka pozemku a zároveň reálně umxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxbsidiarity: zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku nelze ospravedlnit, je-li tu jiná možnost, jak ochránit zájem žalobce. Zákoník na to výsloxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x
xx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxméně zasažen“
). Proto by při zkoumání, jak jinak lze případně ochránit zájem žalobce, mělo být rovněž bráno v potaz, zda si může určitým způsobem pomoci xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx instalací žaluzií). Například kratší (a tím pohodlnější) cesty může žalobce dosáhnout tím, že vybuduje vjezd do své usedlosti též z druhé strany; pouzx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxzením práva cesty, že jejich vynaložení není možné po žalobci spravedlivě požadovat - viz rozsudek NS ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004).
Doxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxvěku nečiní problémy překonat pár desítek metrů od hranice veřejné cesty pěšky přes cizí pozemek (byť třeba v hůře schůdném terénu), proto je dostatečnx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x vyřešení určitého problému - rozhodnutí, které by sice zatížilo vlastníka pozemku, ale nevedlo by k vyřešení situace žalobce, by bylo absurdní.
Toxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx
xxxx xxxxxxx objektivního kritéria je třeba zvážit, že společnost netvoří jen průměrní lidé, za které by snad mohli být považováni lidé ve středním věku a fyzicky zaxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxců v kočárku. Hledání toho, co je to pohodlnější spojení, tak musí i k uvedeným skutečnostem přihlížet tak, aby rozhodnutí soudu nebylo v rozporu s dobrýxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x
xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xůže být výrazně zhoršená pohyblivost manželky žalobce - za předpokladu, že nebude jen krátkodobá - která s ním nemovitost řadu let užívá, významným hlexxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx věcné břemeno v určitém rozsahu zřídit.“
). V tomto rozhodnutí vzal soud v ochranu i rodinné poměry žalobce.
Domnívám se, že i bez výslovného zakotvexx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxatečnosti/nedostatečnosti spojení s veřejnou cestou. Jinak řečeno, za pohodlnější spojení lze obecně považovat takové, které by mělo nahradit stávxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xouze o pohodlnější spojení, jsou-li na straně žalobce dány takové okolnosti (např. zdravotní povahy), které mu objektivně brání využívat stávající sxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xx xxstávají součástí pozemku?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikacxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxoblémy.
Soudní rozhledy.
2017, č. 7-8, s. 218
Autor uvádí, že se pravidlo uplatní jen na stavby, které se ze zákona stávají součástí pozemku.
2.
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx7, s. 1083.
xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxch věcí apod.
3.
FRÖHLICHOVÁ, Tereza. Vypořádání staveb umístěných na cizích pozemcích. In: [online]. Publikováno 8. 8. 2016 xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxa argumentuje podobně jako Petr a píše, že pravidlo se uplatní i vůči stavbám, které se nestávají součástí pozemku.
4.
KINDL, Milan.
Právo nemovxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxučástí pozemku.
5.
THÖNDEL, Alexandr. Komentář k § 1084. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xe uplatňuje zásada superficies solo cedit, z čehož lze soudit, že pravidlo vztahuje pouze na stavby, které se stávají součástí pozemku.
6.
PETRx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxtor tvrdí, že se pravidlo uplatní jak vůči stavbám trvalým, tak i dočasným, které se nestávají součástí pozemku. Argumentuje slovním vyjádřením pravixxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xejprve tíhla k širokému pojímání věcné působnosti § 1084 odst. 1 obč. zák., poslední publikované názory se však více zaměřují na účel pravidla a omezují xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx stanoví následek pro případ, že stavebník zřídí stavbu na cizím pozemku => tato stavba připadá vlastníkovi pozemku. Podobně jako v římském právu se xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xĚLOVSKÝ, Petr. Komentář k § 1084. In SKŘEJPEK, Michal et al.
Římské právo v občanském zákoníku. Komentář a prameny. Věcná práva.
1. vyd. Praha: Auditorxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxdou, že
accessio cedit principali
(připojené ustupuje hlavnímu - tedy to, co bylo spojeno s věcí hlavní, ztrácí samostatnost a sdílí právní osud věci hxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxmentář k § 418. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al. ABGB-ON.
Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch.
Wien: Manz, 2010, s. 761 an.x xxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx materiálu (movitých věcí), který nepatří vlastníkovi pozemku. Pravidla jsou výrazem myšlenky, že vlastnictví pozemku a na něm se nacházejících stavxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx x x xxx xxxx xxxx x
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxli mezi vlastníkem pozemku a dalšími subjekty (stavebník, vlastník materiálu) dohoda o věcněprávních následcích vytvoření stavby (např. smlouva o pxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx. V případě staveb, které součástí pozemku nejsou, nedochází k žádnému přírůstku, či spojení s pozemkem. Je-li např. stavba movitou věcí, která nevyhoxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx neměl žádnou obranu, proti vlastníkovi takové stavby může zasáhnout standardní vlastnickou žalobou a žádat odstranění stavby (§ 1040 odst. 1 obč. zákxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xdlišení nemůže domáhat převedení pozemku do svého vlastnictví, byť by stavěl v dobré víře.
Jazykové argumenty, k nimž odkazuje Petr nebo Fröhlichoxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxi spojení nemovité věci s věcí movitou.
xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxkatuře. Typickými znaky stavby jsou: 1) výsledek stavební činnosti člověka, 2) materiální podstata, 3) vymezitelnost vůči okolnímu pozemku, 4) samoxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419>-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 259 a násl.).
Není důvodu se od tohoto vymezení odchyloxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxuze pozemek svojí stavební činností zpevní (vydláždí), nebo na něm postaví nízký plot či opěrnou zídku, je možné použít pravidla § 1084 an. obč. zák. anxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxm pozemku (§ 1084 odst. 1 obč. zák.) se nevztahuje na stavby, které se nestávají součástí pozemku.
A. Uplatní se pravidla o nabytí vlastnxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxa
A. Uplatní se pravidla o nabytí vlastnického práva od neoprávněného též na pohledávky?
Související ustanovení:
§ 979, 1109 obč. zák.
Souvxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxblikované názory:
1.
PETROV, Jan. Komentář k § 1109. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Prxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxzhledy.
2015, č. 9, s. 316.
Autor uvádí, že § 1109 obč. zák. umožňuje postupníkovi nabýt pohledávku v dobré víře od postupitele, pokud byl postupník vxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx9 obč. zák.
3.
THÖNDEL, Alexandr. Komentář k § 1109. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 97xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx x xxx x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xro pohledávku použitelné.
4.
VANĚK, Jakub. Nabytí vlastnického práva od neoprávněného podle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
201xx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xx xx xxx xx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxele) by se pravidla § 1109 a násl. obč. zák. měla použít i pro nehmotné věci - konkrétně uvádí obchodní podíl, pohledávku a nájem (pacht).
5.
DOBROVOxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxně též DOBROVOLNÁ, Eva. Nabytí vlastnického práva od neoprávněného ve srovnání s rakouským právem.
Právní rozhledy.
2013, č. 10, s. 348 a násl.).
Autxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxupení pohledávky, což je institut závazkového práva, na který v zásadě - a to ani na základě analogie - nelze aplikovat ustanovení o právech věcných. Pohxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x nejvýznamnějších ukazatelů dobré víry nabyvatele.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory jsou rozpolcené - část připouští nabytí xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxdávka věcí v právním smyslu a je-li předmětem vlastnického práva, musíme nutně přemýšlet o tom, zda se na její nabytí aplikují pravidla o ochraně dobrovxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx seznamu, což pohledávky jsou. Stejný závěr přijal již Rouček k podobně stavěnému § 367 obecného zákoníku občanského (Komentář k československému obxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxtegoricky uvádí, že se § 367 obecného zákoníku občanského vztahuje pouze na hmotné movité věci (Právo vlastnické dle rakouského práva v pořádku systexxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxavy, neboť nová česká právní úprava je tou rakouskou inspirována; navíc obě jsou založeny na širokém konceptu věci v právním smyslu. V Rakousku se dříve xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxs Vertrauen auf äußere Tatbestände im bürgerlichen Rechte. Wien, 1906, s. 198) nebo Oskar Pisko (Das Unternehmen als Gegenstand des Rechtsverkehrs. Wxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x literatuře (např. LEUPOLD, Petra. In Klang Kommentar. 3. Auf. Wien, 2011, s. 604) i v judikatuře (srov. rozhodnutí rakouského Nejvyššího soudu ze 7. 2. xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx neoprávněného je ochrana dobré víry nabyvatele vlastnického práva k určité věci. Tato dobrá víra musí mít určitý základ, musí tu být „vzhledem ke všem oxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx pak by mělo jít o znak, z něhož všichni mohou rozpoznat existenci příslušného práva. Standardně se k těmto znakům řadí držba.
V občanském zákoníku je xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxněž vlastníkem (i když to není vyjádřeno výslovně jako např. v § 1006 odst. 1 německého BGB, nemá tento rozdíl žádný praktický význam). Má-li osoba věc u xxxx x xxxxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxní tehdy, osvědčuje-li držba nejen vlastnické právo, ale zároveň samu existenci věci a její jedinečnost. To plně funguje v případě hmotných věcí, přípxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe veřejné evidenci. Jen z toho důvodu, že občanský zákoník opustil x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxhybněna legitimační funkce držby (neboť se zakládá na jiných ustanoveních zákoníku).
Klade se otázka, zda tvrzení existence určité pohledávky (bxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxli. Tato držba totiž pouze indikuje vlastnické právo, ale není vhodným právním důkazem existence pohledávky. Jde-li např. o pohledávku z písemné smloxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxa existuje vzhledem ke všem okolnostem.
Pokud by se připustilo dobrověrné nabytí pohledávky, vedlo by to k ochraně nabyvatele i v případech, v nichž xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxmu by bez jeho přičinění (a v rozporu se zásadou smluvní svobody) vznikla povinnost plnit.
Tuto argumentaci, která vede k rozdílnému řešení ve vztahx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxt podle pravidel o nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Tomuto závěru svědčí dva argumenty: 1) absence základu pro vytvoření potřebné důvěry, xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxx xxxxtí vlastnického práva od neoprávněného platný právní titul?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1117
Autor píše, že k převodu vlastnického právx xxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxC, Jaromír. Způsob, jakým věc opustila sféru vlivu xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxr, že i v případě nabytí od neoprávněného je nezbytné, aby existoval platný nabývací titul.
3.
VRCHA, Pavel.
Nabytí nemovitosti (zapsané v kataxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xd neoprávněného lze nabýt i na základě absolutně neplatného právního titulu, stačí, že nabyvatel je v dobré víře (resp. splní podmínky § 984 obč. zák.).
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 308
Autor píše, že je nutnou podmínkou existence řádného titulu, což vychází z koncepce titulární či řádné drxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx x. Beck, 2013, s. 368 (shodně též DOBROVOLNÁ, Eva. Nabytí vlastnického práva od neoprávněného ve srovnání s rakouským právem.
Právní rozhledy.
2013, čx xxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxulu.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře panuje názor, že k nabytí od neoprávněného je třeba, aby převodní titul byl řádný, tedy platný a xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxník v určitých případech umožňuje, aby se nabyvatel stal vlastníkem, i když převodce není oprávněn vlastnické právo převést. Účelem je zajištění ochrxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxnického práva od neoprávněného je v občanském zákoníku upraveno jak obecně (§ 1109 obč. zák. an.), tak speciálně ve vztahu k věcem evidovaným ve veřejnxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx smlouva, kterou s ním uzavírá, musí být platná.
Tento závěr vyplývající z obecné regulace lze vztáhnout i na případy nabytí vlastnického práva od nexxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxi oprávnění převodce (ať již je či není vlastníkem). To platí i bez toho, aby to musel § 984 odst. 1 obč. zák. výslovně uvádět mezi podmínkami nabytí.
Bxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxit převod vlastnického práva na nabyvatele, i kdyby byl v dobré víře. Podobně v případech, v nichž je pro právní jednání vyžadováno dodržení určité formxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxm právní úprava spojuje věcněprávní účinky (např. zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, případně předání věci, pokud si to smluvnx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxo by to k neudržitelnému závěru - absolutně neplatná smlouva uzavřená mezi vlastníkem a nabyvatelem v dobré víře by nepůsobila převod vlastnického práxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxk řečeno: v situaci, kdy „odchylka od normálu“ je méně závažná, bychom nabyvatele nechránili, zatímco tam, kde je „odchylka od normálu“ mnohem závažněxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxl, ať již se jedná o nabytí vlastnického práva k věci evidované ve veřejném seznamu, nebo k věci, která takto evidována není.
Jaký je násxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxvisející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxáva a ochrana spoluvlastníka věci nemovité po zúžení rozsahu zákonného předkupního práva.
Bulletin advokacie.
2016, č. 3, s. 25 a násl.
Autor píše, žx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxbo má možnost dovolat se relativní neplatnosti převodní smlouvy.
2.
VRAJÍK, Michal.
Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxy porušení zákonného předkupního práva zakládalo neplatnost převodní smlouvy. Za dostatečný nástroj ochrany považuje právo spoluvlastníka domáhax xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxI. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 477.
Autor uvádí, že pojetí nové právní úpravy výrazně (ne-li zcela) eliminuxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx v případě porušení předkupního práva.
Shrnutí publikovaných názorů:
Příliš publikovaných názorů k dané problematice není, opatrně v nich všax xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxruje i judikatura ve vztahu k jinému zákonnému předkupnímu právu (srov. rozsudek NS ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015):
„Má-li oprávněný nájexxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxčena úvaha o neplatnosti (zdánlivosti) smlouvy porušující jeho předkupní právo k jednotce při jejím prvním převodu.“
Shoda panuje na tom, že spoluxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxoluvlastníkovi povinnost nabídnout ostatním spoluvlastníkům spoluvlastnický xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx o zákonném předkupním právu požadují, aby bylo jeho jednání neplatné (viz § 580 odst. 1 obč. zák.). Porušení může mít různou podobu, přičemž zřejmě k nexxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxek, než které byly oznámeny spoluvlastníkovi.
Dle předchozí právní úpravy platilo, že došlo-li k převodu spoluvlastnického podílu za současného xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx zakotvení tohoto práva v § 40a obč. zák. 1964) a to vůči převodci i nabyvateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 22 Cdo 276/200xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xe koupi (za těch podmínek, za kterých ji získal). Nevyužil-li ani této možnosti, zůstalo mu předkupní právo zachováno vůči novému spoluvlastníkovi (axxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxa výrazně omezuje cesty vedoucí k zneplatnění právního jednání. Z pohledu zkoumaného problému je důležité zjistit, jaký je účel zákonného předkupníhx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxně pak jde též o snahu zcelovat vlastnictví.
Následně se musíme ptát, zda neplatnost převodní smlouvy je nástrojem, který pomáhá naplnit výše zmíněxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxtavit spoluvlastníka před rozhodnutí - koupit podíl, anebo připustit vstup nabyvatele do spoluvlastnictví. Zneplatnění smlouvy pouze oddálí rozhoxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
Následek neplatnosti se tak z pohledu § 580 odst. 1 obč. zák. nejeví jako přiměřený. Není totiž potřebný, protože cíle lze dosáhnout jiným prostředkxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxt se vůči nabyvateli, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl.
Uvést lze též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 789/2016. V daxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxční lhůty (§ 3062 obč. zák.). Nejvyšší soud xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxuvy, neboť by tím již nemohl dosáhnout příznivějšího právního postavení.
Závěr:
Následkem porušení zákonného předkupního práva podílového spoxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xředkupní právo zachováno. Rovněž má právo na náhradu škody. Spoluvlastník však nemůže namítnout neplatnost převodní smlouvy.
Jak může rxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxe]. Publikováno 13. 3. 2018 [cit. 2018-07-27]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-prehlasovaneho-spoluvlastnika-pred-ujxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxxx xxxx xxxx x xxxx xx xx xx uvážení soudu, jak o návrhu přehlasovaného spoluvlastníka rozhodne.
2.
REMEŠ, Jiří. Komentář k § 1129. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx rozhodnutí většinových podílových spoluvlastníků. Žaloba však nemůže sloužit k prosazení jeho vůle proti vůli většiny. Soud tak může žalobě pouze vyxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx zákoníku z roku 1964.
3.
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 1156-1157
Autor odkazuje k pravidlu v § 1129 odst. 2 obč. zák. s tím, že i o tomto návrhu se rozhoduje dle § 1139 obč. zák. Soud má dle jeho názoru širokx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxOPEŇ, Martin. Komentář k § 1139. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxři k § 1129 obč. zák. (s. 366) však zmatečně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2228/2006, v němž soud prezentoval opaxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xlomouc: ANAG, 2014, s. 318-319
Autor v rámci komentáře k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 874/2010 píše, že jeho závěry již nxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx k § 1129, § 1139. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 500, 537-539
Autor xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxstnických vztazích, neboť dosavadní judikatura i literatura ve sporech podle § 139 odst. 3 obč. zák. 1964 připouštěla v zásadě toliko možnost žalobě vxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxvlastníkem a kvalifikovanou většinou spoluvlastníků, která přijala rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, širší možnosti, jxx xxxxxxxxxx x x xx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxdují o významné záležitosti (§ 1129 obč. zák.). Zákoník stanoví, že přehlasovaný spoluvlastník může v takovém případě navrhnout, aby o této záležitosxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxchozí právní úprava (§ 139 odst. 3 obč. zák. 1964). Judikatura dospěla k závěrům, že jeho
„smyslem je umožnit menšinovým spoluvlastníkům zvrátit rozhxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx
xxejde o prostředek k dosažení důležité změny proti vůli většiny“
(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2228/2006) a že je
„vyloxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxící se společné věci“
(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 874/2010). Je patrné, že judikatura pevně stála na silném respektx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xy mohla být i nadále následována. Občanský zákoník však v § 1139 odst. 1 obč. zák. zakotvit obecné pravidlo, které podrobněji upravuje pravomoc soudu pxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxnutí nemá vůči němu právní účinky,
b)
aby soud takové rozhodnutí zrušil, nebo
c)
aby soud takové rozhodnutí nahradil svým rozhodnutím.
Mezi vxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xoměry spoluvlastníků podle slušného uvážení; zejména může rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zdx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxpořádání, proto může soud překročit návrhy účastníků. To znamená, že i když se bude přehlasovaný xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxifikovat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5791/2016 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017, ve xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxména v ustanoveních § 1128 až 1130 obč. zák.
).
Závěr:
Soud má uspořádat právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení, přičemž není vázán xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxrativní náklady rozvrženy jinak, než stanoví zákon? B. Kolik hlasů je třeba k přijetí rozhodnutí o změně poměru výše příspěvků na správu domu a pozemku?
xxxx
xxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxející ustanovení:
§ 1, § 1180 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1196.
Autorka bez bližší argumentace uvádí, že pravidlo v § 1180 odst 2 obč. zák. je kogentní.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
Autor s odkazem na obecné pravidlo rozlišení dispozitivních a kogentních pravidel uvádí, že se jedná o dispozitivní pravidlo, od něhož xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxes, 2015, s. 118.
Autorka považuje dané pravidlo za dispozitivní ve smyslu § 1 odst. 2 obč. zák. Konkrétně uvádí, že je možné je změnit ve stanovách.
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx4, s. 78
I když si autor nemyslí, že je pravidlo formulováno kogentně, je dle něho stanoveno spravedlivě, a proto kdyby shromáždění rozhodlo jinak, vlaxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xiskutovanou mezi členy společenství vlastníků, publikované literatury je k tématu málo - dva závěry pro možnost odlišného ujednání, jeden názor nejaxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx 2 obč. zák. Nejdříve zkoumáme, zda je v pravidle obsažen zákaz - ať již vyjádřen přímo (např. slovy „zakazuje se ujednat“), nebo nepřímo (např. poukazem xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx
xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxípadně zda je součástí pravidel veřejného pořádku (právnímu řádu vlastní hodnotové a řídící principy, bez nichž není funkční demokratická společnosxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxidlo týká postavení osob (včetně práva na ochranu osobnosti). Ani o ten případ v § 1180 odst. 2 obč. zák. nejde, se statusem společenství vlastníků ani sx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxje svoji představu spravedlivého rozvržení administrativních nákladů. Vychází přitom z racionální myšlenky, že tyto náklady nejsou ovlivněny velixxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx stanovách).
Jelikož x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxání nemá účinky vůči třetím osobám, neboť to zákon výslovně nepřipouští.
Je však třeba rovněž dodat, že právní řád samozřejmě neaprobuje ujednání jxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxat o příkladu, v němž by bylo ujednáno, že všechny administrativní náklady nese pouze jeden člen - takové ujednání by mohlo za určitých okolností (např. xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xpolečenství vlastníků na administrativní náklady mohou být rozvrženy odlišně od zákonného pravidla, nemusejí být ve stejné výši.
B. Kolik hlasů je xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xouvisející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
KABELKOVxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx25
Autorka bez bližší argumentace píše, že zákon i v případě rozhodování na shromáždění vyžaduje k přijetí rozhodnutí o změně poměru výše příspěvků nx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxícím se rozhodování mimo zasedání.
2.
NOVOTNÝ, Marek. Komentář k § 1180. In NOVOTNÝ, Marek et al.
Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1x xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxiny vs. analogické použití pravidla v § 1214 obč. zák. Píše, že názory nejsou ustáleny a doporučuje řešení ve stanovách.
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx na správu domu a pozemku by i v jiných případech, než při rozhodování per rollam, měl být nutný souhlas všech vlastníků jednotek.
4.
ČÁP, Zdeněk. xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxr, 2014, s. 633-634
Autor připomíná, že jsou vedeny diskuse, zda požadavek § 1214 obč. zák. (souhlas vše vlastníků) lze vztáhnout i na rozhodování, kxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxanského zákoníku a k zákonu č. 67/2013 Sb.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 207
Autor pouze nejasně uvádí, že druhá věta v § 1214 obč. zák. upřesňuje logxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxvyjadřuje se však k šíři působnosti daného pravidla.
6.
NOVOTNÝ, Marek. Komentář k § 1180. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxní použít pro rozhodování na shromáždění; tam stačí k přijetí změny poměru výše příspěvků na správu i prostá většina hlasů.
7.
HORÁK, Tomáš. Komxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxavidlo v § 1214 obč. zák. zřejmě nelze pro jeho systematické zařazení použít pro rozhodování na shromáždění dle § 1206 odst. 2 obč. zák.
8.
SCHÖxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxm, ale vždy, když se rozhodnutím mění poměr výše příspěvků na správu.
Shrnutí publikovaných názorů:
Většina autorů se kloní k závěru, že i když je xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxech spoluvlastníků vyžadovat vždy, když se mění poměr výše příspěvků na správu. Je též pravdou, že většinou se tento závěr předkládá bez argumentace.
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxx. zák. se příspěvek na správu domu a pozemku (dále jen „příspěvek na správu“) odvíjí od výše podílu vlastníka na společných částech (výše tohoto podílu xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx se pouze výchozích pravidel, pak např. při poměru velikostí podlahových ploch 108 m2 (byt) k 1284 m2 (celý dům) činí relativní výše příspěvku na správu cxx xxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxistovalo i v předchozí právní úpravě, která požadovala, aby k jinému určení došlo dohodou spoluvlastníků (viz § 15 odst. 1 z. č. 72/1994 Sb.); judikatxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxromáždění na základě zákonem upraveného mechanismu hlasování (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího souxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 1501/07, nebo usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 353/08).
xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxhlášení vlastníka, mezi nimiž není poměr výše příspěvků na správu jmenován. Nic ale vlastníkovi nebrání, aby takový poměr sám určil. Kdyby následně spxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxi.
Není-li poměr příspěvků xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx na správu určen ve stanovách této právnické osoby. To vyplývá z pravidla v § 1200 odst. 2 písm. g) obč. zák., podle kterého stanovy musí obsahovat
„pravidxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx [§ 1208 písm. a) obč. zák.]. Pro rozhodování na shromáždění platí pravidlo v § 1206 odst. 2 obč. zák.: shromáždění je usnášeníschopné za přítomnosti vlaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxedaže stanovy nebo zákon vyžadují vyšší počet hlasů).
Z výše podaného vyplývá, že je možné, aby poměr výše příspěvků na správu, není-li zakotven v prxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxzhodl soud.
Pozornost však musíme zaměřit ještě na regulaci pod rubrikou „Rozhodnutí mimo zasedání“ (§ 1210 až 1214 obč. zák.), jelikož tam se nacháxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxy podílů na společných částech, vyžaduje se souhlas všech vlastníků jednotek.“
(§ 1214 obč. zák.). Systematické zařazení tohoto pravidla vyvolává oxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxtšina hlasů? Čím je ospravedlněn tento rozpor? Důvodová zpráva k tomu vysvětlení nepodává, dočteme se v ní pouze následující:
„Obecně se vyžaduje, aby xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxílů na společných částech, však ze zřejmých důvodů vyžaduje souhlas všech vlastníků jednotek.“
(ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 1214. In. ELIÁŠ, Kaxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
„zřejmými důvody“
? Mění-li se poměr výše příspěvků, jsou tím dotčeni všichni spoluvlastníci. Někomu je změna ku prospěchu, jinému se postavení zhoršxxxx xxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxx rozhodování mimo shromáždění se dokonce vychází z nejvyššího možného kvora pro usnášeníschopnost (všichni spoluvlastníci). Nenacházím ospravedlxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx
Tento vnitřní rozpor právní úpravy lze řešit analogickým použitím pravidla v § 1214 obč. zák. i na ostatní případy, v nichž se rozhoduje o změně poměru xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxx zák.
Závěr:
Rozhoduje-li se o změně poměru výše příspěvků na správu domu a pozemku, je podle zákona třeba souhlasu všech vlastníků jednotek.
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxý zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1201.
Autorka uvádí, že dluhy, které mají přejít na nabyvatele jednotky, jsou závadou, která xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx et al.
Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 121
Autor píše, že dluhy související se správou domu a pozemku, ktxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxx xxxxí zkušenosti s aplikací právní úpravy společenství vlastníků jednotek.
Rekodifikace & praxe.
2016, č. 2, s. 3 a násl.
Autor xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
4.
Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3108/15
Soud se zabýval stížností vůči rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015x xxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxle nebytové jednotky povinnost podílet se na splácení úvěru od banky čerpaného za účelem opravy budovy, a to formou příspěvků do fondu oprav.
5.
SÝxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxázejí ex lege, a druhý, dle něhož přecházejí pouze dluhy ve výši uvedené v potvrzení o dluzích souvisejících se správou domu a pozemku. Své stanovisko k pxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xásl.
Autor píše, že dluhy přecházejí. Byť připouští, že výslovná právní úprava chybí, argumentuje předpokladem racionálního zákonodárce (hovoří-xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxklad skrze povahu tohoto dluhu jako závady váznoucí na jednotce ve smyslu § 1107 obč. zák.
7.
DVOŘÁK, Tomáš. Převod vlastnického práva k jednotce pxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xniž by se blíže zabýval výkladovými nejasnostmi § 1186 obč. zák. Je zjevné, že tyto dluhy považuje za závadu váznoucí na věci podle § 1107 odst. 1 obč. záxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxx. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 539
Dluhy související se správou domu a pozemku přecházejí na nabyvatele jednotky. Autor se odvolává na § xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxývá, že pokud není potvrzení nabyvateli předloženo, dluhy též nepřecházejí.
9.
PRAŽÁK, Zbyněk. Bytové spoluvlastnictví.
Komentář k § 1158-1222 xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxládá právní titul k přechodu dluhů souvisejících se správou domu a pozemku na nabyvatele (cit.: „Formuluje-li zákon, že dluhy přejdou, pak tím určuje, xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
10.
MIROVSKÁ, Petra. SVJ podle nového občanského zákoníku: Budou dluhy převodce vůči SVJ ze zákona přecházet na nabyvatele jednotky? (9. díl). Ixx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxsvj-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-budou-dluhy-prevodce-vuci-svj-ze-zakona-prechazet-na-nabyvatele-jednotky-9-dil
Autorka neuvxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxky o tom, zda dluh související se správou domu a pozemku je skutečně závadou ve smyslu § 1107 odst. 1 obč. zák.
11.
HORÁK, Tomáš. Komentář k § 1186. In Sxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxu domu a pozemku přecházejí na nabyvatele jednotky. Autor rovněž vychází z § 1107 odst. 1 obč. zák., navíc uvádí, že i když nebude potvrzení vydáno, dluhx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xrůměrně rozumný člověk.
12.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1186. In KABELKOVÁ, Eva, SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnictví v noxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxostí zjistit, že tu takové dluhy jsou, anebo bylo-li to ujednáno. Autorka považuje takový dluh za závadu váznoucí na věci a postupuje podle § 1107 odst. 1 xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxm v potvrzení neuvedených dluhů zůstává převodce.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se zpravidla drží textu důvodové zprávy, kxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxí základ pro přechod dluhů ex lege. Ve všech však schází vypořádání se s tím, zda takový dluh skutečně lze považovat za závadu, a pokud ano, absentuje vypoxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xouvisejících se správou domu a pozemku ex lege z převodce na nabyvatele? V oddíle věnovaném bytovému spoluvlastnictví takové pravidlo schází (Pražákxx xxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxm se, že jím není ani § 1107 odst. 1 obč. zák. Dluh související se správou domu a pozemku je osobním dluhem převodce, který existuje samostatně (je-li jedxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxou závadou je naopak např. zástavní právo, věcné břemeno či právo stavby. Argumentaci skrze § 1107 odst. 1 obč. zák. proto nepovažuji za správnou.
Txxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx, přitom jeho aplikace by nutně vedla k závažnému důsledku - zániku dluhu, který by na nabyvatele nepřešel a k výraznému zásahu do vlastnického práva osoxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxících se správou domu a pozemku z převodce na nabyvatele. Tím však nelze rozbor ukončit.
Prodává-li někdo jednotku, má v každém případě povinnost přxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xřejdou, anebo o tom, že tu žádné takové dluhy, které by měly přejít, nejsou. To je nová povinnost, kterou zákon o vlastnictví bytů nestanovil.
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxly - uzavřou smlouvu o převzetí dluhu podle § 1888 odst. 1 obč. zák. V takovém případě by tedy měl kupující dostat potvrzení o dluzích, které smluvně přebxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxože ví, že žádnou smlouvu neuzavřel). Pravidlo v § 1186 odst. 2 obč. zák. první větě, by bylo zbytečné. To odporuje předpokladu racionálního zákonodárxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxednat smluvně (rozumná osoba odpovědná za správu domu by bez ručitelského závazku převodce přeci těžko souhlasila s tím, že se vymění její dlužník - to bx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxčení by měla požadovat). Racionálnějším se mi proto jeví, že účelem této druhé věty je ochrana osoby odpovědné za správu domu pro případ, že nemůže zabráxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx na tuto skutečnost navazují. Existuje tu normativní mezera v zákoně (zákonodárce chtěl stanovit přechod dluhů ex lege, ale neučinil to). Tím se otevírx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xxxx xxxxnný přechod dluhů při převodu družstevního podílu člena bytového družstva.
Závěr:
Dluhy související se správou pozemku a domu přecházejí ze zákoxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxadně vést ke vzniku práva na náhradu škody vůči tomu, kdo vystavil vadné potvrzení). Existuje totiž prostor pro analogickou aplikaci § 736 odst. 2 z. o. kx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx, s. 1218
Autorka píše, že rozhodnutí NS 29 Cdo 3399/2010, dle kterého se vlastník jednotky může nechat na shromáždění zastupovat, jen pokud to připoušxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxsvj-portal.cz
[online]. Publikováno 14. 11. 2016 [cit. 2020-02-09]. Dostupné z: https://www.svj-portal.cz/onb/33/zastupovani-vlastniku-jexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxl k závěru, že zastoupení je možné pouze tehdy, připouští-li to stanovy společenství vlastníků jednotek.
3.
SÝKOROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlaxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxx xxx xxxxxxnoceno. Zřejmě tak zastává názor, že po účinnosti nového občanského zákoníku je možné zastoupení bez dalšího (aniž by byla tato možnost připuštěna ve xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 611
Autor otázku výslovně neřeší, avšak v přehledu literatury odkazuje na rozhodnutí NS 29 Cdo 3399/20xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxého občanského zákoníku a k zákonu č. 67/2013 Sb.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 183
Autor pouze na jednom místě svého textu mimochodem uvádí, že na shrxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx5 (shodně HORÁK, Tomáš. Komentář k § 1206. In NOVOTNÝ, Marek et al.
Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 218-22x xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxn zástupcem.
7.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1206. In KABELKOVÁ, Eva, SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnictví v novém občanxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxlovaly to stanovy společenství vlastníků jednotek.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře silně rezonuje rozhodnutí Nejvyxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxanský zákoník výslovně nestanoví, že se vlastník jednotky může nechat zastoupit na shromáždění svým zástupcem. On to totiž ani stanovit nemusí, neboť x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx Proto platí, že zastoupení je přípustné zásadně při všech jednáních, ledaže ze zákona vyplývá, že osoba může jednat výhradně osobně. Tak tomu ale v rámcx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxějí.
Zastoupení musíme rozlišit na smluvní, zákonné a opatrovnictví. Dobrovolné zastoupení vzniká na základě smlouvy uzavřené mezi zastoupeným x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxežitost (např. že se místo něho bude účastnit shromáždění, vyjadřovat se k jednotlivým bodům programu apod.); jelikož se přitom též standardně vyžaduxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx zmocněnec osvědčuje své oprávnění právně jednat za příkazce-vlastníka jednotky.
Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. znx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxela z premisy, že v soukromoprávních vztazích lze činit jen to, co je zákonem (stanovami) výslovně dovoleno. To však není pravda, i předchozí právní úprxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxl pojem právní úkon nahrazen pojmem právní jednání (s odlišným obsahem). Zřejmě tak Nejvyšší soud dovozuje, že samotná účast na shromáždění je nyní práxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xpět bez toho, aby to muselo být předvídáno ve stanovách společenství vlastníků jednotek.
Závěr:
Vlastník jednotky se může nechat zastoupit na shxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxtí-li se na něj přehlasovaný vlastník jednotky s žalobou proti usnesení shromáždění společenství vlastníků?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxzory:
1.
KABELKOVÁ, Eva. Komentář k § 1206. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxodnutí nahradit svým rozhodnutím, neboť je mu dána kompetence ve věci samé přímo rozhodnout.
2.
SÝKOROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnictví v texxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxalo shromáždění usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství.
3.
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx Wolters Kluwer, 2014, s. 624
Autor přímo nepíše, o čem soud rozhoduje, ale připomíná, že neplatnost rozhodnutí shromáždění se napadá dle § 258 až § 260 xxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx Komentář k § 1158-1222 nového občanského zákoníku a k zákonu č. 67/2013 Sb.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 200
Autor konstatuje, že se přejala předchxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxními předpisy a stanovami.
5.
HOLEJŠOVSKÝ, Josef. Komentář k § 2009. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komexxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxvá družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 240 an.).
Autor upozorňuje na zvláštní pravidla pro žalobu na neplatnost rozhodnutí shromáždění podxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxřádal poměry mezi spoluvlastníky.
6.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1209. In KABELKOVÁ, Eva, SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlaxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxou rozhodování podle § 1129 odst. 2 obč. zák.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikovaných názorech lze zaznamenat oba směry. Menšinový se přxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx předpisy či stanovami). Většinově se však autoři hlásí ke změně - podle § 1209 odst. 1 obč. zák. může soud rozhodnutí shromáždění i nahradit svým vlastnxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxázkou je, jak širokou pravomoc zakládá zákoník soudu, obrátí-li se na něj přehlasovaný spoluvlastník.
Podíváme-li se do předchozí právní úpravy bxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxík jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl.“
I přes toto jazykové vyjádření („rozhodnout o záležitosti“) se judikatura držela výkladu, že soud může poxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxstující rozhodnutí, protože bylo přijatou na principu majority (srov. rozsudek NS ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1423/2009). Později Nejvyšší soud pxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxho usnesení a nemůže většině vnutit svou vůli. To znamená, že soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxrov. rozsudek NS ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 758/2014 nebo rozsudek NS ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1322/2016).
Podíváme-li se do příbuzné pxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx 3 obč. zák. 1964 dlouhodobě prezentuje závěr, že soud může žalobě přehlasovaného menšinového spoluvlastníka vyhovět, nebo ji zamítnout; je vyloučexxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx002, nebo usnesení NS ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 874/2010).
Potud je právní úprava jasná, jinou věcí je, zda tyto závěry obstojí i za nové právní úxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxníkovi jednotky ochranu, doloží-li důležitý důvod, proč by měl rozhodnout o záležitosti soud. Opět se tu jazykově užívá slovního spojení „rozhodnout x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx i okolní pravidla, která doznala změn. Jde zejména o pravidla regulující spolky, která se mají pro společenství vlastníků použít přiměřeně, a o změněnx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx x x xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xpeciální právní úpravou v § 1209 odst. 1 obč. zák., anebo zda jde o dvě právní úpravy s různou působností, a proto obstojí vedle sebe.
Na misku vah můžemx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxi týkající se společné věci a navrhuje, aby o záležitosti rozhodl soud (§ 1129 odst. 2 obč. zák.). Z pravidla v § 1139 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že soud má rxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxdit svým rozhodnutím. Z procesního hlediska jde o řízení podle § 153 odst. 2 o.s.ř. (z občanského zákoníku totiž vyplývá určitý způsob vypořádání vztaxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx soud do právních poměrů vstoupil aktivněji a přijal rozhodnutí, které bude co nejvíce podporovat klidné soužití spoluvlastníků a nebude akcelerovat xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
Sagit: Ostrava, 2012, s. 491). Lze tedy argumentovat, že toto vědomé rozhodnutí zákonodárce je určitým obecným východiskem pro řešení konfliktů v ráxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxatnosti rozhodnutí, užívá zákonodárce právě slovního spojení „neplatnost rozhodnutí“ (viz § 258 an. obč. zák., § 3047 obč. zák., § 191-193, § 428-430 xxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxy ochrana přehlasovanému spoluvlastníkovi byla poskytována v rámci spoluvlastnictví stejným způsobem) vedou k závěru, že na základě žaloby dle § 120x xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxplatnost podle § 258 an. obč. zák.
Tyto závěry však nekorespondují s tím, jaké stanovisko zaujal Nejvyšší soud. V usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxuvlastnictví nepoužijí. Přihlásil se k předchozí judikatuře (zejména R 58/2012) a tento směr drží i v dalších xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx x xozhodnutí se soud nevyjadřuje k argumentům publikovaným v literatuře.
Závěr:
Soud by měl rozhodnout o záležitosti věcně (třeba i změnit napadenx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxpisy a stanovami společenství; přezkum se týká jak regulérnosti procedury přijetí napadeného usnesení, tak i zákonnosti vlastního řešení sporných zxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
TÉGL, Petr. x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxx xx xx
xxxxx xxažuje o praktické využitelnosti existence limitovaných věcných práv ve prospěch vlastníka zatížené věci. Z jeho úvah vyplývá, že připouští možnost pxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx Petr. Komentář k § 1240. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1242).
Axxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxne vlastníkem práva stavby, aniž by právo stavby zaniklo v důsledku splynutí.
3.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxkem je, že vlastník pozemku stane vlastníkem práva stavby a může s ním dále nakládat. K počáteční možnosti zřídit právo stavby pro sebe se nevyjadřují.
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 714.
Autoři píší, že vlastník pozemku vůbec nemůže být nositelem práva stavby ke svému pozemku.
Sxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxodpověděl nikdo.
Komentář:
Již z římského práva známe zásadu, že nikomu nemůže sloužit jeho vlastní věc (
nulli res sua servit
). Proto věcná práva k xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xroto i zde se nabízí východisko, že vlastník pozemku nemůže vlastní pozemek zatížit právem stavby ve svůj prospěch. Tento závěr podporuje i jazykový výxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxo vlastnického práva, není k tomu třeba zakládat zvláštní věcné právo. Je to však opravdu tak jednoduché? Předně je třeba uvést, že zásada
nulli res sua sxxxxx
xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxí rakouského OGH ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. 5 Ob 145/95, podle kterého je původní (počáteční) založení vlastníkova práva stavby nepřípustné. Oproti toxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xa obě zahraniční úpravy blíže, zjistíme, že rakouské právo neumožňuje ani počáteční zřízení vlastníkovi služebnosti, ani počáteční zřízení vlastníxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxě může dojít k tomu, že jedna osoba vlastní jak zatížený pozemek, tak právo stavby, nelze z toho nutně dovodit, že taková situace může existovat od počátkxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx vznik vlastníkova hypotekárního dluhu (
Grundschuld
), nebo v § 1090 xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxx2, kde se pro zřízení vlastníkovi osobní služebnosti vyžaduje zájem hodný ochrany). Německá doktrína obecně připouští vznik věcného práva k vlastní vxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxva svým pojetím bližší té německé, když např. v § 1257 odst. 2 obč. zák. výslovně umožňuje zřídit vlastníkovu služebnost (důvodová zpráva k tomu neuvádxx xx xx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx) se obrací i švýcarská právní úprava, když právě na jeho základě umožňuje zřídit vlastníkovo právo stavby (srov. PIOTET, Paul. Dienstbarkeiten und Grxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx x xxxxxo, že čl. 675 ZGB doslovně pojednává o stavbě na cizím pozemku zřízené jiným vlastníkem.
Česká právní úprava je dle mého soudu otevřená závěru, který xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxvat věcné právo k vlastní věci. Ekonomické zdůvodnění takového postupu je patrné - např. vlastník chce na svém pozemku stavět s cílem stavbu později v ráxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx toto zatížení pak samozřejmě s prodejem práva stavby přejde na jeho nabyvatele. Právě praktičnost a hospodářská smysluplnost ospravedlňují závěr, žx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxtníkova práva stavby, nebylo by účelné bránit jeho počátečnímu vzniku, když by tohoto cíle mohl vlastník pozemku dosáhnout okamžitou koupí práva stavxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxíkově služebnosti.
Je stavba součástí práva stavby?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Souvisejíxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx x017. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, s. 39
Autorka považuje § 1242 obč. zák. za nesprávně formulované. Stavba podle ní nemůxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxvbu lze totiž samostatně pronajmout či propachtovat).
2.
PETR, Pavel.
Nové právo k povrchu.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 20.
Autor píše, xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxh termínů shodné nakládání s právními statky, které jsou fakticky zcela odlišné.
3.
ZIMA, Petr.
Právo stavby.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, sx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx Beck, 2017, s. 1244).
Autor uvádí, že stavba je součástí práva stavby, nemá právní samostatnost.
4.
KINDL, Milan.
Právo nemovitostí.
1. vyd. xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xí jinak disponovat, což však možné je. Právo stavby a stavba podle autora tvoří hromadnou věc.
5.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo stavbx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxBOVÁ, Alena. Komentář k § 1242. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxého) pozemku, nepřirůstá však jeho vlastníkovi, nýbrž náleží stavebníkovi.
7.
HANDRLICA, Jakub. Komentář k § 1242. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občaxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxí práva stavby.
8.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchodněprávní revue.
2012, č. 10, s. 273 an.
Autor píše, že stavba je součástí práva stavby. Stxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxě prohlašuje stavbu za součást práva stavby. Menšina autorů toto pravidlo zpochybňuje, když poukazuje zejména na to, že hmotný předmět nemůže být součxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxí; zároveň však tato stavba podléhá pravidlům o nemovitých věcech.
Právo stavby narušuje superficiální zásadu a umožňuje, aby stavba reálně existxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxavby „nahrazuje“ pozemek (např. v rovině katastru nemovitostí se s právem stavby zachází jako s pozemkem). Standardně je totiž stavba součástí pozemkx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxštění jednoty při věcněprávním nakládání s právem stavby a stavbou tomuto právu vyhovující. Věcná práva totiž mohou vznikat pouze k věcem v právním sloxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx, ale nemohou zatěžovat stavbu jako součást práva stavby. Je to stejné jako v případě stavby, která je součástí pozemku - ani k takové stavbě není možné saxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxligačně omezeného. Sekundárním předmětem obligačních práv mohou být i části věcí. Pronajmout lze tak část pozemku, k vytvoření výběhu pro psa, dveře axxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxí právě zásadní rozdíl mezi věcnými a obligačními právy.
V § 1242 obč. zák. se též stanoví, že stavba, která je součástí práva stavby, podléhá pravidxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xpeciální regulaci pro nemovité věci. Zmínit lze např. tato pravidla občanského zákoníku: § 2222 odst. 3, § 2225 odst. 1, § 2231 odst. 1, § 2294, § 2304 odstx xx x xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxtatnou součást (
unselbständiger Bestandteil
) práva stavby (srov. BYDLINSKI, Franz.
Das Recht der Superädifikate.
Wien: Manz, 1982, s. 6). V německx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx x
xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxteil des Erbbaurechts. Das gleiche gilt für ein Bauwerk, das bei der Bestellung des Erbbaurechts schon vorhanden ist.“
).
Závěr:
Stavba vyhovujíxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxci - práva stavby.
Jak vymezit stavbu ve smlouvě o zřízení práva stavby?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1240, § xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx
xrávo stavby.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 110 (shodně ZIMA, Petr. Komentář k § 1243. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanskx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx smlouvě blíže specifikovat, minimálně jejím účelem, přičemž argumentuje jednak § xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xbčanského zákoníku.
Bulletin advokacie.
2014, č. 12, s. 37 a násl.
Autoři připouštějí pouze obecné vymezení stavby ve smlouvě o zřízení práva stavbyx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 710.
Autoři píší, že je nezbytné definovat stavbu co nxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxčení stran ochrany právní jistoty smluvních stran.
4.
HANDRLICA, Jakub. Komentář k § 1243. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná prxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxětné stavby, blíže se však k tomuto bodu nevyjadřuje.
5.
NĚMCOVÁ, Magda, LÖRINCOVÁ, Radka. Stavby a pozemky podle nového občanského zákoníku.
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxho pozemku a stavby.
6.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchodněprávní revue.
2012, č. 10, s. 273 a násl.
Autor pouze upozorňuje na vhodnost charaxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xázorů:
Publikované názory jsou většinou velmi obecné, oscilují od větší míry volnosti při vymezení stavby až k požadavkům na podrobný popis stavby. xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxx xovrchu či pod jeho xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xe náležitostem smlouvy zákoník nevěnuje a ponechává tak prostor doktríně a judikatuře. Důležité je, aby byly naplněny všechny náležitosti nezbytné pxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x vymezení pozemku i stavby => ze smlouvy musí být jednak patrné, jaká konkrétní práva či povinnosti jakých konkrétních subjektů mají být dotčena, jexxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xližší specifikaci stavby, minimálně jejím účelem. Upozorňuje na rozhodnutí německého BGH ze dne 17. 3. 1967, sp. zn. V ZR 63/64, ve kterém soud za dostatxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxatelským účelům) a zda jde o jednu či více staveb; tím se vyhovělo požadavku na sjednání práva stavby v okamžiku, kdy ještě nejsou známy všechny jednotlixxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxretizace (ve smlouvě nestačí pouze opakovat slova zákona). Soud argumentovat mj. tím, že právo stavby je předmětem právního obchodu, jehož předpoklaxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxtí (srov. rozhodnutí BGH ze dne 14. 2. 1969, sp. zn. V ZR 119/65, nebo rozhodnutí ze dne 13. 7. 1973, sp. zn. V ZB 8/73, či rozhodnutí ze dne 14. 3. 1972, sp. znx x xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxcí, neboť bez nutné potřeby vylučoval z práva stavby ty případy, v nichž stavebník nemohl nebo nechtěl vymezit povahu stavby již ve smlouvě. Na to BGH reaxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxuladu s územním plánem (
Bebauungsplan
), který se teprve tvoří (tzv. dynamický odkaz). Na to BGH navázal v rozhodnutí ze dne 22. 4. 1994, sp. zn. V ZR 183/9xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxal případ konkrétního ujednání, podle kterého mohl stavebník zřídit na pozemku jakoukoli stavbu dle svých potřeb, při dodržení veřejnoprávních předxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx sp. zn. V ZR 81/14).
Podobné závěry nalezneme v rakouské doktríně (viz KLETEČKA, Andreas. Das Baurecht - Begriff und Inhalt. In KLETEČKA, Andreas, Rxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxouské přístupy inspirující, když jistě vyhovují požadavku dostatečné určitosti právního jednání. V dalším je třeba vyrovnat se s argumenty, které ve xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxň odhadnout hospodářskou hodnotu práva stavby. To je riziko smluvních stran, které dobrovolně přebírají a je-li pro ně toto hledisko důležité či potřexxxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xextací: nejde tu o „účel stavby“, ale jde o „účel práva stavby“ - lze řešit kolizi dvou práv (právo stavby vs. negativní služebnost, právo stavby vs. zákax xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxbu - je možné zkoumat, zda existuje právo, které obecně brání zřízení stavby. Tomu, že jde o kolizi dvou práv, nasvědčuje i systematické zařazení druhé vxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xrávní úpravy: v § 244 vládní osnovy občanského zákoníku z roku 1937 se uvádí, že právo stavby nemohou v pořadí předcházet práva zástavní a jiné závady, kxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxatury má toto pravidlo zajistit, aby byl vklad práva stavby do pozemkové knihy povolen pouze tehdy, není-li ze zápisů v pozemkové knize zjevná překážkax xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx ochranu i oprávněnému z práva stavby, aby nebyl omezen časově předcházejícími právy) - viz rozhodnutí OGH ze dne 27. 8. 1996, sp. zn. 5 Ob 135/95. Podobné xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxtastrálních předpisech, pak katastrální zákon nic o účelu práva stavby či účelu stavby neobsahuje. Avšak katastrální vyhláška č. 357/2013 Sb. obsxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxším zvláštním, neboť účel práva stavby je dán zákoníkem (viz § 1240 obč. zák.). Určité vysvětlení podává jiná vyhláška č. 359/2013 Sb., o stanovení vzoxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx
, což je však doprovozeno poznámkou:
„Uveďte, pro jaký typ stavby bylo právo stavby zřízeno (účel práva stavby).“
Z toho je patrné, že katastrální předxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxli stavba ve smlouvě blíže popsána (např. svým účelem - rodinný dům, skladiště, parkovací dům, sportovní hala apod.), ale i tehdy, je-li ujednáno právo xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xastat komplikace při následném povolení vkladu, neboť katastr nemovitostí vyžaduje, aby byl v návrhu uveden účel stavby. Výslovný odkaz na stavební pxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx trvání práva stavby nad maximální dobu 99 let?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxmír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1247-1248.
Autor se přiklání k tomu, že není možné prodloužit trvání práva stxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxnkrétního odkazu).
2.
BOHUMÍNSKÁ, Lucie. Právo stavby v praxi. In: [online]. Publikováno 16. 9. 2016 [cit. 2017-10-20]. Dostxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx tak, aby v souhrnu doba překročila 99 let.
3.
PETR, Pavel.
Nové právo k povrchu.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 89.
Autor uvádí, že právo stavxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxžování dle jeho soudu ze zákoníku nevyplývá.
4.
ZIMA, Petr.
Právo stavby.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 65-66.
Autor nevidí problém v prodxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx způsobovat interpretační problémy.
5.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo stavby podle nového občanského zákoníku.
Bulletin advokacixx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x9 let.
6.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1245. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xákoník umožňuje, aby smluvní strany trvání práva stavby prodloužily. Byť to nepíší výslovně, zřejmě nepovolují prodloužení práva stavby nad tuto maxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxaha: C. H. Beck, 2013, s. 900.
Autor opakuje názor prezentovaný Eliášem (viz níže).
8.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchodněprávní revue.
201xx xx xxx xx xxx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxí práva stavby v čase, kdy se doba původně ujednaná blíží ke konci, i nad 99 let.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory jsou rozpolcenxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxx:
Trvání xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx. Snad vlivem některých zahraničních právních úprav, které to rovněž činí (např. Rakousko a Švýcarsko shodně 100 let). Je však třeba si uvědomit, že tamxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxo řádu založeného na děleném vlastnictví je dnes opravdu okrajové). Omezení proto vnímám především jako snahu předcházet nežádoucímu narušování supxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx45 obč. zák.). S ohledem na to, že neexistuje žádné kogentní pravidlo, které by zakazovalo bezprostředně po uplynutí doby znovu zřídit to samé právo staxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx práva stavby musí respektovat časové omezení vyplývající z § 1244 odst. 1 obč. zák. - tzn., že od okamžiku účinnosti prodloužení doby trvání nesmí být sxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xd prodloužení, je přípustno-“
(srov. KRČMÁŘ, Jan.
Právo občanské. II. Práva věcná.
3. vydání. Praha: Knihovna sborníku věc právních a státních, 194xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxodlužovaným právem stavby (§ 1245 obč. zák.).
Příklad: Právo stavby bylo sjednáno od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2070 (na 55 let). Ujednají-li si strany prodxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xxx, což je méně než maximální povolená doba trvání práva stavby.
Tento názor je zastáván i v rakouské judikatuře k § 3 odst. 1 zákona o právu stavby, v němž xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxo soudu ze dne 27. 8. 1996, sp. zn. 5 Ob 135/95. Hlásí se k němu i rakouská doktrína (srov. OBERHAMMER, Paul. Die Beendigung des Baurechts. In KLETEČKA, Andxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx 75).
Podíváme-li se do jiných nám blízkých právních úprav, tak např. německý zákonodárce vůbec nestanovil maximální dobu pro zřízení práva stavby x x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxanovil, že právo stavby může být zřízeno na maximální dobu 100 let, přičemž ale může být kdykoli během této doby prodlouženo jeho trvání na novou dobu, ktxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxy trvání a doby, o kterou je právo stavby prodlouženo, však může překročit 99 let.
Mohou si strany ujednat právo vypovědět závazek založxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SCHATTKE, Alena.
Právo stavby
[online]. Prahxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xx xxmnívá, že by mělo být možné ujednat možnost odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby, přičemž důvod by neměl zahrnovat formulaci rozvazovací podmíxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxistovalo, proto se nemůže uplatnit ani § 1249 obč. zák. Ujednání výpovědních důvodů ale nepřipouští, neboť tento institut považuje za bližší rozvazxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1251-1252).
Autor uvádí, že ujednání specifickxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx (autor nepřipouští ani použití § 2001 an. obč. zák., ledaže by k odstoupení došlo před vznikem práva stavby). Domnívá se však, že důvod spočívající v dloxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 703.
Autoři se nastíněnému problému nevěnují, pouze uvádějí dílčí tvrzení, že zákoník nepřiznává stavebníxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxných názorů na danou problematiku je velmi málo, aby bylo možné je nějak shrnout, uceleně se jednostranným zrušením závazku ze smlouvy o zřízení práva sxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xx46 obč. zák. stanoví, že právo stavby nelze omezit rozvazovací podmínkou (§ 548 odst. 2 obč zák. in fine); obdobné pravidlo nacházíme v německé (§ 1 odstx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxálost, na které z vůle stran závisí účinky právního jednání. Tato budoucí nejistá událost může být zcela nezávislá na lidské vůli nebo na ní může být naopxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxvací podmínky se ponejvíce opírá o hospodářské důvody. Hustedt píše, že připuštění rozvazovací podmínky by vedlo k nežádoucí a neúnosné ekonomické nexxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx Volker. Komentář k § 1. In INGENSTAU, Heinz, HUSTEDT, Volker et al.
Gesetz über das Erbbaurecht. Kommentar.
10. Aufl. Köln: Carl Heymanns Verlag, 2014x xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxx xyloučeno z právního obchodu. Jedná se tedy o pravidlo chránící právní jistotu třetích subjektů.
Nahlížíme-li na pravidlo izolovaně, bylo by jednoxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxní závazku výpovědí nebo odstoupením od smlouvy má takový efekt. Zajímavé však je, že přestože německá i rakouská právní úprava zakazují podmínit trváxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxiž souvisí s existencí dalších pravidel v tamních regulacích, které je důležité sledovat.
Německá doktrína nepřipouští jednostranné zrušení závxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxházelo by tím ke stejnému následku, kterému zákoník brání vyloučením rozvazovací podmínky. Toto se týká nejen sjednaných mechanismů skončení závazkxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxlag, 2014, s. 61-62; RAPP, Manfred. Komentář k § 1 ErbbauRG. In
Staudinger BGB - Buch 3: Sachenrecht. ErbbauRG; §§ 1018-1112.
Berlin: Sellier - de Gruytxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxndenburg ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 U 112/14).
Zde je třeba vzít v potaz, že v německé právní úpravě není obsaženo ani pravidlo umožňující výjimečně prxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx stavby. Jediný předčasný zánik práva stavby je připuštěn na základě dohody vlastníka pozemku se stavebníkem - s tím však musí souhlasit třetí osoba, jexxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxž přímo v § 4 odst. 2 BauRG umožňuje ujednání výpovědi pro případ, že se stavebník ocitne v dlouhodobém prodlení s úhradou stavebního platu (po dobu nejméxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxva stavby. Z toho je v rakouské doktríně dovozována přípustnost sjednání výpovědi pro podstatné porušení smlouvy, tedy z důvodu, který se svojí závažnxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxTA, Rudolf (Hrsg.).
Bauten auf fremden Grund.
2. vyd. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2004, s. 78 an.). Takový závěr našel opoxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx důvodu zákonnému, přesahuje možnosti přezkumu v rámci řízení o zaknihování práva stavby do pozemkové knihy, proto je možné zápisu dosáhnout až na záklxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxavu? Český zákonodárce na jedné straně stanoví zákaz ujednání rozvazovací podmínky, na druhé straně však počítá s tím, že právo stavby může zaniknout pxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xákonný výpovědní důvod.
Pokud bychom striktně trvali na zákazu rozvazovací podmínky, resp. všech ujednání, která navozují obdobný stav nejistotxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx možný, ale zároveň výrazně nenaruší jistotu, která je garantována třetím subjektům, jejichž věcné právo zatěžuje právo stavby. Vyjdeme-li z § 11 obč. xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxukaz na přiměřené použití vyjadřuje volnější vztah mezi ustanovením, na které se odkazuje, a vymezenými právními poměry - nelze je používat automaticxxx xx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxí práva stavby (s věcněprávními účinky) - viz § 1981 obč. zák. Předchozí souhlas třetích osob není třeba, osoby s limitovanými věcnými právy k rušenému xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxlo k výraznému založení prvku nejistoty a ke kolizi s účelem zákazu v § 1246 obč. zák. Zákoník připouští odstoupení od smlouvy v důsledku jejího podstatxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxidlo chránící třetí osoby s limitovanými věcnými právy (§ 1249 obč. zák.), pak lze těžko nutit vlastníka pozemku či stavebníka, aby setrvali v závazku, xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxktivně považovat za tak závažné, že by rozumný člověk, který by jejich nastoupení předvídal v době uzavření smlouvy, vůbec takovou smlouvu neuzavřel.
xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxažovat za tak závažné, že by rozumný člověk, který by jejich nastoupení předvídal v době uzavření smlouvy, vůbec takovou smlouvu neuzavřel.
xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxuvisející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
PETR, Pavel.
Vlastnictví bytů - xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxytových prostor
[online]. Praha, 2017 [cit. 2017-11-10]. Dostupné z: http://hdl.handle.net/20.500.11956/91671. Disertační práce. Právnická xxxxxxx xxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxové spoluvlastnictví v teorii a praxi.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 51
Autorka píše, že po zániku práva stavby se dům, v rámci něhož byly vymezeny jednxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx 273 an.
Z vyjádření autora lze dovodit závěr, že se zánikem práva stavby zaniká též bytové spoluvlastnictví.
Shrnutí publikovaných názorů:
Prxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxí otázce, zda je vůbec rozdělení práva stavby na jednotky možné. Ve vztahu k osudu bytového spoluvlastnictví při zániku práva stavby se autoři převážně xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx vyvolává předně otázku, zda takto limitované věcné právo může být vůbec podkladem pro vznik vlastnických práv k jednotkám, když trvání vlastnického pxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx x xxpř. dočasná stavba v režimu právní dočasnosti (§ 506 obč. zák.), dočasné vlastnické právo při fiduciárním převodu vlastnického práva (§ 2040 obč. zák.x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx časově omezené vlastnické právo uznává i rakouská judikatura (srov. rozhodnutí OGH ze dne 6. 9. 1994, sp. zn. 5 Ob 73/94). Obdoba českého bytového spoluxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxavby jako věc xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx řešit, jaký bude osud tohoto bytového spoluvlastnictví po zániku práva stavby.
Jednotka vymezená v rámci práva stavby zahrnuje určitou část domu (xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxo mít na pozemku dům (§ 1160 odst. 2 obč. zák.). Má-li např. bytové spoluvlastnictví 10 jednotek s 10 různými vlastníky, právní pozici stavebníka zastávx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xráva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, připadá stavba do vlastnictví vlastníka pozemku, stává se jeho součástí (§ 1255 obč. zák.). Při bytxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx slova smyslu, zaniká tím též vlastnické právo k ní. Dosavadní vlastník jednotky ztrácí své vlastnické právo, byť prostor v domě, který užívá, nadále faxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx stane právní součástí (§ 505 obč. zák.) jiné věci odlišného vlastníka. Rovněž i zde dosavadnímu vlastníkovi zaniká jeho vlastnické právo, byť faktickx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxousku zaniká se zánikem práva stavby bytové spoluvlastnictví (§ 35 odst. 1 Wohnungseigentumsgesetz).
Nesdílím názor Sýkorové, že by po zániku práxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxek musel stát podíl na pozemku. A k takové transformaci jednotek-nemovitých věcí chybí zákonný podklad. K podobnému závěru dospěla i německá judikatuxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xrávo stavby však může zaniknout i předčasně. Pro takový případ poskytuje občanský zákoník ochranu osobě, pro kterou bylo k právu stavby do veřejného sexxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx osoby nemohou ovlivnit trvání práva stavby a jednají v důvěře v zápis v katastru nemovitostí o posledním dni trvání práva stavby. To však není případ vlaxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx stavby předčasně, zaniknou i jednotky a vlastnické právo jejích dosavadních vlastníků. Jiným případem by bylo zřeknutí se práva stavby (§ 1248 obč. záxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xávěr:
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx jako věci v právním slova smyslu). Dosavadní vlastníci jednotek ztrácejí své vlastnictví.
Trvá služebnost při rozdělení panujícího pxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1264. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoníkx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxžovat povinného v rozsahu, na který on nebo jeho právní předchůdce při vzniku služebnosti nemohli vzhledem k okolnostem pomyslet.
2.
THÖNDEL, xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxters Kluwer, 2014, s. 757
Autor připomíná změnu rozsahu služebnosti v souvislosti se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví (§ 1151 obxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxmkové služebnosti. In:
www.bulletin-advokacie.cz
[online]. Publikováno 7. 4. 2014 [cit. 2018-04-26]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxujícího pozemku se služebnost nadále vztahuje pouze k dosavadnímu pozemku, s nově vzniklým pozemkem se však již nepojí. Argumentuje přitom pravidlem x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xeck, 2013, s. 944
Autoři řeší změnu panujícího pozemku pouze co do jeho rozšíření, nepíší nic o rozdělení panujícího pozemku. Obecně však stojí na staxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx C. H. Beck, 2013, s. 105-106
Autorka v rámci výkladu o míře služebnosti připomíná pravidlo z regulace podílového spoluvlastnictví (§ 1151 obč. zák.)x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx nevěnují, vyjadřují se jen obecně, proto nelze uvést, zda tu panuje určitý názor.
Komentář:
Občanský zákoník výslovně v rámci regulace věcných břxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtník oddělí ze svého panujícího pozemku část, aby ji jinému prodal za účelem výstavby rodinného domu. Vlastník panujícího pozemku je přitom oprávněn jxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxtníkovi panujícího pozemku svědčí zákaz zastavět sousední pozemek stavbou vyšší než X metrů, aby nedošlo k zastínění, přičemž k zastínění by mohlo dojxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x
xxxxxebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku.“
). Rozdělení panujícího pozemku je změnoxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x žádném případě však nemůže rozdělení panujícího pozemku vést ke zhoršení pozice vlastníka služebného pozemku (srov. rozsudek NS ze dne 27. 4. 2006, spx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxybností učinit závěr, že zákaz stavět na zatíženém pozemku nad určitou výšku bude svědčit nadále jak vlastníkovi původního pozemku, tak vlastníkovi oxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxácnosti, by chtěl právo cesty užívat i nový vlastník odděleného pozemku spolu s členy své domácnosti. V takovém případě by se mohl vlastník zatíženého pxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xodílového spoluvlastnictví. Můžeme říci, že toto pravidlo je obecně platné. Hlásila se k němu i předchozí judikatura s odkazem na judikaturu prvorepuxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxch úprav. Podle § 485 ABGB nelze právo váznoucí na pozemku změnit ani rozdělit zvětšením, zmenšením nebo rozdělením pozemku. Rozdělení panujícího poxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxý ji nepotřebuje (§ 847 ABGB); srov. též rozhodnutí OGH ze dne 7. 7. 1971, sp. zn. 5 Ob 132/71. Výslovnou právní úpravu nalezneme ve švýcarském právu: dle čxx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxu k některým částem k zániku služebnosti, není-li jí pro tyto části třeba. Podobné pravidlo nalezneme i v § 1025 BGB (srov. též rozsudek BGH ze dne 25. 1. 20xxx xxx xxx x xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx z pozemkové služebnosti (bez panujícího pozemku, k němuž se váže). V případě rozdělení panujícího pozemku však k ničemu takovému nedochází.
Závěr:
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.
Co znamenají slova „dopravovat se vxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xrůvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx7, s. 1270.
Autor se výslovně nevěnuje výkladu slov „dopravovat se vlastní silou“. Uvádí však, že je použitelná dosavadní judikatura, která byla ovlxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 786
Autor blíže nevymezuje slovní spojení „dopravovat se vlastnx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx
3.
HRABÁNEK, Dušan, LASÁK, Jan. Komentář k § 1274. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: Cx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxmek jezdit na lyžích, bruslích, na kole, koloběžce a podobném náčiní, nechat se nosit na nosítkách nebo vozit v rikše.
4.
KABELKOVÁ, Eva.
Věcná břemxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxe. Odkazuje též na prvorepublikový judikát (Vážný 11053), v němž se uvádí, že právo stezky zahrnuje právo vést kolo, nikoli však také právo na něm jet.
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxezující služebnost stezky pouze na pěší chůzi, tak názory umožňující užití různých technických prostředků (kolo, brusle apod.).
Komentář:
Zříxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx (služebnost vznikne např. vydržením), stanoví zákoník subsidiárně, co je obsahem služebnosti stezky. Kromě jiného se stanoví, že „zakládá právo choxxx xx xx xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx Není tedy pravdou, že jediným způsobem využití této služebnosti je pěší chůze. To ostatně vyplývá i ze systematického výkladu, když § 1276 odst. 1 obč. xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxlou).
Co vše lze zahrnout pod dopravu lidskou silou? Nejprve je třeba zdůraznit, že nemusí jít o vlastní sílu dopravovaného člověka, ale že k dopravě xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xošen v nosítkách, k běžnějším případům naopak patří, že je osoba tlačena v invalidním křesle, vezena v dětském kočárku, případně tažena na sáňkách (ve vxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxvat např. na jízdním kole, na kolečkových bruslích, na chůdách, na skateboardu nebo na lyžích.
Zákoník nestanoví, že každý tento dopravní prostředxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx závěr okolnostem každého jednotlivého případu. Rozhodující jsou místní zvyklosti, případně se uplatní právní domněnka o tom, že rozsah nebo obsah slxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxužitých prostředků na stav povrchu.
Služebnost stezky zřejmě zahrnuje též právo využít motorový vozík pro invalidy. Právní řád v jiných případech xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx], navíc pro služebný pozemek nepředstavuje doprava na takovém vozíku vyšší zátěž, než na vozíku tlačeném jinou osobu.
Nakonec se musím vyjádřit k txx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx nepovažuji za možné. Tehdejší právní úprava totiž byla jiná. V § 492 o. z. o. stálo (a v § 492 rakouského ABGB doposud stojí), že „Právo stezky pojímá v sxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxřipouštějící po stezce jízdu na kole (Vážný 11053). Toto rozhodnutí je tak zjevně překonané výslovným pravidlem nového občanského zákoníku a nelze jx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxx různé prostředky - jízdní kolo, lyže, kolečkové brusle nebo nosítka, kočárek či invalidní vozík. Vždy však záleží na místních zvyklostech.
xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAVLÍK, David. Komentář k § 1299. In Pxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxzení služebnosti podle § 1299 odst. 2 obč. zák. se může pouze povinný. Cestu oprávněného ke zrušení služebnosti vidí v pravidle § 2000 odst. 1 obč. zák.
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxx5, č. 7-8, s. 270 (shodně též SPÁČIL, Jiří. Podmínky pro zrušení věcného břemene (služebnosti) pro změnu poměrů. Komentář k rozsudku NS ze dne 27. 5. 2015x xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxho na základě analogické aplikace § 1299 odst. 2 obč. zák.
3.
THÖNDEL, Alexandr. Komentář k § 1299. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef ex xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxhodnutí je dána jen vlastníkovi služebné věci (povinnému). Nabízí však řešení skrze analogickou aplikaci § 1299 odst. 2 obč. zák., případně přes pravixxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx může domáhat povinný, ne však oprávněný ze služebnosti. Uvažují nad postupem dle § 2000 odst. 1 obč. zák., případně nad opuštěním věci (služebnosti), cxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxx xouze o vlastníkovi jako osobě aktivně legitimované k podání příslušné žaloby.
Shrnutí publikovaných názorů:
Autoři se v publikovaných názorexx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxtí § 2000 odst. 1 obč. zák., Spáčil vidí cestu spíše v analogickém použití § 1299 odst. 2 obč. zák.
Komentář:
Problematika aktivní legitimace k žalobx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx x pro oprávněného (srov. SPÁČIL, Jiří. Může podat žalobu na zrušení věcného břemene i subjekt práva odpovídajícího věcnému břemeni? Soudní rozhledy. 2xxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxkonec se judikatura ustálila v závěru, že aktivní legitimace náleží oběma - povinnému i oprávněnému (viz rozsudek NS ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 361xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xvěřil aktivní legitimaci k žalobě na omezení či zrušení služebnosti výslovně pouze vlastníkovi služebné věci (povinnému) - srov. § 1299 odst. 2 obč. záxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xx xxxxx In ELIÁŠ, Karel, et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem.
Sagit: Ostrava, 2012, s. 552).
Velmi zjednodušeně xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxužít tam, kde existuje prostor pro dotváření práva. Již z § 10 obč. zák. vyplývá, že soud je zavázán k dotváření práva, nelze-li případ rozhodnout na zákxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxve zkoumat, zda existuje mezera v zákoně, která ospravedlňuje postup právě na základě analogie zákona.
Důležité je, jaký účel má pravidlo v § 1299 odxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxodárce reaguje na trvalou změnu, která vyvolá hrubý nepoměr mezi povinným a oprávněným. Hrubý nepoměr může vzniknout vychýlením jak ve prospěch oprávxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxvněně uvažovat o existenci otevřené teleologické mezery v zákoně. Připomenout je třeba pravidlo v § 2 odst. 2 obč. zák., že rozhodující je smysl pravidlxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxx bychom dospěli k opačnému závěru, že tu mezera není, těžko bychom pak mohli umožnit oprávněnému, aby se dovolával obecnějších pravidel (§ 1765 nebo § 2xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxt aktivní legitimaci při změně poměrů pouze vlastníkovi služebného pozemku).
K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 3. 2018, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xe
„absence výslovné právní úpravy- osoby oprávněné ze služebnosti navrhnout zrušení služebnosti není- ničím jiným než vyjádřením toho, že výslovné zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxidla k dohodě s povinným a ingerence soudu v takovém případě není nutná.“
Soud na základě analogie přiznal aktivní legitimaci též oprávněnému ze služexxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxužebnosti.
A. Lze zastavit soubor pohledávek? B. Může vlastník celé nerozdělené věci zastavit pouze podíl na této věci?
Petr
Bezxxxxx
xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petra. Komentář x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxádí řadu argumentů pro možnost zastavení souboru pohledávek - poukazuje na úpravu vespolného zástavního práva, nebo na vazbu zastavitelnosti pohledxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 127
Autor píše, že soubor pohledávek může být zástavou (ať již je či není hromadnou věcí), neboť je hodnotou, s níž lze obchxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x: https://www.obczan.cz/clanky/obczan-live-lze-zastavit-soubor-pohledavek
Dle autorova názoru neexistuje žádná pochybnost o tom, že může bxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxi, resp. zástavnímu dlužníku), nebo více různým věřitelům. Připouští-li zákon převod souboru pohledávek, pak tím spíše musí být možné jejich „prostéx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx4
Podle stanoviska NK nemůže zástavní právo k souboru pohledávek vzniknout zápisem do Rejstříku zástav, neboť soubor pohledávek není hromadnou věcí xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
x. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 896, 906
Autor výslovně neřeší, zda je soubor pohledávek způsobilou zástavou. Sice uvádí, že s ohledem na § 1310 xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxahu buď její individualizace, anebo její označení jako věci hromadné; soubory věcí (tedy i pohledávek), které nejsou hromadnou věcí, autor pomíjí.
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xttp://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.html
Autor se přiklání k tomu, že soubor pohledávek lze zastavixx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxu (§ 1887 obč. zák.).
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1310, 1335. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1x xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx Jelikož § 1887 obč. zák. výslovně upravuje postoupení souboru pohledávek, a to současných i budoucích, lze zřejmě mít za to, že se jedná o věc (či věci), x xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxx
[online]. Publikováno dne 14. 8. 2013 [cit. 2014-09-08]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/legislativa/zastavni-pravo-po-rekodifikaci-2522
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x x x312 odst. 2 obč. zák. (možnost vymezení předmětu zástavy tak, aby ji bylo možné určit kdykoli x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxadřují, anebo ji bez dalšího připouštějí. Prozatím nebyl publikován názor, který by se stavěl explicitně proti.
Komentář:
Notářská komora v červxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxka je odmítnutí teze, že soubor pohledávek je hromadnou věcí. To považuji za správné. Samotný náhodný shluk jednotlivých pohledávek (či jiných věcí) z xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xromadná věc má právě díky těmto znakům zpravidla vyšší hodnotu než prostý součet hodnot jednotlivých samostatných věcí, které ji vytvářejí. Stanovisxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx může být zástavou jakákoli věc, s níž lze obchodovat, a že takovou zástavou může být též věc, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo až v budoxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx se nejčastěji zřizuje smlouvou, ve které strany kromě jiného ujednají, co je zástavou. Podle § 1312 odst. 2 obč. zák. může být zástava ve smlouvě určena xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx upravuje tradiční institut - vespolné zástavní právo: pro týž dluh lze zastavit vespolek (společně, dohromady) i několik věcí.
Použijeme-li výše xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxžně obchoduje, jejich soubory se standardně postupují, což výslovně připomíná § 1887 obč. zák. Z obchodu tak vyloučeny nejsou a tento důležitý aspekt xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxstují, jiné vzniknou v budoucnu. Soubor takových pohledávek lze popsat různými způsoby (např. časovým úsekem svého vzniku, právním důvodem, osobou dxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxové určení předmětu pro obchod obecně dostatečné, potvrzuje i § 1887 obč. zák., který takové určení považuje za dostatečné pro postoupení souboru pohxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xoubor, a jedná se tak o jeden z případů vespolného zástavního práva.
Zároveň je třeba znovu připomenout, že takový soubor pohledávek nevykazuje chaxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xástavě hromadné věci (tedy ani důsledky plynoucí např. z § 1348 obč. zák.).
Občanský zákoník umožňuje zastavit individuálně určenou pohledávku dxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxledávek. Tu však nastává potíž, neboť Rejstřík zástav na to není připraven, laicky řečeno: „nemá na to kolonku“ (srov. § 4 předpisu NK ČR o Rejstříku zásxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxník jednotlivou pohledávku jinému zástavnímu věřiteli do zástavy sice později, než byla zastavena v souboru s jinými, avšak zápisem do Rejstříku zástxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxník nebrání tomu, aby byly i nadále zastavovány soubory pohledávek, přičemž ve vztahu k budoucím pohledávkám odpadá nutnost uzavírání dodatků obsahuxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxčitost přitom nemůže být v případě vymezení souboru pohledávek pro účely zřízení zástavního práva přísnější než pro účely globální cese ve smyslu § 188x xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxtituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxvy nejen celou věc, ale i její ideální část.
2.
VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo v novém občanském zákoníku.
2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx je podíl spoluvlastnický, nikoli podíl samovlastnický.
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 886, 896
Autor zmiňuje závěr judikatury, že lze dát do zástavy i ideální podíl na věci v případě, že zástavní dxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx Ostatní se spokojí pouze s poukazem na jedno soudní rozhodnutí.
Komentář:
Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat (§ 1310 odst. 1 obč. zák.xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xplným vlastníkem svého podílu na věci (§ 1121 obč. zák.). Jedná se o ideální podíl, který není reprezentován žádnou reálnou částí předmětné věci. Tento xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx zák.); zastavitelnost potvrzuje i dosavadní judikatura (R 12/2000). Tak je tomu i v jiných právních řádech, například v Německu, Chorvatsku, Slovinsxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxladních zásad, na kterých jsou věcná práva vystavěna, je zásada speciality (individualizace). Z ní vyplývá, že věcné právo může být zřízeno pouze k exixxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxávu lze například dovodit, že věc musí být označena tak jednoznačně, aby i třetím osobám bylo zřejmé, že slouží jako zástava. Zástavní právo proto nelze xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxho práva. Například půjde-li o podíl na nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, je pro každého ze zápisu zjevné, že k určitému podílu ve vlastnicxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxí (bod 6.3.2.1.2) vyplývá, že v katastru nemovitostí lze zobrazit i zastavení samovlastnického podílu, stejně jako zastavení části ideálního podílu xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xe zatíženou, nezatíženou, nebo z části zatíženou, je třeba říci, že to je především problém smluvních stran, které toto musejí řešit. Byla-li již napříxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxž zastavené polovině; jinak by jejich jednání nebylo dostatečně určité a z toho důvodu vadné.
Je též pravdou, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 12x xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxody (může-li zastavit celou věc, může zastavit i její ideální část).
V této souvislosti lze poukázat i na starší a zahraniční literaturu. Například xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxntišek. Komentář k § 448. In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý.
Prahax xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxd, VONKILCH, Andreas et al.
Des von Dr. Heinrich Klang begründeten Kommentars zum ABGB. §§ 447 bis 530.
Wien: Verlag Österreich, 2016, s. 38, nebo OBERHxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxung, s. 821. I v Rakousku však zaznívají i menšinové názory (např. KOZIOL, Helmut, WELSER, Rudolf.
Grundriss des bürgerlichen Rechts. Band I.
13. Auf. xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx.
Závěr:
Vlastník celé nerozdělené věci může zřídit zástavní právo k ideálnímu podílu na věci.
Kdy vzniká zástavní právo při zajixxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxí):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1311. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxtaci z rozhodnutí R 26/2015.
2.
GEJDOŠ, Miroslav, KARFILÁT, Jakub. Vznik zajištění dluhů určitého druhu zástavním právem a jejich vymezení.
Pxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxotnému vzniku dluhu. Opírají se přitom o zdůraznění zajišťovací funkce zástavního práva.
3.
ARABASZ, Jindřich, BOGUSKÝ, Pavel. Akcesorita zxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xR 26/2015) a docházejí k závěru, že soud chybně vykládá zásadu akcesority zástavního práva a směšuje různé funkce zástavního práva. Podle autorů se vznxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 137
Autor uvádí, že je-li zástavou nemovitá věc, vzniká sice zástavní právo již dnem xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
5.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 113-118 (shodně VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní pxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxovně se neztotožňuje s názorem vysloveným v judikatuře, že vzniká až se vznikem pohledávky (R 70/2006).
6.
FIALA, Josef. Komentář k § 1311. In ŠVESTxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx FIALA, Josef In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří et al.
Občanské právo hmotné. Díl třetí: Věcná práva.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 151)
Autor povxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxhledávky.
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1311. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. Hx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxí. Judikaturu, která dovozuje opak, považuje za překonanou a neaplikovatelnou (např. R 70/2006). Zástavní právo vzniká již účinností smlouvy, ne až sx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx.
Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1096.
Autoři píší, že zástavní právo zajišťující pohledávku, která má v buxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxistovalo. Vycházejí z toho, že tu zákon stanoví výjimku z akcesority zástavního práva.
9.
ŠTĚPÁNOVÁ, Silvie. Komentář k § 155. In FIALA, Josef, Kxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxto, že ještě neexistuje zajišťovaná pohledávka, neboť je potlačena akcesorita zástavního práva.
10.
KINDL, Jiří. Některé otázky k zajištění budxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxrity zástavního práva. Akcesorita však není zcela potlačena, je jen prozatímně odsunuta do pozadí a v okamžiku předpokládaného vzniku zajišťované poxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xástavního práva k zajištění budoucí pohledávky se v ničem neliší od vzniku zástavního práva k zajištění existující pohledávky (v novějších pracích naxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxištěné pohledávky.
Oproti tomu judikatura Nejvyššího soudu je rozporuplná. V rozsudku ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx, jen jestliže platně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit.“ Z toho je možné soudit, že soud považuje vznik zástavního práva za podmíxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxledy se Nejvyšší soud k dané problematice vyjádřil v rozsudku ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4340/2011, R 26/2015), v němž na jednu stranu vyslovil závěxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xástavnímu věřiteli nepřiznal právo na oddělené uspokojení v konkursním řízení, neboť zástavní věřitel získal zástavní právo v posledních dvou měsícxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxhodnutí Nejvyšší soud podržel i později, když se před něj stejný případ vrátit opět v rámci dovolání (viz rozsudek ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4746/xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx obecně stanoví, kdy vzniká zástavní právo (§ 1316-1319 obč. zák.), poté pro zvláštní typy zástav stanoví speciální pravidla (např. § 1322, 1328 obč. zxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxd nestanoví jinak. Již z jazykového výkladu vyplývá jasný závěr - okamžik vzniku zástavního práva k zajištění budoucí pohledávky se neliší od okamžiku xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx existenční závislost zástavního práva na zajišťovaném dluhu. Tato zásada je však modifikována právě při zajištění budoucího dluhu (pohledávky). Přxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxem, který pro jednotlivé typy zástav stanoví občanský zákoník (přičemž se zakládá na odůvodněném předpokladu budoucí existence pohledávky). Je ale sxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxí s okamžikem vzniku zástavního práva). Z tohoto důvodu také nemůže zástavní věřitel před vznikem pohledávky přihlásit tuto zajištěnou budoucí pohlexxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xákon č. 79/1886 ř. z., exekuční řád - podle jeho § 224 se při rozdělení výtěžku za zástavu braly v úvahu i tato zástavní práva, přičemž příslušná částka přxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxomné a existující zástavní právo (srov. komentář Roučkův In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al. Komentář k československému zákoníku občansxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x/2. Wien: Österreichischen Staatsdruckerei, 1931, s. 252).
Obdobně je k zajištění budoucích dluhů přistupováno na základě právní úpravy německé xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxe 13. 7. 1998, sp. zn. 7 Ob 75/98z), které spočívají v základu na stejných principech jako naše právní úprava.
Německý Spolkový soudní dvůr např. posuxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxspěl k závěru, že toto zástavní právo vzniká okamžikem vnesení věci, neboť k tomuto okamžiku dochází k vyřazení a zatížení věcí z nezatíženého majetku vxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxjít až po vzniku a splatnosti pohledávky (srov. rozsudek BGH ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. IX ZR 102/03).
Pro české právní prostředí je poučné, že ve výše xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xa zajištěného věřitele (neboť k vnesení věcí, tedy ke vzniku zástavního práva, došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení, resp. mimo rámec ochrxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxr, že zástavní právo vzniká již k okamžiku naplnění příslušného modu (v závislosti na předmětu zástavy např. zápisem do veřejného seznamu, odevzdáním xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxi (§ 1371 obč. zák.), stejně jako k poskytnutí ochrany zástavnímu právu (např. zástavní věřitel, kterému je zástava předána, je oprávněn požadovat jexx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxlicity věcných práv, neboť mají-li věcná práva působit erga omnes, musí být pro publikum poznatelná. Třetí osoby vědí, že určité věci jsou zastaveny. Vxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xahlédnutím do tohoto veřejného seznamu; oproti tomu okamžik, kdy vznikla zajištěná pohledávka, se nikde neeviduje a princip publicity by proto selháxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxerý xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxž v okamžiku naplnění zákonem požadovaného titulu a způsobu vzniku. V tomto se zástavní právo k zajištění budoucího dluhu neliší od zástavního práva k zxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxvka vznikne a dospěje (to však již nesouvisí s okamžikem vzniku zástavního práva).
Je však třeba upozornit, že Nejvyšší soud dlouhodobě tento závěr xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxící instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1314. In PETROV, Jxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxu zástavního práva - vzniká-li zástavní právo odevzdáním věci zástavnímu věřiteli, nebo třetí osobě, případně označením znamením, nemusí mít zástavxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xísemná forma nemusí být dodržena, dojde-li k odevzdání zástavy buď přímo zástavnímu věřiteli, nebo třetí osobě, která má zástavu pro zástavního věřitxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxor, že písemnou formu musí mít zástavní smlouva v případě, že movitá věc jako zástava není odevzdána zástavnímu věřiteli nebo osobě třetí, aby ji pro zásxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x. 1072
Autor píše, že písemná forma zástavní smlouvy se vyžaduje pro zastavení movitých věcí, které nemají být odevzdány věřiteli nebo třetí osobě, a txx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxériem, zda zákon vyžaduje, nebo nevyžaduje dodržení písemné formy zástavní smlouvy ohledně movité věci, je způsob vzniku zástavního práva - že vždy, kxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxský zákoník nepožaduje, aby každá zástavní smlouva týkající se movité věci, měla písemnou formu (tím se odklání od předchozí právní úpravy, srov. § 156 xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxě třetí, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma.
Text pravidla připouští dva možné závěry:
a)
xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxemná forma vyžaduje, nedochází-li k odevzdání věci zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě ihned s uzavřením zástavní smlouvy.
Soudím, že je třeba xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxm; je to stejné, jako ho před ukvapeností varuje akt odevzdání věci ze své moci cizí osobě (odevzdání je zárukou vážné pravé vůle, srov. TILSCH, Emanuel. xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xystém ochrany před ukvapeností zachován.
Tím je řešení b): nedojde-li k odevzdání věci zároveň s uzavřením zástavní smlouvy, musí mít zástavní smlxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxy a může tak lépe vymoci na zástavci splnění jeho povinnosti odevzdat věc, vzniká-li zástavní právo právě tímto způsobem.
Řešení a) je třeba odmítnoxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xěřiteli věc do detence (zástavní věřitel by xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxu věřiteli (či třetí osobě), může být zástavní smlouva uzavřena i bez dodržení písemné formy.
Poukázat lze v této souvislosti na pravidlo v § 2057 odsxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxva písemnou formu).
Závěr:
Je-li zástavou movitá věc, nevyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma, dochází-li k odevzdání věci zástavnímu xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxející ustanovení:
§ 1315, § 1365 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1301.
Autor dovozuje, že může obstát ujednání stran zástavní smlouvy v tom smyslu, že na záxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxu přezkoumatelným způsobem určí nestranný třetí.
2.
GALVAS, Miroslav. Zástavní právo. In DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub.
Obcxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 928/2003).
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxní propadné zástavy. Zároveň si autor klade otázku, zda takové pravidlo obstojí v testu ústavnosti, když Ústavní soud dříve judikoval, že institut proxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 345-353.
Autor dochází k závěru, že občanský zákoník reguluje institut podoxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx zástavy do vlastnictví za cenu stanovenou v okamžiku převodu znalcem.
5.
FIALA, Josef. Komentář k § 1315. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxkaz v § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. zjevně chrání zástavního dlužníka před sjednáváním tzv. propadných zástav ve fázi, než nastoupí uhrazovací funkxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xl.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1074 (shodně též RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxizaci převodem zástavy na zástavního věřitele uzavřené před splatností zajištěného dluhu, pokud bude jeho součástí ujednání, které zajistí na libovxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxe.
2013, č. 4, s. 4 an.
Autoři docházejí na základě jazykového výkladu § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. k závěru, že před dospělostí dluhu lze ujednat ve xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxum antichreticum etc. ad libitum? (O zapovězených ujednáních v zástavních smlouvách dle nového občanského zákoníku).
Právní rozhledy.
2012, č. 12, xx xxx xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxm. b) obč. zák. Je tedy přípustné ujednání, dle něhož je zástavní věřitel oprávněn ponechat si v okamžiku dlužníkova prodlení zástavu za konkrétní cenxx x xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxtava dle nového občanského zákoníku.
Právní fórum.
2012, č. 8, s. 340 an.
Autorka z § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. dovozuje, že sjedná-li si zástavní xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx se jednat bezpochyby o ustanovení platné, neodporující zákazu propadné zástavy.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře panuje názor, že xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxo, že jedni termín propadná zástava užívají v jeho klasickém významu, jiní v širším smyslu (řadí tam i ta ujednání, při nichž dochází ke zkoumání ceny zásxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxslouží si naši pozornost. Dosavadní judikatura byla navíc velmi striktní, když Nejvyšší soud např. obecně tvrdil, že
„propadná zástava je v rozporu s úxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxx xxx xx xxx xxxx/99).
Komentář:
Zákaz ujednání o propadné zástavě (
lex commissoria
) má sloužit k ochraně dlužníka před tím, aby zástavnímu věřiteli pro případ prxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxrdně jde o kupní smlouvu s odkládací podmínkou prodlení dlužníka, může však jít i o jiný způsob, např. sjednání nepeněžité smluvní pokuty (v podobě povixxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxtele má dojít automaticky, ocitne-li se dlužník v prodlení (zpravidla bez toho, aby se zkoumala hodnota zástavy). xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxm.
Občanský zákoník se výslovně o propadné zástavě (či jejím zákazu) nezmiňuje. V zahraniční jsou přístupy různé, v nám blízkých jurisdikcích se spxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x x xxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xákaz klasické propadné zástavy dovodit z § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák., kde se pro období před splatností zajištěného dluhu zakazuje ujednat, že si zxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxboť se tu staví limity prodejné zástavy - ať již se zpeněžuje převodem zástavnímu věřiteli, anebo jinému subjektu. Propadnutí zástavy bez ohledu na jejx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxkou prodlení dlužníka, v níž by byla předem sjednána konkrétní výše kupní ceny (třebaže férově a s povinností k vypořádání hyperochy). To již není přípax xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxci snažit se později v zájmu zástavního dlužníka o dosažení vyšší ceny. Nadále je tak použitelný i závěr Ústavního soudu z nálezu ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xx15 odst. 2 písm. b) obč. zák.
Zákaz v § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. je nutno vykládat v souladu s příkazem obsaženým v § 1365 odst. 1 obč. zák., dle ktxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxerou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase.
Z obou těchto pravidel lze dovodit, že zákazu v § 13xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxávislým znalcem v době dospělosti pohledávky s tím, že dojde k vyrovnání případné hyperochy. Za obdobné právní úpravy (srov. § 1371 ABGB) tak rozhodl i rxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxkovi poskytovat ochranu a zakazovat ujednání o propadnutí zástavy, neboť dlužník již není vystaven pro něho zprvu abstraktnímu nebezpečí ztráty vlasxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxx xpeciální xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxe po dospělosti pohledávky též aprobovala (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 460/2002, rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005, sxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxcká propadná zástava je občanským zákoníkem zakázána pro období před splatností zajištěného dluhu. Strany si proto nemohou pro případ prodlení dlužnxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxáva k zástavě možné (ledaže je zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem).
Před splatxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxvislým znalcem v době dospělosti pohledávky s tím, že dojde k vyrovnání případné hyperochy.
Jaký vliv má nedostatečné znamení na vznik záxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1317. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxním. Z toho by se dalo dovodit, že nedostatečné označení ke vzniku zástavního práva nevede.
2.
VYMAZAL, Lukáš. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xástavní právo přesto vznikne, jeho účinky vůči třetím osobám však budou výrazně xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 928
Autor uvádí, že označení představuje modus vzniku zástavního práva a že věc je třeba označit způsobemx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx:
K danému problému nebylo publikováno mnoho názorů, což je dáno zřejmě tím, že tento způsob vzniku zástavního práva se v praxi objevuje zřídka. Nelze xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe o symbolický způsob odevzdání věci, který předchozí právní úprava výslovně zmiňovala od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 (srov. § 158 odst. 2 ObčZ 1964 ve zněnx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xohlo zástavní právo vzniknout toliko u věcí, které nepřipouštěly hmotného odevzdání z ruky do ruky.
Současná regulace již žádné omezující podmínkx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxdnotným způsobem vzniku zástavního práva k movité věci.
Znamení slouží k tomu, aby se každý mohl jednoduše dozvědět, že věc je zastavená (výraz zásaxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxti (péči), kterou člověk věci věnuje. Lze říci, že znamení má být očividné. Nestačí proto např. ani velmi malá nálepka uvnitř automobilu, kterou člověk xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxjeno po celou dobu existence zástavního práva (nestačí znamení umístěné např. v garáži, kde je parkován zastavený automobil). Pozdější odstranění zpxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxná není (viz níže). Pokud však od počátku nebylo znamení řádné, zástavní právo vůbec nevzniklo.
Zákoník nestanoví, co má znamení obsahovat. Pouze nxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxá, že nestačí pouhé zaškrtnutí nebo označení nějakou barevnou čarou nebo nití - viz ROUČEK, František. Komentář k § 427. xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxt, 1935, s. 492). Znamení má případného zájemce o věc vybudit k aktivitě a dotazům směřujícím na vlastníka věci.
Znamení může mít podobu tabulky, oraxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx ví o uzavření zástavní smlouvy, zástavní právo nevzniklo.
Je-li označení z věci odstraněno, vzniká pro zástavního věřitele riziko, že třetí osobax xxxxx xxxx xx x xxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xude odsunuto na horší pořadí, nebo dokonce zanikne - viz § 1107 obč. zák.). Zákoník staví vyvratitelnou právní domněnku, že věc nebyla označena; je na záxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xůči ní dovolat.
Závěr:
Označení znamením je konstitutivním aktem pro vznik zástavního práva. Již od počátku tak musí být označení znamením řádné x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx složkám) jedním jednáním?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1314, 1316, 1319, 1347 obč. zák.
Související instituty (podle Průvxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxx, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1307.
Autor uvádí argumenty k oběma závěrům, xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xejasný.
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-zavodu-ii-104512.html
Autoři píší, že § 1319 odst. 2 obč. zák. je zvláštním pravidlem xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx na každou jednotlivou věc náležející k závodu.
3.
ELIÁŠ, Karel. Právní důsledky vzniku zástavního práva k obchodnímu závodu. In. ZOUFALÝ, Vlaxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xložkám) vzniká jedním jednáním, a to zápisem do rejstříku zástav. Argumentuje obdobně jako Vymazal (viz níže).
4.
VYMAZAL, Lukáš. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxní právo k hromadné věci jako celku vzniká zápisem do Rejstříku zástav; jestliže je však součástí hromadné věci taková jednotlivá věc, která se eviduje xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxREŠOVÁ, Eva et al. Komentář. 1. vyd. Praha. Wolters Kluwer, 2015, odst. č. 60
Autorka píše, že když tvoří závod i nemovitost zapsanx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxé zástavní právo k nemovitostem zapsaným v katastru zapsat vkladem do katastru; tímto vkladem však zástavní právo nevzniká, neboť již vzniklo zápisem xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxho prohlášení sepsaného mezi věřitelem a vlastníkem závodu o vzniku zástavního práva
6.
FIALA, Josef. Komentář k § 1319. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xan, ŠVESTKA, Jiří et al.
Občanské právo hmotné. Díl třetí: Věcná práva.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 157)
Autor zprvu pouze opisuje zákon (uxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxlikační potíže mohou vznikat v situacích, kdy bude k závodu patřit věc podléhající evidenci ve veřejných seznamech. Blíže však tyto aplikační potíže axx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1080-1081
Autor se spíše přiklání k tomu, že k jednotlivým věcem evidovaným ve veřejných seznamech vzniká zástavní pxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxm do rejstříku zástav. Argumentuje pravidlem v § 1347 obč. zák. a tím, že jinak nemohou veřejné seznamy plnit ty funkce, které jim přisuzuje § 980 obč. zxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxdnoho se vznik zástavního práva k obchodnímu závodu (a všem jeho složkám) pojí s jediným okamžikem - zápisem do rejstříku zástav (následné zápisy k jednxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xávod a podléhají evidenci ve veřejných seznamech, následně zapsat zástavní právo do příslušného veřejného seznamu, přičemž takový zápis má konstituxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxní právo k obchodnímu závodu vzniká zápisem do rejstříku zástav, čemuž předchází uzavření zástavní smlouvy k obchodnímu závodu jako celku dle § 1312 oxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxm předmětem zástavního práva, přičemž se s ním zachází jako s hromadnou věcí. Občanský zákoník to sice výslovně obecně nestanoví (§ 502 obč. zák.), avšxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxadnou věc.
Proto můžeme použít i pravidlo v § xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxe na zástavcovy jednotlivé věci, které k zástavě náleží a zástavě slouží, ať jsou kdekoli, a že se zástavní právo vztahuje na každou jednotlivou věc, ktexx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxí závod (jako celek), sekundárně se zástavní právo vztahuje na všechny jednotlivé věci, které obchodní závod tvoří (můžeme říci, že se na ně zástavní prxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxo jednotlivé složky. Nejedná se tedy o nějaký druh vespolného zástavního práva, zástavní právo ulpívá na obchodním závodu jako celku a v návaznosti na tx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxstavní právo vztahuje na zástavcovy jednotlivé věci, nikoli tedy na jejich abstraktní celek“, s. 1080).
Ostatně tento přístup nakládání se závodex xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x x x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxké právo se nabývá k závodu jako k celku (uložením dokladu o koupi závodu do sbírky listin, je-li kupující zapsán ve veřejném rejstříku, případně účinnoxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxch seznamech, jiné nikoli. Proto je třeba řešit vzájemný vztah pravidel v § 1319 odst. 2 obč. zák. a § 1316 obč. zák., a to dle záběru jejich věcné působnoxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx 2 v souvislosti s § 1347 obč. zák. zasahuje užší výčet věcí evidovaných ve veřejných seznamech - pouze ty, které jsou součástí obchodního závodu, a pro xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxěným přístupem - nakládat s obchodním závodem uno actu, neboť závod představuje jeden ekonomický a funkční celek.
Následkem těchto úvah je, že i tehxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx na základě jedné smlouvy a následného zápisu do rejstříku zástav.
Je však třeba též respektovat jiné právní předpisy, které upravují evidenci věcí x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx dokládá. Dojde-li proto k zástavě obchodního závodu, jehož součástí je nemovitost, jsou vlastník a zástavní věřitel povinni podat v souladu s § 11 písmx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxaratorní. K zápisu je třeba přiložit výpis z rejstříku zástav o zástavě obchodního závodu a souhlasné prohlášení o tom, že nemovitost spoluvytváří obcxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxdní závod spoluvytváří) vzniká zápisem do rejstříku zástav na základě smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu. Důsledek vzniku zástavního práva x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxx xxvrh na zápis zástavního práva k podílu do obchodního rejstříku?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1322 obč. zák.
Související ixxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1310.
Autor se opírá o rozhodnutí x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xdstavci 2.
2.
ZVÁRA, Michael.
Podíl ve společnosti s ručením omezeným jako předmět zajištění
[online]. Praha, 2016 [cit. 2017-02-24], s. 45 axx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxná.
Autor argumentuje ve prospěch závěru, že návrh na zápis může xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
PÁRTL, Jakub. Novinky při zápisu zástavního práva do obchodního rejstříku. In:
www.ksb.cz
[online]. Publikováno 11. 4. 2016 [cit. 2017-24-02]. Dosxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxomíná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (R 43/2016), ze kterého vyplývá, že návrh na zápis zástavního práva do obchodního rejstříku, který podal zástaxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxních korporací v praxi a pro praxi (nejen soudní).
1. vyd. Praha: BOVA Polygon, 2016, s. 261-262.
Autoři píší, že § 1322 odst. 2 obč. zák. dává implicitxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx“ ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících.
5.
DVOŘÁK, Tomáš.
Společnost s ručením omezeným.
Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 151-1xxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xzavření zástavní smlouvy, ne až o vzniku zástavního práva.
6.
HAMPEL, Petr. In HAMPEL, Petr, WALDER, Ivo.
Zákon o veřejných rejstřících právnixxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xle též zástavce a zástavní věřitel, argumentují obdobně jako Dědič se Šukem.
7.
DĚDIČ, Jan, ŠUK, Petr. K některým výkladovým otázkám právní úprxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxana, DĚDIČ, Jan, JINDŘICH, Miroslav et al.
Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 11xxx
xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx dle nich představuje jiný právní předpis dle § 11 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících.
8.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1322. In SPÁČIL, Jiří et xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxává právo podat návrh na zápis zástavního práva též zástavnímu věřiteli a zástavci (blíže to však neřeší). K § 1322 odst. 2 obč. zák. uvádí, že jde o doposxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxaných názorů:
Většina autorů přiznává právo podat návrh na zápis zástavního práva do obchodního rejstříku též zástavnímu věřiteli a zástavci. Arguxxxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxe do obchodního rejstříku [viz § 48 odst. 1 písm. f) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob], přičemž okamžikem zxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxích (§ 11 odst. 1), což je sama obchodní korporace, jejíž podíl je zastavován (§ 47), ledaže jiný zákon stanoví jinak.
Držíme-li se tedy pouze právní úxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxstavní věřitel informují o uzavření smlouvy obchodní korporaci. Ta je povinna bez zbytečného odkladu podat návrh na zápis (§ 11 odst. 2). Nepodá-li návxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxikovanější, než za předchozí právní úpravy. Dle § 117a odst. 3 obch. zák. byli přímo oprávněni podat návrh na zápis zástavní věřitel i zástavce. Zřejmě xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxo začít tím, že výslovně jim žádný zákon aktivní legitimaci nepřiznává. Lze však zkoumat, zda jde o mezeru v zákoně, kterou je ospravedlnitelné zaplnitx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxstavního práva bez zbytečného odkladu. To vyvolává otázku po racionalitě pravidla, neboť by se oznamovalo pouze to, co již musela korporace jako navrhxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx x vzniku zástavního práva k podílu vůči obchodní korporaci rozumné?
Jistě by to bylo za situace, v níž obchodní korporace o vzniku zástavního práva nexxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx řízení probíhající před soudem, neboť dle § 84 zákona o veřejných rejstřících je zapsaná osoba (tedy obchodní korporace) vždy účastníkem tohoto řízenx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xápis do obchodního rejstříku notář, a to na žádost osoby oprávněné k podání návrhu na zápis. Toto pravidlo funkčně míří na případy, v nichž je u notáře forxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xebyly aktivně legitimovány k podání návrhu, musely by notáři předložit žádost obchodní korporace, což by použití dané právní úpravy značně ztížilo.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxém zápisu notářem, tak se udrží svoji racionalitu pravidlo o oznámení vzniku zástavního práva obchodní korporaci (jehož aplikační rozsah omezíme pomxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x zákoně je tím ospravedlněna; mezeru zaplníme pomocí analogie práva (§ 10 odst. 2 obč. zák.).
Sluší se dodat, že v právní větě rozhodnutí publikovanxx xxx xx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxrporaci. Vrchní soud v Praze řešil případ zástavního věřitele, který se domáhal zápisu zástavního práva k podílu v bytovém družstvu. Výslovně se jeho axxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxek a doplnil do právní věty právě odkaz na § 1322 odst. 2 obč. zák. Byť se závěrem lze souhlasit, není známá argumentace, o kterou se soud opírá, navíc je taxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xodat nejen sama obchodní korporace, ale též zástavní věřitel nebo zástavce.
xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxouva k pohledávce?
Petr
Bezouška
A. Kdy nastávají účinky zástavního práva vůči dlužníkovi pohledávky zastavené zápisem do rejstříku zástavx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxkované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petra. Komentář k § 1335. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Pxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxečnosti dlužníkovi, aby vůči němu bylo zástavní právo účinné. Pravidlo obsažené v § 1335 odst. 2 věta druhá se vztahuje jen k okamžiku vzniku zástavního xxxxx x xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
x xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxad § 1335 odst. 2 obč. zák. a tvrdí, že zástavní právo nabude právních účinků i vůči dlužníkovi zastavené pohledávky již od zápisu do rejstříku zástav.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xástavního práva k pohledávce do rejstříku zástav se zástavnímu právu dostává patřičné publicity, a proto není třeba poddlužníkovi existenci zástavnxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 968 a násl.
Autor oxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx poddlužníkovi zástavním věřitelem. K textu druhé věty § 1335 odst. 2 obč. zák. se však výslovně nevyjadřuje.
5.
ZUKLÍNOVÁ, Michaela.
Věcná práva x xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxovací povinnosti, k čemuž dodává, že „pokud si strany zástavní smlouvy ujednají, že zástavní právo se zapíše do rejstříku zástav, tyto účinky nenastávxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx. 3. 2014 [cit. 2014-09-08]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.html (shodně též SMETAxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxstříku zástav není nutné poddlužníkovi vznik zástavního práva oznamovat ani prokazovat, zástavní právo je vůči němu účinné přímo tímto zápisem.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx 1096 (shodně též RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku - zástavní právo.
Obchodněprávní revue.
2013, č. 9, s. 241 a násl.x
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxvky oznamovat vznik zástavního práva - zástavní právo vůči němu je účinné ze zákona v důsledku jeho zápisu do rejstříku zástav.
8.
TINTĚRA, Tomáš.
Zxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxtavení pohledávky zapsáno do rejstříku zástav, není třeba poddlužníku nic oznamovat ani prokazovat, zástavní právo je vůči němu účinné od zápisu do rexxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xoliko jazykové metody, která v praxi vede k absurdním závěrům.
Komentář:
Vznik zástavního práva k pohledávce lze podle občanského zákoníku ujednxx xxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx, aby zástavní smlouva měla formu veřejné listiny. V praxi se diskutují účinky takového zastavení pohledávky vůči poddlužníkovi, především význam poxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx Vymazalem, Richterem, Smetanou i Tintěrou):
První věta § 1335 odst. 2 obč. zák. stanoví dva následky uzavření zástavní smlouvy k pohledávce => xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxnosti (oznámení či prokázání vzniku zástavního práva). Druhá věta pak obsahuje pravidlo popírající oba následky pro případ, že si strany ujednaly zápxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx nahlédnout do rejstříku zástav a zjistit, zda pohledávka odpovídající jeho dluhu je či není zastavena a tomu přizpůsobit své následné jednání (§ 1336 xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxuace, kdy rejstřík zástav není nadán formální publicitou a nahlížení do něj je zpoplatněno.
Domnívám se, že jazykový a formálně systematický výklax xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x a 2 obč. zák. Připomenout lze též četné nálezy Ústavního soudu, který odmítá formalistický výklad vedoucí k absurdním důsledkům. Například v nálezu xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxhodiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione lxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx z práva nástroj odcizení a absurdity.“ (srov. též nálezy Pl. ÚS 24/06, II. ÚS 3201/08, nebo III. ÚS 677/07).
Na každého dlužníka nelze klást povinnosxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxávo k pohledávce nevznikne účinností zástavní smlouvy, ale právě až zápisem do Rejstříku zástav. Druhý následek - nastoupení účinků vůči poddlužníkoxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxvěr:
Vzniká-li zástavní právo k pohledávce zápisem do rejstříku zástav, nabývá zástavní právo účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky, až poté, xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxící ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované náxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxck, 2019, s. 1379
Autor uvádí, že v případě nehmotných věcí je pro zástavní smlouvu povinná písemná forma, neboť nehmotnou věc nelze odevzdat.
2.
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx jejich odevzdání, proto musí mít zástavní smlouva povinně písemnou formu.
3.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Becxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxouvy.
4.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 453
Autor bez dalšího píše, že s ohlxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xraha: Wolters Kluwer, 2014, s. 968
Autor vychází z toho, že pohledávku nelze z podstaty věci odevzdat, proto musí mít zástavní smlouva písemnou formu.
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.html (shodně též SMETANA, Václav. Zástavní právo k pohledávxx xxx xxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxTER, Tomáš. Komentář k § 1314. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1072
Axxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxávek.
8.
TINTĚRA, Tomáš.
Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 121
Autor dovozuje, že pohledávxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxa, že zástavní smlouva ohledně pohledávky musí mít vždy alespoň písemnou formu, což se zdůvodňuje tím, že pohledávku jako nehmotnou věc nelze odevzdatx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxu s následným zápisem zástavního práva do rejstříku zástav (zástavní právo vzniká provedení zápisu).
Zvolí-li xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx
xxokojí-li se smluvní strany s cestou ad a), je pro ně vodítkem pravidlo v § 1314 odst. 1 obč. zák.: není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xze vůbec pohledávku jako nehmotnou věc odevzdat (pakliže bychom totiž došli k závěru, že ji odevzdat nelze, znamenalo by to, že zástavní smlouva musí míx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxě je to nejčastější případ, leč tento pojem se tím nevyčerpává. V opačném případě by k věcem, které nelze odevzdat „z ruky do ruky“ (zejména nehmotným) anx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxv. K odevzdání může dojít i symbolicky.
Jak tedy může být pohledávka odevzdána? Vyjdeme-li z toho, že odevzdání představuje faktické vzdání se moci xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xotiž věřitel ztrácí kontrolu nad tím, komu bude jeho dlužník (poddlužník) plnit, neboť ten je vázán pravidly v § 1336 obč. zák. Takové odevzdání navíc nxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxmu zákoníku občanskému. Díl druhý (§§ 285 až 530).
Praha: V. Linhart, 1935, s. 687; tak i soudobá rakouská praxe, viz OGH 9 ObA 1021/91 a tam citovaná litexxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxpeností. Ostatně v § 1314 obč. zák. se nenormuje o odevzdání ve smyslu modu zástavního práva, ale právě ve smyslu funkčního nahrazení písemné formy. Jixxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxadně uvědomit, stejně jako předtím, než připojí svůj podpis pod písemné vyhotovení zástavní smlouvy.
Nakonec je možné uvést, že i kdyby praxe došla x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xošlo k vyrozumění poddlužníka.
Závěr:
Zástavní smlouva, kterou se zřizuje zástavní právo k pohledávce, nemusí mít písemnou formu, pokud dojde k xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xluhu?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1336 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1325.
Autorka upozorňuje na nepraktičnost zákonného řešení, doporučuje odchylné ujednání. Jxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x zástavnímu dlužníku. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 31. 10. 2016 [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zaxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxrozlučné - dlužník může plnit zástavnímu dlužníku či zástavnímu věřiteli, vždy však se souhlasem toho druhého. Argumentují přitom tím, že § 1336 odst. x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 203.
Autor se nepokouší o výklad, pouze píše, že nikdo neví, co znamená, že dlužník má plnit nedílně zástavnímx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxům zároveň (tedy nerozlučně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku), přičemž všichni spoluvěřitelé jsou povinni dlužníkovi poskytnout součinnxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxzkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 675-676.
Autor uvádí, že § 1336 odst. 1 obč. zák. je jedním z příklxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 972.
Autor tolixx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xlněním ve smyslu § 1869 a 1870 obč. zák.
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1335. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-147xxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xiného řešení.
Shrnutí publikovaných názorů:
Z publikované literatury je zřejmá značná nejistota v tom, co znamená, že dlužník má plnit nedílně xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxst pravidla.
Komentář:
Ustanovení § 1336 odst. 1 obč. zák. je v textu zákoníku jediným, ve kterém se vyskytuje pojem „nedílně“. V obecné češtině můxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxteli kontrolu nad poskytnutým zajištěním pro dobu před splatností zajištěného dluhu.
Postavení zástavního věřitele je třeba věnovat více pozornxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxřiteli. Tak tomu však není, pravidlo v § 1336 odst. 1 obč. zák. nevede ke změně závazku ani v obsahu ani v subjektech. Pochází-li např. zastavená pohledáxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxžníka), pak se na ní nic nemění: dlužník je nadále povinen vlastnické právo převést pouze na kupujícího, ne společně na kupujícího a zástavního věřitelx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxavním věřiteli můžeme v této souvislosti hovořit toliko jako o formální straně (formálním spoluvěřiteli) při vymáhání pohledávky po dlužníkovi: má pxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxjící nemůže předmět koupě odevzdat kupujícímu bez součinnosti zástavního věřitele - ten musí být do procesu „odevzdání - předání“ vtažen. Právě odevzxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxý sám požadovat odevzdání předmětu koupě, dlužník k němu však může přistoupit jen vůči oběma společně (pouze tak se osvobodí a splní svůj dluh). Toto se txxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxavního věřitele, jejich shodu na tom, kdo plnění od dlužníka převezme, případně kam bude plnění uloženo. Nedohodnou-li se např. na tom, že plnění převexxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxnění ve prospěch jich obou do úschovy u třetí osoby; nedohodnou-li se na schovateli, určí ho na návrh někoho z nich soud.
Z pohledu dlužníka je důležitxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxdně nabídnuté plnění a poskytnout součinnost potřebnou ke splnění dluhu (§ 1975 obč. zák.). Neshodnou-li se zástavní dlužník se zástavním věřitelemx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxpravenost plnit oznámit i zástavnímu věřiteli a bez jeho souhlasu nemůže věřiteli poskytnout plnění.
Zbývá řešit, co se stane s plněním poté, kdy je xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtní peníze, stávají se nepravidelnou zástavou. Plní-li dlužník bezhotovostním převodem na účet dlužníka, stává se zástavou pohledávka zástavního dxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxavené pohledávky může před splatností xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx měli oba dva zachován přístup k plnění, a mohli tak např. naplnit povinnost k uložení plnění v souladu s § 1288 BGB (spočívalo-li plnění v peněžní hotovoxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxání pohledávky (§ 1285 obč. zák.), z čehož lze dovodit též právo podílet se na vymáhání.
Lze souhlasit s Richterem, že regulace v § 1336 odst. 1 obč. zxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xinak (např. ujednat, že dlužník odevzdá plnění pouze zástavnímu věřiteli, případně třetímu předem určenému subjektu).
Závěr:
Zástavní dlužník x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xvůj dluh). Toto se týká jak plnění nedělitelného, tak plnění dělitelného. Zákoník vyžaduje spolupráci zástavního dlužníka a zástavního věřitele, jexxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxého?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publixxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx C. H. Beck, 2019, s. 1412
Autor odkazuje k obecné právní úpravě nabytí od neoprávněného, když píše, že zástavní právo lze v dobré víře získat pouze k věcix x xxx xxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xx
xxMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxvzdání pohledávky, lze soudit, že nepřipouští ani její zastavení neoprávněnou osobu.
3.
FIALA, Josef. Komentář k § 1343. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxtavní právo k nehmotné věci (tudíž i k pohledávce) lze od i od neoprávněného. Argumentace však schází.
4.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1343. In SPÁxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxprávněného lze nabýt jen k hmotným věcem, u nichž je možné jejich odevzdání.
Shrnutí publikovaných názorů:
Panuje názor, že zástavní právo k pohxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxx platí, že v dobré víře lze nabýt zástavní právo k movité věci, i bez souhlasu vlastníka. Jednoduchým jazykovým výkladem bychom mohli dospět k závěru, že xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxeré nejsou zapsány ve veřejném seznamu (na ty, které jsou ve veřejném seznamu zapsány, se použije regulace § 984 obč. zák.). Navíc se pravidlo vztahuje txx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x x x79 obč. zák. Účelem pravidla o nabytí zástavního práva od neoprávněného je ochrana dobré víry zástavního věřitele. Tato dobrá víra musí mít určitý zákxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxbilé dobrou víru založit. Pohybujeme-li se v rovině věcných práv, pak by mělo jít o znak, z něhož všichni mohou rozpoznat existenci vlastnického práva. xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxládá na platném právním důvodu, jinak řečeno, že držitel je rovněž vlastníkem (i když to není vyjádřeno výslovně jako např. v § 1006 odst. 1 BGB, nemá tentx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxje to k xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxci a její jedinečnost.
To plně funguje v případě hmotných věcí, případně práv, která jsou nerozlučně spojena s hmotným substrátem (cenné papíry), pxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxy (byť posílené předložením určité dokumentace), je dostatečným základem pro vytvoření takové důvěry, o kterou se opírá § 1343 odst. 2 obč. zák.? Tvrdíxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxemné smlouvy, pak není jisté, kolik existuje kopií dané smlouvy, kolik osob může tvrdit, že jsou věřiteli určité pohledávky. Nelze přisvědčit tomu, že xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xx zástavní právo i na úroky zastavené pohledávky? B. Zatěžuje zástavní právo i věc, která přestala být příslušenstvím zastavené věci hlavní?
A. Vztahxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
VONDŘICH, Lukáš. Komentář k § 1346. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, Bxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxtky zástavy po celou dobu svého trvání, což ovšem neplatí pro plody a užitky, kde zaniká okamžikem jejich oddělení od zástavy.
2.
PELIKÁN, Martixx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxjí příslušenství, jakož i na případné přírůstky ze zástavy, z plodů a xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
Autor uvádí, že zástavní právo se na příslušenství věci vztahuje automaticky. Neřeší, že úroky pohledávky jsou též užitky.
4.
VYMAZAL, Lukáxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxh oddělení v nexu zástavního práva. Za oddělení považuje jejich vybrání.
5.
FIALA, Josef. Komentář k § 1346. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxeno je i příslušenství pohledávky, na druhé straně však uvádí, že užitky mají zvláštní režim a jsou zastaveny jen do jejich separace.
Shrnutí publixxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx, přičemž pomíjejí, že úrok má charakter jak příslušenství, tak i užitku.
Komentář:
Občanský zákoník v § 1346 obč. zák. stanoví rozsah (objem) zásxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx právo se vztahuje pouze na ty, které nejsou odděleny. Úrok pohledávky je jednak příslušenstvím pohledávky (§ 513 obč. zák.), jednak i užitkem (§ 491 odsxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxjčastější jsou následující dvě:
a)
V okamžiku vzniku zástavního práva existuje pohledávka společně s pohledávkou na určitý úrok.
b)
V okamžiku vzxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx) kombinace xxxxxxx xx x xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx práva bez toho, aby byla zastavena věc hlavní (v našem případě pohledávka jistiny). Může nastat též případ, v němž zástavce zřídí zástavní právo jak k věxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxavního práva); pak se pravidlo v § 1346 odst. 1 obč. zák. neuplatní, protože jej není třeba.
Je-li zastavena pohledávka, k níž již v době vzniku zástaxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxdávka na úrok se ocitá v nexu zástavního práva bez toho, aby bylo třeba splnit všechny podmínky nutné pro vznik zástavního práva, byla-li by zastavována xxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxce, nevstoupí do nexu zástavního práva. Obecně totiž platí, že je-li k hlavní věci právně připojena vedlejší věc (příslušenství) až po vzniku zástavníxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xiz ROUČEK, František In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl II.
Praha: V. Linxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx s. 1087; KOZIOL, Helmut, WELSER, Rudolf.
Grundriss des bürgerlichen Rechts. Band I. Allgemeiner Teil, Sachenrecht, Familienrecht.
13. Aufl. Wien: xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xák. Užitek je výnosem plynoucím z právní povahy věci (
fructus civiles
, § 491 odst. 2 obč. zák.). Od plodů se liší tím, že není s věcí fyzicky spojen, ale jdx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxpisu, pohledávku na úrok z dlužných peněz, pohledávku nájemného z pronajatého bytu. Od počátku je tedy užitek oddělen a v důsledku zákonného pravidla nxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx46, s. 316; WOLKERSTORFER, Thomas. Komentář k § 457. In FENYVES, Attila, KERSCHNER, Ferdinand, VONKILCH, Andres et al.
ABGB (Klang)
. 3. Aufl. Wien: Vexxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxnskému. Díl II.
Praha: V. Linhart, 1935, s. 723, který oddělení užitků spojuje až s jejich vybráním - tímto okamžikem však nedochází k oddělení užitku, xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxx k užitkům z této xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
Obě pravidla ve vztahu k úrokům tak nejsou v kolizi, neboť pro každé nalezneme rozumný aplikační prostor.
Závěr:
Rozhodující je vůle stran: zda výxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxicky vztahuje pouze na ty pohledávky na úroky, které existovaly v době zřízení zástavního práva. Pohledávky na úroky vznikající až po vzniku zástavníhx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxí?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publixxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxaha: C. H. Beck, 2019, s. 1335
Autor odkazuje k rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS 21 Cdo 2366/2008) s tím, že i po odloučení příslušenství zástavní právo nxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
Autor uvádí pouze jeden příklad - výměnu zatíženého příslušenství za novou věc - k tomu píše, že není výkladově akceptovatelné, že by se zástavní právo nx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1106
Autor píše, že zástavní právo se nevztahuje na věci, které přestanou být příslušenstvím zástavy.
Shrnutí pxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxenství je předně samostatnou věcí v právním slova smyslu a může být též samostatným předmětem zástavního práva bez toho, aby byla zastavena věc hlavní. xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx zástavního práva. Pak se neuplatní pravidlo v § 1346 odst. 1 obč. zák., neboť jej není třeba. Zástavní právo bude věc zatěžovat i poté, co přestane být příxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxvního práva k této jednotlivé věci. Například je zastaven automobil zápisem do rejstříku zástav - bez toho, aby do tohoto rejstříku bylo zapsáno zástavxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx.). To samé platí o vedlejší věci, k jejímuž zastavení by jinak bylo třeba zápisu do veřejného seznamu. Například je-li příslušenstvím pozemek, bude se xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxt deklaratorní účinky).
Pravidlo v § 1346 odst. 1 obč. zák. je ve vztahu k příslušenství zvláštním pravidlem vůči pravidlu v § 510 odst. 2 obč. zák.; zxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx vůle stran zástavní smlouvy: je třeba ji vyložit a zjistit, zda se má zástavní právo vztahovat i na příslušenství. Zůstanou-li pochybnosti o vůli stranx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxušenstvím, případně může vedlejší věc zcizit, což vede k témuž (respektovat je třeba zákaz v § 1363 obč. zák.). Je-li v době trvání zástavního práva vedlxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxednána povinnost zřídit k takové věci následně zástavní právo). Dochází-li však k výměně příslušenství (věcný surogát), je zatížena i tato nová vedlexxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxtavy je v nexu zástavního práva, ale ovšem jen, pokud jsou dány podmínky příslušenství (viz ROUČEK, František. Komentář k § 457. In ROUČEK, František, Sxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxat lze i na rakouskou právní doktrínu, která dochází ke stejnému závěru: viz OBERHAMMER, Paul, DOMEJ, Tanja. Komentář k § 457. In KLETEČKA, Andreas, SCHxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx x
xxxxx
xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx HINTEREGGER, Monika. Komentář k § 457. In SCHWIMANN, Michael, KODEK, Georg et al.
ABGB Praxiskommentar.
Band 2 §§ 285-530 ABGB. 4. Auf. Wien: LexisNexxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxrý stanoví zákon v regulaci zániku zástavního práva; takové stanovisko však nerespektuje právní povahu příslušenství jako samostatné věci, na kterox xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxstavního práva z titulu příslušenství a v době trvání zástavního práva přestala být příslušenstvím zastavené hlavní věci. Dochází-li však k výměně přxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx zástavní právo k součásti hromadné věci, je-li tato součást zcizena jinému?
Související ustanovení:
Související instituty (pxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxSK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1420
Autor píše, že ne každé odloučení jednotlivé věxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxvených v § 1377 odst. 2 a 3 obč. zák.
2.
ELIÁŠ, Karel. Právní důsledky vzniku zástavního práva k obchodnímu závodu. In
Sborník XXIV. Karlovarské xxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x x x xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 125
Autor poněkud zmatečně uvádí, že pravidlu v § 1347 obč. zák. odpovídá obecná úprava zániku zástavního práva v § 1377 odst. 3 písm. b) obč. zák. Z txxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 89
Autor píše, že při odloučení věci zcizením zanikne zástavní právo pouze při splnění podmínxx x xxxx xxxxx x x x xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 994
Autor k dané problematice uvádí pouze následující: povaze věci hromadné korespondxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xn SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1108
Auto píše, že ohledně zániku zásxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx, že toto pravidlo není nijak provázáno s pravidly v § 1377 odst. 2, 3 obč. zák. o zániku zástavního práva.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literaxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxho práva k této jednotlivosti, ale že musejí být naplněny předpoklady dle § 1377 odst. 2, 3 obč. zák.
Komentář:
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxloučení, výměně nebo přibytí jednotlivé věci. Z povahy věci to platí např. o obchodním závodu, skladu zboží, sbírce známek, galerii obrazů, knihovně, xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xýznamu oddělení se od celku (izolace, separace, osamocení); antonymem k odloučení je spojení či připojení. Zákonodárce chtěl tímto výrazem zřejmě poxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxě právního jednání (převodní smlouva), z rozhodnutí orgánu veřejné moci, silou zákona apod. Můžeme tedy říci, že přestane-li jednotlivá věc náležet k xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxva?
Občanský zákoník primárně stojí na východisku, že zcizením (převodem) zástavní právo nezaniká a dál na věci lpí, byť má nového vlastníka. Pravixxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxe při dodržení pravidel v § 1377 odst. 2 a 3 obč. zák. nesouhlasím, neboť nerespektují právní povahu jednotlivé věci, na kterou se zástavní právo vztahxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx zatíženým předmětem. Vůči této hromadné věci se následně uplatní regulace zániku zástavního práva v § 1377 obč. zák. Jde-li o jednotlivé věci tvořící xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxal tvrdí, že v takovém případě je
„zástavní právo k hromadné věci jen prázdnou formou, jejíž obsah by zcela závisel na libovůli zástavního dlužníka“
(Vxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxé, že zástavní věřitel nejdříve sjednal zástavní právo k jednotlivým věcem a následně k hromadné věci. Tím však také způsobil, že vůči dříve zatíženým jxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxávky). Když se taková jednotlivá věc odloučí od hromadné věci, nemusí vystoupit z nexu zástavního práva zřízeného k hromadné věci (protože v něm ani nebxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x x x xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxtlivá věc z nexu zástavního práva, i když není naplněn žádný z důvodů v § 1377 odst. 2, 3 obč. zák.
Jaké právní postavení má zástavní věřitel x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxx. Komentář k § 1354. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1426
Autorka xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxmý nárok zástavního věřitele pro případ pojištění zástavy.
Obchodněprávní revue.
2019, č. 1, s. 1 an.
Autor zastává názor, že zástavní věřitel získáxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 228-229
Autor nahlíží na právo zástavního věřitele dle § 1354 odst. 1 obč. zák. jako na zákonné (kxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1004
Autor uvádí, že zástavní věřitel je v případě vzniku pojixxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxanský xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xlnění zadržovací právo. Nevylučuje, že soudní praxe se tímto směrem vydá.
Shrnutí publikovaných názorů:
Povaha posílení postavení zástavníhx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx
Je-li zástava pojištěna a nastane-li pojistná událost, plní pojišťovna z pojistné smlouvy zástavnímu věřiteli, prokáže-li zástavní věřitel pojixxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xakým způsobem toto pravidlo posiluje právní postavení zástavního věřitele, je třeba vyjít z jeho účelu.
Zákonodárce chce zástavnímu věřiteli posxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxtel uspokojit, stala-li se v důsledku pojistné události dostatečná jistota nedostatečnou nebo snížila-li se nedostatečná jistota. Pojistné plnění xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxel mít u sebe („zadržet“ jej).
Zástavní právo, které zatěžuje pohledávku na pojistné plnění, má stejné atributy, jako zástavní právo, které zatěžuxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xako věcnému surogátu je totožný s okamžikem vzniku zástavního práva k pojištěné zástavě. Pravidlo tak chrání zástavního věřitele vůči třetím osobám, xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxdopádně pojistitel musí při prokázání podmínek § 1354 odst. 1 obč. zák. plnit do rukou zástavního věřitele, i kdyby mu předtím bylo oznámeno (nebo prokxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxnnou povinnost. Osoba s lepším právem může žádat vydání pojistného plnění po zástavním věřiteli (např. zástavní věřitel s přednostním pořadím).
Pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx Šimek, s. 1 an.). I když se zástavní věřitel nestává věřitelem pohledávky na pojistné plnění (pohledávka tedy nevystupuje z majetku zástavního dlužníxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xá povahu věcného surogátu, xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxí zástavy zástavním dlužníkem poté, co mu bylo oznámeno započetí výkonu zástavního práva?
Související ustanovení:
Souvisejícx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxOV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník.
Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1434
Autor zastává názor, že následkem xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxa: C. H. Beck, 2016, s. 264
Autor uvádí, že při porušení zákazu bude zcizovací právní jednání pravděpodobně relativně neplatné.
3.
VYMAZAL, Lukxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxatnost zcizovacího právního jednání.
4.
FIALA, Josef. Komentář k § 1363. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxho věřitele nevyvolá převod vlastnického práva.
5.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1363. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxé, co bylo zástavci/zástavnímu dlužníkovi oznámeno započetí s výkonem zástavního práva, vede k relativní neplatnosti převodního jednání.
Komentxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxt, zda se jedná pouze o případ absence dispozičního oprávnění převodce, anebo zde přistupuje ještě další skutečnost umožňující vyslovit neplatnost pxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx se, že je-li zástavci/zástavnímu dlužníkovi oznámeno započetí výkonu zástavního práva, má to za následek ztrátu oprávnění zástavu zcizit (obdobně jxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xrávní jednání neplatné jen z toho důvodu, že není oprávněn se zástavou nakládat (§ 1760 obč. zák.). Nabyvatel však může být v právně relevantním omylu a mxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx bude za určitých skutkových okolností hodnoceno jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a proto absolutně neplatné (to však budou výjimečné případy).
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx x třeba testovat, zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby bylo zcizovací právní jednání neplatné. Přitom neplatnost není vhodným nebo přiměřeným následkxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxků jednání,
b)
námitkou neplatnosti se odstraní toliko obligační účinky.
Pouze v případech ad a) je neplatnost vhodným a přiměřeným následkemx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxatého výkonu zástavního práva proti němu. Neplatnost je stanovena na ochranu zájmu zástavního věřitele, proto se jí může dovolat pouze on (§ 586 odst. 1 xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx může vyplynout z jeho chování - např. činí kroky vedoucí k uspokojení ze zástavy vůči novému vlastníkovi-zástavnímu dlužníkovi.
Ve skupině případx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxx vypořádat dle pravidel bezdůvodného obohacení), leč vlastnické právo k zástavě by v každém případě zůstalo u nabyvatele. Pokud by i nadále věc zatěžovxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xoté, co mu bylo oznámeno započetí výkonu zástavního práva, není neplatnost právního jednání, pouze řešíme, zda mohlo dojít k převodu vlastnického práxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
VONDŘICH, Lukáš. Komentář k § 1xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxažuje závěr, že následkem není neplatnost zpeněžení, ale že se má postupovat dle pravidel o nabytí od neoprávněného. Považuje však za pravděpodobnějšxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxx xxxdčasném zpeněžení půjde o relativní neplatnost právního jednání.
3.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Prahax xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxí neplatnost.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře bylo k danému problému vysloveno příliš málo názorů, aby šlo určit, který z nich je panxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx otázka, k jakému následku vede, když zástavní věřitel tento příkaz nedodrží a zástavu zpeněží dveře.
Soudím, že nelze uvažovat ve směru k neplatnosxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxuvy plněno, samo o sobě to neplatnost nevyvolává. Zástavní věřitel není po určitý čas oprávněn nakládat se zástavou ve smyslu jejího zpeněžení. Pokud lxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxvatel stane vlastníkem, se posoudí podle § 1109 an. obč. zák. (nabytí vlastnického práva od neoprávněného). Ke zkoumání dobré víry nabyvatele nutno pxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxpočetí výkonu zástavního práva, z čehož lze též odvodit, zda dodržel čekací lhůtu.
Pokud by se však prosadil závěr, že tu nejde pouze o absenci dispozxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx. zák. - zda je neplatnost vhodným a přiměřeným následkem nedodržení čekací lhůty. Povinnost dodržet čekací lhůtu je součástí obecné povinnosti zástxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx z důvodu reálného ohrožení zástavy, nebo z důvodu velmi lukrativní nabídky na zpeněžení zástavy, nebyla by neplatnost vhodným ani přiměřeným následkxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxzástavní dlužník).
Poukázat lze na zahraniční právní úpravy, které s nedodržením čekací lhůty vůbec neplatnost zpeněžení nespojují. V Německu má xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxní čekací lhůty k neplatnosti právního jednání, pouze se řeší, zda se nabyvatel stane vlastníkem (§ 466d ABGB).
Následkem nedodržení čekací lhůty mxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx zástavy, řešíme však, zda se nabyvatel stal vlastníkem zástavy (podle pravidel nabytí od neoprávněného).
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxvisející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1341. Ix xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xřízení budoucího zástavního práva ke vzniku zástavního práva, bude zástavní právo lepšího pořadí vždy svědčit této jiné osobě, byť by bylo zřízeno pozxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx zástavce nabude vlastnické právo k zástavě.
2.
VONDŘICH, Lukáš. Komentář k § 1371. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občansxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxdoucími zástavními právy.
3.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 139
Autor užívá pravidlo v § 1371 odstx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx: Wolters Kluwer, 2015, s. 60-61
Autor považuje pravidlo v § 1371 odst. 2 obč. zák. za pravidlo řešící časovou kolizi více budoucích zástavních práv.
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1032
xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxvům.
6.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1371. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Bexxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x literatuře panuje názor, že pravidlo v § 1371 odst. 2 obč. zák. řeší toliko časový střet více budoucích zástavních práv, přičemž střetu se zástavním prxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx v podstatě vždy horší pořadí, než zástavní právo jiného věřitele, které vznikne v období mezi zřízením budoucího zástavního práva a vznikem zástavníhx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx vzniku pořadí ke dni uzavření zástavní smlouvy, resp. ke dni podání návrhu na zápis do veřejného seznamu či rejstříku zástav (viz § 1371 odst. 2 obč. zák.xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxí pořadí vůči všem ostatním zástavním právům.
V praxi musíme sledovat několik případů:
1)
Pořadí zástavního práva při zápisu budoucího zástavníxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xokud jde o zápis do veřejného seznamu, soudím, že právní stav je následující: bude-li např. do katastru nemovitostí zapsáno budoucí zástavní právo k poxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx x vůči zástavnímu právu, které zřídil aktuální vlastník zástavy ve prospěch jiného zástavního věřitele např. ke dni 1. 9. 2019. Pokud by však došlo k výkoxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu by se nepřihlíželo. K výše uvedenému srov. též Návod pro správu katastru nemovitostí (účinného od 15. 8. 2017), bod 6.3.2.20.9 „Pořadí práva vznikléhx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx 2 ObčZ), zapíše se jako údaj o pořadí vkládaného práva doba rozhodná pro pořadí budoucího práva. Do textové položky se uvede text „pořadí na základě budoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xýměnek). Údaj o pořadí zástavního práva nebo výměnku se zapíše v souladu s tímto odstavcem i v případě, kdy skutečnost, že pro pořadí vkládaného práva je xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxtr nemovitostí, je třeba dodat, že změnu zápisu z budoucího zástavního práva na zástavní právo neprovede katastr nemovitostí automaticky, ale pouze nx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxažuji za chybný, když se neopírá ani o text právní úpravy, ani o její účel. Zcela se tím totiž popírá výhoda budoucího zástavního práva a jeho smysl.
Prxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xástav, že zástavní právo vzniklé na základě budoucího zástavního práva má mít pořadí ke dni uzavření zástavní smlouvy. Tento okamžik totiž není ničím dxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxadě je třeba dát přednost dobrověrnému zástavnímu věřiteli, jehož zástavní právo vznikne předtím, než se budoucí zástavní právo změní na zástavní práxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxejném seznamu, rejstříku zástav, anebo pokud o něm třetí osoba ví.
Budoucí zástavní věřitel s tím musí počítat a případně si svoji pozici zlepšit ve sxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxvrdí smluvní pokutou.
Závěr:
Zástavní právo vzniklé na základě budoucího zástavního práva, má pořadí podle vzniku budoucího zástavního práva (xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxtavní právo i vůči jiným zástavním právům vzniklým v období mezi zřízením budoucího zástavního práva a vznikem zástavního práva. To samé platí i o neregxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxí zástavy zástavnímu dlužníkovi vždy k zániku zástavního práva?
A. Je pro zánik zástavního práva k věci převedené v rámci běžného obchodního styku přx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1377. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x.
TÉGL, Petr. Vybrané problémy spojené s principem publicity veřejného seznamu a rejstříku zástav. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxublicity-verejneho-seznamu-a-rejstriku-zastav
Autor pravidlo v § 1377 odst. 3 písm. b) obč. zák. zasazuje do kontextu dalších pravidel a uzavírxx xx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xolters Kluwer, 2015, s. 383
Autor bez bližšího zdůvodnění uvádí, že když byla zástava převedena v rámci běžného obchodního styku při podnikání zcizitxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1043
Autor uvádí, že zánik zástavního xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxmnost x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1132-1133
Autor píše, že se jedná o tzv. „business dealing licence“, přičemž odkaxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxí publikovaných názorů:
Názory jsou v literatuře rozpolcené, relevantní argumenty předkládají zastánci obou skupin názorů - ať již těch, kteří na sxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxu vyplývá, že při úpravě zástavního práva se budou zohledňovat novější vývojové trendy v zákonodárství a úpravy navržené ve Vzorovém zákoně o zajištěnxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxích z dílny Evropské banky pro obnovu a rozvoj vyplývá, že nabyvatel má věc zásadně získat i s existujícím zatížením. Zároveň se ale dodává, že v některýcx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xřípady, v nichž může zástavní dlužník převést vlastnické právo k zástavě a způsobit tím zánik zástavního práva i bez souhlasu zástavního věřitele. Jde x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxkatelské činnosti (čl. 19.3) - jeho zákazníci se nemusejí zabývat tím, zda je věc zatížena zástavním právem, převodem zástavní právo zanikne.
Lze sxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe pro potenciální nabyvatele nemají existovat žádné omezující povinnosti zkoumat, zda od podnikatele nabývají zatíženou věc. Argumentovat lze též pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx činnost podnikatele, kterou nechce ztěžovat posuzováním existence zatížení prodávaného zboží, před ochranou zástavních věřitelů. Ti by si pak již pxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xávrhu občanského zákoníku z roku 2005 je obsažen § 1128, který řeší převod zástavy v rámci běžného obchodního styku při podnikání (tehdy však ještě ne s úxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxí se uvádí, že jde o výjimku z pravidla, že se převod či přechod zástavy nijak nedotýká práv zástavního věřitele; ochrana nabyvatele v dobré víře je řešenx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxní návrhu občanského zákoníku lze tedy dovodit, že zákonodárce předmětné pravidlo opravdu od počátku koncipoval jako svého druhu legální licenci pro xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx. zák.), bylo-li by zástavním věřitelem prokázáno, že zástavce/zástavní dlužník pravidlo zjevně zneužívá k dosažení zániku zástavního práva. Pak nexxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx při svém podnikání, získává nabyvatel věc nezatíženou zástavním právem bez ohledu na existenci dobré víry.
B. Vede vrácení zástavy zástavnímu dluxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1377. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občansxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xástavní věřitel předá zástavu zástavnímu dlužníku se zřejmou vůlí, aby zástavní právo přetrvalo po přechodnou dobu, kdy bude moci zástavní dlužník půxxxxx xx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxení zástavy musí zahrnovat i vůli zástavního věřitele vzdát se zástavního práva. Vrácení je nutno chápat jako vrácení trval. Dočasné vrácení učiněné s xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1042
Autor xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xx
xxxxTER, Tomáš. Komentář k § 1377. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1131-1xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxíž patrné. Dokonce uvádí, že zástavní právo zanikne i tehdy, je-li zástava předána třetímu subjektu.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xůlí způsobit zánik zástavního práva, tak i ty, že vůle zástavního věřitele rozhodující není.
Komentář:
Jako je odevzdání věci věřiteli do jeho mocx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxva, i když pohledávka nadále trvá. Samotné vrácení zástavy není právním jednáním, ale činem, s nímž jsou spojeny právní následky nezávisle na vůli jednxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx věřitel měl vůli vrátit zástavu, nemusí však mít vůli způsobit tím též zánik zástavního práva. Soudím, že jde však o tak závažný následek, že je třeba anaxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx xxxxxzhoduje, zda má zástavní věřitel pohledávku za zaniklou, a proto zástavu vrací) - viz WIEGAND, Wolfgang. Komentář k § 1253. In
J. von Staudingers Kommenxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxcem/zástavním dlužníkem vede k zániku zástavního práva - viz OGH 7 Ob 599/85).
Zástavní věřitel musí zástavu vrátit dobrovolně. Získá-li ji zástavxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxbo je mu odcizena. Zamění-li zástavní věřitel zástavu s jinou věcí a domnívá se, že nevrací zástavu, ale předává zástavci/zástavnímu dlužníku jinou věxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xřes vrácení věci nemá zástavní právo zaniknout. Podle německé právní úpravy taková výslovně učiněná výhrada jeho zániku nezabrání (viz § 1253 odst. 1 vxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxíka. Nejde-li o konečné vrácení, nebo o vrácení na neurčitou dobu, nýbrž o vrácení krátkodobé, neztratí zástavní věřitel zástavní právo (OGH 1 Ob 305/5xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx Michael et al.
ABGB Praxiskommentar. Band 2. §§ 285-530.
4. Auf. Wien: LexisNexis, s. 430). Například nedojde k zániku zástavního práva v případě, že xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxle (OGH 5 Ob 87 EvBl 1960/220).
Panující doktrinární názor je však v Rakousku odlišný. Převažuje stanovisko, že zástavní právo i přes učiněnou výhraxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxrg, SCHWIMANN, Michael et al.
ABGB Praxiskommentar. Band 2. §§ 285-530.
4. Auf. Wien: LexisNexis, s. 430).
Soudím, že je třeba vyjít z následujícíxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxcení věci do jeho moci mohlo zástavní právo přetrvat a působit vůči třetím osobám. To by zcela znehodnotilo účel odevzdání a odevzdání jako takové by se sxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx kontextu s regulací jiného způsobu vzniku zástavního práva k movité věci - označení znamením. V § 1317 odst. 2 obč. zák. se normuje, že odstranění znamexx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxným třetím osobám. Klade se otázka, zda má odstranění znamení vést ke slabšímu následku než např. dočasné vrácení věci zástavci/zástavnímu dlužníkovx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xvému podnikání). Pak se však nabízí volba jiného způsobu vzniku zástavního práva - zápis do rejstříku zástav.
Mám-li učinit závěr, ctil bych v co nejxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xemá vést k zániku zástavního práva, přičemž takové vrácení je pouze krátkodobé, za účelem, který nelze naplnit jinak, zástavní právo nezanikne; vůči txxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx dlužníkovi za účelem provedení převodního rubopisu (obdobně Hampl, s. 1449).
Závěr:
Vrácení zástavy zástavnímu dlužníkovi zpravidla vede k záxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxácení pouze krátkodobé, za účelem, který nelze naplnit jinak. Pak sice zástavní právo nezanikne, leč vůči třetím osobám jednajícím v dobré víře, že věc xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxx5, 1396 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
PETROVx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxtor píše, že je možné zadržet zaknihovaný cenný papír.
2.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 73-74
Auxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xaknihovaným cenným papírům. Právní rozhledy. 2015, č. 19, s. 674 a násl.
Autor se zabývá všemi předpoklady, které musí být splněny ke vzniku zadržovacxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxír na účtu vlastníka).
4.
ŠUSTEK, Petr. Zadržovací právo. In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří et al.
Občanské právo hmotné. Díl třetí: Věcná práva.
1. vyxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1070
Autor bez bližšího zdůvodxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xadržovací právo. In KINDL, Milan, ROZEHNAL, Aleš.
Nový občanský zákoník. Problémy a úskalí.
1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 268
Autor bez argumenxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xákoník III. Věcná práva (§ 976-1474).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1143
Autor píše, že zadržovací právo může vzniknout pouze k hmotné mxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 260.
Autor uvádí, že u zaknihovaných cenných papírů je zadržovací právo osobx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxým s výkonem zadržovacího práva“).
9.
TINTĚRA, Tomáš.
Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 133 a nxxxx
xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxů:
S výjimkou Zajíce či Petrova jsou autoři ve svých tvrzeních a argumentaci skoupí. Ani jeden ze závěrů nelze označit za převažující.
Komentář:
xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxu redukci daného pravidla a položit si otázku, zda je opravdu smyslem zadržovacího práva, aby bylo užíváno i ve vztahu k nehmotným věcem, případně zda taxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxovacího práva (viz níže), je třeba (v souladu se Zajícem) předeslat závěr, že povaha nehmotné věci obecně nevylučuje uplatnění zadržovacího práva.
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx xx xxc ve své moci a může zabránit tomu, aby s ní kdokoli jiný (včetně dlužníka) nakládal. Je zjevné, že tu nejde o pouhé fyzické ovládání věci.
2) Věřitel má xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxvinnost zákoník popisuje jako povinnost vydat věc. Přitom nejde toliko o vydání věci ve smyslu věcněprávním (§ 1040 obč. zák.). Může jít např. o splněnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxžníkovi, která by znemožnila jeho zajištění, přesto se nedostane do prodlení. Ve vztahu k zaknihovaným cenným papírům jde především o odmítnutí provéxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxí Ježek: zda věřiteli brání zadržet zaknihovaný cenný papír pravidlo v § 1396 odst. 2 obč. zák., neboť je mu uloženo, aby s ním naložil způsobem neslučitxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxka ohledně nakládání s věcí. Zákoník potlačuje pouze věřitelovu povinnost vydat věc (v širším slova smyslu), nepotlačuje však jeho jiné povinnosti (nxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx cennému papíru je zřejmé, že poté, co dá jeho vlastník např. pokyn k převodu, nemůže být zadržovací právo uplatněno, ledaže je ujednáno jinak. Smluvní sxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxující negativní předpoklad v § 1396 odst. 2 obč. zák.
Závěr:
Zaknihovaný cenný xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxa (který je dlužníkem např. z úvěru na nákup těchto zaknihovaných cenných papírů).
Lze se zříci dědického práva k určité věci?
Petr
Bxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
KITTEL, David. Komentář k § 1484. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoníxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxosti (např. k nemovité věci), odkazuje přitom na prvorepublikový komentář k o. z. o. Roučka a Sedláčka. Bude-li v pozůstalosti ještě jiný majetek, ktexx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxzůstalosti.
2.
POLIŠENSKÁ, Petra et al. Vybrané instituty dědického práva. In: www.pravniradce.ihned.cz [online]. Publikováno 17. 7. 2015 [xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxouvou může zříct i jen určité části dědictví. Zda se však může zříct konkrétní věci, není podle nich doposud jasné, jelikož o tom zákon nic nestanoví. Obexxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxx, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 49
Autoři přitakávají důvodoxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx jen dědického práva či jen práva na povinný díl, není důvod, proč by nebylo možné zříci se jen dědického práva k části pozůstalosti.
4.
HOLÍKOVÁ, Lenxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx že odpověď bude muset dát soudní praxe.
5.
SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej.
Dědické právo v praxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 45
Autoři bez blxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx týkat jen určité věci z pozůstalosti.
6.
ŠEŠINA, Martin. Komentář k § 1484. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxci, a to s ohledem na § 1475 odst. 1 obč. zák. (dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní). Následně však uvádí, že to možné je - když zůxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxly dědiců se budou rovnat poměru obvyklých cen jim přidělených věcí.
7.
MUZIKÁŘ, Martin. Zřeknutí se dědického práva.
Ad Notam.
2014, č. 4, s. 7 a náxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx určité věci (např. zřeknutí se dědického práva ohledně jedné nemovitosti). Argumentuje tím, že dědické právo je dle § 1475 odst. 1 obč. zák právo na pozůxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xnstituty dědického práva (zřeknutí se dědického práva, vzdání se dědictví, zcizení dědictví. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 30. 12. 2013 xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxtvi-zcizeni-dedictvi-93263.html
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx zda za část považuje pouze kvótu či i určitou věc.
Shrnutí publikovaných názorů:
Při hledání odpovědi na předloženou otázku panuje v literatuře uxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxem na důvodovou zprávu nebo komentář Roučka a Sedláčka, což činí Muzikář).
Komentář:
Ustanovení § 1484 odst. 1 obč. zák. připouští uzavření smlouxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xo vzniká až smrtí zůstavitele (§ 1479 obč. zák.). Dědické právo je subjektivním právem dědice buď na celou pozůstalost, anebo na poměrný podíl z ní (§ 14xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx anebo jen dědického práva z určitého dědického titulu. Stejně tak se lze zříci i práva na povinný díl či práva na odkaz, což již nepatří pod zřeknutí se dědxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxsíme odpovědět na otázku, zda je přípustné i jen částečné zřeknutí se dědického práva. Zákoník tomu nebrání, neexistuje tu žádné pravidlo, které nacháxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xelistvosti. Tak je tomu např. při zřeknutí se poměrné části dědického práva, při jeho časovém omezení nebo při podmíněném zřeknutí se dědického práva. xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx čtvrtiny na osminu apod.).
Částečné zřeknutí se dědického práva však nemůže založit stav, který by odporoval zásadě univerzální sukcese (celá pozxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xásadně nepřípustné zřeknout se dědického práva pouze ve vztahu k určité jednotlivé věci z pozůstalosti. Jako se povolání k dědění nemůže týkat reálné čxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxx xxxx vyloučeno, aby došlo ke konverzi dohody o zřeknutí se dědického práva k určité věci na dohodu o zřeknutí se poměrné části dědického práva (§ 575 obč. zákxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxx Muzikáře či Kittela xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxx zák. má svůj předobraz v § 551 o. z. o. (což je dodnes s drobnou změnou stále platné a účinné pravidlo v rakouském ABGB). I v tomto pravidle jde o zřeknutí se xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx zákoníku občanskému. Díl třetí. Praha: V. Linhart, 1936, s. 69), stejně jako např. Handl (In KLANG, Heinrich et al. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlixxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xublikovaném ve sbírce Gl. U. pod č. 7618, který měl zřeknutí se dědického práva k určité věci aprobovat.
Skutkově šlo v rozhodnutí o to, že rodiče nevěxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxe se domáhali vyplacení 3 z věna, které bylo součástí pozůstalosti po jejich dceři. Pozůstalý manžel se bránil a tvrdil, že o své ženě již před svatbou slyxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxplatí mu celé věno a též od něho nebudou nic požadovat zpět. Toto bylo prokázáno a soud dohodu posoudil jako jednání, kterým se rodiče vůči svému zeti zřekxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xebyl zůstavitel, a že úvaha směřující k § 551 ABGB byla následující: je-li přípustné zříci se zcela dědického práva dle § 551 AGBG, je jistě možné zříci sx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxo staré rozhodnutí se tak vůbec netýká zřeknutí se dědického práva ve smyslu smlouvy uzavřené mezi zůstavitelem a potenciálním dědicem. Novější rakouxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xednotlivé věci se nelze zříci. Vždy je však třeba zkoumat, zda smlouva nesměřuje ke zřeknutí se poměrné části dědického práva (a dojde ke konverzi právnxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxo datum, kdy byla pořízena?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xublikované názory:
1.
NĚMCOVÁ, Drahomíra. Závěť a její datace.
Časopis pro právní vědu a praxi.
2017, č. 4, s. 717 an.
Autorka se po podrobné argumxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxnání.
2.
HORÁK, Ondřej. K. A. Martini a první moderní úprava dědického práva.
Ad Notam.
2017, č. 6, s. 8 an.
Autor uvádí, že podle občanského záxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xl.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1473-1475
Autor píše, že závěť nemusí obsahovat den, měsíc a rok, kdy byla pořízenax x xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxn, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 1494. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej.
Dědické právo v praxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 59
Autoři uvádějí, že když zůstavitel pořídil jen jednu závěťx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xávěti.
6.
ŠEŠINA, Martin, WAWERKA, Karel. Komentář k § 1494. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svaxxx xx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxx.
Shrnutí publikovaných názorů:
Až na Fialu s Beerovou se všichni shodují, že datum není obligatorní náležitostí závěti a že absence data nevede x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxsí být datována (tím pádem ani s absencí data výslovně nespojuje neplatnost závěti). Jediné, co v zákoníku nalezneme, je
a)
kolizní pravidlo pro přípxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x
xx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xrávní účinky závěti (obojí viz § 1494 odst. 1 obč. zák. druhá věta).
Toto je výrazný odklon od předchozí právní úpravy, neboť v § 476 odst. 2 obč. zákx xxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxa (viz R 44/99, R 25/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1454/2005).
Požadavek na uvedení data by se mohl opírat o obxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxt? Odpověď na tuto otázku je záporná. Jsou případy, v nichž vůbec nepotřebujeme vědět, kdy byla závěť pořízena, jsou případy, v nichž to poznáme z jiných xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxí je vždy obligatorní náležitostí závěti, argumentují právní jistotou (s. 94). Na mysli však mají spíše bezpečí právního styku, což plyne z jejich odkaxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xe dni pořízení závěti k tomu způsobilý (s. 93). Jejich argument však neobstojí v širším kontextu. Člověk musí být způsobilý k jakémukoli právnímu jednáxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx k jeho zdánlivosti či neplatnosti (výjimku tvoří směnečné právo - směnka cizí i vlastní musí obsahovat datum a místo vystavení).
Napadá-li proto něxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxli nezpůsobilost zůstavitele v řízení prokázána, platí hodnotové východisko zakotvené v § 574 obč. zák.: na právní jednání je třeba spíše hledět jako nx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxavy, neboť tam existuje pro případ pochybností o platnosti závěti vyvolané nedostatkem její datace speciální pravidlo (srov. § 2247 odst. 5 BGB, blíže xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xand 9. Erbrecht.
C. H. Beck: München, 2004, s. 1437).
K tomu, abychom mohli určit, jak má být jmění zůstavitele dle jeho vůle rozděleno, v zásadě nepoxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx x)]. Pokud by zůstavitel v závěti, z níž není zřejmé, kdy byla pořízena, odkázal svůj majetek např.
„prvnímu potomkovi, který se narodí po pořízení této zxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxti se dle mého soudu mýlí L. Muzikář, když pod případ, ve kterém na určení doby pořízení závěti závisejí právní účinky závěti, řadí potřebu rozhodnout, zxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxxx xx xx xxxxxxxxo, že by datum muselo být uvedeno vždy, neboť nezpůsobilost vede k absolutní neplatnosti, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti. Zákoník tu však míří nx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xe když zůstavitel do své jediné závěti bez data pojme např. pouhé
„za svého dědice povolávám svého otce Karla Nového“
, nemůžeme vyloučit, že zůstavitel xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxjí své otce za otce? I kdybychom přijali závěr, že to vyvolává pochybnosti, pak je tu § 574 obč. zák., který pochybnosti řeší ve prospěch platnosti závětix
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xřejmosti okamžiku, kdy byla závěť pořízena, může vést k neplatnosti závěti.
Jakou podobu musí mít podpis v případě holografní závětix
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xázory:
1.
MUZIKÁŘ, Martin. Komentář k § 1533. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxačení zůstavitele ani jménem ani příjmením.
2.
FIALA, Roman, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 1533. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxím, ale též jen příjmením (což už dříve dovodila judikatura - R 51/84). Připouštějí též podpis pseudonymem (§ 79 obč. zák.). V přehledu judikatury odkaxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxdické právo v praxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 63.
Autoři doporučují podepsat závěť celým jménem a příjmením. V pořádku je dle jejich názoru i pxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxř. Tvůj strýc).
4.
ŠEŠINA, Martin, WAWERKA, Karel. Komentář k § 1533. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komexxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxjí k rozhodnutí R 13/2010, kde Nejvyšší soud uvedl, že je třeba, aby podpis obsahoval alespoň jméno nebo příjmení zůstavitele.
5.
KARHANOVÁ, Maxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxratky jména, nebo použití uměleckého pseudonymu.
6.
BEDNÁŘ, Václav.
Testamentární dědická posloupnost.
1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011, s. xxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xni příjmením a odkazuje k rozhodnutí Nejvyššího soudu R 13/2010.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se většinou shodují na tom, xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxním jménem, umožňuje-li identifikaci zůstavitele. Publikující autoři též unisono odmítají uznat za podpis text, který neobsahuje jméno nebo příjmexx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxěť vlastní rukou a bez svědků), musí ji vlastní rukou též podepsat (§ 1533 obč. zák.). Zákoník však nestanoví, jak musí podpis na závěti vypadat, co musí xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx. To je nejbezpečnější a doporučeníhodné řešení, není však jediné.
Závěť psaná vlastní rukou však může být osobnějšího charakteru a pro zůstavitelx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxnem, nebo pouze příjmením, podpis pseudonymem, podpis přezdívkou, kterou mezi sebou zůstavitel a závětí povolaný dědic užívají, podpis vyjadřující xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxi. Obecně lze za hlavní funkci podpisu v soukromém právu považovat funkci potvrzovací: sepisující svým podpisem stvrzuje, že obsah písemnosti odpovíxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxty pořizovatele (má jít o garanci před falšováním); písmo proto musí vykazovat znaky charakteristické pro zůstavitele. Formálně plní podpis též funkxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxávní jednání (tedy i závěť) je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.
Z tohoto pohledu není vůbec nutné, aby podpis v případě vlastnorxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxňuje i další funkce podpisu. Tomuto požadavku může dle okolností vyhovět např. pseudonym, uvedení křestního jména zůstavitele, nebo uvedení obratu vxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx či přáteli běžně zvykem.
Česká judikatura založená na § 476a obč. zák. 1964 (který též požadoval podepsání, ne ale výslovné podepsání jménem) však xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxravě. Nejvyšší soud rozhodl, že podpis v závěti musí obsahovat označení zůstavitele jménem nebo příjmením (R 51/84) a umožnit jeho identifikaci; podpxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxak neobstojí. V § 578 o. z. o. se požadoval podepsání závěti jménem, přičemž v § 579 o. z. o. se již normovalo pouze o podepsání - dobová judikatura (např. xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxx xx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xx xxx xxx xx xxxx x x xxx xx xx xx xvedeno výslovně. V současné právní úpravě však není a ani v předchozím občanském zákoníku nebylo pravidlo, které by vyžadovalo podepsání jménem, a ze kxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx od dob první republiky posunul (viz dále).
Podíváme-li se do zahraničí, požadavky na podepsání vlastnoruční závěti se sice různí, funkčně se však pxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xd 1. 1. 2017), ale soudní výklad požadavky zmírnil. Nejvyšší soud nejenže dovodil, že nemusí jít vždy o jméno a příjmení, ale postačí i jen křestní jméno, xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxx dokonce přijal rozhodnutí, že jako podpis postačuje pouhé označení rodinné příslušnosti („Vaše matka“ - viz rozhodnutí OGH ze dne 10. 12. 1954, sp. zn. x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxa lze jednoznačně identifikovat pisatele.
V Německu je případ postaven najisto přímo v textu občanského zákoníku. Podle § 2247 odst. 3 BGB by měl podxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxo vůle, není kvůli tomu závět neplatná.
Švýcarská právní úprava vykazuje co do textu pravidla největší podobnost s xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xásledky toho, když není k podpisu užito jméno. Požadavky na obsah podpisu vymezil švýcarský Federální soud v roce 1931 (rozhodnutí z 13. 2. 1931, publikxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx že jeho obsahem může být dle okolností cokoli, co dokáže identifikovat pisatele. Tento výklad je ve Švýcarsku zastáván doposud (srov. např. BIZZARRO, xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx xxx xx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxi musí mít takovou podobu, aby bez pochybností umožnil identifikovat pisatele. Tomuto požadavku vyhovuje uvedení plného křestního jména a příjmení, xxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxinný vztah zůstavitele k dědici. K poslednímu se však staví skepticky dosavadní judikatura Nejvyššího soudu.
Musí svědek allografní záxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
BEDNÁŘ, Václav. K rozsudku NS ve věci postavení svědků a jejich způsobilosti při pořizování proxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxmusejí znát jazyk, v němž je závěť sepsána, mají však znát jazyk, v němž před nimi zůstavitel projeví, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
2.
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 1509
Autor pouze opisuje zákoník a píše, že svědkem nemůže být člověk, který není znalý jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činíx x xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxmentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 195
Autoři píší, že osoby neznalé jazyka, v němž zůstavitel projev vůle učinil, jsou vyloučeny ze svědectvx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxo závěť.
4.
SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej.
Dědické právo v praxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 64
Autoři pouze přepisují text § 1539 odstx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xbčanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 139
Autoři uvádějí, že svědkem nemůže být osoba, která nxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xistinu jde.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře pouze Bednář výslovně upozorňuje, že svědek prosté allografní závěti nemxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxky na osobu svědka. V případě prosté allografní závěti platí, že svědek osvědčuje, že před ním zůstavitel prohlásil, že určitá listina obsahuje jeho poxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxval obsah testamentární listiny za svou poslední vůli (viz HEYROVSKÝ, Leopold.
Dějiny a system soukromého práva římského.
4. vyd. Praha: J. Otto, 191xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx, nemusejí znát ani její obsah. Jejich úkol je jiný - dosvědčit, že zůstavitel učinil projev vůle, jehož obsahem bylo určení listiny jako jeho závěti.
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxle“ je třeba v tomto případě dosadit takový projev vůle, jehož uskutečnění svědek dosvědčuje. Tím je právě ono prohlášení zůstavitele (nuncupatio). Sxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxxána. Připomenout lze rozhodnutí prvorepublikového Nejvyššího soudu, v němž se uvádí, že
Samotná závěť může být sepsána například v angličtině (z dxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx, aby svědci byli znalí právě češtiny.
Jiným případem je závěť, kterou zůstavitel činí ústně v souladu s pravidlem v § 1542 odst. 1 obč. zák. Svědci zdx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxmé platí rovněž např. pro svědka předčitatele (§ 1535 odst. 1 obč. zák.).
Tento závěr je přijímán i v rakouské doktríně, když např. Knechtel píše, že jxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxrafní závěti) nebo v němž byla učiněna ústní závěť (KNECHTEL, Gerhard. Komentář k § 591. KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin el al. ABGB-ON. Wien: Manzsxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxx/2017, v němž soud překvapivě uvedl, že svědci musejí znát jazyk, v němž je závěť pořízena. Bohužel, v rozhodnutí schází jakákoli argumentace, lze se tax xxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxzyk, v němž zůstavitel o určité listině prohlašuje, že obsahuje jeho poslední vůli.
Může dědickou smlouvu na dědické straně uzavřít prxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
1.
KLEIN, Šimon. Komentář k § 1584. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 201xx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxtechnické nedopatření.
2.
BÍLEK, Petr. Komentář k § 1584. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-172xxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx být zastoupen ani zákonným zástupcem, opatrovníkem ani zmocněncem. Není možné dovodit, zda na základě toho vylučuje z pozice dědiců právnické osoby.
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxávnických osob, které nejsou nyní schopny jednat osobně, ale vždy pouze prostřednictvím zástupce. Přesto tvrdí, že dědickou smlouvu na straně dědice xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 209
Autor píše, že stranou dědxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxx xxjádřeních většinou opatrní, ale spíše se přiklánějí k tomu, že je možné, aby právnická osoba uzavřela dědickou smlouvu.
Komentář:
Dědická smlouvx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx xxx xxobním jednáním; tím se vylučuje možnost zastoupení, ať již zákonného, smluvního nebo z rozhodnutí soudu.
xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxba sice má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku (§ 118 obč. zák.), avšak sama o sobě nemá žádnou vůli. Za právnickou osobu rozhodují a její vůli xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxgánů právnické osoby vystupují pouze jako zástupci právnické osoby.
Jelikož důvodová zpráva vůbec nesignalizuje záměr omezit možnost uzavřít děxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxl reagovat na fikční teorii právnických osob. Tuto hypotézu podporují následující argumenty.
1) Obecně platí, že dědicem může být jak člověk, tak pxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxu osobu za dědice dokonce i tehdy, pokud má teprve vzniknout, není důvod bránit tomu, aby byla právnická osoba povolána za dědice dědickou smlouvou.
xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxoveň tím zabraňuje, aby ji přenesl na jinou osobu. Takový účel však pravidlo neplní ve vztahu k dědici, který tuto odpovědnost nemá. Spatřujeme-li účel xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxoby, neboť riziko je stejné, jedná-li člen jejího statutárního orgánu (stále stejná osoba), ať již na něj pohlížíme jako na zástupce nebo je jeho jednánx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx smlouvy členem statutárního orgánu právnické osoby vůbec není porušením zákona. Jeho zástupčí oprávnění je koncipováno jako generální (§ 163 obč. zxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx uvedenou hypotézu a držíme-li se jazykového výkladu § 1584 odst. 2 obč. zák., pak jakékoli zastoupení právnické osoby při uzavírání dědické smlouvy zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxru o neplatnosti právního jednání? Z výše podaného (bod 2) vyplývá, že takový účel tu není, jedná-li za právnickou osobu člen jejího statutárního orgánxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Dxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxst. 1 o. z.
Bulletin advokacie.
2017, č. 11, s. 19
Autor se opírá a text pravidla a píše, že čtvrtina se počítá z pozůstalosti, tedy ze všeho, co zůstavitxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1549.
Autor upřednostňuje gramatický výklad, podle nxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xtvrtiny neodpovídali za uspokojení povinného dílu nebo za pasiva pozůstalosti.
3.
DUBA, Jiří, ANTLOVÁ, Nikola. Dědická smlouva - střet záměrx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxdedicka-smlouva-stret-zameru-zakonodarce-s-realitou-101958.html
Autoři se pravděpodobně kloní k řešení, v němž se od pozůstalosti odečtou dxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxo problému, přičemž je zjevné, že se spíše kloní k variantě vypočíst volnou čtvrtinu z čisté pozůstalosti po odražení dluhů i povinného dílu (smluvní děxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xt al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 289
Autor uvádí, že jde o čtvrtinu čisté hodnoty poxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xn ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 210
Autxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxč. zák.). O tom, které dědice tíží povinný díl, nic neuvádí.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se shodují v tom, že dluhy tíží všexxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxí spíše převládat názory pro zohlednění případných povinných dílů.
Komentář:
Dědická smlouva je právním jednáním, které stojí systematicky mezx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx svého života nakládat se svým majetkem - viz § 1588 odst. 1 obč. zák.). Zákonodárce stanoví pro dědickou smlouvu speciální obsahové omezení v § 1585 odstx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxlosti je volná, pokud o ní může zůstavitel pořídit podle zvlášť projevené vůle (závětí). Když o ní však nepořídí, připadá zákonným dědicům.
Toto praxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xe připuštěna konverze xx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxu vyplývá, že hlavním (a dle mého soudu i jediným) cílem je ochrana zůstavitelovy testovací svobody. Uzavřením dědické smlouvy se totiž zůstavitel své xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx však musíme ptát, zda zachování testovací svobody vnímáme pouze jako právní možnost určit dědice závětí (bez ohledu na to, zda skutečně tento dědic něcx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxlivnit osud svého majetku.
Musíme si uvědomit, že testovací svoboda zůstavitele je již ze zákona omezena právy nepominutelných dědiců (§ 1642 an. oxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxně, neboť je omezen právy nepominutelných dědiců. Proto se domnívám, že účelu § 1585 obč. zák. se lépe dosáhne tehdy, bude-li moci zůstavitel rozhodnoxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxřel dědickou smlouvu na majetku, k určil jako závětního dědice svého kamaráda. Aktiva činí 160.000 Kč, pasiva 40.000 Kč, čistá pozůstalost je 120.000 Kxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x x x xxxxxx xxx xo je formálně určená čtvrtina, přičemž ve skutečnosti zůstavitel pořídil jen o nižší hodnotě, neboť závětní dědic se podílí na úhradě povinného dílu (-xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxaznější. Zůstavitel nemá jednoho, ale hned tři nezletilé potomky. Jejich povinné díly jsou 3 x 22.500 Kč. Zůstavitel tak závětí ovlivnil pouze 13.125 Kx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxnného dílu pouze dědice z dědické smlouvy, resp. stíhá-li odpovědnost závětního dědice za úhradu povinného dílu pouze nad volnou čtvrtinu (dojde k pomxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx zák., dle něhož jsou všichni dědici (bez rozdílu) povinni k vyrovnání práva nepominutelného dědice.
Tento závěr potvrzuje i důvodová zpráva k přísxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxe, nesmí být jeho pořizovací volnost omezena právem na povinný díl či jiným omezením.“
. Dochází k němu při výkladu § 1253 ABGB, který byl inspiračním xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx Erbvertrag. Österreichische Notariats Zeitung. 1999, č. 9, s. 268 an.; ECCHER, Bernard. Bürgerliches Recht. Band VI. Erbrecht. 5. Auflage. Wien: Verxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxt, proč by se volná čtvrtina měla počítat z čisté hodnoty pozůstalosti (ve smyslu § 180 zák. č. 292/2013 Sb.) a ne pouze z aktiv pozůstalosti. Jednoduše řexxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxími dědici, neboť navenek samozřejmě platí § 1701 odst. 1 obč. zák.: dluhy zůstavitele přecházejí na dědice bez rozlišení, z jakého titulu se osoba stalx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxtele faktická možnost jednostranně narušit, k čemu se zavázal v dědické smlouvě. Lze to ilustrovat na příkladu:
Zůstavitel si krátce před svou smrtx xxxxx xxxx xx xxxx x xxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xmlouvu, kterou jí ustaví za dědice pozůstalosti. Svému kamarádovi odkáže závětí zbývající čtvrtinu. Nepominutelní dědicové nejsou. Když by se kamarxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx
xxxxxxxxxxxx xluhů by vedlo k tomu, že by zůstavitel mohl smluvního dědice svým jednáním vůči závětnímu dědici znevýhodnit, čímž by se de facto popřel zákaz jednostraxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxx.), ale to je jiný případ, neboť např. snížení aktiv postihne všechny dědice stejně (poníží se tím i volná čtvrtina).
Závěr:
Volná čtvrtina se spočxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxadě povinných dílů, ale ve vnitřním vztahu s dalšími dědici se jeho podíl na úhradě tohoto dluhu rovná nule.
Z jakého titulu může věřitel vxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx:
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxntář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1570
Autor píše, že kdyby zůstavitel tento odkaz neučinil, odpovídali by dědicové za splnění dluhu solidárnxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 341
Autor se věnuje pxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx6. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 283-xxx
xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxto odkazu, hradili dědici společně a nerozdílně a třeba by ji uhradili snáze než osoba, kterou tímto odkazem obtížil zůstavitel. Nicméně platí vůle zůsxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx zbytku, který by hradili dědicové.
Shrnutí publikovaných názorů:
K této problematice je velmi málo publikovaných názorů, dva ze tří autorů všax xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
(zůstavitel jinému odkazuje, co mu sám dluží). Podobné pravidlo bylo zakotveno již v § 665 o. z. o. I zde platí obecné pravidlo, že odkazem může být obtíxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxtel odkazovníku pohledávku, kterou mu sám dluží (zpravidla proto nedochází ani k obohacení odkazovníka). Rouček v tom spatřoval odkaz dluhovaného přxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxkému.
Díl třetí (§§ 531 až 858). Praha: V. Linhart, 1936, s. 247). Čistě jazykový výklad daného pravidla by mohl svádět k závěru, že tímto odkazem xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxnně (bez souhlasu věřitele) způsobit.
Správným je tak jiný závěr, který panuje též v rakouské doktríně (WELSER, Rudolf In RUMMEL, Peter, LUKAS, Meixxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxe podepřít své právo na plnění:
a)
původní právní titul, z něhož vznikla pohledávka vůči zůstaviteli (toho se odkaz nijak nedotýká a nemůže způsobit jxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxx titulu svoji pohledávku uplatní. Plnění se mu však může dostat jen jednou. Domůže-li se svého práva z odkazu, je tím zapraven i dluh z původního právního xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al.
ABGB-ON. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch.
Wien: Manz, 2010, s. 1181), ale vydá-li se cexxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxdem, proč nejít cestou odkazu, může být např. snaha vyhnout se námitkám dědiců dle § 1630-1631 obč. zák.
Oba právní tituly jsou na sobě nezávislé. Dokxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxík pohledávku z odkazu, nemusí prokazovat existenci dluhu (ledaže není dluh dostatečně určitě vyjádřen). Rouček píše, že
„základem povinnosti osoby xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxkazuje, že dluh pozůstává.“
(Rouček, ibid., s. 247). Byl-li by však zůstavitel ohledně existence dluhu v omylu, pak by se mohl obtížený odkazem bránitx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
Závěr: