89/2012 Sb.

Občanský zákoník: Srovnávací komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xybraným sporným výkladovým otázkám občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a souvisejících předpisů. Autory jsou renomovaní právnícx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xnstituty,
-
shrnutí hlavních publikovaných názorů s důrazem na odlišnosti v interpretaci, nebo nastínění neřešeného problému,
-
komentář, kterx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxvacího komentáře, k jakému výkladu se přiklánějí, nebo návrh řešení neřešeného problému s příslušným odůvodněním.
Další připravované výkladxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx
x
xxxvní jednání,
-
zajištění (zvláště zástavní právo),
-
vedlejší ujednání u kupní smlouvy,
-
nájem (bytu, nebytu),
-
náhrada škody, bezdůvoxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx zohledňovány nově publikované odborné názory popř. judikatura a dále budou některé výkladové otázky, které v průběhu času přestanou být sporné, v rámxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxící ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 485.
Autor upozorňuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 14 Cmo 184/2014, uvádx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxerová - BOVA POLYGON, 2016, s. 31-35.
Autoři se odvolávají na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 14 Cmo 184/2014.
3.
Usnesenx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxonné právní úpravě a společenská smlouva společnosti je v odpovídající části bez dalšího neplatná dle § 588 věty první obč. zák. Bohužel, soud nedává žxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxx xx xx xx xx
xxx xxxxxxx xx xombinace jednání jednatele a prokuristy možná tehdy, má-li společnost více jednatelů, jako alternativa k xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx při jejímž splnění může jednat jednatel samostatně. Jestliže však má společnost jediného jednatele či jich má sice více a společenská smlouva stanovíx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxsty zasahuje do vnější působnosti statutárního orgánu.
5.
ROSICKÝ, Zdeněk. Může podle nové úpravy jednat prokurista společně s jednatelem? Inx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxove-upravy-jednat-prokurista-spolecne-s-jednatelem?
Autor považuje za zásadní skutečnost, že se působnost statutárního orgánu a rozsah oprxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxinovat.
6.
LASÁK, Jan. Komentář k § 47. In LASÁK, Jan, POKORNÁ, Jarmila, ČÁP, Zdeněk, DOLEŽIL, Tomáš et al.
Zákon o obchodních korporacích. Komentxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxx xxxxx x xbč. zák. dovozuje, že zákonodárce pro účely nastavení způsobu jednání za právnickou osobu počítá toliko se členy statutárního orgánu, nikoliv s jinýmx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxetím osobám.
7.
HURYCHOVÁ, Klára. Prokura v novém občanském zákoníku.
Bulletin advokacie.
2014, č. 9, s. 35 a násl.
Autorka prezentuje závěr, xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxový způsob jednání výslovně připouštěla. Odmítá argumentaci zásadou legální licence, neboť text zákona společné jednání spíše vylučuje.
8.
HAxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxcké dny = XXII. Karlsbader Juristentage. Praha: Leges, 2014, s. 414
Autor vychází z toho, že rekodifikace přinesla právnickým osobám větší svobodu v txxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxna, je společné zastoupení možné.
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxx
xxxxxx xxlters Kluwer, 2014, s. 1089
Autorka připouští společné zastoupení s argumentem, že jak člen statutárního orgánu, tak prokurista jsou smluvními zástxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx, č. 4, s. 7
Autorka připouští pro některé případy společné zastoupení člena statutárního orgánu a prokuristy s argumentem, že jsou oba v postavení záxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxo orgánu.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře lze za krátkou dobu vypozorovat celou řadu argumentů pro i proti, odborná veřejnost je tak zxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxe z porovnání § 164 a § 450 obč. zák., když jednatelské oprávnění člena statutárního orgánu je neomezené a jednatelské oprávnění prokuristy má v záklaxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxokurista je výslovně oprávněn zcizovat a zatěžovat nemovitosti. Dále soud vidí rozpor s § 163 obč. zák., neboť statutárnímu orgánu je přiznána veškerx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxnější působnost), ale zakládá vnitřní (rozhodovací) působnost statutárního orgánu, tato argumentace je lichá a s případem vůbec nesouvisí. Soud též xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 obč. zák.). Soud vůbec neuvádí, proč by veřejnoprávní pravidlo, navíc čistě formální, mělo omexxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxokuristy a člena statutárního orgánu, muselo by se připustit i společné jednání s dalšími zástupci, což by vedlo k úplnému popření významu existence stxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxčanský zákoník výrazně sbližuje postavení člena statutárního orgánu a prokuristy - oba tito zástupci se zapisují do obchodního rejstříku a podléhají xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx bylo Nejvyšším soudem schváleno k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem R 42/2016.
Nejvyšší soud považoval za důležité vrátit xx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxor s veřejným pořádkem). Argumentuje tím, že zastupování právnické osoby navenek je jednou ze základních působností statutárního orgánu, již zásadnx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxgánu sice může být zakladatelským právním jednáním modifikováno, ale pouze způsobem, který připouští ustanovení § 164 odst. 2 obč. zák., tedy nastavexxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxry a argumentace obstojí za účinnosti nové právní úpravy. Konkrétně se jedná o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 55/99. Spxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxlem. Soud návrh zamítl a poukázal na skutečnost, že
„zatímco jednatel je- statutární orgán jednající jménem společnosti, prokurista je zástupcem spoxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx což je však argument, který již nyní sám o sobě neobstojí.
Občanský zákoník se v rámci koncepce právnických osob přiklonil k teorii fikce, jejímž proxxxxx xx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxvím svého statutárního orgánu). Jeho postavení s prokuristou je v tomto ohledu totožné, byť nemůže být zcela rovnocenné. Oba jsou sice smluvními zástuxxxx xxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx ze zákona omezené (§ 450 obč. zák.),
b)
působnost statutárního orgánu se neomezuje toliko na vnější zastupování právnické osoby, ale směřuje i doxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxárního orgánu a prokuristy (např. stanovením stejného standardu vyžadované péče, zápisem do obchodního rejstříku, zákonným vymezením zástupčího oxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxisty či z pohledu statutárního orgánu (tedy zda vážeme jednání prokuristy na spolujednání statutára, anebo xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxíve s § 47 z. o. k., kde se stanoví, že omezení jednatelského oprávnění orgánu obchodní korporace nejsou vůči třetím osobám účinná, i když byla zveřejněnxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxké oprávnění je vymezením působnosti statutárního orgánu, tedy případů, v nichž je oprávněn jednat. Od toho je třeba odlišit způsob výkonu tohoto opráxxxxxx xxxxxxx xx x xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxení jednatelského oprávnění, avšak určení společného jednání dvou jednatelů judikatura již dříve aprobovala s tím, že se nejedná o omezení oprávněníx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx postavení člena statutárního orgánu, proto je tu prostor pro analogické posouzení (takový prostor není u jiných zástupců, jejichž právní postavení jx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxní statutára nedotčeno, je třeba, aby prokuristovo zástupčí oprávnění bylo ve stejném rozsahu, tedy aby bylo v prokuře výslovně uvedeno, že je oprávněx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxticky rozšiřuje zástupčí oprávnění prokuristy na úroveň zástupčího oprávnění člena statutárního orgánu.
Ospravedlnění pro tento postup lze vésx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxchodním rejstříku.
Aby skutečně nemohlo jít o omezení zástupčího oprávnění, je možné společné jednání omezit pouze na ty případy, v nichž nejenže nxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxko způsob jednání za společnost stanoveno společné jednání dvou členů statutárního orgánu. Připustíme-li v těchto případech, že člen statutárního oxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxního orgánu nemohl vůbec jednat.
Závěr:
Občanský zákoník výslovně nebrání společnému zastupování obchodní korporace členem statutárního orgáxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxsují do obchodního rejstříku a podléhají stejnému standardu péče.
Existuje tak prostor pro analogické xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxm šetření svobodné vůle při dostatečném zajištění ochrany třetích subjektů skrze informace zapsané ve veřejném rejstříku.
Nejsilnější argumentx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx dva členové tohoto orgánu, a prokurista je výslovně zmocněn ke zcizování a zatěžování nemovitostí.
Musím však upozornit, že Vrchní soud i Nejvyšší xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx podnikatele ke stejným následkům?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 431, § 440, § 446 obč. zák.
Související instituty (podle Průxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 450.
Autor upozorňuje na různé názory, jasně však xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxLIP, Václav, FYRBACH, David. Nová pravidla střetu zájmů v obchodních korporacích, 1. část.
Rekodifikace a praxe.
2015, č. 9, s. 16 a násl.
Autoři bez bxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxx xxxuvní zastoupení § 446 obč. zák. Dodávají, že vztah statutárního orgánu a společnosti je bližší smluvnímu zastoupení, proto by při překročení použili x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxo 11. 5. 2015 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zok-jednani-zastupcu
Autoři pouze uvádějí, že se považuje za spoxxxx xxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxROVÁ, Kateřina. Může prokurista překročit své zástupčí oprávnění?
Obchodní právo.
2014, č. 8, s. 263 a násl. (shodně též EICHLEROVÁ, Kateřina. Může xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxzan.cz/clanky/muze-prokurista-prekrocit-sve-zastupci-opravneni)
Autorka píše, že § 431 obč. zák. se týká pouze zástupce dle § 430 obč. zák. Naxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x x40 odst. 1 obč. zák.)
5.
HAVEL, Bohumil. Komentář k § 431. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III.
§ 419-6xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x zástupce smluvního nebo zákonného a vztahuje se na všechny zástupce podnikatele - na zástupce dle § 430 obč. zák., na zaměstnance, na prokuristu i na člxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxx, 2014, s. 1644
Autor vztahuje následky dle § 431 obč. zák. pouze k zástupcům podnikatele dle § 430 obč. zák. Výslovně vylučuje, aby se § 431 obč. zák. vxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xásl.
Autor se na pozadí jiné problematiky krátce dotýká možnosti použít obecné pravidlo o překročení zástupčího oprávnění též na členy statutárních xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx Bulletin advokacie. 2014, č. 9, s. 35
Autorka se vyjadřuje pouze k následkům překročení zástupčího oprávnění prokuristou a dovozuje, že se použije § 4xx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxkladu vztahu občanského a obchodního zákoníku (§ 15 odst. 2 obch. zák. nebyl aplikováno na překročení oprávnění smluvního zástupce, tj. prokuristy, xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxk I (§ 1-654).
Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1069
Autor považuje § 431 obč. zák. za zvláštní právní úpravu ve vztahu k § 446 obč. zák. (je patrné, že poxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxno u prokury, neboť prokurista se nemůže takového činu dopustit (s ohledem na § 453 obč. zák.).
10.
PELIKÁNOVÁ, Irena, PELIKÁN, Robert. Komentář k x xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx3
Autoři se k dané problematice výslovně nevyjadřují, z jejich textu je však patrné, že pravidlo § 431 obč. zák. uplatňují pouze vůči zástupcům podnikxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx8-19]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novinky-v-zastoupeni-podle-noz-94217.html
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xn DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část.
Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 307
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxaela. Zastoupení. In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část.
Praha: Wolters xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxiality k obecným pravidlům).
14.
KORBEL, František. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku.
Bulletin advokacie.
2011, č. 5, s. 46 a náslx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxných názorů:
Mezi publikovanými názory lze vypozorovat dvě skupiny. První zastává názor, že pravidlo o překročení zástupčího oprávnění v § 431 občx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxuhá skupina vychází z toho, že § 431 obč. zák. je speciálním řešením pro všechny případy zastoupení podnikatele. Zastánci tohoto názoru se však někdy lxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xx6 a násl. (hlava III v první části) Stanoví se obecná pravidla a následně pravidla pro smluvní zastoupení, zákonné zastoupení a opatrovnictví. V rámci xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxidla je zřejmý - vztahuje se na všechny zástupce podnikatele (arg.
„překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění-“
). Systematicky je ustanoxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxláštním postavení vůči obecně pojatým pravidlům o zastoupení, ať již jde o zastoupení smluvní, zákonné nebo o opatrovnictví.
Závěr o specialitě § 4xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx, což vede k jejich větší přísnosti (či tvrdosti) ve vztahu k podnikatelům. Souvisí to s podnikatelským rizikem, požadavkem aktivního profesionálníhx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xnejen při zákonném zastoupení podnikatele či jeho opatrovnictví). Z tohoto pohledu je navíc nelogické, aby zastoupení vznikající na základě různých xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxuje v neprospěch speciality § 431 obč. zák., je třeba připomenout následující. Obchodní zákoník v § 15 odst. 1 upravoval zastoupení podnikatele osobxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxe upravil zvlášť následek překročení zástupčího oprávnění. Tuto návaznost již § 431 obč. zák neobsahuje.
Závěr:
Překročí-li jakýkoli zástupce xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxx vědět vzhledem k okolnostem případu. Nezáleží na tom, zda se jedná o člena statutárního orgánu, osobu pověřenou určitou činností, vedoucího odštěpnéxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x xx6, § 1084 obč. zák., § 9 zákona x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxOVÁ, Pavlína. Komentář k § 498. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 53xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxce je samostatnou věcí
2.
SLOVÁČEK, David. Vlastnictví pozemních komunikací zřízených za účinnosti nového občanského zákoníku.
Rekodifikace xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx x
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxt. 1 obč. zák. Použití pojmu „vlastník“ ve vztahu k dálnicím, silnicím, místním a účelovým komunikacím je pouze pokynem zákonodárce veřejné správě na xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx staly subjekty, které stanoví zákon. Stavby pozemních komunikací tak jsou součástí pozemku, na kterém jsou zřízeny.
3.
TÉGL, Petr, MELZER, Filipx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxi uvádějí, že dálnice, silnice a místní komunikace jsou případy staveb par excellence, které mohou mít odlišný vlastnický režim než pozemek dle pravidxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xamostatného vlastníka.
4.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 498. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Bexxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxmních komunikacích za jiný zákon ve smyslu § 498 obč. zák.
5.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 3055. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx zvláštního zákona, který stanoví, že určitá věc není součástí pozemku (v jeho druhém odstavci se stanoví, že když je stavba dálnice, silnice nebo místnx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xhrnutí publikovaných názorů:
Naprostá většina publikovaných názorů se kloní k tomu, že stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace jsou samostxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.“
Ve vztahu k zákoxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxnky - tedy že pozemní komunikaci nejde přenést z místa na místo bez narušení její podstavy - nebude zpravidla pochyb.
Většina publikovaných názorů vxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xo § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích větu o tom, že stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Tím došlo k vyjasnění tohxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxvzbuzuje žádné výkladové potíže.
Má-li tedy dálnice, silnice či místní komunikace povahu stavby ve smyslu soukromého práva, jedná se o samostatnox xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx, výslovně stanoví, že stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Vykazuje-li tedy dálnice, silnice nebo místní komunikace cxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
Účelová komunikace (byť v některých případech naplní znaky stavby ve smyslu soukromého práva) je součástí pozemku, na kterém je zřízena; případně mxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HUBKOVÁ, Pavlína. Komentář k § 506. In PETROV, Jan, VÝTxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxovat podle vůle stavebníka či spíše podle objektivních kritérií, jako jsou účelové určení stavby, použité stavební technologie apod.
2.
FOJTÍKx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxmý a nezbytný vzájemný průnik norem občanského, stavebního a katastrálního práva, práva soukromého a veřejného a nelze uzavřeně vykládat a posuzovat xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxtéria objektivní, a to stavebně-technického charakteru stavby a spojení s pozemkem, měla převažovat.
3.
ZÍTEK, Adam. Co má občanský zákoník na myxxxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx x xxxxx.
2014, č. 10, s. 25
Autor navazuje na názor vyslovený Téglem a Melzerem s tím, že z jeho pohledu by se mělo aplikovat soukromoprávní objektivní kritérixx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxm, které však výslovně odmítá, je ztotožnění dočasné stavby dle občanského zákoníku a stavebního zákona.
4.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 498, 506. Ix xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxu. Nevymezuje žádná pomocná kritéria, jak určit, že jde o dočasnou stavbu.
5.
TÉGL, Petr, MELZER, Filip. Superedifikáty a nový občanský zákoník.
Pxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xelký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 320 a násl.)
Autoři přinášejí ucelený pohled na problematiku dočasné stavby, věnxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx z důvodu, že se pohybujeme v rovině věcných práv, pro něž platí princip vnějšího zdání. Na dočasnost stavby tak ukazuje její provedení, umístnění apod. xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxějí jeho užití, bude-li dočasnost právního titulu veřejně poznatelná).
6.
BAUDYŠ, Petr.
Katastrální zákon.
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxuladu se stavebními předpisy. Ze spojení se stavebním zákonem dovozuje, že dočasnou stavbou je taková, kterou vlastník na svůj pozemek umístí na časovx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx zákona, kde uvádí, že pokud není nová budova součástí pozemku, zapíše se do katastru jako její vlastník vkladem osoba, která listinou prokáže, že má práxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxku pronajatému za účelem zřízení stavby, doklad o existenci odpovídajícího věcného břemene apod. (s. 124).
7.
KINDL, Tomáš. Komentář k § 506. In ŠVxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxnívá, že při vymezení pojmu dočasná stavba je třeba pracovat se stavebním zákonem, který za dočasnou stavbu považuje takovou stavbu, u níž stavební úřax xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdil na cizím pozemku v mezích dočasného právního titulu.
8.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 3055. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx
xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxium určení dočasné stavby uznává dočasný právní titul (ať již zakládající obligační či věcné právo mít stavbu na cizím pozemku) a to s odkazem na rakouskxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xterou zřídí vlastník na svém pozemku v úmyslu ji časem odstranit.
9.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchodněprávní revue.
2012, č. 10, s. 273 a násl.
xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxvazkového užívacího nebo požívacího práva k cizímu pozemku (dokonce i tehdy, má-li se po skončení závazku stát součástí pozemku).
Shrnutí publikoxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxes uznání právní dočasnosti (někdy založené na obligačním právu, jindy i na právu věcném) až po názor, že je třeba dát přednost objektivnímu kritériu. Jx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxík se vrátil k superficiální zásadě, když stavbu zřízenou na pozemku považuje za součást pozemku (§ 506 odst. 1 obč. zák.). Zároveň však připustil výjixxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxé provádí stavební zákon, což konstantně potvrzuje i judikatura (srov. rozsudek NS ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002); to samozřejmě platí i v pxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxa odmítnout názory Baudyše či Kindla, neboť dočasná stavba v pojetí soukromého práva je něco naprosto odlišného od dočasné stavby v pojetí stavebního zxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxky nám nejbližší rakouská právní úprava výslovně neužívá termínu dočasná stavba, ale v § 435 ABGB se věnuje stavbám, jež jsou na cizím pozemku vystavěny x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxm pro určení takové stavby je chybějící úmysl stavebníka ponechat stavbu na pozemku trvale.
Německá právní úprava rovněž neužívá pojmu dočasná staxxxx xxx x x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxstavené pachtýřem v rámci pachtu pozemku (např. loděnice, rekreační dům), dům k provizornímu bydlení postavený nájemcem (má-li sloužit pouze jemu a nx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxy měla výjimka v § 506 obč. zák. své opodstatnění, je zřejmé, že se musí jednat o stavbu, která projde testem § 505 obč. zák. (není možné ji oddělit od pozexxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xa pozemku umístěna trvale. Proto např. o stavbách, které jsou na pozemku pouze položeny, nejsou s ním spojeny a lze je kdykoli bez znehodnocení pozemku oxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xze odhalit právě díky jejich vnějšímu technickému provedení (např. prodejní stánek, pouťová bouda, stavební buňka apod.). Naopak, pro každou dočasnxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx zřídí za účelem jejího časově omezeného - dočasného - využití. Vlastnická autonomie se tu však střetává se zásadou publicity věcných práv a právní jistxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xteré se neevidují v katastru nemovitostí, nebude zjistitelné, zda jde o stavbu trvalou nebo dočasnou, tedy zda je stavba součástí pozemku nebo není. Prxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxných zásad upřednostnit publicitu věcných práv a právní jistotu třetích osob, neboť přitom nedojde k úplnému potlačení vlastnické autonomie => stxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxelný především ze způsobu užívání stavby - např. veletržní pavilon, který má být po skončení veletrhu odstraněn, letní divadelní scéna, tribuny stadixxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxvat takovou stavbu, kterou stavebník zřídil na základě oprávnění vyplývajícího z dočasného užívacího titulu (např. nájmu, pachtu, výpůjčky, výprosxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xublicitu a ochranu právní jistoty třetích osob. K publicitě závazku mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem slouží jeho evidence v katastru nemovitostxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx katastru nemovitostí zapsaný nájem či pacht (s právem nájemce mít na pozemku pronajímatele stavbu).
Závěr:
O dočasnosti stavby rozhoduje objektxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xtavby dle stavebního zákona.
Jsou inženýrské sítě nemovitou věcí?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 498, § 509 obč. zxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx. Komentář k § 509. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 544.
Autorka x xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx jejich podstaty. Navíc upozorňuje, že sítě elektronických komunikací jsou výslovně považovány za nemovitosti podle § 104 odst. 10 telekomunikačníhx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx. Publikováno 9. 5. 2017 [cit. 2017-07-13]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-povaha-vodovodu-a-kanalizaci-jako-movitycxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxč. zák. uvádějí, že v konkrétním případě bude nutné řešit, zda přenesením z místa na místo dojde k porušení podstaty části inženýrské sítě.
3.
TÉGLx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxblémy úpravy nemovitých věcí v NOZ - I. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno 12. 1. 2015 [cit. 2015-09-24]. Dostupné z: http://www.pravnxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxu výjimka ze zásady upravena - v občanském zákoníku či v jiném předpisu. Se všemi případy je třeba zacházet funkčně stejně.
4.
BAUDYŠ, Petr. Nemovitx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx x x xxxxx
xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxci shodné zákonem definované vlastnosti požadované pro věc nemovitou, mohou být přesto movité, stanoví-li to občanský zákoník, zatímco pokud by zcelx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxat nedá. Lze tak dovodit, že autor inženýrské sítě považuje za věci nemovité.
5.
SZABO, Viktor. Energetická soustava v novém občanském zákoníku.
Pxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx věcí, když nevyhovuje stanoveným podmínkám.
6.
TÉGL, Petr, MELZER, Filip. Komentář k § 498. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - vxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xýkladu pravidla v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák. Z požadavku spravedlnosti stejné posuzovat stejně a různé různě dovozují, že omezení v § 498 obč. záxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxmovitých. Připomínají, že i v samotné důvodové zprávě se píše, že inženýrské sítě jsou nemovitou věcí.
7.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 498, 509. In LAxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxském zákoníku za taxativní a píše, že i když je povaha určité věci přirozeně nemovitá, nemusí být nemovitou věcí ve smyslu práva. Chtěl-li by zákonodárcxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxých jiný právní předpis (ve smyslu § xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx, Tomáš. Komentář k § 498, 509. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxx., z čehož lze soudit, že je proti rozšiřování kritérií nemovitých věcí.
9.
KRÁLÍK, Michal, LAVICKÝ, Petr. Dočasná stavba, veřejný statek a actio pxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxepřenosnými“ věcmi, které nejsou součástí pozemku podle obč. zák. na straně jedné, a týmiž věcmi podle jiných právních předpisů na straně druhé? Racioxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxna a v souladu s ní vztáhnout druhou větu § 498 odst. 1 obč. zák. i na nepřenosné věci, které nejsou součástí pozemku podle samotného obč. zák. Inženýrské xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxt. 2015-09-24]. Dostupné z: https://www.obczan.cz/clanky/konstruktivni-kritika-ss-498-noz
Autor se odchyluje od čistě jazykového výkladu slxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xítě tak považuje za nemovité věci.
Shrnutí publikovaných názorů:
Většina autorů se kloní k závěru, že stavba inženýrské sítě je nemovitou věcí, axxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx Sb., která vyjasnila působnost pravidla v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák.
Komentář:
Občanský zákoník se k povaze stavby inženýrské sítě nevyjadřxxxx xxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xlova - je však movitá či nemovitá? Toto rozhodnutí je nezbytné pro aplikaci dalších pravidel, které se výslovně týkají nemovitých věcí (např. forma práxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxt ve výkladu § 498 obč. zák., který obsahuje základní přístup k odlišení movitých a nemovitých věcí.
Předně je třeba uvést, že § 498 odst. 1 obč. zák. xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxvitou věcí je jednotka, nebo když v § 3055 odst. 1 obč. zák. za nemovitou věc prohlašuje některé stavby spojené se zemí pevným základem. Neplatí proto hyxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxmi dle § 498 odst. 2 obč. zák.
Kruciálním je druhá věta předmětného pravidla po novele č. 460/2016 Sb.: „Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxis“ slovem „zákon“, čímž odstranila pochybnosti o výkladu. Před novelizací jsme jazykovým výkladem mohli dospět k závěru, že inženýrské sítě vyhovujx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxrio - nejsou splněny podmínky pro označení za věc nemovitou, je to tudíž věc movitá. Argument a contrario však nelze použít tehdy, je-li prostor pro analxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxlogická mezera v zákoně. Hypotéza byla, že zákonodárce v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák. „zapomněl“ stanovit pravidlo pro ty věci, o nichž přímo občanxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xam kde je stejný účel, má být i stejná právní úprava (ubi eadem ratio ibi eadem dispositio). Lze totiž vysledovat zákonodárcovu snahu po tom, aby s přirozxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxézu mohl racionální důvod, který by ospravedlnil odlišné zacházení s typově shodnými případy. Existoval důvod, aby se inženýrské sítě (a též přirozenx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxterá se navíc o inženýrských sítích vyjadřuje jako o nemovitých věcech), ani publikovaná literatura. Nebylo zřejmé, proč by kritériem odlišného posoxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxího i podzemního komunikačního vedení a jejich opěrných a vytyčovacích bodů) není součástí pozemku.“ Zde jiný právní předpis stanoví o jedné z inženýrxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxna na nemovitou věc a ostatní za věci movité?
Domnívám se, že výše uvedené svědčilo před novelizací o existenci mezery v zákoně, která ospravedlňovaxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxnýrské sítě. Tento závěr potvrdil zákonodárce výše popsanou změnou.
Závěr:
Vyhovuje-li inženýrská síť podmínce, že ji nelze přenést z místa na míxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 510, § 560 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxOVSKÝ, Jaroslav.
Sousedská práva podle nového občanského zákoníku.
Praha: Leges, 2015, s. 23.
Autoři píší, že nemovitosti evidované v katastru nexxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx by ohledně příslušenství podléhajícímu evidenci nesplňovala náležitosti vkladové listiny podle § 8 katastrálního zákona.
2.
TÉGL, Petr, MELZxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxtelné. Je-li příslušenstvím nemovitá věc, k jejímuž převodu se vyžaduje dodržení písemné formy, je tento požadavek splněn již dodržením písemné formx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx náležitostmi, jinak není možné zápis provést.
3.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 510. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx soud rozhodl, že když tvoří příslušenství nemovitá věc, může dojít k jeho převodu na jiného smlouvou, jen jestliže byla v této smlouvě vyjádřena vůle přxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x obč. zák. vztahuje i na příslušenství, které je nemovitou věcí - toto příslušenství (pokud strany neprojeví jinou vůli) přejde automaticky s převodem xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx Svazek I (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1206
Autor píše, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 (R xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xyjádřena vůle převést rovněž příslušenství, již není nadále použitelný, a to s odkazem na vyvratitelnou právní domněnku § 510 odst. 2 obč. zák.
5.
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xraha: Wolters Kluwer, 2014, s. 289
Autor v pasáži o nabývání nemovitých věcí pouze stručně uvádí, že společně s převáděnou nemovitou věcí se převádí i jxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx x xx xx xxstáncem překonání dosavadní judikatury.
6.
DOBROVOLNÁ, Eva. Komentář k § 1105. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-147xxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxho soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 832/2008 (R 122/2011). Zřejmě se tak ztotožňuje s názorem, že je-li příslušenstvím nemovitosti jiná nemovitoxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxdí, že dosavadní judikatura opírající se o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je překonaná a kloní se k závěru, že příslušenství, které je nemovitox xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxlu mezi nemovitými věcmi, které podléhají evidenci v katastru nemovitostí, a těmi, které jí nepodléhají.
Z předchozí doby jsou stěžejní tato rozhoxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxovení o tom, že by na nabyvatele věci hlavní přecházelo automaticky i příslušenství věci. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní tak bylo vžxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxst i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřešlo.
- rozsudek Nejvyššího souxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxa přesná identifikace příslušenství v právním úkonu, je-li jím nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí. Je-li příslušenstvíx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxíslušenství třeba výslovný projev vůle, který musí být učiněn, jde-li o nemovitost, písemně.
- rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxostí, nestačí, je-li ve smlouvě ujednáno, že se hlavní věc převádí i „se všemi součástmi a příslušenstvím“. Vůle k převodu příslušenství totiž není proxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xrojevit jen zákonem předepsaným způsobem, tedy písemnou smlouvou splňující požadavky § 5 odst. 1 katastrálního zákona (zákon č. 265/1992 Sb.) a podlxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxinnosti týkající se hlavní věci týkají x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xříslušenství, uplatní se tato právní domněnka - např. týká-li se kupní smlouva hlavní věci, kupující se stane vlastníkem nejen této hlavní věci, ale i jxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxé podzemní stavby se samostatnými účelovým určením - některé studny, vinný sklípek), anebo evidenci v katastru podléhají (půjde zejména o budovy, ale xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxmovitostí neevidují. Dosavadní judikatura požadovala, aby ve smlouvě, kterou se převádí hlavní věc, byla jasně vyjádřena vůle převést i příslušenstxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxhybnostech doplňuje smlouvu a příslušenství je na základě smlouvy převedeno společně s hlavní věcí (titulem k převodu nemovitého příslušenství je smxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxé pravidlo. Proto ani nedochází k rozporu s § 560 obč. zák., který pro smlouvu o převodu nemovité věci požaduje dodržení písemné formy.
Druhý případ xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxního styku (strany nejsou nuceny vyjmenovávat veškeré příslušenství, jde o výraz smluvní ekonomie), který reprezentuje ona vyvratitelná právní domxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxo veřejném seznamu (zajišťuje se přehled o tom, kdo je vlastníkem a jaká práva k nemovité věci existují).
Podle zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxiny podléhají přezkumu (§ 17). Není-li příslušenství, které je nemovitou věcí, takto popsáno ve smlouvě, kterou se převádí hlavní věc, nemůže být takoxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhláška, neboť tu nejde o případ, v němž by právo zapisované do katastru nemovitostí vznikalo na základě právní xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxmovitostí, které jinak vyhovují vymezení příslušenství věci [-], vznikají, mění se nebo zanikají [věcná] práva [-] dnem vkladu do katastru nemovitosxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3309/2012, v němž se soud ve stručném odůvodnění mimochodem vyjádřil i k vyvratitelné právní domněnce § 51x xxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx tzv. přirozené příslušenství.“ V kontextu celého rozhodnutí se zřejmě jedná o mylné vyjádření, které nedává smysl.
Závěr:
Příslušenství, které xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxd hlavní věci se týká i příslušenství, i když není ve smlouvě zmíněno. Je-li však příslušenství evidováno v katastru nemovitostí, pak smlouva o převodu xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Kdy je v případě e-mailu dodržena písemná forma právního jednání?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 561, 562 obč. zák.
Souvixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxRAN, Vladimír. Komentář k § 562. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 6xxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxu a určení jednající osoby. Autor dovozuje, že určení jednající osoby je možné pouze tehdy, je-li stranami sjednáno použití konkrétního e-mailu. Naprxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxý elektronický podpis rovnocenný s podpisem vlastnoručním? In:
www.epravo.cz
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxovnocenny-s-podpisem-vlastnorucnim-104697.html
Autorka z čl. 4 bodu 10 eIDAS dovozuje, že podmínkám široké definice elektronického podpisu vxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxu a která odesílatel e-mailu používá k podepsání.
3.
KMENT, Vojtěch. Nahradí elektronický podpis prostý ten tradiční vlastnoruční?
Bulletin xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxickým podpisem i připojení jména na konec e-mailu, což je v souladu s eIDAS.
4.
KORBEL, František. Je prostý e-mail písemným právním jednáním? In:
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxisemnym-pravnim-jednanim (shodně též KORBEL, František, MELZER, Filip. Komentář k § 562. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velkx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxtné písemnosti bez podpisu vůči obecné úpravě písemnosti s podpisem v § 561 odst. 1 věty 1 a 3 obč. zák. Dodává však, že tento závěr lze přijmout jen tehdy, xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 9. 4. 2015 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/elektronicky-podpis-prixxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxis), který bude vyhovovat požadavkům zákona o elektronickém podpisu.
6.
HRDLIČKA, Miloslav. Komentář k § 561, 562. In LAVICKÝ, Petr et al. Občanskx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xvedení zaručeného elektronického podpisu xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxuhé uvedení jména na konci datové zprávy (např. e-mailu, SMS apod.). Dále však svůj závěr relativizuje s tím, že v kombinaci s dalšími skutečnostmi (napxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxé závěry z toho plynou, když uvedení prostého podpisu dle autora nepostačuje k zachování písemné formy (nabízí se snad jediný závěr - že autor k tomu, aby xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xlektronického podpisu za písemné právní jednání?
Rekodifikace a praxe.
2014, č. 3, s. ?
Autor spíše tenduje k závěru, že e-mail bez elektronického poxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxováním listiny.
8.
TICHÝ, Luboš. Komentář k § 561, 562. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I.
1. xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xa speciální pravidlo vůči § 561 odst. 1 obč. zák., ale pouze za pravidlo stanovící, za jakých podmínek může elektronická forma nahradit písemnou formux xxxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxhradit, připouští-li to obvyklost (ta je dána zejména zavedenou praxí mezi stranami, obchodními zvyklostmi apod.). Z toho vyplývá, že napsání jména a xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxl. In:
www.obczan.cz
[online]. Publikováno 23. 10. 2013 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z: https://www.obczan.cz/zakon/noz/cast-prvni/hlava-v/dxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xychom měli porovnávat se spolehlivostí podpisu obyčejného, popřípadě technických náhrad jinak dovolených. Na základě toho prezentuje názor, že elexxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxn a kdy. Na závěr upozorňuje, že jeho názor odporuje většinovému.
10.
HULMÁK, xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx x x xx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxck, 2009, s. 365 a násl.
Autor zastává názor, že k zachování písemné formy při e-mailu je možné dojít několika způsoby. Buď je k e-mailu připojen elektroxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxnovaný podpis (avšak to pouze za podmínky obvyklosti). Při uvedení jména a příjmení pod text e-mailu (jeho napsání na klávesnici) autor dovozuje, že nexx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxe jednajícího.
Shrnutí publikovaných názorů:
Předně musím uvést, že většina názorů byla publikována před účinností zákona č. 297/2016 Sb., o slxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxové proudy. První vycházel z toho, že § 562 odst. 1 obč. zák. je zvláštní právní úpravou vůči obecné právní úpravě písemné formy s podpisem v § 561 obč. záxx xxxxx xxxx xx xxxx xx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx prvního proudu tak bylo možné e-mail bez elektronického podpisu považovat v některých případech za právní jednání v písemné formě, dle druhého nikolix
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xeplatná smlouva o postoupení pohledávky uzavřená přes e-mail bez elektronického podpisu dle zákona o elektronickém podpisu, neboť nebyla dodržena zxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx sleduje i rozsudek NS ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, v němž se píše, že e-mailovou korespondenci bez elektronických podpisů dle zákona o elexxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx Nejvyšší soud v jednom z případů dokonce požadoval existenci zaručeného elektronického podpisu (srov. rozsudek NS ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 32xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x obč. zák.).
Jen na okraj stojí za připomenutí, že v rozsudku, který se týkal uzavření smlouvy podle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xorma zahrnuje telegram a dálnopis.“) - srov. xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxazné obsahové změně (pomíjím styl vyjádření). Změnou však prošla systematika pravidel, když se ze čtvrtého odstavce § 40 obč. zák. 1964 stalo samostaxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx. 1 obč. zák. nyní odkazuje na zákon o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, který stanoví, jak se podepisuje právní jednání učiněnx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Kruciální je tak poměr těchto dvou pravidel - navazují na sebe, anebo stojí vedle sexxx
xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxamená, že tu máme dvě kategorie právních jednání učiněných elektronickými prostředky - první tvoří ta, která jsou podepsána, druhou pak ta, která podexxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxní vtělené do listiny s podpisem, na druhé straně stojí právní jednání obsažené v telegramu (tedy listině bez podpisu, kterou mohl jednající nadiktovax xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxiněné elektronickými prostředky vyžaduje k zachování písemné formy vždy, aby bylo elektronicky podepsáno. Pak by ale pravidlo v § 562 odst. 1 obč. zákx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx, určení jednajícího zajišťuje požadavek elektronického podpisu dle příslušného zákona.
Domnívám se proto, že § 562 odst. 1 obč. zák. stojí jako zxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxna, ale jsou učiněna takovými prostředky, které umožňují jejich uchování a určení jednající osoby => tedy splní účel, který běžně spojujeme s podepxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxh:
a)
Je-li podepsáno elektronickým podpisem dle zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (např. je připojený naskenovaxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxází od určité osoby, což vyplývá z § 562 odst. 1 obč. zák.
Lze souhlasit i s výhradou a argumentací podanou Korbelem a Melzerem o tom, že řešení ad b) se xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxá forma právního jednání v případě e-mailu je dodržena nejen tehdy, je-li ke zprávě připojen elektronický podpis, ale též tehdy, plní-li písemná forma xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxerá má z vůle stran písemnou formu?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 559, 564, 582, 1758 obč. zák.
Související instituty (podle Pxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxLHÁN, Josef. Komentář k § 1758. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 17xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxy, což dovozuje z § 1758 obč. zák. (jehož smysl je možno spatřovat v tom, že je třeba ještě nějakou další skutečností vyvrátit domněnku, že strany nechtějx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xiří. (Ne)dodržení sjednané formy dodatku smlouvy. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx argumentují pro závěr, že sjednají-li smluvní strany v písemné smlouvě, že ji lze změnit dodatkem opět jen v písemné formě, může mezi smluvními stranamx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxlouvy pouze v ústní podobě. Taková dohoda pak nemusí být výslovná, ale může implicitně vyplývat přímo ze skutečnosti, že strany uzavřely dodatek v ústnx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/vyklad-pravnich-jednani-i
Autorka vychází z § 564 obč. zák. s tím, že když si strxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxKÁN, Robert. Komentář k § 1758. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. (§ 1721-2520).
1. vyd. Praha: Wxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xísemné formě, je možné ji měnit nebo rušit i jinou formou. Důsledkem porušení ujednané formy je relativní neplatnost.
5.
HANDLAR, Jiří. Komentář k x xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxx x xxxxx
xutor vychází z § 564 obč. zák. s tím, že právní jednání, které má dle dohody stran písemnou formu, lze změnit v jakékoli formě, ledaže se strany dohodnou jxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x násl.); záleží na účelu, jakou má forma plnit. Konstitutivní je forma, jejíž naplnění je nezbytné, aby právní jednání mohlo vzniknout a vyvolat zamýšlxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xeklaratorní je forma, která není ujednána jako předpoklad platnosti právního jednání, ale z jiného důvodu (obvykle z důvodu dokazatelnosti právního xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xdykoli, a to i zcela neformálně, opustily. Pokud strany po vzájemné dohodě provedou právní jednání v jiné formě, než kterou pro ně původně sjednaly, nenx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxpovídá vůli stran, která je pro stanovení smluvní formy rozhodujícím kritériem (s. 2034). Zrušení sjednané formy může být implicitně obsaženo přímo v xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 750
Autor dovozuje, že ujednání stran o tom, že jejich budoucí právnx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx). Kdy je platná ústní změna písemné smlouvy? In: www.patria.cz [online]. Publikováno 11. 4. 2014 [cit. 2015-09-22]. Dostupné z: https://www.patriaxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx relativně neplatné - to znamená tehdy, pokud se jej „postižená“ strana dovolá u soudu. Upozorňují na to, že je-li určitá forma dohodnuta stranami, lze nxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
Autor se opírá o nález Ústavního soudu (I. ÚS 1264/11) a z příkladu, který uvádí, lze dovodit, že při nedodržení ujednané formy jde o vadu, jejímž následxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1396
Autor tvrdí, že i když si strany zvolí pro změnu smlouvy písemnou formu, lze smlouvu změnit x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx pouze písemnou formou. V přehledu judikatury pak odkazuje na nález Ústavního soudu (I. ÚS 1264/11), z čehož lze soudit, že při neexistenci konsensu vedx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx zvolenou písemnou formu právního jednání je možné měnit i ústně, ledaže si strany i pro takové změny vyhradí písemnou formu. Z § 1758 obč. zák. pak dovozxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxtí publikovaných názorů:
Všichni se shodují na tom, že když si strany nesjednají formu pro své budoucí právní jednání (tedy i pro změnu smlouvy uzavřexx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxlomení sjednané formy a v následcích, když dojde k jednání v rozporu s požadovanou formou (většina tenduje k relativní neplatnosti). Nejucelenější výxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxň ujednají, že změny práv a povinností, které smlouva založila, mohou být provedeny též pouze v písemné formě. To je standardní postup, který je předvídxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xednání, když pomocí vyvratitelné právní domněnky předpokládá vůli stran nebýt změnou vůbec vázán při nedodržení dohodnuté formy. Zákonodárce tím záxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xezpečí právního styku.
Mezitímní závěr: Vyplývá-li ze smluvního ujednání o formě budoucí změny práv a povinností, že forma má pouze důkazní či evidxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxsti. Takové případy však nebudou zřejmě časté.
Z autonomie vůle, potažmo ze zásady smluvní svobody vyplývá, že když se strany dohodnou, že změnu písxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx forma, může k ní dojít i neformálně, ledaže si ujednají jinak.
Klade se otázka, zda musí jít o dva po sobě následující kroky, anebo zda tyto kroky mohou xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxé mohou takto (třeba ústně) jednat a smlouvu změnit? Anebo mohou tyto dva kroky spojit v jeden? Vyplývá z ústně provedené změny, že se strany dohodly na zrxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxho případu a postupovat v souladu x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx či ruší svá práva a povinnosti z písemně uzavřené smlouvy, konsensus stran na tom, že zároveň ruší svoji předchozí dohodu o povinné písemné formě. Panujxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx - došlo ke splnění apod.). Konsensus na zrušení povinné písemné formy není naopak dán např. tehdy, domnívá-li se jedna ze stran, že právní jednání je učixxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxzitímní závěr: Jednou učiněná dohoda o formě změn písemně uzavřené smlouvy může být stranami kdykoli v budoucnosti změněna či zrušena. Konsensus na zrxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxsledek má porušení ujednané povinnosti provést změnu v písemné formě. Jedná se o případy, kdy je ujednána konstitutivní forma a zároveň z jednání stran xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx V něm soud vyslovil závěr (tehdy pro oblast obchodního práva), že nedodržení sjednané formy vede k relativní neplatnosti. V rámci nového občanského zxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxímu jednání vůbec nedošlo (projevy vůle smluvních stran jsou bez právního významu), slovy zákona jím nejsou strany vázány. O platnosti či neplatnosti xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxtně. Pokud si strany sjednají, že ji lze měnit pouze písemně, musíme zkoumat, jakou funkci forma plní.
Je-li tato funkce pouze důkazní či evidenční, xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx vůli být vázány takovým jednáním pouze v případě, že bude sjednaná forma naplněna, musíme nejprve zkoumat, zda nedošlo ke změně nebo zrušení tohoto požxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxus na zrušení povinnosti dodržet písemnou formu může navíc vyplývat i přímo z právního jednání, kterým se předchozí písemná smlouva mění.
Chybí-li xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxe smluvních stran jsou bez právního významu).
Smluvní strany mohou ve smlouvě nejen řešit formu jejích pozdějších změn, ale též následky xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
Mohou si strany sjednat jinou účinnost právního jednání vůči nepřítomnému adresátovi?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x.
ONDREJOVÁ, Dana. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 377
Autorka pouze upozorňuje na dosavadní judikatxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxt domněnku doručení zásilek ve vztazích mezi podnikateli? In: [online]. Publikováno dne 18. 9. 2015 [cit. 2017-08-22]. Dostupné z: htxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx6.html
Autor tvrdí, že pravidlo v § 570 odst. 1 obč. zák. je dispozitivní, tudíž strany mohou vázat účinnosti právního jednání vůči nepřítomnému na jxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
3.
LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 1. In LAVICKÝ, Petr et al. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 22.
Autor v rxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx patří do regulace základních otázek, které umožňují racionální fungování soukromého práva jako systému, xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxady perfekce právního jednání, pokud to zákon sám nepřipouští (s. 2155).
4.
DOBROVOLNÁ, Eva. Komentář k § 570. In LAVICKÝ, Petr et al. xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xedy mohou smluvit další předpoklady dojití nebo jiný okamžik účinnosti projevu vůle, pokud to zákon nevylučuje.
5.
MATULA, Zbyněk. Smluvní fixxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx
xxx xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx
xxxxx xx xxxxxxu do německé a rakouské právní úpravy dochází k závěru, že sjednání přiměřené smluvní fikce (domněnky) je přípustné. Každé ujednání je však třeba hodnoxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xanující směr. Dosavadní judikatura však zakazovala dispozici s účinky právního jednání činěného vůči nepřítomnému adresátovi.
Komentář:
Pravxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxtí, která rozkládá riziko při doručování mezi odesílatele a adresáta: odesílatel nese riziko vadné přepravy odesílaného právního jednání, adresát nxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxí či dispozitivní - mohou smluvní strany upravit rozložení rizika odlišně? Použijeme-li test zakotvený v § 1 odst. 2 obč. zák., nutno konstatovat, že prxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxsela opírat o rozpor s dobrými mravy nebo s veřejným pořádkem. Tomu však nic nenasvědčuje. Pravidlo je tudíž dispozitivní (jinou skutečností je možná oxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxtura ohledně § 130 odst. 1 BGB, který obsahuje podobné pravidlo jako § 570 odst. 1 obč. zák. (srov. SINGER, Reinhard. Komentář k § 130. In xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxje na staré rozhodnutí Říšského soudu ze dne 23. 2. 1924, sp. zn. V 400/23). Rovněž rakouská doktrína stojí na stanovisku, že pravidlo o účincích právníhx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx Band I. 13. vyd. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2006, s. 112).
Dispozitivnost pravidla v § 570 odst. 1 obč. zák. podxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx zda smluvní strany mohou sjednat jiný okamžik účinnosti přijetí nabídky na uzavření smlouvy, než je okamžik dojití tohoto přijetí zpět navrhovateli. xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xýslovně uvedl, že se od něho lze odchýlit. Sluší se však dodat, že použitelnost závěru k tomuto konkrétnímu případu je nyní diskutabilní, neboť občanskx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxy.
Nicméně se domnívám, že je přípustné ujednání, které na jednajícím ponechá pouze riziko řádného odeslání, avšak rizika spojená s přepravou a s nexxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx Stejně tak jx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxmí.
Smluvní strany mezi sebou stanoví pravidlo, které následně určuje okruh rozhodujících skutečností, které musí účastník případného sporu tvrxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxmy. Pak v obecném režimu § 570 odst. 1 obč. zák. musí jednající unést důkaz, že se právní jednání dostalo do objektivní dispoziční sféry adresáta (což zaxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxslal a od odeslání uběhly alespoň tři dny.
Dosavadní judikatura podobná ujednání odmítala. Zmínit lze rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx po odeslání projevu vůle. Soud vyšel z toho, že § 45 odst. 1 obč. zák. 1964 je kogentní: proto má-li být určité právní jednání učiněné jednou osobou význaxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx odesláno jiné osobě než adresátovi, nemohlo by se vůbec uplatnit stranami sjednané pravidlo. Navíc § 45 odst. 1 obč. zák. 1964 byl později Nejvyšším soxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxle pomocí různých mechanismů v závislosti na okolnostech konkrétního případu. V případě smluv uzavíraných se spotřebiteli je třeba řešit, zda nejde o xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx § 1800 odst. 2 obč. zák. Nachází-li se ujednání v obchodních podmínkách, uplatní se též kontrola překvapivosti dle § 1753 obč. zák.
Závěr:
Smluvnx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxpř. určitý den po odeslání, anebo až okamžikem skutečného seznámení se adresáta s právním jednáním. Jako každé jiné právní jednání, podléhá i toto obsaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxka
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxivosti části právního jednání, není-li to v rozporu s účelem ustanovení zakládajícího zdánlivost právního jednání, popř. povahou důvodu zdánlivostxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxa: Leges, 2014, s. 573.
Autor rozlišuje možnost použití § 576 obč. zák. podle účelu sankce zdánlivosti právního jednání. Rozhodující je, zda lze výklxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x x54, 576. In LAVICKÝ, Petr et al. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1985, 2063.
Autor píše, že pro aplikaci praxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xusí použít vždy např. na zdánlivé právní jednání všude tam, kde zákon stanoví, že se nepřihlíží k právním jednáním, která jsou v rozporu se zákonem (napřx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx ve smyslu § 576 obč. zák.
4.
TICHÝ, Luboš. Komentář k § 554. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xoučásti právního jednání jako absolutně neplatného projevu vůle. Proto je třeba i v těchto případech postupovat podle § 576 obč. zák.
Shrnutí pubxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxlatnosti i pro zdánlivá právní jednání, druhý proud sice použitelnost připouští, ale jen částečně - tam, kde to neodporuje účelu, pro který je sankce zdxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx právní jednání, ale jen jeho část. Podle stanoveného pravidla se rozhoduje, zda je právní jednání neplatné jako celek, nebo je neplatná jen jeho část. Sxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxávního jednání - jedním z nich je zdánlivost (nicotnost). Tento následek se pojí se dvěma skupinami případů:
a)
v prvním případě nejde vůbec o právní jxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxmoci výrazu „nepřihlíží se“).
Přitom výslovné pravidlo řešící „částečnou zdánlivost“ v zákoníku obsaženo není. Nastíněná otázka proto po právxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx jednání.
Je-li např. uzavřena kupní smlouva, jejíž ujednání o době plnění vykazuje vadu nesrozumitelnosti či neurčitosti, tudíž se k němu nepřihlxxx xx xxx xxxxx xx x xxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xohoto ujednání? Domnívám se, že k tomu neexistuje racionální důvod. Je-li pravidlo o částečné neplatnosti výrazem zásady autonomie vůle a navazuje-lx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xy po odstranění vadných částí smlouvy pouze torzo, o kterém by nešlo vůbec uvažovat jako o právním jednání (neboť vadou jsou zasaženy podstatné náležitxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxi zákon o určitém právním jednání, že se k němu nepřihlíží. Uvést lze řadu příkladů:
-
vyloučení pravidel o adhezních smlouvách (§ 1801 obč. zák.),
-
xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx15 obč. zák.),
-
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxst. 3 obč. zák.),
-
ujednání zkracující práva nájemce bytu či domu (§ 2235 obč. zák.) apod.
V těchto případech je třeba zjistit, jaký je účel stanoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxanu před nepřiměřeným či nevýhodným ujednáním. Je zřejmé, že kdyby na tyto případy byl použit § 576 obč. zák., mohlo by to vést k tomu, že by za zdánlivou byxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxednání tu působí jako sankce za snahu získat nepoctivou výhodu na úkor často slabší smluvní strany. V těchto případech neexistuje mezera, kterou by bylx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xrávní jednání jako celek.
Samozřejmě, že ne všechny případy z druhé skupiny lze zahrnout do množiny s ochranným účelem. Vždy je třeba příslušné pravxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxého pravidla, které následek zdánlivosti stanoví.
Jak se uplatňuje námitka relativní neplatnosti?
Petr
Bezouška
Souvisejíxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxkované názory:
1.
BERAN, Vladimír. Komentář k § 586. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxmci obrany proti uplatněnému právu v řízení před soudem (R 97/2007). Námitka však musí směřovat proti každému z adresátů (je-li uplatněna v rámci soudnxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxckého práva a ochrana spoluvlastníka věci nemovité po zúžení rozsahu zákonného předkupního práva.
Bulletin advokacie.
2016, č. 3, s. 25 a násl.
Autox xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx
ČECH, Petr. Jak relativní je neplatnost v novém občanském zákoníku? In:
www.glatzova.com
[online]. Publikováno dne 1. 12. 2014 [cit. 2016-08-11]x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxlatnosti soudní cestou, setrvává tak na tom, že námitka relativní neplatnosti je hmotněprávní jednání, které se činí vůči subjektu, který vadně jednaxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx Leges, 2014, s. 776-777
Autor zastává názor, že námitka neplatnosti má hmotněprávní povahu, tudíž k jejímu řádnému uplatnění postačuje, je-li právnx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx x. Beck, 2014, s. 2123
Autor uvádí, že námitka (dovolání se) relativní neplatnosti je jednostranným právním jednáním, které je adresované (musí být učxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxm zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 5, s. 172 a násl.
Autor uvádí, že námitka relativní neplatnosti je hmotněprávním jednáním, které namítající adxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxr, 2014, s. 1477.
Autor považuje námitku relativní neplatnosti za hmotněprávní jednání, jehož adresátem je druhá (či další) strana smlouvy
8.
ZUxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxwer, 2013, s. 189 (shodně též ZUKLÍNOVÁ, Michaela.
Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.: komentář, srovnání se zahraničím a vybranx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx a dokud soud závazně nestanoví, že právní jednání je neplatné, považuje se za platné.
9.
PLECITÝ, Vladimír In HURDÍK, Jan et al.
Občanské právo hmxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxx xxblikovaných názorů:
Drtivá většina odborníků zastává názor, že námitka relativní neplatnosti je hmotněprávním jednáním, které se činí vůči ostatxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xad právního jednání. Je-li právní jednání v rozporu se zákonem, uplatňuje se v naší právní oblasti tradičně institut neplatnosti, popřípadě napadnutxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx počátku a záleží pouze na typu neplatnosti, zda se k ní přihlédne z úřední povinnosti (absolutní neplatnost), nebo až na návrh oprávněného (relativní nxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx
Namítání (dovolání se) neplatnosti stejně jako naříkání právního jednání může mít dvě podoby. V prvním případě postačuje právně jednat vůči druhémx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxo v soudním řízení (žalobou, případně procesní obranou vůči žalobě). Druhý ze způsobů je znám např. v rakouském právu, jde-li o smlouvu uzavřenou za pouxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxaloba na neplatnost výpovědi - viz § 72 zákoníku práce).
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxu měnit dosavadní stanovisko. Již před účinností nového občanského zákoníku judikatura konstantně prezentovala závěr, že uplatnění námitky relatixxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xapř. R 50/85 nebo pozdější R 97/2007).
Občanský zákoník v § 586 obč. zák. sice použil slovní spojení „vznést námitku“, což ojediněle (názor Zuklínoxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xovém občanském zákoníku. Ten je totiž používá nejen k označení námitky jako procesního institutu - vznášené před soudem (např. námitka promlčení dle § xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxdnání, navíc častěji (např. námitky ze smlouvy dle § 1767 odst. 3 obč. zák., námitky spoludlužníků dle § 1876 odst. 1 obč. zák. anebo námitky ručitele dxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xávazek nebo právo odstoupit od smlouvy), ale postačuje, že je vykonáno adresovaným hmotněprávním jednáním. Je-li řádně doručeno (dostane-li se do sfxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx neplatnosti tvrdit a dokázat.
Závěr:
Námitka relativní neplatnosti je hmotněprávním jednáním, které je adresováno vůči dalším (případně všem) xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
A. Může věřitel odporovat právnímu jednání dlužníka, kterým zatěžuje svoji věc? B. Lze odporovat smlouvě, kterou se dlužník zříká dědickéxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x 595 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xt al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 629.
Autorka vypočítává různé příklady právních jednání, kterým může věřitel oxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxla. Relativní neúčinnost - II. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno 14. 12. 2015 [cit. 2016-01-14]. Dostupné z: http://www.pravniprosxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxužník zcizuje svůj majetek, ale též např. zřízení služebnosti nebo reálného břemene ve prospěch třetí osoby.
3.
TROUP, Tomáš, RAKOVSKÝ, Adam. Odpxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxx xxxxxx přehled dosavadní judikatury (řešící případy dle občanského zákoníku z roku 1964), která nepřipouští, aby věřitel napadl odpůrčí žalobou zástavní sxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxý zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 820-821 (shodně též PULKRÁBEK, Zdeněk. Vyhlídky odpůrčího práva (tzvx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxst též zatížení věci dlužníka zástavním právem, zadržovacím právem, věcným břemenem, nájmem, pachtem, výměnkem, případně zatížení jiným způsobem.
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxr uvádí, že doposud soudní praxe přistupovala k otázce zmenšení majetku ryze formálně a de facto se jednalo pouze o zcizení majetku. Udržení tohoto názoxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xřízení zástavního práva či věcného břemene.
6.
TICHÝ, Luboš. Komentář k § 589. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xevnímá úzce jako zcizení majetku dlužníka, píše-li, že příkladem krácení je mj. zatížení pohledávky .
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikovxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxých podmínek napadeno odpůrčí žalobou ve smyslu § 589 obč. zák. Zároveň se však upozorňuje na to, že dosavadní judikatura je opačná, když se z ní dovozujx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xdo 76/2011), smlouva o zřízení zástavního práva není odporovatelným právním jednáním (rozsudek NS ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2041/2012, R 18/201xxx
xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xaroval svoji nemovitost a zároveň v ní zřídil věcné břemeno užívání ve svůj prospěch. Ke zkrácení věřitele tak došlo již na základě darovací smlouvy; výxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxých podmínek je možné prohlásit darovací smlouvu za neúčinnou, a tím se vůči věřiteli stane neúčinným i zřízení věcného břemene ve prospěch dlužníka.
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxx xx xxxledek zmenšení majetku dlužníka, a že dokud zástavní věřitel neučiní kroky směřující k tomu, aby se uspokojil ze zástavy, a tím zmenšil majetek dlužníkxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxvky ze zástavy na základě smlouvy o zřízení zástavního práva. Jeho jednání pak lze na základě odpůrčí žaloby prohlásit za neúčinné vůči věřiteli. Toto rxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xsoby mající povinnost plnit za dlužníka).
Komentář:
Samotným zatížením majetku dlužníka nedochází k jeho zmenšení. To je však nepodstatné (a potxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x§ 589 odst. 1 obč. zák.). Ke zkrácení věřitele přitom xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xatížení majetku dlužníka k horšímu uspokojení věřitelovy pohledávky, nepochybně je tím tato pohledávka zkrácena. Zatížení majetku má přímý dopad do xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxí pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo“ (§ 595 odst. 1 obč. zák.) se neomezuje pouze na případy snížení aktiv jejich zcizxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxé nově svědčí oprávněnému ze služebnosti, zástavnímu věřiteli, nájemci apod. (majetek dlužníka je určitým způsobem omezen). Věřitel úspěšný s odpůrxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx x xxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xosáhnout toho, aby se vůči věřiteli obnovil stav dlužníkova majetku, jako by vůbec nedošlo k odporovanému jednání.
Například zatíží-li dlužník svxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, nedotčena a přechází na nového nabyvatele - to má podstatný vliv na samotnou prodejnost pozemku a na jeho cenu. To sxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxúčinnosti smlouvy o zřízení služebnosti vede k tomu, že se věřitel může uspokojit na úkor oprávněného ze služebnosti => majetek dlužníka podléhá výxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxyklé ceny (§ 492 obč. zák.). Zatížení určité věci z majetku dlužníka (ať již věcným břemenem, nájmem nebo zástavním právem aj.) snižuje obvyklou cenu txxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xle i tím, že se sníží jeho hodnota).
Obdobně lze argumentovat též ve vztahu ke zřízení zástavního práva.
Závěr:
Právní jednání dlužníka spočívaxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxikatura však minimálně vůči zatížení zástavním právem vyslovila opačný názor a nelze předpovědět, zda od svých závěrů ustoupí.
B. Lze odporovat smlxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xIALA, Roman, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 1484. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al. xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xkoumání dle § 589 obč. zák.
2.
HOLÍKOVÁ, Lenka. Možnosti dispozice dědiců s dědickým právem.
Ad Notam.
2015, č. 3, s. 18 a násl.
Autorka pouze cxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 45.
Dle autorů se potenciální dědic zříká budoucího dědického práva (resp. práva na povinný díl). Z toho dovozuxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx, Martin. Komentář k § 1484. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Woltxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xoudit, že věřitelé zřeknuvšího se dědice se nebudou moci s úspěchem domáhat její relativní neúčinnosti, nepůjde-li o účelové jednání zadluženého dědxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxry se více méně drží důvodové zprávy, v níž se uvádí, že zřeknutí se dědického práva není darováním ani majetkovým převodem (zůstavitel účinností smlouxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx a proto se věřitelé presumptivního dědice nemohou dovolávat její neúčinnosti cestou odpůrčího práva.
Komentář:
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx tak sporům o dědictví. Praktické je to zejména v případě zřeknutí se práva na povinný díl, nemůže-li jej zůstavitel sám o své vůli nepominutelnému dědicx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxiž překazí možný nápad dědictví na dědice. Ve shodě s Roučkem lze proto říci, že tato smlouva se netýká majetku (nejde o vzdání se určitého existujícího pxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx Praha: V. Linhart, 1935, s. 69).
Zkoumáme-li tentx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx se dědického práva nezvyšují jeho pasiva. To je však nepodstatné, neboť pro institut relativní neúčinnosti je rozhodné, zda dochází ke zkrácení věřitxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxou se potenciální dědic zříká dědického práva, uzavírá se zůstavitelem ještě za jeho života. To znamená, že stejného efektu (zabránění delaci) může zůxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx negativně (prohlášením v souladu s § 1649 odst. 2 obč. zák.). Jde o projev jeho testovací svobody. V takovém případě je nesmyslné, aby byla připuštěna odxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xx95, sp. zn. 2 Ob 505/95). Uzavře-li zůstavitel se svou manželkou smlouvu o zřeknutí se dědického práva, má to v zásadě stejný účinek, jako když zůstavitex xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx přímo o zánik budoucího práva, které zaručuje nepominutelnému dědici zákoník. V tomto případě proto musíme zkoumat, zda měl zůstavitel v okamžiku uzaxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxánit odpůrčí žalobou. Neexistoval-li však takový důvod, je možné odpůrčí žalobu použít, neboť nezasahuje to zůstavitelovy testovací svobody (zůstaxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx dědic mohl nabýt majetek, který by posloužil k uspokojení věřitele).
K podobným závěrům dospívá i rakouská civilistika (např. ECCHER, xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxs, SCHAUER, Martin et al. ABGB-ON. xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xíl, zříká-li se jej nepominutelný dědic jen sám pro sebe (místo něho jej získají jeho potomci), přičemž je tak zadlužen, že existuje obava, že se pro jeho xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx , 1974, s. 407); podle českého práva se jedná o speciální důvod k vydědění (§ 1647 obč. zák.).
Od zřeknutí se dědického práva musíme oxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxpustná.
Závěr:
Proti právnímu jednání, kterým se dlužník zříká dědického práva, se nemůže věřitel zásadně bránit cestou odpůrčího práva. Výjimxxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxšit řízení o odpůrčí žalobě, není-li pohledávka věřitele ještě vykonatelná?
Související ustanovení:
Související institxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxné pohledávky. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno 19. 4. 2018 [cit. 2018-08-24]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clankyxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx16, v němž se tvrdí, že dosavadní judikatura se za účinnosti nového občanského zákoníku neuplatní a řízení nelze přerušit. S tímto názorem polemizujex xxxxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxušit řízení o odpůrčí žalobě, pokud zároveň probíhá jiné řízení, v němž se věřitel domáhá přiznání své pohledávky.
3.
MRÁZKOVÁ, Lucie. Relativxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xozhodnutí R 12/2003.
4.
HOBL, Jaroslav. Relativní neúčinnost a oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání.
Komorní lisxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxerušoval řízení.
5.
PULKRÁBEK, Zdeněk. Komentář k § 589. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 41xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxe tohoto pravidla staví až oznámením výhrady odpůrci, což může být obtížné. Proto připouští, že k přerušení řízení může soud přistoupit.
6.
LEBxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xřívější postup soudu za situace, kdy věřitel podal žalobu a soud řízení přerušil, tímto není dotčen. Pro věřitele je však výhodnější učinit výhradu, nex xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xomentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1494
Autor bez dalšího píše, že při podání odpůrčí žaloby nemusí být pohledávka xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xe na předchozí judikaturu k § 42a obč. zák. (např. R 12/2003).
Komentář:
Jedním z předpokladů úspěšné odpůrčí žaloby je vykonatelná pohledávka věxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxč. zák. 1964), ale doktrína jej vykládala tak, že
„aktivně věcně legitimován - je věřitel, který má pro svou pohledávku vůči dlužníkovi již vymožen titux xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxx xx xx xxxx, 2006, s. 283). V kombinaci s krátkou lhůtou k podání odpůrčí žaloby (tři roky zpětně od podání žaloby) to znamenalo, že věřitel nemusel mít vůbec příležxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxou v době rozhodnutí soudu, tedy v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Soud musí své rozhodnutí založit na aktuálním skutkovém stavu (ne na taxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx důležité bylo, aby její vykonatelnost tvrdil a prokázal do vyhlášení rozsudku.
Nejvyšší soud dále připustil, že když se v jiném řízení žalobce domáxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xteré k této otázce založilo konstantní judikaturu). Tento svůj závěr soud rozvedl v usnesení ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1662/2004: důvodem pro přerxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxavní soud, když v nepřerušení řízení (aniž by soud učinil jiné vhodné opatření) spatřuje porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx že došlo k jednání dlužníka, které naplňuje znaky zkrácení věřitele v souladu s § 42a obč. zák. 1964, mohl podat odpůrčí žalobu a navrhnout přerušení řízxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxení o odpůrčí žalobě tak mohlo být přerušeno i několik let, dokud pravomocně neskončilo druhé řízení o vymožení pohledávky.
Soud tu de facto konstruxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x4. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015; viz též DOLEŽÍLEK, Jiří. Komentář k § 109. In DRÁPAL, Ljubomír, Bxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta et al.
Občanský soudní řád. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, s. 467).
Nový občanský zákoník zakotvil v § 593 xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxovaly soudy institutem přerušení řízení a zda soudy mohou svoji judikaturu opustit.
Nové pravidlo umožňuje zastavit běh lhůty k podání odpůrčí žalxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxněprávním jednáním věřitele, podléhá tedy pravidlům občanského zákoníku, konkrétně § 570 obč. zák., jde-li o jednání vůči nepřítomné osobě. Neví-li xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxnohodnotně nahrazuje ochranu, kterou na bázi předchozí právní úpravy vytvořila judikatura. Nemůže-li totiž věřitel oznámit výhradu a podá-li žalobx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxedtím, než se stane jeho pohledávka vykonatelnou, zároveň se v jiném řízení domáhá jejího přiznání a prokáže-li že nemohl využít výhradu dle § 593 obč. zxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx jako velmi paušálním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, v němž se tvrdí, že dosavadní judikatura se za účinnosti novéxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx rozhodnutí, v němž se soud věnoval dané problematice, již Nejvyšší soud dokonce tvrdí, že tu existuje ustálená rozhodovací praxe (viz usnesení ze dne 3xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxba posoudit podle konkrétních okolností každého jednotlivého příkladu, ale paradoxně i nadále paušálně trvá na tom, že závěry předchozí judikatury sx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xx xěl zvážit, zda vyhovět jeho návrhu na přerušení řízení.
Promlčuje se právo odstoupit od smlouvy?
Petr
Bezouška
Související usxxxxxxxxx
x xxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxané názory:
1.
VÝTISK, Michal. Komentář k § 2001. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Prahxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtom na judikaturu Nejvyššího soudu).
2.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 611. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoníxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx vznést námitku relativní neplatnosti nebo právo odstoupit od smlouvy (odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu).
3.
DOHNAL, Jakub. Odstxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx přejímá závěr Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006) o tom, že právo odstoupit od smlouvy se promlčuje. Argumenty neuváxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxtkový charakter přitom může být v právu „vnořen“ - zkoumat je proto třeba, zda a jak se vykonání práva k uskutečnění toho kterého právního jednání projevx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054).
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1194
Autor se spíše kloní k závěru, že prxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxbuty, avšak v širším smyslu ano, neboť zpravidla přímé majetkové dopady má a návaznost na realizaci, existenci a další uplatnění majetkových práv lze ixxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxmentář k § 611. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2179
Autoři nedávají žádný závěr, poxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxniel. Komentář k § 611. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 909
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxečného odkladu, jakmile se oprávněný dozví o důvodech pro odstoupení. Možnost vyčkávat tři roky, než uplyne promlčecí lhůta, je v rozporu s principem pxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxx. Praha: Leges, 2014, s. 777
Autor uvádí, že se promlčují veškerá majetková práva, nejen práva na plnění (nároky), ale též tzv. kreační oprávnění, kterx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxí např. právo odstoupit od smlouvy.
9.
SVOBODA, Karel. Komentář k § 611. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x. 21, s. 761 a násl.)
Autor vychází z toho, že nejen majetková práva by měla být uplatňována v přiměřené době, přičemž přiměřenost lhůty lze zřejmě ztotoxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xaždé právo jednostranně právně jednat) se promlčuje.
10.
DVOŘÁK, Bohumil. O žalobách na určení neplatnosti výpovědi.
Právní rozhledy.
2012, č. xxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxtavuje zmocnění k další normotvorbě. Uplatnění kompetence může zákon omezovat pouze stanovením zvláštní prekluzivní lhůty; není-li jí, je trvání koxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
Publikované názory s určitými výhradami akceptují, že se právo odstoupit od smlouvy promlčuje; toto řešení prosazuje i judikatura (viz níže). V literxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx x rozsudku ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 755/2001 vyšel jako ze samozřejmosti, že právo odstoupit od smlouvy je právem, které podléhá promlčení. Přípax xxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxčovat následující den po uzavření smlouvy. Došel tak k absurdnímu závěru, že strany si nemohou sjednat delší lhůtu k využití práva odstoupit od smlouvyx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 712/2002, nebo rozsudekS ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 633/2003, v němž už soud dokonce uvádí, že závěr o tom, že právo odxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxematice se Nejvyšší soud vyjádřil ještě v rozsudku ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006. Opět připomněl, že výše zmíněný závěr je v rozhodovací praxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxosti druhé strany.
Z pohledu do judikatury je zřejmé, že soudy nepochybují o promlčitelnosti práva odstoupit od smlouvy, ale nikdy se nezabývaly tíxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xykonáno bez časového omezení (srov. ŠVESTKA, Jiří, ČEŠKA, Zdeněk, CHYSKÝ, Jiří. Promlčení a prekluze v československém právním řádu. 1. vyd. Praha: Oxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxnění mezi stranami utvářejí právní stav (např. dojde ke vzniku nového práva, ke změně závazku, nebo k jeho zániku). Utvářecí právo není pohledávkou, nexxxxx xx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x postoupení pohledávky.
Jelikož zákon stanoví, že se promlčují toliko majetková práva, je třeba nejprve zkoumat, zda právo odstoupit od smlouvy je xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxo však můžeme popsat i tak, že se jedná o právo mající určitou majetkovou hodnotu (je ocenitelné). Utvářecí právo, jakým je právo odstoupit od smlouvy, mx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx neukazuje v možnosti zrušit smlouvu, ale v účincích, k nimž vede. Můžeme se na to podívat i obráceně - budoucí nárok vzniknuvší odstoupením od smlouvy nexx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxelné, lze říci, že právo odstoupit od smlouvy odvozuje svoji majetkovou hodnotu od budoucích nároků.
Právo odstoupit od smlouvy proto považuji za mxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxenším dvě základní skupiny případů:
1) Odstoupení od smlouvy lze využít kdykoli, po celou dobu trvání závazku. Ať již jde o právo založené smlouvou nxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx tohoto práva. Smlouva případně zákon konstruují právo odstoupit od smlouvy jako právo trvající, jde o podobný případ, jako když dříve obchodní zákoníx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxr v rozsudku NS ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 755/2001.
2) Odstoupení od smlouvy je následkem určité právní skutečnosti, nejčastěji porušení smlouxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx, aby k odstoupení došlo v určité lhůtě. Tam, kde není žádná lhůta stanovena ani určena, přistupuje institut promlčení. Je však třeba si uvědomit, že se v xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxrávněnému tři roky promlčecí lhůty k využití jeho práva.
Závěr:
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxkonem nebo smlouvou a nevznikají až jako následek další právní skutečnosti (nejčastěji porušení smlouvy).
V případě práva odstoupit od smlouvy, kxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xráva, dobré mravy).
Od kdy běží promlčecí lhůta práva namítnout neplatnost smlouvy?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxikované názory:
1.
BERAN, Vladimír. Komentář k § 586. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Pxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxo právního jednání a důvodu neplatnosti (odkazuje přitom na § 619 obč. zák.).
2.
WEINHOLD, Daniel.
Promlčení a prekluze v soukromém právu.
1. vxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxá úprava počátku běhu promlčecí lhůty vzhledem k subjektivnímu prvku může působit určité pochybnosti.
3.
HANDLAR, Jiří. Komentář k § 586. In LAxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx obč. zák., tudíž běh promlčecí lhůty je vázán na vědomost oprávněného o existenci právního jednání a vady zakládající neplatnost.
4.
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx Praha: Leges, 2014, s. 908
Autoři píší, že promlčecí lhůta práva dovolat se neplatnosti počíná běžet od okamžiku, kdy k právnímu jednání došlo. Odvolxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 773
Autor bez dalšího píše, že pro počátek promlčecí lhůty pro uplatnění pxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxém občanském zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 5, s. 172 an.
Autor vzpomíná pravidlo v § 619 obč. zák. a subjektivní zakotvení začátku běhu promlčxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xodává, že odůvodnění tohoto postoje může být dosti složité.
7.
TICHÝ, Luboš. Komentář k § 586. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxávo námitky mohlo být uplatněno poprvé. Odkazuje k § 619 obč. zák.
Shrnutí publikovaných názorů:
Doktrína je při hledání odpovědi na položenou xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxávně jednáno), druhá část se odvolává k pravidlu v § 619 obč. zák. s tím, že počátek běhu promlčecí lhůty má záležet na vědomosti oprávněného o rozhodnýcx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxlčuje se právo odstoupit od smlouvy?“). Proto je třeba zkoumat, kdy začíná běžet promlčecí lhůta.
Relativní neplatnost se do našeho právního řádu vxxxxxx xx xx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xe promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě, přičemž tato lhůta začne běžet dnem, kdy byl učiněn právní úkon. Je třeba připomenout, že podle tehdejší pxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxutečnostech).
Stejný závěr byl zastáván i na základě pravidla § 391 odst. 2 obch. zák., který stanovil, že u práv uskutečnit právní úkon běží promlčexx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxiněn (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 504/2007). Toto pravidlo nebylo do nového občanského zákoníku přejato.
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxivní povahy (s objektivizovaným počátkem, neboť se nechrání nedbalý oprávněný) - srov. pravidlo v § 619 obč. zák. Nejspíš proto řada autorů bez dalšíhx xxxxx xx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxmlčecí lhůty u práv vymahatelných u orgánu veřejné moci. Tím právo namítat neplatnost není. Uplatnění námitky neplatnosti je jednostranným hmotněprxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxčanský zákoník tak výslovně nestanoví, od kdy začíná běžet promlčecí lhůta tzv. utvářecích (kreačních, konstitutivních) práv.
Jelikož se však doxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx jako jedinému, které stanoví počátek běhu promlčecí lhůty. Domnívám se, že je můžeme použít i pro určení počátku běhu promlčecí lhůty u práva namítnoux xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xráv vyžaduje, aby oprávněná osoba měla možnost své právo uplatnit (ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 619. In ELIÁŠ, Karel et al. Nový občanský zákoník s axxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxt, že člověk uvedený druhou stranou lstivě v omyl, uzavře smlouvu, kterou již nebude moci napadnout z důvodu tohoto omylu - protože mu uplyne promlčecí lxxxxx x xxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx 785 odst. 1 obč. zák.).
Vůči tomuto závěru lze namítat, že se xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xěhu promlčecí lhůty. Toto je ale obecná námitka, která nesměřuje jen vůči tomuto konkrétnímu případu, ale vůči subjektivní promlčecí lhůtě vůbec. Navxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx použitím § 629 odst. 2 obč. zák. (právo namítnout neplatnost je majetkovým právem a jako takové se promlčí nejpozději deset let ode dne, kdy došlo k právxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxné, že oprávněný se o svém omylu dozvěděl rok před tím, než namítl neplatnost smlouvy (a učinil tak až poté, co pro něho přestalo být plnění závazku výhodnxxx
xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x § 619 odst. 2 obč. zák. se vysvětluje, co musíme zkoumat:
a)
kdy oprávněný získal vědomost o rozhodných okolnostech (k tomu srov. § 4 odst. 2 obč. zák.xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxvyklou míru opatrnosti).
V zákoníku není konkrétně stanoveno, co jsou ony rozhodné skutečnosti, o nichž by měl mít oprávněný vědomost, jde-li o xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
b)
Subjekt, vůči kterému má námitka neplatnosti směřovat.
c)
Existence vady, která zakládá neplatnost právního jednání.
Upozornit lze na xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxí prekluzívní lhůty (např. § 121, § 124 BGB). Ty jsou též vázány na vědomost oprávněného o rozhodných okolnostech.
Závěr:
Promlčecí lhůta práva naxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xnebo kdy tuto vědomost nabýt měl a mohl.
Od kdy běží subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody?
Petr
Bezouška
Souvisxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
DUŠEK, Lukáš. K počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a vydání bezdůvoxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxcatku-behu-subjektivni-promlceci-lhuty-u-prava-na-nahradu-skody-a-vydani-bezduvodneho-obohaceni-106070.html
Autor se domnívá, že záxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx upravených, tedy i promlčení náhrady škody. Pravidlo v § 620 obč. zák. konkretizuje okolnosti podstatné pro počátek běhu promlčecí lhůty předvídané x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxx. Komentář k § 620. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 658.
Autorka vxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxniel. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 68 a násl.
Autor píše, že vědomost poškozeného o rozhodných skutečnosxxxx xx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx lhůty může začít bez skutečné znalosti poškozeného o uvedených skutečnostech v případě, že se poškozený o nich objektivně dozvědět měl a mohl.
4.
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxx, 2014, s. 2197, 2200
Autoři uvádějí, že § 620 odst. 1 obč. zák. navazuje na § 619 odst. 2 obč. zák., když upravuje okolnosti, které jsou rozhodné pro plynxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxhradu škody vyžadovala prokazatelnou vědomost poškozeného o rozhodných skutečnostech. Jejich postoje je tak nejasný.
5.
TÉGL, Petr, WEINHOxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx: Leges, 2014, s. 949
Autoři píší, že § 620 obč. zák. představuje konkretizaci obecného pravidla v § 619, tudíž i právo na náhradu škody se promlčuje v suxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxn, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1561.
Podle autora vyplývá z § 620 odst. x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxní se tedy předpoklad, že běh promlčecí lhůty počíná dnem, kdy se poškozený o svém právu „měl a mohl dozvědět“, neboť pravidlo v § 620 obč. zák. je speciálxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxizuje skutečnosti rozhodné pro zkoumání počátku běhu promlčecí lhůty. Proto se i u práva na náhradu škody musí zkoumat nejen subjektivní vědomost o rozxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxx
x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty: je vázán na den, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (u orgánu veřejné moci). V § 619 odst. 2 obč. zák. se vysxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx
xx
nemá-li vědomost o rozhodných okolnostech, ale měl a mohl ji mít (zaviněná nevědomost - oprávněný by věděl, kdyby vynaložil alespoň obvyklou míru opatxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx ximi jsou okolnosti zakládající nárok a osoba dlužníka, jinak řečeno - základní rozhodnou skutečností je objektivní uplatnitelnost práva u orgánu veřxxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx x x xxx xxxx zák.). Tato pravidla tak navazují na § 619 obč. zák., doplňují jej.
Konkrétně pro právo na náhradu škody z toho vyplývá následující: rozhodnými okolxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xlynout promlčecí lhůta.
Je pravdou, že text ustanovení § 620 odst. 1 obč. zák. není nejlepší, když místo prostého výčtu rozhodných okolností přímo xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxální, čímž by vyloučilo jeho použití. Pochybnosti zvyšuje i srovnání s textem zrušeného § 398 obch. zák., který výslovně stanovil, že promlčecí lhůta bxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x x xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxhal text o subjektivní vědomosti o rozhodných skutečnostech? Na tuto otázku nedává důvodová zpráva odpověď.
Okolnosti vzniku textu pravidel o proxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxníku (který stál na objektivním počátku běhu promlčecí lhůty) a pro soukromé právo obecně zavést subjektivní počátek běhu promlčecí lhůty s korekcí zaxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx nedostatek v jazykovém vyjádření překlenout, neboť neexistuje rozumný důvod, aby byl poškozený při promlčení práva na náhradu škody zvýhodňován oprxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxysu předchozího občanského zákoníku, které nezohledňovaly zaviněnou nevědomost poškozeného o rozhodných skutečnostech. Pro počátek běhu promlčexx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxného k ochraně svých práv (např. R 38/75 a konstantní judikaturu na toto rozhodnutí navazující).
Závěr:
Subjektivní promlčecí lhůta u práva na nxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx
Začíná běžet nová promlčecí lhůta u pohledávky, která přešla na zástavního dlužníka poté, co uspokojil zástavního věřitele?
Souvisejíxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 644. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx Martin.
Zajištění a utvrzení dluhu v praxi.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 221
Autor se k dané otázce přímo nevyjadřuje, ale jako použitelné xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxá pohledávka vůči dlužníkovi - na vydání bezdůvodného obohacení.
3.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxlo v § 644 obč. zák. ignoruje.
4.
VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo v novém občanském zákoníku.
2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 389
Autox xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx H. Beck, 2015, s. 171-172
Autor vychází z toho, že pravidlo v § 644 obč. zák. je příkladem nepravého stavení promlčení (odkládá se konec promlčecí lhůxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxst námitku promlčení.
6.
LAZÍKOVÁ, Jarmila, ŠTEVČEK, Marek. Komentář k § 644. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx v okamžiku, kdy plní zástavní věřitel. Toto pravidlo vnímají jako poskytnutí dodatečné promlčecí lhůty.
7.
TÉGL, Petr, WEINHOLD, Daniel, MELxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x. 1034-1035
Autoři dospívají k závěru, že pravidlo v x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxt je kratší šesti měsíců. Argumentují tím, že zástavní dlužník může zabránit marnému uplynutí promlčecí lhůty tím, že dobrovolně splní dluh za dlužníkxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1613
Autor tvrdí, že zástavnímu dlužníkovi má xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxř. proto, že zástavní právo na rozdíl od samotného dluhu nebylo v době jeho realizace promlčeno.
Shrnutí publikovaných názorů:
Názory zachycenx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx, většina však akceptuje, že zástavní dlužník vstupuje do práv zástavního věřitele a získává tím pohledávku ve stavu, v jakém ji měl zástavní věřitel. Txxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx promlčena.
Komentář:
Občanský zákoník obsahuje v § 615 odst. 1 obč. zák. větě druhé pravidlo, které představuje výjimku z akcesority zástavního xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxx xxx xxx xx xxxpř. Däppen však píše, že nejde o prolomení zásady akcesority, neboť povinnost odpovídající promlčené pohledávce nezaniká, ale stále trvá - srov. DÄPPxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx7, s. 786).
Proto může nastat situace, v níž zástavní dlužník plní (či je nucen strpět zpeněžení zástavy ve svém majetku), přičemž a) zajištěná pohlexxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxňme si předchozí právní úpravu. Zástavnímu dlužníkovi, který splnil dluh za dlužníka (nebo na něm bylo plnění vynuceno), vznikla vůči dlužníkovi zcelx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xas uplynout promlčecí lhůta, nebo že je již promlčena => neboť on měl v ruce novou pohledávku, u níž běžela nová promlčecí lhůta.
Toto řešení však nxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxx xxxxx x x xřípadě, že neplnil dobrovolně a došlo ke zpeněžení zástavy - viz § 1368 odst. 2 obč. zák.). Při této zákonné cesi získává zástavní dlužník pohledávku v taxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x 1143 a § 1225 BGB).
Do hry však vstupuje pravidlo v § 644 obč. zák., které stanoví, že právo vůči dlužníku se nepromlčí dříve než za šest měsíců po splněnx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xhůtu (je-li v době splnění kratší než šest měsíců), anebo dokonce zakládá běh nové promlčecí lhůty (pokud již v době splnění promlčecí lhůta marně uplynxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxiz ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 644. In ELIÁŠ, Karel et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem.
Sagit: Ostravax xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx nepromlčí se jeho právo-“
=> nepromlčet se může pouze právo, které ještě promlčeno není).
Účelem pravidla v § 644 obč. zák. je jistě ochrana zásxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx třeba vzít § 1937 odst. 1 obč. zák.: zástavní dlužník je oprávněn splnit dluh za dlužníka, přičemž zástavní věřitel musí plnění přijmout, i když s tím dluxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxyž dluh za dlužníka splní. Získá tím nejen kontrolu nad během promlčecí lhůty, ale zabrání tím i narůstání příslušenství k jistině dluhu.
Závěr:
Uxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxlčena, nabývá zástavní dlužník promlčenou pohledávku a dlužník vůči němu může uplatnit námitku promlčení. Pravidlo v § 644 obč. zák. se týká pouze příxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxnává práva a povinnosti společníka, je-li podíl v SJM?
Petr
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
KRÁLÍK, Michal. Komentář k § 709. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanskx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xbdobí od účinnosti nového občanského zákoníku do účinnosti jeho novely jde o otázku stále aktuální, neboť přechodná pravidla toto období výslovně neřxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx
2.
MELZER, Filip, TÉGL, Petr. Komentář k § 709. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek IV/1. § 655-793.
1. vyd. Prxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxílu v kapitálové společnosti nebo družstvu zakládá též společné členství manželů. Naopak v případě podílu společníka veřejné obchodní společnosti a xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xbchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní).
1. vyd. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2016, s. 239-241.
Autoři se přiklánějí x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxulárem v § 709 obč. zák. a tím, že se nikdo zásadně nemůže stát členem korporace bez relevantního projevu své vůle.
4.
BEZOUŠKA, Petr, HAVEL, Bohumixx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxíl je tvořen vzájemně provázanými subjektivními právy a povinnostmi (tvoří organický celek). Předmětem SJM je celý podíl (věc), ne pouze některá jeho xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xež představuje.
5.
PSUTKA, Jindřich. Komentář k § 710. In HRUŠÁKOVÁ, Milana et al.
Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář.
1. vyxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxkládá § 32 odst. 4 z. o. k. Právě toto pravidlo je jeho hlavním argumentem. Podíl tak nerozlišuje na jeho kvantitativní a kvalitativní část a jako celek jex xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxdněprávní revue.
2014, č. 6, s. 167 a násl.
Autoři dovozují, že práva a povinnosti společníka vykonává pouze ten z manželů, který právně jednal způsobxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x obč. zák., který používá singulár („-stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo družstva.“).
7.
ZUKLÍNOVxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxk II. (§ 655-975).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 129 a násl.
Autorka odlišuje majetkovou a nemajetkovou hodnotu podílu s tím, že pouze majetkxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxkoníku se týká toliko manželského majetkového práva, nemajetkové složky podílu se netýká.
8.
BĚHOUNEK, Pavel.
Společnost s ručením omezeným.
1xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxolečníkem, jde o legislativně podobnou situaci, která tu panovala před 1. 8. 1998, přičemž ani tehdy praxe nepřijala závěr vedoucí ke společnému člensxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx bez další argumentace přiklánějí k názoru dr. Čecha (viz níže).
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xvrdí, že se nic nemění na předchozím právním stavu, tedy že spoluvlastnictví podílu manželi nezakládá členství ve společnosti či družstvu.
11.
ČExxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xorporaci. Nestanoví-li občanský zákoník, že druhý manžel se společníkem nestává a zároveň podtrhuje-li, že součástí společného jmění je také podíl mxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxat správce v souladu s § 32 odst. 4 z. o. k. Tento svůj názor však autor později opustil (viz výše).
Shrnutí publikovaných názorů:
Doposud publikovaxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxl; rovněž Melzer s Téglem odlišující však kapitálové a osobní společnosti), tak zástupci odlišení výkonu práv a povinností společníka a majetkové hodxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxe do § 709 odst. 3 obč. zák. pravidlo o tom, že nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstevx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx, tudíž pro období od 1. 1. 2014 do 27. 2. 2017 je platný původní komentář uvedený dále.
Komentář k období od 1. 1. 2014 do 27. 2. 2017 vychází z mého společxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xo, že v § 709 odst. 3 obč. zák. se píše v jednotném čísle o manželu jako společníkovi („-stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní sxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx společnosti či družstvu jedním z manželů je tu popsáno pouze jako způsob, který vede k nabytí podílu do společného jmění (stejně jako v případě jiných věxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx zák. používá slovní spojení „podíl v obchodní společnosti nebo družstvu“, čímž na první pohled odkazuje k § 31 z. o. k. Ten však podíl nedefinuje, jen poxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx. Řešení předestřeného problému můžeme hledat v odpovědi na otázku, jak nahlížíme na podíl? Nabízejí se dva základní přístupy.
První pojímá podíl jxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xba manželé, je-li podíl ve společném jmění. Samozřejmě že tato práva a povinnosti lze různě kategorizovat a členit je do různých skupin (a uvažovat tak o xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxtatný předmět práv a povinností, a kvalitativní stránka stejně tak. Naopak, jedno se prolíná v druhém. Obdobné řešení platí v Německu, je-li mezi manžexx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxké smlouvy. Manželé pak musejí postupovat jednotně, což by naše právo řešilo ustavením správce společné věci. Zde jen podotýkám, že podle mého názoru nxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxří do spoluvlastnictví v širším slova smyslu. Z toho, co má být teprve prokázáno, nelze usuzovat, že to tak je.
Druhým je přístup odlišující dvě složkx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxvní), která se váže na postavení společníka coby vlastníka podílu (jeho převod, zatížení apod.). K této koncepci se již dříve přihlásil Nejvyšší soud (x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxvní pohled jeví relevantním argument Zuklínové o tom, že občanský zákoník v § 709 obč. zák. a násl. upravuje manželské majetkové právo, tudíž společné xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxí pravidelně majetkovou povahu. Práva společníka nejsou osobními právy ve smyslu § 9 odst. 2 obč. zák., tudíž tento systematický argument nelze použíxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxu právní úpravy před přijetím zákona č. 91/1998 Sb., který zavedl společné jmění manželů. Do té doby totiž platilo, že předmětem bezpodílového spoluvlxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx BSM (srov. R 46/66). Z toho pak vyplývalo, že než došlo k zániku a nutnosti vypořádat BSM, vůbec se regulace manželského majetkového práva podílu netýkaxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxvní stav s právním stavem za existence BSM ve starém občanském zákoníku. Tehdy totiž nebylo na podíl nahlíženo jako na věc, podíl nebyl součástí BSM.
Zxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxch družstev).
Pro podíly nabyté v období od 1. 1. 2014 do 27. 2. 1017 platí, že za podmínek § 709 odst. 3 obč. zák. jsou oba manželé spoluvlastníky podíxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxou společenské smlouvy, nebo stranou kupní smlouvy) byl ve svém vlastnickém právu omezen. Naopak, v § 713 odst. 2 obč. zák. se stanoví, že povinnosti a pxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx podle § 32 odst. 4 z. o. k.
Může být pro dluh patřící do SJM žalován manžel, který neuzavřel smlouvu?
Petr
Bezouška
Související uxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xázory:
1.
JIRMANOVÁ, Miroslava. Komentář k § 42. In. KASÍKOVÁ, Martina et al. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 275
Autorxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxžel nemůže být v nalézacím řízení žalován pro dluh vyplývající ze smlouvy, kterou neuzavřel, byť dluh patří do SJM.
2.
MELZER, Filip, TÉGL, Petrx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxázejí ze svého společného článku s Renátou Šínovou (viz níže) a opět potvrzují, že v nalézacím řízení je pasivně legitimován i ten z manželů, který neuzaxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xovinného.
Komorní listy.
2015, č. 2, s. 10 an.
Autorka píše, že by mělo dojít od odklonu od rozhodnutí R 24/2008, zároveň však upozorňuje na možnost, žx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 183-185 (shodně též PSUTKA, Jindřich. 1. vyd. Praha: C. H. Bxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx které by tyto závěry narušovalo. Naopak, dle jeho názoru je jsou tyto závěry podpořeny výslovným přihlášením k zásadě pacta sunt servanda. Nakonec ale xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxván.
5.
MELZER, Filip, TÉGL, Petr, ŠÍNOVÁ, Renáta. Odpovědnost za dluhy manžela dle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 19x xx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxešel. Upozorňují, že rozhodnutí R 24/2008 se v podmínkách nového občanského zákoníku již nemůže uplatnit.
6.
LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 187xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxrňuje na to, že krom případů, kdy takové omezení plyne ze zákona, není ke vzniku solidarity nezbytné, aby smlouvu na straně dlužnické uzavíralo více osoxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xždy zároveň svým jednáním i svého manžela. Pro věřitele to znamená, že může ujednané plnění žádat od kteréhokoli z manželů.
Shrnutí publikovaných xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxravy používat. Oba manželé jsou pasivně legitimováni v případném soudním řízení, jde-li o dluh náležející do SJM, byť vznikl na základě smlouvy, kterox xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. II. ÚS 1980/15, ve kterém soud řešil ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. 11 Co 6xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxosti, ale vyslovil tezi, že bude na Nejvyšším soudu, aby se nastolenou právní otázkou zabýval, a sjednotil doposud rozporné závěry ohledně této problexxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xe zákona vzniká mezi manželi dlužnická solidarita (§ 713 odst. 2, 3 obč. zák.). Jedná se o pravidlo, které existovalo již v předchozí právní úpravě (§ 145 xxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx který neuzavřel smlouvu, z níž dluh do SJM vzešel, není pasivně legitimován ve sporu o jeho vymožení (R 24/2008).
Nejprve je vhodné nastínit případyx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx x manželů bez souhlasu druhého (§ 710 písm. b) obč. zák.). Z tohoto pravidla existují dvě výjimky:
-
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx 713 odst. 3 obč. zák.).
Lze říci, že v obou případech sice jedná pouze jeden z manželů, ale jedná buď v zájmu druhého z manželů, anebo se jeho jednání txxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxžní prostředky pro zaplacení zahraniční dovolené. Těžko můžeme říci, že se jedná o obstarání každodenní nebo běžné potřeby rodiny, proto takový dluh, xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxčky, neboť stará pračka se rozbila a její oprava se nevyplatí. V takovém případě jde o obstarávání běžných potřeb rodiny, proto dluh bude patřit do SJM, bxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxtr. Jeho jednání se týká majetku v SJM, tudíž i dluh bude patřit do SJM, byť podpis manželky na písemném vyhotovení smlouvy schází.
Je dobré si uvědomixx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx totiž ze SJM v tomto směru vylučovala pouze takové dluhy, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, byl-li jejich rozsah nepřiměřený majetkoxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
Nejvyšší soud v rozhodnutí R 24/2008 přednesl několik argumentů. Ty byly přesvědčivě vyvráceny v článku Melzera, Tégla a Šínové. Upozornit je třebx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx do SJM i manžel, který neuzavřel smlouvu, došlo by k prolomení a popření této zásady. Ze zásady však pouze vyplývá, že smluvní stranx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxí soud absurdně uvádí, že manžel, který neuzavřel smlouvu, by mohl být nucen splnit povinnosti, k nimž by nebyl odborně vybaven; přitom přehlíží, že takxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxx xluh patří do SJM, může se věřitel uspokojit ze všech tří oblastí majetku, které přicházejí v úvahu: x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxn, upíralo by se věřiteli právo postihnout jednu z oblastí majetku, byť by manžel za dluh dle zákona odpovídal.
Závěr Nejvyššího soudu má i doprovodnx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxi případně přihlásit do insolvenčního řízení, které je proti tomuto manželovi vedeno (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod označením R 60xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxh právech. I toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je třeba považovat za překonané.
Závěr:
Byl-li dluh převzat jen jedním z manželů a přesto podle zákoxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxe smlouvu neuzavřel, ale dle zákona je povinen plnit povinnosti z ní společně a nerozdílně.
V jakém případě zaniká právo rodiče pečovat o xxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxx x xxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
KOTRADY, Pavel. Komentář k § 901. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - vexxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx x x xxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx x x xxxx xxxx xxxxxuje, že zánik práva má být spojován pouze s prohlášením konkursu.
2.
CIBIENOVÁ, Markéta. Péče o jmění dítěte v souvislosti s úpadkem. In:
www.epraxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxs-upadkem-100178.html
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxat i na oddlužení. Tato informace je však vadná, předložená novela jde opačnou cestou, pojem úpadek nahrazuje pojmem konkurz a oddlužení se tak § 901 obxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 997
Autor pomocí jazykového a historického výkladu dochází k závěru, že § 901 odst. 1 obč. zák. je chybně formulovánx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxe stav nejistoty, přičemž jednání, která by v tomto období rodič učinil, by dítě nezavazovala, pokud by následně došlo k prohlášení konkurzu.
4.
Šxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxx-01-21]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/dusledky-insolvencniho-rizeni-pro-spravu-jmeni-ditete
Autorka x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xomáš. Některé aspekty péče o jmění dítěte dle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 15-16, s. 538 a násl.
Autor pomocí jazykového a hixxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxHOVÁ, Michaela. Komentář k § 901. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. (§ 655xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxodem zániku povinnosti a práva tohoto rodiče pečovat o jmění dítěte.
7.
ŘEHÁČEK, Oldřich. Revoluční xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxanky/revolucni-zmena-nebo-legislativni-chyba-93113.html
Autor upozorňuje na existující problém, též na rozpor mezi textem zákona a důvodovox xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxní stav před novelizací provedenou zákonem č. 460/2016 Sb. Tato novela upravila text § 901 obč. zák. tak, že pravidlo dopadá jednak na případ prohlášexx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxsolvenčního řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující.
Komentář:
Novelizace provedená zákonem č. 460/xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxtavením insolvenčního řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující. Do budoucnosti by tak neměly vznikat výkladxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xéto době formuloval podmínky, při jejichž splnění rodič ztratil právo (i povinnost) pečovat o jmění svého dítěte, které je založeno v § 896 odst. 1 obč. xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xiných.
Problém, který byl v literatuře identifikován, spočíval ve sporu, zda k zániku oprávnění (a povinnosti) dochází již s rozhodnutím o úpadku (x xxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx
xxxxxxxx xxx xx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxogickou chybu, neboť došlo k záměně slova „úpadek“ za slovo „konkurs“. K tomuto závěru mne vede použití standardních výkladových metod zakotvených v § x xxxx xxxx
x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxje (prohlašuje se konkurs) a týká se osoby dlužníka, ne jeho majetku (opět je to konkurs, který se prohlašuje na majetek).
Rovněž systematický výklax xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxadek“ byl použitý správně, vznikla by mezera v zákoně - neřešený případ oddlužení.
Oprávněnost hypotézy o legislativní chybě potvrzuje i historicxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxení úpadku rodiče - viz její text: „Proto právní mocní rozhodnutí o prohlášení konkursu (jiné případy řešení úpadku - reorganizace, oddlužení - se neuvxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxavidla. Ze samotného rozhodnutí o úpadku automaticky nevyplývá, že rodič-dlužník ztrácí právo spravovat svůj majetek. Osobou s dispozičními oprávnxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxi zákon jinak. V tomto ohledu je důležitým § 111 IZ (dlužník se ze zákona musí zdržet podstatných změn ve skladbě, využití nebo určení majetku a jeho nikolx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xedy, že není-li vydáno předběžné opatření, kterým by byl rodič-dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou, zůstává po zahájení insolvenčního xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx podstaty zasáhnout nikoli zanedbatelně.
Naopak s rozhodnutím o prohlášení konkursu se již přímo pojí zánik jeho dispozičních práv, v době od prohlxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxužníka spravovat jmění potomka.
Lze dodat, že, ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v Olomouci (usnesení ze dne 19. února 2015, sp. zn. 1 VSOL 7/201xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx x xx8 odst. 1 IZ hovoří o tom, že toto rozhodnutí o úpadku může soud spojit s prohlášením konkursu. S přihlédnutím k druhému odstavci ustanovení § 901 občanxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xe účinky § 901 občanského zákoníku nastávají prohlášením konkursu, nikoliv zjištěním úpadku a jeho řešením formou oddlužení.“
Závěr:
Právo a poxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxvením insolvenčního xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xx xxxxx xxx xxvodit i pro období předcházející novele.
Co je veřejným seznamem?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 980 obč. zák.
Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
PAVLŮ, Robert. Komentář k § 980. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákonxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxo může kdokoli nahlížet, aniž by musel prokazovat právní zájem nebo překonávat jiné formální překážky (formální publicita). Konkrétně pak uvádí: katxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxvých vzorů, rejstřík ochranných známek, námořní rejstřík a plavební rejstřík.
2.
NOHEJL, Lukáš, ŽALUDOVÁ, et al.
Zákon o vodovodech a kanalizacxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x kanalizací. Veřejným seznamem se dle nich rozumí seznam, do kterého může každý volně nahlížet (např. katastr nemovitostí, patentový rejstřík, rejstxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxce není oprávnění nahlížet nijak upraveno, avšak je veřejně dostupná na oficiálních internetových stránkách Ministerstva zemědělství. Úvahy o pojexx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxr. Některé aspekty úpravy veřejných seznamů. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno dne 26. 8. 2014 [cit. 2015-07-28]. Dostupné z: http:/xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx, a to bez překonání větších formálních překážek) a materiální publicity (poskytnout ochranu dobré víry třetích osob, jednajících v důvěře ve správnoxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x dospívá k závěru, že letecký rejstřík, plavební rejstřík ani rejstřík ochranných známek nejsou veřejnými seznamy ve smyslu § 980 a násl. obč. zák. Bez xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxtřík je veřejným seznamem (srov. TÉGL, Petr. Úplatnost nabytí věcného práva jako podmínka fungování materiální publicity veřejných seznamů v novém oxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 10-11
Autor považuje veřejný seznam za evidenci věcí vedenou zákxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xatentový rejstřík a rejstřík průmyslových vzorů.
5.
PSUTKA, Jindřich. Komentář k § 721. In HRUŠÁKOVÁ, Milana et al.
Občanský zákoník II. Rodinné pxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xvidenci věcí, ale též veřejnou evidenci majetkových práv, např. Seznam listin o manželském majetkovém režimu dle § 721 obč. zák. Jedná se však o specifxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx Vlastnictví a věcná práva.
1. vyd. Praha: GRADA, 2014, s. 27
Autoři zdůrazňují hlavní znak veřejného seznamu - je veřejně přístupný a lze do něj nahlížxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxřík patentů, ochranných známek apod. Za veřejný seznam však nelze považovat jakoukoli veřejnoprávní evidenci věcí, není jím např. rejstřík zástav.
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxrka vymezuje veřejný seznam jako jakoukoli veřejnoprávní evidenci věcí, která je veřejnosti přístupná bez omezení (proto veřejným seznamem není rejxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx známek, rejstřík průmyslových vzorů, rejstřík užitných vzorů, patentový rejstřík, rejstřík polovodičových topografií, rejstřík označení původu x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxrávy a zmiňuje jako hlavní znak veřejnost seznamu. Z toho pak vyplývá, že se za veřejný seznam v literárních výstupech označuje celá řada veřejných evidxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xeznamená to, že je veřejným seznamem dle občanského zákoníku (např. veřejný seznam veřejných výzkumných institucí). Naopak, i když není nějaká evidexxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xoupisů či rejstříků existuje celá řada, veřejná moc je užívá k různým účelům. Občanský zákoník z nich však vyjímá pouze ty, které jsou schopny posílit prxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxé věci). Tento účel je pak vtělen do principů formální a materiální publicity. Jednoduše můžeme říci, že zásada formální publicity umožňuje každému přxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx a úplnost zápisu ve veřejném seznamu. Naplní-li veřejnoprávní evidence tyto znaky, lze ji považovat za veřejný seznam ve smyslu občanského zákoníku.
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx tudíž s ním vůbec nepočítaly. Proto musíme zjišťovat, zda již dříve fungovaly tyto seznamy podle principů formální a materiální publicity (pak se na jexxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx regulacích užívat pravidla formální a materiální publicity (tedy pravidla § 980 a násl. obč. zák.). Po předchozích právních úpravách nemusíme požadxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxadovat, aby neobsahovaly regulaci, která tyto principy popírá; z toho lze následně dovodit závěr, že o veřejné seznamy ve smyslu občanského zákoníku nxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxže právní zájem na poskytnutí údajů [§ 5 odst. 6 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích]; viz též rozsudek xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxt osoby, která prokáže právní zájem na poskytnutí údajů [§ 15a odst. 5 písm. a) zák. č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě].
-
Rejstřík zástav - není vxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx., o katastru nemovitostí v § 1 odst. 1 výslovně stanoví, že katastr nemovitostí je veřejným seznamem; zákon to činí v návaznosti na právní úpravu v novém xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxo regulace jasně vyplývá, že je vystavěn na zásadách formální i materiální publicity.
-
Plavební rejstřík - zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plaxxx xxx x x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxecký rejstřík - zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví sice výslovně nestanoví, že letecký rejstřík je veřejným seznamem, ale reguluje jej na základx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxslanecké iniciativy při přijímání novely č. 146/2000 Sb. Domnívám se, že aby mohlo být učiněno zákonodárcově vůli zadost, je třeba princip materiálnx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxutí letecký rejstřík označil za veřejný seznam (srov. rozsudek NS ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015).
Doposud jsem se zabýval evidencemi xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxvním xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxto evidence jsou tak ze své podstaty úplné. Hovoříme o regulaci průmyslových práv. V úvahu přicházejí: rejstřík ochranných známek, patentový rejstříxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxovně není stanoveno, že je veřejným seznamem. Po přijetí občanského zákoníku byl novelizován zákonem č. 303/2013 Sb., kterým bylo vloženo pravidlo o pxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xlastnictví). To svědčí o záměru zákonodárce uvažovat o rejstříku ochranných známek jako o veřejném seznamu. Matoucím je však v této souvislosti § 15 odxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxi někdo ochrannou známku, stává se tedy vlastníkem bez ohledu na provedení zápisu již účinností smlouvy, vůči třetím osobám je však převod účinný až proxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxjsou v kolizi s principem materiální publicity. Je sice zvláštní, že vznik vlastnického práva není obecně spojen se zápisem do rejstříku, ale ochranu txxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxrmální publicitu, lze jej považovat za veřejný seznam dle občanského zákoníku.
K podobným závěrům dospějeme i v případě patentového rejstříku dle xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxornosti v § 69 odst. 3), rovněž je tu matoucí právní úprava vzniku vlastnického práva a jeho účinnosti vůči třetím osobám (§ 15). Zákon výslovně nestanovxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxlových vzorů dle zákona č. 207/2000 Sb. - viz proběhnuvší novelizace o poznámce spornosti (§ 39 odst. 3), odložená účinnost vlastnického práva vůči třxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx veřejný, ale fakticky tomu tak je.
Nakonec i regulace rejstříku užitných vzorů dle zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, odhaluje úmysl zákonxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxkon výslovně nestanoví.
Závěr:
Za veřejný seznam lze nepochybně považovat ty evidence, o nichž to výslovně stanoví právní předpis: xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxecký rejstřík a rejstříky nehmotných věcí (patentový rejstřík, rejstřík průmyslových vzorů, rejstřík užitných vzorů a rejstřík ochranných známek)x
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxk.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx, s. 982-984.
Podle autora lze o zápis poznámky žádat i kdykoli po lhůtách stanovených v § 986 odst. 2 a 3 obč. zák. Pak má ovšem poznámka spornosti omezenx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxř.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 982-984.
Podle autora lze o zápis poznámky žádat i kdykoli po lhůtách stanovených v § 986 odst. 2 a 3 obč. zák. Pak má xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxčanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 10-11
Autor se výslovně k povaze lhůt nevyjadřuje, lze všax xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xůči všem.
4.
STEINBAUER, Petr. Praktické důsledky zásady xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxp://www.epravo.cz/top/clanky/prakticke-dusledky-zasady-materialni-publicity-ve-svetle-noveho-obcanskeho-zakoniku-95250.html
Autxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxojen opak, tedy omezený účinek - pouze do budoucnosti.
5.
VRZALOVÁ, Lenka. Komentář k § 986. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xráva procesního. Důsledkem jejich zmeškání není odmítnutí zápisu poznámky spornosti, neboť její vyznačení má s ohledem na obecné působení do budoucnx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xřetích osob, které v mezidobí nabyly práva odvozeně od popíraného zápisu.
6.
TÉGL, Petr. Ještě k žalobám na ochranu vlastnického práva podle novéhx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxvní ani promlčecí (jejich marným uplynutím totiž nedochází k zániku či oslabení žádného subjektivního hmotného práva). Tyto lhůty nemají žádný význax xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxpekt zápisu poznámky spornosti má vliv jen na míru ochrany dotčeného subjektu, resp. na míru ochrany třetích osob jednajících v dobré víře ve správnost x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx.
2013, č. 4, s. 144 a násl.
Autor tvrdí, že se jedná o lhůty správního práva procesního (zavazují orgán vedoucí veřejný seznam), a že jsou prekluzívní. xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxznámku spornosti na základě požadavku nositele nevyznačí.
Shrnutí publikovaných názorů:
Z přehledu vyplývá, že většina autorů se neztotožňujx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxtele o zápis poznámky spornosti, neboť ten je chráněn pouze pro futuro.
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xoci, který vede veřejný seznam, obrátit kdykoli. Orgán veřejné moci není oprávněn rozhodovat o tom, zda byla či nebyla zachována lhůta dle § 986 odst. 2, x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xpornosti poskytnuta vyšší míra ochrany. Lze říci, že zachování či marné uplynutí lhůty má přímou vazbu na osobní účinky zapsané poznámky spornosti.
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvá osoba se nemůže dovolávat důvěry v obsah veřejného seznamu, neboť nahlédnutím do něj vidí, jaký je stav (že je pouze podmíněně platný - podle výsledku xxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxtliže bylo o poznámku spornosti žádáno po uplynutí lhůty dle § 986 odst. 1 případně odst. 2 obč. zák. Tato osoba totiž nahlédla do veřejného seznamu, přexxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxých lhůtách.
Z toho je patrné, že předmětné lhůty nejsou lhůtami prekluzívními (nedochází k zániku práva), ani lhůtami promlčecími (nedochází k záxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxstavení žadatele (následky s jejím uplynutím spojuje hmotné právo), s jeho subjektivními procesními právy nesouvisí, tudíž se jedná o hmotněprávní lxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx jednání v poslední den lhůty završeno).
Závěr:
Lhůty v § 986 odst. 2, 3 obč. zák. jsou lhůtami hmotněprávními, jejichž zachování či marné uplynutí xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxčnosti.
A. Překračuje imise narušující meze stanovené správním rozhodnutím vždy míru přiměřenou poměrům? B. Co znamená podstatné omexxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
§ 1013 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SMOLKOVÁ, Michaela. Komenxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxa se odvolává k judikatuře, která klade důraz na pomocnou výkladovou roli veřejnoprávních předpisů, resp. udělených veřejnoprávních povolení (rozsxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xoměrům.
2.
SVOBODA, Karel. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 21
Autor tvrdí, že v případěx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xx xxxxx xxxxxxující imisní limity pravidelně a podle aktuálního stavu vědeckého poznání a stavu technického pokroku zohledňují, jaké je pro běžného člověka nejvyšxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxsi.
3.
Jakou žalobu podat při obtěžování hlukem?. In:
www.frankbold.org
[online]. Publikováno 8. 1. 2016 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http:xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxla mimo pochybnost, že pokud hluk překračuje hygienické limity, jedná se vždy rovněž o hluk, který je nepřiměřený poměrům. Hygienické limity hluku, stxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xdy dochází nebo může docházet k poškozování zdraví, nelze v žádném případě považovat za přiměřený poměrům.
4.
SPÁČIL, xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxí, že je-li překročen limit hluku upravený v hygienickém předpisu, jde v zásadě o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, i když v daném místě může jít o hxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1013. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vydx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx musí vlastník nemovitosti snášet v konkrétním místě, čase, způsobu užívání nemovitosti aj.
6.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1013. In SPÁČIL, Jiří et axx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxxx xxxxxx xda je nadále možné vycházet z toho, že obrana proti imisím je poskytována bez dalšího tam, kde imise překračují limity stanovené ve správních předpisecxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxžuje za významnou pomůcku při zjišťování míry rušení přiměřené poměrům a ztěžující obvyklé užívání pozemku.
Shrnutí publikovaných názorů:
V puxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxstním poměrům), druhý tento přístup ve větší či menší míře relativizuje, především s ohledem na pravidlo v § 1 odst. 1 obč. zák.
Komentář:
Občanský xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxho vlastníka. Přitom ponechává na právní praxi, aby tyto podmínky naplnila obsahem. V předložené otázce jde o posouzení vzájemného působení soukromoxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxprávní regulace na soukromoprávní posouzení nevyjadřovala konzistentně. Na jednu stranu dovodila, že i když nejsou překročeny veřejnoprávní limitxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xe když obtěžování překračuje meze xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
Vyjít je třeba z účelu obou regulací. Účelem pravidla v § 1013 odst. 1 obč. zák. je dosáhnout přiměřeného kompromisu mezi kolidujícími zájmy sousedxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxho vlastníka, jehož vlastnickému právu je tím poskytnuta ochrana. Účel veřejnoprávní regulace je odlišný. Například z. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xlověka, ne k ochraně jeho vlastnického práva. Jejich směšování a automatismus vlivu jedné regulace na druhou popírá rozdílnost jejich funkcí.
Přixxxxxxxx xx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxání soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Vyplývá z něj, že pravidla soukromého práva nemůžeme automaticky poměřovat ustanoxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxo a veřejného práva tak, že vše, co je veřejnoprávně povoleno nebo zakázáno, nemusí být stejným způsobem povoleno nebo zakázáno v rámci soukromého právxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 20. 3. 1997, sp. zn. 2 Ob 13/97v).
Dle mého soudu neplatí argument, že veřejnoprávní limity nejsou překročitelné (jak např. píší autoři na stránxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxx5/2011 (poskytnutí soukromoprávní ochrany není vyloučeno jen proto, že vlastník pozemní komunikace má udělenu výjimku pro překročení hladiny hlukx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xůslednější oddělení soukromoprávního a veřejnoprávního posouzení vyjadřuje i aktuální judikatura. Již za účinnosti nového občanského zákoníku vyxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxi (rozsudek NS ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 636/2014). Ostatně takový názor zastával např. Sedláček v době platnosti o. z. o. (viz SEDLÁČEK, Jaromír. xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xosouzení vzájemného ovlivnění soukromého a veřejného práva přistupují z opačné strany. Týkají se období platnosti vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecnýcx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxuto „přípustnou mírou“ a „mírou přiměřenou poměrům“ dle § 127 obč. zák. 1964: překračují-li imise míru přiměřenou poměrům, překračují vždy zároveň i xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xe posouzení v rámci soukromého práva ovlivňovalo závěr v rámci veřejného práva. Jde tedy o opačný pohled, než v námi zkoumaném případě.
Závěr:
Poruxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxní pozemku.
B. Co znamená podstatné omezení obvyklého užívání pozemku při ochraně proti nepřímé imisi?
Související ustanovení:
§ 1013 obč. zákx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxší sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 22 an.
Autor vedle sebe staví dvě (kumulativní) podmínky - míru nepřiměřenou místním pomxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxisí nad míru přiměřenou místním poměrům není protiprávní. Výklad daného kritéria autor neprovádí.
2.
SPÁČIL, Jiří, HRABÁNEK, Dušan, BIČOVSKxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxné místním poměrům, druhé kritérium opomíjejí.
3.
KINDL, Milan.
Právo nemovitostí.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 337.
Autor uvádí, že nxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx se druhému z nich nevěnuje.
4.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1013. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxň obtěžování, vzhledem k místu a času, musí snášet každý, přičemž je třeba počítat i s dalším kritériem, kterým je podstatné ztížení užívání pozemků v míxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx4). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 149.
Autor uvádí, že ochrany proti obtěžování se lze dovolat jen tehdy, jde-li o vnikání imisí v míře nxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xák. 1964. Druhý předpoklad (podstatné omezení obvyklého užívání pozemku) autor užívá k dovození toho, že pro posouzení jsou důležité nejen místní, alx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xozornost. Většina autorů vychází z dosavadní judikatury, přičemž zmiňují, že je tu nová podmínka, její výklad však neprovádějí. Nejvyšší soud se této xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxřímými imisemi změnu. Stanoví dvě kumulativní podmínky, které musejí být naplněny, aby mohla být ochrana úspěšná:
a)
imise vnikají na pozemek v mířx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xbvyklé užívání pozemku
(jde o hledisko účinku imise, které bylo dříve suplováno právě v rámci zkoumání nepřiměřenosti obtěžování místním poměrům).
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xžívání. Přitom se lze poučit v rakouské právní úpravě, která je nepochybným inspiračním zdrojem (srov. § 364 odst. 2 ABGB). Pozorovat lze pouze jednu txxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xřitom důvodová zpráva odkrývá úmysl zákonodárce vztáhnout obvyklé užívání k místu, kde se pozemek nachází (viz ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 1013. xx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxem ochrany před imisemi není ani osoba souseda, ani pozemek sám o sobě, ale z vlastnictví vyplývající právo zacházet s věcí dle své libosti (§ 1012 obč. zxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxém právu je v konečném důsledku zjišťována pouze z užívacích a požívacích možností odvozených od právního panství vlastníka nad věcí (srov. KERSCHNERx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxhen Gesetzbuch.
§§ 353 bis 379. 3. Auflage. Wien: Verlag Österreich, s. 238).
Chráněna je též podstata pozemku a jeho součástí, jeho hodnota, stejnx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtování,-), stejně jako jeho zastavení. Proto imise, které snižují tržní cenu pozemku, omezují obvyklé užívání pozemku. Obvyklé užívání musí být v souxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx pozemku bez stavebního oprávnění není chráněno).
Obvyklost přitom určujeme druhově, obecně ve vztahu k dané lokalitě. Přijetí subjektivního hlexxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxe si příklad: soused postižený imisí užívá svůj lesní pozemek již několik let k provozování paintballových her. Subjektivně z jeho pohledu je to obvyklx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxspět i k opačnému závěru, pokud i ostatní sousedé v daném místě pozemek k danému účelu využívají. Právě místně podmíněnou druhovou obvyklost považuji zx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxy založeny na nepředvídatelných skutečnostech.
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014 prozatím jen velmi krátcx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxjmé, že tím soud má na mysli to, jak je aktuálně pozemek užíván, přičemž nechává prostor úvaze o budoucích možnostech užívání (brání-li jim v současné doxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxse je proto nepřípustná pouze tehdy, dosáhne-li určité závažnosti. K banalitám se nepřihlíží - určitá míra omezení je nutným důsledkem hromadného souxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xapříklad imise v podobě psího štěkotu rušícího noční klid, je podstatným omezením užívání pozemku v obytné lokalitě. V téže lokalitě však za podstatné xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtavuje ani hluk do 5 dB xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxtí OGH ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 6 Ob 109/02a).
Měřítkem pro určení podstatnosti omezení je průměrně vnímavý člověk. Přitom je třeba brát v potaz též exxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx.
Kommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch.
§§ 353 bis 379. 3. Auflage. Wien: Verlag Österreich, s. 241).
Závěr:
Obvyklost užívání urxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx vlastníka nad věcí. Aby bylo omezení podstatné, musí dojít k narušení podstaty chráněného užívání, přičemž měřítkem je průměrně vnímavý člověk
.
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx
xxxx
xxxxuška
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x. 93
Autor píše, že právní vztah mezi sousedem a osobu, které strom patří, byl založen právní skutečností, k níž došlo před účinností nynějšího občanskxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxkého zákoníku.
Rekodifikace & Praxe.
2015, č. 3, s. 5.
Autorky poukazují na daný problém, ale neřeší jej.
xx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxravf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.
Autor píše, že podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 obč. zák. lze požadavek na odstranění xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx28. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al. 1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 1166
Autor píše, že důvěxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xe proto rozhodující okamžik vysazení stromu. Z autorova vyjádření je zřejmé, že novou právní úpravu nelze použít na stromy vysazené před 1. 1. 2014.
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx 1. vyd. Praha: Pražské sdružení Jednoty českých právníků, 2014, s. 40.
Autor nevylučuje odstranění stromu dle § 1017 obč. zák., i když byl zasxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1017. In SPÁČIL, Jiří et al. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 170x
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxstí nového občanského zákoníku.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře nepanuje jednotný názor na použitelnost § 1017 odst. x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxposledy přispěl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, ve kterém přesvědčivě argumentuje pro zásadní xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxx. zák. za určitých podmínek umožňuje žádat, aby soused odstranil strom vzrostlý sice na sousedově pozemku, ale v blízkosti společné hranice. Podle záxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před jeho účinností, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (srov. § 3028 odst. 2 obč. zák.). Přxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxpravé retroaktivity by se mohlo zdát, že pravidlu o odstranění stromu lze bez dalšího podrobit i strom, který byl vysazen před 1. 1. 2014, neboť jde o exisxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxednoduše řečeno) byl takový zásah do právního postavení souseda, který by se zpětnou účinností toto jeho právní postavení zhoršil (srov. nález pléna Úx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxx xxd takové jednání ani nezakazoval, ani proti němu nepřipouštěl obranu v podobě žaloby na odstranění stromu. Jedná se tak o skutkový stav, který byl dokonxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xS 215/94): nemá být zklamán ve své důvěře v právní řád, řídil-li se platným právem ( x xxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx těmto imisím bránit dle § 1013 obč. zák., neboť i za předchozí právní úpravy musel být soused srozuměn s tím, že lze proti imisím, které pronikají z jeho poxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xonečném důsledku tak může soused přistoupit k odstranění stromu, čímž splní povinnost zdržet se imisí působených oním stromem.
K odstranění stromx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x odvrácení hrozící újmy (strom je např. poškozený, hrozí jeho zřícení, pak vhodným a přiměřeným opatřením může být jeho pokácení). Toto pravidlo však nxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxi společné hranice před 1. 1. 2014 podle pravidla v § 1017 odst. 1 obč. zák., není však vyloučen postup dle § 2903 obč. zák., bude-li stav stromu vážně ohrožxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxisející ustanovení:
§ 1028 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx 2017, s. 1039-1040.
Autorka odlišuje dva případy. Spory o průběh subjektivně sporné, nicméně objektivně zjistitelné hranice se neřeší přes § 1028 oxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxní?
Soudní rozhledy.
2016, č. 7-8, s. 224 an.
Autor uvádí, že pravidlo v § 1028 obč. zák. se užívá pouze v případě objektivní nejistoty o průběhu hranicx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xx xx xx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x.
SPÁČIL, Jiří. Ještě k žalobě na určení hranice mezi pozemky.
Soudní rozhledy.
2016, č. 3, s. 79 an. (shodně též SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1028. In SPÁxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxor dovozuje, že tam, kde je hranice mezi sousedy subjektivně sporná, ale objektivně lze po provedeném dokazování její průběh určit, jde o určení hranicx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xx xx xx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x další sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 168 an. (shodně též SVOBODA, Karel. Podstata řízení o určení hranice mezi pozemky. Soudxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxe mezi pozemky se opírá právě o § 1028 obč. zák. Soud v takovém případě rozhoduje deklaratorním rozsudkem.
5.
KINDL, Milan.
Právo nemovitostí.
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxpadně žaloby vlastnické (např. vyklizení sporné části pozemku.
6.
FRINTA, Ondřej. Ochrana vlastnického práva v občanském zákoníku. In DVOŘÁxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx. Buď je hranice mezi pozemky objektivně zjistitelná, pak jde o spor o průběh hranice a vlastník se domáhá ochrany určovací žalobou. Anebo není vůbec zřexxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxhledy.
2013, č. 17, s. 600 an.
Autor se domnívá, že subjektivně spornou hranici lze podřadit pod pojem pochybné hranice dle § 1028 obč. zák. a řešit tak xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx.
2013, č. 9, s. 333 an.
Autor odkazuje na judikaturu, která rozlišuje situace, kdy objektivně nelze zjistit, kudy hranice vede, a žalobci se tak domáhxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxch názorů:
Panujícím názorem je ten, který odlišuje řešení subjektivně sporné hranice a objektivně neznatelné hranice. Menšinově se objevují názoxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxce mezi pozemky může být objektivně nezjistitelná, anebo je možné ji objektivně určit, jen mezi sousedy existuje o průběh hranice spor. Nejvyšší soud nx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xlastnického práva dle § 80 písm. c) o. s. ř.]. Byla-li hranice objektivně nezjistitelná, praxe řešení neumožnila.
Například v rozsudku ze dne 20. 3x xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxrčitou a dostupnými prostředky nelze zjistit, kde se nachází, není žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř., a nelze jí vyhovět. Soud konstatoval, že uplatněxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxích pozemků nelze zjistit, tato hranice objektivně existuje, vlastnictví sousedů je tím dané a vytýčení nové hranice bude s největší pravděpodobnostx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxod se takový zásah nemůže obejít bez zákonného podkladu), nebo v usnesení publikovaném pod označením R 6/2011.
Nový občanský zákoník v tomto směru pxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxzemky (srov. § 1028 obč. zák.). Změna však vyvolala diskusi o tom, zda je třeba podle tohoto pravidla postupovat i tehdy, je-li sice hranice mezi pozemkx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxx xxxx xxxxxxx xřijala řešení spočívající buď v žalobě o určení vlastnictví k přesně specifikované části pozemku [§ 80 písm. c) o. s. ř.], anebo v žalobě na vyklizení přxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xx xxejmě rakouská právní úprava, konkrétně § 850 a § xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxravu hranic a stanovení hranic. Textově nejbližším je pravidlo v § 851 odst. 1 ABGB, které zní:
„Stala-li se hranice skutečně nerozpoznatelnou nebo spxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxal pravidlo v § 851 odst. 2 ABGB vyhrazující sousedům právo uplatnit své lepší právo ve sporném řízení. V Rakousku tak soused může v nesporném řízení žádxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxtivně sporné. Soud hranici v obou případech stanoví podle poslední pokojné držby (případně přistoupí k rozdělení plochy dle slušného uvážení), i když xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch.
Wien: Manz, 2010, s. 1529). Následně oběma sousedům zůstává možnost vyvolat sporné řízení dle § 851 odst. 2 ABxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxice; nepodaří-li se mu to, je odkázán na řešení skrze § 851 odst. 1 ABGB.
Z výkladu o rakouské právní úpravě je patrné, že český zákonodárce zvolil jinx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xdst. 2 ABGB. Z toho lze dovodit, že § 1028 obč. zák. se týká pouze případů objektivní neznatelnosti nebo pochybnosti průběhu hranice (obdobně dle § 920 xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxti nového občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4822/2014, usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 15xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxzení vyvolané na základě § 1028 obč. zák. patří do režimu nesporných řízení (srov. LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 1. In LAVICKÝ, Petr et al.
Zákon o zvláštníxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxkud se žalobce bude domáhat určení průběhu hranice dle § 1028 obč. zák., ale soud dojde k závěru, že hranice je objektivně zjistitelná, musí soud žalobcx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xx xx xxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxzi sousedy subjektivně xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx žalobu na vyklizení přesně určené části pozemku. Pravidlo v § 1028 obč. zák. se v takovém případě nepoužije.
Kdo může žádat povolení nexxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
SMOLKOVÁ, Michaela. Komentář k § 1029. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx správce konkursní podstaty za trvání konkursu k nemovitosti v konkursní podstatě).
2.
SVOBODA, Karel.
Právo imisí, právo cesty a další sousedxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxen vlastník nemovité věci, ale rovněž i detentor (tomu může být nezbytná cesta zřízena pouze ve formě obligačního práva). Dokonce připouští, že i na strxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx]. Publikováno 4. 9. 2014 [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/pravo-nezbytne-cesty-v-novem-obcanskem-zakoniku
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxření však není zřejmé, zda by aktivní legitimaci připustil i v případě vlastníků nemovitých věcí - věcných práv k pozemku.
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x. 197-198.
Autor na základě jazykového výkladu dochází k závěru, že aktivně legitimován k podání žaloby je vlastník jakékoli nemovité věci, tedy nejex xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh názorů:
Názory prezentované v literatuře překračují standardní představu o aktivní legitimaci k žalobě o povolení nezbytné cesty, jak byla zažitx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxe i názor obhajující aktivní žalobní legitimaci pouhého detentora nemovité věci.
Komentář:
Občanský zákoník stanoví, že povolení nezbytné cestx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xodzemní stavba se samostatným účelovým určením, věcné právo k pozemku (např. právo stavby, věcné předkupní právo, zástavní právo, je-li zástavou nemxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxst. 1 obč. zák.).
Zřejmě žádný problém nečiní závěr, že pravidlo lze použít v případě vlastníků hmotných nemovitých věcí (pozemek, podzemní stavba xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx, kteří potřebují přístup k pozemku, vůči kterému mají věcné právo: v první řadě lze vzpomenout právo stavby, ale též užívací právo (§ 1283 obč. zák.), pxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx, na což pamatuje § 979 obč. zák.: musíme uvažovat o tom, zda povaha těchto nehmotných nemovitých věcí nevylučuje použití pravidel o nezbytné cestě. Záxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxžovat v intencích spojení/nespojení. Například právo pastvy sice vázne na určitém pozemku, ale samo toto právo nemůže být spojeno s veřejnou cestou; tx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xemovitou věcí, ale má (či má mít) hmotnou součást - stavbu. To ostatně reflektují i zahraniční právní úpravy, které zřízení xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxona o právu stavby - Erbbaurechtsgesetz, ve spojení s § 917 BGB).
Je třeba vyjádřit se též k názoru Svobody, že zřízení nezbytné cesty může žádat i detexxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx pravidlo stanoví, že detentor může uplatnit právo na ochranu svým jménem, tzn., že může svoji detenci bránit negatorní žalobou. Žaloba na povolení nezxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxx9 obč. zák.
Neexistuje ani mezera v zákoníku, která by ospravedlnila analogii - přístup k pronajatému pozemku má být řešen v nájemní smlouvě. Nemá-xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxmku). V této souvislosti lze připomenout § 2205 písm. a) obč. zák., dle kterého má pronajímatel povinnost přenechat nájemci předmět nájmu tak, aby jej xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxčku). K obdobným závěrům dospěla i německá judikatura (srov. rozsudek BGH ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. V ZR 139/05) a je traktován i v německé doktríně (viz WExxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xmotné nemovité věci a vlastník práva stavby.
A. Lze zřídit nezbytnou cestu skrz budovu? B. Může soud povolit nezbytnou cestu, i když by oxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x x032 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx17, s. 1045.
Autorka poukazuje na judikaturu, z níž vyplývá, že povolit nezbytnou cestu skrze budovu lze pouze výjimečně (Vážný 1685).
2.
SVOxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxne povinnost soudu přihlédnout k tomu, že právo cesty má být zřízeno skrz budovu, která je z vůle vlastníka udržována pod uzamčením, ale tato skutečnost xxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxdvokacie.cz
[online]. Publikováno 4. 9. 2014 [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/pravo-nezbytne-cesty-v-novemxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxř. skrze obytný dům nezbytnou cestu nelze povolit, ale průjezd pod stavbou nebo nad stavbou možný je.
4.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1029 a 1032. In xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxkové právo zřídit nemůže, ledaže by šlo o permanentně otevřený průchod.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory jsou spíše opatrné, xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx cesty skrze budovu, pak pouze výjimečně.
Komentář:
Občanský zákoník výslovně nezakazuje povolit nezbytnou cestu skrze budovu. Obsahuje však oxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup-“;
pravidlo je zjevně inspirováno § 4 zákona č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných, který v xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxi o
a)
budovu,
xx
xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxkonodárce dává větší prostor soudci, aby uvážil, zda je konkrétní budova prostorem uzavřeným za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, zatímxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx žádný zvláštní obsah a můžeme vyjít z toho, co se jím rozumí v běžné řeči: trojrozměrný útvar, ať již přirozeně nebo uměle vytvořený, který se nachází na pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xterá má bránit přístupu cizích osob. Za uzavřený prostor můžeme považovat např. právě budovu, či oplocenou zahradu (srov. usnesení Nejvyššího soudu zx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxysl vlastníka znemožnit přístup cizích osob do určitého prostoru - např. uzamčením nebo ostrahou.
Pravidlo slouží k ochraně domovního klidu a neruxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxní sféry vlastníka. Tam, kde je důraz na ochranu soukromí a domovního klidu nejsilnější (obytný dům), je v podstatě vyloučeno, aby došlo k povolení nezbxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxového Nejvyššího soudu (Vážný 1685): přístup do domu žalobce byl nerozlučně závislý na průchodu domem žalovaného, přičemž průchod byl zvlášť k tomu účxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xpírající se o odlišení vlastnictví k pozemku a stavbě (neplatila zásada superficio solo cedit). V rozsudku ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1274/2003 txx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxbyla součástí pozemku). Podobně v rozsudcích ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1593/2007 nebo ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2009, v nichž se dodávxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xoukromí).
Závěr:
Nezbytnou cestu lze skrze budovu povolit jen zcela výjimečně - pokud zájem žadatele převáží nad zájmem vlastníka budovy na ochraxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
KABELKOVÁ, Eva, FLORIÁNOVÁ, xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx objektivně, když píší, že nezbytnou cestu nelze povolit, existuje-li přístup k dané nemovitosti, který však není vyhovující, či komfortní.
2.
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x017, s. 1045
Autorka píše, že nezbytnou cestu nelze povolit, pokud by přístup zřízený přes cizí pozemek byl pro žalobce pohodlnější (resp. výhodnějšxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxr, 2016, s. 196
Dle autora použité přídavné jméno „pohodlnější“ evokuje, že rozhodujícím měřítkem pro zřízení práva cesty při existujícím nedostatxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
www.bulletin-advokacie.cz
[online]. Publikováno 4. 9. 2014 [cit. 2018-08-16]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/pravo-nezbytnexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xohodlný nebo nejvhodnější a nejvýhodnější, není důvodem pro zásah do práva vlastníka pozemku ta skutečnost, že přes jeho pozemek by se vlastník dostal xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxení“. Tím jejich komentář končí.
6.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1029. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komenxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxjící spojení je sice nepohodlné, vyžadující určité úsilí, nicméně postačující k objektivní potřebě nemovitosti, nelze právo cesty zřídit.
Shrnxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xvýšení komfortu žalobce. Konkrétně se však k hodnocení subjektivního stavu žalobce nikdo nevyjadřuje.
Komentář:
Jednou ze základních podmínek xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxně užívat (§ 1029 odst. 1 obč. zák.). Z toho vyplývá, že žalobce může nezbytnou cestu žádat i v případě, že má určité spojení s veřejnou cestou. Na to navazuxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xpojení.
Nám blízké právní řády přímo otázku pohodlnějšího spojení neřeší - výslovné pravidlo není ani v § 917 an. BGB, ani v rakouském zákoně o povoloxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxře při hodnocení potřebnosti nezbytné cesty. Například v rozsudku BGH ze dne 15. 4. 1964, sp. zn. V ZR 134/62 se uvádí, že vlastník pozemku musí využít stáxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xx. zn. V ZR 175/64, nebo rozsudek ze dne 9. 11. 1979, sp. zn. V ZR 85/78.
Pohodlnější spojení může spočívat v různých skutečnostech. Nejčastěji jde o to, xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xrčitým způsobem zpříjemní život, zvýší jeho komfort, sníží potřebu vyvinout určitou námahu lze označit za pohodlnější spojení.
Dosavadní spojenx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxe po žalobci žádat, aby přijal řešení, které pro něho nebude to nejlepší, nejpohodlnější z více možných, neboť primárně je třeba zvažovat ta řešení, ktexx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxiarity: zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku nelze ospravedlnit, je-li tu jiná možnost, jak ochránit zájem žalobce. Zákoník na to výslovně pxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x
xx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx zasažen“
). Proto by při zkoumání, jak jinak lze případně ochránit zájem žalobce, mělo být rovněž bráno v potaz, zda si může určitým způsobem pomoci sám (xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxalací žaluzií). Například kratší (a tím pohodlnější) cesty může žalobce dosáhnout tím, že vybuduje vjezd do své usedlosti též z druhé strany; pouze ojexxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm práva cesty, že jejich vynaložení není možné po žalobci spravedlivě požadovat - viz rozsudek NS ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004).
Dostatxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx nečiní problémy překonat pár desítek metrů od hranice veřejné cesty pěšky přes cizí pozemek (byť třeba v hůře schůdném terénu), proto je dostatečné zříxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxšení určitého problému - rozhodnutí, které by sice zatížilo vlastníka pozemku, ale nevedlo by k vyřešení situace žalobce, by bylo absurdní.
Tomuto xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx
xxxx xxxxxxx xxxxktivního kritéria je třeba zvážit, že společnost netvoří jen průměrní lidé, za které by snad mohli být považováni lidé ve středním věku a fyzicky zachovxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xočárku. Hledání toho, co je to pohodlnější spojení, tak musí i k uvedeným skutečnostem přihlížet tak, aby rozhodnutí soudu nebylo v rozporu s dobrými mrxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxobce je významným hlediskem pro povolení nezbytné cesty (
„V případě úvahy o zřízení věcného břemene může být výrazně zhoršená pohyblivost manželky žaxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxželce žalobce významně ulehčilo a vlastníkům dotčených pozemků by to objektivně nijak nepřitížilo, věcné břemeno v určitém rozsahu zřídit.“
). V tomtx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxí do hry zkoumání podmínky dostatečnosti/nedostatečnosti spojení s veřejnou cestou. Jinak řečeno, za pohodlnější spojení lze obecně považovat takoxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx (objektivně posuzováno) šlo pouze o pohodlnější spojení, jsou-li na straně žalobce dány takové okolnosti (např. zdravotní povahy), které mu objektixxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx pozemku i na stavby, které se nestávají součástí pozemku?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Související institutx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxemku - nová judikatura a nové problémy.
Soudní rozhledy.
2017, č. 7-8, s. 218
Autor uvádí, že se pravidlo uplatní jen na stavby, které se ze zákona stávaxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1083.
Autor píše, že režim § 1084 obč. zák. dopadá pouze na stavby, které se stávají součástí pozemku, nikoli na staxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx [online]. Publikováno xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Autorka argumentuje podobně jako Petr a píše, že pravidlo se uplatní i vůči stavbám, které se nestávají součástí pozemku.
4.
KINDL, Milan. xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxtávají součástí pozemku.
5.
THÖNDEL, Alexandr. Komentář k § 1084. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxx xxč. zák. se uplatňuje zásada superficies solo cedit, z čehož lze soudit, že pravidlo vztahuje pouze na stavby, které se stávají součástí pozemku.
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 304
Autor tvrdí, že se pravidlo uplatní jak vůči stavbám trvalým, tak i dočasným, které se nestávají součástí pozemku. Argumentuje slovním vyjádřexxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxeratura nejprve tíhla k širokému pojímání věcné působnosti § 1084 odst. 1 obč. zák., poslední publikované názory se však více zaměřují na účel pravidla x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx pododdíl nazvaný „Umělý přírůstek“. V jeho rámci pak pod rubrikou „Stavba“ nacházíme § 1084 odst. 1 obč. zák., který stanoví následek pro případ, že staxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xtavitel nezjistil, kdo je vlastníkem pozemku, na němž chce umístit stavbu, nese sám riziko z toho vyplývající (viz BĚLOVSKÝ, Petr. Komentář k § 1084. In xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx nabytí vlastnictví stavbou, který je originárním způsobem nabytí vlastnictví. Je ovládaný zásadou, že (připojené ustupxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xx (stavba ustupuje půdě). Podobně je v Rakousku nahlíženo na § 418 ABGB (srov. MADER, Peter. Komentář k § 418. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxřazení je zjevné, že § 1083 - 1087 obč. zák. regulují zvláštní případy spojení pozemku a stavebního materiálu (movitých věcí), který nepatří vlastníxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx x x xx6 obč. zák. (). Samozřejmě, pravidla je možné použít jen tehdy, neexistuje-li mezi vlastníkem pozemku a dalšími subjekty (staxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxdek předvídaný v § 1084 odst. 1 obč. zák. může nastat pouze u těch staveb, které jsou součástí pozemku. V případě staveb, které součástí pozemku nejsou, xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx věci (§ 505 obč. zák.), nemůže se § 1084 odst. 1 obč. zák. použít. Neznamená to, že by vlastník pozemku neměl žádnou obranu, proti vlastníkovi takové staxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxupoval dle § 1085 obč. zák. Stavebník stavby, která se nestává součástí pozemku, se ale díky tomuto odlišení nemůže domáhat převedení pozemku do svého xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxt pouze u jazykového výkladu, důležitý je účel pravidla, který spočívá ve vypořádání vlastnictví při spojení nemovité věci s věcí movitou.
Důležitx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x) samostatná hospodářská funkce, 5) kompaktnost materiálu (k tomu srov. např. TÉGL, Petr, MELZER, Filip. Komentář k § 498. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxchylovat ani při použití § 1084 odst. 1 obč. zák. V případech, v nichž stavebník, který na cizím pozemku nezřídí stavbu v soukromoprávním smyslu slova, xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xák. analogicky. Opravňuje k tomu závěr, že použité movité věci se též stávají součástí pozemku.
Závěr:
Pravidlo o nabytí neoprávněné stavby vlaxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxastnického práva od neoprávněného též na pohledávky?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 979, 1109 obč. zák.
Související instituxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxy:
1.
PETROV, Jan. Komentář k § 1109. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2xxxx xx xxxxx
xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx
2.
ZVÁRA, Michael. Účinky smluvního zákazu postoupení pohledávky.
Právní rozhledy.
xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xe všem okolnostem v dobré víře v oprávnění postupitele postoupit pohledávku a pokud k nabytí došlo v rámci některého z případů uvedených v § 1109 obč. záxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 307.
Autor píše, že s ohledem na § 489 a 979 obč. zák. lze usoudit, že pravidlo v § 1109 obč. zák. není pro pohledxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx 44 a násl.
Autor má za to, že s ohledem na účel právní úpravy nabytí od neoprávněného (ochrana právní jistoty stran převodu a dobré víry nabyvatele) by se xxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxx Komentář k § 1109. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 367 (shodně též DOBxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxází k závěru, že nabytí pohledávky podle ustanovení o nabytí od neoprávněného není možné. Převod pohledávky probíhá podle ustanovení o postoupení pohxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x x xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xavíc nelze fyzicky mít u sebe, což vylučuje domněnku, že ten, kdo má věc u sebe, je jejím vlastníkem (legitimační funkce držby), jakožto jeden z nejvýznaxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxky od neoprávněného, část nikoli. Autoři se však převážně pohybují pouze v rovině tvrzení, jedině Dobrovolná nebo Petrov předkládají pro svůj závěr soxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxýšlet o tom, zda se na její nabytí aplikují pravidla x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxných ve veřejném seznamu, což pohledávky jsou. Stejný závěr přijal již Rouček k podobně stavěnému § 367 obecného zákoníku občanského (Komentář k českoxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxti tomu Randa kategoricky uvádí, že se § 367 obecného zákoníku občanského vztahuje pouze na hmotné movité věci (Právo vlastnické dle rakouského práva v xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxské právní úpravy, neboť nová česká právní úprava je tou rakouskou inspirována; navíc obě jsou založeny na širokém konceptu věci v právním smyslu. V Rakxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxllspacher (Das Vertrauen auf äußere Tatbestände im bürgerlichen Rechte. Wien, 1906, s. 198) nebo Oskar Pisko (Das Unternehmen als Gegenstand des Rechxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxo. Tak je tomu v literatuře (např. LEUPOLD, Petra. In Klang Kommentar. 3. Auf. Wien, 2011, s. 604) i v judikatuře (srov. rozhodnutí rakouského Nejvyššíhx xxxxx xx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxckého práva od neoprávněného je ochrana dobré víry nabyvatele vlastnického práva k určité věci. Tato dobrá víra musí mít určitý základ, musí tu být „vzhxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx věcných práv, pak by mělo jít o znak, z něhož všichni mohou rozpoznat existenci příslušného práva. Standardně se k těmto znakům řadí držba.
V občanskxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx držitel je rovněž vlastníkem (i když to není vyjádřeno výslovně jako např. v § 1006 odst. 1 německého BGB, nemá tento rozdíl žádný praktický význam). Máxxx xxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx závěr je funkční tehdy, osvědčuje-li držba nejen vlastnické právo, ale zároveň samu existenci věci a její jedinečnost. To plně funguje v případě hmotnxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxědčuje zápis ve veřejné evidenci. Jen z toho důvodu, že občanský zákoník opustil v rámci regulace nabytí vlastnického práva k movité věci princip tradixx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxních zákoníku).
Klade se otázka, zda tvrzení existence určité pohledávky (byť posílené předložením určité dokumentace), je dostatečným základex xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xapř. o pohledávku z písemné smlouvy, pak není jisté, kolik existuje kopií dané smlouvy, kolik osob může tvrdit, že jsou věřiteli určité pohledávky. Nelxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxx xabyvatele i v případech, v nichž pohledávka vůbec neexistovala nebo již zanikla (neboť byla právě splněna) apod. Dalším ospravedlněním je proto též ocxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xede k rozdílnému řešení ve vztahu k hmotným věcem a pohledávkám, umožňuje § 979 obč. zák.
Závěr:
Pohledávku (s výjimkou pohledávek inkorporovanýxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx pro vytvoření potřebné důvěry, 2) ochrana údajného dlužníka, kterému by bez jeho přičinění (a v rozporu se zásadou smluvní svobody) vznikla povinnost xxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxnovení:
§ 1124 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxení rozsahu zákonného předkupního práva.
Bulletin advokacie.
2016, č. 3, s. 25 a násl.
Autor píše, že oprávněný z předkupního práva má možnost se na naxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxevodní smlouvy.
2.
VRAJÍK, Michal.
Judikatura xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxvěru, že neodpovídá smyslu a účelu zákona, aby porušení zákonného předkupního práva zakládalo neplatnost převodní smlouvy. Za dostatečný nástroj ocxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx24. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 477.
Autor uvádí, že pojetí nové xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx výslovně umožňuje domáhat se převedení věci v případě porušení předkupního práva.
Shrnutí publikovaných názorů:
Příliš publikovaných názorx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxtnosti převodní smlouvy. Toto ostatně podporuje i judikatura ve vztahu k jinému zákonnému předkupnímu právu (srov. rozsudek NS ze dne 17. 12. 2015, sp. xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx. zák. domoci vlastnictví jednotky, je vyloučena úvaha o neplatnosti (zdánlivosti) smlouvy porušující jeho předkupní právo k jednotce při jejím prvnxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxář:
Zákoník v určitých případech ukládá spoluvlastníkovi povinnost nabídnout ostatním spoluvlastníkům spoluvlastnický podíl ke koupi (viz § 112xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xrávu požadují, aby bylo jeho jednání neplatné (viz § 580 odst. 1 obč. zák.). Porušení může mít různou podobu, přičemž zřejmě k nejčastějším patří tyto dxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxeny spoluvlastníkovi.
Dle předchozí právní úpravy platilo, že došlo-li k převodu spoluvlastnického podílu za současného porušení předkupního pxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx v § 40a obč. zák. 1964) a to vůči převodci i nabyvateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 22 Cdo 276/2005). Podle judikatury (nxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xni této možnosti, zůstalo mu předkupní právo zachováno vůči novému spoluvlastníkovi (argumentace analogickou aplikací § 603 odst. 3 obč. zák. 1964)x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí. Z pohledu zkoumaného problému je důležité zjistit, jaký je účel zákonného předkupního práva spoluvlastníka. Tím základním je zřejmě zabránit vstuxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxíme ptát, zda neplatnost převodní smlouvy je nástrojem, který pomáhá naplnit výše zmíněné účely. Když bude jednání neplatné, spoluvlastníkem zůstanx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxipustit vstup nabyvatele do spoluvlastnictví. Zneplatnění smlouvy pouze oddálí rozhodnutí (pomineme-li, že koupěchtivý může ztratit zájem). Předxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx nejeví jako přiměřený. Není totiž potřebný, protože cíle lze dosáhnout jiným prostředkem. Zákonné předkupní právo má totiž charakter věcného práva, x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
Uvést lze též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 789/2016. V dané věci došlo k porušení zákonného předkupního práva podílovéxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x když je případ třeba řešit dle předchozí právní úpravy, žalobce již nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti převodní smlouvy, neboť by tím již xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xe tento spoluvlastník může domáhat vůči nabyvateli, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl; nevyužije-li toto právo, zůstává mu předkupní právo zachxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxátí-li se na něj přehlasovaný spoluvlastník, jde-li o významnou záležitost týkající se společné věci?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxZEK, Jan. Ochrana přehlasovaného spoluvlastníka před újmou hrozící z rozhodnutí ostatních spoluvlastníků. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikoxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxi-z-rozhodnuti-ostatnich-spoluvlastniku-107290.html
Autor spojuje výklad § 1129 odst. 2 obč. zák. s § 1139 obč. zák. s tím, že je na uvážení souxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1148
Autor píše, že přehlasovaný spoluvlastník může žalobou zvrátit rozhodnutí xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx ji zamítnout, nemůže však svým rozhodnutím měnit učiněné většinové rozhodnutí. Argumentace vychází z dosavadní judikatury k občanskému zákoníku z rxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxa: C. H. Beck, 2017, s. 1156-1157
Autor odkazuje k pravidlu v § 1129 odst. 2 obč. zák. s tím, že i o tomto návrhu se rozhoduje dle § 1139 obč. zák. Soud má dlx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxím.
4.
VYCHOPEŇ, Martin. Komentář k § 1139. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-147xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xbč. zák. V komentáři k § 1129 obč. zák. (s. 366) však zmatečně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x zákona o obchodních korporacích.
1. vyd. Olomouc: ANAG, 2014, s. 318-319
Autor v rámci komentáře k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxiřují.
6.
KRÁLÍK, Michal. Komentář k § 1129, § 1139. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx rozhodovacích oprávnění soudu ve spoluvlastnických vztazích, neboť dosavadní judikatura i literatura ve sporech podle § 139 odst. 3 obč. zák. 1964 pxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xá při řešení sporu mezi přehlasovaným spoluvlastníkem a kvalifikovanou většinou spoluvlastníků, která přijala rozhodnutí o významné záležitosti txxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x x xx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxa společné věci se rozděluje do několika kategorií. Nás nyní zajímá případ, v němž spoluvlastníci rozhodují o významné záležitosti (§ 1129 obč. zák.). xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xravidla tak spočívá v poskytnutí ochrany menšině před většinou.
Obdobné pravidlo obsahovala i předchozí právní úprava (§ 139 odst. 3 obč. zák. 196xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxení se společnou věcí“
(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1470/2002), že
„nejde o prostředek k dosažení důležité změny proxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xx xx
xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxvé rozhodnutí, a to i tehdy, pokud by xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xdo 874/2010). Je patrné, že judikatura pevně stála na silném respektu k zásadě majorizace při rozhodování spoluvlastníků.
Pokud bychom pravidlo v x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxkotvit obecné pravidlo, které podrobněji upravuje pravomoc soudu při rozhodování o návrzích spoluvlastníků ve vztahu k přijatým rozhodnutím většinx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xx
aby soud takové rozhodnutí nahradil svým rozhodnutím.
Mezi výše jmenované návrhy lze jistě zařadit i návrh přehlasovaného spoluvlastníka dle x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xměna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.
Je zřejmé, že je tu otevřen prostor pro soud na základx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxx xx xxxx přehlasovaný spoluvlastník domáhat např. toho, aby soud přijaté rozhodnutí zrušil, může soud přijaté rozhodnutí ponechat v platnosti, ale určitým zxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxo 192/2017, ve kterém soud výslovně uvádí, že význam pravidla v § 1139 obč. zák.
„spočívá v tom, že umožňuje soudní ingerenci do rozhodovacích procesů uxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxx
xx
xxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxemž není vázán návrhy účastníků; může rozhodnutí většiny mj. zrušit, nebo změnit.
A. Mohou být příspěvky členů společenství vlastníxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxí náklady rozvrženy jinak, než stanoví zákon?
Související ustanovení:
§ 1, § 1180 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikaxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1196.
Autorka bez bližší argumentace uvxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 90.
Autor s odkazem na obecné pravidlo rozlišení dispozitivních a kogentních pravidel uvádí, že se jexxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxví v teorii a praxi.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 118.
Autorka považuje dané pravidlo za dispozitivní ve smyslu § 1 odst. 2 obč. zák. Konkrétně uvádí, xx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx 67/2013 Sb.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 78
I když si autor nemyslí, že je pravidlo formulováno kogentně, je dle něho stanoveno spravedlivě, a proto kxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx:
Byť xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxého ujednání, jeden názor nejasný, jeden pro kogentnost pravidla.
Komentář:
Při určení toho, zda je pravidlo kogentní, anebo dispozitivní, je třxxx xxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx, nebo nepřímo (např. poukazem na neplatnost odchylného ujednání). Tak tomu u § 1180 odst. 2 obč. zák. není.
Poté je třeba zjistit, zda má pravidlo svxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxnkční demokratická společnost). Je evidentní, že pravidlo v § 1180 odst. 2 obč. zák. nespočívá ani v dobrých mravech, ani ve veřejném pořádku.
Nakoxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxm společenství vlastníků ani se statusem jeho členů nemá toto pravidlo nic společného.
Můžeme tak uzavřít, že pravidlo je dispozitivní. Zákonodárxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx náklady nejsou ovlivněny velikostí užívané plochy, přičemž ale ponechává stranám možnost přizpůsobit výši příspěvků konkrétní situaci každého spoxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxdnit též § 978 obč. zák. Z něj vyplývá, že odchylné ujednání nemá účinky vůči třetím osobám, neboť to zákon výslovně nepřipouští.
Je však třeba rovněx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxř. dobré mravy či veřejný pořádek). Modelově lze uvažovat o příkladu, v němž by bylo ujednáno, že všechny administrativní náklady nese pouze jeden člen x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxtnosti (§ 547 obč. zák.).
Závěr:
Příspěvky členů společenství vlastníků na administrativní náklady mohou být rozvrženy odlišně od zákonného prxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxd publikované názory:
1.
KABELKOVÁ, Eva. Komentář k § 1206. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxhodnutí o změně poměru výše příspěvků na správu domu a pozemku 100% hlasů všech spoluvlastníků. Ale u komentáře k § 1214 obč. zák. píše, že určení této otxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xpoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 89
Autor připomíná oba dva výklady: na shromáždění lze poměr výše příspěvků na xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxnovách.
3.
SÝKOROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnictví v teorii a praxi.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 171
Autorka uvádí, že v otázce poměru výxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
ČÁP, Zdeněk. Komentář k § 1214. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxzhodování, které je činěno jinak než per rollam. Přiklání se k závěru, že ano.
5.
PRAŽÁK, Zbyněk.
Bytové spoluvlastnictví. Komentář k § 1158-12xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxchni vlastníci, musí je prostě učinit všichni vlastníci. Nevyjadřuje se však k šíři působnosti daného pravidla.
6.
NOVOTNÝ, Marek. Komentář k x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx v § 1214 obč. zák. zřejmě nelze pro jeho systematické zařazení použít pro rozhodování na shromáždění; tam stačí k přijetí změny poměru výše příspěvků nx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 833
Autor píše, že pravidlo v § 1214 obč. zák. zřejmě nelze pro jeho systematické zařazení použít pro rozhodováxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx spoluvlastnictví v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 125
Z vyjádření autorky lze soudit, že pravidlo v § 1214 obč. zák. věxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxů:
Většina autorů se kloní k závěru, že i když je pravidlo ve druhé větě § 1214 obč. zák. systematicky zařazeno v rámci pravidel o přijímání rozhodnutí xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxinou se tento závěr předkládá bez argumentace.
Komentář:
Přispívat na správu domu a pozemku je jednou z hlavních povinností vlastníka jednotky. Pxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxtníka na společných částech (výše tohoto podílu se odvíjí od poměru velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě, ledaže xx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xx xxxlý dům) činí relativní výše příspěvku na správu cca 8,41%.
xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx i v předchozí právní úpravě, která požadovala, aby k jinému určení došlo dohodou spoluvlastníků (viz § 15 odst. 1 z. č. 72/1994 Sb.); judikatura Nejvyšxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx na základě zákonem upraveného mechanismu hlasování (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 2. xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xn. 28 Cdo 1253/2006, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 1501/07, nebo usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 353/08).
Dnes můxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxastníka, mezi nimiž není poměr výše příspěvků na správu jmenován. Nic ale vlastníkovi nebrání, aby takový poměr sám určil. Kdyby následně spoluvlastnxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxx-li poměr příspěvků na správu určen v prohlášení vlastníka a vzniká-li v rámci bytového spoluvlastnictví společenství vlastníků jednotek, musí být pxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxí obsahovat
„pravidla- pro příspěvky na správu domu- a pro způsob určení jejich výše placené jednotlivými vlastníky jednotek.“
Změna stanov je v půsoxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxé za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů, k přijetí rozhodnutí o změně stanov je třeba souhlasu většiny hlasů přítomných vlxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xení-li zakotven v prohlášení vlastníka, byl změněn i proti vůli některého ze spoluvlastníků. Ten pak může postupovat dle § 1209 obč. zák. a navrhnout, xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx jelikož tam se nachází pravidlo, které se výslovně týká změny výše příspěvků na správu:
„- mění-li se poměr výše příspěvků na správu xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxké zařazení tohoto pravidla vyvolává otázku, proč je při hlasování mimo zasedání shromáždění vyžadován ze zákona souhlas všech vlastníků, zatímco přx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xx xxxxx následující:
„Obecně se vyžaduje, aby se mimo zasedání rozhodovalo většinou hlasů všech vlastníků jednotek- Změna- poměru výše příspěvků na správu z xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx. Důvodová zpráva k § 1214. In. ELIÁŠ, Karel et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem.
Ostrava: Sagit, 2012, s. 526xx
xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xu prospěchu, jinému se postavení zhoršuje. Ale to platí, ať je rozhodováno na shromáždění, nebo mimo něj. V obou případech je zajištěna informovanost sxxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxoluvlastníci). Nenacházím ospravedlnění, proč v jednom případě zákonodárce stanoví nutnost souhlasu všech a ve druhém případě se spokojí s prostou vxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxady, v nichž se rozhoduje o změně poměru výše příspěvků na správu. Stanoví-li se v § 1206 odst. 2 obč. zák., že zákon může stanovit, že se k přijetí rozhodnuxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxu, je podle zákona třeba souhlasu všech vlastníků jednotek.
Přecházejí dluhy související se správou domu a pozemku při převodu jednotxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1201.
Autorka uvádí, že dluhy, které maxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
2.
HORÁK, Tomáš. Komentář k § 1186. In NOVOTNÝ, Marek et al.
Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 121
Autor pxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxo přecházejí na nabyvatele.
3.
SMRŽ, Ivo. První zkušenosti s aplikací právní úpravy společenství vlastníků jednotek.
Rekodifikace & praxxx
xxxxx xx xx xx x x xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxadou váznoucí na jednotce.
4.
Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3108/15
Soud se zabýval stížností vůči rozsudku Krajskxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xák. na stěžovatele jako nabyvatele nebytové jednotky povinnost podílet se na splácení úvěru od banky čerpaného za účelem opravy budovy, a to formou příxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxx názory: Pražákův, že dluhy přecházejí ex lege, a druhý, dle něhož přecházejí pouze dluhy ve výši uvedené v potvrzení o dluzích souvisejících se správou xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxávní úprava chybí, argumentuje předpokladem racionálního zákonodárce (hovoří-li ustanovení o přechodu dluhů, musí takový případ přechodu dluhů exxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxyslu § 1107 obč. zák.
7.
DVOŘÁK, Tomáš. Převod vlastnického práva k jednotce podle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2015, č. 2, s. 44 x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xjevné, že tyto dluhy považuje za závadu váznoucí na věci podle § 1107 odst. 1 obč. zák.
8.
ČÁP, Zdeněk. Komentář k § 1186. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jaxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xomu a pozemku přecházejí na nabyvatele jednotky. Autor se odvolává na § 1107 odst. 1 obč. zák. V souladu s názorem Schödelbauerové (viz níže) uvádí, že dxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
9.
PRAŽÁK, Zbyněk. Bytové spoluvlastnictví.
Komentář k § 1158-1222 nového občanského zákoníku a k zákonu č. 67/2013 Sb.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxyvatele (cit.: „Formuluje-li zákon, že dluhy přejdou, pak tím určuje, že ze zákona přejdou.“), tedy není třeba odvolávat se na § 1107 odst. 1 obč. zák. K xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxevodce vůči SVJ ze zákona přecházet na nabyvatele jednotky? (9. díl). In:
www.ksb.cz
[online]. Publikováno 25. 11. 2013 [cit. 2014-08-14]. Dostupné xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxe-zakona-prechazet-na-nabyvatele-jednotky-9-dil
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx se vedou polemiky o tom, zda dluh související se správou domu a pozemku je skutečně závadou ve smyslu § 1107 odst. 1 obč. zák.
11.
HORÁK, Tomáš. Komenxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxející se správou domu a pozemku přecházejí na nabyvatele jednotky. Autor rovněž vychází z § 1107 odst. 1 obč. zák., navíc uvádí, že i když nebude potvrzexx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxti staral jako průměrně rozumný člověk.
12.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1186. In KABELKOVÁ, Eva, SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxtele jednotky, pokud nabyvatel měl a mohl z okolností zjistit, že tu takové dluhy jsou, anebo bylo-li to ujednáno. Autorka považuje takový dluh za závadx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvatele o existenci dluhů. Dovozuje, že dlužníkem v potvrzení neuvedených dluhů zůstává převodce.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované nxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxč. zák., a toto obecné pravidlo považují za právní základ pro přechod dluhů ex lege. Ve všech však schází vypořádání se s tím, zda takový dluh skutečně lze xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxytuje výslovný právní základ pro přechod dluhů souvisejících se správou domu a pozemku ex lege z převodce na nabyvatele? V oddíle věnovaném bytovému spxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx pouze povinnosti vystavit potvrzení). Domnívám se, že jím není ani § 1107 odst. 1 obč. zák. Dluh související se správou domu a pozemku je osobním dluhem xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxže existovat odděleně od věci). Takovou závadou je naopak např. zástavní právo, věcné břemeno či právo stavby. Argumentaci skrze § 1107 odst. 1 obč. záxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxidlo výše uvedená literatura opomíjí, přitom jeho aplikace by nutně vedla k závažnému důsledku - zániku dluhu, který by na nabyvatele nepřešel a k výrazxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xedlo ex lege k přechodu dluhů souvisejících se správou domu a pozemku z převodce na nabyvatele. Tím však nelze rozbor ukončit.
Prodává-li někdo jednxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxkových dluzích, které na kupujícího přejdou, anebo o tom, že tu žádné takové dluhy, které by měly přejít, nejsou. To je nová povinnost, kterou zákon o vlaxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx aby se na změně dlužníka dohodly - uzavřou smlouvu o převzetí dluhu podle § 1888 odst. 1 obč. zák. V takovém případě by tedy měl kupující dostat potvrzení x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxuhy na něj nepřecházejí, protože ví, že žádnou smlouvu neuzavřel). Pravidlo v § 1186 odst. 2 obč. zák. první větě, by bylo zbytečné. To odporuje předpokxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxou prodávající s kupujícím sjednat smluvně (rozumná osoba odpovědná za správu domu by bez ručitelského závazku převodce přeci těžko souhlasila s tím, xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx její předběžná opatrnost a ručení by měla požadovat). Racionálnějším se mi proto jeví, že účelem této druhé věty je ochrana osoby odpovědné za správu doxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx obsahuje dvě pravidla, která na tuto skutečnost navazují. Existuje tu normativní mezera v zákoně (zákonodárce chtěl stanovit přechod dluhů ex lege, axx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xdst. 2 z. o. k., který řeší zákonný přechod dluhů při převodu družstevního podílu člena bytového družstva.
Závěr:
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx či je potvrzení řádné, anebo vadné (tyto skutečnosti mohou případně vést ke vzniku práva na náhradu škody vůči tomu, kdo vystavil vadné potvrzení). Exixxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx
x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxy s žalobou proti usnesení shromáždění společenství vlastníků?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1222
Autorka uvádí, že soudní xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx dána kompetence ve věci samé přímo rozhodnout.
2.
SÝKOROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnictví v teorii a praxi.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 17x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxu s právními předpisy a stanovami společenství.
3.
ČÁP, Zdeněk. Komentář k § 1209. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský záxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxlatnost rozhodnutí shromáždění se napadá dle § 258 až § 260 obč. zák. Z toho lze soudit, že dle § 1209 odst. 1 obč. zák. soud zřejmě rozhoduje jiným způsobxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxzí judikatura. Soud tak může rozhodovat pouze o tom, zda bylo rozhodnutí shromáždění přijato v souladu s právními předpisy a stanovami.
5.
HOLExxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx1-822 (shodně HOLEJŠOVSKÝ, Josef. Komentář k § 1209. In NOVOTNÝ, Marek et al.
Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 201xx xx xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxází k závěru, že soud může dle § 1209 odst. 1 obč. zák. o záležitosti rozhodnout jakkoli, aby spravedlivě uspořádal poměry mezi spoluvlastníky.
6x
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 276
Autorka píše, že rozhodování soudu podle § 1209 odst. 1 obč. zák. je obdobou rozhodování podle § 1129 odst. 2 obč. zákx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xá docházet pouze k přezkumu usnesení shromáždění (a případnému vyslovení neplatnosti pro rozpor s právními předpisy či stanovami). Většinově se však xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxuží pravidla ze spolkového práva.
Komentář:
Rozhodování mezi spoluvlastníky na principu majorizace nutně vede ke konfliktům a snaze těch, kteří xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx.
Podíváme-li se do předchozí právní úpravy bytového spoluvlastnictví, pak v § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů čteme:
„Jde-li o dxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxi“) se judikatura držela výkladu, že soud může pouze buď vyslovit neplatnost přijatého usnesení, nebo žalobu zamítnout. Nic víc. Nejvyšší soud argumexxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxk jednotky může domáhat pouze určení neplatnosti přijatého usnesení a nemůže většině vnutit svou vůli. To znamená, že soud pouze přezkoumává, zda shroxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx0, R 58/2012). Tuto svoji judikaturu soud drží i později (srov. rozsudek NS ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 758/2014 nebo rozsudek NS ze dne 19. 10. 2016, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxtentní. Tentýž soud totiž na základě pravidla v § 139 odst. 3 obč. zák. 1964 dlouhodobě prezentuje závěr, že soud může žalobě přehlasovaného menšinovéxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxl (srov. rozsudek NS ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1470/2002, nebo usnesení NS ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 874/2010).
Potud je právní úprava jasxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxkona o vlastnictví bytů. Poskytuje přehlasovanému vlastníkovi jednotky ochranu, doloží-li důležitý důvod, proč by měl rozhodnout o záležitosti souxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxí následovat dosavadní výklad. Do úvahy je však třeba vzít i okolní pravidla, která doznala změn. Jde zejména o pravidla regulující spolky, která se majx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxlcích se použijí podpůrně a přiměřeně na společenství vlastníků jednotek. Mezi nimi nám jde o § 258 an. obč. zák. (neplatnost rozhodnutí orgánu spolkxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxostí, a proto obstojí vedle sebe.
Na misku vah můžeme položit též změnu koncepce ochrany menšinového spoluvlastníka v rámci podílového spoluvlastxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x pravidla v § 1139 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že soud má rozhodovat tak, aby uspořádal právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení; soud přitom xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxlývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky řízení, a proto není soud vázán jejich návrhy).
V rámci právní úpravy podílového spoluvlastnixxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxoluvlastníků a nebude akcelerovat další konflikty (ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 1139. In ELIÁŠ, Karel et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxchodiskem pro řešení konfliktů v rámci spoluvlastnictví (ať již podílového nebo bytového). Lze to podpořit i jazykovým výkladem, protože všude tam, kxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxx xxxxx x 3047 obč. zák., § 191-193, § 428-430 zák. obch. korp. aj.).
Jazykový výklad („navrhnout soudu, aby o záležitosti soudu rozhodl“) i teleologický výxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xávěru, že na základě žaloby dle § 1209 odst. 1 obč. zák. může soud sám o záležitosti rozhodnout a upravit poměry spoluvlastníků. Vedle toho může být rozhxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx V usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 soud rozhodl, že pravidlo v § 1209 odst. 1 obč. zák. je speciální vůči pravidlům v § 258 an. obč. zákxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxdnutích (viz usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016 nebo usnesení ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 781/2018). Bohužel, ani v jednom z rozhodxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxodnutí). Nejvyšší soud však zastává úzký pohled - soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxtostí.
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
TÉGL, Petr. O kolizi limitovaných xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxx xx xx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxitelnosti existence limitovaných věcných práv ve prospěch vlastníka zatížené věci. Z jeho úvah vyplývá, že připouští možnost původního (počátečníhxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1242).
Autor uvádí, že vlastníx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxavby, aniž by právo stavby zaniklo v důsledku splynutí.
3.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo stavby podle nového občanského zákoníku.
Bxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxm práva stavby a může s ním dále nakládat. K počáteční možnosti zřídit právo stavby pro sebe se nevyjadřují.
4.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komenxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx4, s. 714.
Autoři píší, že vlastník xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxeré by se k položené otázce vyjadřovaly. Výslovně kladně na ni doposud neodpověděl nikdo.
Komentář:
Již z římského práva známe zásadu, že nikomu nexxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxé osoby. Právo stavby se systematicky řadí mezi věcná práva k věci cizí, proto i zde se nabízí východisko, že vlastník pozemku nemůže vlastní pozemek zatxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx ). Vlastníkovo oprávnění zřídit na svém pozemku stavbu je projevem jeho vlastnického práva, není k tomu třeba zakládat zvláštní věcné právo. Je to všax xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxy navíc tento závěr nepotvrzují bez výjimky. Připomenout lze rozhodnutí rakouského OGH ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. 5 Ob 145/95, podle kterého je původní xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxstník pozemku může zřídit právo stavby sám pro sebe.
Podíváme-li se na obě zahraniční úpravy blíže, zjistíme, že rakouské právo neumožňuje ani počáxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxB). Rakouský OGH však ve výše zmíněném rozhodnutí píše, že i když následně může dojít k tomu, že jedna osoba vlastní jak zatížený pozemek, tak právo stavbxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxý. Vyústil např. v § 1196 odst. 1 BGB, kde se výslovně připouští počáteční vznik vlastníkova hypotekárního dluhu (), nebo v § 1090 BGB, ktexx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxx xx pro zřízení vlastníkovi osobní služebnosti vyžaduje zájem hodný ochrany). Německá doktrína obecně připouští vznik věcného práva k vlastní věci (sroxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xojetím bližší té německé, když např. v § 1257 odst. 2 obč. zák. výslovně umožňuje zřídit vlastníkovu služebnost (důvodová xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxebnosti (čl. 733 ZGB) se obrací i švýcarská právní úprava, když právě na jeho základě umožňuje zřídit vlastníkovo právo stavby (srov. PIOTET, Paul. Dixxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx 565-567), a to i přesto, že čl. 675 ZGB doslovně pojednává o stavbě na cizím pozemku zřízené jiným vlastníkem.
Česká právní úprava je dle mého soudu oxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xyplývá, že může existovat věcné právo k vlastní věci. Ekonomické zdůvodnění takového postupu je patrné - např. vlastník chce na svém pozemku stavět s cíxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxstující právo stavby; toto zatížení pak samozřejmě s prodejem práva stavby přejde na jeho nabyvatele. Právě praktičnost a hospodářská smysluplnost oxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx vznik následného vlastníkova práva stavby, nebylo by účelné bránit jeho počátečnímu vzniku, když by tohoto cíle mohl vlastník pozemku dosáhnout okamxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxžití pravidla o vlastníkově služebnosti.
Je stavba součástí práva stavby?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx Praha, 2017. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, s. 39
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxé a nehmotné věci. Stavba podle autorky nemusí sdílet právní osud práva stavby (stavbu lze totiž samostatně pronajmout či propachtovat).
2.
PExxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx pravidlem je schována efektivita práva, která zajišťuje užitím vhodných právních termínů shodné nakládání s právními statky, které jsou fakticky zcxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxK, Michal, BERAN, Vladimír at al. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1244).
Autor uvádí, že stavba je součástí práva stavbxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxčástí práva stavby, protože pak by ji nebylo možné propachtovat, pronajmout ani s ní jinak disponovat, což však možné je. Právo stavby a stavba podle autxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx x2, s. 37
Autoři píší, že stavba je součástí práva stavby.
6.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1242. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx, že stavba (věc hmotná) je součástí práva stavby (věci nehmotné). Dále píší, že stavba sice je součástí (vlastnicky jiného) pozemku, nepřirůstá však jxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx uvádí, že stavba není samostatnou věcí, je součástí práva stavby.
8.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchodněprávní revue.
2012, č. 10, s. 273 an.
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxa autorů se drží zákonného pravidla, které výslovně prohlašuje stavbu za součást práva stavby. Menšina autorů toto pravidlo zpochybňuje, když poukazxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxtá a stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí; zároveň však tato stavba podléhá pravidlům o nemovitých věcech.
Právo stavby narušuje superfxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx pozemku). S určitou nadsázkou lze říci, že právo stavby „nahrazuje“ pozemek (např. v rovině katastru nemovitostí se s právem stavby zachází jako s pozexxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxstrukce vyjádřené v § 1242 obč. zák. spočívá v zajištění jednoty při věcněprávním nakládání s právem stavby a stavbou tomuto právu vyhovující. Věcná pxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxže zatěžovat pouze právo stavby jako nemovitou věc, ale nemohou zatěžovat stavbu jako součást práva stavby. Je to stejné jako v případě stavby, která je xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxrakterizují postavení obligačně oprávněného a obligačně omezeného. Sekundárním předmětem obligačních práv mohou být i části věcí. Pronajmout lze txx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xnízdilová, že když by byla stavba právní součástí práva stavby, nebylo by ji možné pronajmout či propachtovat, opomíjejí právě zásadní rozdíl mezi věcxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
x x xxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxě) nakládat se stavbou, přičemž právní předpisy stanoví speciální regulaci pro nemovité věci. Zmínit lze např. tato pravidla občanského zákoníku: § 2xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxavby v rakouském právu, když se stavba považuje za nesamostatnou součást () práva stavby (srov. BYDLINSKI, Franz. xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxé je stavba jako hmotný předmět právní součástí nehmotné věci - práva stavby.
Jak vymezit stavbu ve smlouvě o zřízení práva stavby?
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
ZIMA, Petr.
Právo stavby.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 110 (shodně ZIMA, Petr. Komentář k § 1243. In Pxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xrgumentuje jednak § 1241 obč. zák., jednak nutností zjistit hospodářskou hodnotu práva stavby.
2.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo sxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx x xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xřízení práva stavby, ale blíže neuvádějí, co si pod tím představují.
3.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1250. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xefinovat stavbu co nejpodrobněji to je možné, např. s odkazem na projektovou dokumentaci. Není však zřejmé, zda tato nezbytnost vyplývá ze zákona, anexx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 897.
Autor pouze uvádí, že smlouva o zřízení práva stavby musí obsahxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxčanského zákoníku.
Právní rádce.
2013, č. 3, s. 10 an.
Autorky píší, že mezi povinné náležitosti smlouvy o zřízení práva stavby patří dostatečně určixx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxje na vhodnost charakterizovat stavbu ve smlouvě alespoň obecným způsobem (co do účelu, velikosti, stavebně technického provedení apod.).
Shrnxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxrobný popis stavby. Nejpodrobněji se této otázce věnuje Zima.
Komentář:
Základním xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxou (§ 1240 obč. zák.). Z toho vyplývá nutnost vymezit ve smlouvě zatěžovaný pozemek a stavbu. Blíže se náležitostem smlouvy zákoník nevěnuje a ponecháxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxnost, srozumitelnost a určitost projevu. Právě požadavek určitosti je důležité zkoumat ve vztahu k vymezení pozemku i stavby => ze smlouvy musí být xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxma se ve své publikaci inspiruje zahraniční zkušeností, z níž dovozuje, že ve smlouvě je třeba uvést bližší specifikaci stavby, minimálně jejím účelemx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx alespoň přibližné vlastnosti stavby (zda se např. jedná o bytový dům, nebo o stavbu užívanou k podnikatelským účelům) a zda jde o jednu či více staveb; tíx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xGH označil to, které by pouze obecně zakotvilo právo stavebníka postavit stavbu, a to bez bližší konkretizace (ve smlouvě nestačí pouze opakovat slova xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxdnota předmětu obchodu. Z tohoto rozhodnutí se v Německu vycházelo ještě v 70. letech minulého století (srov. rozhodnutí BGH ze dne 14. 2. 1969, sp. zn. V xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxela. Požadavek na vymezení alespoň přibližných vlastností stavby byl shledán jako příliš svazující, neboť bez nutné potřeby vylučoval z práva stavby xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxx6, když za dostatečně určité považoval právo stavebníka postavit na pozemku budovy všeho druhu v souladu s územním plánem (
Bebauungsplan
), který se texxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxní v tomto smyslu:
„stavebník smí zřídit jakýkoli stavebně přípustný druh stavby“
; přitom posuzoval případ konkrétního ujednání, podle kterého mohl xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxtech (srov. rozhodnutí BGH ze dne 23. 5. 2014, sp. zn. V ZR 208/12, nebo rozhodnutí ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. V ZR 81/14).
Podobné závěry nalezneme v raxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxx xuf fremdem Grund.
2. Auf. Wien: Manz, 2004, s. 34).
Pro závěry o české regulaci jsou německé a rakouské přístupy inspirující, když jistě vyhovují poxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xeobstojí Zimův argument nezbytností umět alespoň odhadnout hospodářskou hodnotu práva stavby. To je riziko smluvních stran, které dobrovolně přebíxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x x241 obč. zák. Toto ustanovení totiž trpí vadnou textací: nejde tu o „účel stavby“, ale jde o „účel práva stavby“ - lze řešit kolizi dvou práv (právo stavbx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxby je mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu - je možné zkoumat, zda existuje právo, které obecně brání zřízení stavby. Tomu, že jde o kolizi dvou xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xomuto závěru mne vedou i inspirační zdroje české právní úpravy: v § 244 vládní osnovy občanského zákoníku z roku 1937 se uvádí, že právo stavby nemohou v xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx (§ 5 odst. 2 Baurechtsgesetz). Dle rakouské judikatury má toto pravidlo zajistit, aby byl vklad práva stavby do pozemkové knihy povolen pouze tehdy, nexxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxem narušena (sekundárně to samozřejmě poskytuje ochranu i oprávněnému z práva stavby, aby nebyl omezen časově předcházejícími právy) - viz rozhodnutx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx.
Pokud bychom nějaký záchytný bod hledali v katastrálních předpisech, pak katastrální zákon nic o účelu práva stavby či účelu stavby neobsahuje. Axxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxx x) katastrální vyhlášky]. To se jeví přinejmenším zvláštním, neboť účel práva stavby je dán zákoníkem (viz § 1240 obč. zák.). Určité vysvětlení podávx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx ve vzoru vyžaduje uvedení
„účelu práva stavby“
, což je však doprovozeno poznámkou:
„Uveďte, pro jaký typ stavby bylo právo stavby zřízeno (účel práva sxxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxdy.
Závěr:
Stavba musí být ve smlouvě o zřízení práva xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx (např. svým účelem - rodinný dům, skladiště, parkovací dům, sportovní hala apod.), ale i tehdy, je-li ujednáno právo stavebníka zřídit jakýkoli stavexxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxvolení vkladu, neboť katastr nemovitostí vyžaduje, aby byl v návrhu uveden účel stavby. Výslovný odkaz na stavební přípustnost je navíc nadbytečný, nxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx dobu 99 let?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1247-1248.
Autor se přiklání k tomu, že není možné prodloužit trvání práva stavby nad 99 let. Docházelo by tím ke xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxUMÍNSKÁ, Lucie. Právo stavby v praxi. In: [online]. Publikováno 16. 9. 2016 [cit. 2017-10-20]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/txxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx 99 let.
3.
PETR, Pavel. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 89.
Autor xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxální dobu trvání. Zákaz prodlužování dle jeho soudu ze zákoníku nevyplývá.
4.
ZIMA, Petr. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 65-6xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxdává; píše, že tato otázka může způsobovat interpretační problémy.
5.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo stavby podle nového občanskéhx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xrvání práva stavby překročit 99 let.
6.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1245. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxzeno na dobu kratší než 99 let, zákoník umožňuje, aby smluvní strany trvání práva stavby prodloužily. Byť to nepíší výslovně, zřejmě nepovolují prodloxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 900.
Autor opakuje názor prezentovaný Eliášem (viz níže).
8.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavbxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxvby, je možné prodloužit trvání práva stavby v čase, kdy se doba původně ujednaná blíží ke konci, i nad 99 let.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx názor nelze určit.
Komentář:
xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx hranice. Snad vlivem některých zahraničních právních úprav, které to rovněž činí (např. Rakousko a Švýcarsko shodně 100 let). Je však třeba si uvědomixx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxčenského řádu založeného na děleném vlastnictví je dnes opravdu okrajové). Omezení proto vnímám především jako snahu předcházet nežádoucímu narušoxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxeno (§ 1245 obč. zák.). S ohledem na to, že neexistuje žádné kogentní pravidlo, které by zakazovalo bezprostředně po uplynutí doby znovu zřídit to samé pxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxí trvání práva stavby musí respektovat časové omezení vyplývající z § 1244 odst. 1 obč. zák. - tzn., že od okamžiku účinnosti prodloužení doby trvání nexxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx (srov. KRČMÁŘ, Jan. 3. vydání. Praha: Knihovna sborníku věc právních a státnxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxadí za prodlužovaným právem stavby (§ 1245 obč. zák.).
Příklad: Právo stavby bylo sjednáno od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2070 (na 55 let). Ujednají-li si strxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxe o 70 let, což je méně než maximální povolená doba trvání práva stavby.
Tento názor je zastáván i v rakouské judikatuře k § 3 odst. 1 zákona o právu stavxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xejvyššího soudu ze dne 27. 8. 1996, sp. zn. 5 Ob 135/95. Hlásí se k němu i rakouská doktrína (srov. OBERHAMMER, Paul. Die Beendigung des Baurechts. In KLETxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx, 2004, s. 75).
Podíváme-li se do jiných nám blízkých právních úprav, tak např. německý zákonodárce vůbec nestanovil maximální dobu pro zřízení práxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxvou dobu, která od prodloužení nepřesáhne 100 let; k tomuto prodloužení může dojít jen jednou, poté musí strany zřídit právo stavby jako zcela nové.
Zxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xrvání a doby, o kterou je právo stavby prodlouženo, však může překročit 99 let.
Mohou si strany ujednat právo vypovědět závazek založenx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxící instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SCHATTKE, Alena. [online]. Praha, xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxívá, že by mělo být možné ujednat možnost odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby, přičemž důvod by neměl zahrnovat formulaci rozvazovací podmínkxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxstovalo, proto se nemůže uplatnit ani § 1249 obč. zák. Ujednání výpovědních důvodů ale nepřipouští, neboť tento institut považuje za bližší rozvazovxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxISK, Michal, BERAN, Vladimír at al. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1251-1252).
Autor uvádí, že ujednání specifickýcx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxutor nepřipouští ani použití § xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx platu (déle než 2 roky) by mohl být pro výpověď ujednán.
3.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1248. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Joxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx, pouze uvádějí dílčí tvrzení, že zákoník nepřiznává stavebníkovi oprávnění po dobu trvání práva stavby vyvázat se jednostranným právním jednáním z pxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx se jednostranným zrušením závazku ze smlouvy o zřízení práva stavby zabývá pouze Zima. V praxi se však důvody pro odstoupení od smlouvy nebo pro výpověď xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x obč zák. in fine); obdobné pravidlo nacházíme v německé (§ 1 odst. 4 ErbbauRG) i rakouské právní úpravě (§ 4 odst. 1 BauRG). Podmínka je charakteristicxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxlost může být zcela nezávislá na lidské vůli nebo na ní může být naopak závislá. Příkladem může být podmínka spočívající v nezaplacení stavebního platux xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xozvazovací podmínky by vedlo k nežádoucí a neúnosné ekonomické nejistotě. Došlo by totiž k faktickému zpochybnění obchodovatelnosti práva stavby a jxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx 10. Aufl. Köln: Carl Heymanns Verlag, 2014, s. 54 an.). Potenciální kupci či úvěrující by byli vystaveni riziku v podobě nekontrxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxh subjektů.
Nahlížíme-li na pravidlo izolovaně, bylo by jednoduché říci, že nelze připustit použití institutů, které by ve výsledku založily podoxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx přestože německá i rakouská právní úprava zakazují podmínit trvání práva stavby rozvazovací podmínkou, v řešení otázky přípustnosti jednostrannéhx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxvat.
Německá doktrína nepřipouští jednostranné zrušení závazku ze smlouvy o zřízení práva stavby (výpovědí, odstoupením) poté, co již právo stavxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxmínky. Toto se týká nejen sjednaných mechanismů skončení závazku, nýbrž i zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy (srov. HUSTEDT, Volker. Komentáx x x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx Manfred. Komentář k § 1 ErbbauRG. In Berlin: Sellier - de Gruyter, 2009, Rn. 38); shodně x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx, sp. zn. 5 U 112/14).
Zde je třeba vzít v potaz, že v německé právní úpravě není obsaženo ani pravidlo umožňující výjimečně právo stavby vypovědět (naxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxý zánik práva stavby je připuštěn na základě dohody vlastníka pozemku se stavebníkem - s tím však musí souhlasit třetí osoba, jejíž právo zatěžuje právo xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x x x xxxxx x xxuRG umožňuje ujednání výpovědi pro případ, že se stavebník ocitne v dlouhodobém prodlení s úhradou stavebního platu (po dobu nejméně dvou po sobě náslexxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx v rakouské doktríně dovozována přípustnost sjednání výpovědi pro podstatné porušení smlouvy, tedy z důvodu, který se svojí závažností vyrovná zákonxxxx xxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx). 2. vyd. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2004, s. 78 an.). Takový závěr našel oporu i v judikatuře (xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx, přesahuje možnosti přezkumu v rámci řízení o zaknihování práva stavby do pozemkové knihy, proto je možné zápisu dosáhnout až na základě soudního rozhxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxdárce na jedné straně stanoví zákaz ujednání rozvazovací podmínky, na druhé straně však počítá s tím, že právo stavby může zaniknout předčasně (§ 1249 oxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxod.
Pokud bychom striktně trvali na zákazu rozvazovací podmínky, resp. všech ujednání, která navozují obdobný stav nejistoty, nenašlo by uplatněxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxrazně nenaruší jistotu, která je garantována třetím subjektům, jejichž věcné právo zatěžuje právo stavby. Vyjdeme-li z § 11 obč. zák., pak pravidla o zxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxžití vyjadřuje volnější vztah mezi ustanovením, na které se odkazuje, a vymezenými právními poměry - nelze je používat automaticky, je tu dán prostor pxx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxit dohodu stran o zrušení práva stavby (s věcněprávními účinky) - viz § 1981 obč. zák. Předchozí souhlas třetích osob není třeba, osoby s limitovanými vxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxo nelze, neboť by tím došlo k výraznému založení prvku nejistoty a ke kolizi s účelem zákazu v § 1246 obč. zák. Zákoník připouští odstoupení od smlouvy v dxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxavby. Existuje-li pravidlo chránící třetí osoby s limitovanými věcnými právy (§ 1249 obč. zák.), pak lze těžko nutit vlastníka pozemku či stavebníka, xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx o důvody, které lze objektivně považovat za tak závažné, že by rozumný člověk, který by jejich nastoupení předvídal v době uzavření smlouvy, vůbec takoxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx xteré lze objektivně považovat za tak závažné, že by rozumný člověk, který by jejich nastoupení předvídal v době uzavření smlouvy, vůbec takovou smlouvx xxxxxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
PETR, Pavel. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 92-93
Autor se přihlašuje k závěxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx 2017 [cit. 2017-11-10]. Dostupné z: http://hdl.handle.net/20.500.11956/91671. Disertační práce. Právnická fakulta UK, s. 143
Podle autora zanxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx 1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 51
Autorka píše, že po zániku práva stavby se dům, v rámci něhož byly vymezeny jednotky, stane součástí pozemku a jednxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxdit závěr, že se zánikem práva stavby zaniká též bytové spoluvlastnictví.
Shrnutí publikovaných názorů:
Problematika vymezení jednotek v rámxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxva stavby na jednotky možné. Ve vztahu k osudu bytového spoluvlastnictví při zániku práva stavby se autoři převážně shodují - bytové spoluvlastnictví xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxo práva není tradičně omezeno. Nemyslím, že by v tomto bodě vznikal problém, neboť právní omezení trvání vlastnického práva známe i z jiných institutů - xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxk.) nebo dočasné vlastnické právo předního dědice do nabytí vlastnického práva svěřenským nástupcem v rámci dědického práva (§ 1513 obč. zák.). Obdobxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxluvlastnictví v rámci práva stavby je známá i v Rakousku (§ 6a Baurechtsgesetz) a v Německu (§ 30 Wohnungseigentumgesetz).
Připustíme-li, že práxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xbč. zák.), musíme řešit, jaký bude osud tohoto bytového spoluvlastnictví po zániku práva stavby.
Jednotka vymezená v rámci práva stavby zahrnuje uxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxotek zakládá právo mít na pozemku dům (§ 1160 odst. 2 obč. zák.). Má-li např. bytové spoluvlastnictví 10 jednotek s 10 různými vlastníky, právní pozici sxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxtí, že při zániku práva stavby uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, připadá stavba do vlastnictví vlastníka pozemku, stává se jeho součástí (§ 1255 oxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxe-li věc v právním slova smyslu, zaniká tím též vlastnické právo k ní. Dosavadní vlastník jednotky ztrácí své vlastnické právo, byť prostor v domě, kterx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxvním slova smyslu stane právní součástí (§ 505 obč. zák.) jiné věci odlišného vlastníka. Rovněž i zde dosavadnímu vlastníkovi zaniká jeho vlastnické pxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxtí. Obdobně i v Rakousku zaniká se zánikem práva stavby bytové spoluvlastnictví (§ 35 odst. 1 Wohnungseigentumsgesetz).
Nesdílím názor Sýkorovéx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx se součástí jednotek musel stát podíl na pozemku. A k takové transformaci jednotek-nemovitých věcí chybí zákonný podklad. K podobnému závěru dospěla x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxx zaniknout i předčasně. Pro takový případ poskytuje občanský zákoník ochranu osobě, pro kterou bylo k právu stavby do veřejného seznamu zapsáno věcné pxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxit trvání práva stavby a jednají v důvěře v zápis v katastru nemovitostí o posledním dni trvání práva stavby. To však není případ vlastnického práva k jedxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxniknou i jednotky a vlastnické právo jejích dosavadních vlastníků. Jiným případem by bylo zřeknutí se práva stavby (§ 1248 obč. zák.), pak by právo stavxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx právo stavby, v jehož rámci existovalo bytové spoluvlastnictví, toto bytové spoluvlastnictví zaniká (jednotky přestávají existovat jako věci v práxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxchny nové pozemky?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Dopxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1263
Autor výslovně na danou otázku neodpovídá, ve výkladu však zdůrazňuje, že služebnost nemůže zatěžovat povinnéxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxentář k § 1264. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2xxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xozemku od panujícího pozemku a dopad na existenci pozemkové služebnosti. In:
www.bulletin-advokacie.cz
[online]. Publikováno 7. 4. 2014 [cit. 201xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-sluzebnosti
Autor dovozuje, že při rozdělení panujícího pozemku se služebnost nadále vztahuje pouze k dosavadnímu pozemku, s nově vzniklým pozexxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxí et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 944
Autoři řeší změnu panujícího pozemku pouze cx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxé.
5.
KABELKOVÁ, Eva.
Věcná břemena v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 105-106
Autorka v rámci výkladu o míře služxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxí publikovaných názorů:
Jednotliví autoři se předestřené otázce většinou výslovně nevěnují, vyjadřují se jen obecně, proto nelze uvést, zda tu panxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx pozemku). Přitom jde o případ, který nemusí v praxi nastat pouze zřídka. Například vlastník oddělí ze svého panujícího pozemku část, aby ji jinému prodxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxerou se nelze dostat jinak než přes zatížený pozemek ani z nově oddělené části. Nebo vlastníkovi panujícího pozemku svědčí zákaz zastavět sousední pozxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxastníkovi nového pozemku?
Vyjít je třeba z pravidla v § xxxx xxxxx x xxxx xxxx x
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxí panujícího pozemku je změnou, kterou lze podřadit pod pravidlo v § 1264 odst. 2 obč. zák. Obecně proto platí, že oba pozemky vzniklé rozdělením, budou xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxzsudek NS ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 328/2005). Proto je třeba zkoumat, zda k tomu v důsledku rozdělení nedochází.
V našich dvou případech vymezxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxho pozemku, tak vlastníkovi oddělené části. Ve druhém případě - právu cesty - to již nemusí platit, neboť poměry se mohou radikálně změnit: místo původnxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx se mohl vlastník zatíženého pozemku bránit negatorní žalobou.
Uvést lze i pravidlo v § 1151 obč. zák., které případ rozdělení panující věci řeší spexxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxura s odkazem na judikaturu prvorepublikovou (srov. usnesení NS ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2016/2007, Vážný 9657).
K obdobným závěrům dojdeme x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxím pozemku. Rozdělení panujícího pozemku tak nemá vliv na existenci služebnosti, ledaže by měla svědčit jen reálné části panujícího pozemku - pak by zaxxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx nalezneme ve švýcarském právu: dle čl. 743 odst. 1 ZGB platí, že při rozdělení panujícího pozemku nadále trvá služebnost ve vztahu ke všem částem. Podle xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxx xxx xsrov. též rozsudek BGH ze dne 25. 1. 2008, sp. zn. V ZR 93/07).
Poukazuje-li Rosický na pravidlo v § 1265 odst. 1 obč. zák., je třeba uvést, že to zakazuje xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xičemu takovému nedochází.
Závěr:
Obecně platí, že služebnost trvá i při rozdělení panujícího pozemku pro všechny jeho nové díly. Výkon oprávněnx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxvěnuje výkladu slov „dopravovat se vlastní silou“. Uvádí však, že je použitelná dosavadní judikatura, která byla ovlivněna úpravou v obecném zákoníkx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 786
Autor blíže nevymezuje slovní spojení „dopravovat se vlastní silou“. Odkazuje pouze na judikxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xan. Komentář k § 1274. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 982
Autoři uváxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xa kole, koloběžce a podobném náčiní, nechat se nosit na nosítkách nebo vozit v rikše.
4.
KABELKOVÁ, Eva.
Věcná břemena v novém občanském zákoníku.
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxvý judikát (Vážný 11053), v němž se uvádí, že právo stezky zahrnuje právo vést kolo, nikoli však také právo na něm jet.
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxezující služebnost stezky pouze na pěší chůzi, tak názory umožňující užití různých technických prostředků (kolo, brusle apod.).
Komentář:
Zříxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx (služebnost vznikne např. vydržením), stanoví zákoník subsidiárně, co je obsahem služebnosti stezky. Kromě jiného se stanoví, že „zakládá právo choxxx xx xx xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx může stezku využívat dvěma způsoby: a) chodit po stezce (tedy pěšky, tzv. „po svých“), a b) dopravovat se po stezce lidskou silou. Není tedy pravdou, že jxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxující služebnosti cesty právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly (tedy nejen těmi, které jsou poháněny lidskou silou).
Co vše lze zahxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxu i někoho jiného (ne však koně či jiného zvířete - § 1274 odst. 2 obč. zák.). V dnešní době by bylo spíše raritou, pokud by byl někdo nošen v nosítkách, k běžxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx jde o náhradu vlastní lidské síly dopravovaného jinou lidskou silou). S využitím vlastní lidské síly se člověk může běžně pohybovat např. na jízdním koxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xni nestanoví, že prostředek použitý k dopravě na stezce musí být výlučně poháněn lidskou silou. Je tu nechán prostor přizpůsobit závěr okolnostem každxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxší než větší (§ 1258 obč. zák.). Například je třeba zohlednit stav stezky, její povrch a působení různé dopravy lidskou silou a použitých prostředků na xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxlidními vozíky poháněnými motorem a tlačenými doprovázející osobou [viz § 2 písm. j) zákona o provozu na pozemních komunikacích], navíc pro služebný pxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxzují na prvorepublikovou judikaturu (Thöndel, Kabelková, nepřímo Spáčil). Jednoduché převzetí prvorepublikové judikatury xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x x xxx xx xx xx xxxxx xx x x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxbě právo po této stezce choditi, lidmi se dávati nositi nebo jiné lidi nechati k sobě přicházeti.“ Šlo o užší oprávnění, z něhož vychází i judikatura nepřxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xžívat.
Závěr:
Oprávněný může stezku využívat dvěma způsoby: chodit po stezce pěšky nebo se po stezce dopravovat lidskou silou. K tomu lze využít růxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
Kdo se může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rexxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1282
Autor uvádí, že zrušení či omezení služebxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xPÁČIL, Jiří. Zrušení služebnosti pro změnu poměrů. Komentář k rozsudku NS ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014.
Soudní rozhledy.
2015, č. 7-8, s. xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xdo 4494/2014.
Soudní rozhledy.
2015, č. 10, s. 352)
Autor píše, že v určitých případech je na místě dovodit aktivní legitimaci oprávněného na základx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 846
Autor píše, že možnost domáhat se soudního rozhodnutí je dána jen vlastníkovi služebné věci (povinnému). Naxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx, Jan. Komentář k § 1299. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1031-1032.
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxč. zák., případně nad opuštěním věci (služebnosti), což by vedlo k jejímu zániku.
5.
KABELKOVÁ, Eva.
Věcná břemena v novém občanském zákoníku.
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxikovaných názorů:
Autoři se v publikovaných názorech většinou nějakým způsobem snaží dovodit, že se oprávněný může rovněž domáhat zrušení či omezexx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
Komentář:
Problematika aktivní legitimace k žalobě na zrušení či omezení služebnosti není novou. Již za předchozí právní úpravy nebylo zprvu jasnéx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxa odpovídajícího věcnému břemeni? Soudní rozhledy. 2009, č. 3, s. 80 an.). Pravidlo v § 151p odst. 3 obč. zák. 1964 totiž jen obecně stanovilo, že soud můxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxému (viz rozsudek NS ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3619/2008, R 108/2009, rozsudek ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1330/2011, nebo rozsudek ze dne 26. 1xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxi služebnost vykoupit (viz ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 1299 až 1302. In ELIÁŠ, Karel, et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zpráxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxcí k žalobě nemá. Nutno však připomenout, že argument a contrario nelze použít tam, kde existuje prostor pro dotváření práva. Již z § 10 obč. zák. vyplývxx xx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxntář k § 10. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek I. § 1-117.
1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 194). Proto je třeba nxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x x xx99 odst. 2 obč. zák. Dle mého soudu je zvláštní reakcí zákonodárce na kvalifikovanou změnu okolností (jde o speciální pravidlo vůči § 1765 obč. zák.): zxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xprávněného, tak ve prospěch povinného. Řeší-li zákonodárce toto vychýlení pouze v případě negativního ovlivnění právního postavení povinného, lze xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxvidla, ne jeho (snad) nedokonalé jazykové vyjádření. Proč by měl mít oprávněný horší právní postavení než povinný? Ospravedlnění k tomu nevidím.
Pxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxbo § 2000 odst. 1 obč. zák.), neboť jejich použití by bylo vyloučeno speciálním pravidlem v § 1299 odst. 2 obč. zák. (vědomým rozhodnutím zákonodárce přxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx x018, sp. zn. 22 Cdo 155/2018, když uvádí, že
„nic nenasvědčuje záměru zákonodárce vyloučit oprávněnou osobu z možnosti domáhat se zrušení služebnostix
x xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxvné zakotvení možnosti oprávněného domáhat se zrušení služebnosti není nezbytné, protože v případě zájmu oprávněného na zrušení služebnosti dojde zxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xlužebnosti.
Závěr:
xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
A. Lze zastavit soubor pohledávek? B. Může vlastník celé nerozdělené věci zastavit pouze podíl na této věci?
Petr
Bezouška
A. Lze zasxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petra. Komentář k § 1335. In xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxgumentů pro možnost zastavení souboru pohledávek - poukazuje na úpravu vespolného zástavního práva, nebo na vazbu zastavitelnosti pohledávky na jejx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx C. H. Beck, 2016, s. 127
Autor píše, že soubor pohledávek může být zástavou (ať již je či není hromadnou věcí), neboť je hodnotou, s níž lze obchodovat.
xx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxwww.obczan.cz/clanky/obczan-live-lze-zastavit-soubor-pohledavek
Dle autorova názoru neexistuje žádná pochybnost o tom, že může být zastavexx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx převod souboru pohledávek, pak tím spíše musí být možné jejich „prosté“ zastavení. Navíc uvádí, že v některých případech může mít soubor pohledávek kvxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxisem do Rejstříku zástav, neboť soubor pohledávek není hromadnou věcí (nevykazuje její typické znaky). Stanovisko se však výslovně nevyjadřuje k tomxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxf et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 896, 906
Autor výslovně neřeší, zda je soubor pohxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx x x x312 odst. 2 obč. zák. píše, že při označení zástavy přichází v úvahu buď její individualizace, anebo její označení jako věci hromadné; soubory věcí (texx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxe]. Publikováno dne 10. 3. 2014 [cit. 2014-09-08]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.hxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxedávek, tedy jej považuje za způsobilý předmět právního obchodu (§ 1887 obč. zák.).
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1310, 1335. In SPÁČIL, Jiří et axx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxi věci je okruh aktiv, která mohou být zástavou, velmi rozsáhlý. Jelikož § 1887 obč. zák. výslovně upravuje postoupení souboru pohledávek, a to současxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx x xxx xxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx Dostupné z: http://cfoworld.cz/legislativa/zastavni-pravo-po-rekodifikaci-2522
Autoři zastávají stanovisko, že soubor pohledávek lze zasxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva).
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se buď výslovně k možnosti xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xomentář:
Notářská komora v červenci 2014 vydala stanovisko, kterým soubor pohledávek označila za zástavu, která není způsobilá k zápisu do Rejstříxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxvých pohledávek (či jiných věcí) z nich nečiní hromadnou věc. Hromadná věc musí vykazovat určité znaky: jistý stupeň vnitřní sounáležitosti (funkčníxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xěcí, které ji vytvářejí. Stanovisko Notářské komory však v praxi vyvolalo otázku, zda soubor pohledávek vůbec může být způsobilou zástavou.
Připoxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx vznikne vlastnické právo až v budoucnu. To je velmi široké vymezení, zvláště pokud si uvědomíme, jak široké je v novém občanském zákoníku vymezení věci x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xůže být zástava ve smlouvě určena buď jednotlivě, anebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Za pozornost xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxolik věcí.
Použijeme-li výše uvedená ustanovení občanského zákoníku na soubor pohledávek (či jakýkoli jiný soubor věcí), získáme následující. Pxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxny nejsou a tento důležitý aspekt pro to, aby mohly být zástavou, je splněn. Dlužník standardně vlastní široké spektrum a množství pohledávek vůči svým xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxdy o jiný způsob určení zástavy. Že je takové určení předmětu pro obchod obecně dostatečné, potvrzuje i § 1887 obč. zák., který takové určení považuje zx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxsány dostatečně určitě a jednotně jako soubor, a jedná se tak o jeden z případů vespolného zástavního práva.
Zároveň je třeba znovu připomenout, že txxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxu), a proto se na takovou zástavu neaplikují pravidla o zástavě hromadné věci (tedy ani důsledky plynoucí např. z § 1348 obč. zák.).
Občanský zákoníx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxckou úvahou se jeví, že takto lze zastavit též soubor pohledávek. Tu však nastává potíž, neboť Rejstřík zástav na to není připraven, laicky řečeno: „nemx xx xx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xebezpečí číhající v § 1371 odst. 3 obč. zák.: dá-li dlužník jednotlivou pohledávku jinému zástavnímu věřiteli do zástavy sice později, než byla zastaxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xvoří soubor pohledávek.
Závěr:
Nový občanský zákoník nebrání tomu, aby byly i nadále zastavovány soubory pohledávek, přičemž ve vztahu k budoucíx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxk v zástavní smlouvě dostatečně určité. Požadavek na určitost přitom nemůže být v případě vymezení souboru pohledávek pro účely zřízení zástavního prxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxející ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo v novém občanském zákoníku.
2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 61-63
Autor vystupuje proti závěru judikatury, žx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxký.
3.
FIALA, Josef. Komentář k § 1309, § 1310. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxvní dlužník je vlastníkem celé věci (NS 30 Cdo 1268/2002).
Shrnutí publikovaných názorů:
Hlubší rozbor daného problému nacházíme pouze u Vymazxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx zák.). Toto zákonné pravidlo však nepůsobí ve vzduchoprázdnu a je třeba je zasadit do kontextu. Je-li věc ve spoluvlastnictví, je každý ze spoluvlastnxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xento ideální podíl je nehmotnou věcí (§ 496 odst. 2 obč. zák.) a jako takový může být zástavou, není-li to na újmu právům ostatních spoluvlastníků (§ 1123 xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxvinsku.
Jiným případem je konstrukce tzv. samovlastnického ideálního podílu na věci a případných věcných práv k němu. Lze připomenout, že jednou zx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx k existující, individuálně určené věci a vždy pouze na věci jako celku. Smyslem této zásady je ochrana právní jistoty třetích osob. Ve vztahu k zástavníxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xelze zřídit k obecně neurčitému majetku, pozůstalosti apod., ani k části či součásti věci.
Spoluvlastnický podíl vyhovuje zásadě speciality zástxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxuto vyhovuje i samovlastnický podíl. Z Návodu pro správu katastru nemovitostí (bod 6.3.2.1.2) vyplývá, že v katastru nemovitostí lze zobrazit i zastaxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxě zjevné, se kterou ideální částí v určitém okamžiku vlastník disponuje - zda se zatíženou, nezatíženou, nebo z části zatíženou, je třeba říci, že to je pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxeální polovinu věci, musejí určit, zda jde o zatížení doposud nezatížené poloviny, nebo o zástavní právo druhého pořadí na již zastavené polovině; jinxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxx2002 připustil, aby vlastník celé věci dal do zástavy i jen její ideální část. V odůvodnění se opírá postulát vlastnické svobody (může-li zastavit celxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xíly věcí hmotných mohou býti zástavou, a to nejen v případě spoluvlastnictví, nýbrž i v případě samovlastnictví (ROUČEK, František. Komentář k § 448. Ix xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxr panuje doposud i v rakouské doktríně, viz WOLKERSTORFER, Thomas. Komentář k § 448. In FENYVES, Attila, KERSCHNER, Ferdinand, VONKILCH, Andreas et alx
xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx. Komentář k § 448. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al. ABGB-ON. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, s. 821. I v Rakousku všxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xnd Universitätsbuchhandlung, s. 375), které vycházejí z toho, že vlastník nemůže své plné právo svévolně rozdělit na podíly.
Závěr:
Vlastník cexx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1311 obč. xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxej. Komentář k § 1311. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1295.
Autxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx
GEJDOŠ, Miroslav, KARFILÁT, Jakub. Vznik zajištění dluhů určitého druhu zástavním právem a jejich vymezení.
Právní rozhledy.
2016, č. 10, s. 352 anx
xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxm o zdůraznění zajišťovací funkce zástavního práva.
3.
ARABASZ, Jindřich, BOGUSKÝ, Pavel. Akcesorita zajištění dle Nejvyššího soudu - z dobrxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxd chybně vykládá zásadu akcesority zástavního práva a směšuje různé funkce zástavního práva. Podle autorů se vznik zástavního práva k zajištění budouxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 137
Autor uvádí, že je-li zástavou nemovitá věc, vzniká sice zástavní právo již dnem vkladu do katastru nemovitostí, ale rxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 113-118 (shodně VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo.
1. vyd. Praha: Linde, 2012, s. 7xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxeným v judikatuře, že vzniká až se vznikem pohledávky (R 70/2006).
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxa: Wolters Kluwer, 2014, s. 901 (stejně též FIALA, Josef In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří et al.
Občanské právo hmotné. Díl třetí: Věcná práva.
1. vyd. Prahxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xoudit, že vznik zástavního práva nespojuje až se vznikem pohledávky.
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1311. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník Ixxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxlon od akcesority zástavního práva ve fázi vzniku zajištění. Judikaturu, která dovozuje opak, považuje za překonanou a neaplikovatelnou (např. R 70/xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1096.
Autoři píxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxně vyplývá, že zástavní právo již před vznikem pohledávky existovalo. Vycházejí z toho, že tu zákon stanoví výjimku z akcesority zástavního práva.
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x. 583
Autorka uvádí, že zástavní právo platně vznikne přesto, že ještě neexistuje zajišťovaná pohledávka, neboť je potlačena akcesorita zástavního xxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx, že při zajištění budoucí pohledávky jde o výjimku z akcesority zástavního práva. Akcesorita však není zcela potlačena, je jen prozatímně odsunuta do xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
Autoři publikovaných názorů se shodují na tom, xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xracích nalezneme též přímé vymezení vůči názorům vysloveným v judikatuře). Pouze dodávají, že takové zástavní právo lze samozřejmě realizovat až po vxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx že „Zástavní právo je právem akcesorickým. Vyplývá z toho, že zástavní právo platně vznikne na základě platné zástavní smlouvy, jen jestliže platně vzxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx až s okamžikem vzniku pohledávky. Shodný názor soud vyjádřil též v rozsudku ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003.
Naposledy se Nejvyšší soud k dxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxky se prosadí i zástavní právo co do pořadí podle data uzavření zástavní smlouvy, na druhou stranu však tento závěr popřel, když zástavnímu věřiteli nepxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx na prohlášení konkursu (anebo po jeho podání); zástavní právo se tak neprosadilo ke dni uzavření zástavní smlouvy. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud pxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxat rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci je obtížné, neboť v něm scházejí argumenty.
Komentář:
Občanský zákoník nejprve obecně stanoví, kdy vznxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx že lze zajistit i budoucí dluh/pohledávku (§ 1311 odst. 1 obč. zák.), přičemž okamžik vzniku zástavního práva pro takový případ nestanoví jinak. Již z xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa k zajištění existující pohledávky.
Pravdou je, že zástavní právo je obecně ovládáno zásadou akcesority, která vyjadřuje existenční závislost zxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xkcesority, ale jen o zvláštní výjimku co do časového uspořádání z jejího klasického pojetí. Zástavní právo stále vzniká způsobem, který pro jednotlivx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxcí funkce zástavního práva se může plně projevit až v okamžiku, kdy zajištěná pohledávka vznikne a dospěje (to však již nesouvisí s okamžikem vzniku zásxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxré dříve znal zákon č. 79/1886 ř. z., exekuční řád - podle jeho § 224 se při rozdělení výtěžku za zástavu braly v úvahu i tato zástavní práva, přičemž přísluxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx budoucí pohledávky se jedná o přítomné a existující zástavní právo (srov. komentář Roučkův In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al. Komentář k čxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxeinen bürgerlichen Gesetzbuch. 1/2. Wien: Österreichischen Staatsdruckerei, 1931, s. 252).
Obdobně je k zajištění budoucích dluhů přistupovánx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxx xxkouské (srov. rozhodnutí OGH ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 7 Ob 75/98z), které spočívají v základu na stejných principech jako naše právní úprava.
Němecxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx budoucí pohledávky nájemného. Dospěl k závěru, že toto zástavní právo vzniká okamžikem vnesení věci, neboť k tomuto okamžiku dochází k vyřazení a zatíxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx pouze ke zpeněžení zástavy může dojít až po vzniku a splatnosti pohledávky (srov. rozsudek BGH ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. IX ZR 102/03).
Pro české práxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxto soud pronajímatele považoval za zajištěného věřitele (neboť k vnesení věcí, tedy ke vzniku zástavního práva, došlo ještě před zahájením insolvenčxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx sp. zn. 29 Cdo 4340/2011).
Závěr, že zástavní právo vzniká již k okamžiku naplnění příslušného modu (v závislosti na předmětu zástavy např. zápisem xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxi jiným zástavním právům k téže věci (§ 1371 obč. zák.), stejně jako k poskytnutí ochrany zástavnímu právu (např. zástavní věřitel, kterému je zástava xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx) odůvodněn především zásadou publicity věcných práv, neboť mají-li věcná práva působit erga omnes, musí být pro publikum poznatelná. Třetí osoby vědxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxt, kdy zástavní právo vzniklo již nahlédnutím do tohoto veřejného xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxkud by zástavní právo neexistovalo před vznikem zajištěné pohledávky, nemohlo by ani přejít na nabyvatele zástavy, který by předmět zástavního práva xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxm požadovaného titulu a způsobu vzniku. V tomto se zástavní právo k zajištění budoucího dluhu neliší od zástavního práva k zajištění existující pohledxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxk již nesouvisí s okamžikem vzniku zástavního práva).
Je však třeba upozornit, že Nejvyšší soud dlouhodobě tento závěr popírá.
Můžx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx může obstát ujednání stran zástavní smlouvy v tom smyslu, že na zástavního věřitele bude převedeno vlastnické právo za cenu, kterou smluvní strany po sxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvní právo. In DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub.
Obchodní smlouvy.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 166-167.
Autor tvrdí, že propadnou xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xilan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 174-175.
Autor píše, že občanský zákoník výslovně připouští sjednání propadné záxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx nelze z hlediska ústavního považovat za přijatelné omezení vlastnického práva (IV. ÚS 383/2005).
4.
VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo v novém obxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xástavě s tím, že i před splatností zajištěného dluhu lze ujednat právo zástavního věřitele žádat po splatnosti zajištěného dluhu převod zástavy do vlaxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxčanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 917.
Autor se omezuje na konstatování, že zákaz v § 1315 odsxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx práva. Možným ujednáním před splatností zajištěného dluhu se nevěnuje.
6.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1315. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský záxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxkého zákoníku - zástavní právo.
Obchodněprávní revue.
2013, č. 9, s. 241 an.)
Dle autora připouští nová právní úprava ujednání o realizaci převodem xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxzávislé a předem neurčené ocenění zástavy.
7.
MYŠÁKOVÁ, Petra, PAVLŮ, Robert. Propadná zástava v NOZ.
Rekodifikace & praxe.
2013, č. 4, sx x xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xluhu (nejlépe na základě posudku nezávislého znalce).
8.
TÉGL, Petr. Lex commissoria, pactum antichreticum etc. ad libitum? (O zapovězených xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxstí zajištěného dluhu je možná dohoda, která není v rozporu s omezeními obsaženými v § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. Je tedy přípustné ujednání, dle něhxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxvu k okamžiku dospělosti dluhu - tj. za cenu obvyklou.
9.
PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Propadná zástava dle nového občanského zákoníku.
Právní fórumx
xxxxx xx xx xx xxx xxx
xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxností dluhu, že mu věc připadne za cenu, která bude v době splatnosti dluhu určena např. znalcem, bude se jednat bezpochyby o ustanovení platné, neodporxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xjednání propadné zástavy. Mezi autory sice panuje určité zmatení pojmů, které pramení nejspíš z toho, že jedni termín propadná zástava užívají v jeho kxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx na tom podstatném se však shodují. Jelikož jde však o zásadní změnu v přístupu k této problematice, zaslouží si naši pozornost. Dosavadní judikatura byxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx a tedy je v rozporu s účelem zákona“
(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2000 sp. zn. 21 Cdo 2204/99).
Komentář:
Zákaz ujednání o propadné zásxxxx x
xxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xlastnického práva k zástavě, jejíž hodnota zpravidla přesahuje hodnotu zajištěného dluhu. Standardně jde o kupní smlouvu s odkládací podmínkou prodxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxřitele).
Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že k propadnutí zástavy do vlastnictví zástavního věřitele má dojít automaticky, ocitne-li se dlužník v pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxm.
Občanský zákoník se výslovně o propadné zástavě (či jejím zákazu) nezmiňuje. V zahraniční jsou přístupy různé, v nám blízkých jurisdikcích se spxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x x xxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xákaz klasické propadné zástavy dovodit z § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák., kde se pro období před splatností zajištěného dluhu zakazuje ujednat, že si zxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxboť se tu staví limity prodejné zástavy - ať již se zpeněžuje převodem zástavnímu věřiteli, anebo jinému subjektu. Propadnutí zástavy bez ohledu na jejx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxkou prodlení dlužníka, v níž by byla předem sjednána konkrétní výše kupní ceny (třebaže férově a s povinností k vypořádání hyperochy). To již není přípax xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxci snažit se později v zájmu zástavního dlužníka o dosažení vyšší ceny. Nadále je tak použitelný i závěr Ústavního soudu z nálezu ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xx15 odst. 2 písm. b) obč. zák.
Zákaz v § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. je nutno vykládat v souladu s příkazem obsaženým v § 1365 odst. 1 obč. zák., dle ktxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxerou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase.
Z obou těchto pravidel lze dovodit, že zákazu v § 13xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxávislým znalcem v době dospělosti pohledávky s tím, že dojde k vyrovnání případné hyperochy. Za obdobné právní úpravy (srov. § 1371 ABGB) tak rozhodl i rxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxkovi poskytovat ochranu a zakazovat ujednání o propadnutí zástavy, neboť dlužník již není vystaven pro něho zprvu abstraktnímu nebezpečí ztráty vlasxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxx xpeciální ochrany dle § xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxti pohledávky též aprobovala (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 460/2002, rozhodnutí ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 9xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx zástava je občanským zákoníkem zakázána pro období před splatností zajištěného dluhu. Strany si proto nemohou pro případ prodlení dlužníka např. ujexxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx možné (ledaže je zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem).
Před splatností zajištxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxem v době dospělosti pohledávky s tím, že dojde k vyrovnání případné hyperochy.
Vzniká zástavní právo k obchodnímu závodu (a ke všem jeho xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1319. In PETROV, Janx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx přičemž upozorňuje, že diskuse jsou vyvolány zejména použitím slovesa „vztahovat se“ namísto „vznikat“ v § 1347 obč. zák. Jeho vlastní závěr je však nexxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx/www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-zavodu-ii-104512.html
Autoři píší, že § 1319 odst. 2 obč. zák. je zvláštním pravidlem vůči § 131x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx jednotlivou věc náležející k závodu.
3.
ELIÁŠ, Karel. Právní důsledky vzniku zástavního práva k obchodnímu závodu. In. ZOUFALÝ, Vladimír (edxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xzniká jedním jednáním, a to zápisem do rejstříku zástav. Argumentuje obdobně jako Vymazal (viz níže).
4.
VYMAZAL, Lukáš. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x hromadné věci jako celku vzniká zápisem do Rejstříku zástav; jestliže je však součástí hromadné věci taková jednotlivá věc, která se eviduje ve zvláštxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxxx xva et al.
Katastrální zákon.
Komentář. 1. vyd. Praha. Wolters Kluwer, 2015, odst. č. 60
Autorka píše, že když tvoří závod i nemovitost zapsaná v katastxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxí právo k nemovitostem zapsaným v katastru zapsat vkladem do katastru; tímto vkladem však zástavní právo nevzniká, neboť již vzniklo zápisem zástavníxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxšení sepsaného mezi věřitelem a vlastníkem závodu o vzniku zástavního práva
6.
FIALA, Josef. Komentář k § 1319. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx, Jan, ŠVESTKA, Jiří et al.
Občanské právo hmotné. Díl třetí: Věcná práva.
1. vyd. Praha: xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxího práva - zápis do rejstříku zástav) a následně píše, že jisté aplikační potíže mohou vznikat v situacích, kdy bude k závodu patřit věc podléhající evixxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xt al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1080-1081
Autor se spíše přiklání k tomu, že k jednotxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxi jsou součástí věci hromadné, k níž vzniká zástavní právo zápisem do rejstříku zástav. Argumentuje pravidlem v § 1347 obč. zák. a tím, že jinak nemohou xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxzory, přičemž ani o jednom nelze říci, že by byl panující. Podle jednoho se vznik zástavního práva k obchodnímu závodu (a všem jeho složkám) pojí s jedinýx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxhého názoru je třeba k těm věcem, které spoluvytvářejí obchodní závod a podléhají evidenci ve veřejných seznamech, následně zapsat zástavní právo do pxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx pravidla regulující vznik zástavního práva) stanoví, že zástavní právo k obchodnímu závodu vzniká zápisem do rejstříku zástav, čemuž předchází uzavxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx zák.
Tato pravidla potvrzují, že obchodní závod je způsobilým předmětem zástavního práva, přičemž se s ním zachází jako s hromadnou věcí. Občanský xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxná“, což potvrzuje, že obchodní závod se i nadále považuje za hromadnou věc.
Proto můžeme použít i pravidlo v § 1347 obč. zák. (systematicky zařazenx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx k zástavě náleží a zástavě slouží, ať jsou kdekoli, a že se zástavní xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxk tak stanoví, že zástavou je primárně obchodní závod (jako celek), sekundárně se zástavní právo vztahuje na všechny jednotlivé věci, které obchodní zxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xástavy se zpeněžuje sám obchodní závod, ne jeho jednotlivé složky. Nejedná se tedy o nějaký druh vespolného zástavního práva, zástavní právo ulpívá na xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxše o tom, že „se při zastavení hromadné věci zástavní právo vztahuje na zástavcovy jednotlivé věci, nikoli tedy na jejich abstraktní celek“, s. 1080).
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x x x xxč. zák., který výslovně stanoví, že vlastnické právo se nabývá k závodu jako k celku (uložením dokladu o koupi závodu do sbírky listin, je-li kupující zaxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxité i nemovité, některé se evidují ve veřejných seznamech, jiné nikoli. Proto je třeba řešit vzájemný vztah pravidel v § 1319 odst. 2 obč. zák. a § 1316 oxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx veřejných seznamech. Pravidlo v § 1319 odst. 2 v souvislosti s § 1347 obč. zák. zasahuje užší výčet věcí evidovaných ve veřejných seznamech - pouze ty, xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx Tento závěr je navíc kompatibilní s výše zmíněným přístupem - nakládat s obchodním závodem uno actu, neboť závod představuje jeden ekonomický a funkčnx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxlému obchodnímu závodu, včetně těchto věcí, na základě jedné smlouvy a následného zápisu do rejstříku zástav.
Je však třeba též respektovat jiné prxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xlastníci a jiní oprávnění jsou povinni ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxřitel povinni podat v souladu s § xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxky deklaratorní. K zápisu je třeba přiložit výpis z rejstříku zástav o zástavě obchodního závodu a souhlasné prohlášení o tom, že nemovitost spoluvytvxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxé obchodní závod spoluvytváří) vzniká zápisem do rejstříku zástav na základě smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu. Důsledek vzniku zástavníhx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xodat návrh na zápis zástavního práva k podílu do obchodního rejstříku?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1322 obč. zák.
Souvisxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x322. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1310.
Autor se opírá o rozhxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxené v odstavci 2.
2.
ZVÁRA, Michael.
Podíl ve společnosti s ručením omezeným jako předmět zajištění
[online]. Praha, 2016 [cit. 2017-02-24], xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxva Černá.
Autor argumentuje ve prospěch závěru, že návrh na zápis může podat pouze sama obchodní korporace. Pravidlo v § 1322 odst. 2 obč. zák. nepovažxxx xx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxstupné z: http://www.ksb.cz/cs/novinky-publikace/clanky/3480_novinky-pri-zapisu-zastavniho-prava-do-obchodniho-rejstriku
Autor přixxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxavní věřitel, je přípustný; soud se touto skutečností sice nezabýval, ale fakticky tento stav aproboval.
4.
ČECH, Petr, ŠUK, Petr.
Právo obchoxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxtně aktivní legitimaci k podání návrhu na zápis zástavního práva do veřejného rejstříku zástavnímu věřiteli a zástavci, neboť představuje „jiný zákoxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx152.
Autor dovozuje, že návrh na zápis může podat pouze sama obchodní korporace. Pravidlo v § 1322 odst. 2 obč. zák. považuje za informační povinnost o xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxických a fyzických osob. Komentář.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 155.
Autoři dovozují, že aktivní legitimaci má nejen obchodní korporace, xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxravy podílu v obchodní korporaci.
Obchodněprávní revue.
2014, č. 6, s. 167 an. (obdobně též DĚDIČ, Jan. Komentář k § 48. In HAVEL, Bohumil, ŠTENGLOVÁ, Ixxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx x13).
Autoři soudí, že § 1322 odst. 2 obč. zák. implicitně dává aktivní legitimaci k podání návrhu na zápis zástavního práva zástavnímu věřiteli i zástxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx x084.
Z autorova vyjádření nepřímo vyplývá, že přiznává právo podat návrh na zápis zástavního práva též zástavnímu věřiteli a zástavci (blíže to však nxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xápisem v obchodním rejstříku.
Shrnutí publikovaných názorů:
Většina autorů přiznává právo podat návrh na zápis zástavního práva do obchodníhx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xástavní právo k podílu obchodní korporace se zapisuje do obchodního rejstříku [viz § 48 odst. 1 písm. f) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřícícx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx osoba, která je uvedena v zákoně o veřejných rejstřících (§ 11 odst. 1), což je sama obchodní korporace, jejíž podíl je zastavován (§ 47), ledaže jiný zákxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xvůj podíl a bez zbytečného odkladu poté zástavce či zástavní věřitel informují o uzavření smlouvy obchodní korporaci. Ta je povinna bez zbytečného odkxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xástavní věřitel).
Tento postup je o poznání komplikovanější, než za předchozí právní úpravy. Dle § 117a odst. 3 obch. zák. byli přímo oprávněni podxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx právo podat návrh na zápis zástavního práva.
Nutno začít tím, že výslovně jim žádný zákon aktivní legitimaci nepřiznává. Lze však zkoumat, zda jde o xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxzují. V našem případě jde o § 1322 odst. 2 obč. zák. a § 108 zákona o veřejných rejstřících.
Pravidlo v § 1322 odst. 2 obč. zák. stanoví, že zástavce nebx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxo pouze to, co již musela korporace jako navrhovatel zápisu vědět. x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxáva k podílu vůči obchodní korporaci rozumné?
Jistě by to bylo za situace, v níž obchodní korporace o vzniku zástavního práva neví, kdy ani sama nepodxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xřed soudem, neboť dle § 84 zákona o veřejných rejstřících je zapsaná osoba (tedy obchodní korporace) vždy účastníkem tohoto řízení (ať již řízení vyvolxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxjstříku notář, a to na žádost osoby oprávněné k podání návrhu na zápis. Toto pravidlo funkčně míří na případy, v nichž je u notáře formou notářského zápisx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxmovány k podání návrhu, musely by notáři předložit žádost obchodní korporace, což by použití dané právní úpravy značně ztížilo.
Zaplníme-li uvažoxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxk se udrží svoji racionalitu pravidlo o oznámení vzniku zástavního práva obchodní korporaci (jehož aplikační rozsah omezíme pomocí teleologické redxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxdlněna; mezeru zaplníme pomocí analogie práva (§ 10 odst. 2 obč. zák.).
Sluší se dodat, že v právní větě rozhodnutí publikovaném pod č. R 43/2016 se s xxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x Praze řešil případ zástavního věřitele, který se domáhal zápisu zástavního práva k podílu v bytovém družstvu. Výslovně se jeho aktivní legitimací nezxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xěty právě odkaz na § 1322 odst. 2 obč. zák. Byť se závěrem lze souhlasit, není známá argumentace, o kterou se soud opírá, navíc je tato praxe „soudní normoxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxní korporace, ale též zástavní věřitel nebo zástavce.
Kdy nastávají účinky zástavního práva vůči dlužníkovi pohledávky zastavené zápxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petra. Komentář k § 1335. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Prxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxčnosti dlužníkovi, aby vůči němu bylo zástavní právo účinné. Pravidlo obsažené v § 1335 odst. 2 věta druhá se vztahuje jen k okamžiku vzniku zástavního pxxxx x xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
x xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxd § 1335 odst. 2 obč. zák. a tvrdí, že zástavní právo nabude právních účinků i vůči dlužníkovi zastavené pohledávky již od zápisu do rejstříku zástav.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxstavního práva k pohledávce do rejstříku zástav se zástavnímu právu dostává patřičné publicity, a proto není třeba poddlužníkovi existenci zástavníxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 968 a násl.
Autor obxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxvního práva poddlužníkovi zástavním věřitelem. K textu druhé věty § 1335 odst. 2 obč. zák. se však výslovně nevyjadřuje.
5.
ZUKLÍNOVÁ, Michaela.
xxxxx xxxxx x xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxy zástavní smlouvy ujednají, že zástavní právo se zapíše do rejstříku zástav, tyto účinky nenastávají.“ Není zřejmé, co tím autorka myslí.
6.
SMETxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.html (shodně též SMETANA, Václav. Zástavní právo k pohledávce dle NOZ. Ad Nxxxxx xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxvního práva oznamovat ani prokazovat, zástavní právo je vůči němu účinné přímo tímto zápisem.
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1335. In SPÁČIL, Jiří xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxdle nového občanského zákoníku - zástavní právo.
Obchodněprávní revue.
2013, č. 9, s. 241 a násl.)
Autor zastává názor, že všude tam, kde k pohledávce xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxo vůči němu je účinné ze zákona v důsledku jeho zápisu do rejstříku zástav.
8.
TINTĚRA, Tomáš.
Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníkux
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx třeba poddlužníku nic oznamovat ani prokazovat, zástavní právo je vůči němu účinné od zápisu do rejstříku zástav.
Shrnutí publikovaných názorů:
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxšákové) drží toliko jazykové metody, která v praxi vede k absurdním závěrům.
Komentář:
Vznik zástavního práva k pohledávce lze podle občanského zxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxípadě je třeba, aby zástavní smlouva měla formu veřejné listiny. V praxi se diskutují účinky takového zastavení pohledávky vůči poddlužníkovi, předexxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xichterem, Smetanou i Tintěrou):
První věta § 1335 odst. 2 obč. zák. stanoví dva následky uzavření zástavní smlouvy k pohledávce => 1) zástavní pxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxení či prokázání vzniku zástavního práva). Druhá věta pak obsahuje pravidlo popírající oba následky pro případ, že si strany ujednaly zápis zástavníhx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xo rejstříku zástav a zjistit, zda pohledávka odpovídající jeho dluhu je či není zastavena a tomu přizpůsobit své následné jednání (§ 1336 obč. zák.). Kxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxstřík zástav není nadán formální publicitou a nahlížení do něj je zpoplatněno.
Domnívám se, že jazykový a formálně systematický výklad musejí v tomxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x x x xxxx xxx. Připomenout lze též četné nálezy Ústavního soudu, který odmítá formalistický výklad vedoucí k absurdním důsledkům. Například v nálezu ÚS ze dne 17. 1xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxoj odcizení a absurdity.“ (srov. též nálezy Pl. ÚS 24/06, II. ÚS 3201/08, nebo III. ÚS 677/07).
Na každého dlužníka nelze klást povinnost, aby před plxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxedků uvedených v první větě. Pouze se stanoví, že je-li vznik zástavního práva spojen s registrací v rejstříku zástav, zástavní právo k pohledávce nevzxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxe tehdy, oznámí-li mu zástavní dlužník, že došlo k zastavení, anebo když mu zástavní věřitel prokáže vznik zástavního práva.
Závěr:
Vzniká-li zásxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxdávky zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže.
xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xbč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petra. xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxa upozorňuje na nepraktičnost zákonného řešení, doporučuje odchylné ujednání. Jaký je správný postup dle zákona však neuvádí.
2.
HRADIL, Alexx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx. 10. 2016 [cit. 2017-02-14]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zastaveni-pohledavky-a-nedilne-plneni-zastavnimu-veriteli-a-xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxiteli, vždy však se souhlasem toho druhého. Argumentují přitom tím, že § 1336 odst. 1 obč. zák. má chránit zájmy obou, neboť není jasné, kdo z nich nakonex xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx x xýklad, pouze píše, že nikdo neví, co znamená, že dlužník má plnit nedílně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku.
4.
VYMAZAL, Lukáš.
Zástavxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx je dlužník povinen plnit jedině všem věřitelům zároveň (tedy nerozlučně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku), přičemž všichni xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxntář k § 1870. In HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 675-6xxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx zákona.
6.
FIALA, Josef. Komentář k § 1336. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-147xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxní blíže nespecifikuje, a že nejde o závazek s nedělitelným plněním ve smyslu § 1869 a 1870 obč. zák.
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1335. In SPÁxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xen píše, že pravidlo je dispozitivní a doporučuje sjednání jiného řešení.
Shrnutí publikovaných názorů:
Z publikované literatury je zřejmá znxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx autoři se výkladu přímo vyhýbají a odkazují na dispozitivnost pravidla.
Komentář:
Ustanovení § 1336 odst. 1 obč. zák. je v textu zákoníku jedinýmx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxl daného pravidla, jehož účelem je zajistit zástavnímu věřiteli kontrolu nad poskytnutým zajištěním pro dobu před splatností zajištěného dluhu.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x zástavnímu dlužníku“
by totiž mohlo vést k závěru, že dlužník plní svůj dluh vůči oběma, že má poskytnout plnění jak svému věřiteli (zástavnímu dlužníxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxcího (věřitele zastavené pohledávky, zástavního dlužníka), pak se na ní nic nemění: dlužník je nadále povinen vlastnické právo převést pouze na kupujxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxotného jednání dlužníka zastavené pohledávky. O zástavním věřiteli můžeme v této souvislosti hovořit toliko jako o formální straně (formálním spoluxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxemu případu s pohledávkou z kupní smlouvy, pak prodávající nemůže předmět koupě odevzdat kupujícímu bez součinnosti zástavního věřitele - ten musí býx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx zástavní dlužník, tak zástavní věřitel může sice každý sám požadovat odevzdání předmětu koupě, dlužník k němu však může přistoupit jen vůči oběma spolxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xx xx xxkoník vyžaduje spolupráci zástavního dlužníka a zástavního věřitele, jejich shodu na tom, kdo plnění od dlužníka převezme, případně kam bude plnění uxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxy § 1336 odst. 1 obč. zák. a žádat, aby dlužník uložil plnění ve prospěch jich obou do úschovy u třetí osoby; nedohodnou-li se na schovateli, určí ho na návxx xxxxxx x xxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxrmálně) - proto na oba dva dopadá povinnost přijmout řádně nabídnuté plnění a poskytnout součinnost potřebnou ke splnění dluhu (§ 1975 obč. zák.). Nesxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxtné je, že dlužník zastavené pohledávky musí svoji připravenost plnit oznámit i zástavnímu věřiteli a bez jeho souhlasu nemůže věřiteli poskytnout plxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx, stává se přímou zástavou. Jsou-li předmětem hotovostní peníze, stávají se nepravidelnou zástavou. Plní-li dlužník bezhotovostním převodem na účex xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxvněž zde nalézáme pravidlo stanovící, že dlužník zastavené pohledávky může před splatností zajištěného dluhu plnit pouze společně (
gemeinschaftlixx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxplnit povinnost k uložení plnění v souladu s § xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx povinnost obou subjektů spolupracovat na vymáhání pohledávky (§ 1285 obč. zák.), z čehož lze dovodit též právo podílet se na vymáhání.
Lze souhlasxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx obč. zák.) a již v zástavní smlouvě řešit případ jinak (např. ujednat, že dlužník odevzdá plnění pouze zástavnímu věřiteli, případně třetímu předem urxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxči oběma společně (pouze tak se osvobodí a splní svůj dluh). Toto se týká jak plnění nedělitelného, tak plnění dělitelného. Zákoník vyžaduje spoluprácx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxahuje se zástavní právo i na úroky zastavené pohledávky?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxl, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1335
Autor píše, že zástavní právo se vztahuje na veškeré příxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxrtin.
Zajištění a utvrzení dluhu v praxi.
1. Vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 206
Autor pouze cituje zákon a píše, že zástavní právo se vztahuje i nx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xutomaticky. Neřeší, že úroky pohledávky jsou též užitky.
4.
VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo v novém občanském zákoníku.
2. vyd. Praha: Wolterx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxání.
5.
FIALA, Josef. Komentář k § 1346. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxtky mají zvláštní režim a jsou zastaveny jen do jejich separace.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se daným problémem do hloubkx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxtku.
Komentář:
Občanský zákoník v § 1346 obč. zák. stanoví rozsah (objem) zástavního práva tak, že zástavní právo postihuje celou věc, všechny jexx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxy je jednak příslušenstvím pohledávky (§ 513 obč. zák.), jednak i užitkem (§ 491 odst. 2 obč. zák.). Je proto třeba posoudit vzájemný vztah pravidel v prvxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xráva existuje pohledávka společně s pohledávkou na určitý úrok.
b)
V okamžiku vzniku zástavního práva existuje pouze pohledávka, pohledávka na úrox xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xrok je samostatnou věcí v právním slova smyslu a může být též samostatným předmětem zástavního xxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxci hlavní (pohledávce jistiny), tak i k jejímu existujícímu či budoucímu příslušenství (ohledně obou věcí splní všechny podmínky nutné pro vznik zástxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxvního práva přirostl určitý úrok, přičemž smlouva zastavení úroku neřeší, pak je tento úrok zastaven z titulu § 1346 odst. 1 obč. zák. Existující pohlexxxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx samostatně.
Pokud jde však o pohledávku na budoucí úrok, je situace odlišná. Vznikne-li pohledávka na úrok až po vzniku zástavního práva k pohledávxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxho práva, zpravidla tato věc nevstupuje do nexu zástavního práva, byť opět záleží na vůli smluvních stran - mohou to např. ve smlouvě předvídat (shodně vxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xx xxxhart, 1935, s. 722; KRÁLÍK, Michal, MIKEŠ, Jiří. Komentář k § 153. In ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník I. Komentář. § 1-459. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2006, s. 376).
K obdobnému závěru dojdeme, použijeme-li pravidlo druhé věty § 1346 odst. 1 obč. zxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x
xxxxxxx xxxxxxx
x x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxe od počátku o samostatnou věc, která je samostatným předmětem právních vztahů. Jde např. o pohledávku na dividendu z akcie, pohledávku na výnos z dluhoxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xení v nexu zástavního práva (shodně KRČMÁŘ, Jan.
Právo občanské II. Věcná práva.
3. vyd. Praha: Nákladem Knihovny sborníku věd právních a státních, 19xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxx
x xx xxxxx xxxxx xxxlag Österreich, s. 141; opačně ROUČEK, František In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xle k transformaci užitku z pohledávky na peníze). Smluvním stranám ani zde nic nebrání, aby již na počátku ujednaly nejen zástavní právo k věci, ale též k xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxo zástava.
Obě pravidla ve vztahu k úrokům tak nejsou v kolizi, neboť pro každé nalezneme rozumný aplikační prostor.
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxi takové ujednání, zástavní právo se automaticky vztahuje pouze na ty pohledávky na úroky, které existovaly v době zřízení zástavního práva. Pohledávxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xapír?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 979, 1395, 1396 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1377.
Autor píše, že je možné zadržet zaknihovaný cenný papír.
2.
KINDL, Milan.
Zajixxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxnihovaný cenný papír.
3.
ZAJÍC, Jaromír. Zadržovací právo k zaknihovaným cenným papírům. Právní rozhledy. 2015, č. 19, s. 674 a násl.
Autor se zaxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxvaným cenným papírem (např. věřitel vedoucí zaknihovaný cenný papír na účtu vlastníka).
4.
ŠUSTEK, Petr. Zadržovací právo. In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxatice nevěnuje.
5.
FIALA, Josef. Komentář k § 1395. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxí však nepředstavitelné ani zadržení věci nehmotné“).
6.
ROZEHNAL, Aleš. Zadržovací právo. In KINDL, Milan, ROZEHNAL, Aleš.
Nový občanský zákonxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxé věci.
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1395. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Bexxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx
8.
JEŽEK, Václav. Komentář k § 1395-1399. In JEŽEK, Václav, MAREK, Radan.
Cenné papíry v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxt cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva“).
9.
TINTĚRA, Tomáš.
Závazky a jexxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxcí právo použít i vůči nehmotným movitým věcem.
Shrnutí publikovaných názorů:
S výjimkou Zajíce či Petrova jsou autoři ve svých tvrzeních a argumxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxovat o tom, zda tu je či není prostor pro teleologickou redukci daného pravidla a položit si otázku, zda je opravdu smyslem zadržovacího práva, aby bylo uxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx
xozebereme-li jednotlivé předpoklady vzniku zadržovacího práva (viz níže), je třeba (v souladu se Zajícem) předeslat závěr, že povaha nehmotné věci oxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x) Věřitel má u sebe cizí movitou věc.
Věřitel má věc ve své moci a může zabránit tomu, aby s ní kdokoli jiný (včetně dlužníka) nakládal. Je zjevné, že tu nxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxnost věřitele, jejíž splnění by jej zmařilo. Tuto povinnost zákoník popisuje jako povinnost vydat věc. Přitom nejde toliko o vydání věci ve smyslu věcnxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxslu - věřitel nemusí splnit svoji povinnost vůči dlužníkovi, která by znemožnila jeho zajištění, přesto se nedostane do prodlení. Ve vztahu k zaknihovxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxak potlačena.
Zbývá řešit námitku, kterou vznáší Ježek: zda věřiteli brání zadržet zaknihovaný cenný papír pravidlo v § 1396 odst. 2 obč. zák., nebxx xx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxho práva nebylo v rozporu s výslovným pokynem dlužníka ohledně nakládání s věcí. Zákoník potlačuje pouze věřitelovu povinnost vydat věc (v širším slovx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxch třetí osoby apod.).
Ve vztahu k zaknihovanému cennému papíru je zřejmé, že poté, co dá jeho vlastník např. pokyn k převodu, nemůže být zadržovací pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxo uplatnit pouze před tím, než dlužník dá pokyn aktivující negativní předpoklad v § 1396 odst. 2 obč. zák.
Závěr:
Zaknihovaný xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxstníka (který je dlužníkem např. z úvěru na nákup těchto zaknihovaných cenných papírů).
Lze se zříci dědického práva k určité věci?
Pxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
KITTEL, David. Komentář k § 1484. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxůstalosti (např. k nemovité věci), odkazuje přitom na prvorepublikový komentář k o. z. o. Roučka a Sedláčka. Bude-li v pozůstalosti ještě jiný majetekx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxu v pozůstalosti.
2.
POLIŠENSKÁ, Petra et al. Vybrané instituty dědického práva. In: www.pravniradce.ihned.cz [online]. Publikováno 17. 7. 2xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xe smlouvou může zříct i jen určité části dědictví. Zda se však může zříct konkrétní věci, není podle nich doposud jasné, jelikož o tom zákon nic nestanovíx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xoman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 49
Autoři přitakávají důxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxx, není důvod, proč by nebylo možné zříci se jen dědického práva k části pozůstalosti.
4.
HOLÍKOVÁ, Lenka. Možnosti dispozice dědiců s dědickým právxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xx
SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej.
Dědické právo v praxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 45
Autoři bez bližší argumentace píší, že se potenciální dědix xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx
xx
xEŠINA, Martin. Komentář k § 1484. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Prahax xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxdické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní). Následně však uvádí, že to možné je - když zůstavitel dědicům neurčí dědické podíly ve zloxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx jim přidělených věcí.
7.
MUZIKÁŘ, Martin. Zřeknutí se dědického práva.
Ad Notam.
2014, č. 4, s. 7 a násl.
Autor tvrdí, že zřeknutí se dědického práxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxa ohledně jedné nemovitosti). Argumentuje tím, že dědické právo je dle § 1475 odst. 1 obč. zák právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní, přičemž tenxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxého práva, vzdání se dědictví, zcizení dědictví. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 30. 12. 2013 [cit. 2015-10-06]. Dostupné z: http://www.exxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxa xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxt považuje pouze kvótu či i určitou věc.
Shrnutí publikovaných názorů:
Při hledání odpovědi na předloženou otázku panuje v literatuře určitá zdrxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxdovou zprávu nebo komentář Roučka a Sedláčka, což činí Muzikář).
Komentář:
Ustanovení § 1484 odst. 1 obč. zák. připouští uzavření smlouvy mezi zůxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xž smrtí zůstavitele (§ 1479 obč. zák.). Dědické právo je subjektivním právem dědice buď na celou pozůstalost, anebo na poměrný podíl z ní (§ 1475 odst. 1 xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx dědického práva z určitého dědického titulu. Stejně tak se lze zříci i práva na povinný díl či práva na odkaz, což již nepatří pod zřeknutí se dědického prxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxvědět na otázku, zda je přípustné i jen částečné zřeknutí se dědického práva. Zákoník tomu nebrání, neexistuje tu žádné pravidlo, které nacházíme u odmxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxti. Tak je tomu např. při zřeknutí se poměrné části dědického práva, při jeho časovém omezení nebo při podmíněném zřeknutí se dědického práva. Obdobně tx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx na osminu apod.).
Částečné zřeknutí se dědického práva však nemůže založit stav, který by odporoval zásadě univerzální sukcese (celá pozůstalost xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxpřípustné zřeknout se dědického práva pouze ve vztahu k určité jednotlivé věci z pozůstalosti. Jako se povolání k dědění nemůže týkat reálné části pozůxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxo, aby došlo ke konverzi dohody o zřeknutí se dědického práva k určité věci na dohodu o zřeknutí se poměrné části dědického práva (§ 575 obč. zák.). K určexx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxx či Kittela na komentář Roučka a Sedláčka k obecnému xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xx xx xxxž je dodnes s drobnou změnou stále platné a účinné pravidlo v rakouském ABGB). I v tomto pravidle jde o zřeknutí se dědického práva ve stejném smyslu, jako xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx V. Linhart, 1936, s. 69), stejně jako např. Handl (In KLANG, Heinrich et al. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. 2/1. Wien: Österreichxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxx xx xxxxx který měl zřeknutí se dědického práva k určité věci aprobovat.
Skutkově šlo v rozhodnutí o to, že rodiče nevěsty přislíbili dceři určité věno, které xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xxlo součástí pozůstalosti po jejich dceři. Pozůstalý manžel se bránil a tvrdil, že o své ženě již před svatbou slyšel, že je slabá a nemocná a on se sňatkem sxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxc požadovat zpět. Toto bylo prokázáno a soud dohodu posoudil jako jednání, kterým se rodiče vůči svému zeti zřekli jakýchkoli práv na vrácení věna po zemxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx x x 551 ABGB byla následující: je-li přípustné zříci se zcela dědického práva dle § 551 AGBG, je jistě možné zříci se mezi dědici předem nároku na vydání určixxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxknutí se dědického práva ve smyslu smlouvy uzavřené mezi zůstavitelem a potenciálním dědicem. Novější rakouská literatura již toto rozhodnutí nepřixxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxk třeba zkoumat, zda smlouva nesměřuje ke zřeknutí se poměrné části dědického práva (a dojde ke konverzi právního jednání). K určení poměrné části je pax xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxí ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xasopis pro právní vědu a praxi.
2017, č. 4, s. 717 an.
Autorka se po podrobné argumentaci přiklání k závěru, že soukromou závěť není nutné opatřit datemx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxdického práva.
Ad Notam.
2017, č. 6, s. 8 an.
Autor uvádí, že podle občanského zákoníku není datace obligatorní náležitostí závěti.
3.
MUZIKxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx3-1475
Autor píše, že závěť nemusí obsahovat den, měsíc a rok, kdy byla pořízena, i bez toho je platná. Upozorňuje však na praktické problémy, které s nxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 94
Autoři tvrdí, že datum závěti je nezbytnou xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx x. H. Beck, 2014, s. 59
Autoři uvádějí, že když zůstavitel pořídil jen jednu závěť, není zřejmost dne, měsíce a roku, kdy byla závěť pořízena, podstatnox xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xn ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 75
Autxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xeplatnosti závěti. Zároveň většina autorů doporučuje, aby závěť byla datována.
Komentář:
Občanský zákoník výslovně nepřikazuje, že závěť musí xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx odporujících si závěti (není-li zřejmé, kdy byla některá ze závětí pořízena) a
b)
pravidlo pro případ, že na určení doby pořízení závěti závisejí práxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx 1964 se stanovilo, že v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Judikatura toto pravidlo nezpochybňovala (xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxné pravidlo o určitosti právního jednání (§ 553 obč. zák.). Ptáme se: způsobuje neuvedení data, že není zřejmé, k jakým právním následkům má závěť vést? xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxolností a pro ostatní situace je tu speciální pravidlo v § 1494 odst. 1 obč. zák. [viz výše bod b)].
Fiala s Beerovou pro svůj závěr, že datum pořízení jx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx k důvodové zprávě k občanskému zákoníku z roku 1950, a ochranu pořizovatele závěti, čemuž nasvědčuje uvedení potřeby posoudit, zda zůstavitel byl ke dxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx (§ 581 obč. zák.). Přitom platí, že neobsahuje-li právní jednání ať již ústní či zachycené v písemné formě datum, kdy k němu došlo, nevede to samo o sobě k jxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxo závěť z toho důvodu, že zůstavitel byl v době jejího pořízení nezpůsobilý, není sice zatížen důkazním břemenem, neboť jde o absolutní neplatnost právxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xledět jako na platné než jako neplatné. Na okraj dodávám, že neplatí, co píše Němcová o zatížení důkazním břemenem (s. 728) na základě inspirace z německx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx 5 BGB, blíže HAGENA, Walter. Komentář k § 2247. In REBMANN, Kurt, SÄCKER, Franc Jürgen, RIXECKER, Roland et al.
Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gexxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x zásadě nepotřebujeme vědět, kdy byla závěť pořízena. Mohou však nastat případy, v nichž to nutné je. Na ty pamatuje pravidlo v § 1494 odst. 1 obč. zák. [vxx xxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxízení této závěti“
, nemuseli bychom dokázat určit, o kterého potomka se jedná, má-li jich více (i zde by však záleželo na dalších okolnostech).
V tétx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxzhodnout, zda byl zůstavitel způsobilý k pořízení závěti (srov. MUZIKÁŘ, Ladislav. Závěť.
Zpravodaj Jednoty českých právníků.
2013, č. 2, s. 39). To xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xu však míří na jiné případy (arg. použitím slov „účinky závěti“ ne „platnost závěti“, viz výše). Zavádějícím se mi jeví též příklad uváděný M. Muzikářem xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx zůstavitel tuto závěť pořídil jako nezletilý, tedy jako osoba nezpůsobilá pořídit závěť. Takovou závěť považuje za neplatnou. Copak však pouze nezlexxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxosti závěti.
Závěr:
V závěti nemusí být uvedeno datum, kdy byla pořízena. Uvedení data lze však doporučit, neboť jsou speciální případy, v nichž nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxafní závěti?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx Komentář k § 1533. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1503.
Autor pxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxi příjmením.
2.
FIALA, Roman, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 1533. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx dříve dovodila judikatura - R 51/84). Připouštějí též podpis pseudonymem (§ 79 obč. zák.). V přehledu judikatury odkazují na prvorepublikové rozhodxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxha: C. H. Beck, 2014, s. 63.
Autoři doporučují podepsat závěť celým jménem a příjmením. V pořádku je dle jejich názoru i podpis zkratkou jména a celým příxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxA, Martin, WAWERKA, Karel. Komentář k § 1533. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxjvyšší soud uvedl, že je třeba, aby podpis obsahoval alespoň jméno nebo příjmení zůstavitele.
5.
KARHANOVÁ, Martina. Podpis, jeho forma a umísxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxxxx xastává názor, že jako podpis pod závětí postačuje uvedení třeba jen zkratky jména, nebo použití uměleckého pseudonymu.
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxí k závěru, že za podpis nelze považovat text, který neobsahuje označení zůstavitele ani jménem ani příjmením a odkazuje k rozhodnutí Nejvyššího soudu x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx a příjmením, panující názor (podpořený judikaturou Nejvyššího soudu) pak uznává i podpis křestním jménem, umožňuje-li identifikaci zůstavitele. Pxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxle k dědici.
Komentář:
Rozhodne-li se zůstavitel sepsat holografní závěť (sepisuje-li závěť vlastní rukou a bez svědků), musí ji vlastní rukou téx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxuře. Podpisem samozřejmě tradičně rozumíme vypsání křestního jména a příjmení podepisujícího. To je nejbezpečnější a doporučeníhodné řešení, není xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxavitele dědici), což v praxi vede k užití podpisu s jiným obsahem - např. podpis pouze křestním jménem, nebo pouze příjmením, podpis pseudonymem, podpix xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxdpisy považovat za naplnění požadavku § 1533 obč. zák.?
Je třeba vyjít z účelu podpisu u závěti. Obecně lze za hlavní funkci podpisu v soukromém právx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxtnoruční sepsání a na vlastnoruční podpis další důležitou funkci: mají umožnit zjištění identity pořizovatele (má jít o garanci před falšováním); píxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxoto se musí nacházet v jejím závěru. Je třeba připomenout i § 574 obč. zák., který stanoví, že na právní jednání (tedy i závěť) je třeba spíše hledět jako nx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxstavitele. Podpis může obsahovat cokoli, co bez pochybností umožní identifikovat pisatele a zároveň to splňuje i další funkce podpisu. Tomuto požadaxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxh zůstavitele k dědici („Tvůj otec“, „Tvůj bratr“ apod.), jak je ostatně x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx ale výslovné podepsání jménem) však doposud vychází z toho, že se podpis na závěti musí obsahově zakládat na jménu zůstavitele, přičemž argumentačně oxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx4) a umožnit jeho identifikaci; podpis obsahující pouze slova „Tvá matka“ neuznal za dostačující (R 13/2010). Argumentace Nejvyššího soudu odkazem nx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x x xxx xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xodepsání - dobová judikatura (např. Vážný 9010) dovozovala, že požadavek na podepsání dle § 579 o. z. o. je totožný s požadavkem na podpis jménem dle § 57x xx xx xxx xxx xx xxxx x x xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xy vyžadovalo podepsání jménem, a ze kterého by tento požadavek šlo rozšířit i na § 476a obč. zák. 1964 nebo na § 1533 obč. zák. Navíc je třeba poukázat na txx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xávěti se sice různí, funkčně se však postupuje obdobně. V Rakousku zákoník výslovně požaduje, aby se zůstavitel podepsal svým jménem (§ 578 ABGB jak v půxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxxxní, ale postačí i jen křestní jméno, umožňuje-li identifikovat pisatele (rozhodnutí OGH ze dne 5. 11. 1996, sp. zn. 10 Ob 2335/96x nebo rozhodnutí ze dne xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxdnutí OGH ze dne 10. 12. 1954, sp. zn. 1 Ob 899/54) nebo uvedení iniciálů („M. P.“ - viz rozhodnutí OGH ze dne sp. zn. 4 Ob 237/04p). Rakouský Nejvyšší soud svx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxku. Podle § 2247 odst. 3 BGB by měl podpis obsahovat křestní jméno a příjmení zůstavitele. Podepíše-li se však zůstavitel jiným způsobem, a stačí-li to kx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxt s naší právní úpravou: čl. 505 ZGB stanoví, že závěť musí být vlastní rukou podepsána. Výslovně se nevyžaduje podpis jménem, ani se výslovně neupravujx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxikované v BGE, svazek č. 57, řada II, s. 15, text dostupný zde: http://servat.unibe.ch/dfr/pdf/c2057015.pdf): vyšel z účelu podpisu v závěti a dovodixx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxO, Matthias. Mängel handschriftlicher xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx xxx xx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxybností umožnil identifikovat pisatele. Tomuto požadavku vyhovuje uvedení plného křestního jména a příjmení, může mu ale dle okolností vyhovět napřx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxlednímu se však staví skepticky dosavadní judikatura Nejvyššího soudu.
Musí svědek allografní závěti znát jazyk, v němž je závěť sepsánxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxné názory:
1.
BEDNÁŘ, Václav. K rozsudku NS ve věci postavení svědků a jejich způsobilosti při pořizování prosté allografní závěti.
Bulletin advoxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxána, mají však znát jazyk, v němž před nimi zůstavitel projeví, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
2.
MUZIKÁŘ, Martin. Komentář k § 1539. In xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx a píše, že svědkem nemůže být člověk, který není znalý jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí. Z odkazu na pravidlo v § 1535 obč. zák. xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 195
Autoři píší, že osoby neznalé jazyka, v němž xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxžují za onen projev vůle - zda prohlášení xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxují text § 1539 odst. 2 obč. zák., jeho výklad neprovádějí.
5.
ŠEŠINA, Martin, WAWERKA, Karel. Komentář k § 1539. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, Fxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxe být osoba, která není znalá jazyka, v němž se projev vůle činí, protože když se má podepsat na listinu obsahující závěť, jak od ní zákon vyžaduje, nemůže xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxografní závěti nemusí znát jazyk, v němž je závěť pořízena. Vyjádření ostatní nejsou jednoznačná.
Komentář:
Závěť může mít různou formu a podle ní xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxna obsahuje jeho poslední vůli (§ 1534 obč. zák.). Toto prohlášení má svůj původ v římskoprávním
nuncupatio
, což byla ústní formule, v níž zůstavitel přxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx Praha: J. Otto, 1910, s. 995). Předobrazem tohoto pravidla je § 579 ABGB (a rovněž § 543 obč. zák. 1950 a § 476b obč. zák. 1964).
Svědci neosvědčují, cx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xako jeho závěti.
Podíváme-li se touto optikou na pravidlo v § 1539 odst. 2 obč. zák., které stanoví, že svědkem nemůže být osoba, která není znalá jazyxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx vůle, jehož uskutečnění svědek dosvědčuje. Tím je právě ono prohlášení zůstavitele (nuncupatio). Svědek nedosvědčuje, co je obsahem závěti, listinxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxého Nejvyššího soudu, v němž se uvádí, že
Samotná závěť může být sepsána například v angličtině xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxité, aby svědci byli znalí právě češtiny.
Jiným případem je závěť, kterou zůstavitel činí ústně v souladu s pravidlem v § 1542 odst. 1 obč. zák. Svědcx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xo samé platí rovněž např. pro svědka předčitatele (§ 1535 odst. 1 obč. zák.).
Tento závěr je přijímán i v rakouské doktríně, když např. Knechtel píše, xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxografní závěti) nebo v němž byla učiněna ústní závěť (KNECHTEL, Gerhard. Komentář k § 591. KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin el al. ABGB-ON. Wien: Manxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xx04/2017, v němž soud překvapivě uvedl, že svědci musejí znát jazyk, v němž je závěť pořízena. Bohužel, v rozhodnutí schází jakákoli argumentace, lze se xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx jazyk, v němž zůstavitel o určité listině prohlašuje, že obsahuje jeho poslední vůli.
Může dědickou smlouvu na dědické straně uzavřít xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxí):
Doposud publikované názory:
1.
KLEIN, Šimon. Komentář k § 1584. In PETROV, Jan, VÝTISK, Micxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxé nedopatření.
2.
BÍLEK, Petr. Komentář k § 1584. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komenxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxupen ani zákonným zástupcem, opatrovníkem ani zmocněncem. Není možné dovodit, zda na základě toho vylučuje z pozice dědiců právnické osoby.
3.
SVxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxh osob, které nejsou nyní schopny jednat osobně, ale vždy pouze prostřednictvím zástupce. Přesto tvrdí, že dědickou smlouvu na straně dědice může uzavxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 209
Autor píše, že stranou dědické smloxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxh většinou opatrní, ale spíše se přiklánějí k tomu, že je možné, aby právnická osoba uzavřela dědickou smlouvu.
Komentář:
Dědická smlouva je (starxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxnáním; tím se vylučuje možnost zastoupení, ať již zákonného, smluvního nebo z rozhodnutí soudu.
Problém u právnických osob vzniká v důsledku toho, xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxku (§ 118 obč. zák.), avšak sama o sobě nemá žádnou vůli. Za právnickou osobu rozhodují a její vůli nahrazují členové jejích orgánů (§ 151 odst. 1 obč. záxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxávnické osoby.
Jelikož xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxná o pochybení zákonodárce, který při textaci § 1584 obč. zák. opomněl reagovat na fikční teorii právnických osob. Tuto hypotézu podporují následujíxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx vzniknout (§ 1478 obč. zák.). Může-li zůstavitel povolat právnickou osobu za dědice dokonce i tehdy, pokud má teprve vzniknout, není důvod bránit tomxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxovu morální odpovědnost za podobu jeho dědického nástupnictví, a zároveň tím zabraňuje, aby ji přenesl na jinou osobu. Takový účel však pravidlo neplnx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxlední pořízení, opět nelze takový účel dovodit u dědice-právnické osoby, neboť riziko je stejné, jedná-li člen jejího statutárního orgánu (stále stexxx xxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx jde pouze o nedokonalost jazykového vyjádření, pak uzavření dědické smlouvy členem statutárního orgánu právnické osoby vůbec není porušením zákonax xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxní“ jednání právnické osoby.
Nebudeme-li brát za potvrzenou výše uvedenou hypotézu a držíme-li se jazykového výkladu § 1584 odst. 2 obč. zák., pak xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxč. zák. - vyžaduje tu smysl a účel zákona, aby toto porušení vedlo k závěru o neplatnosti právního jednání? Z výše podaného (bod 2) vyplývá, že takový účel xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxx xešení vedou v praxi ke stejnému závěru.
Závěr:
Právnická osoba může se zůstavitelem uzavřít dědickou smlouvu.
Jak se určuje volná čxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xázory:
1.
BEDNÁŘ, Václav. Dědická smlouva a některé problémy při jejím uzavírání, zejména pak problematika výkladu § 1585 odst. 1 o. z.
Bulletin axxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx smrti. V dalším textu se blíže určení této čtvrtiny již nevěnuje.
2.
KLEIN, Šimon. Komentář k § 1585. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxá čtvrtina aktiv pozůstalosti, bez zohlednění pasiv a povinného dílu. Důrazně přitom odmítá výklad, podle něhož by dědici volné čtvrtiny neodpovídalx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxtou. In: [online]. Publikováno 27. 6. 2016 [cit. 2017-10-17]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/dedicka-smlouva-stxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxuhů dědictví) a povinné díly nepominutelných dědiců. Z takto zbylé „čisté“ části pozůstalosti by byla vypočtena volná čtvrtina.
4.
PLAŠIL, Fixxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxčemž je zjevné, že se spíše kloní k variantě vypočíst volnou čtvrtinu z čisté pozůstalosti po odražení dluhů i povinného dílu (smluvní dědic, zákonný i txxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx x. H. Beck, 2015, s. 289
Autor uvádí, že jde o čtvrtinu čisté hodnoty pozůstalosti ve smyslu § 180 zák. č. 292/2013 Sb. Neuvádí, koho stíhá povinnost hradxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 210
Autor počítá volnou čtvrtinu z pozůstalosti, tedy ze souhrnu aktiv a pasiv, k nimž připxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxných názorů:
Publikované názory se shodují v tom, že dluhy tíží všechny dědice, jednota však nepanuje v postoji k povinnému dílu - zda se má či nemá zohlxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
Dědická smlouva je právním jednáním, které stojí systematicky mezi jednáními mezi živými (nemůže být proto jednostranně odvolána) a jednáními pro pxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xtanoví pro dědickou smlouvu speciální obsahové omezení v § 1585 odst. 1 obč. zák. - dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxětí). Když o ní však nepořídí, připadá zákonným dědicům.
Toto pravidlo je však dále relativizováno v § 1591 obč. zák.: je-li dědickou smlouvou pořízxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx omezení: proč nemůže zůstavitel pořídit o celé své pozůstalosti dědickou smlouvou? Z textu vyplývá, že hlavním (a dle mého soudu i jediným) cílem je ochxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxtoupit, nemůže ji odvolat tak, jak to může učinit v případě jednostranné závěti.
Dále se však musíme ptát, zda zachování testovací svobody vnímáme pxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xestovací svobody pojímáme jako skutečnou možnost ovlivnit osud svého majetku.
Musíme si uvědomit, že testovací svoboda zůstavitele je již ze zákoxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xelze přijmout závěr, že o ní může rozhodnout jen formálně, neboť je omezen právy nepominutelných dědiců. Proto se domnívám, že účelu § 1585 obč. zák. se xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxu:
Zůstavitel má nezletilého syna, s manželkou uzavřel dědickou smlouvu na majetku, k určil jako závětního dědice svého kamaráda. Aktiva činí 160.0xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxlosti (k tomu viz níže), bude to 120.000 : 4 = 30.000 Kč. To je formálně určená čtvrtina, přičemž ve skutečnosti zůstavitel pořídil jen o nižší hodnotě, nexxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xtačí trochu upravit proměnné a výsledek bude ještě výraznější. Zůstavitel nemá jednoho, ale hned tři nezletilé potomky. Jejich povinné díly jsou 3 x 22xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxx xosáhnout pouze tehdy, stíhá-li povinnost úhrady povinného dílu pouze dědice z dědické smlouvy, resp. stíhá-li odpovědnost závětního dědice za úhradx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxjším vztahu k nepominutelnému dědici platí § 1653 obč. zák., dle něhož jsou všichni dědici (bez rozdílu) povinni k vyrovnání práva nepominutelného dědxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx . Dochází k xxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxdesfall und Berechnung des „freien Viertels“ beim Erbvertrag. Österreichische Notariats Zeitung. 1999, č. 9, s. 268 an.; ECCHER, Bernard. Bürgerlicxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx 30. 3. 1938, sp. zn. 3 Ob 186/38).
Zbývá zdůvodnit, proč by se volná čtvrtina měla počítat z čisté hodnoty pozůstalosti xxx xxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx dluhů, když se nepodílí na úhradě povinného dílu (opět ve vnitřním vztahu s ostatními dědici, neboť navenek samozřejmě platí § 1701 odst. 1 obč. zák.: dlxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxm ponese povinnost k úhradě dluhů i povinných dílů, otevírala by se tím pro zůstavitele faktická možnost jednostranně narušit, k čemu se zavázal v dědicxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx x xxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxtě. Jeho ostatní majetek má hodnotu 1 mil. Kč. Se svojí manželkou uzavře dědickou smlouvu, kterou jí ustaví za dědice pozůstalosti. Svému kamarádovi odxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxskala nic, přestože čistá hodnota pozůstalosti činí 1 mil. Kč.
Nezohlednění dluhů by vedlo k tomu, že by zůstavitel mohl smluvního dědice svým jednáxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxl může za svého života s majetkem volně nakládat dle libosti (§ 1588 odst. 1 obč. zák.), ale to je jiný případ, neboť např. snížení aktiv postihne všechny dxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxvrtiny se sice ve vnějším vztahu k případným nepominutelným dědicům podílí na úhradě povinných dílů, ale ve vnitřním vztahu s dalšími dědici se jeho podxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxvení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
NEUBAUER, Radim. Komxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx že kdyby zůstavitel tento odkaz neučinil, odpovídali by dědicové za splnění dluhu solidárně, xxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 341
Autor se věnuje pouxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 283-28x
xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx odkazu, hradili dědici společně a nerozdílně a třeba by ji uhradili snáze než osoba, kterou tímto odkazem obtížil zůstavitel. Nicméně platí vůle zůstaxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxytku, který by hradili dědicové.
Shrnutí publikovaných názorů:
K této problematice je velmi málo publikovaných názorů, dva ze tří autorů však sxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xzůstavitel jinému odkazuje, co mu sám dluží). Podobné pravidlo bylo zakotveno již v § 665 o. z. o. I zde platí obecné pravidlo, že odkazem může být obtížex xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxl odkazovníku pohledávku, kterou mu sám dluží (zpravidla proto nedochází ani k obohacení odkazovníka). Rouček v tom spatřoval odkaz dluhovaného předxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxmu.
Díl třetí (§§ 531 až 858). Praha: V. Linhart, 1936, s. 247). Čistě jazykový výklad daného pravidla by mohl svádět k závěru, že tímto odkazem dochází k xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xouhlasu věřitele) způsobit.
Správným je tak jiný závěr, který panuje též v rakouské doktríně (WELSER, Rudolf In RUMMEL, Peter, LUKAS, Meinhard et axx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxt své právo xx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxaz, ze kterého mu vzniká pohledávka vůči osobě odkazem obtížené (viz § 1477 odst. 1 obč. zák.).
Odkazovník má na výběr, z jakého titulu svoji pohledxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx). Odkazovník sice nemůže kombinovat výhody, které mu poskytuje odkaz a původní právní titul (SPRUZINA, Claus. Komentář k § 665. In KLETEČKA, Andreas, xxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xéně, než mu zůstavitel dlužil, může zbytek dožalovat z původního právního titulu. I když odkaz poskytuje vždy určitou výhodu, důvodem, proč nejít cestxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxkázán dluh, který zůstavitel vůči odkazovníku neměl, nemá to primárně vliv na platnost samotného odkazu. Nárokuje-li si odkazovník pohledávku z odkaxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxatum není causa dluhu, nýbrž nařízení zůstavitelovo, proto zkoumání pohledávky (dluhu) nepřichází v úvahu a ovšem odkaz také nedokazuje, že dluh pozůxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxl při zřizování odkazu věděl, že dluh neexistuje, nešlo by o odkaz dluhu dle § 1616 obč. zák., ale dle obsahu o odkaz peněžní částky.
Závěr:
Věřitel mxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1647 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxkoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1594.
Autor bez dalšího uvádí, že zadlužení nemusí znamenat rovnou předlužení nebo úpadek.
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxaha: C. H. Beck, 2015, s. 421.
Autor opakuje svůj dříve publikovaný názor (viz níže ve spoluautorství s O. Kličkou), že podmínka zadlužení je splněna vžxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 17.
Autoři vycházejí z toho, že podmínka zadlužení je splněna vždy, pokud by se potomkům takové osoby dostalo méněx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxk. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 366.
Autor tvrdí, že zadlužení musí být značné a že je třeba vždy zkoumat, xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xx xxxich dosavadní závěry rozcházejí. Šešina navrhuje zkoumat, jak je dluhy ohrožen nepominutelný dědic, Svoboda zase to, jak je ohrožen povinný díl potomxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx
x
xx xxxxxxxxx
-
z důvodu tohoto zadlužení existuje obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.
Zákoník tu v obecné rovině poskytuje ochranu dětem (pxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxl zanechat dětem, případně dalším potomkům nepominutelného dědice - jde o vydědění ve prospěch těchto osob). Jedná se o projev snahy o zachování majetkxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxze jako sociální problém, ale podléhá právnímu zkoumání. Přitom zákoníkem není tento pojem blíže specifikován. Podmínku zadlužení je třeba vyložit vx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x
xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxnný díl, který má za normálního běhu věcí získat nepominutelný dědic, ne povinný díl počítaný z pozůstalosti, kterou by zanechal po své smrti nepominutxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx tis. Kč nezachová. Samozřejmě nemusí jít přímo o tyto konkrétní peněžní prostředky, zkoumá se pravděpodobnost zachování majetku v ekvivalentní hodnxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxelný dědic jejich vznik zavinil. Pokud jde o výši těchto dluhů, stojí za pozornost, že se občanský zákoník odklonil od znění rakouského občanského zákoxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxkoníku, který přímo vyžaduje
„předlužení“
(srov. § 2338 BGB). Již z legislativního textu, kde jsou vedle sebe postaveny alternativně podmínky zadluxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx ke stejnému následku).
Pro splnění podmínky zadlužení je tak dle českého práva dostačující existence jakéhokoli dluhu v jakékoli výši (s výjimkou xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxdlužení zároveň odůvodňovalo obavu o ztrátu povinného dílu - to je rozhodující kvalifikační kritérium.
Z toho lze odvodit, že nejsou-li pasiva nepxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xědic jen nepatrný majetek (do 20 tis. Kč), pak i dluh ve výši několika desítek tisíc Kč zakládá důvod k vydědění, neboť obava o zachování povinného dílu je xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxku). Naopak, je-li několikamilionový dluh z úvěrové smlouvy kryt hodnotou pořízené nemovitosti, nejedná se pravidelně o důvod k vydědění, ledaže obaxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xodnotou majetku nepominutelného dědice. Souhrn pasiv tak může být i nižší, než je hodnota majetku.
Závěr:
Zadluženým dědicem pro účely vydědění jx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxnný díl. Předlužení nepominutelného dědice (dle insolvenčního zákona) tuto obavu zpravidla vzbuzuje, není-li však dědic předlužen, je třeba obavu dxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxjící instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
KLEIN, Šimon. Komentář k § 1709-1710x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx pozůstalosti trvá patrně do té doby, dokud není uspokojen věřitel, který navrhl odloučení. S odkazem na Šešinu připomíná, že věřitel své právo ztrácí, xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxk. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 593
Autor píše, že odloučení pozůstalosti trvá tak dlouho, dokud není sxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxednost při uspokojení své pohledávky, avšak jen když pohledávku řádně vymáhá.
Shrnutí publikovaných názorů:
Tomuto tématu se odborná veřejnoxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015), stejně jako monografie o dědickém právu (SVOBODA, Jiří, xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxkne při splnění pohledávky, opatrně připomínají, že je třeba též sledovat, zda věřitel pohledávku řádně vymáhá.
Komentář:
Při odloučení pozůstaxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxřitelé dědice. Nezáleží přitom, jaký majetek se v pozůstalosti nachází. Účel institutu tak spočívá v určitém zajištění právní pozice zůstavitelova vxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxa věřitelovy pohledávky: nezáleží, zda je pohledávka již dospělá, či ještě nesplatná, zda je podmíněná nebo již vykonatelná. Avšak kvalita pohledávkx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvním právem na majetku z pozůstalosti, nemůže soud dospět k závěru, že věřitelovy obavy jsou důvodné. Případní věřitelé dědiců jeho právní postavení nxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxovy pohledávky. Je-li již zapravena, není již další separace obou jmění potřebná. To samé platí, zanikne-li pohledávka jinak než splněním.
Předpoxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xaplněna, soud na návrh dědice odloučení zruší. Stejně bude soud postupovat, vyjde-li najevo, že věřitel žádnou pohledávku neměl (nebyl např. úspěšný x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
Podobně by měl soud postupovat, odpadne-li později důvod, pro který bylo odloučení pozůstalosti nařízené. To připomíná již Štajgr, když píše, že
„xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl třetí (§§ 531 až 858).
Praha: V. Linhart, 1936, s. 546; srov. txx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxníka (neboť v důsledku odloučení pozůstalosti se jím dědic nestal, viz rozhodnutí rakouského OGH ze dne 22. 4. 1950, sp. zn. 2 Ob 247/1950). Obecně tak plxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxvrhu dědice zrušit.
V rakouské literatuře se připomíná, že z odloučení pozůstalosti vzniká věřiteli povinnost bez zbytečného odkladu vymáhat svoxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al.
ABGB-ON. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch.
Wien: Manz, 2010, s. 1349; též rozhodnutí rakouskxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxnuje otálejícího věřitele (viz § 1805 odst. 2 obč. zák.); v obdobném duchu pak můžeme formulovat pravidlo, že věřitel, xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi předně nezaniká s právní mocí rozhodnutí o potvrzení dědictví dědicům, ale trvá po dobu, po kterou plní svůj účel - nejčastěji do splnění pohledávky, pxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxčení soud přistoupí též tehdy, ukáže-li se, že nebyly splněny předpoklady pro nařízení odloučení, nebo že tyto předpoklady později odpadly.
Odlxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx) nabídka spravedlivým důvodem pro ukončení jednání o smlouvě?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1729 obč. zák.
Související insxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx, Tomáš. Komentář k § 1729. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1666.
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx nebo strana neindikuje, že pro ni není cena důležitá, může být spravedlivým důvodem výrazně výhodnější nabídka.
2.
LINHART, Aleš. Meze předsmxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxm důvodem není výhodnější konkurenční nabídka.
3.
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx5]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2015/05/tereza-novakova-odpovednost-za-skodu.html
Autorka prezentuje závěr, že výhodnější xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x již došlo k vynaložení nákladů jednou stranou dle požadavku druhé předsmluvní strany, nemůže obstát výklad ve prospěch ekonomického oportunismu.
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx05-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/jak-je-to-s-predsmluvni-odpovednosti-v-noz-96207.html
Autoři pouze uvádějí, že výkxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxjí.
5.
PELIKÁNOVÁ, Irena, PELIKÁN, Robert. Komentář k § 1729. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazex x xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xáležité obezřetnosti předvídat nebo o němž byla informována. Vždy tak záleží na okolnostech konkrétního případu. Autoři si kladou otázku, nakolik můxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxi informační povinnost.
6.
HULMÁK, Milan. Komentář k § 1729. HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Kxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xosoudit objektivně s ohledem na předchozí jednání stran, s ohledem na očekávání poškozené strany.
7.
MATULA, Zbyněk. Spravedlivý důvod pro ukončxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xx xx xx x
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xpravedlivý důvod pro skončení negociace. Uvádí, že konkurenční nabídka nemusí nabídku stávající zásadně převyšovat, její upřednostnění se však vždx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx x
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxým důvodem pro ukončení jednání o uzavření smlouvy a považuje ji za spravedlivý důvod.
Shrnutí publikovaných názorů:
Autoři jsou ve svých vyjádřxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxpadu.
Komentář:
Občanský zákoník stojí na silné autonomii vůle a z ní vyplývající smluvní svobody. Ta se v tomto případě dostává do konfliktu se zájxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx výslovně zakotveno, lze soudit, že se vzájemně ovlivňují. Čím intenzívnější stav důvěry či očekávání v uzavření smlouvy je vyvolán, tím přísněji hodnxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxucí omezit, či eliminovat). Pokud si jednající přímo vyhradil, že bude jednat i s jinými potenciálními partnery, nevzniká problém a ukončení jednání z xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxlností případu (vyzývá-li např. někdo inzerátem kohokoli k podávání nabídek, musí rozumný jednající předpokládat, že není sám, kdo na výzvu reaguje)x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxlelní jednání je běžným jevem přítomným v každém případě (že tedy každý musí předpokládat, že není na trhu sám, a proto by měl vždy předvídat existenci koxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx x xxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxvodem k ukončení jednání, pokud je vymíněna exkluzivita jednání, případně vyvolal-li zdání exkluzivity jednající, který následně z důvodu konkurenxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxédnout mimo jiné k tomu, mezi jakými subjekty jednání probíhalo, jaký je předmět plnění, a zda byla vymíněna exkluzivita (či vyvoláno zdání její existexxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx, 1813, 2048 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxký zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 2076.
Autoři poukazují na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, nevxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx, Miroslav. Smluvní pokuta. In DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub.
Obchodní smlouvy.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 179.
Autor pouze uxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx, PODRAZIL, Petr, PAVEL, Petr.
Základy závazkového práva.
1. díl. 1. vyd. Praha: Leges, 2016, s. 75-76
Autor pouze cituje nález Ústavního soudu ze dne xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 396-397
Autor se staví proti paušálnímu a priori zákazu ujednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách u spotřebixxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxe na to, že je třeba počítat s reálným vlivem xxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxI. Karlovarské právnické dny.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 34 (shodně též HORÁK, Pavel. Smluvní pokuta v nové úpravě soukromého práva.
Právní rozhlexxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, nx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxAL, Tomáš. Bude smluvní pokuta platně ujednána, když bude ujednání o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách?
Rekodifikace & praxe.
201xx xx xxx xx xx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxe odkazuje na nález Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3512/11).
7.
KOLUMBER, David. Smluvní pokuta ve spotřebitelských smlouvách o finančních služxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxkace/smluvni-pokuta-ve-spotrebitelskych-smlouvach-o-financnich-sluzbach
Autor píše, že smluvní pokutu se spotřebitelem nelze sjednat v obxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxé právní úpravy soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže se sám spotřebitel jeho aplikace dovolá (§ 1815 obč. zák.)x
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxou nálezu ÚS ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 a dochází k závěru, že soudem použitý termín „podstatná ujednání“ (k nimž patří ujednání o smluvní pxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxtné, např. není-li jím spotřebitel krácen na svých právech, nebo naopak není-li jím zatížen nepřiměřenou povinností, a naproti tomu i xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxnský zákoník VI. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 350
Autor uvádí, že smluvní pokuta obsažená x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxvený v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 nejsou dostatečné ústavněprávní důvody. Připomíná § 1753 obč. zák., který chráxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xl.
Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 429
Autor upozorňuje na § 1813 obč. zxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxhodních podmínek, vždy je musíme analyzovat, nakolik zakládá značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele v rozporu s požadavky přiměřenosti.
xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxx
xxnline]. Publikováno 20. 12. 2013 [cit. 2016-01-14]. Dostupné z: http://www.lexforum.cz/477#201312201044280200
Autor uvádí, že závěr o tom, zda xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx že smluvní pokuta sama o sobě není překvapivým ujednáním (jen z toho důvodu, že je zahrnuta v obchodních podmínkách). Cestu, kterou ÚS došel k závěru nálxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx názory se liší, oscilují mezi nekritickým přejímáním závěrů Ústavního soudu, až po ty (a je jich více), které závěry Ústavního soudu silně zpochybňujíx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx na který všichni odkazují, řešil soud celkem banální případ. Součástí smlouvy o poskytování služeb mezi podnikatelem a spotřebitelem byl odkaz na obcxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx zařízení nebylo skutečně včas vráceno, podnikatel vymáhal smluvní pokutu. Soud dovodil, že již samotné umístění ujednání o smluvní pokutě do obchodnxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxtřebitele. Soud vyšel z premisy, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách (na rozdíl třeba od obchodních smluv) mají sloužit především k toxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x této konkrétní projednávané věci několikanásobně převyšuje (zůstatkovou) hodnotu samotného zařízení.
Komentář:
Ujednání smluvní pokuty se sxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxerá zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, jsou zakázaná (přičexx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xravidlo sjednáno - zda spotřebitel měl reálnou možnost ovlivnit jeho obsah (tedy bylo sjednáno individuálně) či takovou možnost neměl (nebylo sjednáxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxní.
Nejprve je třeba posoudit rovnováhu práv a povinností smluvních stran. V případě smluvní pokuty budeme především srovnávat, jaké je postavení xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx smluvní pokuta jako paušalizovaná náhrada škody, musíme do našich úvah promítnout to, že když by smluvní pokuta nebyla sjednána, musel by spotřebitel xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxx x pokud obě strany čelí podobným rizikům, měla by na ně sankční ujednání reagovat obdobně. Je-li však vyšším rizikům (či jejich širšímu spektru) vystavex xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxná (jak podstatné je odchýlení?) a zda je v neprospěch spotřebitele. Do těchto úvah je třeba promítnout všechna další ujednání a posuzovat je v celé jejixx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxívání.
Do rozporu s požadavkem přiměřenosti se podnikatel dostává, nejedná-li poctivě. Nemůže-li podnikatel rozumně očekávat, xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxdavkem přiměřenosti. Je třeba dodat, že není-li smluvní pokuta sjednána individuálně, je jednodušší dospět k závěru, že byl narušen požadavek přiměřxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx právní úpravy nevyplývá (a nevyplýval ani z té předchozí). Pouze z toho, že je smluvní pokuta ujednána v obchodních podmínkách nelze bez dalšího dovodixx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx vůči spotřebiteli férové, spotřebitel je s nimi seznámen a rozumí jim (jsou pro něho srozumitelné), tak přesto je ujednání o smluvní pokutě nepřiměřenx xxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxnání o prorogační doložce ve spotřebitelské smlouvě, které zakládalo příslušnost soudu značně vzdáleného od místa bydliště spotřebitele (tedy nešlx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxst dle § 56 odst. 1 obč. zák. 1964 (dnes dle § 1813 obč. zák.). V jiném rozhodnutí se však Nejvyšší soud k závěrům Ústavního soudu přihlásil (viz rozsudek xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xjednaná ve obchodních podmínkách podléhá též přezkumu dle § 1753 obč. zák. (tzv. ochrana před překvapivostí ujednání obsaženého v obchodních podmínxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxitele), pokud takové ujednání vyhovuje kritériu § 1813 obč. zák. Rozhoduje především výše smluvní pokuty, její vztah k povinnosti, kterou utvrzuje (xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxikaturu Ústavního soudu a její nekritické přejímání obecnými soudy lze však doporučit zvýšenou opatrnost při sjednávání smluvních pokut se spotřebixxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x obč. zák.?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xoposud publikované názory:
1.
ŠILHÁN, Josef. Komentář k § 1752. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír et al.
Občanský zákoník. Komentářx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxnismu u jiných typů závazků, tak ani sjednání úplně jiného mechanismu změn u závazků, na které dopadá.
2.
PRAŽÁK, Zbyněk. Komentář k § 1752. In PRxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxx, 2017, s. 61
Autor bez dalšího píše, že od daného pravidla se nelze odchýlit. Zřejmě tím má na mysli, že se nelze odchýlit od omezení stanovených pro danx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 74
Autoři tvrdí, že omezující podmínky pravidla § xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxm styku, sjednat jednostrannou změnu obchodních podmínek. Stejně tak považují za protiprávní dohodu umožňující takovou jednostrannou změnu bez oznxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxcná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 163
Autor píše, že z toho, že zákon připouští ultimativní změnu v případě smluv dlx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx x xx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx.
Shrnutí publikovaných názorů:
Prozatím xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xrgumentuje ve prospěch závěru zastávaného i v tomto komentáři.
Komentář:
Jednostranná změna obsahu závazku není v zásadě přípustná. Závazek zůsxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xe stran kompetenci (utvářecí oprávnění) k jednostrannému ukončení závazku (výpovědí závazku, odstoupením od smlouvy), jindy umožňuje smluvní straxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx jak píší Pelikánová s Pelikánem: že není připuštěno ujednat si stejný či podobný mechanismus změny závazku i pro jiné případy než ty, které jsou vymezenx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx, anebo že můžeme zákaz ultimativních návrhů dovodit
a contrario
(nejsou-li splněny předpoklady, není možné vůbec ultimativní návrh použít).
Prx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxvazku dochází na základě dohody stran. Zákonodárce však stanoví speciální pravidla pro kontraktační proces. Jeho nejvýznamnější prvek spočívá v tomx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxo sjednat si mechanismus změny smlouvy spočívající v ultimativním návrhu (buď přijmi, nebo běž) není obecně ničím omezeno. Zákon nestanoví v tomto směxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxo na jejich vůli (§ 1770 obč. zák.). V souladu s Hulmákem (s. 158) lze uvést následující příklady: spojení přijetí návrhu změny s určitým konkludentním jxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxsahové kontrole (např. § 433 odst. 1 obč. zák., § 547 obč. zák., § 1800 odst. 2 obč. zák., § 1813 obč. zák.).
V určitých případech zákonodárce přistupujx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx nastavená kontrolní pravidla selhat. Speciální pravidla mají ochranný účel => mají předejít zneužití změny (libovůli) a ochránit adresáta změnyx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxických komunikací) nebo § 11a zákona č. 458/2000 Sb. (změna závazku ze smlouvy o dodávce elektřiny, plynu či tepla).
Podíváme-li se podrobněji na úxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxí jednotné smluvní regulace, uzavírají-li dlouhodobé smlouvy s velkým počtem osob. Roztříštěnost smluvní dokumentace, různorodost v právech a povixxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xodnikatelů. Zákonodárce pravidlem v § 1752 obč. zák. na jedné straně tento zájem uznává, na druhé straně však poskytuje ochranu druhé smluvní straně pxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxjí tak, že připouští ultimativní návrh jen za zákonem stanovených předpokladů, ale normuje jinak => jsou-li splněny zákonem stanovené předpokladxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxnu závazku i pro jiné případy než vyjmenované v § 1752 odst. 1 obč. zák.
Jaký následek má, když navrhovatel při veřejné nabídce nepotvrdí úxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
PAVELKA, Tomáš, BŘÍZA, Petr. Komentář k § 1783. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxručení přijetí navrhovateli, a to bez dalšího. Nezáleží tedy na tom, zda mu navrhovatel potvrdil či nepotvrdil přijetí.
2.
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxu. Komentář k § 1721-2893 OZ.
1. vyd. Praha: Leges, 2017, s. 100-101
Autor jednak píše, že okamžikem dojití první akceptace je smlouva uzavřena, jednxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx nepřímo směřuje k řešení skrze § 1783 odst. 2 obč. zák.
3.
PELIKÁNOVÁ, Irena, PELIKÁN, Robert. Komentář k § 1784. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxel úspěšnému příjemci vůbec nepotvrdil uzavření smlouvy, vznik smlouvy by se rušil ex tunc v důsledku nesplnění podmínky potvrzení.
4.
HULMÁKx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x014, s. 284
Autor uvádí, že smlouva je uzavřena již s účinností přijetí.
Shrnutí publikovaných názorů:
K dané problematice neexistuje relevaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxní smlouvy s úspěšným příjemcem.
Komentář:
Občanský zákoník upravuje v § 1780 an. návrh na uzavření smlouvy
„ad incertas personas“
(vůči neurčixxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx nutno však podotknout, že se navazuje na předchozí právní úpravu obchodního zákoníku.
Závěr k předestřené otázce závisí na vyřešení předběžné otáxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxch. zák.), v jednotlivostech se ale odlišuje. Jednou z dílčích odlišností je právě stanovení okamžiku uzavření smlouvy.
Podle předchozí právní úpxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxva uzavřena s osobou, která v souladu s obsahem veřejného návrhu a ve lhůtě v něm stanovené, jinak ve lhůtě přiměřené, nejdříve navrhovateli oznámí, že nxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xn ELIÁŠ, Karel et al.
Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900.
5. vyd. Praha: Linde, 2006, s. 591; BEJČEK, Josef. xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx zákoník s podrobným komentářem pro právní a podnikatelskou praxi.
Praha: Trizonia, 1992, s. 304).
Současná právní úprava oproti tomu stanoví, že xxxxxxx xx
xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx x x xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xovinnost navrhovatele vůči úspěšnému příjemci sice stále existuje, ale není již předpokladem uzavření smlouvy (viz § 1783 odst. 1 obč. zák.). Zákonodxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxez zbytečného odkladu po přijetí veřejné nabídky“, vzniká mu dodatečné právo napadnout uzavřenou smlouvu.
Poruší-li totiž navrhovatel informačxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxován jako právní fikce, následek je stejný - viz § 1783 odst. 2 obč. zák.). Může-li úspěšný příjemce odmítnout uzavřenou smlouvu v případě, že je mu potvrxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xlnění). Porušení informační povinnosti s sebou může nést též vznik povinnosti k náhradě škody.
Pelikánová s Pelikánem zastávají jiný názor (s. 124xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxnnosti až oznámením ze strany navrhovatele. Dále uvádějí, že když k potvrzení vůbec nedojde, má se případ posoudit podle § 1784 odst. 2 obč. zák. Ten staxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xy vedlo ke zrušení smlouvy
ex tunc
v důsledku nesplnění podmínky potvrzení. Takový závěr však nelze podpořit jazykovým ani teleologickým výkladem. Nxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxyž to nechce ani jedna ze stran?).
Závěr:
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xříjemce však může svým prohlášením uzavření smlouvy odmítnout stejně, jako při učiněném opožděném potvrzení (§ 1783 odst. 2 obč. zák.).
xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xrůvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x017, s. 1739.
Autorka uvádí, že v případech, v nichž zákon stanoví zvláštní požadavky na budoucí smlouvu (např. k ochraně jednající osoby či věřitelůxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx.
Právní rádce.
2016, č. 10, s. 50 an.
Autor uvádí, že obecně sice zákon písemnou formu nepředepisuje, ale je nutno zvážit, jaký účel plní předepsaná fxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxy - oferta a akceptace. In DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub.
Obchodní smlouvy.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 74.
Autor píše, že zákox xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx však předpokládá tam (odkazuje přitom na Hulmákův názor, viz níže), kde forma slouží ochraně věřitelů, jednajících osob apod. Uvádí příklad zřízení vxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx
xx xxd. Praha: Leges, 2016, s. 92.
Autor pouze konstatuje, že pro smlouvu o smlouvě budoucí není obligatorně vyžadována písemná forma.
6.
PELIKÁNxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 131.
Autoři píší, že zákoník otázku formy neřeší a upozorňují na prvorepublikové stanovisko prof. Krčmáře: „xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxn. Komentář k § 1785. In HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, sx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx k ochraně jednající osoby, k ochraně věřitelů či k zajištění veřejné kontroly, měla by tuto formu mít i smlouva o smlouvě budoucí.
8.
ROZEHNAL, Axxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxr pouze píše, že smlouva o smlouvě budoucí nevyžaduje písemnou formu.
Shrnutí publikovaných názorů:
Lze vysledovat dvě skupiny autorů. Jedna sx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxostí.
Komentář:
Právní úprava se vrací k regulaci obecného zákoníku občanského. Ten také výslovně nepožadoval dodržení písemné formy pro přípraxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx okolností předchůdcem hlavní smlouvy, a právě z toho důvodu musí u ní být použito pravidel o formě hlavní smlouvy (srov. Vážný č. 2608, č. 3668 nebo č. 422xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxou smlouvu neplatí bezvýjimečně, ale že xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xe bude týkat i smlouvy o smlouvě budoucí (GSCHNITZER, Franz. Komentář k § 936. In KLANG, Heinrich et al.
Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbxxxx x xxxx x x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxstech předpis daný o formě smlouvy hlavní bude vztahovati se na pactum de contrahendo; o tom, zdali tak činiti sluší čili nic, rozhodnouti jest podle důvxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxný závěr je zastáván i v německé judikatuře, a to již od roku 1914 (viz rozhodnutí Říšského soudu ze dne 20. 11. 1914, sp. zn. Rep. III. 75, 14).
V soudobé xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx o smlouvě budoucí (srov. GRUBER, Michael. Komentář k § 936. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al. ABGB-ON.
Kommentar zum Allgemeinen bürgerlicxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxého rozhodnutí Říšského soudu (např. BRINKMANN, Moritz. Einleitung vor §§ 145 ff. In PRÜTTING, Hanns et al.
BGB Kommentar.
1. vyd. Neuwied: Luchterhaxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxci, kontrolní funkci nebo důkazní funkci. Která z těchto funkcí ospravedlňuje požadavek na formu u smlouvy o smlouvě budoucí?
Domnívám se, že by to mxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xednajícího varovat, vzbudit v něm určitou ostražitost, aby své jednání nebral na lehkou váhu. Souhlasit s nabídkou prostým „ano“ lze velmi často bez doxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxějšímu přemýšlení o dopadech jeho jednání.
Důležité je zkoumat, kterou stranu písemná forma chrání, neboť požadavek na písemnou formu pro smlouvu x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxadována, byl by požadavek na písemnou formu u budoucí smlouvy zbytečný, již by totiž nebyl schopen splnit svoji funkci. Kletečka píše, že pro smlouvu o sxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xELSER, Rudolf.
Grundriss des bürgerlichen Rechts. Band I. Allgemeiner Teil, Sachenrecht, Familienrecht.
13. vyd. Wien: Manz, 2006, s. 143). Rakousxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxlouvy o smlouvě budoucí by v tomto případě mělo vést k relativní neplatnosti, které by se mohla dovolat chráněná smluvní strana (viz § 586 obč. zák.).
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxmální uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nelze považovat za vadu. Nutno však upozornit, že stanovení povinnosti písemné formy často neplní vždy výlučxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x60 obč. zák.) naplňuje jak zajišťovací funkci (ve vztahu ke katastru nemovitostí), tak varovnou funkci (především ve vztahu k prodávajícímu).
Důkxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxnak i kdybychom takový případ nalezli, porušení formy s pouhou důkazní (evidenční) funkcí nelze stíhat neplatností. Proto není důvodu dovozovat z tétx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxinnost dodržet určitou formu však lze dovodit z předepsané formy u budoucí smlouvy. Má-li forma u budoucí smlouvy varovný (ochranný) účel vůči některé xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
Vede lichva k absolutní nebo relativní neplatnosti smlouvy?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1796 obč. zák., § 218 tr. zák.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
OLIVA, Jakub. Účinky smlouvy. In DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub.
Obchodní smlouxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxuvádí.
2.
TINTĚRA, Tomáš. Ochrana slabší strany. xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxhevní smlouvy její neplatnost s tím, že v zásadě půjde o neplatnost relativní. Případy absolutní neplatnosti budou dány především tam, kde je současně xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxhal. K pochybnosti o povaze neplatnosti pro rozpor se zákonem a o následcích, které působí trestný čin v občanském právu.
Právní rozhledy.
2016, č. 6, sx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxha: C. H. Beck, 2017, s. 1760).
Autor píše, že zákaz lichvy je stanoven na ochranu poškozeného, a to i tehdy, je-li lichvou spáchán trestný čin, proto je nxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx, Irena, PELIKÁN, Robert. Komentář k § 1796. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520).
1. vxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxčí o relativní neplatnosti. Dodávají však, že když bude lichevní jednání zjevně odporovat dobrým mravům, půjde o neplatnost absolutní.
5.
PETROVx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx4, s. 62
Autor dochází k závěru, že lichevní jednání je neplatné relativně. Jen relativně neplatná jsou totiž typově ještě závažnější jednání, totiž hxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxžít též na lichvu.
6.
MELZER, Filio. Komentář k § 588. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654x
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxouzení povahy neplatnosti ve zvláštních případech - např. v případě lichvy.
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxx.
Autor tvrdí, že důsledkem lichevní smlouvy je relativní neplatnost. Argumentuje § 586 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 580 odst. 1 obč. zák. Neplatnoxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xávěr, k němuž dospěla rakouská judikatura); přitom je možné využít § 577 obč. zák. (příkaz soudu k moderaci). Výjimkou z relativní neplatnosti mají býx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxém právu. In KINDL, Milan, ROZEHNAL, Aleš.
Nový občanský zákoník. Problémy a úskalí.
1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 165
Autor tvrdí, že lichevní sxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxlatnosti - pouze takový, který je zjevný.
9.
DOČKAL, Tomáš. Zásada přiměřenosti a její odraz v neúměrném zkrácení a lichvě.
Právní rozhledy.
2014x xx xx xx xxx
x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxy považuje zjevný rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem za současného zjevného narušení veřejného pořádku (§ 588 obč. zák.). Pojem „zjevný“ pak vyxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxline]. Publikováno 22. 3. 2014 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://casopis.vsehrd.cz/2014/03/asynallagma-a-novy-obcansky-zakonik/
Autox xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx zkráceného - neplatnost relativní. Nelze však podle něho vyloučit, vzhledem k závažnosti tohoto deliktu, který může být kvalifikován jako příčící se xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx Ladislav. 1. vyd. Praha: xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x x xxxxxxx xxxx nejkřiklavějších a nejnerovnějších smluv).
11.
VRAJÍK, Michal.
Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obcxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxí, že u lichvy jde zásadně o rozpor s dobrými mravy, proto je následkem absolutní neplatnost (§ 588 obč. zák.).
12.
PELIKÁNOVÁ, Irena. Některé otázxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx, že praktický význam úpravy lichvy je nulový, neboť neplatnost takového jednání vyplývá nesporně z § 580 a § 588 obč. zák. Jeví se tak pravděpodobné, žx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xákoníku. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 25. 6. 2012 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/neumerne-zkracexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx neplatné, načež uvádí, že nová právní úprava by neměla přinést cokoli nového. Lze soudit, že i na neplatnost dle § 1796 obč. zák. nahlíží jako na neplatnxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxtní neplatnost, dle některých neexistuje paušální řešení a snaží se případy lichvy rozčlenit dle závažnosti (kritéria jsou různá - trestnost, zjevné xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xa předchozí právní úpravy (srov. argumentaci v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, nebo ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxatný pro všechny případy rozporu s dobrými mravy - absolutní neplatnost podle § 39 obč. zák. 1964.
Nově je lichva sankcionována jako jednání rozporxx xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxrávná výhrůžka). Naplní-li určité jednání znaky lichvy dle § 1796 obč. zák., je porušen zákon. Tento závěr je důležitý, neboť se tím nepochybně umožňuxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxtná z důvodu porušení dobrých mravů - viz vsuvka níže). Navíc tím, že zákoník přímo toto porušení zákona označuje za neplatné, zabraňuje uvažovat o opakx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxa výslovně zákonem pojmenována, je pravděpodobné, že by i nadále byla sankcionována jako čin porušující dobré mravy. S rozporem s dobrými mravy je spojxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx jako absolutní neplatnost. Takový je důsledek rozporu s dobrými mravy vždy. Poukaz na zjevnost rozporu v § 588 obč. zák. má vést k tomu, že rozpor s dobrýxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxde tedy o nějakou kategorizaci porušení dobrých mravů na závažnější a méně závažné. Filtrem § 588 obč. zák. neprojdou žádná jednání rozporná s dobrými xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxč. zák. se neuplatní). K jinému závěru dospěli v Rakousku, kde je obrana proti určitým jednáním v rozporu s dobrými mravy ponechána na soukromnících.
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxi jeho zjevném narušení přihlédne soud k neplatnosti z úřední povinnosti (§ 588 obč. zák.). Nahlédneme-li do trestního zákoníku, zjistíme, že jeho § 2xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxorné s veřejným pořádkem? Judikatura Nejvyššího soudu to odmítá. Například v rozhodnutí R 36/2008 soud dovodil, že podvodné jednání jedné ze stran smlxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxípadě podvodu jím je zájem na ochraně majetku určité osoby, tudíž je v souladu s veřejným pořádkem přenechat v soukromoprávní rovině rozhodnutí o platnxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxskytnutí plnění v závazkových vztazích, což by ve svém důsledku mohlo vést k hospodářsky neopodstatněným přesunům majetku a ke značným negativním socxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx k jeho neplatnosti přihlédne soud z úřední povinnosti (§ 588 obč. zák.).
Zavádějícím je v tomto směru ustanovení § 1797 obč. zák. v němž se stanoví, xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxní neplatnost. Toto pravidlo lze však vztáhnout pouze k těm případům, v nichž by lichva nebyla trestným činem, a nedošlo k narušení veřejného pořádku. Dxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
K neplatnosti lichevní smlouvy dle § 1796 obč. zák. přihlédne soud z úřední povinnosti, ledaže zároveň není naplněna skutková podstata trestného činx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názoxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx x. Beck, 2017, s. 1801
Autor píše, že při posouzení nepřiměřeného ujednání jako zneužívajícího, a tudíž zakázaného, nastane právní následek, podle kxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxsef, HANDLAR, Jiří et al.
Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku. Komentář k § 1721-2893 OZ.
1. vyd. Praha: Leges, 2017, s. 165
Autor uvxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx15. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 198
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx x x xxxxx xn HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 442, 475
Autor píšxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx shoda, že následkem zneužívající/neférové klauzule ve spotřebitelské smlouvě je její zdánlivost. Pouze Pelikánová s Pelikánem uvádějí, že jde o nepxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x. dubna 1993. V jejím čl. 6 odst. 1 čteme požadavek, aby členské státy zajistily, že zneužívající/neférová smluvní ujednání nebudou podle vnitrostátxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxbízejí různé pojmy: němčina - mißbräuchlich, francouzština - abusive, španělština - abusivas, italština - abusiva, angličtina - unfair, polština - nxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxlo formulováno a chápáno v jiných jazykových mutacích.
Co je považováno za zneužívající/neférové ujednání, vymezuje směrnice v čl. 3 odst. 1:
„Smlxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.“
Český zákonodárce se těmto ujednáním věnuje v § 1813 až § 1815 obč. zák. Nejprve se xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxebitelské smlouvě je problematické (přičemž se působnost směrnicového pravidla rozšiřuje i na případy individuálně sjednaných xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx“. Eurokonformní výklad však nutně vede k závěru, že nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1815 obč. zák. je tu myšleno ujednání zneužívající/neférové.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxvazné. Toho lze docílit různými způsoby, záleží na rozhodnutí každého státu, jaký národní institut použije. Z hlediska judikatury, která požaduje, axx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxpai, Viktória Csipai
, C-472/11, odst. 24), se z pohledu českého práva nabízí především institut zdánlivosti (§ 554 obč. zák.), nebo absolutní neplatnxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
x xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxž samo o sobě může vést k závěru o následku v podobě neplatnosti pro rozpor se zákonem. Ale v pravidle § 1815 obč. zák. se výslovně stanoví jiný následek v pxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx, v nichž jsou sice přítomny všechny pojmové znaky právního jednání (vůle, její vážnost, srozumitelnost a určitost projevu), ale přesto se zákonodárcx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxitele před takovým ujednáním - zdánlivost konkrétního ujednání tu působí jako sankce za snahu získat nepoctivou výhodu na úkor slabší smluvní strany.
x xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxžívající (neférové) povahy. Vyjít je třeba právě z účelu onoho pravidla. Z něj odvodíme, že tu není možné analogicky použít pravidlo v § 576 obč. zák. o čxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxčí, by ji bez tohoto ujednání vůbec nechtěl uzavřít. Takový závěr je plně v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice, podle něhož mají členské státy zajistit, aby xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxých částí spotřebitelské smlouvy pouze torzo, o kterém by nešlo vůbec uvažovat jako o právním jednání, mělo by to vliv na samu existenci celé smlouvy. Prx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxxxřebitel nebyl vystaven zvláště nepříznivým důsledkům z důvodu zrušení celé smlouvy (viz např. rozhodnutí SD ze dne 30. 4. 2014,
Kásler, Káslerné xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxotřebiteli dovolat se jí a zachovat pro sebe její závaznost (což tvrdí Pelikánová s Pelikánem). Právě proto, že tu nechybí pojmové znaky právního jednáxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxíží, následkem je tedy zdánlivost - jakoby dané ujednání ve smlouvě vůbec nebylo, přičemž zbývající ujednání zůstávají nedotčena.
A. xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxí na zdraví?
Petr
Bezouška
A. Jaké jsou následky postoupení pohledávky v rozporu se smluvním zákazem?
Související ustanovení:
§ 1881 občx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxstoupení (cese) pohledávky. In DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub. Obchodní smlouvy. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 107-109.
Autor se xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxor bez bližšího zdůvodnění uvádí, že důsledkem je neplatnost postoupení (s odkazem na R 27/2007) a to neplatnost relativní.
3.
TINTĚRA, Tomáš. xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxz postoupení považovat za absolutně neplatnou. Pak však nabízí jiný pohled s tím, že postupní smlouva by měla být platná, ale vůči dlužníkovi neúčinná. xxxxx xxxx xx xxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxím.
Právní rozhledy
. 2016, č. 2, s. 39 a násl.
Autor zastává názor, že porušení ujednaného zákazu vede k relativní neplatnosti postupní smlouvy.
5x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxé z: http://www.epravo.cz/top/clanky/dusledky-poruseni-zakazu-postoupeni-pohledavky-100037.html
Autor argumentuje (skrze § 1761 obč. zxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxi stranami a nemělo by způsobit neplatnost postupní smlouvy.
6.
BEZOUŠKA, Petr. Smluvní zákaz postoupení pohledávky (pactum de non cedendo).
Práxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xákazu neplatná, avšak nemusí vždy vyvolat zamýšlené právní následky. Vždy je třeba hodnotit, o jaký typ pohledávky se jedná, z jakého závazku pohledávxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xostoupení pohledávky.
Právní rozhledy.
2015, č. 9, s. 323 a násl.
Autor argumentuje ve prospěch absolutní neplatnosti postupní smlouvy, zároveň všxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxledávky. In:
www.obczan.cz
[online]. Publikováno 16. 12. 2014 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: https://obczan.cz/clanky/nektere-otazky-souvisxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxnost žádá, ale většinou nebude naplněn požadavek rozporu s veřejným pořádkem, abychom mohli učinit závěr o absolutní neplatnosti.
9.
KINDL, Tomáxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxer, 2014, s. 324
Autor bez další argumentace odkazuje na judikát R 27/2007 s tím, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená navzdory dohodě s dlužníkxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxčanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 739
Autor se vymezuje vůči dosavadní judikxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxní zákaz pohledávku jiné osobě, porušuje tím svou povinnost vůči postoupenému dlužníkovi a může být povinen hradit škodu, která z toho vznikne. Platnoxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2082.
Autor argumentuje pro absolutní neplatnost postupní smlouvy, neboť pravidlo v § 1881 odst. 1 obč. zákx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx z právního obchodu, proto jednání příčící se tomuto zákazu je absolutně neplatné.
Shrnutí publikovaných názorů:
Jednotliví autoři oscilují mexx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxktrína je značně rozpolcená. Historicky existuje rozsudek Nejvyššího soudu (R 27/2007), který jednání v rozporu se smlouvou povýšil na rozpor se zákoxxx xxx x xx xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
Řešení skrze absolutní neplatnost (které zastávala judikatura na pozadí občanského zákoníku z roku 1964) není výjimečné, znají je i jiné právní řády (xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxího obchodu. Pokud je s takovou pohledávkou přesto obchodováno (je postoupena), jedná se o počáteční nemožnost plnění a postupní smlouva je proto absoxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxti. Toto rozhodnutí, stojící na počátku celé teorie, je výrazem upřednostnění zájmů dlužníka před zájmy ostatních subjektů. Nevidím však důvod, proč xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx x 1761 obč. zák.), vedlo by nás to k řešení, které neumožňuje zohlednit okolnosti každého jednotlivého případu a odkláněli bychom se tím od řešení přijaxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxlova oprávnění s pohledávkou nakládat. Vyjadřuje se tím zájem na ochraně právního postavení dlužníka - to je základní smysl a účel daného pravidla. Odcxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxit jako neplatné, a právě proto též jako zakázané v souladu s § 580 odst. 1 obč. zák.
Jednoduchému závěru o neplatnosti však brání pravidlo v § 1760 obxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxe na základě uvedeného ustanovení považujeme postupní smlouvu za platnou (neboť jiná vada, než nedostatek oprávnění k převodu tu není), neznamená tox xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxnému testu, který předvídá § 580 odst. 1 obč. zák. pro zkoumání platnosti právního jednání.
Konkrétně zkoumáme, zda právní norma kromě toho, že staxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxměřujeme zájmy všech subjektů, např. právní postavení postupníka, zejména jeho dobrou víru.
Při rozhodnutí, zda postupní smlouva vyvolá soluční xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx primárně v ochraně zájmů dlužníka. V rámci tohoto hodnocení bychom měli provést následující třístupňový test, ve kterém bereme v úvahu, o jaký typ pohlxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxx
xx xedná-li xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxímco u nepeněžitých pohledávek převažuje zájem dlužníka na jeho ochraně skrze ujednaný zákaz. Proto v případě nepeněžitých pohledávek nevyvolá postxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo postupitelem, případně prokázáno postupníkem. Dobrá víra postupníka se v případě těchto pohledávek vůči zájmu na ochraně dlužníka neprosadí.
bx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx pohledávka nebyla postoupena. Příkladem může být pohledávka lékaře vůči pacientovi na zaplacení léčebného zákroku. Ani zde postupní smlouva nevyvoxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx, které nepocházejí ze závazků s vyšší mírou loajality a důvěry (zejména půjde o pohledávky z obchodních vztahů), je třeba zkoumat dobrou víru postupníxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx víra nabyvatele se dle § 7 obč. zák. předpokládá, proto bude na dlužníkovi, který ji bude zpochybňovat, aby tvrdil a prokázal takové skutečnosti, z nicxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Závěr:
Sama postupní smlouva není z důvodu porušení ujednaného zákazu neplatná (§ 1760 obč. zák.), avšak nemusí vždy vyvolat zamýšlené právní násxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxx věděl, nebo mu muselo být z okolností zjevné, že tu takový zákaz je.
B. Lze postoupit pohledávku na odčinění nemajetkové újmy vzniklé při ublížení na xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
HADAMČÍK, Lukáš. Postoupení pohledávky na peněžité odčxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxlučně na osobu poškozeného, a proto po jeho smrti nezaniká. Takovou pohledávku xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxhu do přirozených práv člověka a jeho přechodu na dědice.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky.
2016, č. 1, s. 74 an. Dostupné z: http://www.ilaw.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx spjato s osobou věřitele a jeho smrtí zaniká, tudíž nemůže být ani postoupeno. K postoupení může dojít jen tehdy, došlo-li k jeho uznání jako dluhu nebo k xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xoukazuje na zahraniční právní úpravy, v nichž je přístup zcela jiný.
3.
FIALA, Roman, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 1475. In FIALA, Roman, DRÁPAxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xbčanského zákoníku již nestanoví, že smrtí věřitele zaniká právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Proto mají za to, že se taxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxvat.
4.
KINDL, Tomáš. Komentář k § 2009. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520).
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx smrtí oprávněného nezanikají, pokud škůdce dluh uznal anebo pokud poškozený již za svého života svou pohledávku uplatnil. Takové pohledávky lze i posxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxK, Bohumil. Komentář k § 1881. In HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Becxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx je vázáno na osobu poškozeného. Proto je nelze postoupit. Je-li však tato pohledávka uplatněna (jakýmkoli projevem vůle věřitele, který nezanechává xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxaha: C. H. Beck, 2014, s. 1236.
Autor bez bližší argumentace píše, že právo na náhradu při újmě na přirozených právech člověka včetně náhrady při ublížexx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxitelnosti, přes stanovení různých podmínek, aby se pohledávka stala postupitelnou. Nelze vymezit panující názor.
Komentář:
Občanský zákoník v x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxat se tím, zda pohledávka na odčinění nemajetkové újmy vzniklá při ublížení na zdraví patří do některé z těchto kategorií.
Předně může zánik pohledáxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxkách na odčinění nemajetkové újmy však zákoník výslovně nestanoví, že by zanikaly smrtí věřitele. Předchozí právní úprava byla částečně odlišná, kdyx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxnikající smrtí věřitele jsou dále vymezeny v § 2009 odst. 2 obč. zák. následovně: smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxlatněna u orgánu veřejné moci (stranou tu ponechávám nelogičnost právní úpravy, z níž vyplývá, že ke změně povahy pohledávky postačuje, aby ji věřitel xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx otázku, co rozhoduje o tom, že plnění je omezeno pouze na osobu věřitele?
1)
Omezující právní skutečností může být předně smlouva - strany si mohou ujxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxučnost plnění (a jeho vázanost) pouze ke konkrétní osobě může vyplývat též z nutnosti chránit dlužníka před změnou obsahu pohledávky. Tam, kde je osoba xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxah by se změnou věřitele xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx, sp. zn. 30 Cdo 2128/2003), doživotní důchod nebo výměnek. Tyto pohledávky též zanikají v souladu s § 2009 odst. 2 obč. zák.
3)
Konečně se může výlučxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxtná, že splnění dluhu může naplnit svůj účel pouze vůči tomuto konkrétnímu věřiteli. V takovém případě je zákonné pravidlo o jejich zániku v případě smrxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx v nichž by smluvníci dopředu řešili osud pohledávky na odčinění nemajetkové újmy vzniklé při ublížení na zdraví, budou spíše raritní. Do druhé skupiny xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxuze o tom, zda ona pohledávka patří do třetí skupiny případů a hledat odpověď na otázku, zda její splnění jinému může naplnit její účel.
V případě ublíxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx neboť nemajetkovou újmu nelze vyčíslit. Poskytnuté peníze mají sloužit tomu, aby si poškozený podle své vůle opatřil, co je mu libo a zpříjemnil si tím žxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx naloží - zda je utratí za různé požitky, zda je daruje na charitativní účely apod. Získá-li pocit zadostiučinění z toho, že pohledávku na odčinění nemajxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx x mezi tím, když té samé osobě daruje již inkasované peníze nebo zaplatí kupní cenu v hotovosti.
Pohledávku na odčinění nemajetkové újmy vzniklé při uxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxlnitelný důvod (srov. nález Ústavního soudu k ochraně autonomní sféry jednotlivce ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. I ÚS 546/03). Tato pohledávka proto nezanixx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx obč. zák. Určitým ukazatelem též je, že tyto pohledávky podléhají výkonu rozhodnutí, neboť opak (jejich vyloučení z postihu) může být projevem jejich xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxx xx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016, ve kterém soud argumentuje následujícím způsobem: zatímco předchozí právní úprava podávala zcela jasnou odpověď na xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxbsahuje; proto je namístě dovodit, že právo na náhradu nemajetkové újmy na zdraví má charakter práva osobně spojeného s osobou poškozeného. Soud se tedx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxdnutí by však pohledávka na odčinění nemajektové újmy vzniklé při ublížení na zdraví byla postupitelná pouze poté, co by byla buď škůdcem uznána, nebo pxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxt. Není třeba, aby byla předtím uplatněna u orgánu veřejné moci, ani aby byl jí odpovídající dluh dlužníkem uznán.
Je však třeba upozornit na usnesexx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxpostupitelná, ledaže byla jako dluh uznána nebo uplatněna u orgánu veřejné moci.
Musí postupitel vyrozumět dlužníka o postoupení v písxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petra. Komentář k § 1882. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír et al. xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
2.
HANDLAR, Jiří. Komentář k § 1882. In PRAŽÁK, Zbyněk, FIALA, Josef, HANDLAR, Jiří et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxvení a právní jistota se v důsledku postoupení nesmí zhoršit. Uvádí, že když není písemná forma notifikace splněna, nelze dlužníka nutit, aby plnil posxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
ELIÁŠ, Karel. Některé otázky související s postoupením pohledávky. In: [online]. Publikováno 16. 12. 2014 [cit. 2016-01-06]. Dostxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xozvědět se o cessi hodnověrně. Zda je postupitelovo oznámení hodnověrné, se v pochybnostech posoudí podle toho, jaký význam by mu při poctivém uplatňoxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xusí být provedeno tak, aby dlužník nebyl zatížen pochybnostmi (§ 4 odst. 2 obč. zák., posl. věta), komu má vlastně plnit. Nemusí však být vždy provedeno pxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 743
Autor píše, že zákon nepředepisuje nic bližšího ohledně formy či obsahu notifikace.
Shrnutí publikovanýxx xxxxxxx
xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxentář:
Občanský zákoník v § 1882 odst. 1 stanoví, že dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky neprokáže, xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxatí obecné pravidlo v § 559 obč. zák., že lze jednat v libovolné formě, ledaže je ujednáno jinak.
Pravidlo stanoví, od kdy je dlužník povinen plnit novxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx novému věřiteli, dozvěděl-li se o postoupení jinak - zde však s rizikem, že jeho informace není správná (arg. xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xolbu, komu plnit. Jinou konstrukci zákonodárce zvolil v případě třetích osob, které dluh zajišťují (§ 1883 obč. zák.).
Dlužníka o postoupení pohlexxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxledky má oznámení zaslané v písemné formě s vlastnoručním podpisem, jako oznámení učiněné telefonicky či prostým e-mailem. Důležité je, aby z něj bylo xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxpadném sporu na postupiteli (případně postupníkovi), aby unesl důkaz, že k vyrozumění došlo. Pro lepší procesní pozici lze doporučit, aby dlužník posxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxná od věřitele prokázat, že je oprávněna přijmout plnění. Zákonodárce samozřejmě vyžaduje v zájmu právní jistoty dlužníka potvrzení vystavené věřitxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx dlužníkovi