89/2012 Sb.

Občanský zákoník: Srovnávací komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xybraným sporným výkladovým otázkám občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a souvisejících předpisů. Autory jsou renomovaní právnícx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xnstituty,
-
shrnutí hlavních publikovaných názorů s důrazem na odlišnosti v interpretaci, nebo nastínění neřešeného problému,
-
komentář, kterx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxvacího komentáře, k jakému výkladu se přiklánějí, nebo návrh řešení neřešeného problému s příslušným odůvodněním.
Další připravované výkladxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx
x
xxxvní jednání,
-
zajištění (zvláště zástavní právo),
-
vedlejší ujednání u kupní smlouvy,
-
nájem (bytu, nebytu),
-
náhrada škody, bezdůvoxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx zohledňovány nově publikované odborné názory popř. judikatura a dále budou některé výkladové otázky, které v průběhu času přestanou být sporné, v rámxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxící ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 485.
Autor upozorňuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 14 Cmo 184/2014, uvádx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxerová - BOVA POLYGON, 2016, s. 31-35.
Autoři se odvolávají na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 14 Cmo 184/2014.
3.
Usnesenx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxonné právní úpravě a společenská smlouva společnosti je v odpovídající části bez dalšího neplatná dle § 588 věty první obč. zák. Bohužel, soud nedává žxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxx xx xx xx xx
xxx xxxxxxx xx xombinace jednání jednatele a prokuristy možná tehdy, má-li společnost více jednatelů, jako alternativa k xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx při jejímž splnění může jednat jednatel samostatně. Jestliže však má společnost jediného jednatele či jich má sice více a společenská smlouva stanovíx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxsty zasahuje do vnější působnosti statutárního orgánu.
5.
ROSICKÝ, Zdeněk. Může podle nové úpravy jednat prokurista společně s jednatelem? Inx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxove-upravy-jednat-prokurista-spolecne-s-jednatelem?
Autor považuje za zásadní skutečnost, že se působnost statutárního orgánu a rozsah oprxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxinovat.
6.
LASÁK, Jan. Komentář k § 47. In LASÁK, Jan, POKORNÁ, Jarmila, ČÁP, Zdeněk, DOLEŽIL, Tomáš et al.
Zákon o obchodních korporacích. Komentxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxx xxxxx x xbč. zák. dovozuje, že zákonodárce pro účely nastavení způsobu jednání za právnickou osobu počítá toliko se členy statutárního orgánu, nikoliv s jinýmx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxetím osobám.
7.
HURYCHOVÁ, Klára. Prokura v novém občanském zákoníku.
Bulletin advokacie.
2014, č. 9, s. 35 a násl.
Autorka prezentuje závěr, xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxový způsob jednání výslovně připouštěla. Odmítá argumentaci zásadou legální licence, neboť text zákona společné jednání spíše vylučuje.
8.
HAxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxcké dny = XXII. Karlsbader Juristentage. Praha: Leges, 2014, s. 414
Autor vychází z toho, že rekodifikace přinesla právnickým osobám větší svobodu v txxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxna, je společné zastoupení možné.
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxx
xxxxxx xxlters Kluwer, 2014, s. 1089
Autorka připouští společné zastoupení s argumentem, že jak člen statutárního orgánu, tak prokurista jsou smluvními zástxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx, č. 4, s. 7
Autorka připouští pro některé případy společné zastoupení člena statutárního orgánu a prokuristy s argumentem, že jsou oba v postavení záxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxo orgánu.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře lze za krátkou dobu vypozorovat celou řadu argumentů pro i proti, odborná veřejnost je tak zxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxe z porovnání § 164 a § 450 obč. zák., když jednatelské oprávnění člena statutárního orgánu je neomezené a jednatelské oprávnění prokuristy má v záklaxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxokurista je výslovně oprávněn zcizovat a zatěžovat nemovitosti. Dále soud vidí rozpor s § 163 obč. zák., neboť statutárnímu orgánu je přiznána veškerx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxnější působnost), ale zakládá vnitřní (rozhodovací) působnost statutárního orgánu, tato argumentace je lichá a s případem vůbec nesouvisí. Soud též xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 obč. zák.). Soud vůbec neuvádí, proč by veřejnoprávní pravidlo, navíc čistě formální, mělo omexxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxokuristy a člena statutárního orgánu, muselo by se připustit i společné jednání s dalšími zástupci, což by vedlo k úplnému popření významu existence stxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxčanský zákoník výrazně sbližuje postavení člena statutárního orgánu a prokuristy - oba tito zástupci se zapisují do obchodního rejstříku a podléhají xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx bylo Nejvyšším soudem schváleno k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem R 42/2016.
Nejvyšší soud považoval za důležité vrátit xx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxor s veřejným pořádkem). Argumentuje tím, že zastupování právnické osoby navenek je jednou ze základních působností statutárního orgánu, již zásadnx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxgánu sice může být zakladatelským právním jednáním modifikováno, ale pouze způsobem, který připouští ustanovení § 164 odst. 2 obč. zák., tedy nastavexxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxry a argumentace obstojí za účinnosti nové právní úpravy. Konkrétně se jedná o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 55/99. Spxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxlem. Soud návrh zamítl a poukázal na skutečnost, že
„zatímco jednatel je- statutární orgán jednající jménem společnosti, prokurista je zástupcem spoxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx což je však argument, který již nyní sám o sobě neobstojí.
Občanský zákoník se v rámci koncepce právnických osob přiklonil k teorii fikce, jejímž proxxxxx xx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxvím svého statutárního orgánu). Jeho postavení s prokuristou je v tomto ohledu totožné, byť nemůže být zcela rovnocenné. Oba jsou sice smluvními zástuxxxx xxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx ze zákona omezené (§ 450 obč. zák.),
b)
působnost statutárního orgánu se neomezuje toliko na vnější zastupování právnické osoby, ale směřuje i doxxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxárního orgánu a prokuristy (např. stanovením stejného standardu vyžadované péče, zápisem do obchodního rejstříku, zákonným vymezením zástupčího oxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxisty či z pohledu statutárního orgánu (tedy zda vážeme jednání prokuristy na spolujednání statutára, anebo xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxíve s § 47 z. o. k., kde se stanoví, že omezení jednatelského oprávnění orgánu obchodní korporace nejsou vůči třetím osobám účinná, i když byla zveřejněnxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxké oprávnění je vymezením působnosti statutárního orgánu, tedy případů, v nichž je oprávněn jednat. Od toho je třeba odlišit způsob výkonu tohoto opráxxxxxx xxxxxxx xx x xx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxení jednatelského oprávnění, avšak určení společného jednání dvou jednatelů judikatura již dříve aprobovala s tím, že se nejedná o omezení oprávněníx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx postavení člena statutárního orgánu, proto je tu prostor pro analogické posouzení (takový prostor není u jiných zástupců, jejichž právní postavení jx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxní statutára nedotčeno, je třeba, aby prokuristovo zástupčí oprávnění bylo ve stejném rozsahu, tedy aby bylo v prokuře výslovně uvedeno, že je oprávněx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxticky rozšiřuje zástupčí oprávnění prokuristy na úroveň zástupčího oprávnění člena statutárního orgánu.
Ospravedlnění pro tento postup lze vésx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxchodním rejstříku.
Aby skutečně nemohlo jít o omezení zástupčího oprávnění, je možné společné jednání omezit pouze na ty případy, v nichž nejenže nxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxko způsob jednání za společnost stanoveno společné jednání dvou členů statutárního orgánu. Připustíme-li v těchto případech, že člen statutárního oxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxního orgánu nemohl vůbec jednat.
Závěr:
Občanský zákoník výslovně nebrání společnému zastupování obchodní korporace členem statutárního orgáxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxsují do obchodního rejstříku a podléhají stejnému standardu péče.
Existuje tak prostor pro analogické xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxm šetření svobodné vůle při dostatečném zajištění ochrany třetích subjektů skrze informace zapsané ve veřejném rejstříku.
Nejsilnější argumentx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx dva členové tohoto orgánu, a prokurista je výslovně zmocněn ke zcizování a zatěžování nemovitostí.
Musím však upozornit, že Vrchní soud i Nejvyšší xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx podnikatele ke stejným následkům?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 431, § 440, § 446 obč. zák.
Související instituty (podle Průxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 450.
Autor upozorňuje na různé názory, jasně však xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxLIP, Václav, FYRBACH, David. Nová pravidla střetu zájmů v obchodních korporacích, 1. část.
Rekodifikace a praxe.
2015, č. 9, s. 16 a násl.
Autoři bez bxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxx xxxuvní zastoupení § 446 obč. zák. Dodávají, že vztah statutárního orgánu a společnosti je bližší smluvnímu zastoupení, proto by při překročení použili x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxo 11. 5. 2015 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zok-jednani-zastupcu
Autoři pouze uvádějí, že se považuje za spoxxxx xxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxROVÁ, Kateřina. Může prokurista překročit své zástupčí oprávnění?
Obchodní právo.
2014, č. 8, s. 263 a násl. (shodně též EICHLEROVÁ, Kateřina. Může xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxzan.cz/clanky/muze-prokurista-prekrocit-sve-zastupci-opravneni)
Autorka píše, že § 431 obč. zák. se týká pouze zástupce dle § 430 obč. zák. Naxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x x40 odst. 1 obč. zák.)
5.
HAVEL, Bohumil. Komentář k § 431. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III.
§ 419-6xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x zástupce smluvního nebo zákonného a vztahuje se na všechny zástupce podnikatele - na zástupce dle § 430 obč. zák., na zaměstnance, na prokuristu i na člxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxx, 2014, s. 1644
Autor vztahuje následky dle § 431 obč. zák. pouze k zástupcům podnikatele dle § 430 obč. zák. Výslovně vylučuje, aby se § 431 obč. zák. vxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xásl.
Autor se na pozadí jiné problematiky krátce dotýká možnosti použít obecné pravidlo o překročení zástupčího oprávnění též na členy statutárních xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx Bulletin advokacie. 2014, č. 9, s. 35
Autorka se vyjadřuje pouze k následkům překročení zástupčího oprávnění prokuristou a dovozuje, že se použije § 4xx xxxx xxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxkladu vztahu občanského a obchodního zákoníku (§ 15 odst. 2 obch. zák. nebyl aplikováno na překročení oprávnění smluvního zástupce, tj. prokuristy, xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxk I (§ 1-654).
Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1069
Autor považuje § 431 obč. zák. za zvláštní právní úpravu ve vztahu k § 446 obč. zák. (je patrné, že poxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxno u prokury, neboť prokurista se nemůže takového činu dopustit (s ohledem na § 453 obč. zák.).
10.
PELIKÁNOVÁ, Irena, PELIKÁN, Robert. Komentář k x xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx3
Autoři se k dané problematice výslovně nevyjadřují, z jejich textu je však patrné, že pravidlo § 431 obč. zák. uplatňují pouze vůči zástupcům podnikxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx8-19]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novinky-v-zastoupeni-podle-noz-94217.html
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xn DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část.
Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 307
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxaela. Zastoupení. In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část.
Praha: Wolters xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxiality k obecným pravidlům).
14.
KORBEL, František. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku.
Bulletin advokacie.
2011, č. 5, s. 46 a náslx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxných názorů:
Mezi publikovanými názory lze vypozorovat dvě skupiny. První zastává názor, že pravidlo o překročení zástupčího oprávnění v § 431 občx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxuhá skupina vychází z toho, že § 431 obč. zák. je speciálním řešením pro všechny případy zastoupení podnikatele. Zastánci tohoto názoru se však někdy lxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xx6 a násl. (hlava III v první části) Stanoví se obecná pravidla a následně pravidla pro smluvní zastoupení, zákonné zastoupení a opatrovnictví. V rámci xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxidla je zřejmý - vztahuje se na všechny zástupce podnikatele (arg.
„překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění-“
). Systematicky je ustanoxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxláštním postavení vůči obecně pojatým pravidlům o zastoupení, ať již jde o zastoupení smluvní, zákonné nebo o opatrovnictví.
Závěr o specialitě § 4xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx, což vede k jejich větší přísnosti (či tvrdosti) ve vztahu k podnikatelům. Souvisí to s podnikatelským rizikem, požadavkem aktivního profesionálníhx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xnejen při zákonném zastoupení podnikatele či jeho opatrovnictví). Z tohoto pohledu je navíc nelogické, aby zastoupení vznikající na základě různých xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxuje v neprospěch speciality § 431 obč. zák., je třeba připomenout následující. Obchodní zákoník v § 15 odst. 1 upravoval zastoupení podnikatele osobxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxe upravil zvlášť následek překročení zástupčího oprávnění. Tuto návaznost již § 431 obč. zák neobsahuje.
Závěr:
Překročí-li jakýkoli zástupce xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxx vědět vzhledem k okolnostem případu. Nezáleží na tom, zda se jedná o člena statutárního orgánu, osobu pověřenou určitou činností, vedoucího odštěpnéxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x xx6, § 1084 obč. zák., § 9 zákona x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxOVÁ, Pavlína. Komentář k § 498. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 53xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxce je samostatnou věcí
2.
SLOVÁČEK, David. Vlastnictví pozemních komunikací zřízených za účinnosti nového občanského zákoníku.
Rekodifikace xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx x
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxt. 1 obč. zák. Použití pojmu „vlastník“ ve vztahu k dálnicím, silnicím, místním a účelovým komunikacím je pouze pokynem zákonodárce veřejné správě na xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx staly subjekty, které stanoví zákon. Stavby pozemních komunikací tak jsou součástí pozemku, na kterém jsou zřízeny.
3.
TÉGL, Petr, MELZER, Filipx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxi uvádějí, že dálnice, silnice a místní komunikace jsou případy staveb par excellence, které mohou mít odlišný vlastnický režim než pozemek dle pravidxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xamostatného vlastníka.
4.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 498. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Bexxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxmních komunikacích za jiný zákon ve smyslu § 498 obč. zák.
5.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 3055. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx zvláštního zákona, který stanoví, že určitá věc není součástí pozemku (v jeho druhém odstavci se stanoví, že když je stavba dálnice, silnice nebo místnx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xhrnutí publikovaných názorů:
Naprostá většina publikovaných názorů se kloní k tomu, že stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace jsou samostxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.“
Ve vztahu k zákoxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxnky - tedy že pozemní komunikaci nejde přenést z místa na místo bez narušení její podstavy - nebude zpravidla pochyb.
Většina publikovaných názorů vxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xo § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích větu o tom, že stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Tím došlo k vyjasnění tohxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxvzbuzuje žádné výkladové potíže.
Má-li tedy dálnice, silnice či místní komunikace povahu stavby ve smyslu soukromého práva, jedná se o samostatnox xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx, výslovně stanoví, že stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Vykazuje-li tedy dálnice, silnice nebo místní komunikace cxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
Účelová komunikace (byť v některých případech naplní znaky stavby ve smyslu soukromého práva) je součástí pozemku, na kterém je zřízena; případně mxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HUBKOVÁ, Pavlína. Komentář k § 506. In PETROV, Jan, VÝTxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxovat podle vůle stavebníka či spíše podle objektivních kritérií, jako jsou účelové určení stavby, použité stavební technologie apod.
2.
FOJTÍKx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxmý a nezbytný vzájemný průnik norem občanského, stavebního a katastrálního práva, práva soukromého a veřejného a nelze uzavřeně vykládat a posuzovat xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxtéria objektivní, a to stavebně-technického charakteru stavby a spojení s pozemkem, měla převažovat.
3.
ZÍTEK, Adam. Co má občanský zákoník na myxxxx xxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx x xxxxx.
2014, č. 10, s. 25
Autor navazuje na názor vyslovený Téglem a Melzerem s tím, že z jeho pohledu by se mělo aplikovat soukromoprávní objektivní kritérixx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxm, které však výslovně odmítá, je ztotožnění dočasné stavby dle občanského zákoníku a stavebního zákona.
4.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 498, 506. Ix xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxu. Nevymezuje žádná pomocná kritéria, jak určit, že jde o dočasnou stavbu.
5.
TÉGL, Petr, MELZER, Filip. Superedifikáty a nový občanský zákoník.
Pxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xelký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 320 a násl.)
Autoři přinášejí ucelený pohled na problematiku dočasné stavby, věnxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx z důvodu, že se pohybujeme v rovině věcných práv, pro něž platí princip vnějšího zdání. Na dočasnost stavby tak ukazuje její provedení, umístnění apod. xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxějí jeho užití, bude-li dočasnost právního titulu veřejně poznatelná).
6.
BAUDYŠ, Petr.
Katastrální zákon.
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxuladu se stavebními předpisy. Ze spojení se stavebním zákonem dovozuje, že dočasnou stavbou je taková, kterou vlastník na svůj pozemek umístí na časovx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx zákona, kde uvádí, že pokud není nová budova součástí pozemku, zapíše se do katastru jako její vlastník vkladem osoba, která listinou prokáže, že má práxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxku pronajatému za účelem zřízení stavby, doklad o existenci odpovídajícího věcného břemene apod. (s. 124).
7.
KINDL, Tomáš. Komentář k § 506. In ŠVxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxnívá, že při vymezení pojmu dočasná stavba je třeba pracovat se stavebním zákonem, který za dočasnou stavbu považuje takovou stavbu, u níž stavební úřax xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdil na cizím pozemku v mezích dočasného právního titulu.
8.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 3055. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx
xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxium určení dočasné stavby uznává dočasný právní titul (ať již zakládající obligační či věcné právo mít stavbu na cizím pozemku) a to s odkazem na rakouskxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xterou zřídí vlastník na svém pozemku v úmyslu ji časem odstranit.
9.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchodněprávní revue.
2012, č. 10, s. 273 a násl.
xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxvazkového užívacího nebo požívacího práva k cizímu pozemku (dokonce i tehdy, má-li se po skončení závazku stát součástí pozemku).
Shrnutí publikoxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxes uznání právní dočasnosti (někdy založené na obligačním právu, jindy i na právu věcném) až po názor, že je třeba dát přednost objektivnímu kritériu. Jx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxík se vrátil k superficiální zásadě, když stavbu zřízenou na pozemku považuje za součást pozemku (§ 506 odst. 1 obč. zák.). Zároveň však připustil výjixxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxé provádí stavební zákon, což konstantně potvrzuje i judikatura (srov. rozsudek NS ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002); to samozřejmě platí i v pxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxa odmítnout názory Baudyše či Kindla, neboť dočasná stavba v pojetí soukromého práva je něco naprosto odlišného od dočasné stavby v pojetí stavebního zxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxky nám nejbližší rakouská právní úprava výslovně neužívá termínu dočasná stavba, ale v § 435 ABGB se věnuje stavbám, jež jsou na cizím pozemku vystavěny x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxm pro určení takové stavby je chybějící úmysl stavebníka ponechat stavbu na pozemku trvale.
Německá právní úprava rovněž neužívá pojmu dočasná staxxxx xxx x x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxstavené pachtýřem v rámci pachtu pozemku (např. loděnice, rekreační dům), dům k provizornímu bydlení postavený nájemcem (má-li sloužit pouze jemu a nx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxy měla výjimka v § 506 obč. zák. své opodstatnění, je zřejmé, že se musí jednat o stavbu, která projde testem § 505 obč. zák. (není možné ji oddělit od pozexxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xa pozemku umístěna trvale. Proto např. o stavbách, které jsou na pozemku pouze položeny, nejsou s ním spojeny a lze je kdykoli bez znehodnocení pozemku oxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xze odhalit právě díky jejich vnějšímu technickému provedení (např. prodejní stánek, pouťová bouda, stavební buňka apod.). Naopak, pro každou dočasnxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx zřídí za účelem jejího časově omezeného - dočasného - využití. Vlastnická autonomie se tu však střetává se zásadou publicity věcných práv a právní jistxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xteré se neevidují v katastru nemovitostí, nebude zjistitelné, zda jde o stavbu trvalou nebo dočasnou, tedy zda je stavba součástí pozemku nebo není. Prxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxných zásad upřednostnit publicitu věcných práv a právní jistotu třetích osob, neboť přitom nedojde k úplnému potlačení vlastnické autonomie => stxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxelný především ze způsobu užívání stavby - např. veletržní pavilon, který má být po skončení veletrhu odstraněn, letní divadelní scéna, tribuny stadixxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxvat takovou stavbu, kterou stavebník zřídil na základě oprávnění vyplývajícího z dočasného užívacího titulu (např. nájmu, pachtu, výpůjčky, výprosxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xublicitu a ochranu právní jistoty třetích osob. K publicitě závazku mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem slouží jeho evidence v katastru nemovitostxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx katastru nemovitostí zapsaný nájem či pacht (s právem nájemce mít na pozemku pronajímatele stavbu).
Závěr:
O dočasnosti stavby rozhoduje objektxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xtavby dle stavebního zákona.
Jsou inženýrské sítě nemovitou věcí?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 498, § 509 obč. zxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx. Komentář k § 509. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 544.
Autorka x xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx jejich podstaty. Navíc upozorňuje, že sítě elektronických komunikací jsou výslovně považovány za nemovitosti podle § 104 odst. 10 telekomunikačníhx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx. Publikováno 9. 5. 2017 [cit. 2017-07-13]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/pravni-povaha-vodovodu-a-kanalizaci-jako-movitycxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxč. zák. uvádějí, že v konkrétním případě bude nutné řešit, zda přenesením z místa na místo dojde k porušení podstaty části inženýrské sítě.
3.
TÉGLx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxblémy úpravy nemovitých věcí v NOZ - I. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno 12. 1. 2015 [cit. 2015-09-24]. Dostupné z: http://www.pravnxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxx xxxu výjimka ze zásady upravena - v občanském zákoníku či v jiném předpisu. Se všemi případy je třeba zacházet funkčně stejně.
4.
BAUDYŠ, Petr. Nemovitx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx x x xxxxx
xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxci shodné zákonem definované vlastnosti požadované pro věc nemovitou, mohou být přesto movité, stanoví-li to občanský zákoník, zatímco pokud by zcelx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxat nedá. Lze tak dovodit, že autor inženýrské sítě považuje za věci nemovité.
5.
SZABO, Viktor. Energetická soustava v novém občanském zákoníku.
Pxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx věcí, když nevyhovuje stanoveným podmínkám.
6.
TÉGL, Petr, MELZER, Filip. Komentář k § 498. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - vxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xýkladu pravidla v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák. Z požadavku spravedlnosti stejné posuzovat stejně a různé různě dovozují, že omezení v § 498 obč. záxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxmovitých. Připomínají, že i v samotné důvodové zprávě se píše, že inženýrské sítě jsou nemovitou věcí.
7.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 498, 509. In LAxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxském zákoníku za taxativní a píše, že i když je povaha určité věci přirozeně nemovitá, nemusí být nemovitou věcí ve smyslu práva. Chtěl-li by zákonodárcxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxých jiný právní předpis (ve smyslu § xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx, Tomáš. Komentář k § 498, 509. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxx., z čehož lze soudit, že je proti rozšiřování kritérií nemovitých věcí.
9.
KRÁLÍK, Michal, LAVICKÝ, Petr. Dočasná stavba, veřejný statek a actio pxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxepřenosnými“ věcmi, které nejsou součástí pozemku podle obč. zák. na straně jedné, a týmiž věcmi podle jiných právních předpisů na straně druhé? Racioxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxna a v souladu s ní vztáhnout druhou větu § 498 odst. 1 obč. zák. i na nepřenosné věci, které nejsou součástí pozemku podle samotného obč. zák. Inženýrské xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxt. 2015-09-24]. Dostupné z: https://www.obczan.cz/clanky/konstruktivni-kritika-ss-498-noz
Autor se odchyluje od čistě jazykového výkladu slxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xítě tak považuje za nemovité věci.
Shrnutí publikovaných názorů:
Většina autorů se kloní k závěru, že stavba inženýrské sítě je nemovitou věcí, axxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx Sb., která vyjasnila působnost pravidla v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák.
Komentář:
Občanský zákoník se k povaze stavby inženýrské sítě nevyjadřxxxx xxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xlova - je však movitá či nemovitá? Toto rozhodnutí je nezbytné pro aplikaci dalších pravidel, které se výslovně týkají nemovitých věcí (např. forma práxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxt ve výkladu § 498 obč. zák., který obsahuje základní přístup k odlišení movitých a nemovitých věcí.
Předně je třeba uvést, že § 498 odst. 1 obč. zák. xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxvitou věcí je jednotka, nebo když v § 3055 odst. 1 obč. zák. za nemovitou věc prohlašuje některé stavby spojené se zemí pevným základem. Neplatí proto hyxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxmi dle § 498 odst. 2 obč. zák.
Kruciálním je druhá věta předmětného pravidla po novele č. 460/2016 Sb.: „Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxis“ slovem „zákon“, čímž odstranila pochybnosti o výkladu. Před novelizací jsme jazykovým výkladem mohli dospět k závěru, že inženýrské sítě vyhovujx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxrio - nejsou splněny podmínky pro označení za věc nemovitou, je to tudíž věc movitá. Argument a contrario však nelze použít tehdy, je-li prostor pro analxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxlogická mezera v zákoně. Hypotéza byla, že zákonodárce v § 498 odst. 1 větě druhé obč. zák. „zapomněl“ stanovit pravidlo pro ty věci, o nichž přímo občanxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xam kde je stejný účel, má být i stejná právní úprava (ubi eadem ratio ibi eadem dispositio). Lze totiž vysledovat zákonodárcovu snahu po tom, aby s přirozxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxézu mohl racionální důvod, který by ospravedlnil odlišné zacházení s typově shodnými případy. Existoval důvod, aby se inženýrské sítě (a též přirozenx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxterá se navíc o inženýrských sítích vyjadřuje jako o nemovitých věcech), ani publikovaná literatura. Nebylo zřejmé, proč by kritériem odlišného posoxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxího i podzemního komunikačního vedení a jejich opěrných a vytyčovacích bodů) není součástí pozemku.“ Zde jiný právní předpis stanoví o jedné z inženýrxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxna na nemovitou věc a ostatní za věci movité?
Domnívám se, že výše uvedené svědčilo před novelizací o existenci mezery v zákoně, která ospravedlňovaxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxnýrské sítě. Tento závěr potvrdil zákonodárce výše popsanou změnou.
Závěr:
Vyhovuje-li inženýrská síť podmínce, že ji nelze přenést z místa na míxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 510, § 560 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxOVSKÝ, Jaroslav.
Sousedská práva podle nového občanského zákoníku.
Praha: Leges, 2015, s. 23.
Autoři píší, že nemovitosti evidované v katastru nexxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx by ohledně příslušenství podléhajícímu evidenci nesplňovala náležitosti vkladové listiny podle § 8 katastrálního zákona.
2.
TÉGL, Petr, MELZxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxtelné. Je-li příslušenstvím nemovitá věc, k jejímuž převodu se vyžaduje dodržení písemné formy, je tento požadavek splněn již dodržením písemné formx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx náležitostmi, jinak není možné zápis provést.
3.
KOUKAL, Pavel. Komentář k § 510. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx soud rozhodl, že když tvoří příslušenství nemovitá věc, může dojít k jeho převodu na jiného smlouvou, jen jestliže byla v této smlouvě vyjádřena vůle přxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x obč. zák. vztahuje i na příslušenství, které je nemovitou věcí - toto příslušenství (pokud strany neprojeví jinou vůli) přejde automaticky s převodem xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx Svazek I (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1206
Autor píše, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 (R xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xyjádřena vůle převést rovněž příslušenství, již není nadále použitelný, a to s odkazem na vyvratitelnou právní domněnku § 510 odst. 2 obč. zák.
5.
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xraha: Wolters Kluwer, 2014, s. 289
Autor v pasáži o nabývání nemovitých věcí pouze stručně uvádí, že společně s převáděnou nemovitou věcí se převádí i jxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx x xx xx xxstáncem překonání dosavadní judikatury.
6.
DOBROVOLNÁ, Eva. Komentář k § 1105. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-147xxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxho soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 832/2008 (R 122/2011). Zřejmě se tak ztotožňuje s názorem, že je-li příslušenstvím nemovitosti jiná nemovitoxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxdí, že dosavadní judikatura opírající se o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je překonaná a kloní se k závěru, že příslušenství, které je nemovitox xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxlu mezi nemovitými věcmi, které podléhají evidenci v katastru nemovitostí, a těmi, které jí nepodléhají.
Z předchozí doby jsou stěžejní tato rozhoxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxovení o tom, že by na nabyvatele věci hlavní přecházelo automaticky i příslušenství věci. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní tak bylo vžxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxst i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřešlo.
- rozsudek Nejvyššího souxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxa přesná identifikace příslušenství v právním úkonu, je-li jím nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí. Je-li příslušenstvíx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxíslušenství třeba výslovný projev vůle, který musí být učiněn, jde-li o nemovitost, písemně.
- rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxostí, nestačí, je-li ve smlouvě ujednáno, že se hlavní věc převádí i „se všemi součástmi a příslušenstvím“. Vůle k převodu příslušenství totiž není proxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xrojevit jen zákonem předepsaným způsobem, tedy písemnou smlouvou splňující požadavky § 5 odst. 1 katastrálního zákona (zákon č. 265/1992 Sb.) a podlxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxinnosti týkající se hlavní věci týkají x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xříslušenství, uplatní se tato právní domněnka - např. týká-li se kupní smlouva hlavní věci, kupující se stane vlastníkem nejen této hlavní věci, ale i jxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxé podzemní stavby se samostatnými účelovým určením - některé studny, vinný sklípek), anebo evidenci v katastru podléhají (půjde zejména o budovy, ale xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxmovitostí neevidují. Dosavadní judikatura požadovala, aby ve smlouvě, kterou se převádí hlavní věc, byla jasně vyjádřena vůle převést i příslušenstxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxhybnostech doplňuje smlouvu a příslušenství je na základě smlouvy převedeno společně s hlavní věcí (titulem k převodu nemovitého příslušenství je smxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxé pravidlo. Proto ani nedochází k rozporu s § 560 obč. zák., který pro smlouvu o převodu nemovité věci požaduje dodržení písemné formy.
Druhý případ xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxního styku (strany nejsou nuceny vyjmenovávat veškeré příslušenství, jde o výraz smluvní ekonomie), který reprezentuje ona vyvratitelná právní domxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxo veřejném seznamu (zajišťuje se přehled o tom, kdo je vlastníkem a jaká práva k nemovité věci existují).
Podle zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxiny podléhají přezkumu (§ 17). Není-li příslušenství, které je nemovitou věcí, takto popsáno ve smlouvě, kterou se převádí hlavní věc, nemůže být takoxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhláška, neboť tu nejde o případ, v němž by právo zapisované do katastru nemovitostí vznikalo na základě právní xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxmovitostí, které jinak vyhovují vymezení příslušenství věci [-], vznikají, mění se nebo zanikají [věcná] práva [-] dnem vkladu do katastru nemovitosxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3309/2012, v němž se soud ve stručném odůvodnění mimochodem vyjádřil i k vyvratitelné právní domněnce § 51x xxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx tzv. přirozené příslušenství.“ V kontextu celého rozhodnutí se zřejmě jedná o mylné vyjádření, které nedává smysl.
Závěr:
Příslušenství, které xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxd hlavní věci se týká i příslušenství, i když není ve smlouvě zmíněno. Je-li však příslušenství evidováno v katastru nemovitostí, pak smlouva o převodu xxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Kdy je v případě e-mailu dodržena písemná forma právního jednání?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 561, 562 obč. zák.
Souvixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxRAN, Vladimír. Komentář k § 562. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 6xxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxu a určení jednající osoby. Autor dovozuje, že určení jednající osoby je možné pouze tehdy, je-li stranami sjednáno použití konkrétního e-mailu. Naprxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxý elektronický podpis rovnocenný s podpisem vlastnoručním? In:
www.epravo.cz
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxovnocenny-s-podpisem-vlastnorucnim-104697.html
Autorka z čl. 4 bodu 10 eIDAS dovozuje, že podmínkám široké definice elektronického podpisu vxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxu a která odesílatel e-mailu používá k podepsání.
3.
KMENT, Vojtěch. Nahradí elektronický podpis prostý ten tradiční vlastnoruční?
Bulletix xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxnickým podpisem i připojení jména na konec e-mailu, což je v souladu s eIDAS.
4.
KORBEL, František. Je prostý e-mail písemným právním jednáním? Inx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxpisemnym-pravnim-jednanim (shodně též KORBEL, František, MELZER, Filip. Komentář k § 562. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxatné písemnosti bez podpisu vůči obecné úpravě písemnosti s podpisem v § 561 odst. 1 věty 1 a 3 obč. zák. Dodává však, že tento závěr lze přijmout jen tehdyx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxu. In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 9. 4. 2015 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/elektronicky-podpis-prxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxpis), který bude vyhovovat požadavkům zákona o elektronickém podpisu.
6.
HRDLIČKA, Miloslav. Komentář k § 561, 562. In LAVICKÝ, Petr et al. Občansxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxektronický podpis zřejmě nelze považovat pouhé uvedení jména na konci datové zprávy (např. e-mailu, SMS apod.). Dále však svůj závěr relativizuje s tíxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxktronický podpis jedná. Není však jasné, jaké závěry z toho plynou, když uvedení prostého podpisu dle autora nepostačuje k zachování písemné formy (naxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xbyněk. Lze považoval e-mail bez zaručeného elektronického podpisu za písemné právní jednání?
Rekodifikace a praxe.
2014, č. 3, s. ?
Autor spíše tendxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxtativně zcela srovnatelná s pořízením a signováním listiny.
8.
TICHÝ, Luboš. Komentář k § 561, 562. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et axx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xoudit, že § 562 odst. 1 obč. zák. nepovažuje za speciální pravidlo vůči § 561 odst. 1 obč. zák., ale pouze za pravidlo stanovící, za jakých podmínek může xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxkém podpisu (dále jen „ZEP“), případně jej nahradit, připouští-li to obvyklost (ta je dána zejména zavedenou praxí mezi stranami, obchodními zvyklosxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxT, Pelikán. RE: Písemná forma jednání a e-mail. In:
www.obczan.cz
[online]. Publikováno 23. 10. 2013 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z: https://www.obxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxy, že spolehlivost elektronického podpisu bychom měli porovnávat se spolehlivostí podpisu obyčejného, popřípadě technických náhrad jinak dovolenxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxř. zjistit, odkud byl e-mail skutečně odeslán a kdy. Na závěr upozorňuje, že jeho názor odporuje většinovému.
xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx x x xx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xraha: C. H. Beck, 2009, s. 365 a násl.
Autor zastává názor, že k zachování písemné formy při e-mailu je možné dojít několika způsoby. Buď je k e-mailu připxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxipojen naskenovaný podpis (avšak to pouze za podmínky obvyklosti). Při uvedení jména a příjmení pod text e-mailu (jeho napsání na klávesnici) autor doxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx identifikace jednajícího.
Shrnutí publikovaných názorů:
Předně musím uvést, že většina názorů byla publikována před účinností zákona č. 297/xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxily dva názorové proudy. První vycházel z toho, že § 562 odst. 1 obč. zák. je zvláštní právní úpravou vůči obecné právní úpravě písemné formy s podpisem v x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxifikuje. Dle prvního proudu tak bylo možné e-mail bez elektronického podpisu považovat v některých případech za právní jednání v písemné formě, dle drxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx závěr, že je neplatná smlouva o postoupení pohledávky uzavřená přes e-mail bez elektronického podpisu dle zákona o elektronickém podpisu, neboť nebyxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx). Tento směr sleduje i rozsudek NS ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, v němž se píše, že e-mailovou korespondenci bez elektronických podpisů dlx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxny ujednaly. Nejvyšší soud v jednom z případů dokonce požadoval existenci zaručeného elektronického podpisu (srov. rozsudek NS ze dne 30. 11. 2009, spx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x § 562 odst. 1 obč. zák.).
Jen na okraj stojí za připomenutí, že v rozsudku, který se týkal uzavření smlouvy podle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxř:
Porovnáme-li předchozí právní úpravu a novou právní úpravu, nedošlo k žádné výrazné obsahové změně (pomíjím styl vyjádření). Změnou však prošla xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx
x xxxxxxxxxxxxxx způsobu právního jednání se občanský zákoník vyjadřuje dvakrát. Nejprve v § 561 odst. 1 obč. zák. nyní odkazuje na zákon o službách vytvářejících důvěxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osobxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xcož zákonodárce podpořil tím, že je systematicky rozdělil do dvou ustanovení). To znamená, že tu máme dvě kategorie právních jednání učiněných elektrxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxho jednání „klasického“ - zachyceného na listině: na jedné straně stojí právní jednání vtělené do listiny s podpisem, na druhé straně stojí právní jednxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx za učiněná v písemné formě.
Budeme-li uvažovat ve druhém směru - právní jednání učiněné elektronickými prostředky vyžaduje k zachování písemné foxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxt z jiných pravidel: písemné právní jednání musí být vždy nějakým způsobem zachyceno, určení jednajícího zajišťuje požadavek elektronického podpisx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxit na roveň písemného právního jednání i ta právní jednání, která sice nejsou podepsána, ale jsou učiněna takovými prostředky, které umožňují jejich uxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxé elektronickými prostředky považujeme za učiněné v písemné formě v těchto případech:
a)
Je-li podepsáno elektronickým podpisem dle zákona o službxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx právní jednání uskutečněné elektronickými prostředky pochází od určité osoby, což vyplývá z § 562 odst. 1 obč. zák.
Lze souhlasit i s výhradou a arxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxezpečit právní jistotu třetích subjektů.
Závěr:
Písemná forma právního jednání v případě e-mailu je dodržena nejen tehdy, je-li ke zprávě připojxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xrčité osoby.
V jaké formě lze změnit smlouvu, která má z vůle stran písemnou formu?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 55xx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
ŠILHÁN, Josef. Komentář k § 1758. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx však domnívá, že není možné implicitní prolomení této výhrady, což dovozuje z § 1758 obč. zák. (jehož smysl je možno spatřovat v tom, že je třeba ještě nějxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxluvená forma dodržena).
2.
MAYER, Jindřich, DOSTÁL, xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx.epravo.cz/top/clanky/nedodrzeni-sjednane-formy-dodatku-smlouvy-98579.html
Autoři argumentují pro závěr, že sjednají-li smluvní strany x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x písemné formě dodatku respektovat nebudou a uzavřou dohodu o tom, že lze provést změnu písemné smlouvy pouze v ústní podobě. Taková dohoda pak nemusí býx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxh jednání - I. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikováno 28. 7. 2015 [cit. 2015-09-22]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxm nedodržení této formy relativní neplatnost právního jednání.
4.
PELIKÁNOVÁ, Irena, PELIKÁN, Robert. Komentář k § 1758. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx pokud písemně uzavřená smlouva neobsahuje ustanovení, že může být změněna nebo zrušena jenom v písemné formě, je možné ji měnit nebo rušit i jinou formoxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx Obecná část (§ 1-654). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2011 a násl., s. 2034 a násl.
Autor vychází z § 564 obč. zák. s tím, že právní jednání, xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxnou formu, rozlišuje autor, zda jde o požadavek na formu konstitutivní či deklaratorní (s. 2011 a násl.); záleží na účelu, jakou má forma plnit. Konstitxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxjeví, je právní jednání stiženo vadou a příslušné právní následky nevyvolá (§ 1758 obč. zák.). Deklaratorní je forma, která není ujednána jako předpoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx platně vzniká xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxdavek formy stranám nebrání, aby jej kdykoli, a to i zcela neformálně, opustily. Pokud strany po vzájemné dohodě provedou právní jednání v jiné formě, nxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x její realizaci, když forma jednání odpovídá vůli stran, která je pro stanovení smluvní formy rozhodujícím kritériem (s. 2034). Zrušení sjednané formx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 750
Autor dovozuje, že ujednáxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxčit.
7.
KŠB (advokátní kancelář). Kdy je platná ústní změna písemné smlouvy? In: www.patria.cz [online]. Publikováno 11. 4. 2014 [cit. 2015-09-xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx nedostatkem předem ujednané formy je relativně neplatné - to znamená tehdy, pokud se jej „postižená“ strana dovolá u soudu. Upozorňují na to, že je-li uxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 239-240
Autor se opírá o nález Ústavního soudu (I. ÚS 1264/11) a z příkladu, který uvádí, lze dovodit, že při nedodržení ujxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1396
Autor tvrdí, že i když si strany zvolí pro změnu smlouxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxnání o tom, že změny a dodatky lze činit pouze písemnou formou. V přehledu judikatury pak odkazuje na nález Ústavního soudu (I. ÚS 1264/11), z čehož lze soxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xx xobrovolně zvolenou písemnou formu právního jednání je možné měnit i ústně, ledaže si strany i pro takové změny vyhradí písemnou formu. Z § 1758 obč. zákx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx.
Shrnutí publikovaných názorů:
Všichni se shodují na tom, že když si strany nesjednají formu pro své budoucí právní jednání (tedy i pro změnu smloxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xožnost prolomení sjednané formy a v následcích, když dojde k jednání v rozporu s požadovanou formou (většina tenduje k relativní neplatnosti). Nejucexxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxo si zároveň ujednají, že změny práv a povinností, které smlouva založila, mohou být provedeny též pouze v písemné formě. To je standardní postup, který xx xxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx právního jednání, když pomocí vyvratitelné právní domněnky předpokládá vůli stran nebýt změnou vůbec vázán při nedodržení dohodnuté formy. Zákonodxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx jistotu a bezpečí právního styku.
Mezitímní závěr: Vyplývá-li ze smluvního ujednání o formě budoucí změny práv a povinností, že forma má pouze důkaxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxo neplatnosti. Takové případy však nebudou zřejmě časté.
Z autonomie vůle, potažmo ze zásady smluvní svobody vyplývá, že když se strany dohodnou, žx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx stanovena forma, může k ní dojít i neformálně, ledaže si ujednají jinak.
Klade se otázka, zda musí jít o dva po sobě následující kroky, anebo zda tyto kxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x teprve poté mohou takto (třeba ústně) jednat a smlouvu změnit? Anebo mohou tyto dva kroky spojit v jeden? Vyplývá z ústně provedené změny, že se strany doxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxání (§ 555 a násl. obč. zák.). Obecně není vyloučeno, abychom dovodili již z ústně uzavřené dohody, kterou strany mění či ruší svá práva a povinnosti z píxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx na to usoudit např. z praxe zavedené mezi stranami, případně z následného chování stran (zda se řídí provedenou změnou - došlo ke splnění apod.). Konsenxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xiná (např. jednající se omluvitelně domnívá, že prostý e-mail v dané situaci splňuje požadavek písemné formy).
Mezitímní závěr: Jednou učiněná doxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxou formu může vyplývat i přímo z právního jednání, kterým se předchozí písemná smlouva mění.
Zbývá vyřešit, jaký následek má porušení ujednané povixxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxění požadavku písemné formy. V literatuře je připomínán nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/11. V něm soud vyslovil závěr (tehdy xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxjí, protože ten výslovně upravuje jiný následek. Dle § 1758 obč. zák. vede nedodržení smluvené formy k tomu, že k právnímu jednání vůbec nedošlo (projexx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
Obecně platí, že smlouvu, která má písemnou formu z vůle smluvních stran, lze změnit v jakékoli jiné formě, třeba i ústně. Pokud si strany sjednají, že xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxho jednání a nevede k jeho neplatnosti. Smlouvu lze změnit v jakékoli formě.
Vyjadřují-li strany požadavkem formy vůli být vázány takovým jednáním xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xohoda o formě změn písemně uzavřené smlouvy totiž může být stranami kdykoli v budoucnosti změněna či zrušena. Konsensus na zrušení povinnosti dodržet xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxmy, pak takovou smlouvu lze opravdu změnit pouze v písemné formě. Není-li to dodrženo, změna není závazná (projevy vůle smluvních stran jsou bez právníxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxobem má dojít k dohodě o případném zrušení povinnosti měnit smlouvu jen písemně.
Mohou si strany sjednat jinou účinnost právního jednání xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxkací):
Doposud publikované názory:
1.
ONDREJOVÁ, Dana. Pxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxřítomnému adresátovi.
2.
SUM, Tomáš. Lze si po rekodifikaci platně smluvit domněnku doručení zásilek ve vztazích mezi podnikateli? In: xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxne-smluvit-domnenku-doruceni-zasilek-ve-vztazich-mezi-podnikateli-98916.html
Autor tvrdí, že pravidlo v § 570 odst. 1 obč. zák. je dispozixxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxňuje též na pravděpodobnou nepřiměřenost takového ujednání vůči spotřebiteli.
3.
LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 1. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občansxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxidlo o dovršení právního jednání dojitím do sféry adresáta (§ 570 odst. 1 obč. zák.) patří do regulace základních otázek, které umožňují racionální funxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxoliv však modifikovat předpoklady perfekce právního jednání, pokud to zákon sám nepřipouští (s. 2155).
4.
DOBROVOLNÁ, Eva. Komentář k § 570. Ix xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxk. je dispozitivní, strany si tedy mohou smluvit další předpoklady dojití nebo jiný okamžik účinnosti projevu vůle, pokud to zákon nevylučuje.
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx
xxx xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x013, s. 1201 an.
Autor po exkurzu do německé a rakouské právní úpravy dochází k závěru, že sjednání přiměřené smluvní fikce (domněnky) je přípustné. Kaxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx x xx xxgumentace. Nelze vypozorovat panující směr. Dosavadní judikatura však zakazovala dispozici s účinky právního jednání činěného vůči nepřítomnému axxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxde. Jedná se o projev teorie dojití, která rozkládá riziko při doručování mezi odesílatele a adresáta: odesílatel nese riziko vadné přepravy odesílanxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxka, zda je toto pravidlo kogentní či dispozitivní - mohou smluvní strany upravit rozložení rizika odlišně? Použijeme-li test zakotvený v § 1 odst. 2 občx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdná kogentnost pravidla by se musela opírat o rozpor s dobrými mravy nebo s veřejným pořádkem. Tomu však nic nenasvědčuje. Pravidlo je tudíž dispozitivxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxpěla i německá doktrína a judikatura ohledně § 130 odst. 1 BGB, který obsahuje podobné pravidlo jako § 570 odst. 1 obč. zák. (srov. SINGER, Reinhard. Koxxxxxx x x xxxx xx
xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx4, sp. zn. V 400/23). Rovněž rakouská doktrína stojí na stanovisku, že pravidlo o účincích právního jednání vůči nepřítomnému adresátovi, je dispozitxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxiversitätsbuchhandlung, 2006, s. 112).
Dispozitivnost pravidla v § 570 odst. 1 obč. zák. podporuje též předchozí judikatura, konkrétně rozhodnxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxsti přijetí nabídky na uzavření smlouvy, než je okamžik dojití tohoto přijetí zpět navrhovateli. Došel k závěru, že to možné je, konkrétně k pravidlu v § xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx x
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxk dodat, že použitelnost závěru k tomuto konkrétnímu případu je nyní diskutabilní, neboť občanský zákoník výslovně umožňuje sjednání jiného způsobu xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx které na jednajícím ponechá pouze riziko řádného odeslání, avšak rizika spojená s přepravou a s nedostatečným zabezpečením sféry adresáta ponechá jix xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxraně třetí den od jeho odeslání prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb.“
Stejně tak je přípustné ujednání, které odsune okamžik nastoupexx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xteré následně určuje okruh rozhodujících skutečností, které musí účastník případného sporu tvrdit a prokázat. Vyjděme ze základního pravidla, že kaxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxdnající unést důkaz, že se právní jednání dostalo do objektivní dispoziční sféry adresáta (což zahrnuje i prokázání okamžiku, kdy k tomu došlo), zatímxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxní judikatura podobná ujednání odmítala. Zmínit lze rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 5 Cmo 161/2009, který řešil případ obchoxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxt. 1 obč. zák. 1964 je kogentní: proto má-li být určité právní jednání učiněné jednou osobou významné pro jinou osobu, musí se o něm dozvědět, musí jí dojxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx v daném vztahu nijak nezainteresovaným“
.
Obava, kterou vyjadřuje Vrchní soud, je však lichá. Pokud by vůbec nedošlo k odeslání právního jednání, axxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xejvyšším soudem výslovně označen za dispozitivní, tudíž rozsudek Vrchního soudu je překonaný.
Nutno dodat, že každé takové ujednání podléhá obsaxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx, zda nejde o nepřiměřené ujednání ve smyslu § 1813 obč. zák., v jiných případech ochrany slabší strany lze ujednání poměřovat pravidly v § 433 odst. 1 občx xxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxx:
Smluvní strany si mohou ujednat jinou účinnost právního jednání vůči nepřítomnému adresátovi. Právní jednání může dle vůle stran působit vůči adxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxá i toto obsahové kontrole příslušnými pravidly.
Použije se pravidlo o částečné neplatnosti i při zdánlivosti právního jednání?
Pxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
BERAN, Vladimír. Komentář k § 554. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xednání, popř. povahou důvodu zdánlivosti.
2.
MELZER, Filip. Komentář k § 554. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komexxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxího jednání. Rozhodující je, zda lze výkladem příslušného pravidla dospět k závěru, že jeho účelem je (také) vyloučení pravidel o částečné neplatnostxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx85, 2063.
Autor píše, že pro aplikaci pravidla o částečné neplatnosti nejsou rozhodné důvody, pro které vadná část právního jednání nevyvolává náslexxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxním, která jsou v rozporu se zákonem (např. § 1315 odst. 3, § 1812 odst. 2 obč. zák.), a též všude tam, kde je vadná (a z toho důvodu zdánlivá) část oddělitelnx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1356.
Autor uvádí, že kvalifikace projevu vůle jako zdxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxvat podle § 576 obč. zák.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře lze vystopovat dva názorové proudy. Jeden se přiklání k bezvýxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xo neodporuje účelu, pro který je sankce zdánlivosti užita.
Komentář:
Ustanovení § 576 obč. zák. obsahuje standardní pravidlo reagující na přípaxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xda je právní jednání neplatné jako celek, nebo je neplatná xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx následky vad právního jednání - jedním z nich je zdánlivost (nicotnost). Tento následek se pojí se dvěma skupinami případů:
a)
v prvním případě nejde xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx zdánlivé (za pomoci výrazu „nepřihlíží se“).
Přitom výslovné pravidlo řešící „částečnou zdánlivost“ v zákoníku obsaženo není. Nastíněná otázxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxx xx xdánlivá právní jednání.
Je-li např. uzavřena kupní smlouva, jejíž ujednání o době plnění vykazuje vadu nesrozumitelnosti či neurčitosti, tudíž sx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx x xxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxt smlouvu i bez tohoto ujednání? Domnívám se, že k tomu neexistuje racionální důvod. Je-li pravidlo o částečné neplatnosti výrazem zásady autonomie vůxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxě, zůstalo-li by po odstranění vadných částí smlouvy pouze torzo, o kterém by nešlo vůbec uvažovat jako o právním jednání (neboť vadou jsou zasaženy podxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxadů - stanoví-li zákon o určitém právním jednání, že se k němu nepřihlíží. Uvést lze řadu příkladů:
-
vyloučení pravidel o adhezních smlouvách (§ 1801 xxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx smlouvách (§ 1815 obč. zák.),
-
vzdání se práva odvolat dar pro nouzi nebo nevděk (§ 2076 obč. zák.),
-
sjednání užívacího práva třetí osobě na delší dxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxl stanovení následku zdánlivosti. Z výše uvedeného reprezentativního přehledu lze soudit, že tento následek má ve většině případů chránit jednu smluxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxivou byla považována celá smlouva, neboť smluvní strana, které ujednání svědčí, by ji bez tohoto ujednání vůbec nechtěla uzavřít. Zdánlivost konkrétxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxu by bylo možné vyplnit analogií, naopak, účelem sankce zdánlivosti je ochránit druhou smluvní stranu před zhoršením jejího postavení, bylo-li by zdáxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxné pravidlo podrobit výkladu.
Závěr:
Pravidlo o částečné neplatnosti lze analogicky použít na zdánlivé právní jednání, neodporuje-li to účelu xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxvisející ustanovení:
§ 586 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposux xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 625.
Autor píše, že námitku lze uplatnit jako mimosoudně přímo vůči adresátovi námitky, tak žalobu (vzájemnou žaloboux xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxátů (je-li uplatněna v rámci soudního řízení, nelze ji bez dalšího považovat za uplatněnou xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxžení rozsahu zákonného předkupního práva.
Bulletin advokacie.
2016, č. 3, s. 25 a násl.
Autor bez bližší argumentace uvádí, že je nutné dovolat se relxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxkém zákoníku? In:
www.glatzova.com
[online]. Publikováno dne 1. 12. 2014 [cit. 2016-08-11]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/pdfdownload.pxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxxxxx xelativní neplatnosti je hmotněprávní jednání, které se činí vůči subjektu, který vadně jednal.
4.
MELZER, Filip. Komentář k § 586. In MELZER, Filxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx neplatnosti má hmotněprávní povahu, tudíž k jejímu řádnému uplatnění postačuje, je-li právně jednáno vůči druhé straně.
5.
HANDLAR, Jiří. Komenxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xe) relativní neplatnosti je jednostranným právním jednáním, které je adresované (musí být učiněno vůči jeho adresátovi) - např. druhé straně právníhx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xutor uvádí, že námitka relativní neplatnosti je hmotněprávním jednáním, které namítající adresuje subjektu právního jednání, není třeba dovolávat xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxzek I. (§ 1-654). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1477.
Autor považuje námitku relativní neplatnosti za hmotněprávní jednání, jehož adresátex xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxní: obecná část.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 189 (shodně též ZUKLÍNOVÁ, Michaela.
Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxená osoba uplatnit u soudu. Dokud to neudělá a dokud soud závazně nestanoví, že právní jednání je neplatné, považuje se za platné.
9.
PLECITÝ, Vlaxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxi musí být uplatněna u soudu.
Shrnutí publikovaných názorů:
Drtivá většina odborníků zastává názor, že námitka relativní neplatnosti je hmotnxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
Právní řády znají různé koncepty následků vad právního jednání. Je-li právní jednání v rozporu se zákonem, uplatňuje se v naší právní oblasti tradičně xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxbo relativní. Právní jednání je neplatné od počátku a záleží pouze na typu neplatnosti, zda se k ní přihlédne z úřední povinnosti (absolutní neplatnostxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xlatné, dokud není napadnuto a tím zrušeno.
Namítání (dovolání se) neplatnosti stejně jako naříkání právního jednání může mít dvě podoby. V prvním pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxdě je nutné, aby k napadnutí (naříkání) došlo v soudním řízení (žalobou, případně procesní obranou vůči žalobě). Druhý ze způsobů je znám např. v rakousxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxx3 odst. 1 obč. zák.) nebo v zákoníku práce (žaloba na neplatnost výpovědi - viz § 72 zákoníku práce).
Klade se otázka, zda námitka relativní neplatnoxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx nového občanského zákoníku judikatura konstantně prezentovala závěr, že uplatnění námitky xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xsrov. např. R 50/85 nebo pozdější R 97/2007).
Občanský zákoník v § 586 obč. zák. sice použil slovní spojení „vznést námitku“, což ojediněle (názor Zxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxtka“ v novém občanském zákoníku. Ten je totiž používá nejen k označení námitky jako procesního institutu - vznášené před soudem (např. námitka promlčexx xxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxního jednání, navíc častěji (např. námitky ze smlouvy dle § 1767 odst. 3 obč. zák., námitky spoludlužníků dle § 1876 odst. 1 obč. zák. anebo námitky ručxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxvědět závazek nebo právo odstoupit od smlouvy), ale postačuje, že je vykonáno adresovaným hmotněprávním jednáním. Je-li řádně doručeno (dostane-li xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxativní neplatnosti tvrdit a dokázat.
Závěr:
Námitka relativní neplatnosti je hmotněprávním jednáním, které je adresováno vůči dalším (případnx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxdal.
A. Může věřitel odporovat právnímu jednání dlužníka, kterým zatěžuje svoji věc? B. Lze odporovat smlouvě, kterou se dlužník zříká dxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
§ 589, § 595 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x017, s. 629.
Autorka vypočítává různé příklady právních jednání, kterým může věřitel odporovat - uvádí mezi nimi např. následující: zatížení pohlexxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxnline]. Publikováno 14. 12. 2015 [cit. 2016-01-14]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/relativni-neucinnost-ii
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxi nebo reálného břemene ve prospěch třetí osoby.
3.
TROUP, Tomáš, RAKOVSKÝ, Adam. Odporovatelnost zástavního práva v prostředí insolvence a mimo xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxo zákoníku z roku 1964), která nepřipouští, aby věřitel napadl odpůrčí žalobou zástavní smlouvu, a tvrdí, že judikatura se těchto závěrů podrží i nadálxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxha: Leges, 2014, s. 820-821 (shodně též PULKRÁBEK, Zdeněk. Vyhlídky odpůrčího práva (tzv. relativní neúčinnosti) podle nového občanského zákoníku.
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx právem, věcným břemenem, nájmem, pachtem, výměnkem, případně zatížení jiným způsobem.
5.
LEBEDA, Martin. Komentář k § 595. In LAVICKÝ, Petr et alx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxní majetku ryze formálně a de facto se jednalo pouze o zcizení majetku. Udržení tohoto názoru považuje za značně problematické. S odvoláním na zásady, nx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xásledek jako zcizení - připomíná, že jde zejména o zřízení zástavního práva či věcného břemene.
6.
TICHÝ, xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxer, 2014, s. 1493.
Pouze z jednoho vyjádření lze usuzovat, že autor pojem krácení věřitele nevnímá úzce jako zcizení majetku dlužníka, píše-li, že příxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí v zatížení majetku dlužníka, je právním jednáním, které může být za splnění dalších zákonných podmínek napadeno odpůrčí žalobou ve smyslu § 589 obč. xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxno věcné břemeno, není možné samostatně odporovat (rozsudek NS ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 76/2011), smlouva o zřízení zástavního práva není odporxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxo břemene však nelze dovodit tak paušální závěr. Skutkově šlo totiž o případ, v němž dlužník daroval svoji nemovitost a zároveň v ní zřídil věcné břemeno xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxástí, není dalším právním jednáním. Nejvyšší soud tu správně potvrdil, že za splnění zákonných podmínek je možné prohlásit darovací smlouvu za neúčinxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxlikovanější. Nejvyšší soud argumentuje tím, že vznik zástavního práva nemá sám o sobě za následek zmenšení majetku dlužníka, a že dokud zástavní věřitxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxácení věřitele dochází až uplatněním práva zástavního věřitele na uspokojení jeho pohledávky ze zástavy na základě smlouvy o zřízení zástavního právxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxouští podání odpůrčí žaloby vůči právnímu jednání jiného subjektu než dlužníka (případně osoby mající povinnost plnit za dlužníka).
Komentář:
Sxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxut relativní neúčinnosti je rozhodné, zda zatížením majetku dochází ke zkrácení věřitele (§ 589 odst. 1 obč. zák.). Ke zkrácení věřitele přitom může dxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxní majetku dlužníka k horšímu uspokojení věřitelovy pohledávky, nepochybně je tím tato pohledávka zkrácena. Zatížení majetku má přímý dopad do exekuxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo“ (§ 595 odst. 1 obč. zák.) se neomezuje pouze na případy snížení aktiv jejich zcizením (tomu napovídá xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxěnému ze služebnosti, zástavnímu věřiteli, nájemci apod. (majetek dlužníka je určitým způsobem omezen). Věřitel úspěšný s odpůrčí žalobou se může doxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxx x xxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xe vůči věřiteli obnovil stav dlužníkova majetku, jako by vůbec nedošlo k odporovanému jednání.
Například zatíží-li dlužník svůj pozemek služebnoxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxejných dražbách, nedotčena a přechází na nového nabyvatele - to má podstatný vliv na samotnou prodejnost pozemku a na jeho cenu. To samé platí i v rámci výxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x zřízení služebnosti vede k tomu, že se věřitel může uspokojit na úkor oprávněného ze služebnosti => majetek dlužníka podléhá výkonu rozhodnutí v tox xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx. zák.). Zatížení určité věci z majetku dlužníka (ať již věcným břemenem, nájmem nebo zástavním právem aj.) snižuje obvyklou cenu této věci, a tudíž i maxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xx xxxxx xeho hodnota).
Obdobně lze argumentovat též ve vztahu ke zřízení zástavního práva.
Závěr:
Právní jednání dlužníka spočívající v zatížení vlasxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxlně vůči zatížení zástavním právem vyslovila opačný názor a nelze předpovědět, zda od svých závěrů ustoupí.
B. Lze odporovat smlouvě, kterou se dlužxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxntář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 50-51.
Autoři píší, že smlouvě o zřeknutí se dědického práva lze odporovat v každém případě, vždy může být podrxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxxxx pouze cituje pasáž komentáře dr. Šešiny (viz níže) a uvádí, že odpověď bude muset dát soudní praxe.
3.
SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej.
Dědické prxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx dovozují, že se věřitelé toho, kdo se zřekl dědického práva, nemohou úspěšně dovolávat relativní neúčinnosti zřeknutí se dědického práva.
4.
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxa: Wolters Kluwer, 2014, s. 41.
Autor uvádí, že smlouva o zřeknutí se dědického práva se netýká nějakého konkrétního majetku, není ani darováním, a proxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxého dědice.
Shrnutí publikovaných názorů:
Jeden názor bez bližší argumentace pléduje pro široké využití odpůrčího práva. Další tři publikovaxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxí smlouvy nenabývá žádné obohacení a presumptivní dědic se žádného majetku nezbavuje, protože jeho dědické právo v době uzavření smlouvy ještě neexisxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxáva je institutem, který umožňuje budoucímu zůstaviteli vyrovnat se ještě za života se svými potenciálními dědici a zamezit tak sporům o dědictví. Praxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxdictví na dědice. Ve shodě s Roučkem lze proto říci, že tato smlouva se netýká majetku (nejde o vzdání se určitého existujícího práva), ale že jde o zrušenx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxmu a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl třetí.
Praha: V. Linhart, 1935, s. 69).
Zkoumáme-li tento institut pohledem relaxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxšují jeho pasiva. To je však nepodstatné, neboť pro institut relativní neúčinnosti je rozhodné, zda dochází ke zkrácení věřitele (§ 589 odst. 1 obč. zákxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xříká dědického práva, uzavírá se zůstavitelem ještě za jeho života. To znamená, že stejného efektu (zabránění delaci) může zůstavitel dosáhnout za svxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx v souladu s § 1649 odst. 2 obč. zák.). Jde o projev jeho testovací svobody. V takovém případě je nesmyslné, aby byla připuštěna odpůrčí žaloba, fakticky bx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xzavře-li zůstavitel se svou manželkou smlouvu o zřeknutí se dědického práva, má to v zásadě stejný účinek, jako když zůstavitel prohlásí, že manželka nxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xráva, které zaručuje nepominutelnému dědici zákoník. V tomto případě proto musíme zkoumat, zda měl zůstavitel v okamžiku uzavření smlouvy zákonný důxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxexistoval-li však takový důvod, je možné odpůrčí žalobu použít, neboť nezasahuje to zůstavitelovy testovací svobody (zůstavitel nemůže právo na povxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx, který by posloužil k uspokojení věřitele).
K podobným závěrům dospívá i rakouská civilistika (např. ECCHER,
Bernhard. Bürgerliches Recht. Band xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx ABGB-ON.
Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch.
Wien: Manz, 2010, s. 1084). Koziol např. uvádí, že nelze odporovat zřeknutí se práva na xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xe pro jeho potomky nezachová povinný díl (KOZIOL, Helmut. Gläubigeranfechtung bei Unterlassung der Geltendmachung des Pflichtteils und bei Erbverzxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxele (např. odmítnutí dědictví), kde je odpůrčí žaloba k obraně dědicova věřitele vždy přípustná.
Závěr:
Proti právnímu jednání, kterým se dlužnxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xráva na povinný díl, aniž by existoval důvod k jeho vydědění.
Může soud přerušit řízení o odpůrčí žalobě, není-li pohledávka věřitele ješxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
SCHWARZ, Volodymyr. Odpůrčí žaloba u nevykonatelné pohledávky. In:
www.pravniprostor.cz
[online]. Publikxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxdavky
Autor zmiňuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, v němž se tvrdí, že dosavadní judikatura se za účinnosti noxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxejnou úroveň ochrany.
2.
JANOUŠKOVÁ, Anežka. Komentář k § 589. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxzení o odpůrčí žalobě, pokud zároveň probíhá jiné řízení, v němž se věřitel domáhá přiznání své pohledávky.
3.
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxerušení řízení vyslovený v rozhodnutí R 12/2003.
4.
HOBL, Jaroslav. Relativní neúčinnost a oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti prxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxu, při němž soud zpravidla přerušoval řízení.
5.
PULKRÁBEK, Zdeněk. Komentář k § 589. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxm vždy, protože lhůta se podle tohoto pravidla staví až oznámením výhrady odpůrci, což může být obtížné. Proto připouští, že k přerušení řízení může soux xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx14, s. 2146
Autor píše, že dřívější postup soudu za situace, kdy věřitel podal žalobu a soud řízení přerušil, tímto není dotčen. Pro věřitele je však výxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1494
Autor bez dalšího píše, že při podání odpůrčí žxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxvaných názorů:
Většina publikovaných názorů připouští, že soud může i nadále přerušit řízení o odpůrčí žalobě, není-li dosud pohledávka věřitele vxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xykonatelná pohledávka věřitele. Pravidlo v § 589 obč. zák. xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxládala tak, že
„aktivně věcně legitimován - je věřitel, který má pro svou pohledávku vůči dlužníkovi již vymožen titul (podklad) pro výkon rozhodnutí-x
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxou lhůtou k podání odpůrčí žaloby (tři roky zpětně od podání žaloby) to znamenalo, že věřitel nemusel mít vůbec příležitost žalobu podat.
Podle Nejvxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xobě vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Soud musí své rozhodnutí založit na aktuálním skutkovém stavu (ne na takovém, který tu byl v době zahájení xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxnost tvrdil a prokázal do vyhlášení rozsudku.
Nejvyšší soud dále připustil, že když se v jiném řízení žalobce domáhal přiznání své pohledávky, byl zxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxntní judikaturu). Tento svůj závěr soud rozvedl v usnesení ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1662/2004: důvodem pro přerušení řízení tu je ochrana věřitelxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxní (aniž by soud učinil jiné vhodné opatření) spatřuje porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnictví (nález ze dne 15. 7. 2013, sp. xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx naplňuje znaky zkrácení věřitele v souladu s § 42a obč. zák. 1964, mohl podat odpůrčí žalobu a navrhnout přerušení řízení. Zjistil-li soud, že věřitel vxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xřerušeno i několik let, dokud pravomocně neskončilo druhé řízení o vymožení pohledávky.
Soud tu de facto konstruoval další účel přerušení řízení dxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015; viz též DOLEŽÍLEK, Jiří. Komxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxentář k § 109. In SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta et al.
Občanský soudní řád. xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxy, zda pravidlo v § 593 obč. zák. je způsobilé nahradit ochranu, kterou doposud poskytovaly soudy institutem přerušení řízení a zda soudy mohou svoji jxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxerá je potenciálně pasivně legitimovanou v odpůrčím řízení. Oznámení výhrady je hmotněprávním jednáním věřitele, podléhá tedy pravidlům občanskéhx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxdu učinit. V takovém případě těžko můžeme hovořit o tom, že pravidlo v § 593 obč. zák. plnohodnotně nahrazuje ochranu, kterou na bázi předchozí právní úxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xejichž splnění soudy dříve přerušovaly řízení.
Podá-li věřitel odpůrčí žalobu předtím, než se stane jeho pohledávka vykonatelnou, zároveň se v jixxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxní tak, jak to dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí R 12/2003.
Z tohoto pohledu se jeví jako velmi paušálním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017x xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x § 593 obč. zák. Žádné zdůvodnění tu, bohužel, není, natož reflexe doktríny. Ve druhém rozhodnutí, v němž se soud věnoval dané problematice, již Nejvyšxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx sp. zn. 21 Cdo 5506/2017 sice soud připomíná, že každý návrh na přerušení řízení je třeba posoudit podle konkrétních okolností každého jednotlivého pxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxm, než se stane jeho pohledávka vykonatelnou, zároveň se v jiném řízení domáhá jejího přiznání a prokáže-li že nemohl využít výhradu dle § 593 obč. zák., xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
VÝTISK, Michal. Komentář k § 2001. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxit od smlouvy je majetkovým právem, a proto se promlčuje (odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu).
2.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 611. Ix xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxumentace uvádí, že se promlčují jednostranná oprávnění, např. právo vznést námitku relativní neplatnosti nebo právo odstoupit od smlouvy (odkazuje xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxlouvy.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 146-147.
Autor bez dalšího přejímá závěr Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/20xxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxha: C. H. Beck, 2015, s. 45 a násl.
Právo odstoupit od smlouvy autor řadí mezi práva uskutečnit právní jednání. Ta jsou promlčitelná, pokud je můžeme povxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xterého právního jednání projeví v majetkové sféře oprávněného). V případě práva odstoupit od smlouvy autor tvrdí, že se promlčuje.
5.
ŠILHÁN, xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
Autor se spíše kloní k závěru, že právo odstoupit od smlouvy se promlčuje, a to v obecné tříleté lhůtě. Píše, že striktně vzato nejde o majetkové právo v uxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxší uplatnění majetkových práv lze identifikovat. Nakonec dodává, že z teoretického hlediska je však promlčení práva právně jednat sporné.
6.
LAZxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx79
Autoři nedávají žádný závěr, pouze konstatují, že v konkrétním případě může být problém v určení, zda právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 909
Autoři uvádějí, že koncepce promlčení práva odstoupit od smlouvy je pochybná, neboť by bylo vhodnější, aby takové pxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxecí lhůta, je v rozporu s principem poctivosti.
8.
MELZER, Filip. Komentář k § 586. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komexxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xle též tzv. kreační oprávnění, která spočívají v tom, že opravňují k bezprostřednímu působení na právní poměry v podobě vzniku, změny nebo jejich zánikxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxsef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1536 a násl. (shodně též SVOBODA, Karel. K promlčení xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx práva by měla být uplatňována v přiměřené době, přičemž přiměřenost lhůty lze zřejmě ztotožnit s promlčecí lhůtou. S ohledem na princip, že každý si má sxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx pouze právo na určité chování (dare, facere, omittere, pati), nikoliv kompetence, jež představuje zmocnění k další normotvorbě. Uplatnění kompetenxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxistencí právního stavu, jenž má být změněn nebo zrušen.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory s určitými výhradami akceptují, že se xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxí tu k tomu, zda se vůbec jedná o majetkové právo, tu k délce promlčecí lhůty.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 755/2001 vyšel jaxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xd smlouvy až do okamžiku, než bude plněno. Soud dospěl k závěru, že takové právo se začíná promlčovat následující den po uzavření smlouvy. Došel tak k absxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxušení smlouvy druhá strana vždy zabránit námitkou promlčení.
Dále lze zmínit rozsudek NS ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 712/2002, nebo rozsudekS zx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxuje, je v rozhodovací praxi přijímán zcela jednoznačně. Argumenty scházejí.
K dané problematice se Nejvyšší soud vyjádřil ještě v rozsudku ze dne 1xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxší, neboť zde šlo o právo odstoupit od smlouvy, které vzniklo z důvodu porušení smluvní povinnosti druhé strany.
Z pohledu do judikatury je zřejmé, žx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx nejsou dány jiné překážky, které by promlčení bránily. Ve starší literatuře se uvádí, že právo na odstoupení od smlouvy musí podléhat promlčení, neboť x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx, Jiří. Promlčení a prekluze v československém právním řádu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1967, s. 40-41).
Komentář:
Právo odstoupit od smlouvy patří mezx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxho např. vyplývá, že takové právo nemůže být samostatně postoupeno dle pravidel o postoupení pohledávky.
Jelikož zákon stanoví, že se promlčují toxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx, jehož předmětem je určitý majetek nebo plnění majetkové povahy. Majetkové právo však můžeme popsat i tak, že se jedná o právo mající určitou majetkovox xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxravidla vznikají určité nároky. Majetková hodnota práva odstoupit od smlouvy se neukazuje v možnosti zrušit smlouvu, ale v účincích, k nimž vede. Můžexx xx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xd smlouvy a budoucí nároky z toho vyplývající jsou tak od sebe majetkově neoddělitelné, lze říci, že právo odstoupit od smlouvy odvozuje svoji majetkovxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxhat promlčení. Tento závěr však neplatí bezvýjimečně a je třeba rozlišit přinejmenším dvě základní skupiny případů:
1) Odstoupení od smlouvy lze vxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxx. zák.), nelze jeho využití omezovat promlčecí lhůtou, neboť by to vedlo k popření tohoto práva. Smlouva případně zákon konstruují právo odstoupit od sxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxavřenou na dobu neurčitou. Z tohoto důvodu je třeba důrazně odmítnout opačný závěr v rozsudku NS ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 755/2001.
2) Odstoupexx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxávnění podléhalo určitému časovému omezení. Ostatně zákoník sám často požaduje, aby k odstoupení došlo v určité lhůtě. Tam, kde není žádná lhůta stanoxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxáva, dobré mravy), neboť v některých případech by s nimi bylo v rozporu ponechat oprávněnému tři roky promlčecí lhůty k využití jeho práva.
Závěr:
Pxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxnem nebo smlouvou a nevznikají až jako následek další právní skutečnosti (nejčastěji porušení smlouvy).
V případě práva odstoupit od smlouvy, ktexx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxva, dobré mravy).
xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 615. In PETxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xástavního práva před pohledávkou je absolutní a že zástavní právo se nemůže promlčet před promlčením pohledávky, ať už jde o jakoukoli promlčecí lhůtu xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
Autor uvádí, že k promlčení zástavního práva před promlčení zajištěné pohledávky nedojde bez ohledu na to, jaké povahy či jak dlouhá je promlčecí lhůtx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx.
3.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, s. 385
Autor zastává názor, že k promlčení zástxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxce prodlouží (např. v důsledku uznání dluhu), pravidlo způsobuje, že se tím nepřímo prolonguje i promlčecí lhůta zástavního práva.
4.
LAZÍKOVÁx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxtoři pouze xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxLD, Daniel. Komentář k § 615. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, sx xxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxčeno (přitom odkazují na rozhodnutí R 142/2011).
6.
SVOBODA, Karel. Komentář k § 615. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxo se nemůže promlčet dříve, než marně uplyne promlčecí lhůta u zajištěné pohledávky. Není přitom významné, zda se promlčení zajištěné pohledávky řídí xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xiteratura se vzácně shoduje v názoru, že zástavní právo se v žádném případě nemůže promlčet dříve než zajištěná pohledávka.
Komentář:
Zajištěná pxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxč. zák. se však uvádí, že zástavní právo se nepromlčí dříve než zajištěná pohledávka. Obdobné pravidlo existovalo již v předchozí právní úpravě (§ 100 xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xx xxxx
xx
xxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxní ještě předtím, než ztratí možnost vynutit si splnění zajištěné pohledávky. Uplyne-li promlčecí lhůta u zástavního práva a neuplyne-li promlčecí lxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
Klade se otázka, zda tento závěr bez výjimky platí i tehdy, dochází-li u zajištěné pohledávky ke změně délky promlčecí lhůty - např. v důsledku uznánx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxe důvod, aby se § 615 odst. 1 obč. zák. neuplatnil vždy. Uzná-li dlužník svůj dluh (který odpovídá zajištěné pohledávce), ovlivní to i jím poskytnuté záxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx x xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx
xxxxxx xlužník a zástavní dlužník však nemusejí být totožné subjekty. To však sám o sobě není důvod, aby se nepoužilo pravidlo v § 615 odst. 1 obč. zák. Nicméně, pxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxtnutí zástavního práva nechat více zaplatit). Změní-li se tento stav, je třeba odpovědět na otázku, zda je to riziko, které má nést, anebo naopak - má jí bxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxapivě zjistíme, že tam je situace odlišná. V ustanovení § 2025 odst. 1 obč. zák. nacházíme totožné pravidlo, jakým je § 615 odst. 2 obč. zák.: právo věřitxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxcesority. Ve druhém odstavci ale čteme další pravidlo: uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, vysloví-li s tím ručitel souhlas. Zákonodárce xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx uznání, k němuž by došlo po převzetí ručení, neboť poskytuje-li ručitel zajištění až poté, co k uznání došlo, už má možnost seznámit se s rozsahem a trvánxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxtovatele zajištění - odlišné jen z toho důvodu, že v jednom případě je ručitelem a ve druhém případě je zástavním dlužníkem. Domnívám se, že tu existuje mxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxeré řeší ochranu třetích osob - poskytovatelů zajištění, když dochází k novaci či narovnání práv, která zajišťují: poskytla-li zajištění třetí osobax xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx proti pohledávce uplatnit, kdyby k novaci nebo k narovnání nebylo došlo. Toto pravidlo tak opět vzbuzuje legitimní otázku, proč by měl být zástavní dluxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx Nejvyšší soud za předchozí právní úpravy dovodil, že uznání dluhu osobním dlužníkem ovlivňuje i postavení zástavního dlužníka (odlišného od osobníhxx x x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxé v ustanovení § 100 odst. 2 větě třetí občanského zákoníku, vyplývá zejména to, že promlčení zajištěné pohledávky může nastat, i když se dosud zástavní xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx, zda se promlčení zajištěné pohledávky řídí obecnou promlčecí dobou nebo zda nastala taková právní skutečnost, která měla za následek její ‘prodloužxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xěřitelova pohledávka za (osobním) dlužníkem, zajištěná zástavním právem, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávkyxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx tomu dnes v § 2025 odst. 2 obč. zák. Tudíž i za předchozí právní úpravy bylo možné uvažovat o existenci mezery a použití analogie. Bohužel, rozhodnutí je xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxx xsobním dlužníkem, k němuž by došlo až po vzniku zástavního práva, není vůči zástavnímu dlužníku bez dalšího účinné (stejně jako dohoda o prodloužení déxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxa za předchozí právní úpravy byla opačná.
Od kdy běží promlčecí lhůta práva namítnout neplatnost smlouvy?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
BERAN, Vladimír. Komentář k § 586. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxoba dozvěděla o učinění relativně neplatného právního jednání a důvodu neplatnosti (odkazuje přitom na § 619 obč. zák.).
2.
WEINHOLD, Daniel.
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxatnému právnímu jednání došlo, ačkoli obecná úprava počátku běhu promlčecí lhůty vzhledem k subjektivnímu prvku může působit určité pochybnosti.
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
Autor uvádí, že je třeba postupovat dle § 619 obč. zák., tudíž běh promlčecí lhůty je vázán na vědomost oprávněného o existenci právního jednání a vady zxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxř. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 908
Autoři píší, že promlčecí lhůta práva dovolat se neplatnosti počíná běžet od okamžiku, kdx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxp, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 773
Autor bez dalšího píše, že pro počátex xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxázky relativní neplatnosti v novém občanském zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 5, s. 172 an.
Autor vzpomíná pravidlo v § 619 obč. zák. a subjektivxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxektovat dosavadní přístup, ale dodává, že odůvodnění tohoto postoje může být dosti složité.
7.
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxters Kluwer, 2014, s. 1478
Autor klade počátek běhu promlčecí lhůty do dne, kdy právo námitky mohlo být uplatněno poprvé. Odkazuje k § 619 obč. zák.
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxt setrvává na dosavadních závěrech (běh promlčecí lhůty začíná ode dne, kdy bylo právně jednáno), druhá část se odvolává k pravidlu v § 619 obč. zák. s tíxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxi se promlčuje (platí tu argumentace zveřejněná v komentáři k § 611 obč. zák. „Promlčuje se právo odstoupit od smlouvy?“). Proto je třeba zkoumat, kdy zxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxud SSR výkladové stanovisko (R 50/85) k některým otázkám spojenými též s relativní neplatností. Mimo jiné v něm uvedl, že právo oprávněného dovolat se nxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxomenout, že podle tehdejší právní úpravy byl počátek běhu obecné promlčecí lhůty ve všech případech stanoven objektivně (nezohledňovala se vědomost xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxnit právní úkon běží promlčecí lhůta ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn. Na jeho podkladě judikatura dovozovala, že počátek promlčení se váže k okaxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxnského zákoníku přejato.
Klade se otázka, zda lze tento závěr udržet i po změně v právní úpravě promlčení. Zákonodárce výslovně stanovil, že obecnx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxx proto řada autorů bez dalšího píše, že i v případě práva namítnout neplatnost, dochází ke změně v počátku běhu promlčecí lhůty.
Pravidlo v § 619 obč. zxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxi je jednostranným hmotněprávním jednáním, které směřuje xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxstanoví, od kdy začíná běžet promlčecí lhůta tzv. utvářecích (kreačních, konstitutivních) práv.
Jelikož se však dovozuje, že se takové právo i nadxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx počátek běhu promlčecí lhůty. Domnívám se, že je můžeme použít i pro určení počátku běhu promlčecí lhůty u práva namítnout neplatnost právního jednáníx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxoba měla možnost své právo uplatnit (ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 619. In ELIÁŠ, Karel et al. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zpráxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxanou lstivě v omyl, uzavře smlouvu, kterou již nebude moci napadnout z důvodu tohoto omylu - protože mu uplyne promlčecí lhůta, v níž se o skutečnostech zxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxx tomuto závěru lze namítat, že se tím prodlužuje doba nejistoty - zda smlouva zůstane platnou či bude namítnuta neplatnost, neboť nevíme, kdy budou naplxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxivní promlčecí lhůtě vůbec. Navíc obdobnou nejistotu představuje i zákonné či smluvní právo odstoupit od smlouvy. V případě promlčení tomu lze čelit dxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xeset let ode dne, kdy došlo k právnímu jednání),
b)
kontrolou, zda námitka neplatnosti nepředstavuje v konkrétním případě zneužití práva (§ 8 obč. záxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxx xxxstalo být plnění závazku výhodné).
Jak tedy prakticky použít pravidlo v § 619 obč. zák. na určení počátku běhu promlčecí lhůty u práva namítnout xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx (k tomu srov. § 4 odst. 2 obč. zák.), nebo
b)
nemá-li vědomost x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
V zákoníku není konkrétně stanoveno, co jsou ony rozhodné skutečnosti, o nichž by měl mít oprávněný vědomost, jde-li o právo namítnout neplatnost smxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xámitka neplatnosti směřovat.
c)
Existence vady, která zakládá neplatnost právního jednání.
Upozornit lze na obdobný přístup v německé právxx xxxxxxx x xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx1, § 124 BGB). Ty jsou též vázány na vědomost oprávněného o rozhodných okolnostech.
Závěr:
Promlčecí lhůta práva namítnout neplatnost smlouvy běxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx má námitka neplatnosti směřovat, existence vady, která zakládá neplatnost právního jednání; anebo kdy tuto vědomost nabýt měl a mohl.
xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxcí instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
Dxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxkováno dne 28. 6. 2017 [cit. 2017-07-14]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/k-pocatku-behu-subjektivni-promlceci-lhuty-u-pravaxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxpadům promlčení v zákoně upravených, tedy i promlčení náhrady škody. Pravidlo v § 620 obč. zák. konkretizuje okolnosti podstatné pro počátek běhu proxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx
2.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 620. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beckx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xejen s okamžikem, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě, ale též s okamžikem, kdy se o těchto okolnostech dozvědět měl a mohl.
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xozhodných skutečnostech je díky § 619 odst. 2 obč. zák. objektivizována, neboť okamžik znalosti o škodě a osobě povinné k náhradě je určován objektivnx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxět měl a mohl.
4.
LAZÍKOVÁ, Jarmila, ŠTEVČEK, Marek. Komentář k § 619 a § 620. In LAVICKÝ, Petr et al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
1. xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xsou rozhodné pro plynutí subjektivní promlčecí lhůty. Zároveň ale v přehledu judikatury odkazují na starší judikaturu, která pro začátek běhu promlčxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx
xx
TÉGL, Petr, WEINHOLD, Daniel, MELZER, Filip. Komentář k § 619. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 41xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xbjektivizované z důvodu nedbalosti poškozeného.
6.
SVOBODA, Karel. Komentář k § 620. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxozeného o výši škody a škůdci se nepředpokládá, ale musí být postaveno na jisto, kdy tuto znalost poškozený získal. Neuplatní se tedy předpoklad, že běh xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xák.
Shrnutí publikovaných názorů:
Panuje názor, že § 620 obč. zák. je doplňujícím k pravidlu v § 619 odst. 2 obč. zák., že pouze konkretizuje skuxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xkutečnostech, ale též poškozeným zaviněná nevědomost o nich.
Komentář:
V § 619 odst. 1 obč. zák. je stanoveno obecné pravidlo vymezující počátek xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx kdy má oprávněný možnost poprvé uplatnit své právo:
a)
má-li vědomost o rozhodných okolnostech (k tomu srov. § 4 odst. 2 obč. zák.), nebo
b)
nemá-li vxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
V ustanovení § 619 obč. zák. tak není výslovně stanoveno, co se obecně rozumí rozhodnými skutečnostmi. Z účelu promlčení lze soudit, že jimi jsou oxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx.
Pro některé případy jsou rozhodné skutečnosti výslovně pojmenovány (konkretizovány) v následujících ustanoveních (§ xxx x x xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xozhodnými okolnostmi jsou škoda a osoba povinná k její náhradě (§ 620 odst. 1 obč. zák.) - má-li o nich poškozený vědomost, případně ji nemá, ale měl a mohl xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xkolností přímo stanoví o vědomosti o těchto okolnostech. Tím vyvolává otázku, zda toto pravidlo skutečně pouze doplňuje § 619 odst. 2 obč. zák, nebo je xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxomlčecí lhůta běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Proč tedy zákonodárce v nové textacx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxva odpověď.
Okolnosti vzniku textu pravidel o promlčení, na které upozorňují Tégl s Weinholdem a Melzerem (s. 948) ukazují, že záměr zákonodárce byx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xubjektivní počátek běhu promlčecí lhůty s korekcí zaviněné nevědomosti. Lze jen spekulovat, proč to text příslušných pravidel nevyjadřuje přesně.
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx při promlčení práva na náhradu škody zvýhodňován oproti jiným oprávněným, tím, že by jeho zaviněná nevědomost nebyla brána v potaz.
Překonanými jsxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x rozhodných skutečnostech. Pro počátek běhu promlčecí lhůty vyžadovaly jejich skutečnou (prokázanou) znalost bez ohledu na to, zda k ní došlo opožděnx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
Závěr:
Subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody běží od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a osobě povinné k její náhradě, nebx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xoté, co uspokojil xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
BÍLKOVÁ, Jana. Komentář k § 644. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladixxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxu zástavním dlužníkem za následek, že se pohledávka věřitele nepromlčí před uplynutím šesti měsíců po splnění dluhu.
2.
PELIKÁN, Martin.
Zajixxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 415/2012, podle kterého vzniká zástavnímu dlužníkovi po splnění dluhu za dlužníka nová pohledávka xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxr tvrdí, že když zástavní dlužník splní dluh za dlužníka, vzniká mu nové právo na plněné vůči dlužníkovi (že tedy nejde o subrogaci). Pravidlo v § 644 obč. xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxuje k důvodové zprávě, rozbor pravidla neprovádí.
5.
WEINHOLD, Daniel.
Promlčení a prekluze v soukromém právu.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015x xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xřípadě plnění zástavním dlužníkem je již pohledávka dlužníka promlčena, není co odkládat x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xt al.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654).
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2260-2261
Autoři píší, že pravidlo v § 644 obč. zák. se použije i v přxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxy.
7.
TÉGL, Petr, WEINHOLD, Daniel, MELZER, Filip. Komentář k § 644. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr, et al.
Občanský zákoník - velký komentář. Svazxx xxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx na zástavního dlužníka pohledávka ještě před uplynutím promlčecí lhůty, přičemž její zbývající část je kratší šesti měsíců. Argumentují tím, že zástxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxrou může sám žalovat.
8.
SVOBODA, Karel. Komentář k § 644. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek xx xx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxžit ku prospěchu jen tehdy, když on sám neměl možnost realizaci zástavního práva účinně zabránit, např. proto, že zástavní právo na rozdíl od samotného xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xycházejí z toho, že zástavnímu dlužníkovi vzniká nová pohledávka (tudíž běží i nová promlčecí lhůta), většina však akceptuje, že zástavní dlužník vstxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x x44 obč. zák. zástavního dlužníka chrání vždy, nebo jen tehdy, není-li pohledávka v okamžiku splnění promlčena.
Komentář:
Občanský zákoník obsaxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xástavnímu věřiteli v uspokojení ze zástavy. Podobné pravidlo obsahuje též § 216 BGB nebo čl. 140 OR (např. Däppen však píše, že nejde o prolomení zásady axxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx v níž zástavní dlužník plní (či je nucen strpět zpeněžení zástavy ve svém majetku), přičemž a) zajištěná pohledávka je již skoro promlčena, případně b) xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxmu dlužníkovi, který splnil dluh za dlužníka (nebo na něm bylo plnění vynuceno), vznikla vůči dlužníkovi zcela nová pohledávka na vydání bezdůvodného xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxž promlčena => neboť on měl v ruce novou pohledávku, u níž běžela nová promlčecí lhůta.
Toto řešení však nový občanský zákoník nepřejal. Podle prxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxx platí i v případě, že neplnil dobrovolně a došlo ke zpeněžení zástavy - viz § 1368 odst. 2 obč. zák.). Při této zákonné cesi získává zástavní dlužník pohlexxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxně např. § 1143 a § 1225 BGB).
Do hry však vstupuje pravidlo v § 644 obč. zák., které stanoví, že právo vůči dlužníku se nepromlčí dříve než za šest měsíců xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxomlčecí lhůtu (je-li v době splnění kratší než šest měsíců), anebo dokonce zakládá běh nové promlčecí lhůty (pokud již v době splnění promlčecí lhůta maxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxo práva (viz ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 644. In ELIÁŠ, Karel et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem.
Sagitx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxa (arg.
„- nepromlčí se jeho právo-“
=> nepromlčet se může pouze právo, které ještě promlčeno není).
Účelem pravidla v § 644 obč. zák. je jistě ocxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xo úvahy je třeba vzít § 1937 odst. 1 obč. zák.: zástavní dlužník je oprávněn splnit dluh za dlužníka, přičemž zástavní věřitel musí plnění přijmout, i kdyx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx x stačí, xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
Uspokojí-li zástavní dlužník pohledávku zástavního věřitele za dlužníkem, přechází na něho ve stavu, v jakém byla v okamžiku splnění. Byla-li již prxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xřípadů, v nichž zástavní dlužník získá doposud nepromlčenou pohledávku, zbývá-li do konce promlčecí lhůty méně než šest měsíců.
Kdo vyxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxjící instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
KRÁLÍK, Michal. Komentář k § 7xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx z právního stavu po novele č. 460/2016 Sb., ale upozorňuje, že pro období od účinnosti nového občanského zákoníku do účinnosti jeho novely jde o otázku sxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxrům, které budou korespondovat právní úpravě po novelizaci.
2.
MELZER, Filip, TÉGL, Petr. Komentář k § 709. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et al.
Občxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxdné argumenty Dědiče a Šuka. Sami docházejí k závěru, že nabytí podílu v kapitálové společnosti nebo družstvu zakládá též společné členství manželů. Nxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxný osobní prvek součástí SJM.
xx
xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x. 239-241.
Autoři se přiklánějí k závěru, že společníkem je pouze ten z manželů, který právně jednal způsobem zakládajícím účast v korporaci. Argumenxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx
4.
BEZOUŠKA, Petr, HAVEL, Bohumil. Podíl v obchodní korporaci ve společném jmění manželů, prý vše jasné-
Obchodněprávní revue.
2015, č. 4, s. 97 a náslx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xodíl (věc), ne pouze některá jeho část, složka či projev (majetková hodnota, kvantitativní složka apod.). Za podmínek § 709 odst. 3 obč. zák. jsou oba mxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx In HRUŠÁKOVÁ, Milana et al.
Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 168 a násl.
Autor dochází k závxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx argumentem. Podíl tak nerozlišuje na jeho kvantitativní a kvalitativní část a jako celek jej podřizuje právní úpravě pravidel o SJM.
6.
DĚDIČ, Janx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxxxxx xxxxxxxí, že práva a povinnosti společníka vykonává pouze ten z manželů, který právně jednal způsobem zakládajícím účast v korporaci (např. uzavřel společenxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxbě trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo družstva.“).
7.
ZUKLÍNOVÁ-HENDRYCHOVÁ, Michaela. Komentář k § 709. In ŠVESTKA, Jiřxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x29 a násl.
Autorka odlišuje majetkovou a nemajetkovou hodnotu podílu s tím, že pouze majetková hodnota patří do SJM, tudíž práva a povinnosti vůči spolxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxdílu se netýká.
8.
BĚHOUNEK, Pavel.
Společnost s ručením omezeným.
11. přepracované vyd. Olomouc: ANAG, 2014, s. 20 a násl.
Autor zastává názor, xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx 1998, přičemž ani tehdy praxe nepřijala závěr vedoucí ke společnému členství v korporaci.
9.
JOSKOVÁ, Lucie et al.
Nová společnost s ručením omezexxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxx
xxxxÍČKOVÁ, Zdeňka. Rodinné právo v novém občanském zákoníku.
Právní rozhledy.
2013, č. 23-24, s. 801 a násl.
Autorka bez bližší argumentace tvrdí, že se xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx xiní rekodifikace z obou manželů společníky?
Právní rádce.
2013, č. 10, s. 26 a násl.
Autor staví rovnítko mezi vlastnictví podílu a účast v korporaci. xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxchodní společnosti, lze z uvedeného vyvodit pouze jediný závěr, totiž že se společníkem nevyhnutelně stává. Vůči korporaci by měl vystupovat správce x xxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xsou rozpolcené. Jsou mezi nimi jak zastánci přístupu - je-li podíl v SJM, jsou oba manželé společníky (Psutka, Čech, Josková, Bezouška, Havel; rovněž Mxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxu (Zuklínová, Dědič, Šuk, Čech, Běhounek).
Dne 28. 2. 2017 nabývá na účinnosti novela občanského zákoníku č. 460/2016 Sb., která doplňuje do § 709 odxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxář:
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx od 1. 1. 2014 do 27. 2. 2017 je platný původní komentář uvedený dále.
Komentář k období od 1. 1. 2014 do 27. 2. 2017 vychází z mého společného článku s B. Haxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx x x xxx xxxxx x obč. zák. se píše v jednotném čísle o manželu jako společníkovi („-stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo čxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxužstvu jedním z manželů je tu popsáno pouze jako způsob, který vede k nabytí podílu do společného jmění (stejně jako v případě jiných věcí stačí k nabytí dx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxela nadbytečný, neboť nestanoví žádnou odchylku).
Ustanovení § 709 odst. 3 obč. zák. používá slovní spojení „podíl v obchodní společnosti nebo drxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xe společníkem v obchodní korporaci a z této účasti mu plynou určitá práva a povinnosti. Řešení předestřeného problému můžeme hledat v odpovědi na otázkxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxhož se dovozuje, že tato práva vykonává každý spoluvlastník daného podílu, tedy též oba manželé, je-li podíl ve společném jmění. Samozřejmě že tato práxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxdět k tomu, že by snad kvantitativní (majetková) stránka podílu představovala samostatný předmět práv a povinností, a kvalitativní stránka stejně taxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xruhý manžel se stává vlastníkem a tím společníkem i tehdy, není-li stranou společenské smlouvy. Manželé pak musejí postupovat jednotně, což by naše prxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxent § 32 odst. 4 z. o. k. Ten toliko reaguje na již přijaté rozhodnutí o tom, zda podíl patří do spoluvlastnictví v širším slova smyslu. Z toho, co má být teprxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xe váže na postavení společníka v korporaci, a majetkovou (individuální, kvantitativní), která se váže na postavení společníka coby vlastníka podílu xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx zákoník v § 709 obč. zák. a násl. upravuje manželské majetkové právo, tudíž společné jmění manželů nemůže zahrnovat osobní práva. Zuklínová však směšxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxi právy ve smyslu § 9 odst. 2 obč. zák., tudíž tento systematický argument nelze použít.
Je třeba připomenout, že myšlenka majetkové hodnoty podílu xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xpolečné jmění manželů. Do té doby totiž platilo, že předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů mohly být jen věci (hmotné předměty), zatímco mxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxnosti vypořádat BSM, vůbec se regulace manželského majetkového práva podílu netýkala, proto byl společníkem pouze ten manžel, který právně jednal k nxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxském zákoníku. Tehdy totiž nebylo na podíl nahlíženo jako na věc, podíl nebyl součástí BSM.
Závěr:
Pro podíly nabyté od 28. 2. 2017 jedním z manželx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxx do 27. 2. 1017 platí, že za podmínek § 709 odst. 3 obč. zák. jsou oba manželé spoluvlastníky podílu a oběma příslušejí všechna subjektivní práva a povinnxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx ve svém vlastnickém právu omezen. Naopak, v § 713 odst. 2 obč. zák. se stanoví, že povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi nálxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx
xxxx xxx xxx xxxx xatřící do SJM žalován manžel, který neuzavřel smlouvu?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Související xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x § 42. In. KASÍKOVÁ, Martina et al.
Exekuční řád. Komentář.
4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 275
Autorka v přehledu judikatury ke komentovanému pravixxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxh vyplývající ze smlouvy, kterou neuzavřel, byť dluh patří do SJM.
2.
MELZER, Filip, TÉGL, Petr. Komentář k § 710. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr et xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxnátou Šínovou (viz níže) a opět potvrzují, že v nalézacím řízení je pasivně legitimován i ten z manželů, který neuzavřel smlouvu zakládající vymáhaný dxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx 2, s. 10 an.
Autorka píše, že by mělo dojít od odklonu od rozhodnutí R 24/2008, zároveň však upozorňuje na možnost, že bude soudy toto rozhodnutí i nadále xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 183-185 (shodně též PSUTKA, Jindřich.
Společné jmění manželů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 48-50)
Autor připomínx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxpak, dle jeho názoru je jsou tyto závěry podpořeny výslovným přihlášením k zásadě pacta sunt servanda. Nakonec ale autor uvádí, že lze silně argumentovxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx Petr, ŠÍNOVÁ, Renáta. Odpovědnost za dluhy manžela dle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 19, s. 649 an.
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxorňují, že rozhodnutí R 24/2008 se v podmínkách nového občanského zákoníku již nemůže uplatnit.
6.
LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 1872. In HULMÁxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xx, že krom případů, kdy takové omezení plyne ze zákona, není ke vzniku solidarity nezbytné, aby smlouvu na straně dlužnické uzavíralo více osob, pokud je xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxhaela. Komentář k § 713. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al. 1x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxolečného jmění jako celku, zavazuje vždy zároveň svým jednáním i svého manžela. Pro věřitele to znamená, že může ujednané plnění žádat od kteréhokoli z xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx008 nelze za účinnosti nové právní úpravy používat. Oba manželé jsou pasivně legitimováni v případném soudním řízení, jde-li o dluh náležející do SJMx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx To je patrné z usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. II. ÚS 1980/15, ve kterém soud řešil ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Oxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxí soud sice neshledal narušení ústavnosti, ale vyslovil tezi, že bude na Nejvyšším soudu, aby se nastolenou právní otázkou zabýval, a sjednotil doposux xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxeží do společného jmění manželů, pak ze zákona vzniká mezi manželi dlužnická solidarita (§ 713 odst. 2, 3 xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxu nerespektoval a rozhodl, že účinky pasivní solidarity jsou omezeny, neboť manžel, který neuzavřel smlouvu, z níž dluh do SJM vzešel, není pasivně legxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxden z manželů. Obecně totiž platí, že dluh nepatří do SJM, pokud jej převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého (§ 710 písm. b) obč. zák.). Z tohoto prxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxla se týkalo SJM nebo jeho části (§ 713 odst. 3 obč. zák.).
Lze říci, že v obou případech sice jedná pouze jeden z manželů, ale jedná buď v zájmu druhého x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxbitelském úvěru, aby získal peněžní prostředky pro zaplacení zahraniční dovolené. Těžko můžeme říci, že se jedná o obstarání každodenní nebo běžné poxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx, aby mohla uhradit kupní cenu pračky, neboť stará pračka se rozbila a její oprava se nevyplatí. V takovém případě jde o obstarávání běžných potřeb rodinxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxo do SJM), kterou poničil silný vítr. Jeho jednání se týká majetku v SJM, tudíž i dluh bude patřit do SJM, byť podpis manželky na písemném vyhotovení smlouxx xxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxy do SJM. Předchozí právní úprava totiž ze SJM v tomto směru vylučovala pouze takové dluhy, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, byl-li jexxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxe předchozí právní úpravy jiné.
Nejvyšší soud v rozhodnutí R 24/2008 přednesl několik argumentů. Ty byly přesvědčivě vyvráceny v článku xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xalován pro splnění povinnosti náležející do SJM i manžel, který neuzavřel smlouvu, došlo by k prolomení a popření této zásady. Ze zásady
pacta sunt servxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxí povinnosti, které musí splnit). Nejvyšší soud absurdně uvádí, že manžel, který neuzavřel smlouvu, by mohl být nucen splnit povinnosti, k nimž by nebyx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxníka.
Za povšimnutí stojí i to, že když dluh patří do SJM, může se věřitel uspokojit ze všech tří oblastí majetku, které přicházejí v úvahu: z výlučnéhx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx by se věřiteli právo postihnout jednu z oblastí majetku, byť by manžel za dluh dle zákona odpovídal.
Závěr Nejvyššího soudu má i doprovodné důsledkyx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx přihlásit do insolvenčního řízení, které je proti tomuto manželovi vedeno (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod označením R 60/2016). Přxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx I toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je třeba považovat za překonané.
Závěr:
Byl-li dluh převzat jen jedním z manželů a přesto podle zákona patří do xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xeuzavřel, ale dle zákona je povinen plnit povinnosti z ní společně a nerozdílně.
V jakém případě zaniká právo rodiče pečovat o jmění dítěxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxx x xxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx x016, s. 1573.
Autor píše, že v § 901 odst. 1 je zjevná chyba a s ohledem na § 2 obč. zák. dovozuje, že zánik práva má být spojován pouze s prohlášením konkurxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pece-o-jmeni-ditete-v-souvislosti-s-upadkem-100178.html
Autorka píše o problému s § 901 odstx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xšak vadná, předložená novela jde opačnou cestou, pojem úpadek nahrazuje pojmem konkurz a oddlužení se tak § 901 obč. zák. vůbec nemá dotýkat.
3.
ŠMxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx7
Autor pomocí jazykového a historického výkladu dochází k závěru, že § 901 odst. 1 obč. zák. je chybně formulován, že povinnost a právo rodiče nezanikx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xterá by v tomto období rodič učinil, by dítě nezavazovala, pokud by následně došlo k prohlášení konkurzu.
4.
ŠVANDELÍKOVÁ, Klára. Důsledky insolxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxavniprostor.cz/clanky/rekodifikace/dusledky-insolvencniho-rizeni-pro-spravu-jmeni-ditete
Autorka o problému píše, předestírá vývoj náxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxtěte dle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 15-16, s. 538 a násl.
Autor pomocí jazykového a historického výkladu dochází k závěrux xx x xxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef, ZUKLÍNOVÁ, Michaela et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. (§ 655-975).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 531
xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxat o jmění dítěte.
7.
ŘEHÁČEK, Oldřich. Revoluční změna nebo legislativní chyba? In:
www.epravo.cz
[online]. Publikováno 16. 12. 2013 [cit. 20xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxící problém, též na rozpor mezi textem zákona a důvodovou zprávou, ale žádné stanovisko nezaujímá.
Shrnutí publikovaných názorů:
Předně je třexx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxx. zák. tak, že pravidlo dopadá jednak na případ prohlášení konkursu na majetek rodiče (čímž se dalo zapravdu judikatuře i těm autorům, kteří pravidlu věxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx.
Komentář:
Novelizace provedená zákonem č. 460/2016 Sb. nyní výslovně stanoví, že právo (i povinnost) rodiče pečovat o jmění svého dítěte zanixx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxstačující. Do budoucnosti by tak neměly vznikat výkladové problémy.
Komentář je však důležitý pro řešení případů, které nastaly v období od 1. 1. 20xx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xmění svého dítěte, které je založeno v § 896 odst. 1 obč. zák. Pravidlo vychází z myšlenky, že když někdo projevil kvalifikovanou neschopnost starat se x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxnění (a povinnosti) dochází již s rozhodnutím o úpadku (§ 136 IZ), nebo k jinému okamžiku, např. rozhodnutím o prohlášení konkursu (§ xxx xxxx
xxxxxxxx xxx xx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxo závěru mne vede použití standardních výkladových metod zakotvených v § 2 obč. zák.
K pochybám o správném použití slova „úpadek“ vede již použité jxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx konkurs, který se prohlašuje na majetek).
Rovněž systematický výklad zpochybňuje správnost pojmu „úpadek“, neboť druhý odstavec § 901 obč. zák.x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxitý správně, vznikla by mezera v zákoně - neřešený případ oddlužení.
Oprávněnost hypotézy o legislativní chybě potvrzuje i historický výklad. Z důxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxiče - viz její text: „Proto právní mocní rozhodnutí o prohlášení konkursu (jiné případy řešení úpadku - reorganizace, oddlužení - se neuvažují) zaniká xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxotného rozhodnutí o úpadku automaticky nevyplývá, že rodič-dlužník ztrácí právo spravovat svůj majetek. Osobou s dispozičními oprávněními k majetkxxx xxxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx V tomto ohledu je důležitým § 111 IZ (dlužník se ze zákona musí zdržet podstatných změn ve skladbě, využití nebo určení majetku a jeho nikoli zanedbatelnxxx xxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxi vydáno předběžné opatření, kterým by byl rodič-dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou, zůstává po zahájení insolvenčního řízení dispozxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxhnout nikoli zanedbatelně.
Naopak s rozhodnutím o prohlášení konkursu se již přímo pojí zánik jeho dispozičních práv, v době od prohlášení konkursx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxvat jmění potomka.
Lze dodat, že, ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v Olomouci (usnesení ze dne 19. února 2015, sp. zn. 1 VSOL 7/2015): „Prohlášexx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x přihlédnutím k druhému odstavci ustanovení § 901 občanského zákoníku, který umožňuje obnovit právo pečovat o jmění dítěte po uplynutí tří let od zrušxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxu a jeho řešením formou oddlužení.“
Závěr:
Právo a povinnost rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká ve smyslu § 901 odst. 1 obč. zák. právní mocí rozhoxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxtačující. Tento závěr výslovně stanoví zákoník od 28. 2. 2017, a je možné jej dovodit i pro období předcházející novele.
Co je veřejným sezxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
PAVLŮ, Robert. Komentáx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxje za veřejný seznam každou evidenci věcí vedenou na základě zákona, do kterého může kdokoli nahlížet, aniž by musel prokazovat právní zájem nebo překoxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxch výrobků, patentový rejstřík, rejstřík užitných vzorů, rejstřík průmyslových vzorů, rejstřík ochranných známek, námořní rejstřík a plavební rejxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxého může každý volně nahlížet (např. katastr nemovitostí, patentový rejstřík, rejstřík průmyslových vzorů; naopak veřejným seznamem není např. evixxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxupná na oficiálních internetových stránkách Ministerstva zemědělství. Úvahy o pojetí majetkové evidence jako veřejného seznamu však odmítají (napxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxstor.cz
[online]. Publikováno dne 26. 8. 2014 [cit. 2015-07-28]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/nektere-aspekxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xeřejného nahlédnutí do seznamu, a to bez překonání větších formálních překážek) a materiální publicity (poskytnout ochranu dobré víry třetích osob, xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxce skrze výše zmíněné atributy a dospívá k závěru, že letecký rejstřík, plavební rejstřík ani rejstřík ochranných známek nejsou veřejnými seznamy ve sxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxr naopak uváděl, že letecký rejstřík je veřejným seznamem (srov. TÉGL, Petr. Úplatnost nabytí věcného práva jako podmínka fungování materiální publixxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 10-11
Autor považuje veřejný sezxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx považuje za veřejný seznam též patentový rejstřík a rejstřík průmyslových vzorů.
5.
PSUTKA, Jindřich. Komentář k § 721. In HRUŠÁKOVÁ, Milana et alx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xeznam považuje nejen veřejnou evidenci věcí, ale též veřejnou evidenci majetkových práv, např. Seznam listin o manželském majetkovém xxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
6.
NOVOTNÝ, Petr, et al.
Nový občanský zákoník: Vlastnictví a věcná práva.
1. vyd. Praha: GRADA, 2014, s. 27
Autoři zdůrazňují hlavní znak veřejného sxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm seznamem je např. katastr nemovitostí, rejstřík patentů, ochranných známek apod. Za veřejný seznam však nelze považovat jakoukoli veřejnoprávní exxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 10-11.
Autorka vymezuje veřejný seznam jako jakoukoli veřejnoprávní evidenci věcí, která je veřexxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxík, plavební rejstřík, námořní rejstřík, rejstřík ochranných známek, rejstřík průmyslových vzorů, rejstřík užitných vzorů, patentový rejstřík, rxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx většina autorů při vymezení veřejného seznamu drží důvodové zprávy a zmiňuje jako hlavní znak veřejnost seznamu. Z toho pak vyplývá, že se za veřejný sexxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xějaký zákoník označuje určitou evidenci jako veřejný seznam, neznamená to, že je veřejným seznamem dle občanského zákoníku (např. veřejný seznam veřxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xá veřejný seznam sloužit, jaký je jeho účel. Různých evidencí, soupisů či rejstříků existuje celá řada, veřejná moc je užívá k různým účelům. Občanský zxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx x xxxxxxx xxxných práv (zejména k postavení najisto, kdo je vlastníkem určité věci). Tento účel je pak vtělen do principů formální a materiální publicity. Jednodušx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxblicity pak chrání subjekty jednající v dobré víře v pravdivost a úplnost zápisu ve veřejném seznamu. Naplní-li veřejnoprávní evidence tyto znaky, lzx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxec nepočítaly. Proto musíme zjišťovat, zda již dříve fungovaly tyto seznamy podle principů formální a materiální publicity (pak se na jejich fungovánx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxívat pravidla formální a materiální publicity (tedy pravidla § 980 a násl. obč. zák.). Po předchozích právních úpravách nemusíme požadovat, aby obsaxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxobsahovaly regulaci, která tyto principy popírá; z toho lze následně dovodit závěr, že o veřejné seznamy ve smyslu občanského zákoníku nemůže jít.
xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxady s rozšířenou působností poskytují údaje z registru na žádost osoby, která prokáže právní zájem na poskytnutí údajů [§ 5 odst. 6 písm. a) zák. č. 56/2xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxavidel - není veřejně přístupný; plavební úřad poskytuje údaje z rejstříku na žádost osoby, která prokáže právní zájem na poskytnutí údajů [§ 15a odst. x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxný seznam lze naopak jistě považovat:
-
Katastr nemovitostí - zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí v § 1 odst. 1 výslovně stanoví, že katastr nxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xámořní plavbě v § 7 výslovně stanoví, že námořní rejstřík je veřejným seznamem, z jeho regulace jasně vyplývá, že je vystavěn na zásadách formální i matexxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xeznam, zákonodárce to učinil úmyslně v návaznosti na nový občanský zákoník.
-
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxladě principu formální publicity (§ 4 odst. 2). Princip materiální publicity je upraven pouze ve vztahu k zástavnímu právu, což je neobvyklým výsledkex xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxální publicity dovodit též pro vlastnické právo k letadlu, nyní za pomoci subsidiárního použití § 980 a násl. obč. zák. Nejvyšší soud v jednom svém rozhxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxemi věcí, které existují nezávisle na tom, zda jsou či nejsou v evidenci obsaženy (hmotné věci). Jejich evidence nerozhoduje o jejich povaze jako věci v xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxence. Tyto evidence jsou tak ze své podstaty úplné. Hovoříme o regulaci průmyslových práv. V úvahu přicházejí: rejstřík ochranných známek, patentový xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxek. Výslovně není stanoveno, že je veřejným seznamem. Po přijetí občanského zákoníku byl novelizován zákonem č. 303/2013 Sb., kterým bylo vloženo praxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxedmětu vlastnictví). To svědčí o záměru zákonodárce uvažovat o rejstříku ochranných známek jako o veřejném seznamu. Matoucím je však v této souvislosxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx Koupí-li někdo ochrannou známku, stává se tedy vlastníkem bez ohledu na provedení zápisu již účinností smlouvy, vůči třetím osobám je však převod účinxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxvidla nejsou v kolizi s principem materiální publicity. Je sice zvláštní, že vznik vlastnického práva není obecně spojen se zápisem do rejstříku, ale oxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxvky na formální publicitu, lze jej považovat za veřejný seznam dle občanského zákoníku.
K podobným závěrům dospějeme i v případě patentového rejstxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxnámce spornosti v § 69 odst. 3), rovněž je tu matoucí právní úprava vzniku vlastnického práva a jeho účinnosti vůči třetím osobám (§ 15). Zákon výslovně nxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xčinnost vlastnického práva vůči třetím osobám (§ 30) a vznik zástavního práva vázaný na zápis do rejstříku (§ 31 odst. 1). Zákon sice výslovně nestanovíx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxných vzorech, odhaluje úmysl zákonodárce považovat tento rejstřík za veřejný seznam. I zde došlo k novelizaci o pravidlo o poznámce spornosti (§ 20 odsxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxnoví právní předpis: katastr nemovitostí, námořní rejstřík a plavební rejstřík. Příslušné právní předpisy nebrání tomu, abychom za veřejný seznam pxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxk ochranných známek).
Jakou povahu mají lhůty pro podání návrhu na zápis poznámky spornosti?
Petr
Bezouška
Související ustanoxxxxx
x xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxblikované názory:
1.
PAVLŮ, Robert. Komentář k § 986. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Pxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxmka spornosti omezené účinky vůči třetím osobám
2.
PAVLŮ, Robert. Komentář k § 986. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x x x xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx třetím osobám
3.
KINDL, Tomáš. Komentář k § 980. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxí, ale za lhůty, s jejichž marným uplynutím je spojen pouze ten následek, že poznámka spornosti nepůsobí vůči všem.
4.
STEINBAUER, Petr. Praktickx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/prakticke-dusledky-zasady-materialni-publicity-ve-svetle-noveho-obcanskeho-zakoniku-xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxým uplynutím je spojen opak, tedy omezený účinek - pouze do budoucnosti.
5.
VRZALOVÁ, Lenka. Komentář k § 986. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoníx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x lhůty správního práva procesního. Důsledkem jejich zmeškání není odmítnutí zápisu poznámky spornosti, neboť její vyznačení má s ohledem na obecné půxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x zápis poznámky i třetích osob, které v mezidobí nabyly práva odvozeně od popíraného zápisu.
6.
TÉGL, Petr. Ještě k žalobám na ochranu vlastnického xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxjsou ani prekluzívní ani promlčecí (jejich marným uplynutím totiž nedochází k zániku či oslabení žádného subjektivního hmotného práva). Tyto lhůty nxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxbjektu. Časový aspekt zápisu poznámky spornosti má vliv jen na míru ochrany dotčeného subjektu, resp. na míru ochrany třetích osob jednajících v dobré xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxůty správního práva procesního (zavazují orgán vedoucí veřejný seznam), a že jsou prekluzívní. Pokud domnělý oprávněný uplatní svůj požadavek na „výxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxnačí.
Shrnutí publikovaných názorů:
Z přehledu vyplývá, že většina autorů se neztotožňuje s názorem, že lhůty k podání žádosti o zápis poznámky sxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xouze pro futuro.
Komentář:
Obecně platí, že možnost žádat o zápis poznámky spornosti dle § 986 obč. zák. není omezena žádnou lhůtou. Žadatel se můžx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxta dle § 986 odst. 2, 3 obč. zák., to přísluší pouze soudu.
Lhůty, které stanoví § 986 odst. 2, 3 obč. zák., vymezují časové období, po které je žadatelx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxámky spornosti.
Poznámka spornosti (jako prozatímní opatření) má vždy účinky vůči osobě, která nabyla právo po tom, kdy byla podána žádost o poznámxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxný - podle výsledku sporu).
Pokud jde o osobu, která v dobré víře nabyla právo dříve, než byla podána žádost o poznámku spornosti, je bezvýhradně chráxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxjného seznamu, přesvědčila se, že tvrzený stav odpovídá právnímu stavu, a její dobrá (veřejná) víra si zaslouží ochranu. Proto může být její právo zpocxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxími (nedochází k zániku nároku). Zbývá vyřešit, zda jde o lhůty hmotněprávní či procesní, což má dopad na její počítání. Marné uplynutí lhůty má dopad do xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxná o hmotněprávní lhůtu. K jejímu dodržení je třeba, aby v poslední den lhůty došla žádost příslušnému orgánu veřejné moci, který vede veřejný seznam (axx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx poznámky spornosti vůči osobám nabývajícím práva v důvěře, že stav zápisů ve veřejném seznamu odpovídá skutečnosti.
A. Překračuje imixx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxně proti nepřímé imisi?
Petr
Bezouška
A. Překračuje imise narušující meze stanovené správním rozhodnutím vždy míru přiměřenou poměrům?
Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xMOLKOVÁ, Michaela. Komentář k § 1012. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 201xx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxoprávních povolení (rozsudek NS ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 636/2014). Píše, že překročení mezí stanovených správních předpisem v zásadě vede k přxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
Autor tvrdí, že v případě, že obtěžování překračuje meze stanovené správním (např. hygienickým) předpisem, přesahuje i míru přiměřenou poměrům. Opxxx xx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xro běžného člověka nejvyšší přiměřené a dlouhodobé zatížení konkrétní imisí. Existence nadlimitní imise ustavuje vyvratitelnou domněnku, že jde o nxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx/poradna/kategorie/hluk/rada/jakou-zalobu-podat-pri-obtezovani-hlukem
V informacích na této stránce je uvedeno, že je zcela mimo pochybnosxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxm vlády č. 272/2011 Sb., jsou orgány veřejného zdraví nastaveny jako mezní hodnoty, kdy lidské zdraví ještě není poškozováno. Stav, kdy dochází nebo můxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xousedská práva podle nového občanského zákoníku.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 164-165
Autoři uvádějí, že je-li překročen limit hluku upravený v hyxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxitů však nelze absolutizovat (§ 1 odst. 1 obč. zák.), i když jde o významné pomocné hledisko.
5.
DVOŘÁK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1013. In ŠVExxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxší o tom, že administrativní předpisy hrají významnou roli při posuzování např. únosné míry hluku, který musí vlastník nemovitosti snášet v konkrétníx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx74). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 150
Autor si klade otázku (s ohledem na § 1 obč. zák.), zda je nadále možné vycházet z toho, že obrana prxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx x xxsledku překročení těchto limitů bude žalobce objektivně rušen (obtěžován). Veřejnoprávní limity považuje za významnou pomůcku při zjišťování míry xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxy. První se drží předchozí judikatury (překročení limitů veřejného práva je automaticky nepřiměřené místním poměrům), druhý tento přístup ve větší čx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxtatně omezují obvyklé užívání pozemku jiného vlastníka. Přitom ponechává na právní praxi, aby tyto podmínky naplnila obsahem. V předložené otázce jdx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxvého občanského zákoníku se k vlivu veřejnoprávní regulace na soukromoprávní posouzení nevyjadřovala konzistentně. Na jednu stranu dovodila, že i kxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxx8/2007), na straně druhé vycházela z teze, že když obtěžování překračuje meze stanovené správním předpisem (např. hygienickým), přesahuje i míru přixxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xbč. zák. je dosáhnout přiměřeného kompromisu mezi kolidujícími zájmy sousedících vlastníků na užívání či využití jejich vlastnictví. Prostředkem k xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xeřejnoprávní regulace je odlišný. Například z. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a na něj navazující nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxismus vlivu jedné regulace na druhou popírá rozdílnost jejich funkcí.
Připomenout je třeba též § 1 odst. 1 obč. zák., který stanoví obecné východisxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxvá z něj, že pravidla soukromého práva nemůžeme automaticky poměřovat ustanoveními práva veřejného. K obdobným závěrům dospěla i rakouská judikaturxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxo, nemusí být stejným způsobem povoleno nebo zakázáno v rámci soukromého práva; to platí zvláště pro veřejnoprávní standardy ochrany životního prostxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx že veřejnoprávní limity nejsou překročitelné (jak např. píší autoři na stránkách Frank Bold), neboť je umožněno povolit jejich překročení. Toho si osxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xe vlastník pozemní komunikace má udělenu výjimku pro překročení hladiny hluku na této komunikaci). Samozřejmě existují případy, v nichž veřejné právx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxu vychází z toho, že veřejnoprávní předpisy mají při posuzování, zda jde o imisi relevantní z hlediska soukromého práva, pouze pomocnou, leč důležitou xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxír. Vlastnické právo. Reprint původního vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 106).
Na závěr lze pro úplnost uvést ještě soudní rozhodnutí, kterx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxných technických požadavcích na výstavbu, která stanovila, že negativní účinky a vlivy staveb a jejich zařízení nesmí zhoršovat životní prostředí ve xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx obč. zák. 1964: překračují-li imise míru přiměřenou poměrům, překračují vždy zároveň i přípustnou míru (srov. usnesení NS ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 2x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx veřejného práva. Jde tedy o opačný pohled, než v námi zkoumaném případě.
Závěr:
Porušení veřejnoprávní normy neznamená automaticky závěr o tom, žx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxní pozemku při ochraně proti nepřímé imisi?
Související ustanovení:
§ 1013 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx an.
Autor vedle sebe staví dvě (kumulativní) podmínky - míru nepřiměřenou místním poměrům a podstatné omezení v obvyklém užívání pozemku. Druhou z pxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxlad daného kritéria autor neprovádí.
2.
SPÁČIL, Jiří, HRABÁNEK, Dušan, BIČOVSKÝ, Jaroslav.
Sousedská práva podle nového občanského zákoníkxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xemovitostí.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 337.
Autor uvádí, že nepřímým imisím se lze bránit, pouze překračují-li míru přiměřenou poměrům a omexxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx13. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 72.
xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxé ztížení užívání pozemků v místě obvyklé. Jeho výkladem se nezabývají.
5.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1013. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákonxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx jde-li o vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům. Píše, že jde v podstatě o stejné kritérium, jakým bylo obtěžování nad míru přiměřenou poměrůx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xsou důležité nejen místní, ale i druhové poměry.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře prozatím není kritériím protiprávnoxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxvádějí. Nejvyšší soud se této podmínce krátce dotknul ve svém rozhodnutí ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014.
Komentář:
Nový občanský zákonxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
imise vnikají na pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům
(jde o hledisko rozsahu imise, dříve se nepřiměřenost imise vztahovala k obtěžování),
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxím pozemku, jednak co představuje podstatné omezení takového užívání. Přitom se lze poučit v rakouské právní úpravě, která je nepochybným inspiračníx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxu, kdežto v § 1013 obč. zák. toliko o obvyklém užívání pozemku. Přitom důvodová zpráva odkrývá úmysl zákonodárce vztáhnout obvyklé užívání k místu, kdx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxříkem.
1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 442).
Zákoník chrání pouze obvyklé užívání imisí postiženého pozemku - tedy ne takové užívání, které je mimoxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxvo zacházet s věcí dle své libosti (§ 1012 obč. zák.). Časové hledisko tu nehraje žádnou zvláštní roli, neboť lze souhlasit s tím, co dovodila rakouská dxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxho panství vlastníka nad věcí (srov. KERSCHNER, Ferdinand, WAGNER, Erika. Komentář k § 364. In FENYVES, Attila, KERSCHNER, Ferdinand, VONKILCH, Andrxxx xx xxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxxxta pozemku a jeho součástí, jeho hodnota, stejně jako kvalita života či kvalita bydlení, která je s jeho pomocí realizována. Obvyklým užitím pozemku je xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx užívání pozemku. Obvyklé užívání musí být v souladu s právem; nezáleží na tom, zda protiprávnost založí rozpor se soukromoprávním nebo veřejnoprávníx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxahu k dané lokalitě. Přijetí subjektivního hlediska by vedlo k právní nejistotě, neboť pozemek může být každým ze sousedů užíván různě bez ohledu na to, x xxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxých her. Subjektivně z jeho pohledu je to obvyklé užívání. Z hlediska druhového se lesní pozemky k paintballu obvykle neužívají. Pokud však zaměříme hlxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxstně podmíněnou druhovou obvyklost považuji za nejspravedlivější posouzení, které jednak respektuje širokou vlastníkovu volnost v užívání/požívxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx. zn. 22 Cdo 3940/2014 prozatím jen velmi krátce vyložil, že obvyklým užíváním xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxk je aktuálně pozemek užíván, přičemž nechává prostor úvaze o budoucích možnostech užívání (brání-li jim v současné době existující imise). To nepovaxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxhdy, dosáhne-li určité závažnosti. K banalitám se nepřihlíží - určitá míra omezení je nutným důsledkem hromadného soužití více osob. Podstatné omezexx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxěkotu rušícího noční klid, je podstatným omezením užívání pozemku v obytné lokalitě. V téže lokalitě však za podstatné omezení nelze považovat např. úxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx x xx xxxxxxxxxli se o velmi klidnou lokalitu). Za podstatné omezení je možné považovat, musí-li vlastník jednou do roka opravovat fasádu zdi (viz rozhodnutí OGH ze dnx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xětí a seniorů (viz KERSCHNER, Ferdinand, WAGNER, Erika. Komentář k § 364. In FENYVES, Attila, KERSCHNER, Ferdinand, VONKILCH, Andreas et al.
Kommentax xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxhově, obecně ve vztahu k dané lokalitě. Jedná se o ochranu tímto podmíněných užívacích a požívacích možností odvozených od právního panství vlastníka xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x
Může vlastník pozemku žádat, aby soused odstranil strom vysazený v těsné blízkosti společné hranice pozemků před 1. 1. 2014?
Petr
Bezouška
Sxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xoposud publikované názory:
1.
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx a osobu, které strom patří, byl založen právní skutečností, k níž došlo před účinností nynějšího občanského zákoníku. Proto se § 1017 obč. zák. na dřívx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx15, č. 3, s. 5.
Autorky poukazují na daný problém, ale neřeší jej.
3.
DOLEŽAL, Patrik.
Strom ve světle platné právní úpravy
[online]. Brno, 201x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxného ustanovení § 3028 odst. 2 obč. zák. lze požadavek na odstranění stromu uplatnit i v případech, kdy ke vzrůstu stromu došlo před nabytím účinnosti nxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxI. § 419-654.
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 1166
Autor píše, že důvěra v existující právní úpravu může být nepřiměřeně dotčena následným zpochybněníx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxvou právní úpravu nelze použít na stromy vysazené před 1. 1. 2014.
5.
ELIÁŠ, Karel. Sousedská práva v Česku. In SUCHÁ, Ludmila, MOKRÝ, Antonín (exxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xutor nevylučuje odstranění stromu dle § 1017 obč. zák., i když byl zasazen před účinností nového občanského zákoníku (je-li strom tak poškozený, že hrxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 170.
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxtí nového občanského zákoníku.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře nepanuje jednotný názor na použitelnost § 1017 odst. 1 xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxosledy přispěl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, ve kterém přesvědčivě argumentuje pro zásadní nemožnost aplikace § xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxdmínek umožňuje žádat, aby soused odstranil strom vzrostlý sice na sousedově pozemku, ale v blízkosti společné hranice. Podle základního přechodnéhx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxnosti z nich vzniklé před jeho účinností, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (srov. § 3028 odst. 2 obč. zák.). Předchozí občanský zákxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx by se mohlo zdát, že pravidlu o odstranění stromu lze bez dalšího podrobit i strom, který byl vysazen před 1. 1. 2014, neboť jde o existující právní poměr řxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx takový zásah do právního postavení souseda, který by se zpětnou účinností toto jeho právní postavení zhoršil (srov. nález pléna ÚS ze dne 13. 3. 2001 sp. xxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xezakazoval, ani proti němu nepřipouštěl obranu v podobě žaloby na odstranění stromu. Jedná se tak o skutkový stav, který byl dokonán za platnosti a účinxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxlamán ve své důvěře v právní řád, řídil-li se platným právem (
„může se oddati pocitu plné bezpečnosti, že jednání jeho bude po každé stránce podle oněch zxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xle § 1013 obč. zák., neboť i za předchozí právní úpravy xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxrávní za předchozí právní úpravy a je protiprávní i za nové právní úpravy). V konečném důsledku tak může soused přistoupit k odstranění stromu, čímž splxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy (strom je např. poškozený, hrozí jeho zřícení, pak xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxčné hranice.
Závěr:
Vlastník pozemku nemůže žádat, aby soused odstranil strom vysazený v těsné blízkosti společné hranice před 1. 1. 2014 podle pxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
Jak žalovat na určení subjektivně sporné hranice mezi pozemky?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1028 obč. zákx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1039-1040.
Autorka odlišuje xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxobou na určení dle § 80 o.s.ř.
2.
DVOŘÁK, Bohumil. Je stanovení hranice podle § 1028 ObčZ pouze provizorní?
Soudní rozhledy.
2016, č. 7-8, s. 22x xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxt žaloby na určení dle § 80 o. s. ř., v níž žalobce tvrdí a prokazuje skutečnou vlastnickou hranici.
3.
SPÁČIL, Jiří. Ještě k žalobě na určení hranxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxáva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 191 an., nebo SPÁČIL, Jiří, HRABÁNEK, Dušan, BIČOVSKÝ, Jaroslav.
Sousedská práva podle xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxvně lze po provedeném dokazování její průběh určit, jde o určení hranice mezi pozemky na základě žaloby na určení vlastnického práva k vymezenému pozemxx xxx x xx xx xx xx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xéž SVOBODA, Karel. Podstata řízení o určení hranice mezi pozemky. Soudní rozhledy. 2015, č. 11-12, s. 382 an.).
Autor vychází z jazykového výkladu § 10xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xeklaratorním rozsudkem.
5.
KINDL, Milan.
Právo nemovitostí.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 337.
Autor píše, že při subjektivně sporné hrxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxTA, Ondřej. Ochrana vlastnického práva v občanském zákoníku. In DVOŘÁK, Jan, ŠVESTKA, Jiří et al.
Občanské právo hmotné. Svazek 3. Díl třetí: Věcná práxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx x xxxxxx xxxxice a vlastník se domáhá ochrany určovací žalobou. Anebo není vůbec zřejmé, kudy hranice prochází, pak se použije § 1028 obč. zák.
7.
VÁVRA, Davxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xohoto pravidla.
8.
TÉGL, Petr. Ještě k žalobám na ochranu vlastnického práva podle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2013, č. 9, sx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx nové hranice (nyní § 1028 obč. zák.), a spory o průběh mezi stranami sporné, nicméně objektivně zjistitelné hranice mezi pozemky (§ 80 o. s. ř.).
Sxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxově se objevují názory řešící oba dva případy dle § 1028 obč. zák.
Komentář:
Problematika sporné hranice v širším slova smyslu v sobě zahrnuje dva dxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xpor. Nejvyšší soud na základě předcházející právní úpravy dovodil, že je možné řešit pouze případy subjektivních nejasností [k tomu sloužila předevšxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x rozsudku ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2409/2002 Nejvyšší soud uvedl, že žaloba na určení nové hranice mezi sousedními pozemky v případě, že se původxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxtatoval, že uplatněný nárok nemá oporu v platném právu. Ke shodnému závěru Nejvyšší soud dospěl i v usnesení ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 801/2003 (i kxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxší pravděpodobností vždy spojeno se zásahem do práv alespoň jednoho ze sousedů, proto i s ohledem na ochranu vlastnictví zakotvenou v čl. 11 Listiny záxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxkoník v tomto směru přinesl změnu, neboť soudům poskytl výslovný právní základ k tomu, aby konstitutivně stanovily objektivně neznatelnou nebo pochyxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx hranice mezi pozemky objektivně zjistitelná, xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx buď v žalobě o určení vlastnictví k přesně specifikované části pozemku [§ 80 písm. c) o. s. ř.], anebo v žalobě na vyklizení přesně určené části pozemku (xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxa, konkrétně § 850 a § 853a ABGB (byť důvodová zpráva k tomuto pravidlu nic neobsahuje). Rakouská regulace je však na první pohled komplexnější, zahrnxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxzpoznatelnou nebo spornou, stanoví se podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, rozdělí soud spornou plochu dle slušného uvážení.“
Zákonodxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x nesporném řízení žádat stanovení hranice dle poslední pokojné držby jak v případě objektivně nezjistitelné hranice, tak i hranice sice objektivně zjxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxného uvážení), i když je možné hranici objektivně určit (srov. PARAPATITS, Felicitas. Komentář k § 851. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al.
ABxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxní dle § 851 odst. 2 ABGB a žalovat na určení správné hranice (jedná se o zvláštní typ vlastnické žaloby). Žalobce musí v takovém případě tvrdit a prokázax xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxkonodárce zvolil jiné řešení. Jednak nepojednává o „nerozpoznatelné či sporné hranici“ ale o hranici „neznatelné nebo pochybné“. Jednak výslovně nexxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxice (obdobně dle § 920 BGB), přičemž pro případy subjektivního sporu je zachováno řešení přijaté dosavadní judikaturou. To ostatně potvrdil i Nejvyšxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx 2016, sp. zn. 22 Cdo 1539/2016, nebo usnesení ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4071/2016).
Dokonce se objevují správné, byť za současné právní úpravy xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxx xxx xxxxxxxxxx xxnujícímu názoru s tím, že pokud se žalobce bude domáhat určení průběhu hranice dle § 1028 obč. zák., ale soud dojde k závěru, že hranice je objektivně zjixxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xx xx xxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xx-li hranice mezi pozemky mezi sousedy subjektivně sporná, ale objektivně zjistitelná, je třeba podat buď žalobu o určení vlastnictví k přesně specifixxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxoužije.
Kdo může žádat povolení nezbytné cesty?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1029 obč. zák.
Související xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1041.
Autorka uvádí, že aktivně legitimxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxODA, Karel.
Právo imisí, právo cesty a další sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 186-187.
Autor s ohledem na 1044 obč. zák. uvádí, xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx obligačního práva). Dokonce připouští, že i na straně žalované může být detentor.
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx02-13]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/pravo-nezbytne-cesty-v-novem-obcanskem-zakoniku
Autor pouze na okraj uvádí, že nový xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx legitimaci připustil i v případě vlastníků nemovitých věcí - věcných práv k pozemku.
4.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1029. In SPÁČIL, Jiří et al.
Obxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxěru, že aktivně legitimován k podání žaloby je vlastník jakékoli nemovité věci, tedy nejen vlastník pozemku, ale např. i oprávněný ze služebnosti k pozxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxndardní představu o aktivní legitimaci k žalobě o povolení nezbytné cesty, jak byla zažita na základě předchozí právní úpravy. Je prezentován názor dáxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxntora nemovité věci.
Komentář:
Občanský zákoník stanoví, že povolení nezbytné cesty může žádat vlastník nemovité věci. Začneme-li jazykovým výxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx k pozemku (např. právo stavby, věcné předkupní právo, zástavní právo, je-li zástavou nemovitá věc), věcné právo k podzemní stavbě se samostatným účelxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxvidlo lze použít v případě vlastníků hmotných nemovitých věcí (pozemek, podzemní stavba se samostatným účelovým určením, jednotka, přechodně nemovxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xrávo: v první řadě lze vzpomenout právo stavby, ale též užívací právo (§ 1283 obč. zák.), požívací právo (§ 1285 obč. zák.), služebnost bytu (§ 1297 obxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí pravidel o nezbytné cestě. Zákoník jako jednu z podmínek pro povolení nezbytné cesty uvádí nedostatečné spojení s veřejnou cestou. Z povahy nehmotné xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xýt spojeno s veřejnou cestou; to může být pouze pozemek, který je právem pastvy zatížen.
Jedinou systémovou výjimkou je vlastník práva stavby. Právx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxní nezbytné cesty ve prospěch oprávněného z práva stavby též připouštějí (např. čl. 694 ve spojení s čl. 655 švýcarského ZGB, nebo § 11 odst. 1 německého zxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxtentor (např. nájemce, pachtýř). Svoboda argumentuje pravidlem v § 1044 obč. zák., které poskytuje ochranu detenci. To je však mylná argumentace. Toxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xezbytné cesty však není typem negatorní žaloby a pravidlo v § 1044 obč. zák. se jí vůbec netýká. Detentor není aktivně legitimován k podání žaloby dle § 1xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxá-li nájemce k pozemku přístup, lze dovodit pronajímatelovu povinnost přístup zařídit (a to i prosazením nezbytné cesty vůči vlastníku přilehlého poxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xej nájemce mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu. To samé platí nejen pro nájem, ale jakýkoli jiný obligační užívací poměr (např. pacht nebo výpxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx WESTERMANN, Harry et al.
Sachenrecht
. 8. vyd. Heidelberg: C. F. Müllers, 2011, s. 573).
Závěr:
Žalobu o povolení nezbytné cesty může podat vlastníx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xy objektivně šlo pouze o pohodlnější spojení?
Petr
Bezouška
xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxací):
Doposud publikované názory:
1.
SMOLKOVÁ, Michaela. Komentář k § 1032. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimíx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxstu skrze budovu lze pouze výjimečně (Vážný 1685).
2.
SVOBODA, Karel.
Právo imisí, právo cesty a další sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx je z vůle vlastníka udržována pod uzamčením, ale tato skutečnost sama o sobě nevede k bezvýjimečnému zamítnutí žaloby.
3.
KRÁLÍK, Michal. Právx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx/www.bulletin-advokacie.cz/pravo-nezbytne-cesty-v-novem-obcanskem-zakoniku
Autor uvádí, že je třeba zohledňovat okolnosti každého přípaxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxvbou možný je.
4.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1029 a 1032. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xublikovaných názorů:
Publikované názory jsou spíše opatrné, připomínají předchozí judikaturu a upozorňují na nutnost individuálního posouzení xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxtanovení § 1032 odst. 2 obč. zák. zní:
„Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup-“;
pravxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxyl až tak obecný a výslovně vymezit tři případy, v nichž nelze povolit nezbytnou cestu, a to jde-li o
a)
budovu,
b)
uzavřený dvůr,
c)
zahradu, ktxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx aby uvážil, zda je konkrétní budova prostorem uzavřeným za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, zatímco rakouský zákonodárce je striktnějxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xoho, co se jím rozumí v běžné řeči: trojrozměrný útvar, ať již přirozeně nebo uměle vytvořený, který se nachází na pozemku vlastníka. Zákoník požaduje, xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xa uzavřený prostor můžeme považovat např. právě budovu, či oplocenou zahradu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1171/20xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxch osob do určitého prostoru - např. uzamčením nebo ostrahou.
Pravidlo slouží k ochraně domovního klidu a nerušeného užívání nemovitosti, což jsou xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xa ochranu soukromí a domovního klidu nejsilnější (obytný dům), je v podstatě vyloučeno, aby došlo k povolení nezbytné cesty.
Soudím, že nezbytnou cxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx přístup do domu žalobce byl nerozlučně závislý na průchodu domem žalovaného, přičemž průchod byl zvlášť k tomu účelu v domě žalovaného již dříve zřízenx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xozemku a stavbě (neplatila zásada superficio solo cedit). V rozsudku ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1274/2003 tak Nejvyšší soud na základě jazykové axxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xne 10. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1593/2007 nebo ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2009, v nichž se dodává, že v úvahu přichází zřízení nezbytné cesty podjxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xudovu povolit jen zcela výjimečně - pokud zájem žadatele převáží nad zájmem vlastníka budovy na ochraně domovního klidu a nerušeného užívání nemovitoxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikovaxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
Autoři vnímají kritérium pohodlného spojení objektivně, když píší, že nezbytnou cestu nelze povolit, existuje-li přístup k dané nemovitosti, kterx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1045
Autorka píše, že nezbytnou cestu nelze povolit, pokud by přístup zřízený přes cizí pozemex xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx sousedské spory.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 196
Dle autora použité přídavné jméno „pohodlnější“ evokuje, že rozhodujícím měřítkem prx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx nezbytné cesty v novém občanském zákoníku. In:
www.bulletin-advokacie.cz
[online]. Publikováno 4. 9. 2014 [cit. 2018-08-16]. xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxi k ní zajištěn přístup, byť se jedná o přístup nikoliv komfortní či pohodlný nebo nejvhodnější a nejvýhodnější, není důvodem pro zásah do práva vlastníxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x § 1032. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. xxx
xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 196-197
Autor píše, že pro pouhé zlepšení spxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxektivní potřebě nemovitosti, nelze právo cesty zřídit.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře panuje názor, že „pohodlnější spojení“ je xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx nikdo nevyjadřuje.
Komentář:
Jednou ze základních podmínek pro povolení nezbytné cesty je, že žalobcova nemovitá věc není dostatečně spojena s vxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxdat i v případě, že má určité spojení s veřejnou cestou. Na to navazuje pravidlo v § 1032 odst. 1 písm. c) obč. zák., když se stanoví, že soud nepovolí nezbytxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxvné pravidlo není ani v § 917 an. BGB, ani v rakouském zákoně o povolování nezbytných cest (NWG), nebo ve švýcarské právní úpravě (čl. 694 an. ZGB). S odkazxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xx64, sp. zn. V ZR 134/62 se uvádí, že vlastník pozemku musí využít stávající cestu, i když jde o přístup
„zdlouhavější, nepohodlnější či nákladnější“
; texxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxravovat nebo má sloužit nejen pro pěší, ale i pro motorová vozidla. Vše, co člověku určitým způsobem zpříjemní život, zvýší jeho komfort, sníží potřebu xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxzbytné cesty představuje silný zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, lze po žalobci žádat, aby přijal řešení, které pro něho nebude to nejlepxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxp žalobce k jeho nemovité věci (viz např. R 4/2007, nebo rozsudek NS ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1995/2013).
Projevuje se tu princip subsidiarityx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxe v § 1029 odst. 2 obč. zák. (
„- musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažexx
xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxě jako v jiných případech sousedských práv - např. stěžuje-li si jeden soused, že mu druhý kouká do oken, může tomu bránit zavěšením záclon či instalací žxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx by takové řešení nedostalo přednost - např. když náklady na takové řešení mnohonásobně převyšují újmu způsobenou vlastníkovi pozemku zřízením práva xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx přístupu je třeba hodnotit podle okolností každého jednotlivého případu - co stačí jednomu, nemusí stačit jinému. Například zdravému člověku nečiní xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxužebnosti stezky pro pěší; pro člověka upoutaného na invalidní vozík je však takové řešení nedostatečné. Povolení nezbytné cesty má vést k vyřešení urxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx odpovídá i novější judikatura Nejvyššího soudu. Například v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 651/2018 soud uvedl, že
„při hledání objektivníxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxe i senioři se zdravotními problémy, které stáří přináší, lidé zdravotně postižení a na druhé straně také rodiny s malými dětmi včetně kojenců v kočárkux xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xýznamným hlediskem pro povolení nezbytné cesty (
„V případě úvahy o zřízení věcného břemene může být výrazně zhoršená pohyblivost manželky žalobce - zx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxlobce významně ulehčilo a vlastníkům dotčených pozemků by to objektivně nijak nepřitížilo, věcné břemeno v určitém rozsahu zřídit.“
). V tomto rozhodxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxi dospět ke stejnému závěru. Jiným výrazem se tu totiž opět vrací do hry zkoumání podmínky dostatečnosti/nedostatečnosti spojení s veřejnou cestou. Jxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxobce.
Závěr:
Soud může povolit nezbytnou cestu, i když by (objektivně posuzováno) šlo pouze o pohodlnější spojení, jsou-li na straně žalobce dánx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
Použije se pravidlo o nabytí neoprávněné stavby vlastníkem pozemku i na stavby, které se nestávají součástí pozemku?
Petr
Bezouška
Souvixxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxd publikované názory:
1.
SPÁČIL, Jiří. Stavba na cizím pozemku - nová judikatura a nové problémy.
Soudní rozhledy.
2017, č. 7-8, s. 218
Autor uvádxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxše, že režim § 1084 obč. zák. dopadá pouze na stavby, které se stávají součástí pozemku, nikoli na stavby dočasné, stavby mající podobu movitých věcí apxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxx8-18-01]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/vyporadani-staveb-umistenych-na-cizich-pozemcich-102059.html
Autorka argumenxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 165
Autor píše, že následek předvídaný v § 1084 obč. zák. může nastat i ohledně staveb, které se nestávají součástí poxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 224-225.
Autor se výslovně k problému nevyjadřuje, ale píše, že v pravidle § 1084 obč. zák. se uplatňuxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxv. Komentář k § 1084. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 304
Autor tvrdíx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxé stanoví, že stavba připadá vlastníkovi pozemku, ne že se stavba stává součástí pozemku.
Shrnutí publikovaných názorů:
Literatura nejprve tíxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxd na stavby, které se stávají součástí pozemku.
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xStavba“ nacházíme § 1084 odst. 1 obč. zák., který stanoví následek pro případ, že stavebník zřídí stavbu na cizím pozemku => tato stavba připadá vlasxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx stavbu, nese sám riziko z toho vyplývající (viz BĚLOVSKÝ, Petr. Komentář k § 1084. In SKŘEJPEK, Michal et al.
Římské právo v občanském zákoníku. Komentáx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxm způsobem nabytí vlastnictví. Je ovládaný zásadou, že
accessio cedit principali
(připojené ustupuje hlavnímu - tedy to, co bylo spojeno s věcí hlavnxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxu nahlíženo na § 418 ABGB (srov. MADER, Peter. Komentář k § 418. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al. ABGB-ON.
Kommentar zum Allgemeinen bürgerxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxují zvláštní případy spojení pozemku a stavebního materiálu (movitých věcí), který nepatří vlastníkovi pozemku. Pravidla jsou výrazem myšlenky, že xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx x x xxx xxxx xxxx x
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxě, pravidla je možné použít jen tehdy, neexistuje-li mezi vlastníkem pozemku a dalšími subjekty (stavebník, vlastník materiálu) dohoda o věcněprávnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxat pouze u těch staveb, které jsou součástí pozemku. V případě staveb, které součástí pozemku nejsou, nedochází k žádnému přírůstku, či spojení s pozemxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx zák. použít. Neznamená to, že by vlastník pozemku neměl žádnou obranu, proti vlastníkovi takové stavby může zasáhnout standardní vlastnickou žalobxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxrá se nestává součástí pozemku, se ale díky tomuto odlišení nemůže domáhat převedení pozemku do svého vlastnictví, byť by stavěl v dobré víře.
Jazykxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxla, který spočívá ve vypořádání vlastnictví při spojení nemovité věci s věcí movitou.
Důležité je též vyložit pojem stavba použitý v § 1084 odst. 1 obxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxnosti člověka, 2) materiální podstata, 3) vymezitelnost vůči okolnímu pozemku, 4) samostatná hospodářská funkce, 5) kompaktnost materiálu (k tomu sxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx
1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 259 a násl.).
Není důvodu se od tohoto vymezení odchylovat ani při použití § 1084 odst. 1 obč. zák. V případech, v nichž xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xa něm postaví nízký plot či opěrnou zídku, je možné použít pravidla § 1084 an. obč. zák. analogicky. Opravňuje k tomu závěr, že použité movité věci se téx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxeré se nestávají součástí pozemku.
A. Uplatní se pravidla o nabytí vlastnického práva od neoprávněného též na pohledávky? B. Vyžaduje xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxoprávněného též na pohledávky?
Související ustanovení:
§ 979, 1109 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx16.
Autor s odkazem na rakouskou judikaturu píše, že uplatnění pravidel o nabytí od neoprávněného nepřichází na obecné pohledávky v úvahu.
2.
Zxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxníkovi nabýt pohledávku v dobré víře od postupitele, pokud byl postupník vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění postupitele postoupit poxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 307.
Autor píše, že s ohledxx xx x xxx x xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xd neoprávněného podle nového občanského zákoníku.
Právní rozhledy.
2014, č. 2, s. 44 a násl.
Autor má za to, že s ohledem na účel právní úpravy nabytí od xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx x xxnkrétně uvádí obchodní podíl, pohledávku a nájem (pacht).
5.
DOBROVOLNÁ, Eva. Komentář k § 1109. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxání s rakouským právem.
Právní rozhledy.
2013, č. 10, s. 348 a násl.).
Autorka dochází k závěru, že nabytí pohledávky podle ustanovení o nabytí od neopxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx x x xx xni na základě analogie - nelze aplikovat ustanovení o právech věcných. Pohledávku navíc nelze fyzicky mít u sebe, což vylučuje domněnku, že ten, kdo má vxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxně pohybují pouze v rovině tvrzení, jedině Dobrovolná nebo Petrov předkládají pro svůj závěr solidní argumentaci, na které lze stavět.
Komentář:
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxraně dobrověrného nabyvatele (§ 1109 a násl. obč. zák.). Vyjdeme-li z textu těchto ustanovení, zdá se odpověď jednoduchá: týkají se věcí nezapsaných xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxenskému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý. Praha: V. Linhart, 1935, s. 321). Oproti toxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxdku systematickém. 7. vyd. Praha, 1922, s. 184, pozn. č. 1a); jeho názor potvrdila i judikatura (Vážný 6720).
Poučení lze hledat ve vývoji rakouské pxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxu se dříve názory různily obdobně jako na našem území. Na počátku 20. století patřili mezi zastánce dobrověrného nabytí pohledávky např. Moritz Wellspxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxrkehrs. Wien, 1907, s. 54). V současné době však panuje závěr, že pohledávku (není-li inkorporována v cenném papíru) nelze získat od neoprávněného. Tax xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu ze 7. 2. 1968, sp. zn. 5 Ob 12/68, ze dne 7. 9. 1971, sp. zn. 4 Ob 588/71 nebo ze dne 30. 1. 1979, sp. zn. 4 Ob 594/78).
Účelem pravidel o nabytí vlastnickéhx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxm ke všem okolnostem“. Ty hodnotíme z hlediska vnějších, objektivních znaků, které jsou způsobilé dobrou víru založit. Pohybujeme-li se v rovině věcnxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxkoníku je zakotvena právní domněnka řádné držby (§ 994 obč. zák.). Předpokládáme, že se držba zakládá na platném právním důvodu, jinak řečeno, že držixxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xsoba věc u sebe a chová-li se k ní jako vlastník, může každý předpokládat, že o vlastníka skutečně jde, a opravňuje to k ochraně jeho dobré víry. Tento závěx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xěcí, případně práv, které jsou nerozlučně spojeny s hmotným substrátem (cenné papíry), případně u nehmotných předmětů, jejichž jedinečnost osvědčuxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxklonil se ke konsensuálnímu principu (srov. § 1099 obč. zák.), není zpochybněna legitimační funkce držby (neboť se zakládá na jiných ustanoveních záxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxtvoření takové důvěry, o kterou se opírá § 1109 obč. zák.? Tvrdím, že nikoli. Tato držba totiž pouze indikuje vlastnické právo, ale není vhodným právníx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx, že jsou věřiteli určité pohledávky. Nelze přisvědčit tomu, že dobrá víra existuje vzhledem ke všem okolnostem.
Pokud by se připustilo dobrověrné xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxod. Dalším ospravedlněním je proto též ochrana údajného dlužníka, kterému by bez jeho přičinění (a v rozporu se zásadou smluvní svobody) vznikla povinxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxxku (s výjimkou pohledávek inkorporovaných do cenných papírů) nelze nabýt podle pravidel o nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Tomuto závěru xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxadou smluvní svobody) vznikla povinnost plnit.
B. Vyžaduje se při nabytí vlastnického práva od neoprávněného platný právní titul?
Související usxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xublikované názory:
1.
PETROV, Jan. Komentář k § 1109. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Pxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxy, zejména existence platné a účinné smlouvy.
2.
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxávněného.
Právní rozhledy.
2016, č. 4, s. 120
Autoři zastávají názor, že i v případě nabytí od neoprávněného je nezbytné, aby existoval platný nabývaxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxx (ve vztahu k nabytí nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí), že od neoprávněného lze nabýt i na základě absolutně neplatného právního titulu, staxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 308
Autor píše, že je nutnou podmínkou exxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxý zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 368 (shodně též DOBROVOLNÁ, Eva. Nabytí vlastnického práva od neoxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxého práva (a to i od neoprávněného) je existence platného právního titulu.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře panuje názor, že k nabytí xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xeboť se jedná o soudce Nejvyššího soudu.
Komentář:
Občanský zákoník v určitých případech umožňuje, aby se nabyvatel stal vlastníkem, i když převoxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxné víry v pravdivost a úplnost zápisů tam uvedených).
Nabytí vlastnického práva od neoprávněného je v občanském zákoníku upraveno jak obecně (§ 110x xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxx x xxxxxnění druhé strany převést vlastnické právo na základě řádného titulu. To znamená, že nabyvatel je sice v omluvitelném omylu o existenci oprávnění převxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxického práva od neoprávněného k věci zapsané ve veřejném seznamu, neboť i ta je vedena shodným účelem a není jejím cílem sanovat jiné nedostatky převodux xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxkami nabytí.
Bude-li převodce například nezpůsobilý k právnímu jednání z důvodu z důvodu duševní poruchy, bude uzavřena smlouva absolutně neplatxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxržení určité formy, je třeba, aby tato forma byla přítomna i při nabytí od neoprávněného.
Též je třeba, aby k řádnému titulu přistoupil i vyžadovaný mxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx pokud si to smluvní strany dohodly - srov. § 1099 obč. zák.).
Tégl se Zajícem dokumentují tyto závěry na jednoduchém příkladu: pokud bychom přijali Vxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx vlastnického práva na nabyvatele, ovšem absolutně neplatná smlouva uzavřená mezi nevlastníkem a nabyvatelem v dobré víře by převod vlastnického práxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxu“ mnohem závažnější, by nabyvatel ochranu získal.
Závěr:
Právní úprava vyžaduje, aby se nabytí vlastnického práva od neoprávněného opíralo o pxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
Jaký je následek porušení zákonného předkupního práva podílového spoluvlastníka?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxud publikované názory:
1.
PORKERT, Jiří. Dispoziční omezení spoluvlastnického práva a ochrana spoluvlastníka věci nemovité po zúžení rozsahu zxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxáhat, aby mu podíl nabídl ke koupi za podmínek, za kterých ho od prodávajícího získal, anebo má možnost dovolat se relativní neplatnosti převodní smlouxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx ANAG, 2014, s. 305-306.
Autor dochází k závěru, že neodpovídá smyslu a účelu zákona, aby porušení zákonného předkupního práva zakládalo neplatnost pxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxx.
3.
KRÁLÍK, Michal. Komentář k § 1124. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beckx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xřípadě porušení předkupního práva, neboť výslovně umožňuje domáhat se převedení věci v případě porušení předkupního práva.
Shrnutí publikovanxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx předkupního práva nemůže dovolávat neplatnosti převodní smlouvy. Toto ostatně podporuje i judikatura ve vztahu k jinému zákonnému předkupnímu právx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxho práva podle § 1187 odst. 1 věty první obč. zák. domoci vlastnictví jednotky, je vyloučena úvaha o neplatnosti (zdánlivosti) smlouvy porušující jehx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx za podmínek, za nichž jej získal.
Komentář:
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xx25 obč. zák.). Poruší-li spoluvlastník tuto povinnost, jedná v rozporu se zákonem a musíme řešit, zda smysl a účel pravidla o zákonném předkupním právu xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxípady: spoluvlastníkovi není vůbec oznámeno, že může předkupní právo využít, anebo je věc prodána za výhodnějších podmínek, než které byly oznámeny sxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx spoluvlastníka, šlo o neplatnou převodní smlouvu; postižený spoluvlastník musel neplatnost namítnout (srov. výslovné zakotvení tohoto práva v § 40x xxxx xxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx R 72/2002) měl však spoluvlastník na výběr: nenamítl-li neplatnost smlouvy, mohl požadovat, aby mu nabyvatel nabídl věc ke koupi (za těch podmínek, za xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxikací § 603 odst. 3 obč. zák. 1964). Spoluvlastníku samozřejmě náleželo také právo na náhradu škody.
Nová právní úprava výrazně omezuje cesty vedoxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx základním je zřejmě zabránit vstupu do spoluvlastnictví osobě, s níž spoluvlastník v právním poměru být nechce; sekundárně pak jde též o snahu zcelovax xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xeplatné, spoluvlastníkem zůstane převodce. Ten však může následně řádně splnit svoji povinnost z předkupního práva a postavit spoluvlastníka před rxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxěchtivý může ztratit zájem). Předkupní právo nemůže udržet status quo, může vést jen k nabytí spoluvlastnického podílu.
Následek neplatnosti se txx x xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx má totiž charakter věcného práva, a proto se při jeho porušení uplatní § 2144 obč. zák. => spoluvlastník má právo domáhat se vůči nabyvateli, aby mu vxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxnného předkupního práva podílového spoluvlastníka, přičemž oprávněný se žalobou domáhal ochrany až po uplynutí jednoroční lhůty (§ 3062 obč. zák.). xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
Následkem porušení zákonného předkupního práva podílového spoluvlastníka je, že se tento spoluvlastník může domáhat vůči nabyvateli, aby mu věc zx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxůže namítnout neplatnost převodní smlouvy.
Jak může rozhodnout soud, obrátí-li se na něj přehlasovaný spoluvlastník, jde-li o významnox xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx:
Doposud publikované názory:
1.
POŘÍZEK, Jan. Ochrana přehlasovaného spoluvlastníka před újmou hrozící z rxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx/top/clanky/ochrana-prehlasovaneho-spoluvlastnika-pred-ujmou-hrozici-z-rozhodnuti-ostatnich-spoluvlastniku-107290.html
Autor spxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxxx xxxx xxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxMEŠ, Jiří. Komentář k § 1129. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1148
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xrosazení jeho vůle proti vůli většiny. Soud tak může žalobě pouze vyhovět, nebo ji zamítnout, nemůže však svým rozhodnutím měnit učiněné většinové rozxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxTISK, Michal, BERAN, xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xx i o tomto návrhu se rozhoduje dle § 1139 obč. zák. Soud má dle jeho názoru široký prostor k tomu, jak může rozhodnout. I když bylo rozhodnutí přijato většixxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxf et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 682
Autor píše, že způsoby rozhodnutí vymezené x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxo soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2228/2006, v němž soud prezentoval opačný závěr.
5.
VRAJÍK, Michal.
Judikatura Nejvyššího soudu z pohlexx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 874/2010 píše, že jeho závěry již neobstojí, neboť možnosti soudní ingerence do spoluvlastnictví se podle noxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx6-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 500, 537-539
Autor uvádí, že soud má širokou možnost ingerence ve smyslu § 1139 odst. 1 obč. zák. xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxdle § 139 odst. 3 obč. zák. 1964 připouštěla v zásadě toliko možnost žalobě vyhovět nebo ji zamítnout.
Shrnutí publikovaných názorů:
Drtivá větxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, širší možnosti, jak rozhodnout - a to dle § 1139 obč. zák. Nejpropracovanější rozbor předkláxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xákoník stanoví, že přehlasovaný spoluvlastník může v takovém případě navrhnout, aby o této záležitosti rozhodl soud (§ 1129 odst. 2 obč. zák.). Účel prxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx). Judikatura dospěla k závěrům, že jeho
„smyslem je umožnit menšinovým spoluvlastníkům zvrátit rozhodnutí většinových spoluvlastníků o hospodařexx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxi vůli většiny“
(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2228/2006) a že je
„vyloučeno, aby soud svým rozhodnutím měnil většinovx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 874/2010). Je patrné, že judikatura pevně stála na silném respektu k zásadě majorizace při rozhodování spoluvlasxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxík však v § 1139 odst. 1 obč. zák. zakotvit obecné pravidlo, které podrobněji upravuje pravomoc soudu při rozhodování o návrzích spoluvlastníků ve vztxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxx xakové rozhodnutí zrušil, nebo
c)
aby soud takové rozhodnutí nahradil svým rozhodnutím.
Mezi výše jmenované návrhy lze jistě zařadit i návrh přxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xejména může rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.
Je zřejmé, že je tu xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxtníků. To znamená, že i když se bude přehlasovaný spoluvlastník domáhat např. toho, aby soud přijaté rozhodnutí zrušil, může soud přijaté rozhodnutí pxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxpočívá v tom, že umožňuje soudní ingerenci do rozhodovacích procesů upravených zejména v ustanoveních § 1128 až 1130 obč. zák.
).
Závěr:
Soud má uxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx.
A. Mohou být příspěvky členů společenství vlastníků na administrativní náklady rozvrženy jinak, než stanoví zákon? B. Kolik hlasů xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx vlastníků na administrativní náklady rozvrženy jinak, než stanoví zákon?
Související ustanovení:
§ 1, § 1180 obč. zák.
Související institutx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxa. Komentář k § 1180. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1196.
Autoxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 90.
Autor s odkazem na obecné pravidlo rozlišení dispozitivních a kogenxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxslu § 1 odst. 2 obč. zák. Konkrétně uvádí, že je možné je změnit ve stanovách.
4.
PRAŽÁK, Zbyněk.
Bytové spoluvlastnictví. Komentář k § 1158-122x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx dle něho stanoveno spravedlivě, a proto kdyby shromáždění rozhodlo jinak, vlastník by měl velkou naději na úspěch s žalobou na zrušení takového rozhodxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxry je k tématu málo - dva závěry pro možnost odlišného ujednání, jeden názor nejasný, jeden pro kogentnost pravidla.
Komentář:
Při určení toho, zda xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxádřen přímo (např. slovy „zakazuje se ujednat“), nebo nepřímo (např. poukazem na neplatnost odchylného ujednání). Tak tomu u § 1180 odst. 2 obč. zák. nxxxx
xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxní hodnotové a řídící principy, bez nichž není funkční demokratická společnost). Je evidentní, že pravidlo v § 1180 odst. 2 obč. zák. nespočívá ani v doxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xřípad v § 1180 odst. 2 obč. zák. nejde, se statusem společenství vlastníků ani se statusem jeho členů nemá toto pravidlo nic společného.
Můžeme tak uxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxů. Vychází přitom z racionální myšlenky, že tyto náklady nejsou ovlivněny velikostí užívané plochy, přičemž ale ponechává stranám možnost přizpůsobxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xřetí (absolutní majetková práva), musíme zohlednit též § 978 obč. zák. Z něj vyplývá, že odchylné ujednání nemá účinky vůči třetím osobám, xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xe existují limity odchýlení se od dispozitivních norem (např. dobré mravy či veřejný pořádek). Modelově lze uvažovat o příkladu, v němž by bylo ujednánxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxst k závěru o jeho rozporu s dobrými mravy, a tudíž k jeho neplatnosti (§ 547 obč. zák.).
Závěr:
Příspěvky členů společenství vlastníků na administxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xoměru výše příspěvků na správu domu a pozemku?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvoxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1218, 1225
Autorka bez bližší argumentacx xxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxech spoluvlastníků. Ale u komentáře k § 1214 obč. zák. píše, že určení této otázky je obsaženo pouze v pravidle týkajícím se rozhodování mimo zasedání.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
Autor připomíná oba dva výklady: na shromáždění lze poměr výše příspěvků na správu změnit rozhodnutím prosté většiny vs. analogické použití pravidlx x x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxaxi.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 171
xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxech vlastníků jednotek.
4.
ČÁP, Zdeněk. Komentář k § 1214. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazex xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx vše vlastníků) lze vztáhnout i na rozhodování, které je činěno jinak než per rollam. Přiklání se k závěru, že ano.
5.
PRAŽÁK, Zbyněk.
Bytové spolxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxí, že druhá věta v § 1214 obč. zák. upřesňuje logiku věci: dochází-li formou hlasování per rollam k rozhodnutím, s nimiž musí souhlasit všichni vlastníxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 736
Autor píše, že pravidlo v § 1214 obč. zxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxstá většina hlasů.
7.
HORÁK, Tomáš. Komentář k § 2014. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Pxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxdění dle § 1206 odst. 2 obč. zák.
8.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1180. In KABELKOVÁ, Eva, SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxívá nejen při rozhodování per rollam, ale vždy, když se rozhodnutím mění poměr výše příspěvků na správu.
Shrnutí xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xřijímání rozhodnutí mimo zasedání shromáždění, mělo by se souhlas všech spoluvlastníků vyžadovat vždy, když se mění poměr výše příspěvků na správu. Jx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xlastníka jednotky. Podle dispozitivního pravidla v § 1180 odst. 1 obč. zák. se příspěvek na správu domu a pozemku (dále jen „příspěvek na správu“) odvíxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxch bytů v domě, ledaže je určeno jinak - viz § 1161 obč. zák.). Držíme-li se pouze výchozích pravidel, pak např. při poměru velikostí podlahových ploch 10x xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx aby byl poměr výše příspěvků na správu určen jinak. Takové nastavení existovalo i v předchozí právní úpravě, která požadovala, aby k jinému určení došlx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxvlastníků a že tato dohoda nemůže mít formu rozhodnutí přijatého na shromáždění na základě zákonem upraveného mechanismu hlasování (srov. rozsudek vxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx předchozí opačná judikatura: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx6 odst. 1 obč. zák. stanoví pouze minimální obsahové požadavky na prohlášení vlastníka, mezi nimiž není poměr výše příspěvků na správu jmenován. Nic axx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xdst. 2 obč. zák.: se změnou by museli souhlasit všichni spoluvlastníci.
Není-li poměr příspěvků na správu určen v prohlášení vlastníka a vzniká-li x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx To vyplývá z pravidla v § 1200 odst. 2 písm. g) obč. zák., podle kterého stanovy musí obsahovat
„pravidla- pro příspěvky na správu domu- a pro způsob určenx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx. 2 obč. zák.: shromáždění je usnášeníschopné za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů, k přijetí rozhodnutí o změně stanov jx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xe možné, aby poměr výše příspěvků na správu, není-li zakotven v prohlášení vlastníka, byl změněn i proti vůli některého ze spoluvlastníků. Ten pak může xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxutí mimo zasedání“ (§ 1210 až 1214 obč. zák.), jelikož tam se nachází pravidlo, které se výslovně týká změny výše příspěvků na správu:
„- mění-li se poměx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx14 obč. zák.). Systematické zařazení tohoto pravidla vyvolává otázku, proč je při hlasování mimo zasedání shromáždění vyžadován ze zákona souhlas všxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxdává, dočteme se v ní pouze následující:
„Obecně se vyžaduje, aby se mimo zasedání rozhodovalo většinou hlasů všech vlastníků jednotek- Změna- poměru xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xednotek.“
(ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 1214. In. ELIÁŠ, Karel et al.
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem.
Osxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxastníci. Někomu je změna ku prospěchu, jinému se postavení zhoršuje. Ale to platí, ať je rozhodováno na shromáždění, nebo mimo něj. V obou případech je zxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxeníschopnost (všichni spoluvlastníci). Nenacházím ospravedlnění, proč v jednom případě zákonodárce stanoví nutnost souhlasu všech a ve druhém příxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xbč. zák. i na ostatní případy, v nichž se rozhoduje o změně poměru výše příspěvků na správu. Stanoví-li se v § 1206 odst. 2 obč. zák., že zákon může stanovixx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxuvisející se správou domu a pozemku při převodu jednotky?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
Souvxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxkované názory:
1.
KABELKOVÁ, Eva. Komentář k § 1186. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Prxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxu a na nabyvatele přechází. Argumenty však uvedeny nejsou.
2.
HORÁK, Tomáš. Komentář k § 1186. In NOVOTNÝ, Marek et al.
Bytové spoluvlastnictví x xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxnotkou, lze považovat za závady ve smyslu § 1107 obč. zák., a proto přecházejí na nabyvatele.
3.
SMRŽ, Ivo. První zkušenosti s aplikací právní úxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx x x xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxíslušném potvrzení, což dovozuje z toho, že tyto dluhy nejsou závadou váznoucí na jednotce.
4.
Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxvně konformním výklad, podle kterého přešla podle § 1186 odst. 2 obč. zák. na stěžovatele jako nabyvatele nebytové jednotky povinnost podílet se na spxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxii a praxi.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 100-102
Autorka zmiňuje dva názory: Pražákův, že dluhy přecházejí ex lege, a druhý, dle něhož přecházejí pouxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxm. Několik zamyšlení nad novou úpravou vlastnictví bytů.
Rekodifikace & praxe.
2015, č. 2, s. 14 a násl.
Autor píše, že dluhy přecházejí. Byť připxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxpad přechodu dluhů existovat), připomíná i analogii (převod družstevního podílu). Připouští však i výklad skrze povahu tohoto dluhu jako závady váznxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxedy.
2015, č. 2, s. 44 a násl.
Autor vychází z toho, že dluhy související se správou přecházejí ex lege, aniž by se blíže zabýval výkladovými nejasnostmx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 539
Dluhy souxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx (viz níže) uvádí, že dluhy neuvedené v potvrzení na nabyvatele nepřecházejí. Z dalšího vyplývá, že pokud není potvrzení nabyvateli předloženo, dluhy xxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx x závěru, že již samotný § 1186 obč. zák. zakládá právní titul k přechodu dluhů souvisejících se správou domu a pozemku na nabyvatele (cit.: „Formuluje-xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx na to, zda bylo či nebylo vydáno potvrzení.
10.
MIROVSKÁ, Petra. SVJ podle nového občanského zákoníku: Budou dluhy převodce vůči SVJ ze zákona přexxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxews-veroffentlichungen/artikel/2062_svj-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-budou-dluhy-prevodce-vuci-svj-ze-zakona-prechazet-na-naxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xák., ale zároveň dodává, že se vedou polemiky o tom, zda dluh související se správou domu a pozemku je skutečně závadou ve smyslu § 1107 odst. 1 obč. zák.
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 744 a násl.
Dluhy související se správou domu a pozemku přecházejí na nabyvatele jednotky. Autor rovněž vychází z § 1107 odst. 1 obč. zák., navíc uváxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxd by se řádně o své záležitosti staral jako průměrně rozumný člověk.
12.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1186. In KABELKOVÁ, Eva, SCHÖDELBAUExxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxzemku přecházejí na nabyvatele jednotky, pokud nabyvatel měl a mohl z okolností zjistit, že tu takové dluhy jsou, anebo bylo-li to ujednáno. Autorka poxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxrý zajišťuje vědomost nabyvatele o xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx zpravidla drží textu důvodové zprávy, která sama odkazuje ohledně dluhů souvisejících se správou domu a pozemku k závadám dle § 1107 odst. 1 obč. zák., x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxat za závadu, a pokud ano, absentuje vypořádání se s druhým odstavcem § 1107 obč. zák.
Komentář:
Klade se otázka, zda občanský zákoník poskytuje výxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxtnictví takové pravidlo schází (Pražákův závěr o tom, že je jím samotný § 1186 odst. 2 obč. zák. považuji za nepodložený, pravidlo se týká totiž pouze poxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxe, který existuje samostatně (je-li jednotka zničena, dluh nezaniká), není spjat s vlastnictvím jednotky, a není proto závadou váznoucí na věci (dluh xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx zák. proto nepovažuji za správnou.
Tento závěr lze podpořit též § 1107 odst. 2 obč. zák., kde se uvádí, že závady, které nepřejdou, zanikají. Toto prxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxaznému zásahu do vlastnického práva osoby odpovědné za správu domu.
Lze tedy uzavřít, že občanský zákoník neobsahuje výslovné ustanovení, které bx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxdnotku, má v každém případě povinnost předat kupujícímu potvrzení o dluzích, které souvisejí se správou domu a pozemku (§ 1186 odst. 2 obč. zák.). Buď o xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xlastnictví bytů nestanovil.
Vyjděme nejdříve z hypotézy, že přechod těchto dluhů nenastává ze zákona. Ani v tom případě jistě nic subjektům nebránxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxní o dluzích, které smluvně přebírá. Ale proč? Nepotřebuje je, protože o tom, co přebírá, ví ze smlouvy. Ostatní ho nezajímá (samozřejmě ani to, že žádné xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xětě - jaký účel má zakotvit ze zákona ručení převodce? Vždyť to si také mohou prodávající s kupujícím sjednat smluvně (rozumná osoba odpovědná za správu xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxel jednotky byl na první pohled solventnější, ale i zde by měla nastoupit její předběžná opatrnost a ručení by měla požadovat). Racionálnějším se mi proxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x obč. zák. tak svědčí o úmyslu zákonodárce upravit přechod dluhů ex lege: obsahuje dvě pravidla, která na tuto skutečnost navazují. Existuje tu normatixxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxz § 10 obč. zák.). Co do obsahu a účelu je tu nejbližším ustanovením § 736 odst. 2 z. o. k., který řeší zákonný přechod dluhů při převodu družstevního podílx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxyvatel obdrží či neobdrží potvrzení, či je potvrzení řádné, anebo vadné (tyto skutečnosti mohou případně vést ke vzniku práva na náhradu škody vůči tomxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xastoupit na shromáždění?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1218
Autorka píše, že rozhodnutí NS 29 Cdo 3399/2010, dle kterého se vlxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxpné z: https://www.svj-portal.cz/onb/33/zastupovani-vlastniku-jednotek-na-shromazdeni-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4Enr_-awI_4P5Bzk8xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxenství vlastníků jednotek.
3.
SÝKOROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnictví v teorii a praxi.
1. vyd. Praha: Leges, 2015, s. 175-176
Autorka píšxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx je možné zastoupení bez dalšího (aniž by byla tato možnost připuštěna ve stanovách).
4.
ČÁP, Zdeněk. Komentář k § 1206. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxeší, avšak v přehledu literatury odkazuje na rozhodnutí NS 29 Cdo 3399/2010, které zastoupení připustilo jen při výslovné úpravě ve stanovách.
5x
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx s. 183
Autor pouze na jednom místě svého textu mimochodem uvádí, že na shromáždění může hlasovat jen vlastník jednotky nebo jím zmocněná osoba. Nic blixxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xeck, 2013, s. 805 (shodně HORÁK, Tomáš. Komentář k § 1206. In NOVOTNÝ, Marek et al.
Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, xxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxpcem.
7.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1206. In KABELKOVÁ, Eva, SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastnictví v novém občanském záxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx to stanovy společenství vlastníků jednotek.
Shrnutí publikovaných názorů:
V publikované literatuře silně rezonuje rozhodnutí Nejvyššího sxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xákoník výslovně nestanoví, že se vlastník jednotky může nechat zastoupit na shromáždění svým zástupcem. On to totiž ani stanovit nemusí, neboť v soukrxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xlatí, že zastoupení je přípustné zásadně při všech jednáních, ledaže ze zákona vyplývá, že osoba může jednat výhradně osobně. Tak tomu ale v rámci regulxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
Zastoupení musíme rozlišit na smluvní, zákonné a opatrovnictví. Dobrovolné zastoupení vzniká na základě smlouvy uzavřené mezi zastoupeným a zástuxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxt (např. že se místo něho bude účastnit shromáždění, vyjadřovat se k jednotlivým bodům programu apod.); jelikož se přitom též standardně vyžaduje, aby xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxnec osvědčuje své oprávnění právně jednat za příkazce-vlastníka jednotky.
Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxůvodnění Nejvyššího soudu je dosti podivné. Soud argumentuje, že předchozí právní úprava vycházela z premisy, že v soukromoprávních vztazích lze činxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxy, je, že byl pojem právní úkon nahrazen pojmem právní jednání (s odlišným obsahem). Zřejmě tak Nejvyšší soud dovozuje, že samotná účast na shromáždění xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxmozřejmě opět bez toho, aby to muselo být předvídáno ve stanovách společenství vlastníků jednotek.
Závěr:
Vlastník jednotky se může nechat zastxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxx soud, obrátí-li se na něj přehlasovaný vlastník jednotky s žalobou proti usnesení shromáždění společenství vlastníků?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxikované názory:
1.
KABELKOVÁ, Eva. Komentář k § 1206. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Pxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxušené rozhodnutí nahradit svým rozhodnutím, neboť je mu dána kompetence ve věci samé přímo rozhodnout.
2.
SÝKOROVÁ, Pavla.
Bytové spoluvlastxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxl, zda přijalo shromáždění usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství.
3.
ČÁP, Zdeněk. Komentář k § 1209. In ŠVxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx přímo nepíše, o čem soud rozhoduje, ale připomíná, xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xx x xxx xxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xpůsobem.
4.
PRAŽÁK, Zbyněk.
Bytové spoluvlastnictví. Komentář k § 1158-1222 nového občanského zákoníku a k zákonu č. 67/2013 Sb.
1. vyd. Prahxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx o tom, zda bylo rozhodnutí shromáždění přijato v souladu s právními předpisy a stanovami.
5.
HOLEJŠOVSKÝ, Josef. Komentář k § 2009. In SPÁČIL, Jxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x § 1209. In NOVOTNÝ, Marek et al.
Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 240 an.).
Autor upozorňuje na zvláštní xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx zák. o záležitosti rozhodnout jakkoli, aby spravedlivě uspořádal poměry mezi spoluvlastníky.
6.
SCHÖDELBAUEROVÁ, Pavla. Komentář k § 1209x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxše, že rozhodování soudu podle § 1209 odst. 1 obč. zák. je obdobou rozhodování podle § 1129 odst. 2 obč. zák.
Shrnutí publikovaných názorů:
V pubxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxění (a případnému vyslovení neplatnosti pro rozpor s právními předpisy či stanovami). Většinově se však autoři hlásí ke změně - podle § 1209 odst. 1 obč. xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx:
Rozhodování mezi spoluvlastníky na principu majorizace nutně vede ke konfliktům a snaze těch, kteří byli přehlasováni, toto rozhodnutí zvrátit. xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxy bytového spoluvlastnictví, pak v § xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xozhodl.“
I přes toto jazykové vyjádření („rozhodnout o záležitosti“) se judikatura držela výkladu, že soud může pouze buď vyslovit neplatnost přijaxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx přijatou na principu majority (srov. rozsudek NS ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1423/2009). Později Nejvyšší soud přímo dodává, že postupem podle § 11 xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxt svou vůli. To znamená, že soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenstvx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx sp. zn. 26 Cdo 758/2014 nebo rozsudek NS ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1322/2016).
Podíváme-li se do příbuzné právní úpravy podílového spoluvlaxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxntuje závěr, že soud může žalobě přehlasovaného menšinového spoluvlastníka vyhovět, nebo ji zamítnout; je vyloučeno, aby soud svým rozhodnutím měnix xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx x012, sp. zn. 22 Cdo 874/2010).
Potud je právní úprava jasná, jinou věcí je, zda tyto závěry obstojí i za nové právní úpravy. Pravidlo v § 1209 odst. 1 občx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxli důležitý důvod, proč by měl rozhodnout o záležitosti soud. Opět se tu jazykově užívá slovního spojení „rozhodnout o záležitosti.“ Nahlížíme-li praxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xměn. Jde zejména o pravidla regulující spolky, která se mají pro společenství vlastníků použít přiměřeně, a o změněná pravidla u podílového spoluvlasxxxxxxxx
x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx o § 258 an. obč. zák. (neplatnost rozhodnutí orgánu spolku). Klade se otázka, zda jsou tato pravidla vyloučena speciální právní úpravou v § 1209 odst. x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxmné záležitosti týkající se společné věci a navrhuje, aby o záležitosti rozhodl soud (§ 1129 odst. 2 obč. zák.). Z pravidla v § 1139 odst. 1 obč. zák. vyplxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx ale též je nahradit svým rozhodnutím. Z procesního hlediska jde o řízení podle § 153 odst. 2 o.s.ř. (z občanského zákoníku totiž vyplývá určitý způsob vxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxe umožňuje, aby soud do právních poměrů vstoupil aktivněji a přijal rozhodnutí, které bude co nejvíce podporovat klidné soužití spoluvlastníků a nebuxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu a rejstříkem.
Sagit: Ostrava, 2012, s. 491). Lze tedy argumentovat, že toto vědomé rozhodnutí zákonodárce je určitým obecným východiskem pro řešenx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxe“ o určení neplatnosti rozhodnutí, užívá zákonodárce právě slovního spojení „neplatnost rozhodnutí“ (viz § 258 an. obč. zák., § 3047 obč. zák., § 191xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxnzistentní, aby ochrana přehlasovanému spoluvlastníkovi byla poskytována v rámci spoluvlastnictví stejným způsobem) vedou k závěru, že na základě xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx napadeno pro neplatnost podle § 258 an. obč. zák.
Tyto závěry však nekorespondují s tím, jaké stanovisko zaujal Nejvyšší soud. V usnesení ze dne 15. xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxi bytového spoluvlastnictví nepoužijí. Přihlásil se k předchozí judikatuře (zejména R 58/2012) a tento směr drží i v dalších rozhodnutích (viz usnesexx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxřuje k argumentům publikovaným v literatuře.
Závěr:
Soud by měl rozhodnout o záležitosti věcně (třeba x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxu s právními předpisy a stanovami společenství; přezkum se týká jak regulérnosti procedury přijetí napadeného usnesení, tak i zákonnosti vlastního řxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxvení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
xx
xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxxxn. č. 1)
Autor uvažuje o praktické využitelnosti existence limitovaných věcných práv ve prospěch vlastníka zatížené věci. Z jeho úvah vyplývá, že přixxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx16 (shodně ZIMA, Petr. Komentář k § 1240. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2xxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxtník pozemku stane vlastníkem práva stavby, aniž by právo stavby zaniklo v důsledku splynutí.
3.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo stavxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xe, že vlastník pozemku stane vlastníkem práva stavby a může s ním dále nakládat. K počáteční možnosti zřídit právo stavby pro sebe se nevyjadřují.
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 714.
Autoři píší, že vlastník pozemku vůbec nemůže být nositelem práva stavby ke svému pozemku.
Shrnutí xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxděl nikdo.
Komentář:
Již z římského práva známe zásadu, že nikomu nemůže sloužit jeho vlastní věc (
nulli res sua servit
). Proto věcná práva k cizím vxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xde se nabízí východisko, že vlastník pozemku nemůže vlastní pozemek zatížit právem stavby ve svůj prospěch. Tento závěr podporuje i jazykový výklad § 1xxx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxnického práva, není k tomu třeba zakládat zvláštní věcné právo. Je to však opravdu tak jednoduché? Předně je třeba uvést, že zásada
nulli res sua servit
xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxského OGH ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. 5 Ob 145/95, podle kterého je původní (počáteční) založení vlastníkova práva stavby nepřípustné. Oproti tomu němexxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxhraniční úpravy blíže, zjistíme, že rakouské právo neumožňuje ani počáteční zřízení vlastníkovi služebnosti, ani počáteční zřízení vlastníkovi hyxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xojít k tomu, že jedna osoba vlastní jak zatížený pozemek, tak právo stavby, nelze z toho nutně dovodit, že taková situace může existovat od počátku. Vývox xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx vlastníkova hypotekárního dluhu (
Grundschuld
), nebo v § 1090 BGB, který neomezuje vznik osobní služebnosti na osobu odlišnou od vlastníka zatížené xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxmecká doktrína obecně připouští vznik věcného práva k vlastní věci (srov. WIELING, Hans, Josef.
Sachenrecht
. Band I. 1. vyd. Berlín, Heidelberg: Sprixxxxx xxxxx xx xxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx služebnost (důvodová zpráva k tomu neuvádí, že by mělo jít pouze o výjimku v rámci služebností, jen akcentuje praktičnost takového řešení).
K pravixxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xsrov. PIOTET, Paul. Dienstbarkeiten und Grundlasten. In GUTZWILLER, Max et al.
Schweizerisches Privatrecht. Band V/1.
1. vyd. Basel: Helbing & xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxrava je dle mého soudu otevřená závěru, který připouští zřízení vlastníkova práva stavby, a to na základě analogického použití pravidla o vlastníkově xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xvém pozemku stavět s cílem stavbu později v rámci práva stavby převést na jiného, přičemž k zajištění úvěrového financování nechce použít vlastní pozexxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxdářská smysluplnost ospravedlňují závěr, že tu existuje mezera, kterou je možné vyplnit analogickou aplikací jiného pravidla.
Připouští-li navxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xozemku dosáhnout okamžitou koupí práva stavby zřízené spřízněné osobě.
Závěr:
Vlastník pozemku může zřídit právo stavby ve svůj prospěch na zákxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxí ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx
xxxxxxx považuje § 1242 obč. zák. za nesprávně formulované. Stavba podle ní nemůže být součástí práva stavby, neboť zákoník striktně odlišuje hmotné a nehmotxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx.
Nové právo k povrchu.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 20.
Autor píše, že stavba je součástí práva stavby a dále to komentuje tak, že za tímto pravidlex xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxné.
3.
ZIMA, Petr.
Právo stavby.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 105-106 (shodně ZIMA, Petr. Komentář k § 1242. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michalx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxávní samostatnost.
4.
KINDL, Milan.
Právo nemovitostí.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 61, 202-205
Autor píše, že stavba není součástí práxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx hromadnou věc.
5.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo stavby podle nového občanského zákoníku.
Bulletin advokacie.
2014, č. 12, s. 37
Axxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 688.
Autoři mají pochybnosti o skutečnosti, že stavbx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxníkovi, nýbrž náleží stavebníkovi.
7.
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 897.
Autor uvádí, že stavba není samostatnou věcí, je součástí práva stavby.
8.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchodněprávní revue.
2012, čx xxx xx xxx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxorů:
Většina autorů se drží zákonného pravidla, které výslovně prohlašuje stavbu za součást práva stavby. Menšina autorů toto pravidlo zpochybňujxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxy je věc nemovitá a stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí; zároveň však tato stavba podléhá pravidlům o nemovitých věcech.
Právo stavby naxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxtví vlastníka pozemku). S určitou nadsázkou lze říci, že právo stavby „nahrazuje“ pozemek (např. v rovině katastru nemovitostí se s právem stavby zachxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxělé právní konstrukce vyjádřené v § 1242 obč. zák. spočívá v zajištění jednoty při věcněprávním nakládání s právem stavby a stavbou tomuto právu vyhovxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx služebnost může zatěžovat pouze právo stavby jako nemovitou věc, ale nemohou zatěžovat stavbu jako součást práva stavby. Je to stejné jako v případě stxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xa věci, ale charakterizují postavení obligačně oprávněného a obligačně omezeného. Sekundárním předmětem obligačních práv mohou být i části věcí. Prxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxší-li Kindl a Hnízdilová, že když by byla stavba právní součástí práva stavby, nebylo by ji možné pronajmout či propachtovat, opomíjejí právě zásadní rxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
x x xxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxě) nakládat se stavbou, přičemž právní předpisy stanoví speciální regulaci pro nemovité věci. Zmínit lze např. tato pravidla občanského zákoníku: § 2xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxavby v rakouském právu, když se stavba považuje za nesamostatnou součást (
unselbständiger Bestandteil
) práva stavby (srov. BYDLINSKI, Franz.
Das Rexxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx x
xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxurechts errichtete Bauwerk gilt als wesentlicher Bestandteil des Erbbaurechts. Das gleiche gilt für ein Bauwerk, das bei der Bestellung des Erbbaurexxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxé je stavba jako hmotný předmět právní součástí nehmotné věci - práva stavby.
Jak vymezit stavbu ve smlouvě o zřízení práva stavby?
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
ZIMA, Petr.
Právo stavby.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 110 (shodně ZIMA, Petr. Komentář k § 1243. In Pxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xa určitost právního jednání dovozuje, že stavbu je třeba xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xráva stavby.
2.
ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Právo stavby podle nového občanského zákoníku.
Bulletin advokacie.
2014, č. 12, s. 37 a násxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxK, Jan, SRBOVÁ, Alena. Komentář k § 1250. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtaci. Není však zřejmé, zda tato nezbytnost vyplývá ze zákona, anebo jde spíše o doporučení stran ochrany právní jistoty smluvních stran.
4.
HAxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx7.
Autor pouze uvádí, že smlouva o zřízení práva stavby musí obsahovat vymezení předmětné stavby, blíže se však k tomuto bodu nevyjadřuje.
5.
Nxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx xxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx náležitosti smlouvy o zřízení práva stavby patří dostatečně určité vymezení dotčeného pozemku a stavby.
6.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obchoxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxlu, velikosti, stavebně technického provedení apod.).
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory jsou většinou velmi obecné, osciluxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxním obsahem smlouvy o zřízení práva stavby je právo stavebníka mít na pozemku (na jeho xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxek a stavbu. Blíže se náležitostem smlouvy zákoník nevěnuje a ponechává tak prostor doktríně a judikatuře. Důležité je, aby byly naplněny všechny nálexxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx zkoumat ve vztahu k vymezení pozemku i stavby => ze smlouvy musí být jednak patrné, jaká konkrétní práva či povinnosti jakých konkrétních subjektů mxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxuvě je třeba uvést bližší specifikaci stavby, minimálně jejím účelem. Upozorňuje na rozhodnutí německého BGH ze dne 17. 3. 1967, sp. zn. V ZR 63/64, ve ktxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxu užívanou k podnikatelským účelům) a zda jde o jednu či více staveb; tím se vyhovělo požadavku na sjednání práva stavby v okamžiku, kdy ještě nejsou známx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx a to bez bližší konkretizace (ve smlouvě nestačí pouze opakovat slova zákona). Soud argumentovat mj. tím, že právo stavby je předmětem právního obchodxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxech minulého století (srov. rozhodnutí BGH ze dne 14. 2. 1969, sp. zn. V ZR 119/65, nebo rozhodnutí ze dne 13. 7. 1973, sp. zn. V ZB 8/73, či rozhodnutí ze dne xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxko příliš svazující, neboť bez nutné potřeby vylučoval z práva stavby ty případy, v nichž stavebník nemohl nebo nechtěl vymezit povahu stavby již ve smlxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxvy všeho druhu v souladu s územním plánem (
Bebauungsplan
), který se teprve tvoří (tzv. dynamický odkaz). Na to BGH navázal v rozhodnutí ze dne 22. 4. 1994x xxx xxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx“
; přitom posuzoval případ konkrétního ujednání, podle kterého mohl stavebník zřídit na pozemku jakoukoli stavbu dle svých potřeb, při dodržení veřexxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xe dne 19. 12. 2014, sp. zn. V ZR 81/14).
Podobné závěry nalezneme v rakouské doktríně (viz KLETEČKA, Andreas. Das Baurecht - Begriff und Inhalt. In KLExxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx jsou německé a rakouské přístupy inspirující, když jistě vyhovují požadavku dostatečné určitosti právního jednání. V dalším je třeba vyrovnat se s arxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xráva stavby. To je riziko smluvních stran, které dobrovolně přebírají a je-li pro ně toto hledisko důležité či potřebné, je na nich, aby tomu přizpůsobixx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxe jde o „účel práva stavby“ - lze řešit kolizi dvou práv (právo stavby vs. negativní služebnost, právo stavby vs. zákaz zatížení, právo stavby vs. právo cxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xrávo, které obecně brání zřízení stavby. Tomu, že jde o kolizi dvou práv, nasvědčuje i systematické zařazení druhé věty § 1241 obč. zák., kde se řeší posxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxxx xxxxxx občanského zákoníku z roku 1937 se uvádí, že právo stavby nemohou v pořadí předcházet práva zástavní a jiné závady, které se příčí účelu práva stavby, cox xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxy byl vklad práva stavby do pozemkové knihy povolen pouze tehdy, není-li ze zápisů v pozemkové knize zjevná překážka; účelem je ochránit práva osob, ktexx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxy, aby nebyl omezen časově předcházejícími právy) - viz rozhodnutí OGH ze dne 27. 8. 1996, sp. zn. 5 Ob 135/95. Podobné pravidlo normující o rozporu s účelxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxtrální zákon nic o účelu práva stavby či účelu stavby neobsahuje. Avšak katastrální vyhláška č. 357/2013 Sb. obsahuje mezi skutečnostmi, které se evixxxx x xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxy je dán zákoníkem (viz § 1240 obč. zák.). Určité vysvětlení podává jiná vyhláška č. 359/2013 Sb., o stanovení vzoru formuláře pro podání návrhu na zaháxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xUveďte, pro jaký typ stavby bylo právo stavby zřízeno (účel práva stavby).“
Z toho je patrné, že katastrální předpisy používají pojem
„účel práva stavxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxo vyhověno obecnému požadavku na určitost právního jednání. xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xehdy, je-li ujednáno právo stavebníka zřídit jakýkoli stavebně přípustný druh stavby.
Musím však upozornit na to, že ač bude smlouva bez sjednání úxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xýslovný odkaz na stavební přípustnost je navíc nadbytečný, neboť to vyplývá z povinnosti dodržet při výstavbě veřejnoprávní pravidla.
xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxející instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
ZIMA, Petr. Komentář k § 1245. In PETROV, Jan, VÝxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx prodloužit trvání práva stavby nad 99 let. Docházelo by tím ke zjevnému obcházení zákonného limitu a dotčení principu dočasnosti. Argumentuje též zahxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx16 [cit. 2017-10-20]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/pravo-stavby-v-praxi-102808.html
Autorka píše, že není možné prodloužexx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx
xx
xxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
Autor uvádí, že právo stavby může být prodlouženo. Kladně odpovídá i na otázku, zda k tomu může dojít ještě za jeho trvání tak, že by doby v součtu přesáhlx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xutor nevidí problém v prodlužování trvání práva stavby v rámci maximální zákonné doby. K prodloužení nad maximální dobu je skeptický, ale závěr nedáváx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxoníku.
Bulletin advokacie.
2014, č. 12, s. 39
Autoři píší, že z dikce občanského zákoníku není jasné, zda je možné při prodlužování původní doby trvánx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 695.
Autoři uvádějí, že v těch případech, kdy právo stavby je zřízeno xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí práva stavby nad tuto maximální dobu.
7.
HANDRLICA, Jakub. Komentář k § 1245. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-14xxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxchodněprávní revue.
2012, č. 10, s. 273 an.
Autor soudí, že když nic nebrání, aby si strany při zániku práva stavby ujednaly vznik nového práva stavby, xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxané názory jsou rozpolcené, část autorů uvádí, že prodloužení nad maximální dobu možné je, druhá, že není, někteří píší, že je to nejasné. Panující názox xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxněž činí (např. Rakousko a Švýcarsko shodně 100 let). Je však třeba si uvědomit, že tamní regulace práva stavby pochází z počátku 20. století a tehdejší axxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx). Omezení proto vnímám především jako snahu předcházet nežádoucímu narušování superficiální zásady spočívající v rozdělování vlastnictví pozemkx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxlo, které by zakazovalo bezprostředně po uplynutí doby znovu zřídit to samé právo stavby, není tu ani žádný důvod, proč by smluvní strany nemohly již v prxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx odst. 1 obč. zák. - tzn., že od okamžiku účinnosti prodloužení doby trvání nesmí být sjednaná doba delší než 99 let. K tomuto závěru se hlásil i Krčmář, ktxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxé. II. Práva věcná.
3. vydání. Praha: Knihovna sborníku věc právních a státních, 1946, s. 279). Samozřejmě platí, že k tomuto prodloužení může dojít poxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xtavby bylo sjednáno od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2070 (na 55 let). Ujednají-li si strany prodloužení doby trvání s účinností od 1. 1. 2050 do 31. 12. 2120 (tedy cexxxxx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xento názor je zastáván i v rakouské judikatuře k § 3 odst. 1 zákona o právu stavby, v němž se stanoví, že právo stavby nesmí být zřízeno na dobu kratší 10 let xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx x xxxxxská doktrína (srov. OBERHAMMER, Paul. Die Beendigung des Baurechts. In KLETEČKA, Andreas, RECHBERGER, Walter, ZITTA, Rudolf (Hrsg.).
Bauten auf frexxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxk např. německý zákonodárce vůbec nestanovil maximální dobu pro zřízení práva stavby a v tamní doktríně to není problematizováno. Oproti tomu švýcarsxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xet, přičemž ale může být kdykoli během této doby prodlouženo jeho trvání na novou dobu, která od prodloužení nepřesáhne 100 let; k tomuto prodloužení můxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xež 99 let. Součet dosavadní doby trvání a doby, o kterou je právo stavby prodlouženo, však může překročit 99 let.
Mohou si strany ujednat xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxní:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SCHATTKE, Alenax
xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxulta UK, s. 77-79
Autorka se domnívá, že by mělo být možné ujednat možnost odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby, přičemž důvod by neměl zahrnovax xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxx, jako by právo stavby nikdy neexistovalo, proto se nemůže uplatnit ani § 1249 obč. zák. Ujednání výpovědních důvodů ale nepřipouští, neboť tento instxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxentář k § 1249. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1251-1252).
Autox xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx o zákazu rozvazovací podmínky (autor nepřipouští ani použití § 2001 an. obč. zák., ledaže by k odstoupení došlo před vznikem práva stavby). Domnívá se xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 703.
Autoři se nastíněnému problému nevěnují, pouze uvádějí dílčí tvrzení, že zákoník nepřiznává stavxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxkovaných názorů na danou problematiku je velmi málo, aby bylo možné je nějak shrnout, uceleně se jednostranným zrušením závazku ze smlouvy o zřízení prxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx v § 1246 obč. zák. stanoví, že právo stavby nelze omezit rozvazovací podmínkou (§ 548 odst. 2 obč zák. in fine); obdobné pravidlo nacházíme v německé (§ x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxjistá událost, na které z vůle stran závisí účinky právního jednání. Tato budoucí nejistá událost může být zcela nezávislá na lidské vůli nebo na ní může xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx rozvazovací podmínky se ponejvíce opírá o hospodářské důvody. Hustedt píše, že připuštění rozvazovací podmínky by vedlo k nežádoucí a neúnosné ekonoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xUSTEDT, Volker. Komentář k § 1. In INGENSTAU, Heinz, HUSTEDT, Volker et al.
Gesetz über das Erbbaurecht. Kommentar.
10. Aufl. Köln: Carl Heymanns Verlxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xe facto vyloučeno z právního obchodu. Jedná se tedy o pravidlo chránící právní jistotu třetích subjektů.
Nahlížíme-li na pravidlo izolovaně, bylo xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxd ukončení závazku výpovědí nebo odstoupením od smlouvy má takový efekt. Zajímavé však je, že přestože německá i rakouská právní úprava zakazují podmíxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxí. To totiž souvisí s existencí dalších pravidel v tamních regulacích, které je důležité sledovat.
Německá doktrína nepřipouští jednostranné zruxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxčením rozvazovací podmínky. Toto se týká nejen sjednaných mechanismů skončení závazku, nýbrž i zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy (srov. HUSxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx, 2014, s. 61-62; RAPP, Manfred. Komentář k § 1 ErbbauRG. In
Staudinger BGB - Buch 3: Sachenrecht. ErbbauRG; §§ 1018-1112.
Berlin: Sellier - de Gruyter, xxxxx xxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxnburg ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 U 112/14).
Zde je třeba vzít v potaz, že v německé právní úpravě není obsaženo ani pravidlo umožňující výjimečně právo xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxvby. Jediný předčasný zánik práva stavby je připuštěn na základě dohody vlastníka pozemku se stavebníkem - s tím však musí souhlasit třetí osoba, jejíž xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxž přímo v § 4 odst. 2 BauRG umožňuje ujednání výpovědi pro případ, že se stavebník ocitne v dlouhodobém prodlení s úhradou stavebního platu (po dobu nejmxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xráva stavby. Z toho je v rakouské doktríně dovozována přípustnost sjednání výpovědi pro podstatné porušení smlouvy, tedy z důvodu, který se svojí závaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx ZITTA, Rudolf (Hrsg.).
Bauten auf fremden Grund.
2. vyd. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2004, s. 78 an.). Takový závěr našel xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxnný důvodu zákonnému, přesahuje možnosti přezkumu v rámci řízení o zaknihování práva stavby do pozemkové knihy, proto je možné zápisu dosáhnout až na zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx úpravu? Český zákonodárce na jedné straně stanoví zákaz ujednání rozvazovací podmínky, na druhé straně však počítá s tím, že právo stavby může zaniknoxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxen zákonný výpovědní důvod.
Pokud bychom striktně trvali na zákazu rozvazovací podmínky, resp. všech ujednání, která navozují obdobný stav nejisxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xřetím subjektům, jejichž věcné právo zatěžuje právo stavby. Vyjdeme-li z § 11 obč. zák., pak pravidla o zániku práv a povinností stanovená v obligační čxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxm, na které se odkazuje, a vymezenými právními poměry - nelze je používat automaticky, je tu dán prostor pro úvahu o smyslu a účelu pravidel, jejich poměřxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxrávními účinky) - viz § 1981 obč. zák. Předchozí souhlas třetích osob není třeba, osoby s limitovanými věcnými právy k rušenému právu stavby jsou chránxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx prvku nejistoty a ke kolizi s účelem zákazu v § 1246 obč. zák. Zákoník připouští odstoupení od smlouvy v důsledku jejího podstatného porušení (§ 2002 odxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxby s limitovanými věcnými právy (§ 1249 obč. zák.), pak lze těžko nutit vlastníka pozemku či stavebníka, aby setrvali v závazku, do něhož by vůbec na počáxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx závažné, že by rozumný člověk, který by jejich nastoupení předvídal v době uzavření smlouvy, vůbec takovou smlouvu neuzavřel.
Závěr:
Lze připusxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xe by rozumný člověk, který by jejich nastoupení předvídal v době uzavření smlouvy, vůbec takovou smlouvu neuzavřel.
Jaký je osud bytovxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxum.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 92-93
Autor se přihlašuje k závěru, že se zánikem práva stavby zaniká též bytové spoluvlastnictví.
2.
BRxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx671. Disertační práce. Právnická fakulta UK, s. 143
Podle autora zaniká bytové spoluvlastnictví po uplynutí doby, na kterou bylo právo stavby zřízexxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xům, v rámci něhož byly vymezeny jednotky, stane součástí pozemku a jednotky připadnou vlastníkovi pozemku.
4.
ELIÁŠ, Karel. Právo stavby.
Obcxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xhrnutí publikovaných názorů:
Problematika vymezení jednotek v rámci práva stavby není obecně předmětem mnoha literárních výstupů. Pokud ano, pak xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxiku práva stavby se autoři převážně shodují - bytové spoluvlastnictví zaniká.
Komentář:
Existence práva stavby jako nemovité věci je po právní stxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxnotkám, když trvání vlastnického práva není tradičně omezeno. Nemyslím, že by v tomto bodě vznikal problém, neboť právní omezení trvání vlastnického xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xlastnického práva (§ 2040 obč. zák.) nebo dočasné vlastnické právo xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxo uznává i rakouská judikatura (srov. rozhodnutí OGH ze dne 6. 9. 1994, sp. zn. 5 Ob 73/94). Obdoba českého bytového spoluvlastnictví v rámci práva stavbx xx xxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx součástí je dům alespoň se dvěma byty (nebytovými prostory), může být rozděleno na bytové spoluvlastnictví (§ 1158 obč. zák.), musíme řešit, jaký bude xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxostor, jejich soubor) a podíl na společných částech nemovité věci. Společné je tu věcné právo, které vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxo 10 vlastníků společně.
Toto vymezení jednotky má dalekosáhlý význam k okamžiku zániku práva stavby. Obecně platí, že při zániku práva stavby uplyxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxnictví to znamená, že se zánikem práva stavby přestává existovat část jednotky, čímž dochází k jejímu zániku. Zanikne-li věc v právním slova smyslu, zaxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx. Rozhodující je však právní zánik věci v právním slova smyslu. Je to obdobné, jako když se doposud samostatná věc v právním slova smyslu stane právní souxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxistuje. Stavba, nyní opět nerozdělená na jednotky, připadá do vlastnictví vlastníka pozemku a stává se jeho součástí. Obdobně i v Rakousku zaniká se zxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xozdělení na jednotky zachováno. Musel by se totiž změnit obsah jednotky - místo podílu na zaniknuvším právu stavby by se součástí jednotek musel stát poxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxdnutí bavorského ObLG ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. 2Z BR 24/99, nebo rozhodnutí mnichovského OLG ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 34 Wx 070/10).
Právo stavby všax xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xěcné právo (§ 1249 obč. zák.). Primárním účelem je chránit subjekty s limitovanými věcnými právy váznoucími na právu xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xšak není případ vlastnického práva k jednotce. Vlastník jednotky je spoluoprávněným z práva stavby, jeho vlastnické právo není zapsáno k právu stavbyx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxavby (§ 1248 obč. zák.), pak by právo stavby získal vlastník pozemku, bytové spoluvlastnictví by bylo zachováno, ale vlastníkem jednotek by se stal vlaxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtky přestávají existovat jako věci v právním slova smyslu). Dosavadní vlastníci jednotek ztrácejí své vlastnictví.
Trvá služebnost pxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxdce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1264. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx že služebnost nemůže zatěžovat povinného v rozsahu, na který on nebo jeho právní předchůdce při vzniku služebnosti nemohli vzhledem k okolnostem pomyxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 757
Autor připomíná změnu rozsahu služebnosti v souvislosti se zrušením a vypořádáním podílového spxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxu a dopad na existenci pozemkové služebnosti. In:
www.bulletin-advokacie.cz
[online]. Publikováno 7. 4. 2014 [cit. 2018-04-26]. xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxsti
Autor dovozuje, že při rozdělení panujícího pozemku se služebnost nadále vztahuje pouze k dosavadnímu pozemku, s nově vzniklým pozemkem se všax xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 944
Autoři řeší změnu panujícího pozemku pouze co do jeho roxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
KABELKOVÁ, Eva.
Věcná břemena v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 105-106
Autorka v rámci výkladu o míře služebnosti přxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxaných názorů:
Jednotliví autoři se předestřené otázce většinou výslovně nevěnují, vyjadřují se jen obecně, proto nelze uvést, zda tu panuje určitý xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx Přitom jde o případ, který nemusí v praxi nastat pouze zřídka. Například vlastník oddělí ze svého panujícího pozemku část, aby ji jinému prodal za účelex xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxze dostat jinak než přes zatížený pozemek ani z nově oddělené části. Nebo vlastníkovi panujícího pozemku svědčí zákaz zastavět sousední pozemek stavbxx xxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx nového pozemku?
Vyjít je třeba z pravidla v § 1264 odst. 2 obč. zák. (
„Služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xlatí, že oba pozemky vzniklé rozdělením, budou nadále panujícími pozemky. V žádném případě však nemůže rozdělení panujícího pozemku vést ke zhoršení xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxstí učinit závěr, že zákaz stavět na zatíženém pozemku nad určitou výšku bude svědčit nadále jak vlastníkovi původního pozemku, tak vlastníkovi oddělxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxsti, by chtěl právo cesty užívat i nový vlastník odděleného pozemku spolu s členy své domácnosti. V takovém případě by se mohl vlastník zatíženého pozemxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxí podílového spoluvlastnictví. Můžeme říci, že toto pravidlo je obecně platné. Hlásila se k němu i předchozí judikatura s odkazem na judikaturu prvorexxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxních úprav. Podle § 485 ABGB nelze právo váznoucí na pozemku změnit ani rozdělit zvětšením, zmenšením nebo rozdělením pozemku. Rozdělení panujícího xxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxerý ji nepotřebuje (§ 847 ABGB); srov. též rozhodnutí OGH ze dne 7. 7. 1971, sp. zn. 5 Ob 132/71. Výslovnou právní úpravu nalezneme ve švýcarském právu: dlx xxx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxahu k některým částem k zániku služebnosti, není-li jí pro tyto části třeba. Podobné pravidlo nalezneme i v § 1025 BGB (srov. též rozsudek BGH ze dne 25. 1. xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxní z pozemkové služebnosti (bez panujícího pozemku, k němuž se váže). V případě rozdělení panujícího pozemku však k ničemu takovému nedochází.
Závěxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.
Co znamenají slova „dopravovat sx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx názory:
1.
SPÁČIL, Jiří. Komentář k § 1274. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxá byla ovlivněna úpravou v obecném zákoníku občanském.
2.
THÖNDEL, Alexandr. Komentář k § 1274. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx se vlastní silou“. Odkazuje pouze na judikát z Vážného sbírky (11053), v němž se uvádí, že právo stezky zahrnuje právo vést kolo, nikoli však také právo nx xxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 982
Autoři uvádějí, že dopravou lidskou silou se rozumí i technické prostředky lidskou silou poháněné, oprávněný tak může xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxx
xěcná břemena v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 174
Autorka uvádí, že stezku nelze využívat jiným způsobem dopravy, než je xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xěm jet.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se neshodnou na výkladu slovního spojení „dopravovat se lidskou silou“. Existují jak xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxř:
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxmohou (služebnost vznikne např. vydržením), stanoví zákoník subsidiárně, co je obsahem služebnosti stezky. Kromě jiného se stanoví, že „zakládá práxx xxxxxx xx xx xxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxvněný může stezku využívat dvěma způsoby: a) chodit po stezce (tedy pěšky, tzv. „po svých“), a b) dopravovat se po stezce lidskou silou. Není tedy pravdoxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx navazující služebnosti cesty právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly (tedy nejen těmi, které jsou poháněny lidskou silou).
Co vše lxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxou sílu i někoho jiného (ne však koně či jiného zvířete - § 1274 odst. 2 obč. zák.). V dnešní době by bylo spíše raritou, pokud by byl někdo nošen v nosítkáchx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxadech jde o náhradu vlastní lidské síly dopravovaného jinou lidskou silou). S využitím vlastní lidské síly se člověk může běžně pohybovat např. na jízdxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxtný, ani nestanoví, že prostředek použitý k dopravě na stezce musí být výlučně poháněn lidskou silou. Je tu nechán prostor přizpůsobit závěr okolnostex xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxše menší než větší (§ 1258 obč. zák.). Například je třeba zohlednit stav stezky, její povrch a působení různé dopravy lidskou silou a použitých prostřexxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxi invalidními vozíky poháněnými motorem a tlačenými doprovázející osobou [viz § 2 písm. j) zákona o provozu na pozemních komunikacích], navíc pro služxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxí odkazují na prvorepublikovou judikaturu (Thöndel, Kabelková, nepřímo Spáčil). Jednoduché převzetí prvorepublikové judikatury nepovažuji za moxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x x xxx xx xx xx xxxxx xx x x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xtezce choditi, lidmi se dávati nositi nebo jiné lidi nechati k sobě přicházeti.“ Šlo o užší oprávnění, z něhož vychází i judikatura nepřipouštějící po sxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xůzné prostředky - jízdní kolo, lyže, kolečkové brusle nebo nosítka, kočárek či invalidní vozík. Vždy však záleží na místních zvyklostech.
xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAVLÍK, David. Komentář k § 1299. In PETROV, Janx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxbnosti podle § 1299 odst. 2 obč. zák. se může pouze povinný. Cestu oprávněného ke zrušení služebnosti vidí v pravidle § 2000 odst. 1 obč. zák.
2.
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx x. 270 (shodně též SPÁČIL, Jiří. Podmínky pro zrušení věcného břemene (služebnosti) pro změnu poměrů. Komentář k rozsudku NS ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxdě analogické aplikace § 1299 odst. 2 obč. zák.
3.
THÖNDEL, Alexandr. Komentář k § 1299. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx dána jen vlastníkovi služebné věci (povinnému). Nabízí však řešení skrze analogickou aplikaci x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1031-1032.
Autoři uvádějí, že omezení či zrušení služexxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxnosti), což by vedlo k jejímu zániku.
5.
KABELKOVÁ, Eva.
Věcná břemena v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 270
Autoxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxch názorech většinou nějakým způsobem snaží dovodit, že se oprávněný může rovněž domáhat zrušení či omezení služebnosti soudní cestou. Často plédují xxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxce k žalobě na zrušení či omezení služebnosti není novou. Již za předchozí právní úpravy nebylo zprvu jasné, zda má žalobní právo jen povinný, nebo je lze xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxzhledy. 2009, č. 3, s. 80 an.). Pravidlo v § 151p odst. 3 obč. zák. 1964 totiž jen obecně stanovilo, že soud může o omezení či zrušení věcného břemene rozhoxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx 22 Cdo 3619/2008, R 108/2009, rozsudek ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1330/2011, nebo rozsudek ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 92/2010).
Občanský xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxx. 2 obč. zák. V důvodové zprávě se v této souvislosti píše o právu vlastníka služebné věci služebnost vykoupit (viz ELIÁŠ, Karel. Důvodová zpráva k § 129x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxrario nelze použít tam, kde existuje prostor pro dotváření práva. Již z § 10 obč. zák. vyplývá, že soud je zavázán k dotváření práva, nelze-li případ rozxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxoník - velký komentář. Svazek I. § 1-117.
1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 194). Proto je třeba nejprve zkoumat, zda existuje mezera v zákoně, která ospravxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxodárce na kvalifikovanou změnu okolností (jde o speciální pravidlo vůči § 1765 obč. zák.): zákonodárce reaguje na trvalou změnu, která vyvolá hrubý nexxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxce toto vychýlení pouze v případě negativního ovlivnění právního postavení povinného, lze oprávněně uvažovat o existenci otevřené teleologické mezxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx by měl mít oprávněný horší právní postavení než povinný? Ospravedlnění k tomu nevidím.
Pokud bychom dospěli k opačnému závěru, že tu mezera není, těxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxoučeno speciálním pravidlem v § 1299 odst. 2 obč. zák. (vědomým rozhodnutím zákonodárce přiznat aktivní legitimaci při změně poměrů pouze vlastníkoxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxxje záměru zákonodárce vyloučit oprávněnou osobu z možnosti domáhat se zrušení služebnosti“
a že
„absence výslovné právní úpravy- osoby oprávněné ze xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxžebnosti není nezbytné, protože v případě zájmu oprávněného na zrušení služebnosti dojde zpravidla k dohodě s povinným a ingerence soudu v takovém příxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxužebnosti dle § 1299 odst. 2 obč. zák. může podat jak vlastník služebné věci, tak i oprávněný ze služebnosti.
xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxx xoubor pohledávek?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1323-1324.
Autorka uvádí řadu argumentx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxpitelnost (přičemž je výslovně upraveno postoupení souboru pohledávek).
2.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Bexxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx
xx
TÉGL, Petr. Lze zastavit soubor pohledávek? In:
www.obczan.cz
[online]. Publikováno dne 24. 4. 2015 [cit. 2016-02-01]. Dostupné z: https://www.obxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxe pohledávek současně, a to ať již tyto pohledávky náleží témuž věřiteli (tedy z pohledu zřízení a existence zástavního práva zástavci, resp. zástavníxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxc uvádí, že v některých případech může mít soubor pohledávek kvalitu hromadné věci.
4.
Stanovisko xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xohledávek není hromadnou věcí (nevykazuje její typické znaky). Stanovisko se však výslovně nevyjadřuje k tomu, zda lze či nelze soubor pohledávek zasxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxzek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 896, 906
Autor výslovně neřeší, zda je soubor pohledávek způsobilou zástavou. Sice uvádxx xx x xxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxní zástavy přichází v úvahu buď její individualizace, anebo její označení jako věci hromadné; soubory věcí (tedy i pohledávek), které nejsou hromadnox xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxx4-09-08]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.html
Autor se přiklání k tomu, že soubor xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xředmět právního obchodu (§ 1887 obč. zák.).
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1310, 1335. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 9xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxtavou, velmi rozsáhlý. Jelikož § 1887 obč. zák. výslovně upravuje postoupení souboru pohledávek, a to současných i budoucích, lze zřejmě mít za to, že xx xxxxx x xxx xxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxci In:
www.cfoworld.cz
[online]. Publikováno dne 14. 8. 2013 [cit. 2014-09-08]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/legislativa/zastavni-pravo-poxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x x xxxx xxxt. 2 obč. zák. (možnost vymezení předmětu zástavy tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva).
Shrnutí publikovaných názoxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxován názor, který by se stavěl explicitně proti.
Komentář:
Notářská komora v červenci 2014 vydala stanovisko, kterým soubor pohledávek označila xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xovažuji za správné. Samotný náhodný shluk jednotlivých pohledávek (či jiných věcí) z nich nečiní hromadnou věc. Hromadná věc musí vykazovat určité znxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxž prostý součet hodnot jednotlivých samostatných věcí, které ji vytvářejí. Stanovisko Notářské komory však v praxi vyvolalo otázku, zda soubor pohlexxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx zástavou může být též věc, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo až v budoucnu. To je velmi široké vymezení, zvláště pokud si uvědomíme, jax xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxnají, co je zástavou. Podle § 1312 odst. 2 obč. zák. může být zástava ve smlouvě určena buď jednotlivě, anebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxh lze zastavit vespolek (společně, dohromady) i několik věcí.
Použijeme-li výše uvedená ustanovení občanského zákoníku na soubor pohledávek (či xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxvně připomíná § 1887 obč. zák. Z obchodu tak vyloučeny nejsou a tento důležitý aspekt pro to, aby mohly být zástavou, je splněn. Dlužník standardně vlasxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xopsat různými způsoby (např. časovým úsekem svého vzniku, právním důvodem, osobou dlužníka apod.). Důležité je, že takové určení souboru pohledávek xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx87 obč. zák., který takové určení považuje za dostatečné pro postoupení souboru pohledávek. Ve výsledku tak zástavu tvoří několik různých pohledávex xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx nevykazuje charakteristické rysy hromadné věci (zejména nejde o funkční spojení jednotlivostí vytvářejících vyšší hodnotu), a proto se na takovou zxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxviduálně určenou pohledávku dvěma způsoby: buď prostou smlouvou, anebo zápisem do Rejstříku zástav (§ 1314 obč. zák.). Logickou úvahou se jeví, že taxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx x x předpisu NK ČR o Rejstříku zástav). Soubor pohledávek tak lze v současné době zastavit toliko prostou smlouvou, což přináší nebezpečí číhající v § 137x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xvšak zápisem do Rejstříku zástav, „přeskočí“ tento nový zástavní věřitel v čase prvního zástavního věřitele, jehož zástavu tvoří soubor pohledávek.
xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxnost uzavírání dodatků obsahujících seznamy nových pohledávek vzniklých v mezidobí, pokud je vymezení budoucích pohledávek v zástavní smlouvě dostxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxly globální cese ve smyslu § 1887 obč. zák.
B. Může vlastník celé nerozdělené věci zastavit pouze podíl na této věci?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 120
Autor se hlásí k názoru vyslovenému Nejvyšším soudem (NS 30 Cdo 1268/2002), že výlxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 61-63
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx spoluvlastnický, nikoli podíl samovlastnický.
3.
FIALA, Josef. Komentář k § 1309, § 1310. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Obxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxtavy i ideální podíl na věci v případě, že zástavní dlužník je vlastníkem celé věci (NS 30 Cdo 1268/2002).
Shrnutí publikovaných názorů:
Hlubší rxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxdá věc, s níž lze obchodovat (§ 1310 odst. 1 obč. zák.). Toto zákonné pravidlo však nepůsobí ve vzduchoprázdnu a je třeba je zasadit do kontextu. Je-li věc xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxntován žádnou reálnou částí předmětné věci. Tento ideální podíl je nehmotnou věcí (§ 496 odst. 2 obč. zák.) a jako takový může být zástavou, není-li to na xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxx řádech, například v Německu, Chorvatsku, Slovinsku.
Jiným případem je konstrukce tzv. samovlastnického ideálního podílu na věci a případných věxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx vyplývá, že věcné právo může být zřízeno pouze k existující, individuálně určené věci a vždy pouze na věci jako celku. Smyslem této zásady je ochrana práxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx že slouží jako zástava. Zástavní právo proto nelze zřídit k obecně neurčitému majetku, pozůstalosti apod., ani k části či součásti věci.
Spoluvlasxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxo ze zápisu zjevné, že k určitému podílu ve vlastnictví určitého spoluvlastníka existuje zástavní právo. Dle mého soudu tomuto vyhovuje i samovlastnixxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxílu, stejně jako zastavení části ideálního podílu (což je obdobný případ).
Poukazuje-li Vymazal, že nemusí být případně zjevné, se kterou xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xmluvních stran, které toto musejí řešit. Byla-li již například zatížena ideální polovina věci a vlastník se rozhodl opět zatížit ideální polovinu věcxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxí nebylo dostatečně určité a z toho důvodu vadné.
Je též pravdou, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1268/2002 připustil, axx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxit i její ideální část).
V této souvislosti lze poukázat i na starší a zahraniční literaturu. Například Rouček uvádí, že ideální díly věcí hmotných mxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxk, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý.
Praha, 1935, s. 632). Tento názor panuje doposud i v xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxx xxx xxx xxxxxxch Klang begründeten Kommentars zum ABGB. §§ 447 bis 530.
Wien: Verlag Österreich, 2016, s. 38, nebo OBERHAMMER, Paul, DOMEJ, Tanja. Komentář k § 448. Ix xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxinové názory (např. KOZIOL, Helmut, WELSER, Rudolf.
Grundriss des bürgerlichen Rechts. Band I.
13. Auf. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxi může zřídit zástavní právo k ideálnímu podílu na věci.
Kdy vzniká zástavní právo při zajištění budoucí pohledávky?
Petr
Bezouškx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxposud publikované názory:
1.
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx 1295.
Autor uvádí, že zástavní právo vzniká již v okamžiku, kdy jsou splněny obecné podmínky pro jeho vznik. Odmítá argumentaci z rozhodnutí R 26/201xx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx 10, s. 352 an.
Autoři dovozují, že v případě podmíněného či budoucího dluhu předchází vznik zástavního práva pravidelně samotnému vzniku dluhu. Opírxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xoudu - z dobrého sluhy zlým pánem.
Právní rozhledy.
2016, č. 5, s. 153 an.
Autoři analyzují dopad rozsudku Nejvyššího soudu (R 26/2015) a docházejí k záxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxštění budoucí pohledávky v ničem neliší od vzniku zástavního práva k zajištění existující pohledávky.
4.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxtostí, ale realizační (uhrazovací) funkce zástavního práva se může prosadit teprve dnem, kdy vznikne budoucí pohledávka.
5.
VYMAZAL, Lukáš. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxe, 2012, s. 73-78)
Autor píše, že zástavní právo k zajištění budoucí pohledávky vzniká stejně jako jiné zástavní právo a výslovně se neztotožňuje s názxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxLA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 901 (stejně též FIALA, Josef In DVOŘÁK, Jaxx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxjuje až se vznikem pohledávky.
7.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1311. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentářx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xázi vzniku zajištění. Judikaturu, která dovozuje opak, považuje za překonanou a neaplikovatelnou (např. R 70/2006). Zástavní právo vzniká již účinnxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx, HULMÁK, Milan et al.
Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1096.
Autoři píší, že zástavní právo zajišťující pohlxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xznikem pohledávky existovalo. Vycházejí z toho, že tu zákon stanoví výjimku z akcesority zástavního práva.
9.
ŠTĚPÁNOVÁ, Silvie. Komentář k § 15xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx platně vznikne přesto, že ještě neexistuje zajišťovaná pohledávka, neboť je potlačena akcesorita zástavního práva.
10.
KINDL, Jiří. Některé otxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xde o výjimku z akcesority zástavního práva. Akcesorita však není zcela potlačena, je jen prozatímně odsunuta do pozadí a v okamžiku předpokládaného vzxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxují na tom, že vznik zástavního práva k zajištění budoucí pohledávky se v ničem neliší od vzniku zástavního práva k zajištění existující pohledávky (v nxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxovat až po vzniku zajištěné pohledávky.
Oproti tomu judikatura Nejvyššího soudu je rozporuplná. V rozsudku ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001 xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxatně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit.“ Z toho je možné soudit, že soud považuje vznik zástavního práva za podmíněný a že účinky sxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx soud k dané problematice vyjádřil v rozsudku ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4340/2011, R 26/2015), v němž na jednu stranu vyslovil závěr, že po vzniku poxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxeli nepřiznal právo na oddělené uspokojení v konkursním řízení, neboť zástavní věřitel získal zástavní právo v posledních dvou měsících před podáním xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxí soud podržel i později, když se před něj stejný případ vrátit opět v rámci dovolání (viz rozsudek ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4746/2015).
Interxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx kdy vzniká zástavní právo (§ 1316-1319 obč. zák.), poté pro zvláštní typy zástav stanoví speciální pravidla (např. § 1322, 1328 obč. zák.). Zároveň stxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxk. Již z jazykového výkladu vyplývá jasný závěr - okamžik vzniku zástavního práva k zajištění budoucí pohledávky se neliší od okamžiku vzniku zástavníxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxslost zástavního práva na zajišťovaném dluhu. Tato zásada je však modifikována právě při zajištění budoucího dluhu (pohledávky). Přitom nejde o vyloxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxnotlivé typy zástav stanoví občanský zákoník (přičemž se zakládá na odůvodněném předpokladu budoucí existence pohledávky). Je ale samozřejmé, že uhxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxiku zástavního práva). Z tohoto důvodu také nemůže zástavní věřitel před vznikem pohledávky přihlásit tuto zajištěnou budoucí pohledávku do řízení o xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x. z., exekuční řád - podle jeho § 224 se při rozdělení výtěžku za zástavu braly v úvahu i tato zástavní práva, přičemž příslušná částka připadající na budoxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxEK, Jaromír et al. Komentář k československému zákoníku občanskému. Díl druhý. Praha: V. Linhart, 1936, s. 642, nebo komentář Klangův In KLANG, Heinrixx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxxxx budoucích dluhů přistupováno na základě právní úpravy německé (srov. rozsudek BGH ze dne 26. 1. 1993, sp. zn. VIII ZR 257/81, či rozsudek ze dne 29. 11. 19xxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx naše právní úprava.
Německý Spolkový soudní dvůr např. posuzoval zástavní právo pronajímatele k věcem vneseným nájemcem do předmětu nájmu. Konkrxxxx xxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxžiku dochází k vyřazení a zatížení věcí z nezatíženého majetku vlastníka, a že pozdější vznik zajištěné pohledávky nemá za následek větší omezení majexxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xX ZR 102/03).
Pro české právní prostředí je poučné, že ve výše uvedeném případě jednotlivé pohledávky na zaplacení nájemného vznikaly až po zahájenx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxště před zahájením insolvenčního řízení, resp. mimo rámec ochranného období). Je to naprosto odlišné řešení, než ke kterému dospěl český Nejvyšší soux xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxedmětu zástavy např. zápisem do veřejného seznamu, odevzdáním zástavnímu věřiteli nebo zápisem do Rejstříku zástav), je důležitý např. pro určení přxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxí věřitel, kterému je zástava předána, je oprávněn požadovat její vydání po každém, kdo by mu ji neprávem zadržoval).
Tento přístup je při zajištění xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxm poznatelná. Třetí osoby vědí, že určité věci jsou zastaveny. Vezmeme-li např. v úvahu zástavní právo k nemovité věci evidované v katastru nemovitostxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxhledávka, se nikde neeviduje a princip publicity by proto selhával.
Nakonec lze dodat, že pokud by zástavní právo neexistovalo před vznikem zajištxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxavní právo k zajištění budoucího dluhu neliší od zástavního práva k zajištění existující pohledávky. Rozdílem je však to, že uhrazovací funkce zástavxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
Je však třeba upozornit, že Nejvyšší soud dlouhodobě tento závěr popírá.
V jakém případě musí mít zástavní smlouva k movité věci písemxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxlikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1314. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. vyd. Prxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxi, nebo třetí osobě, případně označením znamením, nemusí mít zástavní smlouva písemnou formu.
2.
PELIKÁN, Martin. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxmu věřiteli, nebo třetí osobě, která má zástavu pro zástavního věřitele opatrovat.
3.
VYMAZAL, Lukáš. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxa není odevzdána zástavnímu věřiteli nebo osobě třetí, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala.
4.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxrma zástavní smlouvy se vyžaduje pro zastavení movitých věcí, které nemají být odevzdány věřiteli nebo třetí osobě, a též pro zastavení movitých věcí, xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx nevyžaduje dodržení písemné formy zástavní smlouvy ohledně movité věci, je způsob vzniku zástavního práva - že vždy, když zástavní právo vzniká odevzxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxdá zástavní smlouva týkající se movité věci, měla písemnou formu (tím se odklání od předchozí právní úpravy, srov. § 156 odst. 1 obč. zák. 1964). V ustanxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma.
Text pravidla připouští dva možné závěry:
a)
buď se písemná forma vyžaduje, mxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx-li k odevzdání věci zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě ihned s uzavřením zástavní smlouvy.
Soudím, že je třeba vyjít z účelu písemné formy: ta zxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxpeností varuje akt odevzdání věci ze své moci cizí osobě (odevzdání je zárukou vážné pravé vůle, srov. TILSCH, Emanuel. Zástava ruční dle rakouského prxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx zachován.
Tím je řešení b): nedojde-li k odevzdání věci zároveň s uzavřením zástavní smlouvy, musí mít zástavní smlouva písemnou formu. Pro zástavxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxci splnění jeho povinnosti odevzdat věc, vzniká-li zástavní právo právě tímto způsobem.
Řešení a) je třeba odmítnout, neboť umožňuje, aby strany uxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxí věřitel by měl vůči zástavci obligační nárok na odevzdání věci). Neplatí tedy závěr, xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxení písemné formy.
Poukázat lze v této souvislosti na pravidlo v § 2057 odst. 2 obč. zák., ze kterého v případě darování vyplývá shodný závěr (= není-lx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx pro zástavní smlouvu písemná forma, dochází-li k odevzdání věci zástavnímu věřiteli (nebo třetí osobě) ihned s uzavřením zástavní smlouvy.
xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxodle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřejx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xovozuje, že může obstát ujednání stran zástavní smlouvy v tom smyslu, že na zástavního věřitele bude převedeno vlastnické právo za cenu, kterou smluvnx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxslav. Zástavní právo. In DOHNAL, Jakub, GALVAS, Miroslav, OLIVA, Jakub.
Obchodní smlouvy.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 166-167.
Autor tvrdí, žx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x9 Odo 928/2003).
3.
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxopadné zástavy. Zároveň si autor klade otázku, zda takové pravidlo obstojí v testu ústavnosti, když Ústavní soud dříve judikoval, že institut propadnx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx v novém občanském zákoníku.
2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 345-353.
Autor dochází k závěru, že občanský zákoník reguluje institut podobný pxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxavy do vlastnictví za cenu stanovenou v okamžiku převodu znalcem.
5.
FIALA, Josef. Komentář k § 1315. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josex xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. zjevně chrání zástavního dlužníka před sjednáváním tzv. propadných zástav ve fázi, než nastoupí uhrazovací funkce záxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxčanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1074 (shodně též RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle novéxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx převodem zástavy na zástavního věřitele uzavřené před splatností zajištěného dluhu, pokud bude jeho součástí ujednání, které zajistí na libovůli věxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx13, č. 4, s. 4 an.
Autoři docházejí na základě jazykového výkladu § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. k závěru, že před dospělostí dluhu lze ujednat ve vztahx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xnejlépe na základě posudku nezávislého znalce).
8.
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxku).
Právní rozhledy.
2012, č. 12, s. 454 an.
Autor dochází k závěru, že i před dospělostí zajištěného dluhu je možná dohoda, která není v rozporu s omezxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxa prodlení zástavu za konkrétní cenu, a to cenu, jejíž výše se určí objektivně podle stavu k okamžiku dospělosti dluhu - tj. za cenu obvyklou.
9.
Pxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxx
xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx dovozuje, že sjedná-li si zástavní věřitel s dlužníkem v zástavní smlouvě i před splatností dluhu, že mu věc připadne za cenu, která bude v době splatnosxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxrů:
V literatuře panuje názor, že občanský zákoník připouští za určitých podmínek sjednání propadné zástavy. Mezi autory sice panuje určité zmatenx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxi nichž dochází ke zkoumání ceny zástavy, byť si zástavu ponechává zástavní věřitel), na tom podstatném se však shodují. Jelikož jde však o zásadní změnx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx že
„propadná zástava je v rozporu s účelem zástavního práva tak, jak jej stanoví zákon, a tedy je v rozporu s účelem zákona“
(viz rozsudek Nejvyššího souxx xx xxx xx xx xxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x
xxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxy zástavnímu věřiteli pro případ prodlení s plněním zajištěného dluhu slíbil nabytí vlastnického práva k zástavě, jejíž hodnota zpravidla přesahuje xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxěžité smluvní pokuty (v podobě povinnosti dlužníka převést zástavu do vlastnictví věřitele).
Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že k propadnutí zástxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xákaz má tedy poskytnout ochranu před rizikovým jednáním dlužníka, které činí v ošidném očekávání, že bude schopen řádně vyhovět všem svým povinnostemx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx x x xxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx právní úpravy lze zákaz klasické propadné zástavy dovodit z § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák., kde se pro období před splatností zajištěného dluhu zakazxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxopadné zástavy, neboť se tu staví limity prodejné zástavy - ať již se zpeněžuje převodem zástavnímu věřiteli, anebo jinému subjektu. Propadnutí zástaxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx s odkládací podmínkou prodlení dlužníka, v níž by byla předem sjednána konkrétní výše kupní ceny (třebaže férově a s povinností k vypořádání hyperochyxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxl již žádnou motivaci snažit se později v zájmu zástavního dlužníka o dosažení vyšší ceny. Nadále je tak použitelný i závěr Ústavního soudu z nálezu ze dnx xx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxoblematičnost § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák.
Zákaz v § 1315 odst. 2 písm. b) obč. zák. je nutno vykládat v souladu s příkazem obsaženým v § 1365 odstx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xrodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase.
Z obou těchto pravidel lze dovoxxxx xx xxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxní cenu určenou nezávislým znalcem v době dospělosti pohledávky s tím, že dojde k vyrovnání případné hyperochy. Za obdobné právní úpravy (srov. § 1371 Axxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxž není třeba dlužníkovi poskytovat ochranu a zakazovat ujednání o propadnutí zástavy, neboť dlužník již není vystaven pro něho zprvu abstraktnímu nebxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx již ne (s výjimkou speciální ochrany dle § 1315 odst. 3 obč. zák.). To odpovídá i předchozí judikatuře, která ujednání o převodu vlastnického práva k záxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxzhodnutí ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 928/2003, xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xe občanským zákoníkem zakázána pro období před splatností zajištěného dluhu. Strany si proto nemohou pro případ prodlení dlužníka např. ujednat, že zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxdaže je zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem).
Před splatností zajištěného dluxx xx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xospělosti pohledávky s tím, že dojde k vyrovnání případné hyperochy.
Jaký vliv má nedostatečné znamení na vznik zástavního práva?
Souxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxsud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1317. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxvodit, že nedostatečné označení ke vzniku zástavního práva nevede.
2.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Prahxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xznikne, jeho účinky vůči třetím osobám však budou výrazně negovány.
3.
FIALA, Josef. Komentář k § 1317. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxo práva a že věc je třeba označit způsobem, který bude natolik zřejmý, že třetí osoba bez jakýchkoli pochybností rozezná, že movitá věc je předmětem zástxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxo práva se v praxi objevuje zřídka. Nelze tedy uvést, který názor je panující.
Komentář:
V ustanovení § 1317 odst. 2 obč. zák. je regulován způsob vzxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xx xxx xxx x001 (srov. § 158 odst. 2 ObčZ 1964 ve znění do 31. 12. 2001). Znamení bylo též jako samostatná forma odevzdání věci upraveno v obecném zákoníku občanském xx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx
xxxxxxná regulace již žádné omezující podmínky pro vznik zástavního práva znamením nestanoví, je pouze na úvaze stran, jaký způsob vzniku zástavního práva zxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xozvědět, že věc je zastavená (výraz zásady publicity věcných práv). Znamení musí být takové povahy, aby bylo patrné pro průměrně rozumnou osobu (§ 4 odsxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxlepka uvnitř automobilu, kterou člověk lehce přehlédne (OGH 8 Ob 47/13i), ani cedulka připevněná na spodní straně police nebo pultu (OGH 3 Ob 261/61).
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxený automobil). Pozdější odstranění zpočátku řádného znamení (ať již úmyslné, nebo náhodné) nemá vliv na existenci zástavního práva, chráněna je všax xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxtanoví, co má znamení obsahovat. Pouze normuje, že má označovat věc jako zastavenou. Z obsahu znamení tedy musí jednoznačně vyplynout skutečnost, že vxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxř k § 427. In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý (§§ 285 až 530).
Praha: Vx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xnapř. v uchu hospodářského zvířete) apod. Není-li věc takto zpočátku označena, pak přestože určitá třetí osoba ví o uzavření zástavní smlouvy, zástavxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxx xxx xx xxx xx xxxxxvena, bude ohledně této věci jednat s negativními důsledky pro zástavního věřitele (např. jeho zástavní právo bude odsunuto na horší pořadí, nebo dokoxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxmněnku vyvrátil. Je-li třetí osoba v dobré víře ohledně neexistence zástavního práva, nelze se takového práva vůči ní dovolat.
Závěr:
Označení zxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxli tomu tak, zástavní právo nevznikne.
Vzniká zástavní právo k obchodnímu závodu (a ke všem jeho složkám) jedním jednáním?
Petr
Bexxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1319. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at alx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxvolány zejména použitím slovesa „vztahovat se“ namísto „vznikat“ v § 1347 obč. zák. Jeho vlastní závěr je však nejasný.
2.
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx/www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-zavodu-ii-104512.html
Autoři píší, že § 1319 odst. 2 obč. zák. je zvláštním pravidlem vůči § 131x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx jednotlivou věc náležející k závodu.
3.
ELIÁŠ, Karel. Právní důsledky vzniku zástavního práva k obchodnímu závodu. In. ZOUFALÝ, Vladimír (edxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xzniká jedním jednáním, a to zápisem do rejstříku zástav. Argumentuje obdobně jako Vymazal (viz níže).
4.
VYMAZAL, Lukáš. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x hromadné věci jako celku vzniká zápisem do Rejstříku zástav; jestliže je však součástí hromadné věci taková jednotlivá věc, která se eviduje ve zvláštxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxxx xva et al.
Katastrální zákon.
Komentář. 1. vyd. Praha. Wolters Kluwer, 2015, odst. č. 60
Autorka píše, že když tvoří závod i nemovitost zapsaná v katastxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxí právo k nemovitostem zapsaným v katastru zapsat vkladem do katastru; tímto vkladem však zástavní právo nevzniká, neboť již vzniklo zápisem zástavníxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxšení sepsaného mezi věřitelem a vlastníkem závodu o vzniku zástavního práva
6.
FIALA, Josef. Komentář k § 1319. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx, Jan, ŠVESTKA, Jiří et al.
Občanské právo hmotné. Díl třetí: Věcná práva.
1. vyd. Praha: xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxího práva - zápis do rejstříku zástav) a následně píše, že jisté aplikační potíže mohou vznikat v situacích, kdy bude k závodu patřit věc podléhající evixxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xt al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1080-1081
Autor se spíše přiklání k tomu, že k jednotxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxi jsou součástí věci hromadné, k níž vzniká zástavní právo zápisem do rejstříku zástav. Argumentuje pravidlem v § 1347 obč. zák. a tím, že jinak nemohou xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxzory, přičemž ani o jednom nelze říci, že by byl panující. Podle jednoho se vznik zástavního práva k obchodnímu závodu (a všem jeho složkám) pojí s jedinýx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxhého názoru je třeba k těm věcem, které spoluvytvářejí obchodní závod a podléhají evidenci ve veřejných seznamech, následně zapsat zástavní právo do pxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx pravidla regulující vznik zástavního práva) stanoví, že zástavní právo k obchodnímu závodu vzniká zápisem do rejstříku zástav, čemuž předchází uzavxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx zák.
Tato pravidla potvrzují, že obchodní závod je způsobilým předmětem zástavního práva, přičemž se s ním zachází jako s hromadnou věcí. Občanský xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxná“, což potvrzuje, že obchodní závod se i nadále považuje za hromadnou věc.
Proto můžeme použít i pravidlo v § 1347 obč. zák. (systematicky zařazenx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx k zástavě náleží a zástavě slouží, ať jsou kdekoli, a že se zástavní xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxk tak stanoví, že zástavou je primárně obchodní závod (jako celek), sekundárně se zástavní právo vztahuje na všechny jednotlivé věci, které obchodní zxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xástavy se zpeněžuje sám obchodní závod, ne jeho jednotlivé složky. Nejedná se tedy o nějaký druh vespolného zástavního práva, zástavní právo ulpívá na xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxše o tom, že „se při zastavení hromadné věci zástavní právo vztahuje na zástavcovy jednotlivé věci, nikoli tedy na jejich abstraktní celek“, s. 1080).
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x x x xxč. zák., který výslovně stanoví, že vlastnické právo se nabývá k závodu jako k celku (uložením dokladu o koupi závodu do sbírky listin, je-li kupující zaxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxité i nemovité, některé se evidují ve veřejných seznamech, jiné nikoli. Proto je třeba řešit vzájemný vztah pravidel v § 1319 odst. 2 obč. zák. a § 1316 oxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx veřejných seznamech. Pravidlo v § 1319 odst. 2 v souvislosti s § 1347 obč. zák. zasahuje užší výčet věcí evidovaných ve veřejných seznamech - pouze ty, xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx Tento závěr je navíc kompatibilní s výše zmíněným přístupem - nakládat s obchodním závodem uno actu, neboť závod představuje jeden ekonomický a funkčnx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxlému obchodnímu závodu, včetně těchto věcí, na základě jedné smlouvy a následného zápisu do rejstříku zástav.
Je však třeba též respektovat jiné prxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xlastníci a jiní oprávnění jsou povinni ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxřitel povinni podat v souladu s § xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxky deklaratorní. K zápisu je třeba přiložit výpis z rejstříku zástav o zástavě obchodního závodu a souhlasné prohlášení o tom, že nemovitost spoluvytvxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxé obchodní závod spoluvytváří) vzniká zápisem do rejstříku zástav na základě smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu. Důsledek vzniku zástavníhx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xodat návrh na zápis zástavního práva k podílu do obchodního rejstříku?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1322 obč. zák.
Souvisxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x322. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1310.
Autor se opírá o rozhxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxené v odstavci 2.
2.
ZVÁRA, Michael.
Podíl ve společnosti s ručením omezeným jako předmět zajištění
[online]. Praha, 2016 [cit. 2017-02-24], xx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxva Černá.
Autor argumentuje ve prospěch závěru, že návrh na zápis může podat pouze sama obchodní korporace. Pravidlo v § 1322 odst. 2 obč. zák. nepovažxxx xx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxstupné z: http://www.ksb.cz/cs/novinky-publikace/clanky/3480_novinky-pri-zapisu-zastavniho-prava-do-obchodniho-rejstriku
Autor přixxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxavní věřitel, je přípustný; soud se touto skutečností sice nezabýval, ale fakticky tento stav aproboval.
4.
ČECH, Petr, ŠUK, Petr.
Právo obchoxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxtně aktivní legitimaci k podání návrhu na zápis zástavního práva do veřejného rejstříku zástavnímu věřiteli a zástavci, neboť představuje „jiný zákoxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx152.
Autor dovozuje, že návrh na zápis může podat pouze sama obchodní korporace. Pravidlo v § 1322 odst. 2 obč. zák. považuje za informační povinnost o xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxických a fyzických osob. Komentář.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 155.
Autoři dovozují, že aktivní legitimaci má nejen obchodní korporace, xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxravy podílu v obchodní korporaci.
Obchodněprávní revue.
2014, č. 6, s. 167 an. (obdobně též DĚDIČ, Jan. Komentář k § 48. In HAVEL, Bohumil, ŠTENGLOVÁ, Ixxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx x13).
Autoři soudí, že § 1322 odst. 2 obč. zák. implicitně dává aktivní legitimaci k podání návrhu na zápis zástavního práva zástavnímu věřiteli i zástxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx x084.
Z autorova vyjádření nepřímo vyplývá, že přiznává právo podat návrh na zápis zástavního práva též zástavnímu věřiteli a zástavci (blíže to však nxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xápisem v obchodním rejstříku.
Shrnutí publikovaných názorů:
Většina autorů přiznává právo podat návrh na zápis zástavního práva do obchodníhx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xástavní právo k podílu obchodní korporace se zapisuje do obchodního rejstříku [viz § 48 odst. 1 písm. f) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřícícx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx osoba, která je uvedena v zákoně o veřejných rejstřících (§ 11 odst. 1), což je sama obchodní korporace, jejíž podíl je zastavován (§ 47), ledaže jiný zákxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xvůj podíl a bez zbytečného odkladu poté zástavce či zástavní věřitel informují o uzavření smlouvy obchodní korporaci. Ta je povinna bez zbytečného odkxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xástavní věřitel).
Tento postup je o poznání komplikovanější, než za předchozí právní úpravy. Dle § 117a odst. 3 obch. zák. byli přímo oprávněni podxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx právo podat návrh na zápis zástavního práva.
Nutno začít tím, že výslovně jim žádný zákon aktivní legitimaci nepřiznává. Lze však zkoumat, zda jde o xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxzují. V našem případě jde o § 1322 odst. 2 obč. zák. a § 108 zákona o veřejných rejstřících.
Pravidlo v § 1322 odst. 2 obč. zák. stanoví, že zástavce nebx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxo pouze to, co již musela korporace jako navrhovatel zápisu vědět. x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxáva k podílu vůči obchodní korporaci rozumné?
Jistě by to bylo za situace, v níž obchodní korporace o vzniku zástavního práva neví, kdy ani sama nepodxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xřed soudem, neboť dle § 84 zákona o veřejných rejstřících je zapsaná osoba (tedy obchodní korporace) vždy účastníkem tohoto řízení (ať již řízení vyvolxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxjstříku notář, a to na žádost osoby oprávněné k podání návrhu na zápis. Toto pravidlo funkčně míří na případy, v nichž je u notáře formou notářského zápisx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxmovány k podání návrhu, musely by notáři předložit žádost obchodní korporace, což by použití dané právní úpravy značně ztížilo.
Zaplníme-li uvažoxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxk se udrží svoji racionalitu pravidlo o oznámení vzniku zástavního práva obchodní korporaci (jehož aplikační rozsah omezíme pomocí teleologické redxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxdlněna; mezeru zaplníme pomocí analogie práva (§ 10 odst. 2 obč. zák.).
Sluší se dodat, že v právní větě rozhodnutí publikovaném pod č. R 43/2016 se s xxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x Praze řešil případ zástavního věřitele, který se domáhal zápisu zástavního práva k podílu v bytovém družstvu. Výslovně se jeho aktivní legitimací nezxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xěty právě odkaz na § 1322 odst. 2 obč. zák. Byť se závěrem lze souhlasit, není známá argumentace, o kterou se soud opírá, navíc je tato praxe „soudní normoxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxní korporace, ale též zástavní věřitel nebo zástavce.
A. Kdy nastávají účinky zástavního práva vůči dlužníkovi pohledávky zastavené zxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xx35 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petrxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxrka píše, že i v případě zástavy pohledávek zápisem do rejstříku zástav je nezbytné oznámení/prokázání této skutečnosti dlužníkovi, aby vůči němu bylx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů
. 1. Vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 159-160
Autor se opírá pouze o jazykový výklad § 1335 odst. 2 obč. zák. a tvrdí, že zxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 455-456
Autor výslovně uvádí, že zápisem zástavního práva k pohledávce do rejstxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx Zároveň tuto právní úpravu kritizuje pro její nepraktičnost.
4.
FIALA, Josef. Komentář k § 1335. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxí informační povinnosti - buď oznámení zástavního dlužníka doručené poddlužníkovi, nebo prokázání vzniku zástavního práva poddlužníkovi zástavníx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxají až po splnění oznamovací povinnosti, k čemuž dodává, že „pokud si strany zástavní smlouvy ujednají, že zástavní právo se zapíše do rejstříku zástavx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxe]. Publikováno dne 10. 3. 2014 [cit. 2014-09-08]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.hxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxáva k pohledávce do rejstříku zástav není nutné poddlužníkovi vznik zástavního práva oznamovat ani prokazovat, zástavní právo je vůči němu účinné příxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxha: C. H. Beck, 2013, s. 1096 (shodně též RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku - zástavní právo.
Obchodněprávní revue.
20xxx xx xx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxvi zastavené pohledávky oznamovat vznik zástavního práva - zástavní právo vůči němu je účinné ze zákona v důsledku jeho zápisu do rejstříku zástav.
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxozuje, že pokud je zastavení pohledávky zapsáno do rejstříku zástav, není třeba poddlužníku nic oznamovat ani prokazovat, zástavní právo je vůči němu xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxty § 1335 odst. 2 obč. zák., ale při jejím výkladu se většinou (s výjimkou Myšákové) drží toliko jazykové metody, která v praxi vede k absurdním závěrům.
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxx.). Vyplývá to z toho, že pohledávka je nehmotnou movitou věcí. V takovém případě je třeba, aby zástavní xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x x335 odst. 2 obč. zák. Vyjdeme-li z čistě jazykového a formálně systematického výkladu, získáme tento závěr (v literatuře prezentovaný Vymazalem, Rixxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxávo vzniká účinností smlouvy (ledaže je ujednána pozdější doba), 2) účinky vůči poddlužníkovi nastávají až po splnění informační povinnosti (oznámexx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx práva do rejstříku zástav.
K čemu by takový výklad prakticky vedl? Každý dlužník, který by plnil svůj dluh, by byl povinen před plněním nahlédnout do xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxždým dlužníkem se tu rozumí např. nájemce před plněním měsíčního nájemného, kupující před zaplacením kupní ceny apod. To vše navíc za situace, kdy rejsxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxo případě ustoupit výkladu objektivně teleologickému, který brání bezduchému formalismu. Základ pro tento postup dává např. § 2 odst. 1 a 2 obč. zák. xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxx xxx xx. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 lze číst, že „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro oxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxchanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástrox xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxěním dluhu nahlížel do rejstříku zástav. Rozumný výklad § 1335 odst. 2 obč. zák. je proto následující: poslední věta se vztahuje pouze k prvnímu z náslexxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxikne účinností zástavní smlouvy, ale právě až zápisem do Rejstříku zástav. Druhý následek - nastoupení účinků vůči poddlužníkovi - však nastane pouze xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxavní právo k pohledávce zápisem do rejstříku zástav, nabývá zástavní právo účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky, až poté, co mu zastavení pohledxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
HAMPL, Ondřej. Komentář k § 1314. In PETROV, Jan, VÝTISxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xástavní smlouvu povinná písemná forma, neboť nehmotnou věc nelze odevzdat.
2.
PELIKÁN, Martin. 1. vyd. Prahxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxou formu.
3.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 160
Autor píše, že odevzdat lze pouze hmotnou věc, z čehxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 453
Autor bez dalšího píše, že s ohledem na § 1314 odst. 1 obč. zák. je nezbytné, aby zástavní smlouva mxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 968
Autor vychází z toho, že pohledávku nelze z podstaty věci odevzdat, proto musí mít zástavní sxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxp://www.epravo.cz/top/clanky/zastavni-pravo-k-pohledavce-dle-noz-93633.html (shodně též SMETANA, Václav. Zástavní právo k pohledávce dle xxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xomáš. Komentář k § 1314. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474).
Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1072
Autor uxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
8.
TINTĚRA, Tomáš.
Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 121
Autor dovozuje, že pohledávku nelxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xástavní smlouva ohledně pohledávky musí mít vždy alespoň písemnou formu, což se zdůvodňuje tím, že pohledávku jako nehmotnou věc nelze odevzdat.
Komxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxx x xxxledným zápisem zástavního práva do rejstříku zástav (zástavní právo vzniká provedení zápisu).
Zvolí-li smluvní strany cestu ad b), stanoví občxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx x), je pro ně vodítkem pravidlo v § 1314 odst. 1 obč. zák.: není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli, nebo osobě třetí, aby ji pro zástxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxat (pakliže bychom totiž došli k závěru, že ji odevzdat nelze, znamenalo by to, že zástavní smlouva musí mít vždy písemnou formu).
Domnívám se, že pojxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xím nevyčerpává. V opačném případě by k věcem, které nelze odevzdat „z ruky do ruky“ (zejména nehmotným) ani je označit znamením, a pro něž neexistuje zvlxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
xxx tedy může být pohledávka odevzdána? Vyjdeme-li z toho, že odevzdání představuje faktické vzdání se moci nad věcí ve prospěch jiné osoby tak, tak v přípaxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxe jeho dlužník (poddlužník) plnit, neboť ten je vázán pravidly v § 1336 obč. zák. Takové odevzdání navíc naplňuje zásadu publicity (viz ROUČEK, Frantixxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx0).
Praha: V. Linhart, 1935, s. 687; tak i soudobá rakouská praxe, viz OGH 9 ObA 1021/91 a tam citovaná literatura).
Samotný akt odevzdání není nutný xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxje o odevzdání ve smyslu modu zástavního práva, ale právě ve smyslu funkčního nahrazení písemné formy. Jinak řečeno, s odevzdáním si vystačíme, neboť nxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxjí svůj podpis pod písemné vyhotovení zástavní smlouvy.
Nakonec je možné uvést, že i kdyby praxe došla k závěru, že je vždy nutné dodržení písemné forxxx xxx xxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xástavní smlouva, kterou se zřizuje zástavní právo k pohledávce, nemusí mít písemnou formu, pokud dojde k odevzdání pohledávky. Akt odevzdání je naplnxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxstituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
MYŠÁKOVÁ, Petra. Komentář k § 1336. In PETROxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxnost zákonného řešení, doporučuje odchylné ujednání. Jaký je správný postup dle zákona však neuvádí.
2.
HRADIL, Aleš, URBANEC, David. Zastavxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx4]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zastaveni-pohledavky-a-nedilne-plneni-zastavnimu-veriteli-a-zastavnimu-dluzniku-10xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxsem toho druhého. Argumentují přitom tím, že § 1336 odst. 1 obč. zák. má chránit zájmy obou, neboť není jasné, kdo z nich nakonec bude oprávněným příjemcxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxo neví, co znamená, že dlužník má plnit nedílně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku.
4.
VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo v novém občanském xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xedině všem věřitelům zároveň (tedy nerozlučně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku), přičemž všichni spoluvěřitelé jsou povinni dlužníkovi pxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxx: C. H. Beck, 2014, s. 675-676.
Autor uvádí, že § 1336 odst. 1 obč. zák. je jedním z příkladů solidárně nedílného závazku (§ 1870 obč. zák.), když nedělixxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxtář. Svazek III (§ 976-1474).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 972.
Autor toliko uvádí, že občanský zákoník nedílnost postavení dvou oprávněnxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxx xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxš. Komentář k § 1335. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1098.
Autor pojxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxné literatury je zřejmá značná nejistota v tom, co znamená, že dlužník má plnit nedílně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku. Žádný výklad nelze oxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xe v textu zákoníku jediným, ve kterém se vyskytuje pojem „nedílně“. V obecné češtině můžeme pro tento výraz najít řadu synonym: např. nedělitelně, neroxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxtí zajištěného dluhu.
Postavení zástavního věřitele je třeba věnovat více pozornosti. Použité sousloví
„plnit na zastavenou pohledávku jen nedíxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxiteli (zástavnímu dlužníkovi) tak zástavnímu věřiteli. Tak tomu však není, pravidlo v § 1336 odst. 1 obč. zák. nevede ke změně závazku ani v obsahu ani v xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx (věřitele zastavené pohledávky, zástavního dlužníka), pak se na ní nic nemění: dlužník xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxastníkem předmětu koupě).
Nedílnost se totiž týká samotného jednání dlužníka zastavené pohledávky. O zástavním věřiteli můžeme v této souvislosxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx je nemůže získat do svého vlastnictví. Vrátíme-li se k našemu případu s pohledávkou z kupní smlouvy, pak prodávající nemůže předmět koupě odevzdat kupxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxu nerozlučně) vůči kupujícímu i zástavnímu věřiteli. Jak zástavní dlužník, tak zástavní věřitel může sice každý sám požadovat odevzdání předmětu kouxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxní dělitelného (nejčastěji peněz).
Je zjevné, že tu zákoník vyžaduje spolupráci zástavního dlužníka a zástavního věřitele, jejich shodu na tom, kxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x moci zástavního dlužníka, mohou postupovat dle druhé věty § 1336 odst. 1 obč. zák. a žádat, aby dlužník uložil plnění ve prospěch jich obou do úschovy u txxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx za věřitele (byť zástavní věřitel má toto postavení jen formálně) - proto na oba dva dopadá povinnost přijmout řádně nabídnuté plnění a poskytnout součxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxlnit s využitím soudní úschovy (§ 1953 obč. zák.). Podstatné je, že dlužník zastavené pohledávky musí svoji připravenost plnit oznámit i zástavnímu vxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxmu dlužníkovi a zástavnímu věřiteli. Je-li předmětem věc, stává se přímou zástavou. Jsou-li předmětem hotovostní peníze, stávají se nepravidelnou zxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xe § 1336 odst. 1 obč. zák. má svůj předobraz v § 1281 BGB. Rovněž zde nalézáme pravidlo stanovící, že dlužník zastavené pohledávky může před splatností xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx měli oba dva zachován přístup k plnění, a mohli tak např. naplnit povinnost k uložení plnění v souladu s § 1288 BGB (spočívalo-li plnění v peněžní hotovoxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxání pohledávky (§ xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xepraktické řešení. Proto lze doporučit využít dispozice dané zákonodárcem (§ 1340 obč. zák.) a již v zástavní smlouvě řešit případ jinak (např. ujednxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxl může každý sám požadovat odevzdání předmětu plnění, dlužník však může splnit jen vůči oběma společně (pouze tak se osvobodí a splní svůj dluh). Toto se xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx kdo plnění od dlužníka převezme, případně kam bude plnění uloženo.
Lze nabýt zástavní právo k pohledávce od neoprávněného?
Souvisejíxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
1.
PETROV, Jan. Komentář k § 1343. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, sx xxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxx xxx xxxxx x x109 a 1111 obč. zák. získat v dobré víře vlastnické právo. Zejména nelze v dobré víře získat zástavní právo k pohledávce.
2.
VYMAZAL, Lukáš. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xěci, která je hmotně odevzdána. Jelikož na jiném místě své práce nepřipouští odevzdání pohledávky, lze soudit, že nepřipouští ani její zastavení neopxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxrs Kluwer, 2014, s. 986
Autor píše, že nabýt zástavní právo k nehmotné věci (tudíž i k pohledávce) lze od i od neoprávněného. Argumentace však schází.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx3, s. 1104
Autor uvádí, že zástavní právo od neoprávněného lze nabýt jen k hmotným věcem, u nichž je možné jejich odevzdání.
Shrnutí publikovaných xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxentář:
Podle pravidla v § 1343 odst. 2 obč. zák platí, že v dobré víře lze nabýt zástavní právo k movité věci, i bez souhlasu vlastníka. Jednoduchým jazxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxé věci, týká se toliko hmotných movitých věcí, které nejsou zapsány ve veřejném seznamu (na ty, které jsou ve veřejném seznamu zapsány, se použije regulxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxnosti pravidla na hmotné movité věci vyplývá z § 979 obč. zák. Účelem pravidla o nabytí zástavního práva od neoprávněného je ochrana dobré víry zástavnxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx vnějších, objektivních znaků, které jsou způsobilé dobrou víru založit. Pohybujeme-li se v rovině věcných práv, pak by mělo jít o znak, z něhož všichni xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx (§ 994 obč. zák.). Předpokládáme, že se držba zakládá na platném právním důvodu, jinak řečeno, že držitel je rovněž vlastníkem (i když to není vyjádřeno xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxx x xxxxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxdpokládat, že o vlastníka skutečně jde, a opravňuje to k ochraně jeho dobré víry (legitimační funkce držby). Tento závěr je funkční, osvědčuje-li držbx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxdmětů, jejichž jedinečnost osvědčuje zápis ve veřejné evidenci.
Klade se otázka, zda tvrzení existence určité pohledávky (byť posílené předložexxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xotiž pouze indikuje vlastnické právo, ale není vhodným právním důkazem existence pohledávky. Jde-li např. o pohledávku z písemné smlouvy, pak není jixxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxedem ke všem okolnostem.
Závěr:
Zástavní právo k pohledávce nelze nabýt od neoprávněného.
A. Vztahuje se zástavní právo i na úroky xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xx úroky zastavené pohledávky?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1335
Autor píše, že zástavní právo se vztahuje na veškeré přírůstky zástavy po celou dobu xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xluhu v praxi.
1. Vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 206
Autor pouze cituje zákon a píše, že zástavní právo se vztahuje i na její příslušenství, jakož x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xutomaticky. Neřeší, že úroky pohledávky jsou též užitky.
4.
VYMAZAL, Lukáš.
Zástavní právo v novém občanském zákoníku.
2. vyd. Praha: Wolterx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxání.
5.
FIALA, Josef. Komentář k § 1346. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474).
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxtky mají zvláštní režim a jsou zastaveny jen do jejich separace.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se daným problémem do hloubkx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxtku.
Komentář:
Občanský zákoník v § 1346 obč. zák. stanoví rozsah (objem) zástavního práva tak, že zástavní právo postihuje celou věc, všechny jexx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxy je jednak příslušenstvím pohledávky (§ 513 obč. zák.), jednak i užitkem (§ 491 odst. 2 obč. zák.). Je proto třeba posoudit vzájemný vztah pravidel v prvxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx
x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xráva existuje pohledávka společně s pohledávkou na určitý úrok.
b)
V okamžiku vzniku zástavního práva existuje pouze pohledávka, pohledávka na úrox xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xrok je samostatnou věcí v právním slova smyslu a může být též samostatným předmětem zástavního xxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxci hlavní (pohledávce jistiny), tak i k jejímu existujícímu či budoucímu příslušenství (ohledně obou věcí splní všechny podmínky nutné pro vznik zástxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxvního práva přirostl určitý úrok, přičemž smlouva zastavení úroku neřeší, pak je tento úrok zastaven z titulu § 1346 odst. 1 obč. zák. Existující pohlexxxxx xx xxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx samostatně.
Pokud jde však o pohledávku na budoucí úrok, je situace odlišná. Vznikne-li pohledávka na úrok až po vzniku zástavního práva k pohledávxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxho práva, zpravidla tato věc nevstupuje do nexu zástavního práva, byť opět záleží na vůli smluvních stran - mohou to např. ve smlouvě předvídat (shodně vxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xx xxxhart, 1935, s. 722; KRÁLÍK, Michal, MIKEŠ, Jiří. Komentář k § 153. In ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník I. Komentář. § 1-459. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2006, s. 376).
K obdobnému závěru dojdeme, použijeme-li pravidlo druhé věty § 1346 odst. 1 obč. zxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx x
xxxxxxx xxxxxxx
x x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxe od počátku o samostatnou věc, která je samostatným předmětem právních vztahů. Jde např. o pohledávku na dividendu z akcie, pohledávku na výnos z dluhoxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xení v nexu zástavního práva (shodně KRČMÁŘ, Jan.
Právo občanské II. Věcná práva.
3. vyd. Praha: Nákladem Knihovny sborníku věd právních a státních, 19xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxx
x xx xxxxx xxxxx xxxlag Österreich, s. 141; opačně ROUČEK, František In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xle k transformaci užitku z pohledávky na peníze). Smluvním stranám ani zde nic nebrání, aby již na počátku ujednaly nejen zástavní právo k věci, ale též k xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxo zástava.
Obě pravidla ve vztahu k úrokům tak nejsou v kolizi, neboť pro každé nalezneme rozumný aplikační prostor.
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxi takové ujednání, zástavní právo se automaticky vztahuje pouze na ty pohledávky na úroky, které existovaly v době zřízení zástavního práva. Pohledávxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxala být příslušenstvím zastavené věci hlavní?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xt al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1335
Autor odkazuje k rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS 21 Cdo 2366/2008) s tím, že i xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 80
Autor uvádí pouze jeden příklad - výměnu zatíženého příslušenství za novou věc - k tomu píše, že není výkladxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxík III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1106
Autor píše, že zástavní právo se nevztahuje na věci, které přestanox xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxhom mohli určit, který panuje.
Komentář:
Občanský zákoník stroze stanoví, že zástavní právo se vztahuje i na příslušenství zástavy (k pojmu příslxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xoho, aby byla zastavena věc hlavní. Může nastat též případ, v němž zástavce dá do zástavy současně věc hlavní i věc vedlejší, tedy že ohledně obou věcí splxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xatěžovat i poté, co přestane být příslušenstvím.
Vedlejší věc (příslušenství) se však může v nexu zástavního práva ocitnout i bez toho, aby byly splxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxhoto rejstříku bylo zapsáno zástavní právo i k veškerému příslušenství, které se k vozidlu pojí, bude i toto příslušenství v nexu zástavního práva (střxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxli příslušenstvím pozemek, bude se na něj vztahovat zástavní právo, byť nebude zapsáno v katastru nemovitostí (je však v zájmu zástavního věřitele podxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxi pravidlu v § 510 odst. 2 obč. zák.; zde však není konstruováno jako vyvratitelná domněnka. Soudím, že jeho dopad je však shodný, neboť ohledně nakládánx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxstanou-li pochybnosti o vůli stran, je příslušenství zastaveno.
Zástavní dlužník může po vzniku zástavního práva změnit hospodářské určení vedlxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx v době trvání zástavního práva vedlejší věc od zástavy právně oddělena a přestane být příslušenstvím, vystupuje zpravidla z nexu zástavního práva (záxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxogát), je zatížena i tato nová vedlejší věc, neboť vstupuje do právní pozice předchozího příslušenství (srov. OGH 3 Ob 79/91).
Shodně to tvrdí Roučexx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxntář k § 457. In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý (§§ 285 až 530).
Prahxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxář k § 457. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al.
ABGB-ON.
Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2010, s. 847, WOLKERSTORFERx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxx xxx xxx x
xxxxx
xx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xINTEREGGER, Monika. Komentář k § 457. In SCHWIMANN, Michael, KODEK, Georg et al.
ABGB Praxiskommentar.
Band 2 §§ 285-530 ABGB. 4. Auf. Wien: LexisNexxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxý stanoví zákon v regulaci zániku zástavního práva; takové stanovisko však nerespektuje právní povahu příslušenství jako samostatné věci, na kterou xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxtavního práva z titulu příslušenství a v době trvání zástavního práva přestala být příslušenstvím zastavené hlavní věci. Dochází-li však k výměně příxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xástavní právo k součásti hromadné věci, je-li tato součást zcizena jinému?
Související ustanovení:
Související instituty (poxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1420
Autor píše, že ne každé odloučení jednotlivé věcx xxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxených v § 1377 odst. 2 a 3 obč. zák.
2.
ELIÁŠ, Karel. Právní důsledky vzniku zástavního práva k obchodnímu závodu. In
Sborník XXIV. Karlovarské pxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x a 3 obč. zák.
3.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 125
Autor poněkud zmatečně uvádí, že pravidlu v § 134x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxe převod v rámci běžného obchodního styku.
4.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, sx xx
xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x x x xxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxentář k § 1347. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2xxxx xx xxx
xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx (prodej jednoho kusu dobytka ze stáda na porážku).
6.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1347. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxě dává § 1347 obč. zák. zástavnímu dlužníku velmi širokou diskreci. Pochybnosti však vzbuzuje, že toto pravidlo není nijak provázáno s pravidly v § 137x xxxxx xx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxní, že ne každý převod jednotlivé věci-součásti zastavené hromadné věci xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxhé větě § 1347 obč. zák. se opírá o myšlenku, že hromadná věc má v čase proměnlivý obsah, a že nemusí ztratit svoji identitu, dojde-li k odloučení, výměně xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xi stádu dobytka.
Zákonodárce použil legislativně nezvyklé slovní spojení „odloučení věci“. Odloučení v běžné řeči používáme ve významu oddělení xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxoli právní skutečnost, jejímž následkem je, že určitá jednotlivá věc přestane být součástí hromadné věci - ať již k tomu dojde na základě právního jednáxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxejčastěji z důvodu změny v osobě vlastníka jednotlivé věci, ale též v případě, že tak určí vlastník), vystoupí tím z nexu zástavního práva?
Občanský xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxx xák. je však koncipováno jako výjimka s ohledem na zvláštní charakter hromadné věci. S názory, které převod bez zatížení umožňují pouze při dodržení prxxxxxx x x xxxx xxxxx x x x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxčiny přináležitosti k věci hromadné.
Zákonodárce umožnil, aby zástavní právo vzniklo přímo k hromadné věci, která je tak primárně zatíženým předmxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xástavní právo k nim ani nevzniká způsoby, které obecně stanoví občanský zákoník, ani k nim obecně stanovenými způsoby nezaniká. Vymazal tvrdí, že v takxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xřitom však opomíjí, že zástavní věřitel má pro tyto případy obranu v pravidlech § 2017 obč. zák. a § 1353 obč. zák.
Samozřejmě je možné, že zástavní věxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xe nexus zástavního práva k hromadné věci neprosadí (zástavní věřitel nemůže mít v zástavě jednu věc vícekrát k zajištění té samé pohledávky). Když se taxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxx xda zanikne i individuálně xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x x x xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxstuje zástavní právo silou zástavního práva k hromadné věci, vystoupí tato jednotlivá věc z nexu zástavního práva, i když není naplněn žádný z důvodů v § xxxx xxxxx xx x xxxx xxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxanovení:
Doposud publikované názory:
1.
DOBROVOLNÁ, Eva. Komentář k § 1354. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xojistné plnění. Toto právo nijak necharakterizuje.
2.
ŠIMEK, Robert. Přímý nárok zástavního věřitele pro případ pojištění zástavy.
Obchodněxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xx x xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxm určeným místem plnění.
3.
VYMAZAL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 228-229
Autor nxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx, Josef. Komentář k § 1354. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. 1. vyd. Praha: Woltexx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx. Komentář k § 1354. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1112
Autor zvažuxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh názorů:
Povaha posílení postavení zástavního věřitele je v literatuře velmi sporná, když existuje mnoho různých přístupů, o žádném z nich nelze říxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxnímu věřiteli, prokáže-li zástavní věřitel pojišťovně včas, že na věci vázne jeho zástavní právo, anebo oznámí-li jí to včas zástavce nebo zástavní dlxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxlu.
Zákonodárce chce zástavnímu věřiteli poskytnout náhradní jistotu, že jeho zajištěná pohledávka bude splněna. Pojistné plnění slouží jako daxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxila-li se nedostatečná jistota. Pojistné plnění tak má povahu věcného surogátu, na který se při splnění zákonných podmínek rozšiřuje existující zástxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxejné atributy, jako zástavní právo, které zatěžuje (zatěžovalo) pojištěnou zástavu. To je důležité zejména s ohledem na jeho pořadí: okamžik vzniku zxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxk chrání zástavního věřitele vůči třetím osobám, kterým byla pohledávka na pojistné plnění zastavena sice ještě před pojistnou událostí, ale až po vznxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxitele, i kdyby mu předtím bylo oznámeno (nebo prokázáno) postoupení či zastavení pohledávky. Pojistitel nemůže zkoumat, zda existuje osoba s lepším pxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxř. zástavní věřitel s přednostním pořadím).
Pravidlo poskytuje zástavnímu xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxvní věřitel nestává věřitelem pohledávky na pojistné plnění (pohledávka tedy nevystupuje z majetku zástavního dlužníka), pak při jejím případném poxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xterý se při splnění zákonných podmínek rozšiřuje existující zástavní právo (se všemi jeho atributy).
K jakému následku vede zcizení záxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxstituty (podle Průvodce rekodifikací):
Doposud publikované názory:
1.
VONDŘICH, Lukáš. Komentář k § 1363. In PETROV, xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxprávněného zcizení je neplatnost smlouvy, přičemž půjde o neplatnost relativní.
2.
KINDL, Milan.
Zajištění a utvrzení dluhů.
1. vyd. Praha: Cx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 313
Autor píše, že následkem porušení zákazu je relativní neplatnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1021
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxmentář k § 1363. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1119
Autor dochází k xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxuře panuje názor, že převod zástavy poté, co bylo zástavci/zástavnímu dlužníkovi oznámeno započetí s výkonem zástavního práva, vede k relativní neplxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxho věřitele, musíme nejprve rozhodnout, zda se jedná pouze o případ absence dispozičního oprávnění převodce, anebo zde přistupuje ještě další skutečxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xednání (§ 1760 obč. zák.).
Domnívám se, že je-li zástavci/zástavnímu dlužníkovi oznámeno započetí výkonu zástavního práva, má to za následek ztráxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi přesto ke zcizení zástavy, není jeho právní jednání neplatné jen z toho důvodu, že není oprávněn se zástavou nakládat (§ 1760 obč. zák.). Nabyvatel všax xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xe právní jednání převodce a nabyvatele bude za určitých skutkových okolností hodnoceno jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a proto absolutně neplatxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxti, bylo by třeba podle § 580 obč. zák. v třeba testovat, zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby bylo zcizovací právní jednání neplatné. Přitom neplatnosx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxligačních, ale též věcněprávních účinků jednání,
b)
námitkou neplatnosti se odstraní toliko obligační účinky.
xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxáva k původnímu zástavnímu dlužníkovi a možnost pokračování již započatého výkonu zástavního práva proti němu. Neplatnost je stanovena na ochranu záxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xemůže neplatnost namítnout; ke schválení může dojít výslovně, nebo to může vyplynout z jeho chování - např. činí kroky vedoucí k uspokojení ze zástavy vxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxl toho, že by odpadly obligační účinky (zcizitel a nabyvatel by se museli vypořádat dle pravidel bezdůvodného obohacení), leč vlastnické právo k zástaxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxěr:
Následkem neoprávněného zcizení zástavy zástavním dlužníkem poté, co mu bylo oznámeno započetí výkonu zástavního práva, není neplatnost práxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxdodržení čekací lhůty?
Související ustanovení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xomentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1438
Autor za vhodnější považuje závěr, že následkem není neplatnost zpeněžení, ale že se má postupovat dlx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxení dluhů.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 265
Autor uvádí, že při předčasném zpeněžení půjde o relativní neplatnost právního jednání.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxeněžení může být jak relativní neplatnost právního jednání, tak i jeho absolutní neplatnost.
Shrnutí publikovaných názorů:
V literatuře bylo x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxího jednání.
Komentář:
Pravidlo v § 1364 obč. zák. po určitý čas suspenduje oprávnění zástavního věřitele zpeněžit zástavu (než uplyne čekací lhxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxru k neplatnosti zcizovacího právního jednání. Důvodem je pravidlo v § 1760 obč. zák., které stanoví, že když není subjekt oprávněn nakládat s tím, co má xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxěžení. Pokud lhůtu nedodrží, nabyvatel získává zástavu od neoprávněného. Převodní smlouva bude platná (nebude-li tu jiný důvod neplatnosti), avšak xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxvatele nutno připomenout pravidlo v § 1366 obč. zák. - rozumný zájemce o nabytí zastavené věci by měl po zástavním věřiteli žádat, aby mu prokázal, že řáxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xbsenci dispozičního oprávnění, ale o případ nedovolenosti, i tak by bylo třeba zacházet s neplatností opatrně. Věc by bylo třeba posoudit nejprve prizxxxxx x xxx xxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxvinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji s odbornou péčí dle § 1365 odst. 1 obč. zák. Prokáže-li zástavní věřitel např. nezbytnost předčaxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxřeným následkem. V jiných případech tomu tak může být s tím, že však vždy půjde o neplatnost, které se bude moci dovolat jen osoba, které čekací lhůta svědxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxí. V Německu má čekací lhůta pouze pořádkový charakter, s jejím nedodržením se pojí pouze povinnost k náhradě škody (§ xxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx6d ABGB).
Následkem nedodržení čekací lhůty může být též vznik povinnosti zástavního věřitele nahradit vzniklou škodu.
Závěr:
Následkem nexxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxého).
Má budoucí zástavní právo přednost před pozdějším zástavním právem jiného věřitele?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxentář k § 1341. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1327
Autor píše, žx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xylo zřízeno později než budoucí zástavní právo. Je-li zřízeno budoucí zástavní právo, dochází totiž ke vzniku příslušného zástavního práva nejdříve xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1358
Autor uvádí, že pravidlo v § 1371 odst. 2 obč. zák. se týká pouze určení pořxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxdlo v § 1371 odst. 2 obč. zák. xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxwer, 2015, s. 60-61
Autor považuje pravidlo v § 1371 odst. 2 obč. zák. za pravidlo řešící časovou kolizi více budoucích zástavních práv.
5.
FIALxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxers Kluwer, 2014, s. 1032
Autor uvádí, že § 1371 odst. 2 obč. zák. stanoví pořadí zástavního práva vzniklého na pozici budoucího zástavního práva vůči xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxř.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1125
Podle autora je v § 1371 odst. 2 obč. zák. upraven pouze střet více budoucích zástavních práv.
Shrnutí puxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxmž střetu se zástavním právem jiného zástavního věřitele se pravidlo netýká. To by znamenalo, že zástavní právo, které vznikne na základě budoucího záxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xráva a vznikem zástavního práva. Pouze Fiala zastává odlišný názor.
Komentář:
Zákoník stanoví, že zástavní právo vzniklé na základě budoucího záxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxiz § 1371 odst. 2 obč. zák.). Přitom působnost tohoto pravidla není omezena pouze na poměry mezi více budoucími zástavními právy, již z jazykového výklaxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx budoucího zástavního práva.
Pokud jde o zápis do veřejného seznamu, soudím, že právní stav je následující: bude-li např. do katastru nemovitostx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xx xxx x. 8. 2019. Tím se co do pořadí prosadí i vůči zástavnímu právu, které zřídil aktuální vlastník zástavy ve prospěch jiného zástavního věřitele např. ke dnx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx právo), k budoucímu zástavnímu právu by se nepřihlíželo. K výše uvedenému srov. též Návod pro správu katastru nemovitostí (účinného od 15. 8. 2017), box xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxvaly z budoucího zástavního práva nebo budoucího výměnku (§ 1341, § 2708 odst. 2 ObčZ), zapíše se jako údaj o pořadí vkládaného práva doba rozhodná pro poxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxerým bylo do katastru zapsáno příslušné budoucí zástavní právo nebo budoucí výměnek). Údaj o pořadí zástavního práva nebo výměnku se zapíše v souladu s xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xebo budoucího výměnku, nebude v návrhu na vklad uvedena.“
Pokud jde o katastr nemovitostí, je třeba dodat, že změnu zápisu z budoucího zástavního prxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxospěch budoucího zástavce).
Opačný názor, který panuje v literatuře, považuji za chybný, když se neopírá ani o text právní úpravy, ani o její účel. Zxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxh, když se zástavní právo nezapisuje do veřejného seznamu, nebo do rejstříku zástav, že zástavní právo vzniklé na základě budoucího zástavního práva mx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xx x xxxx x xxxoucnu nevznikne zástavní právo se zpětnými účinky jeho pořadí. V takovém případě je třeba dát přednost dobrověrnému zástavnímu věřiteli, jehož zástaxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx zástavní právo působí vůči třetím subjektům pouze tehdy, je-li zapsáno ve veřejném seznamu, rejstříku zástav, anebo pokud o něm třetí osoba ví.
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxem věci zákaz zřízení zástavního práva (§ 1309 odst. 2 obč. zák.), jehož porušení utvrdí smluvní pokutou.
Závěr:
Zástavní právo vzniklé na základx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxváno ve veřejném seznamu/rejstříku zástav, prosadí se na jeho základě vzniklé zástavní právo i vůči jiným zástavním právům vzniklým v období mezi zřízxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxtel věděl.
A. Je pro zánik zástavního práva k věci převedené v rámci běžného obchodního styku při podnikání zcizitele důležitá dobrá vírx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxx běžného obchodního styku při podnikání zcizitele důležitá dobrá víra nabyvatele?
Související ustanovení:
Související institxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1450
Autor tvrdí, že dobrá víra nabyvatele se v tomxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxor.cz
[online]. Publikováno 10. 10. 2018 [cit. 2020-02-08]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/vybrane-problexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxtu dalších pravidel a uzavírá, že i v tomto případě je nutné vyžadovat dobrou xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxx xxxxxxxx zdůvodnění uvádí, že když byla zástava převedena v rámci běžného obchodního styku při podnikání zcizitele, zástavní právo zaniká, bez toho, že by se zkxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1043
Autor uvádí, že zánik zástavního práva je v tomto případě obdobou nabytí vlastnixxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx k tomu nevyjadřuje.
5.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1377. In SPÁČIL, Jiří et al.
Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář.
1. vydx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxakcích z dílny Evropské banky pro obnovu a rozvoj, a dovozuje, že dobrá víra nabyvatele není třeba.
Shrnutí publikovaných názorů:
Názory jsou v lxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxbré víry (Tégl), tak těch, kteří ji nepožadují (Richter).
Komentář:
Z věcného záměru občanského zákoníku vyplývá, že při úpravě zástavního práva xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxo obnovu a rozvoj (str. 57 schváleného věcného záměru).
Z čl. 21.1 Vzorového zákona o zajištěných transakcích z dílny Evropské banky pro obnovu a rozxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxřiměřeně obtížné vyžadovat po nabyvateli, aby zkoumal, zda je věc zatížena, a proto se výslovně připouštějí případy, v nichž může zástavní dlužník přexxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxníci se nemusejí zabývat tím, zda je věc zatížena zástavním právem, převodem zástavní právo zanikne.
Lze soudit, že tvůrci text Vzorového zákona znxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxtovat žádné omezující povinnosti zkoumat, zda od podnikatele nabývají zatíženou věc. Argumentovat lze též podporou běžného obchodního styku, který xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxovat posuzováním existence zatížení prodávaného zboží, před ochranou zástavních věřitelů. Ti by si pak již při zřizování zástavního práva k určitým vxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xx xbsažen § 1128, který řeší převod zástavy v rámci běžného obchodního styku při podnikání (tehdy však ještě ne s účinkem zániku zástavního práva, ale jen s xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xe převod či přechod zástavy nijak nedotýká práv zástavního věřitele; ochrana nabyvatele v dobré víře je řešena až v následujících pravidlech. Již od poxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxu občanského zákoníku lze tedy dovodit, že zákonodárce předmětné pravidlo opravdu od počátku koncipoval jako svého druhu legální licenci pro převod vxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx bylo-li by zástavním věřitelem prokázáno, že zástavce/zástavní dlužník pravidlo zjevně zneužívá k dosažení zániku zástavního práva. Pak nelze vyloxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x x xxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx podnikání, získává nabyvatel věc nezatíženou zástavním právem bez ohledu na existenci dobré víry.
B. Vede vrácení zástavy zástavnímu dlužníkovi xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
Doposud xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1449
Autor dovozuje, že k zániku zástavního práva v komentovaném případě nedojde, jestliže zástavní věřitel předá zástavx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx
xx
xxxxxxL, Lukáš. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 370-371
Autor píše, že vrácení zástavy musí zahrnovat i vxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxcitu zástavního práva, nesměřuje však k zániku zástavního práva.
3.
FIALA, Josef. Komentář k § 1377. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx je předání předmětu zástavy zástavnímu dlužníkovi, aniž by se blíže zabýval povahou tohoto aktu.
4.
RICHTER, Tomáš. Komentář k § 1377. In SPÁČILx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xrávo zřízené odevzdáním věci nemůže trvat, pokud odevzdání zástavy pominulo, a zastavení věci přestalo být tudíž patrné. Dokonce uvádí, že zástavní pxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxtatek názorů, abychom mohli učinit závěr, který převažuje. Zaznívají jak ty, že vrácení musí být doprovázeno i vůlí způsobit zánik zástavního práva, txx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxh předpokladem pro vznik zástavního práva, je ztráta tohoto znamení publicity důvodem pro zánik zástavního práva, i když pohledávka nadále trvá. Samoxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxm. Stačí, aby zástavní věřitel měl vůli vrátit zástavu, nemusí však mít vůli způsobit tím též zánik zástavního práva. Soudím, že jde však o tak závažný náxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xe však již o omylu (nerozhoduje, zda má zástavní věřitel pohledávku za zaniklou, a proto zástavu vrací) - viz WIEGAND, Wolfgang. Komentář k § 1253. In
J. vxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxlákání zástavy zástavcem/zástavním dlužníkem vede k zániku zástavního práva - viz OGH 7 Ob 599/85).
Zástavní věřitel musí zástavu vrátit dobrovolxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxtel zástavu ztratí, nebo je mu odcizena. Zamění-li zástavní věřitel zástavu s jinou věcí a domnívá se, že nevrací zástavu, ale předává zástavci/zástavxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx učiněná výhrada, že i přes vrácení věci nemá zástavní právo zaniknout. Podle německé právní úpravy taková výslovně učiněná výhrada jeho zániku nezabrxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx
x rakouské judikatuře se dovozuje, že pro účinnost výhrady je důležité posouzení, na jak dlouho se zástava vrací zpět do moci zástavce/zástavního dlužnxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxx2). Výhradou si zástavní věřitel musí vyhradit moc nad věcí a dispoziční oprávnění (HINTEREGGER, Monika. Komentář k § 467. In KODEK, Georg, SCHWIMANN, xxxxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx je zástavnímu dlužníku přenechán na krátký čas zastavený automobil, je-li označen jako zastavený a dokumenty od vozidla zůstanou u zástavního věřitexx xxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxdu zanikne, zástavní věřitel však bude mít obligační právo na znovuzaložení zástavního práva (viz HINTEREGGER, Monika. Komentář k § 467. In KODEK, Geoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxího připustit, že by při (okamžitém) vrácení věci do jeho moci mohlo zástavní právo přetrvat a působit vůči třetím osobám. To by zcela znehodnotilo účel xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xástavního práva? Případ bych zasadil do kontextu s regulací jiného způsobu vzniku zástavního práva k movité věci - označení znamením. V § 1317 odst. 2 obxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxové, když se poskytuje ochrana dobrověrným třetím osobám. Klade se otázka, zda má odstranění znamení vést ke slabšímu následku než např. dočasné vrácexx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xlužník věc u sebe (např. ji potřebuje ke svému podnikání). Pak se však nabízí volba jiného způsobu vzniku zástavního práva - zápis do rejstříku zástav.
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxavnímu dlužníkovi vyhradí, že vrácení nemá vést k zániku zástavního práva, přičemž takové vrácení je pouze krátkodobé, za účelem, který nelze naplnit xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xapř. vydání akcií zástavci/zástavnímu dlužníkovi za účelem provedení převodního rubopisu (obdobně Hampl, s. 1449).
Závěr:
Vrácení zástavy záxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxdit, že vrácení nemá vést k zániku zástavního práva, je-li takové vrácení pouze krátkodobé, za účelem, který nelze naplnit jinak. Pak sice zástavní práxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xapír?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 979, 1395, 1396 obč. zák.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x x395. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1377.
Autor píše, že je možnx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxna může být i nehmotná movitá věc, jako příklad uvádí výslovně zaknihovaný cenný papír.
3.
ZAJÍC, Jaromír. Zadržovací právo k zaknihovaným cennýx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xplnit ten, kdo má v konkrétním okamžiku faktickou moc nad zaknihovaným cenným papírem (např. věřitel vedoucí zaknihovaný cenný papír na účtu vlastníkxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xluwer, 2015, s. 169
Autor pouze konstatuje, že zadržena může být movitá věc, blíže se však dané problematice nevěnuje.
5.
FIALA, Josef. Komentář k x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx 1070
Autor bez bližšího zdůvodnění uvádí, že zadržena může být movitá věc hmotná i nehmotná (cit. „není však nepředstavitelné ani zadržení věci nehmoxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx, 2014, s. 268
Autor bez argumentace tvrdí, že zadržovací právo může být uplatněno pouze k hmotné movité věci.
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x. 1143
Autor píše, že zadržovací právo může vzniknout pouze k hmotné movité věci. Svůj závěr podporuje jazykovým výkladem slov „mít u sebe.“
8.
JEŽxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx
xxtor uvádí, že u zaknihovaných cenných papírů je zadržovací právo osoby vedoucí evidenci spíše vyloučeno ustanovením § 1396 odst. 2 („zadržet cizí věc nxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxtění v novém občanském zákoníku.
1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 133 a násl.
Autor v textu píše o movité věci, nezabývá se tím, zda lze zadržovací právo poxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxupí. Ani jeden ze závěrů nelze označit za převažující.
Komentář:
Jazykovým výkladem § 1395 obč. zák. dovodíme, že zaknihovaný cenný papír může býx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xx či není prostor pro teleologickou redukci daného pravidla a položit si otázku, zda je opravdu smyslem zadržovacího práva, aby bylo užíváno i ve vztahu k xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxotlivé předpoklady vzniku zadržovacího práva (viz níže), je třeba (v souladu se Zajícem) předeslat závěr, že povaha nehmotné věci obecně nevylučuje uxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx x xxxx xizí movitou věc.
Věřitel má věc ve své moci a může zabránit tomu, aby s ní kdokoli jiný (včetně dlužníka) nakládal. Je zjevné, že tu nejde o pouhé fyzickx xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxlo. Tuto povinnost zákoník popisuje jako povinnost vydat věc. Přitom nejde toliko o vydání věci ve smyslu věcněprávním (§ 1040 obč. zák.). Může jít napxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxst vůči dlužníkovi, která by znemožnila jeho zajištění, přesto se nedostane do prodlení. Ve vztahu k zaknihovaným cenným papírům jde především o odmítxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxerou vznáší Ježek: zda věřiteli brání zadržet zaknihovaný cenný papír pravidlo v § 1396 odst. 2 obč. zák., neboť je mu uloženo, aby s ním naložil způsobex xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxnem dlužníka ohledně nakládání s věcí. Zákoník potlačuje pouze věřitelovu povinnost vydat věc (v širším slova smyslu), nepotlačuje však jeho jiné povxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxihovanému cennému papíru je zřejmé, že poté, co dá jeho vlastník např. pokyn k převodu, nemůže být zadržovací právo uplatněno, ledaže je ujednáno jinakx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xokyn aktivující negativní předpoklad v § 1396 odst. 2 obč. zák.
Závěr:
Zaknihovaný cenný papír je způsobilým předmětem zadržovacího práva, a to nxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxovaných cenných papírů).
Lze se zříci dědického práva k určité věci?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1475, 1484, 14xx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1461.
Autor uvádí, že se lze zřeknout dědického práva i k určitému předpokládanému majetku v pozůstalosti (napxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxem zřeknutí se není, půjde zároveň o zřeknutí se poměrné části dědického práva, přičemž poměr bude určován poměrem obvyklých cen majetku v pozůstalostxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx10-06]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-64323670-vybrane-instituty-dedickeho-prava
Autorky uvádějí, že dědic se smlouvou může xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxše předpokládat (v rámci zásady autonomie vůle stran) kladný závěr.
3.
FIALA, Roman, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 1484. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Lxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx v níž se uvádí, že zřeknutí se dědického práva se může týkat i jen určité věci z pozůstalosti. Nenalézají zákonnou překážku, která by tomu bránila, a vychxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxa k části pozůstalosti.
4.
HOLÍKOVÁ, Lenka. Možnosti dispozice dědiců s dědickým právem.
Ad Notam.
2015, č. 3, s. 18 a násl.
Autorka pouze cituje pxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 45
Autoři bez bližší argumentace píší, že se potenciální dědic může zříci dědického práva, případně nepominutelný dědic xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxr, 2014, s. 41
Autor nejprve konstatuje, že není možné zříci se dědického práva k určité věci, a to s ohledem na § 1475 odst. 1 obč. zák. (dědické právo je pxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxentech na celé pozůstalosti, nýbrž mezi ně rozdělí věci ze své pozůstalosti a dědické podíly dědiců se budou rovnat poměru obvyklých cen jim přidělenýcx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx x x xxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxat vždy pouze celku, ale že dědického práva se lze zříci i zčásti, a dokonce se lze zříci i jen určité věci (např. zřeknutí se dědického práva ohledně jedné xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxl může být představován určitým zlomkem nebo určitou věcí.
8.
JARKOVSKÁ, Barbara. Instituty dědického práva (zřeknutí se dědického práva, vzdáxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxclanky/instituty-dedickeho-prava-zreknuti-se-dedickeho-prava-vzdani-se-dedictvi-zcizeni-dedictvi-93263.html
Autorka uvádí, že presxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxze kvótu či i určitou věc.
Shrnutí publikovaných názorů:
Při hledání odpovědi na předloženou otázku panuje v literatuře určitá zdrženlivost, byx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xebo komentář Roučka a Sedláčka, což činí Muzikář).
Komentář:
Ustanovení § 1484 odst. 1 obč. zák. připouští uzavření smlouvy mezi zůstavitelem a pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxitele (§ 1479 obč. zák.). Dědické právo je subjektivním právem dědice buď na celou pozůstalost, anebo na poměrný podíl z ní (§ 1475 odst. 1 obč. zák.). Txxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxva z určitého xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxickou aplikaci podmínek § 1484 obč. zák. (zejména jde o nutnost dodržení formy notářského zápisu).
Nejprve musíme odpovědět na otázku, zda je přípxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxt. 1 obč. zák.). Částečné zřeknutí se dědického práva je tedy přípustné, pokud dědictví zůstává nedotčeno ve své celistvosti. Tak je tomu např. při zřexxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx díl, zřeknutí se zde může směřovat i k poměrnému snížení tohoto práva (např. u zletilého nepominutelného dědice ze čtvrtiny na osminu apod.).
Částexxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx-li více dědiců, dělí se dle ideálních částí, dle kvót, což má zvláštní význam v případě pasiv zemřelého). Proto je zásadně nepřípustné zřeknout se dědixxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxtutio ex re certa), je vyloučeno i zřeknutí se dědického práva s tímto obsahem (concessio rei certae).
Není však vyloučeno, aby došlo ke konverzi dohxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxdatná hodnota této jednotlivé věci k hodnotě celé pozůstalosti.
Na závěr je nutné vysvětlit, jak je to s odkazem Muzikáře či Kittela na komentář Roučxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxobraz v § 551 o. z. o. (což je dodnes s drobnou změnou stále platné a účinné pravidlo v rakouském ABGB). I v tomto pravidle jde o zřeknutí se dědického práva xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxkému. Díl třetí. Praha: V. Linhart, 1936, s. 69), stejně jako např. Handl (In KLANG, Heinrich et al. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuchx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xbírce Gl. U. pod č. 7618, který měl zřeknutí se dědického práva k určité věci aprobovat.
Skutkově šlo v rozhodnutí o to, že rodiče nevěsty přislíbili dxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxlacení 3 z věna, které bylo součástí pozůstalosti po jejich dceři. Pozůstalý manžel se bránil a tvrdil, že o své ženě již před svatbou slyšel, že je slabá a xxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxat zpět. Toto bylo prokázáno a soud dohodu posoudil jako jednání, kterým se rodiče vůči svému zeti zřekli jakýchkoli práv na vrácení věna po zemřelé dceřxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xyla následující: je-li přípustné zříci se zcela dědického práva dle § 551 AGBG, je jistě možné zříci se mezi dědici předem nároku na vydání určitého předxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xědického práva ve smyslu smlouvy uzavřené mezi zůstavitelem a potenciálním dědicem. Novější rakouská literatura již toto rozhodnutí nepřipomíná a o xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxoumat, zda smlouva nesměřuje ke zřeknutí se poměrné části dědického práva (a dojde ke konverzi právního jednání). K určení poměrné části je pak směrodaxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxení:
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx xx xx xx xxx xxx
xxxxxxx xe po podrobné argumentaci přiklání k závěru, že soukromou závěť není nutné opatřit datem, že absence datace automaticky nezpůsobuje neplatnost závětx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx x xxx
xxxxx xxxxxx xx xodle občanského zákoníku není datace obligatorní náležitostí závěti.
3.
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx7, s. 1473-1475
Autor píše, že závěť nemusí obsahovat den, měsíc a rok, kdy byla pořízena, i bez toho je platná. Upozorňuje však na praktické problémy, xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 94
Autoři tvrdí, že datum závěti je nexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx Praha: C. H. Beck, 2014, s. 59
Autoři uvádějí, že když zůstavitel pořídil jen jednu závěť, není zřejmost dne, měsíce a roku, kdy byla závěť pořízena, poxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x § 1494. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. xx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx bylo.
Shrnutí publikovaných názorů:
Až na Fialu s Beerovou se všichni shodují, že datum není obligatorní náležitostí závěti a že absence data nexxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxěť musí být datována (tím pádem ani s absencí data výslovně nespojuje neplatnost závěti). Jediné, co v zákoníku nalezneme, je
a)
kolizní pravidlo pro xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x
xx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxejí právní účinky závěti (obojí viz § 1494 odst. 1 obč. zák. druhá věta).
Toto je výrazný odklon od předchozí právní úpravy, neboť v § xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxlo nezpochybňovala (viz R 44/99, R 25/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1454/2005).
Požadavek na uvedení data bx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxledkům má závěť vést? Odpověď na tuto otázku je záporná. Jsou případy, v nichž vůbec nepotřebujeme vědět, kdy byla závěť pořízena, jsou případy, v nichž xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxr, že datum pořízení je vždy obligatorní náležitostí závěti, argumentují právní jistotou (s. 94). Na mysli však mají spíše bezpečí právního styku, což xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xda zůstavitel byl ke dni pořízení závěti k tomu způsobilý (s. 93). Jejich argument však neobstojí v širším kontextu. Člověk musí být způsobilý k jakémukxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xevede to samo o sobě k jeho zdánlivosti či neplatnosti (výjimku tvoří směnečné právo - směnka cizí i vlastní musí obsahovat datum a místo vystavení).
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxutní neplatnost právního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1083/2002), avšak není-li nezpůsobilost zůstavitxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx Na okraj dodávám, že neplatí, co píše Němcová o zatížení důkazním břemenem (s. 728) na základě inspirace z německé právní úpravy, neboť tam existuje pro xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x § 2247. In REBMANN, Kurt, SÄCKER, Franc Jürgen, RIXECKER, Roland et al.
Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 9. Erbrecht.
C. H. Beckx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xávěť pořízena. Mohou však nastat případy, v nichž to nutné je. Na ty pamatuje pravidlo v § 1494 odst. 1 obč. zák. [viz výše bod b)]. Pokud by zůstavitel v záxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxkázat určit, o kterého potomka se jedná, má-li jich více (i zde by však záleželo na dalších okolnostech).
V xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxu rozhodnout, zda byl zůstavitel způsobilý k pořízení závěti (srov. MUZIKÁŘ, Ladislav. Závěť.
Zpravodaj Jednoty českých právníků.
2013, č. 2, s. 39)x xx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxík tu však míří na jiné případy (arg. použitím slov „účinky závěti“ ne „platnost závěti“, viz výše). Zavádějícím se mi jeví též příklad uváděný M. Muzikáxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx, že zůstavitel tuto závěť pořídil jako nezletilý, tedy jako osoba nezpůsobilá pořídit závěť. Takovou závěť považuje za neplatnou. Copak však pouze nexxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxatnosti závěti.
Závěr:
V závěti nemusí být uvedeno datum, kdy byla pořízena. Uvedení data lze však doporučit, neboť jsou speciální případy, v nicxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxografní závěti?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 1533 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikací):
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxý zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1503.
Autor píše, že podpisem může být i uvedení pouhého příjmení či jména, za podpis však nelzx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 178.
Autoři připouštxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx. zák.). V přehledu judikatury odkazují na prvorepublikové rozhodnutí (Vážný 6437), podle kterého postačil podpis pouhým křestním jménem.
3.
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxím. V pořádku je dle jejich názoru i podpis zkratkou jména a celým příjmením, případně pouze příjmením. Nepostačuje však uvedení pouze křestního jména xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xosef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 129.
Autoři o obsahu podpisu nic neuvádějí, xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxtavitele.
5.
KARHANOVÁ, Martina. Podpis, jeho forma a umístění, aneb podpis jako podstatná náležitost právních úkonů (zejména závěti) ve svěxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xebo použití uměleckého pseudonymu.
6.
BEDNÁŘ, Václav.
Testamentární dědická posloupnost.
1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011, s. 76-77.
Autor xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x odkazuje k rozhodnutí Nejvyššího soudu R 13/2010.
Shrnutí publikovaných názorů:
Publikované názory se většinou shodují na tom, že nejbezpečnxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxožňuje-li identifikaci zůstavitele. Publikující autoři též unisono odmítají uznat za podpis text, který neobsahuje jméno nebo příjmení a pouze oznaxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxou a bez svědků), musí ji vlastní rukou též podepsat (§ xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxm samozřejmě tradičně rozumíme vypsání křestního jména a příjmení podepisujícího. To je nejbezpečnější a doporučeníhodné řešení, není však jediné.
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxci), což v praxi vede k užití podpisu s jiným obsahem - např. podpis pouze křestním jménem, nebo pouze příjmením, podpis pseudonymem, podpis přezdívkoux xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxvat za naplnění požadavku § 1533 obč. zák.?
Je třeba vyjít z účelu podpisu u závěti. Obecně lze za hlavní funkci podpisu v soukromém právu považovat fxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxsání a na vlastnoruční podpis další důležitou funkci: mají umožnit zjištění identity pořizovatele (má jít o garanci před falšováním); písmo proto musx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxcházet v jejím závěru. Je třeba připomenout i § 574 obč. zák., který stanoví, že na právní jednání (tedy i závěť) je třeba spíše hledět jako na platné než jxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xodpis může obsahovat cokoli, co bez pochybností umožní identifikovat pisatele a zároveň to splňuje i další funkce podpisu. Tomuto požadavku může dle oxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxe k dědici („Tvůj otec“, „Tvůj bratr“ apod.), jak je ostatně v korespondenci mezi blízkými lidmi či přáteli běžně zvykem.
Česká judikatura založená xx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxově zakládat na jménu zůstavitele, přičemž argumentačně odkazuje k prvorepublikové právní úpravě. Nejvyšší soud rozhodl, že podpis v závěti musí obsxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxující (R 13/2010). Argumentace Nejvyššího soudu odkazem na prvorepublikovou právní úpravu však neobstojí. V § 578 o. z. o. se požadoval podepsání závxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx xx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x 579 o. z. o. je totožný s požadavkem na podpis jménem dle § 578 o. z. o., byť to není v § 579 o. z. o. uvedeno výslovně. V současné právní úpravě však není a anx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx x xxxx xxxx xák. xxxx xxxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx se do zahraničí, požadavky na podepsání vlastnoruční závěti se sice různí, funkčně se však postupuje obdobně. V Rakousku zákoník výslovně požaduje, axx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx soud nejenže dovodil, že nemusí jít vždy o jméno a příjmení, ale postačí i jen křestní jméno, umožňuje-li identifikovat pisatele (rozhodnutí OGH ze dne xx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xznačení rodinné příslušnosti („Vaše matka“ - viz rozhodnutí OGH ze dne 10. 12. 1954, sp. zn. 1 Ob 899/54) nebo uvedení iniciálů („M. P.“ - viz rozhodnutí Oxx xx xxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xřípad postaven najisto přímo v textu občanského zákoníku. Podle § 2247 odst. 3 BGB by měl podpis obsahovat křestní jméno a příjmení zůstavitele. Podepíxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx úprava vykazuje co do textu pravidla největší podobnost s naší právní úpravou: čl. 505 ZGB stanoví, že závěť musí být vlastní rukou podepsána. Výslovně xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xederální soud v roce 1931 (rozhodnutí z 13. 2. 1931, publikované v BGE, svazek č. 57, řada II, s. 15, text dostupný zde: http://servat.unibe.ch/dfr/pdfxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxd je ve Švýcarsku zastáván doposud (srov. např. BIZZARRO, Matthias. Mängel handschriftlicher Testamente.
Aktuelle Juristische Praxis
. 2016, č. 11, xx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxavku vyhovuje uvedení plného křestního jména a příjmení, může mu ale dle okolností vyhovět např. i pseudonym, uvedení pouze křestního jména zůstavitexxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xejvyššího soudu.
Musí svědek allografní závěti znát jazyk, v němž je závěť sepsána?
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxté allografní závěti.
Bulletin advokacie.
2018, č. 12, s. 63
Autor kritizuje rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS 21 Cdo 2704/2017) a píše, že svědci nemxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
xUZIKÁŘ, Martin. Komentář k § 1539. In PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, sx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx Z odkazu na pravidlo v § 1535 obč. zák. lze soudit, že oním projevem vůle myslí samotnou závěť.
3.
FIALA, Roman, BEEROVÁ, Kamila. Komentář k § 158xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx píší, že osoby neznalé jazyka, v němž zůstavitel projev vůle učinil, jsou vyloučeny ze svědectví z toho důvodu, že nemohou projev vůle zůstavitele přímx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxcké právo v praxi.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 64
Autoři pouze přepisují text § 1539 odst. 2 obč. zák., jeho výklad neprovádějí.
5.
ŠEŠINxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx
x. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 139
Autoři uvádějí, že svědkem nemůže být osoba, která není znalá jazyka, v němž se projev vůle činí, protože kdyx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxlikované literatuře pouze Bednář xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxář:
Závěť může mít různou formu a podle ní se též liší požadavky na osobu svědka. V případě prosté allografní závěti platí, že svědek osvědčuje, že před xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x což byla ústní formule, v níž zůstavitel před svědky prohlašoval obsah testamentární listiny za svou poslední vůli (viz HEYROVSKÝ, Leopold.
Dějiny a sxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx x x xxxx obč. zák. 1964).
Svědci neosvědčují, co je obsahem závěti, nemusejí znát ani její obsah. Jejich úkol je jiný - dosvědčit, že zůstavitel učinil projex xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxkem nemůže být osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí, je zjevné, že pod obecné označení „projev vůle“ je txxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xedosvědčuje, co je obsahem závěti, listinu, v níž je zachycena nemusel vůbec číst, proto by bylo absurdní požadovat, aby znal jazyk, v níž je sepsána. Přxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx že povolaní závětní dědici hovoří toliko anglickým jazykem), zůstavitel však může své prohlášení dle § 1534 obč. zák. činit česky a je důležité, aby svxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx vnímají projev vůle, jehož obsahem je závěť a dosvědčují její obsah. Pak je logické, že musejí znát jazyk, v němž k nim zůstavitel promlouvá. To samé platx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx zůstavitele se nerozumí jeho mateřský jazyk, ale jakýkoli jazyk, v němž došlo k potvrzení podle § 579 ABGB (pravidlo pojednávají o prosté allografní záxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxags- und Universitätsbuchhandlng, 2010, s. 1111).
Nutno však upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx se tak jen dohadovat, co soud k danému závěru vedlo.
Závěr:
Svědek prosté allografní závěti nemusí znát jazyk, v němž je závěť sepsána; musí však znxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxít právnická osoba?
Petr
Bezouška
Související ustanovení:
§ 163, 458, 1584 obč. zák.
Související instituty (podle Průvodce rekodifikxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xichal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1548.
Autor píše, že smyslem zákona není zamezit,aby zůxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 288
Autor se vxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxěncem. Není možné dovodit, zda na základě toho vylučuje z pozice dědiců právnické osoby.
3.
SVOBODA, Jiří, KLIČKA, Ondřej.
Dědické právo v praxi.
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xždy pouze prostřednictvím zástupce. Přesto tvrdí, že dědickou smlouvu na straně dědice může uzavřít i právnická xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV (§ 1475-1720).
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 209
Autor píše, že stranou dědické smlouvy může být i prxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxrní, ale spíše se přiklánějí k tomu, že je možné, aby právnická osoba uzavřela dědickou smlouvu.
Komentář:
Dědická smlouva je (staro)novým dědickxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxlučuje možnost zastoupení, ať již zákonného, smluvního nebo z rozhodnutí soudu.
Problém u právnických osob vzniká v důsledku toho, že nový občanskx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xák.), avšak sama o sobě nemá žádnou vůli. Za právnickou osobu rozhodují a její vůli nahrazují členové jejích orgánů (§ 151 odst. 1 obč. zák.). Jednání člxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
Jelikož důvodová zpráva vůbec nesignalizuje záměr omezit možnost uzavřít dědickou smlouvu pouze pro fyzické osoby, lze konstruovat hypotézu, že xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxí následující argumenty.
1) Obecně platí, že dědicem může být jak člověk, tak právnická osoba. Za dědice lze dokonce povolat i právnickou osobu, ktexx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxd bránit tomu, aby byla právnická osoba povolána za dědice dědickou smlouvou.
2) Požadavkem na osobní jednání zůstavitele zákonodárce zdůrazňuje xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxvidlo neplní ve vztahu k dědici, který tuto odpovědnost nemá. Spatřujeme-li účel pravidla rovněž ve snížení nebezpečí, aby zástupce zfalšoval zůstavxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxu (stále stejná osoba), ať již na něj pohlížíme jako na zástupce nebo xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxvření dědické smlouvy členem statutárního orgánu právnické osoby vůbec není porušením zákona. Jeho zástupčí oprávnění je koncipováno jako generálnx xx xxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxtvrzenou výše uvedenou hypotézu a držíme-li se jazykového výkladu § 1584 odst. 2 obč. zák., pak jakékoli zastoupení právnické osoby při uzavírání dědxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxní vedlo k závěru o neplatnosti právního jednání? Z výše podaného (bod 2) vyplývá, že takový účel tu není, jedná-li za právnickou osobu člen jejího statuxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxnická osoba může se zůstavitelem uzavřít dědickou smlouvu.
Jak se určuje volná čtvrtina pozůstalosti u dědické smlouvy?
Petr
Bezxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxvané názory:
1.
BEDNÁŘ, Václav. Dědická smlouva a některé problémy při jejím uzavírání, zejména pak problematika výkladu § 1585 odst. 1 o. z.
Bullxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xx
xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xni své smrti. V dalším textu se blíže určení této čtvrtiny již nevěnuje.
2.
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx x549.
Autor upřednostňuje gramatický výklad, podle něhož musí zůstat volná čtvrtina aktiv pozůstalosti, bez zohlednění pasiv a povinného dílu. Důraxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxx, Jiří, ANTLOVÁ, Nikola. Dědická smlouva - střet záměru zákonodárce s realitou. In: [online]. Publikováno 27. 6. 2016 [cit. 2017-10-1xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxobně kloní k řešení, v němž se od pozůstalosti odečtou dluhy (včetně všech dluhů dědictví) a povinné díly nepominutelných dědiců. Z takto zbylé „čisté“ xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxx
xx xxxxxx
xxxxx xx xx xx xx an.
Autor představuje různé přístupy k řešení nastíněného problému, přičemž je zjevné, že se spíše kloní k variantě vypočíst volnou čtvrtinu z čisté pxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx Petr. Komentář k § 1585. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxné povinné díly.
6.
DVOŘÁK, Jan. Komentář k § 1585. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al. xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xeště dluhy zůstavitele vzniklé jeho smrtí (§ 1701 odst. 2 obč. zák.). O tom, které dědice tíží povinný díl, nic neuvádí.
Shrnutí publikovaných názoxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxrtiny. Zdá se, že v poslední době začínají spíše převládat názory pro zohlednění případných povinných dílů.
Komentář:
Dědická smlouva je právním xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxe i po uzavření dědické smlouvy nadále za svého života nakládat se svým majetkem - viz § 1588 odst. 1 obč. zák.). Zákonodárce stanoví pro dědickou smlouvu xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx Obecně můžeme říci, že čtvrtina pozůstalosti je volná, pokud o ní může zůstavitel pořídit podle zvlášť projevené vůle (závětí). Když o ní však nepořídíx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx nemusí to představovat problém, neboť je připuštěna konverze na závěť.
Zásadní je tedy otázka po smyslu (účelu) daného omezení: proč nemůže zůstavxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxcí svobody. Uzavřením dědické smlouvy se totiž zůstavitel své testovací svobody vzdává. Nemůže od smlouvy dle libosti odstoupit, nemůže ji odvolat taxx xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxit dědice závětí (bez ohledu na to, zda skutečně tento dědic něco získá, neboť bude poměrně obtížen dluhy i povinností vyplatit povinný díl), nebo zda zaxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xiž ze zákona omezena právy nepominutelných dědiců (§ 1642 an. obč. zák.). Požaduje-li zákoník, aby měl zůstavitel právo rozhodnout o čtvrtině pozůstxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxx. zák. se lépe dosáhne tehdy, bude-li moci zůstavitel rozhodnout bez omezení daném jak dědickou smlouvu, tak právy nepominutelných dědiců. Uvedu to nx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xiní 160.000 Kč, pasiva 40.000 Kč, čistá pozůstalost je 120.000 Kč, povinný díl nezletilého syna činí 45.000 Kč ( z 60.000 Kč). Určíme-li volnou čtvrtinu x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x x x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxdnotě, neboť závětní dědic se podílí na úhradě povinného dílu (-11.250 Kč); zůstavitel závětí ovlivnil 18.750 Kč (což je lehce nad 1/10 aktiv pozůstaloxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x x 22.500 Kč. Zůstavitel tak závětí ovlivnil pouze 13.125 Kč (což je cca 1/12 aktiv pozůstalosti).
Naplnění požadavku § 1585 odst. 1 obč. zák. tak lxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxradu povinného dílu pouze nad volnou čtvrtinu (dojde k poměrnému snížení). Samozřejmě jde o určení vnitřních podílů na úhradě povinného dílu, neboť ve xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx dědice.
Tento závěr potvrzuje i důvodová zpráva k příslušné pasáži návrhu občanského zákoníku:
„Má-li být tato část pozůstalosti- volná tak, aby o xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxzí k němu při výkladu § 1253 ABGB, který byl inspiračním zdrojem pro text § 1585 obč. zák., i část rakouské doktríny (např. JUD, Brigitta. Schenkung auf dex xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxliches Recht. Band VI. Erbrecht. 5. Auflage. Wien: Verlag Österreich, 2014, s. 90-91) a kloní se k němu i rakouský Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí OGH ze xxx xxx xx xxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xxxx xx xxxx2013 Sb.) a ne pouze z aktiv pozůstalosti. Jednoduše řečeno - proč se má testamentární dědic volné čtvrtiny podílet na úhradě dluhů, když se nepodílí na úxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí na dědice bez rozlišení, z jakého titulu se osoba stala dědicem). Je tomu proto, že kdyby to byl pouze smluvní dědic, který sám ponese povinnost k úhradě xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxat na příkladu:
Zůstavitel si krátce před svou smrtí vezme úvěr ve výši 3 mil. Kč, za který si pořídí pozemek ve stejné hodnotě. Jeho ostatní majetek má xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxtinu. Nepominutelní dědicové nejsou. Když by se kamarád nepodílel na úhradě dluhů, získal by 1 mil. Kč, manželka by však nezískala nic, přestože čistá hxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xnevýhodnit, čímž by se de facto popřel zákaz jednostranného zrušení dědické smlouvy. Někdo by mohl namítnout, že zůstavitel může za svého života s majexxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxná čtvrtina).
Závěr:
Volná čtvrtina se spočítá z čisté hodnoty pozůstalosti, přičemž závětní dědic této volné čtvrtiny se sice ve vnějším vztahu x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xule.
Z jakého titulu může věřitel vymáhat splnění dluhu, došlo-li k odkazu dluhu?
Související ustanovení:
Souvixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1570
Autor píše, že kdyby zůstavitel tento odkaz xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxstavitele.
2.
BÍLEK, Petr. Komentář k § 1616. In FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír et al.
Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentxxx
xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xůvodního titulu.
3.
ŠEŠINA, Martin. Komentář k § 1616. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef et al.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV xx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxsem, protože jeho pohledávku za zůstavitelem by, nebýt tohoto odkazu, hradili dědici společně a nerozdílně a třeba by ji uhradili snáze než osoba, kterxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxl při uplatňování své pohledávky, může žalovat na zaplacení zbytku, který by hradili dědicové.
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxst vymáhat pouze pohledávku z titulu odkazu.
Komentář:
V pravidle § 1616 obč. zák. je upraven
legatum debiti
(zůstavitel jinému odkazuje, co mu sxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx xx xx xx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxavitele dostane určitého majetkového prospěchu (§ 1597, § 1599 obč. zák.).
Při odkazu dluhu odkazuje zůstavitel odkazovníku pohledávku, kterou mx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxtář k § 665. In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír et al.
Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému.
Díl třetí (§§ 531 až 858). Prahax xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxuž je obtížený odkazem obligačně zavázán) a k jeho změně. Zůstavitel však nemůže změnu dluhu sám jednostranně (bez souhlasu věřitele) způsobit.
Spxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx bürgerlichen Gesetzbuch.
4. Aufl. Wien: Manz, 2015, § 665) - odkazovník má dva právní tituly, kterými může podepřít své právo na plnění:
a)
původní pxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xohledávka vůči osobě odkazem obtížené (viz § 1477 odst. 1 obč. zák.).
Odkazovník má na výběr, z jakého titulu svoji pohledávku uplatní. Plnění se mx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxe kombinovat výhody, které mu poskytuje odkaz a původní právní titul (SPRUZINA, Claus. Komentář k § 665. In KLETEČKA, Andreas, SCHAUER, Martin et al.
ABxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxužil, může zbytek dožalovat z původního právního titulu. I když odkaz poskytuje vždy určitou výhodu, důvodem, proč nejít cestou odkazu, může být např. xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxitel vůči xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xluhu (ledaže není dluh dostatečně určitě vyjádřen). Rouček píše, že
„základem povinnosti osoby obtížené plniti legatum není causa dluhu, nýbrž nařízxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx Byl-li by však zůstavitel ohledně existence dluhu v omylu, pak by se mohl obtížený odkazem bránit. Pokud by zůstavitel při zřizování odkazu věděl, že dlxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxího titulu, nebo z titulu odkazu.
Musí odkazovník vydat i plody z odkazu, aby se zbavil povinnosti příspěvku do pozůstalosti?
Souvisexxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
ČERNOCH, Radek. Plody a užitky v § 1630 odst. 2 ObčZ.
Právní rozhledy.
2019, č. 4, s. 133 an.
Autor píše, že odkazovník musí vydat nejen užitky, ale i ploxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx xxx, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír at al.
Občanský zákoník. Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1578
Autor se drží textu zákona, píše o zohlednxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xědické právo (§ 1475-1720). Komentář.
1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 370
Autor se drží textu xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxx xxxxxx x. H. Beck, 2014, s. 129
Autoři pouze přepisují text § 1630 odst. 2 obč. zák., jeho výklad neprovádějí.
5.
ŠEŠINA, Martin. Komentář k § 1630. In ŠVESxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx