150/2002 Sb.

Soudní řád správní: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxx xxxx
xxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxx
xxxxx
Rigel,
Ph.D.
Doc. JUDr.
Vojtěch
Šimíček,
Ph.D.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
HLxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xx x xx x xx x xx xx xxx x xx xx xxxx x xxx xx xx4
Související předpisy:
zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů, OSŘ
Komentář:
Toto ustanovení vymezuje (pozitivním způxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxo dále v textu, také jsou) předmětem úpravy ze strany jiných právních předpisů.
Naznačenému (pozitivnímu) vymezení rozsahu působnosti SŘS odpovídx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
Obě písmena komentovaného ustanovení jsou k sobě ve vztahu kumulativním (i bez užití spojky „a“), pročež je třeba je pojímat jako celek.
K písm. a):
x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xejména v § 4 SŘS; problematika
příslušnosti
zejména v § 7 (srov. komentář k § 4 a § 7 SŘS). Tradičně se v souvislosti s příslušností rozlišuje příslušnost xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx v kterékoliv jiné procesní oblasti, je nutno nejdříve kladně odpovědět na otázku, zda daný orgán veřejné moci (soud) má pravomoc řešit nastalé otázky. xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxtní příslušnost. Pod příslušností rozumíme stanovení okruhu působnosti vůči ostatním systémovým složkám v rámci moci soudní.
Dále je v komentovanxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxko vlastní úprava procesního postupu [srov. písm. b)], je tradičním obsahem všech procesních předpisů (blíže srov. OSŘ nebo trestní řád), SŘS obsahujx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxázky, blíží spíše zákonu o Ústavním soudu.
Užitím pojmu „některé“ dává SŘS na vědomí, že tyto otázky nejsou upraveny komplexně, nýbrž pouze dílčím zpxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx x právním předpisům, které regulují obecné otázky organizace soudů a postavení soudců v České republice. Takovým právním předpisem je zejména zákon o sxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxx „nestanoví-li tento zákon jinak, vztahují se na organizaci soudů a postavení soudců, rozhodujících ve správním soudnictví, obecné právní předpisy“x x xxxxxxxx xxx xxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xpoznámky pod čarou či vysvětlivky nejsou normativní, přesněji závaznou součástí pravidla chování. Proto stejně jako jiné části právního předpisu, jxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování.“) nemá normativní význam, nalezneme správný a aktuální odkaz na zákon o soudech a soudcích x xxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxch otázek organizace soudů a postavení soudců na úseku správního soudnictví, v části druhé (§ 11 až 31 SŘS) a části čtvrté (§ 121 až 124 SŘS). Ve výslovně nexxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxx
xxxxx xxxxxx xxxxžené v tomto ustanovení dává najevo, že SŘS je i
procesním předpisem
, neboť upravuje postup soudů, účastníků řízení, xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxdnictví, zodpovídá SŘS v § 3. Na toto ustanovení navazuje určení pravomoci (§ 4 a násl. SŘS) a příslušnosti soudů (§ 7 a násl. SŘS).
SŘS stanoví, kdo je v kxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx ve správním soudnictví, lze v první řadě odkázat na § 34 SŘS, který upravuje institut osob zúčastněných na řízení; dále takovými osobami mohou být zejméxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxo ve vztahu k otázkám organizace soudů a postavení soudců (viz výše) je zvláštním právním předpisem i v otázkách procesních.
Po stránce procesní je SŘx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xoužijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení části prvé a třetí části občanského soudního řádu“. Nejedná se však o klasický (čistýx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxměrně použito pojmu „přiměřeně“. To je ostatně vzhledem k systematice a rozsahu působnosti SŘS pochopitelné [k tomu podrobněji srov. rozsudek Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xx x xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxví přiměřené použití ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Tato subsidiarita aplikace občanského soudního řádu samozřejmě neznamxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxjí samostatné procesní instituty a konečně jsou pro řízení před správním soudem nezbytné a odpovídají jeho zvláštnostem (tzn. jsou přiměřeně využitexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx přiměřenou) aplikaci úpravy o doručování v občanském soudním řízení (blíže srov. komentář k § 42 a § 64 SŘS).
Ve správním soudnictví se proto použijí pxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxx.
Systematika zákona:
Jak vyplývá z výše naznačeného, systematika SŘS je následující:
Část první - Základní ustanovení
Hlava I - Obecná ustanoxxxx xx x xx xx
xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xx xx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x
xx xxx
xxxt druhá - Organizace
Hlava I - Nejvyšší správní soud (§ 11 až 30)
Hlava II - Krajské soudy (§ 31)
Část třetí - Řízení ve správním soudnictví
Hlava I - xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxx
xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx
xxxx xxxxxá - xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx
xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx
xxxx xxxxx - Účinnost (§ 135)
Jednotlivé části a hlavy jsou mezi sebou
vzájemně provázány
. Otázky pravomoci a příslušnosti soudů jednajících a rozhodujících vx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x x x xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxno a) komentovaného ustanovení] jsou obsaženy v části druhé, zatímco některé otázky postavení soudců jsou upraveny až v části čtvrté. Mezi úpravu otázxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx k postavení soudců ve správním soudnictví.
Oproti tomu písmeno b) komentovaného ustanovení, které upravuje procesní otázky postupu jednotlivých xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x hlavu II nazvanou „Zvláštní ustanovení o řízení“. Mezi oběma hlavami části třetí je
vztah obecného a zvláštního
. Přednostně je třeba aplikovat úpravu xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxavy obsažené v hlavě I. Hlava první upravuje celý průběh řízení chronologicky. Vedle toho obsahuje také úpravu některých univerzálně použitelných inxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxatura
je toho názoru, že v řízení na ochranu před nezákonným zásahem nepřichází v úvahu uplatnění institutu osob zúčastněných na řízení [srov. rozsudxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxje pouze na řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) a řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. SŘS); řízxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxtněné na řízení z povahy věci vyloučena.].
Z hlediska systematiky SŘS a jeho vzájemných vnitřních vazeb a souvislostí je vhodné poukázat na § 120 SŘS. xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx x xx až 64 SŘS), pokud není v dílech 1 a 2 (tj. v § 102 až 119 SŘS) stanoveno jinak. Tedy i pro řízení o opravných prostředcích platí hlava I „Obecná ustanovení o říxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxční stížnosti, kdy lze podle potřeby a nutnosti uplatnit instituty jak z § 32 až 63, tak i (díky § 64 SŘS) části první a třetí OSŘ
Právní stav koxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx ustanovení:
§ 3, § 4, § 46, § 68
Související předpisy:
Listina, OSŘ, zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů, Ústava, EÚLP
Komxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxolány k poskytování soudní ochrany veřejným subjektivním právům a k rozhodování v dalších věcech, stanoví v první řadě § 3 odst. 1 SŘS.
Komentované usxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxzuje na ústavní východisko obsažené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny (byť druhý odstavec tohoto ustanovení omezuje přezkum pouze ve vztahu k rozhodnutím veřexxx xxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx, nýbrž „toliko“
veřejným subjektivním právům
. Tím se správní soudnictví současně vymezuje oproti soudní ochraně ve vztahu k rozhodovací (což je třebx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxčež je zaměřena na poskytnutí soudní ochrany soukromým subjektivním právům, jak ostatně vyplývá i z § 7 OSŘ. Proto, podle § 244 odst. 1 OSŘ, rozhodl-li spxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. K tomu je žádoucí doplnit, že pokud správní orgán jiným způsobem (jinou formou) než rozhodnutím zaxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx V těchto případech je zdůrazňována veřejnoprávní stránka vztahu jednotlivců vůči správním orgánům a fakt, že v řízení podle části páté OSŘ nelze takovx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx x1/2003-49, publ. pod č. 487/2005 Sb. NSS, podle kterého „ochranu proti nečinnosti správního orgánu nelze odepřít pouze z toho důvodu, že hmotněprávní xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxř k § 4 SŘS) značně široký, což svědčí o jeho nezastupitelném místě v systému kontroly veřejné správy a poskytování ochrany subjektivním právům.
Komexxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xŘS a při splnění stanovených podmínek. Vedle toho ovšem soudy působící ve správním soudnictví rozhodují v dalších věcech. Níže rozebereme klíčové pojxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxrávy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak“, jakož i čl. 6 odst. 1 EÚLP, stanovují požadavex xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxdici, rozhodl o zavedení tzv. dualismu soudního přezkumu vůči aktivitám veřejné správy. Dělícím kritériem je oblast práva, vycházející z doktríny prxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxx
x
xxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xákon o rozhodování některých kompetenčních sporů zabezpečuje prostřednictvím zřízení tzv. zvláštního senátu, že nedojde k nepřípustnému
denegatix
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxe v čl. 105 odst. 1 Ústavy z roku 1920 (zákon č. 121/1920 Sb.), podle kterého „ve všech případech, ve kterých úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxva“.
Z pohledu veřejné správy není takřka vůbec určující povaha subjektivního práva, které je činností či nečinností správního orgánu dotčeno (k výxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxvislosti s následným soudním přezkumem a poskytnutím soudní ochrany nastává rozlišování dotčených subjektivních práv na soukromá a veřejná. Na záklxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxm teoretických debat a diskuzí. Z nich vyplývá, že subjektivní právo je „právem chráněným zájmem“ nebo jde o „právo zaručené objektivním právem“, přípxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxo dosud nic výraznějším způsobem změněno.
Veřejné subjektivní právo je zaručeno či stanoveno veřejnoprávními předpisy, kdežto soukromé subjektixxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxí ochrany proto musí existovat veřejné subjektivní právo, které bylo ze strany veřejné správy dotčeno. Správní soudnictví neplní funkci obecné kontrxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxt veřejných subjektivních práv zahrnuje konkrétní osobu, jejíž práva byla veřejnou správou zasažena. Poskytování soudní ochrany konkrétním fyzickxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xoskytuje ochranu pouze subjektivním právům žalobcovým“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 1992, č. j. 6 A 58/1992-22). Ve správním soudnixxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxčinnosti. Jak příhodně konstatoval i Nejvyšší správní soud (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86, publ. pod č. 17xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxdnictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případechx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xředpokladem soudního přezkumu. Aby určitá věc podléhala „režimu“ správního soudnictví, musí se týkat veřejných subjektivních práv, popř. dalších vxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxho orgánu bylo dotčeno veřejné subjektivní právo navrhovatele, popř. zda se jedná o „jinou věc“ ve smyslu komentovaného ustanovení, o které se ve správxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx, kdy místo zásahu do veřejných subjektivních práv došlo k zásahu do právní sféry, resp. k negativním projevům v právní sféře (srov. usnesení rozšířenéxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx kroku, který musí následovat po kladném zodpovězení první otázky ohledně existence veřejných subjektivních práv či zásahu do právní sféry, je třeba zxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xypech soudního řízení, které SŘS upravuje. Přitom každá věc spadající do režimu správního soudnictví může být řešena pouze v jednom konkrétním typu říxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxskytnout ochranu dotčeným veřejným subjektivním právům.
Za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem:
Jde o obecný odkaz na další usxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxh subjektivních práv (viz výše). Další podmínky, byť poněkud obecněji, stanoví § 5 a 6 SŘS. Předně nesmí být daná věc vyloučena z pravomoci soudů působícxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx x x xxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxu (dispoziční zásada) a po předchozím marném vyčerpání řádných opravných prostředků, pokud byly navrhovateli dány k dispozici a připuštěny právní úpxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x x8 SŘS). Jedná se o podmínky toho kterého xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxky řízení, je např. zákon o soudních poplatcích.
Rozhodování v dalších věcech:
Úkoly správního soudnictví a jeho předmět se nevyčerpává pouze xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xe tak na základě zákona, který tuto rozhodovací pravomoc v konkrétním případě správnímu soudnictví svěřuje a zakládá. Kupř. rozhodování ve věcech polxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx (§ 4 odst. 1 SŘS), od dalšího rozhodování správních soudů, kam spadají věci volební, věci referenda, jakož i politických stran a politických hnutí [§ 4 oxxxx x xxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxjmově nesouvisí ani skutečnost, že Nejvyšší správní soud vykonává v oblasti kárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů úlohu xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxu.
Judikatura:
Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, č. j. 29 Ca 430/2001-39, publ. pod č. 588/2005 Sb. NSS
Rozhodnutí o proxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 A 126/2001-43, publ. pod č. 79/2004 Sb. NSS
Nikdo nemá subjektivní právo, a tedy xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xroto žalobu proti rozhodnutí o odvolání z funkce jako nepřípustnou odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) SŘS].
Podle rozsudku Nejvyxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxbního poměru - je rozhodnutím, jímž se autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech vyplývajících z právního poměru veřejnoprávního; účastníku xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x Aps 2/2005-43, publ. pod č. 1379/2007 Sb. NSS
Prodej obecního majetku (zde obecního bytu) se děje pomocí instrumentů soukromoprávní regulace, a proxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxruhu subjektivních veřejných práv ve smyslu § 2 SŘS, nýbrž do okruhu subjektivních soukromých práv, o nichž podle § 7 xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx108, publ. pod č. 1259/2007 Sb. NSS
Právo na zvolení místa trvalého pobytu podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, je veřejným subjektixxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010-119, publ. pod č. 2597/2012 Sb. NSS
Rozhodnutí rektora ve věci návrhu xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xa to být do veřejné funkce jmenován či naopak nejmenován za splnění zákonných podmínek a zákonem předepsaným postupem) a jako takové podléhá soudní kogxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x Ans 1/2013-66
Právnická osoba, které se datová schránka nezřizuje ze zákona, má veřejné subjektivní právo na zřízení datové schránky, pokud o ni požxxx xx x xxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxvé schránky poskytují ochranu soudy ve správním soudnictví (§ 2 SŘS).
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související ustanovexxx
x xx x xx x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxvazuje na § 1 písm. a) a § 2 SŘS, přičemž je blíže rozvádí. Jednak konkretizuje, které soudy jednají a rozhodují ve správním soudnictví (odstavec 1). Součxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxž nejsou ze strany SŘS upraveny (odstavec 2).
K odst. 1:
Podle čl. 90 Ústavy, ve spojení s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, jsou soudy povolány k poskytováxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx
x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxch), ve znění zákona
č. 151/2002 Sb., zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců,
ve znění zákona č. 151/2002 Sb.
soudnictví
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxrve k. 1. 1. 2003
soudním řádem správním
(srov. § 11 odst. 1 SŘS). Uvedená koncepce je pomyslným kompromisem mezi původně zvažovanými variantami organxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x x xx písm. c) zákona o soudech a soudcích. Podle něj krajské soudy rozhodují ve věcech správního soudnictví v případech stanovených zákonem. Tímto zákonem xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxko kupř. bývalé krajské obchodní soudy), nýbrž jsou zařazeny do obecné soudní soustavy. Z ní se však vymykají po stránce funkcionální, neboť jednají a rxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxje i § 2 odst. 2 písm. c) vyhlášky o jednacím řádu. Podle něj je předseda krajského soudu povinen v rozvrhu práce zajistit mj. specializaci na úseku správnxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxského soudu pro věci správního soudnictví (buďto samostatně, nebo ve spojení s agendou kupř. občanskoprávní).
Soudci působící na krajském soudu v axxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx. 1 SŘS), je dána jejich specializace pro věci správního soudnictví.
U krajských soudů vykonávají správní soudnictví specializované senáty a specixxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xoudců, pokud zákon nestanoví, že rozhoduje specializovaný samosoudce (srov. § 31 odst. 2 SŘS). Požadavek specializace se projevuje i v případě vyloučxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxupovat cestou tzv. nutné
delegace
podle § 9 odst. 1 SŘS.
Ve správním soudnictví dále jedná a rozhoduje
Nejvyšší správní soud
. Na rozdíl od krajských sxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx soudů ve správním soudnictví, a to přímo SŘS. Jeho zřízením byla po deseti letech naplněna i Ústava (srov. čl. 91 a komentář k § 11, § 12 a § 135 SŘS).
Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxrávním soudnictvím souvisí jen pramálo, případně vůbec. Zmínit můžeme úlohu Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného pro kárná řízení ve věci káxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxím ochrany dotčeným veřejným subjektivním právům pověřeny právě (správní) soudy, nalezneme i v čl. 6 odst. 1 EÚLP. Podle něj „každý má právo na to, aby jexx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“ Tato mezinárodní smlouva vyžaduje, aby bylo zaručeno prxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx xxxxx xxx xxplývá i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Podle ní se soudem nemusí nutně rozumět jurisdikční orgán klasického typu integrovaný do strukxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx mezinárodního požadavku vyhovovalo též zřízení nezávislých správních tribunálů, jak ostatně můžeme vidět i v zahraničí, byť i jejich působení doznáxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxprávní) soudy nebo tribunály. Jsme toho názoru, že zřízení správních tribunálů by mohlo být vhodným doplňkem, potažmo (obligatorním) předstupněm spxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxdavek přezkumu v tzv. plné jurisdikci.
K odst. 2:
Komentované ustanovení navazuje na § 1 písm. a) SŘS. Konkrétně vymezuje vztah SŘS (
lex specialxx
x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx soudů a postavení soudců působících ve správním soudnictví. Ve zbylém rozsahu je na místě aplikovat obecnou právní úpravu.
Jde o důsledek skutečnosxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx cesta přijetí zvláštní právní úpravy, která řeší některé otázky organizace soudů a postavení soudců specifi cky. Zvláštní ustanovení se nacházejí v čxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxje podle obecné právní úpravy představované zejména zákonem o soudech a soudcích [srov. komentář k § 1 písm. a) SŘS].
HLAVA II
PRAVOMOC A PŘÍSLUxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxvního. Právní rádce, 2012, č. 3.
Související ustanovení:
§ 2, § 5, § 6, § 46, § 65, § 68, § 70, § 79, § 82, § 88 až 91, § 97
Související předpisy:
xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx v kterékoliv jiné procesní oblasti, je nezbytné nejdříve určit, zda daný orgán veřejné moci má
pravomoc
řešit nastalé otázky. Je tudíž třeba stanovitx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xěcnou (§ 7 odst. 1 SŘS) a posléze místní (§ 7 odst. 2 a 3 SŘS) příslušnost. Jak shodně uvádí i teorie, „pravomoc soudů vymezuje rozsah záležitostí, které jsxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx1, s. 23). Tím se soudy vymezují vůči pravomoci jiných orgánů veřejné moci. Z hlediska moci soudní je na místě rozlišovat pravomoc soudů a jednotlivých dxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xivilního soudnictví je pravomoc soudů obsažena v § 7 OSŘ. V případě tohoto ustanovení je v odstavci 4 upraven i zvláštní odkaz na SŘS. Podle něj „pravomoc xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxzhodují specializované senáty a specializovaní samosoudci krajských soudů a Nejvyšší správní soud (srov. § 3 SŘS). K čemu tyto soudy mají pravomoc, stxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxytování ochrany veřejným subjektivním právům (srov. komentář k § 2 SŘS). Další podmínky, které upravují pravomoc soudů působících ve správním soudnixxxxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x x xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx konkrétní ustanovení SŘS a blíže jej specifi kují a realizují. Již v tomto ustanovení je patrné rozlišování mezi
žalobami
(srov. odstavec 1) a (ostatnxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xŘS. Týká-li se návrh na zahájení řízení věcí podle § 4 odst. 1, nazývá se návrh žalobou. Proto návrhy ve všech ostatních věcech, které nejsou uvedeny v § 4 oxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx a žalovaný“ či „navrhovatel x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxách proti rozhodnutí správního orgánu (což představuje největší díl agendy správního soudnictví), o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem sprxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxšem lze domáhat i poskytnutí soudní ochrany žalobou proti nečinnosti správního orgánu. Z uvedeného výčtu vyplývá, že je jen málo forem (výstupů) činnoxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxle přezkumu tradičních forem správní činnosti (a nečinnosti) soudy ve správním soudnictví dále rozhodují o kompetenčních žalobách, ve věcech volebnxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxcifi cké povaze svěřily do
kompetence
správního soudnictví, které k nim má pro svou veřejnoprávní povahu (srov. komentář k § 2 SŘS) pojmově nejblíže. Zxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxrných řízeních ve věcech kárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Dané řešení je podle našeho názoru projevem spíše
ad hoc
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxjších forem správní činnosti, jakož i nečinnost veřejné správy, jež jsou posléze na základě
žaloby
(srov. § 5 SŘS) podrobeny kognici ze strany soudů půxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx (srov. § 2 SŘS) a při zásazích do právní sféry. Jedná se o úpravu žalobních typů, která je blíže rozvedena v hlavě druhé části třetí SŘS. V podrobnostech odxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx x xxxxmsku, tak i v zahraničí, kde můžeme rozlišovat škálu jednotlivých žalobních druhů. Obvyklá však bývá možnost napadnout žalobou jak rozhodnutí správnxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x x x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxního řádu správního).
Návrh, který se v těchto věcech podává soudu, se označuje jako žaloba (srov. § 32 SŘS), účastníky řízení je vždy žalobce a žalovaxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x0. 2006, č. j. 6 Aps 2/2005-60, či ze dne 19. 4. 2012, č. j. 5 As 68/2012-38) není ve správním soudnictví navrhovatel povinen výslovně označit, podle jakéhx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxcí, zda a jak je návrh označen a zda v souladu s tím jsou uvedena i konkrétní ustanovení SŘS. xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx a pouze jím je soud vázán. Podobně konstatoval Nejvyšší správní soud (srov. rozsudek ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009- 197), že žalobu je třeba posuzovxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxx xxt jasno v tom, pod jaký žalobní typ by bylo možné věc podřadit. Proto, existuje-li rozpor mezi obsahem žaloby a jejím petitem, případně je-li vnitřně rozxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxx
x xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx vadou řízení podle § 103 odst. 1 písm. d) SŘS, která mohla mít vliv na rozhodnutí o věci samé, resp. na jeho zákonnost.
Věcný rozsah jednotlivých žalobnxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx x xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxéry byl podroben účinné soudní kontrole. Přitom tzv. nečinnostní žaloba a zásahová žaloba hrají roli pomocného prostředku ochrany a doplňku tam, kam oxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxch ve správním soudnictví
rozhodovat o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů
. Jde o realizaci ústavněprávního (srov. čl. 36 odst. 2 Listiny) a mxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxždý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnuxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxdí jak komentované ustanovení, tak i § 6 SŘS, ve spojení s tzv. materiálním pojetím rozhodnutí podle § 65 odst. 1 SŘS. Z práva na spravedlivý proces, jak je xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx jde na první pohled o pojmy, které do oblasti veřejného, potažmo správního práva, pojmově nepatří,
judikatura
jejich význam velmi podstatně rozšířixxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx04) 20 o soudním přezkoumávání správních úkonů (aktů) nebo Doporučení (2007) 7 o dobré veřejné správě].
Zatímco pojem (resp. legislativní zkratka) xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxslativní zkratku (srov. slova „dále jen -“) „správní orgán“. Jak k tomu dodává
judikatura
„rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví vxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxx uvedených. Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech - Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy“ (srov. rozsudek Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xitované defi niční prvky. Pro možnost přezkumu rozhodnutí správního orgánu musí vedle těchto tří znaků přistoupit ještě znak čtvrtý, obsažený v § 2 SŘSx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxtno, aby byly naplněny kumulativně všechny čtyři výše uvedené znaky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2010, č. j. 2 As 52/2010-59x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxm § 1 odst. 1 vymezuje SŘ. Obě ustanovení jsou po obsahové stránce vzájemně kompatibilní, a to i přes mírné terminologické odlišnosti. Zatímco podle § 1 oxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Je zcela evidentní, že defi nice obsažená ve SŘ je mnohem širší. Ostatně to je zcela pochopitelné, nxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxkt ze širšího rámce správní činnosti. Nicméně správní orgán je správním orgánem i tehdy, když nevydává rozhodnutí (je kupř. nečinný, činí zásah nebo vyxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxtele veřejné správy. Z jednotlivého výčtu pojmů, které ve svém souhrnu tvoří legislativní zkratku „správní orgán“, v současné době nestojí mimo žádný xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx § 101a odst. 1 SŘS (blíže srov. komentář k tomuto ustanovení).
Níže uvádíme některé příklady správních orgánů, jak k nim dospěla
judikatura
. Správníx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx Sb. NSS). Profesní komory jsou právnickými osobami, jimž zákon svěřil rozhodování o právech a povinnostech, pročež i ony jsou správními orgány ve smysxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx významné bylo rozhodnutí, které za správní orgán v určitých případech považuje i prezidenta republiky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxk Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 As 22/2011-64, publ. pod č. 2343/2011 Sb. NSS). I státní zastupitelství mohou za jistých okolnostx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xodle judikatury správním orgánem není autorizovaný inspektor podle stavebního zákona (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 1xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxh může být Poslanecká sněmovna t označena za správní orgán (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, č. j. Obn 1/2006-11, publ. pod čx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x As 11/2012-28, publ. pod č. 2651/2012 Sb. NSS). Správním orgánem není ani zadavatel při veřejných xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxují
ochranu proti nečinnosti správního orgánu
. Tento druh žalobního řízení nespočívá v přezkoumání vydaného aktu správního orgánu, nýbrž jde o zjedxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx x xxmto řízení je předmětem posuzování existence nečinnosti. Jak je ovšem uvedeno výše, musí jít o nečinnost „kvalifi kovanou“ (tj. při vydání rozhodnutí xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xx xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxsobem
přípravným a pomocným prostředkem
. Jejím účelem je umožnit, aby soud přinutil správní orgán vydat rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 SŘS ve věci samx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xktů, jak jsou uvedeny v § 79 odst. 1 SŘS. Pokud shledá, že tomu tak je, uloží správnímu orgánu povinnost takový akt vydat. Jedná-li se o akt přezkoumatelný xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xbsahová stránka takového aktu může být přezkoumána poté, co bude vydán v případném řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Jde-li však o akt xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx následného přezkumu aktu v navazujícím žalobním řízení není dána, neboť neexistuje žádný žalobní typ vztahující se na osvědčení, který by byl obdobou xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxšího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, publ. pod č. 2206/2011 Sb. NSS) vymezen tak, že „zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jixxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxocesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení“. Může se jednat „o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxst. 1“ ale i osvědčení podle § 79 odst. 1 SŘS.
K písm. c):
Mnohost forem správní činnosti si vynucuje též mnohost soudních prostředků, jež zajišťuxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xoudní ochrany vůči
nezákonnému
(neformálnímu, ale faktickému)
zásahu
správního orgánu. Bližší úprava je obsažena v § 82 až 87 SŘS a byla podstatným zxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxuhrnnou či „zbytkovou“ kategorii, v jejímž rámci lze zvažovat poskytnutí soudní ochrany, jestliže není možné využít předchozích žalobních xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx x. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004-42, publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS, podle něhož „ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu spráxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovatxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxena jako poslední. A to jak ve výčtu komentovaného ustanovení, tak i v právní úpravě řízení samotného, která je obsažena „až“ v § 82 a násl. SŘS.
Jak k šířx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx06/2011 Sb. NSS), může být občas problematické rozlišení, kdy jde ještě o rozhodnutí podle § 65 SŘS a kdy již o zásah podle § 82 SŘS. Proto „musí být výklad uxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx kontrole, a to nejen formálně, ale skutečně, tedy z hlediska svého obsahu“. Tudíž musí být poskytnuta cesta k soudní ochraně práv v rámci správního soudxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxx. pod č. 2725/2013 Sb. NSS), „jako poslední možný způsob ochrany tak zbývá žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem, nebo donucením (dále též xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxsahem proto může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. SŘS“. Rozdíl mezi žalobou pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxx
Posledním druhem žaloby a žalobního řízení jsou věci
kompetenčních
sporů
. Bližší právní úprava je obsažena v § 97 až 101 SŘS. V nich je zakotvena výxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxzí ve sféře veřejné správy. Ty je třeba odlišit od ostatních kompetenčních sporů, jejichž řešení přísluší Ústavnímu soudu či zvláštnímu senátu zřízenxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx soudy ve správním soudnictví a co spadá do jejich pravomoci. Jde o rozšíření základní pravomoci podle odstavce 1. V písmeni c) komentovaného ustanovenx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxvahou by řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části pro rozpor se zákonem spíše patřilo do předchozího odstavce. Významným způsobem se totxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx
x xxxxx xx x xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
a jemu podobných věcí
místního a krajského referenda
, jakož i
politických
stran a politických hnutí
. Nejde přitom o typickou náplň správního soudnicxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx byla tato oblast, pro její zřejmý veřejnoprávní charakter, svěřena správnímu soudnictví, jako soudnictví ve věcech veřejného práva (srov. komentář x x x x x x xx x xxxxx xxxxx
x xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 5. 2005. Díky tomu se nabízela zcela legitimní otázka, xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xovahy vydaná ještě před účinností této změny SŘS. K těmto a dalším souvisejícím otázkám blíže viz komentář k § 101a a násl. SŘS.
S návrhem na zrušení opaxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
Judikatura:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. 1 As 21/2004-38, publ. pod č. 688/2005 Sb. NSS
Profesní komory - a mexx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xsob, a jsou tedy správními orgány ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) SŘS. Rozhodnutí komor o veřejných subjektivních právech a povinnostech jejich členů protx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxtím správních soudů mají pak účastníci řízení k dispozici opravné prostředky toliko podle soudního řádu správního, a nikoliv podle občanského soudníxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxubliky jmenovat soudce [čl. 63 odst. 1 písm. i) Ústavy] je výrazem jeho postavení v rámci moci výkonné jako „správního úřadu“
sui generis
.
Podle xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxvním soudnictví vymezuje na zákonné úrovni soudní řád správní, konkrétně ustanovení § 4 ve spojení s § 2 SŘS. Zákonná defi nice obsahuje tři prvky. Za prvxx xxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxých osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2011, č. j. 2 As 93/201xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxéhá přezkumu ve správním soudnictví (§ 4 odst. 1 SŘS.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 5/2013-32
Rozhodnxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xostup zadavatele v rámci zákona o veřejných zakázkách není postupem orgánu veřejné moci v určité oblasti veřejné správy, nýbrž se jedná o postup, v rámcx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xa správní orgán ve smyslu legislativní zkratky zakotvené v § 4 odst. 1 písm. a) SŘS, to jest za orgán, jemuž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx, § 79, § 82
Související předpisy:
Listina,
SŘ, daňový řád
Komentář:
Komentované ustanovení zahrnuje dvě stěžejní
zásady
, na nichž přxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxiorita (následnost) soudní ochrany poskytované ve správním soudnictví. Obě zásady spolu úzce souvisí a vzájemně se doplňují.
Dispoziční zásada:
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxvně stanovených věcí podle § 4 odst. 1 nazývá žalobou.
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxvý návrh (žalobu) lze obecně podat až poté, co navrhovatel (žalobce) marně vyčerpal (řádné) opravné prostředky, které má k ochraně svých práv na úrovni xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxl o svá práva starat sám a nespoléhat se na jiné (kupř. na stát), že ochranu zajistí za něj. Pokud práva jednotlivce byla porušena či do nich bylo jinak zasaxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxnými (fyzickými a právnickými osobami), které jsou ovládány soukromoprávní metodou regulace. Podle ní jsou si účastníci soukromoprávních vztahů roxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxace, uvedená zásada rovněž platí. Každý by se měl proto starat o svá práva i v případě, dostane-li se do styku s veřejnou správou. A to i přes zákonnou poučoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx č. j. 1 As 51/2010- 214, publ. pod č. 2235/2011 Sb. NSS. Podle něj „poučovací povinnost správního orgánu - nezahrnuje poskytování komplexního návodu, cx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxdlá v řízení učinit.“).
Podstatou veřejného (správního) práva je, že jeden ze subjektů právního vztahu (správní orgán) v něm vystupuje v mocensky naxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxonce i proti jeho vůli (k problematice metody právní regulace srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 4 Ax xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xozhodnutím nebo zásahem) či nečinností správního orgánu k zásahu do jeho právní sféry/veřejných subjektivních práv (srov. komentář k § 2 SŘS). Základxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxmáhat nejprve před správním orgánem, aby se posléze mohla domáhat soudní ochrany. Poskytnutí soudní ochrany je tudíž závislé na aktivitě dotčených osxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xtátní zástupce nebo veřejný ochránce práv (blíže srov. komentář k § 66 SŘS). I z jejich strany ale musí být podán návrh - žaloba. Oproti „běžným žalobám“ pxxxx x xx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xečiní k ochraně svých subjektivních práv (neboť jako orgány veřejné moci pojmově žádná subjektivní práva nemají), nýbrž k ochraně veřejného zájmu. Tíx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxly.
Podá-li fyzická či právnická osoba, která se na svých právech cítí dotčena rozhodnutím, nečinností, opatřením obecné povahy nebo jiným zásahem xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx a správním orgánem. Navrhovatel (žalobce) a správní xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxý soud, který bude přezkoumávat správnost a zákonnost předchozího postupu a úkonu správního orgánu.
Záleží výlučně na žalobci (navrhovateli), zda x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xupř. § 71 SŘS). Rovněž je na žalobci (navrhovateli), aby svým projevem vůle soudní řízení ukončil. Dispoziční zásada se projevuje i v oprávnění podat opxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xa soudní ochranu práv a svobod (viz čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny) prostřednictvím soudního přezkoumání činnosti, jakož i nečinnosti správnxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxti (i nečinnosti) moci výkonné (veřejné správy) podrobovány následné kontrole ze strany nezávislé moci soudní. Nicméně obě větve státní (veřejné) moxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004-89, publ. pod č. 618/2005 Sb. NSS, podle kterého „ustanovení § 77 SŘS zakládá nejenom pravomxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnými a hodnocenými nad tento rámec zjistit nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné
jurisdikce
. Přitom soud zváží rozsah doplxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxtno důsledně dbát rozlišení moci výkonné a moci soudní. Při výkonu soudní kontroly soudy nemohou nahradit esenciální činnost, která je vyhrazena orgáxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxšími úmysly (např. rychlost procesu). Úloha soudní kontroly nespočívá v tom, že by rozhodovala namísto veřejné správy, a to ani v případě uplatnění tzvx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxdní. Poté, co byla věc (pravomocně) řešena mocí výkonnou, je pro maximální zajištění ochrany práv a svobod ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP, jakož i čl. 36 odstx x x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxictví, v němž je soudní přezkum veřejné správy převážně uskutečňován, je uplatňován prvek posteriority/subsidiarity. Jde o následnou soudní kontroxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxmáhat soudní ochrany jen v těch případech, kdy dříve navrhovatel (žalobce)
využil (vyčerpal) řádné opravné prostředky ve sféře veřejné správy
(shodxx xx xxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx je spíše výjimečná (například proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání podle § 66 zákona o provozování rozhlasového a televizního vyxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xystém řádných opravných prostředků, jejichž předchozí marné uplatnění je podmínkou přípustnosti soudního řízení.
Výjimkou
je případ, kdy rozhodnxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxího správního soudu ze dne 30. 4. 2004, č. j. 3 As 58/2003-51]. Žalobce (navrhovatel) musí vyčkat rozhodnutí správního orgánu o řádném opravném prostřexxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxno (shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2004, č. j. 3 As 58/2003-51).
Tato zásada nemá svévolně omezující dopady na přístup x xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxípustnosti projednání správní žaloby soudem teprve po vyčerpání všech dostupných opravných prostředků v rámci soustavy správních orgánů je výrazem xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx nejrychleji a nejblíže dotčenému jedinci, tedy usiluje o odstranění pochybení již správními orgány samotnými. Stanovení této podmínky bezpochyby dx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxmu ponechává otevřenu, pokud se jedinec nedomůže nápravy u správních orgánů.“)
Obecně řečeno, systém opravných prostředků na úrovni veřejné správxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx x xxxxx xxxxaly jen ty případy, které veřejná správa sama řešit již nemůže. Navíc jen tím, že dotčená osoba uplatnila řádné opravné prostředky v řízení před správníx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx správním. Uvedená podmíněnost má ovšem své limity.
Jak je uvedeno shora, navrhovatel (žalobce) je povinen před podáním žaloby vyčerpat řádné opravxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxrov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007-62, publ. pod č. 1472/2008 Sb. NSS) „žalobce je oprávxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx již v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Ustanovení § 5 SŘS na rozsah přezkumné činnosti soudu nedopadá.“ Rozšířený senát se neztotožnil s názorem, žx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxnost soudů, tj. základní podmínky řízení. Je jím vyjádřena zásada subsidiarity soudního přezkumu a toto ustanovení má pouze dopad na řešení otázky příxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxředku v řízení před správním orgánem má za následek vždy odmítnutí žaloby podle x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx originální a není pokračováním správního řízení. V takovém případě bude na soudu, aby se zabýval námitkami, které dosud nebyly uplatněny. Potom ovšem xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xvinit“ správní orgán za to, že nereagoval na žalobcovy námitky a nevypořádal se s nimi v odůvodnění rozhodnutí, pokud byly uplatněny až v žalobě.
Ostaxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxiční zásada). Proto podle Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 13. 2. 2008, č. j. 2 As 56/2007-71, publ. pod č. 1580/2008 Sb. NSS) „SŘ - zvýšix xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxhodnutí přezkoumáváno (§ 82 odst. 2 SŘ). Pozornost, kterou je odvolací orgán povinen nad rámec uplatněných odvolacích námitek věnovat základním zásaxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxd správním orgánem I. stupně nebyly účastníkovi řízení řádně doručovány písemnosti (včetně rozhodnutí), pokud na tuto skutečnost odvolatel ve včas pxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxé opravné prostředky“
stěžejní procesní předpisy upravující řízení před správními orgány neznají. Jde o souhrnný a teoretický pojem. Zahrnuje opraxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxrpání opravných prostředků pouze s prostředky řádnými, na které je dán právní nárok. Kdyby na ně nebyl právní nárok, pojmově by jejich předchozí uplatnxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxávě i v § 48 odst. 3 písm. a) SŘS. Podle něj předseda senátu může svým usnesením řízení přerušit, jestliže je zjištěno, že ve věci byl podán podnět nebo návrx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xodání žaloby a zahájení soudního řízení dojde k aktivizaci veřejné správy. Potom bude žádoucí soudní řízení přerušit a vyčkat na výsledek posouzení spxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxnit i veřejná správa, a to i dodatečně a třebas v řízení o mimořádných či dozorčích prostředcích. Ostatně shodné závěry lze vůči správním orgánům nalézt x xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x zahájeném přezkumném řízení lze pokračovat i po podání žaloby proti přezkoumávanému rozhodnutí ke správnímu soudu podle soudního řádu správního“.
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xovinny poučovat (srov. § 4 odst. 2 SŘ) dotčené osoby o jejich procesních právech, jakož i o možnostech podání opravných prostředků [srov. § 68 odst. 5 SŘ čx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxgány xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxto nepřispívá ani právní úprava. Ze základního procesního předpisu, který upravuje řízení před správními orgány (SŘ) se běžný účastník řízení, s výjixxxx x xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxm dospěla k závěru, že v poučení rozhodnutí správního orgánu nemusí být informace o možnosti podání mimořádných opravných prostředků ve správním řízexx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2005, č. j. 5 As 10/2004-32, nebo ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 Afs 47/2007-90). Ostatně rezoluce Výboru minixxxx xxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xoliko poučení o řádných opravných prostředcích a lhůtě k jejich podání. Správní orgány jsou proto povinny v rámci plnění
poučovací povinnosti
poučoxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx správního orgánu poučit i o možnosti podání žaloby k soudu.
Konkrétní provedení
zásady subsidiarity
je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správníhx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx správním orgánem, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. Přitom i z Doporučení (2004) 20 o soxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxdchozí vyčerpání prostředků nápravy na úrovni veřejné správy.
Judikatura
Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx x x8 písm. a) SŘS] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxjvyšším státním zástupcem či veřejným ochráncem práv (srov. § 66 odst. 2 a 3 SŘS) však není podmínkou přípustnosti návrhu předchozí marné vyčerpání řádxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxosti správního orgánu, aby žalobce před tím bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jexx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx právními prostředky. To však neplatí v případě, že se žalobce domáhá pouze určení nezákonnosti již „odeznělého“ a ukončeného zásahu správního orgánux
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxctví může nastoupit teprve poté, kdy byl pořad správních stolic vyčerpán (§ 5 SŘS). Tím, že správní orgán I. stupně vyznačil na svém rozhodnutí doložku pxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxn předpoklad vyčerpání řádných opravných prostředků. Žalobu podanou za této situace proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně proto správní soud oxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) SŘS] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxě svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnuxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxejné správy.
Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2008, č. j. 29 Ca 60/2006-44, publ. pod č. 1625/2008 Sb. NSS
Povinnost vyčerpat řádxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx x xx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxem z důvodu veřejného zájmu (§ 66 odst. 2 SŘS). Nejvyšší státní zástupce je tedy oprávněn napadnout žalobou i takové pravomocné správní rozhodnutí, proxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007-62, publ. pod č. 1472/2008 Sb. NSS
Žalobce je oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxS na rozsah přezkumné činnosti soudu nedopadá.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související ustanovení:
§ 2, § 4, § 70
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx x x xx xxxxxxx x x x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xchrany, podle komentovaného ustanovení jsou naopak z rozhodování (tj. z pravomoci) správních soudů vyloučeny ty věci, o nichž to výslovně stanoví zákxx xxxx xx xxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxtnutí soudní ochrany ve všech věcech (tzv.
generální přezkumná
klauzule
). S ohledem na čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny je třeba výjimku připouštějící výluku ze xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xvých důsledcích totiž mohl být odepřením spravedlnosti (
denegatio iustitiae
).
Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 17. 5. 20xxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné ustanovení OSŘ vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat extenzivně. Namístě je xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxdek ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007-197, publ. pod č. 1717/2008 Sb. NSS), že „princip
presumpce
přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu hrxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxt.“ Navíc čl. 36 odst. 2 Listiny dodává, že „z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx
x xxxxx xxxx xxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdů vyloučeny
ty věci, které pod ni vůbec nespadají. V daném případě jde o výluku pojmovou, danou povahou věci a předmětem správního soudnictví. Ve spráxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x x x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxoví zákon. Proto není dána pravomoc správních soudů poskytovat ochranu ve věcech soukromého práva nebo tam, kde s tím zákon nepočítá.
Z rozhodování sxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx k § 4 SŘS).
A contrario
, z rozhodování soudů ve správním soudnictví nemohou být vyloučeny věci, k nimž mají soudy ve správním soudnictví pravomoc, ale u nxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx č. j. Na 267/2003-5, publ. pod č. 8/2003 Sb. NSS).
Výluky z pravomoci správních soudů
může, při současném respektování ústavněprávních požadavků nx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx jsou kompetenční výluky podle § xxx xxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx 2002 (tj. vůči předcházející právní úpravě), lze učinit poměrně jednoznačný závěr, že stávající právní úprava šla cestou generální přezkumné
klauzuxx
x xxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x x xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxoti rozhodnutí, a nelze je proto nechat přezkoumat postupem podle § 65 a násl. SŘS. Z celé škály možných rozhodnutí, která obecně podléhají soudnímu přexxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx možné brojit žalobou proti dalším rozhodnutím správního orgánu, nebo by se připuštěním soudního přezkumu mohlo správní řízení značně prodloužit.
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; nyní již zrušený. Dalším příkladem byl § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxnále. Toto ustanovení bylo zrušeno na návrh Nejvyššího správního soudu nálezem Ústavního soudu (srov. nález ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 46/10).
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxd v rozsudku ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 61/2013-43, dovodil, že na
dotace
poskytované ze státního fondu se předmětné ustanovení rozpočtových pravidxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xdst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, či v § 26 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České rexxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xe zákonodárce poměrně často volí v souvislosti s vyloučením soudního přezkumu řešení, jež jsou problematická z hlediska ústavní konformity. Proto prxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxatura:
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 393/2000
Z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné ustanovenx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxp ve prospěch zachování práva na přístup k soudu.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp zn. Pl. ÚS 32/08
Paušální vyloučení rozhodnutxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x ústavní zárukou práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny. - Odepření xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxojevuje především v tom, že - jsou rozhodnutí, vydaná v kázeňském řízení, paušálně vyloučena ze soudního přezkumu, s jedinou výjimkou, týkající se majxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx možnosti soudní kontroly. Dopad některých kázeňských trestů totiž představuje závažný zásah do základních práv a svobod odsouzeného nad meze stanovxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx situace, kdy se týkají základních práv a svobod (čl. 36 odst. 2 Listiny). Soudní přezkum tak může vyloučit libovůli při ukládání některých nejzávažnějxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 4 Ads 66/2013-23
Na úkon, kterým úřad práce sděluje žadateli, že s ním neuzavře dohodu o vymexxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtvená v § 14 odst. 4 rozpočtových pravidel.
Příslušnost soudů
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx L. Novela s. ř. s. po prvním půlroce účinnosti. Právní rádce, 2012. č. 7.ŠIŠKEOVÁ, S. Přehled judikatury ve věcech soudů a soudců. Praha: Wolters Kluwer xxx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xx x xx x xxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
x
xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx republiky, zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákon o volbě prezidenta republiky, zákon o azylu, zákon o evidenci obyvatel, NOZ
Komentář:
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xi vymezuje mimo rámec soudní soustavy vůči orgánům, které do ní nepatří“ (srov. WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, Praha: xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxývat věcně. Ostatně i podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013, č. j. 6 Ads 164/2012-31, publ. pod č. 2853/2013 Sb. NSS „zákonné ustanxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxmoc nemůže ani zcela nově založit, ani ji rozšířit. Založení místní i jiné příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci vždy následuje až po založexx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011-42) je po podání návrhu na zahájení řízení soud povinen nejprve postavit na jxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxtě v souladu s § 37 odst. 5 SŘS vyzvat navrhovatele k opravě či odstranění vad. V návaznosti na to je dále nutné stanovit, zda v řízení bude vystupovat (jednxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxí krajský soud bude k projednání a rozhodnutí dané věci příslušný i místně.
Komentované ustanovení upravuje
věcnou a místní příslušnost
soudů jednxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxvskou, jak vyplývá z § 31 odst. 1 a 2
SŘS. Určení konkrétního soudního oddělení (senátu či samosoudce) je věcí rozvrhu práce (srov. zákon o soudech a soudxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxššího správního soudu ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003-28, publ. pod č. 27/2003 Sb. NSS a zásadu perpetuatio fori). O případné změně místní příslušnoxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xstanovením.
Určení, který soud působící ve správním soudnictví je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí konkrétní věci, je součástí úsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxí pravidlo pro určení
věcné příslušnosti
. Podle něj je k řízení ve správním soudnictví věcně příslušný
krajský soud
, není-li tímto nebo jiným (zvláštnxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x SŘS nepřichází v úvahu. Jestliže v tomto či jiném zákoně není výslovné určení zvláštní věcné příslušnosti (tj. že k řízení je příslušný Nejvyšší správnx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxudu, proti jehož rozhodnutí lze většinou brojit mimořádným opravným prostředkem, kterým xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxušnosti krajských soudů. Jde o typové určení věcí, v nichž je věcně příslušný k řízení Nejvyšší správní soud.
Předně je třeba konstatovat, že těžiště xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxení soudců z projednání a rozhodnutí věci (§ 8 odst. 3 SŘS) a o přikázání věci jinému soudu (§ 9 SŘS).
Nejvyšší správní soud je také věcně příslušný k řízexx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx soud je věcně příslušný i k řízení o návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta v případě voleb do obou komor Parlxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxo parlamentu). Oproti tomu v případě voleb obecních, krajských a ve věcech místního a krajského referenda, rozhodují krajské soudy. Nejvyšší správní xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxhoduje o návrhu na neplatnost volby prezidenta (§ 68 zákona o volbě prezidenta republiky).
Nejvyšší správní soud je rovněž věcně příslušný k řízení o xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxnost vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu a těmito soudy k tomuto datu nebylo ve věci rozhodnuto (§ 132 SŘS). S účinností od 1. 1. 2012 (srov. zákon č. 303/xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxnula na krajské soudy. Nicméně není vyloučena možnost podat proti rozhodnutí krajského soudu ve věci přezkoumání opatření obecné povahy kasační stížxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. To ovšem nijak nesouvisí se správním soudnictvím a úlohou Nejvyššího správního soudu v němx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxní řízení, je ve druhém kroku třeba vybrat zcela konkrétní soud, který se bude věcí zabývat, projedná ji a rozhodne, a to buď v senátě, nebo samosoudcem (sxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxx xxkud je k projednání žaloby dána pravomoc soudů působících ve správním soudnictví, přičemž chybějí podmínky určení místní příslušnosti, Nejvyšší sprxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu je
místní příslušnost
bezproblémová. Jinak tomu je u krajských soudů. Skutečnost, že určení věcné, ale i místní příslušnosti může být proxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxstí k 1. 1. 2012 podstatných změn (srov. zákon č. 303/2011 Sb.). Uvedená novelizace významným způsobem změnila dosavadní pravidla pro určení místní přxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xe věci rozhodoval (zasahoval) v posledním stupni.
Protože nezanedbatelnou část (zejména druhostupňové) správní činnosti tvoří rozhodování minixxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxého soudu v Praze. Přitom s rozhodováním ústředních orgánů bývá spojena i větší obtížnost (náročnost) jimi řešených věcí. Postupem času se stal Městskx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxstřít, pokud možno rovnoměrně, agendu správního soudnictví mezi jednotlivé krajské soudy. A to především tak, aby se snížilo stávající a dlouhodobě nxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx všech případů řešených ve správním soudnictví a v některých agendách dokonce jednu polovinu celkového počtu) a disproporce mezi Krajským soudem v Praxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxx
sídlo správního orgánu, který
ve věci rozhodl v prvním stupni, nebo sám jinak zasáhl do práv
navrhovatele. Toto „nové“ pravidlo bylo dále doplněno doxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxi rozhodnutí správního orgánu zůstává nedotčeno, že žalovaným je ten, kdo ve věci rozhodl v posledním stupni (srov. § 69 SŘS). Pouze pro určení místní přxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx, který k němu má nejblíže (snazší komunikace se soudem). Zejména se pravidlo fi kce sídla týká rozhodování správních orgánů s místem výkonu působnosti xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxvišti správních orgánů. Pro určení místní příslušnosti je klíčové sídlo správního orgánu, přičemž umístění jeho organizačních jednotek není rozhodxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxpekčních a kontrolních orgánů, které mají své sídlo kupř. v hlavním městě Praze, ale současně se vnitřně člení na nejrůznější oblastní inspektoráty, kxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxího prostředí a s tím související usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. Nad 81/2012-71). Opačně tomu je v případě inspektorátů Čxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxkce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012, č. j. Nad 17/2012-46). Nejvyšší správní soud obecně uvedl, že organizační složky (zdx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx věcech zdravotního xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx x xxxprostření agendy mezi jednotlivé krajské soudy, Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud v prvním stupni rozhodlo územní pracoviště (Všeobecné zdravxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx x013, č. j. Nad 26/2013-91), pročež bylo shledáno za správní orgán (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2006, č. j. Nad 22/2006-3xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx orgánem či nikoliv a úkony činí jménem svým, nebo jménem správního orgánu jako celku (kupř. odbory ústředního správního úřadu s místní příslušností prx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2013, č. j. 62 A 31/2013-17).
Uvedené záměry novely byly dočasně (od 1. 1. 2012 do 26. 11. 2012, kdy nabyla účinnoxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx sám vnitřně člení, je správním orgánem s celostátní působností. Rozhoduje jako celek a jeho vnitřní organizační jednotky nejsou v tomto ohledu samostxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxním řízením, kde v prvním stupni rozhodoval Úřad práce České republiky, právě Městský soud v Praze. Tyto závěry posléze potvrdil ofi ciálně i Nejvyšší sxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxrávním orgánem s celostátní působností rovněž se sídlem v Praze, byť se vnitřně člení na Ústřední veterinární správu a krajské veterinární správy. Je oxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxmávat rozhodnutí krajských veterinárních správ, ačkoliv zákon prohlásil za správní úřad toliko Státní veterinární správu. Nejvyšší správní soud (sxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxěřena samostatná rozhodovací činnost v prvním stupni. Tudíž i místní příslušnost se řídí místem sídla krajské veterinární správy.
Na uvedené problxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxvat. Proto zákonem č. 396/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 26. 11. 2012, vložil do ustanovení odstavce 3 ty věci, které náleží do agendy Úřadu práce Čexxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxm místně příslušným soudem. Nadále jím však bude, ovšem jen v těch situacích, kdy bude jeho místní příslušnost určena podle kritérií obsažených v novelxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtského soudu v Praze a v nichž nebylo (k 26. 11. 2012) rozhodnuto, převezmou a dokončí krajské soudy, které jsou místně příslušné podle odstavce 3 ve zněnx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxtavce 3) nebo zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců. Zvláštním případem je také
tzv. výlučná xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxel fi nancování volební kampaně nebo § 32 odst. 3 zákona o azylu stanovuje výlučnou místní příslušnost Krajského soudu v Praze. Je otázkou, zda i v případxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx
K odst. 3:
Komentované ustanovení obsahuje
speciální pravidlo
pro určení místní příslušnosti krajských soudů v případě věcí důchodového pojišxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx se kterou ovšem předmětný odstavec 2 přímo počítá (srov. uplatněnou formulaci „nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak“, viz výše).
S účinnosxx xx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xěci, v nichž přísluší rozhodovat Úřadu práce České republiky, a to za účelem pokud možno rovnoměrného rozprostření dané agendy mezi jednotlivé krajskx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxí podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi. Jak konstxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxěstnanosti“ pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech upravených zákonem o xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xěcech je k vedení řízení místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má žalobce bydliště, sídlo, případně, v jehož obvodu se zdržuje. Určení místní přxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxla prvého, tj. podle žalobcova bydliště. Užitý pojem „bydliště“
judikatura
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2004, č. j. Nad 79/xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxdliště podle § 80 NOZ, podle nějž „člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale“). Jak konstatoval Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xotožný s (hlášeným) místem trvalého pobytu podle zákona o evidenci obyvatel.
Žalobce, v případech tohoto ustanovení, nemusí věnovat pozornost mísxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxce tohoto speciálního pravidla, by byl (výlučně) místně příslušný Městský soud v Praze, což by bylo nežádoucí, a to jak z hlediska zatížení tohoto soudux xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxem, xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx navrhovatel nemá na území České republiky bydliště a ani se na tomto území nezdržuje, je § 89 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění socixxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxdy přiměřeně, otázku (podmínku řízení) své věcné příslušnosti zkoumá soud kdykoli za řízení. Byl-li podán návrh ve věci správního soudnictví u soudu, xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxvení, musí se v první řadě jednat o návrh, který spadá pod pravomoc soudů působících ve správním soudnictví (srov. § 4 a násl. SŘS). Jedině v takovém přípaxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx avšak toliko
mezi soudy rozhodujícími ve správním
soudnictví
, tedy mezi soudy krajskými a Nejvyšším správním soudem. V opačném případě je na místě poxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x místně příslušnému krajskému soudu. Jestliže byl podán návrh u krajského soudu, který k jeho vyřízení není věcně příslušný, postoupí jej Nejvyššímu sxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xostoupil, nebo ji přímo postoupí jinému věcně a místně příslušnému krajskému soudu.
Doplnit je třeba zvláštní právní úpravu obsaženou v § 92 SŘS, kdy xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx
x xxxxx x:
Komentované ustanovení řeší situace, kdy je návrh podán u
místně nepříslušného krajského soudu
. Pokud byl návrh ve věci správního soudnictví poxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxupuje místně příslušnému krajskému soudu usnesením, v němž musí vyložit, z jakého důvodu není místně příslušný a proč je naopak místně příslušný krajsxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx a jež má ve svém důsledku dopad i na uplatnění zásady zákonného soudce. Nejde o rozhodnutí podle § 104 odst. 3 písm. b) SŘS, kterým se pouze upravuje vedení xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxxx xxx xxajský soud nesouhlasí s postoupením věci, předloží spisy k
rozhodnutí o příslušnosti
Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutí Nejvyššího správního xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxho odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. d) SŘS.
Judikatura:
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2003, č. j. Na 267/2003-5, publx xxx xx xxxxxx xxx xxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxud za použití § 64 a § 3 odst. 2 SŘS přiměřeně aplikuje ustanovení § 11 odst. 3 OSŘ a svým rozhodnutím určí krajský soud, který věc projedná a rozhodne.
Pxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxu (perpetuatio fori) se jako obecná právní zásada užije i ve správním soudnictví. Jejímu užití nebrání skutečnost, že není výslovně vyjádřena v ustanoxxxxxx x x xxx x x xxx x xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xx xxdliště fyzické osoby podle ustanovení § 7 odst. 3 SŘS je nutno považovat místo, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale. Určení místní příslxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxit podle pravidla prvého, a to např. proto, že v České republice neexistuje žádné místo, kde by navrhovatel bydlel s úmyslem zdržovat se trvale. Skutečnxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxnici bydlel s úmyslem dlouhodobě či trvale se zde zdržovat.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2007, č. j. xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007-101, publ. pod č. 2503/201x xxx xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xímž krajský soud rozhodl podle § 7 SŘS - o postoupení věci místně příslušnému soudu, je kasační stížnost přípustná.
Podle usnesení Nejvyššího spráxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx domáhá, a zda je tedy jeho podání vůbec projednatelné v rámci správního soudnictví. V případě nejasného podání je proto na místě v souladu s § 37 odst. 5 SŘx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x odst. 5 SŘS o postoupení věci místně příslušnému soudu.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxíslušnosti soudu v určitých věcech není bez dalšího způsobilé zasáhnout do stávající pravomoci soudu v těchto věcech, tedy tuto pravomoc nemůže ani zcxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxjící pravomoci.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č. j. Nad 18/2013-43
Nově upravená místní příslušnost správních sxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxmu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti.
HLAVA III
VYLOUČENÍ SOUDCŮ,
Vyloučení soudců x xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013.
Související ustanovení:
§ 9, § 31, § 103
Související předpisy:
Listina, zákon o soudech a soudcích
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xbecně je, aby ve věci rozhodoval zákonný soudce. Nicméně stejně tak je součástí práva na spravedlivý proces i to, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xe spíše otázkou institucionální a jejich postavení, zatímco nestrannost z ní vychází. Nestrannost se projevuje v konkrétních případech soudního proxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx je třeba zajistit, aby takový soudce byl z projednávání a rozhodování věci vyloučen. Předpoklady pro nezávislost a nestrannost vytváří zejména xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x rozhodovat, jenž je dán rozvrhem práce (srov. § 41 a násl. zákona o soudech a soudcích).
Nestrannost soudce
je především subjektivní psychickou katxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxmat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudcx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxe má být z projednávání a rozhodování dané věci vyloučen. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xe soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje.
Vyloučení soudce
, jakož i dalších soudních či jiných osob (srov. odstavec 2), nenastxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxka naplnění důvodů pro vyloučení se proto stává předmětem samostatného posuzování a rozhodování a musí být řádně odůvodněna.
Problematikou podjatxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxdnávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“. x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxe se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxu.“ Ústavní soud v tomto nálezu také poukázal na skutečnost, že rovněž
judikatura
Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannoxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost. Rozhodující proto nemůže být hodnocení subjektivního pocitu, nýbrž objektivní úvxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx z výjimečných důvodů. Ty jsou uvedeny v tomto ustanovení, stejně jako procesní postup, který má zajistit právě požadavek nestrannosti soudců a dalšícx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxmu zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Proto postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxti soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae, z čehož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebuxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxní procesní situace v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně možnosti přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu (srov. usnesení Nejvyššího spxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xdst. 1 písm. c) SŘS.
K odst. 1 a 2:
V tomto ustanovení je upraveno, jaké
důvody
obecně mohou vést k vyloučení soudců, jakož i dalších soudních osobx xxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxbdobně“ (srov. „z obdobných důvodů je vyloučena -“). Jak přitom vyplývá z čl. 41 odst. 1 Legislativních pravidel vlády (srov. usnesení vlády ze dne 19. 3x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx na vymezené právní vztahy v plném rozsahu“. Proto se důvody vyloučení soudců podle odstavce 1 vztahují i na jiné osoby uvedené v odstavci 2.
Důvodem k vxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxý poměr ještě nezakládá podjatost a nemusí vést k vyloučení takových osob. Musí k němu přistoupit další skutečnost, která ve spojení s takovým poměrem zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost. Případy, kdy lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, mohou nastax x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxtupu k informacím) jako správní orgán. Pokud je tento správní orgán totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout,
judikatura
dospěla k zxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004-70). Poměr k účastníkovi či jeho zástupci nelze bez dalšího spatřovat v tom, pokud se soudce setkal s účastníkem či jeho zásxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xe vykládá restriktivněji, než je tomu u ostatních účastníků řízení. Proto kupř. ze samotného spoluautorství odborné publikace nelze dovozovat podjaxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu ze dne 11. 6. 2010, č. j. Nao 46/2010-78, publ. pod č. 2102/2010 Sb. NSS).
Dalším důvodem pro vyloučení je skutečnost, že dotyčná osoba se podílxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003-18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS), podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“, který zaklxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xěci, kde již původně rozhodoval xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xěc nejdříve posuzoval v rámci svého předchozího působení na Nejvyšším správním soudě a posléze na krajském soudě. Důvodem vyloučení je procesní působxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxh důsledcích pochybnost o soudcově nestrannosti. Důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nelze bez dalšího spatřovat toliko ve skxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe dne 23. 1. 2013, č. j. Nao 1/2013-27). Soudce je vyloučen jen pokud se přímo podílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení. xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxisí, přičemž by první řízení a z něj vycházející rozhodnutí bylo jedním z podkladů v řízení a pro rozhodnutí v další (pozdější) věci (srov. usnesení Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx u správního orgánu, který je nyní v soudním řízení v procesním postavení žalovaného. Pokud ovšem soudce působil u žalovaného správního orgánu v době, kxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xej považovat za vyloučeného. Soudce by neměl přezkoumávat procesní postupy veřejné správy, jakož i výstupy z nich vycházející, pokud se v době svého půxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxlnosti, které spočívají v postupu takových osob v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech. Jedná se zejména o případy, kdy soud v ráxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003-47, publ. pod č. 283/2004 Sb. NSS). Důvodem k vyloučení nejsou ani okolnosti ohledně obsaxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxdovat ten soudce, kterému tzv. napadla, nýbrž ten soudce, z jehož rozhodovací činnosti vyplývá, že by mohl ve věci rozhodnout vůči žalobci kladně. Rovnxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxosti.
K odst. 3 a 4:
Primární zárukou nestrannosti a nepodjatosti soudců jsou v první řadě soudci samotní. Je upraven interní mechanismus, kterx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxbnosti o soudcově nepodjatosti. V takovém případě je soudce povinen
oznámit tuto skutečnost
předsedovi soudu. Do doby, než předseda soudu posoudí, zxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxeba učinit bez zbytečného odkladu.
Předseda soudu má na základě došlého oznámení dvě možnosti. Pokud shledá, že u soudce jsou naplněny důvody podle oxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxců specializovaných senátů nelze sestavit senát, je to důvod k postupu podle § 9 odst. 1 SŘS. Druhou možností předsedy soudu je, že na základě předloženéxx xxxxxxxx xx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxxní rozhodne Nejvyšší správní soud
. Pokud se jedná o důvod podjatosti u předsedy soudu, rozhoduje vždy Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud rozxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx soudu za to, že je dán důvod podjatosti takového soudce, určí na jeho místo podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát Nejvyššího správního soudux xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxce jiný senát Nejvyššího správního soudu.
V případě podjatosti soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, tato osoba sděluje důvody své podjatosti předxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xení přípustná kasační stížnost. Z hlediska v odstavci 3 uplatněného pojmu „přiměřeně“, blíže srov. čl. 41 odst. 2 Legislativních pravidel vlády (usnexxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xoužít výjimečně; vyjadřuje volnější vztah mezi tímto ustanovením a vymezenými právními vztahy“.
K odst. 5 a 6:
Druhým mechanismem, který má zaxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
námitky podjatosti
.
Možnost uplatnění této námitky podléhá
koncentraci řízení
. Námitka musí být uplatněna ve lhůtě do jednoho týdne ode dne, kdy se xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xednání. Většinou je v praxi počátek této lhůty založen zasláním informace o složení senátu (přímo nebo nepřímo, kdy lze samosoudce nebo složení senátu xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x6 odst. 1 SŘS o možnosti uplatnění námitky podjatosti. Nicméně zákon nevyžaduje, aby byla účastníkům zasílána informace o složení senátu, jakkoliv to xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x 15a odst. 2 OSŘ) může později „námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců“. Oxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx
x xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xo uvedené lhůtě, a to i tehdy, pokud účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení nebyla poučena o právu vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx práva, aby v kasační stížnosti xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxx xxmé nesmí soudce, proti němuž byla námitka podjatosti vznesena, činit žádné další úkony, vyjma úkonů neodkladných.
Námitka podjatosti je podáním, kxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xonkrétními skutečnostmi, jak jsou obecně vyloženy v odstavci 1. Proto „dovozuje-li účastník řízení podjatost soudce z jeho poměru k blíže určeným fyzxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxesená námitka podjatosti není důvodná“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2004, č. j. Nao 43/2004-319, publ. pod č. 1137/2007 Sb. xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xroto důvodná námitka podjatosti spočívající v odkazu na postup soudce v téže nebo v jiné věci.
Z hlediska procesního postupu se vyžaduje, aby se k podaxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
x x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx soudce ve smyslu odstavce 3, pročež ani nezakládá pravomoc předsedy soudu rozhodnout o vyloučení soudce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu zx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx podjatosti člena senátu Nejvyššího správního soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2013, č. jx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxitických stran a politických hnutí podle § 16 odst. 2 písm. a) SŘS. O vyloučení předsedy či člena tohoto senátu z projednávání a rozhodnutí věci rozhodne xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxu námitku podjatosti soudce zpět, Nejvyšší správní soud (který je výlučně příslušný k rozhodování o námitce podjatosti soudce, resp. k rozhodování o vxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxjich předchozím vyjádření senát, nejde-li o tzv. samosoudcovskou věc podle § 31 odst. 2 SŘS. Jsme toho názoru, že v případě zpětvzetí námitky podjatostx xxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxa nebo znalce, není kasační stížnost přípustná.
Rozhodnutí o tom, zda je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování určité právní věci, je rozhodnxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx jiného soudce nebo věc přikáže jinému senátu. Podmínkou, za níž může soud rozhodnout o tom, zda je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování určité vxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxa námitka podjatosti, je soudce povinen vyčkat s rozhodnutím ve věci až do rozhodnutí o této námitce. Nejvyšší správní soud konstatoval (srov. usnesenx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxi rozhodnutí krajského soudu přípustná kasační stížnost, po vydání rozhodnutí v kasační stížnosti namítat, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, a xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxnovení doplněn
odstavec 6.
Podle něj se shora uvedený procesní postup spočívající v rozhodování Nejvyššího správního soudu po předchozím vyjádření sxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxnout ve lhůtách počítaných na dny. Další podmínkou je, že soud má za to, že námitka podjatosti není důvodná. Konečně poslední podmínkou je, že proti rozhxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xovinen rozhodnout ve věci samé a kde by z povahy věci nebylo možné dostát požadavku rozhodnutí v zákonné lhůtě, pokud by mělo být postupováno stejným způxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx správnímu soudu. Krajský soud je nicméně povinen se s námitkou podjatosti náležitým a přezkoumatelným způsobem vypořádat v odůvodnění svého rozhodnxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xospěje k závěru, že nejsou splněny shora uvedené podmínky (např. že námitka podjatosti je důvodná), potom se uplatní procesní postup uvedený v odstavcx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxí o kasační stížnosti. Důvodem kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) SŘS je skutečnost, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. K tomuto důvodu kxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003-18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS
Podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu § 8 odst. 1 SŘSx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxdní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003-47, publ. pod č. 283/200x xxx xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxt. 3 věty druhé SŘS, který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná, a to axx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx pod č. 433/2005 Sb. NSS
Soudce vyloučený xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx, kdy již získal o věci vědomost té povahy, jež vyvolává ve svých důsledcích pochybnost o soudcově nestrannosti. Pojem předchozího soudního řízení je nxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. Nao 23/2004-55, publ. pod č. 408/2004 Sb. NSS
Po vydání rozhodnutí, proti němuž není přípustná kaxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxvodu kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) SŘS neupravuje způsob, jakým by bylo možno postupovat v případě zjištění důvodu vyloučení soudce až px xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
Dovozuje-li účastník řízení podjatost soudce z jeho poměru k blíže určeným fyzickým osobám, aniž by však uvedl, v čem tento poměr spočívá a jakým způsobxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx správního soudu ze dne 10. 2. 2005, č. j. Nao 2/2005-299, publ. pod č. 541/2005 Sb. NSS
Pohlaví soudce, stejně jako jeho věk, sexuální orientace nebo raxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. Nao 10/2005-6, publ. pod č. 1281/2007 Sb. NSS
Položil-li soudce zástupci účastníka dotaz týkající se povahy jeho rodinnéxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx soudce (§ 8 odst. 1 SŘS), jestliže dotaz byl položen z věcných a racionálních důvodů, v souvislosti s vyřizováním věci, a jestliže není místa k domněnce, xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu ze dne 28. 5. 2008, č. j. 1 Azs 24/2008-60, publ. pod č. 1699/2008 Sb. NSS
Proti usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o námitce podjatostx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx č. j. Nao 60/2009-277, publ. pod č. 2015/2010 Sb. NSS)
Vyjádření soudce k námitce podjatosti vznesené účastníkem řízení ve smyslu § 8 odst. 5 SŘS není oxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2010, č. j. Nao 46/2010-78, publ. pod č. 2102/2010 Sb. NSS)
xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxch účastníků řízení.Ze samotného spoluautorství odborné publikace nelze dovozovat podjatost soudce (§ 8 odst. 1 SŘS) ve vztahu k účastníkům řízení, rxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
Pravidlo § 8 odst. 5 SŘS ve spojení s odst. 3 téhož ustanovení, podle něhož o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu rozhodne jiný jeho senát, je nxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xodle § 16 odst. 2 písm. a) SŘS. O vyloučení předsedy či člena tohoto senátu z projednávání a rozhodnutí věci rozhodne jiný - tříčlenný senát Nejvyššího spxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxoučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nelze bez dalšího spatřovat toliko ve skutečnosti, že soudce vyššího soudu rozhoduje o věci vzešlé od koxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxzení (§ 8 odst. 1 SŘS).Při rozhodování o vyloučení soudce je třeba mít na paměti též zachování funkčnosti soudu, resp. zákaz denegationis iustitiae, z čxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx - proto na vyšších stupních soudní soustavy, kde jsou možnosti
substituce
vyloučeného soudce omezenější, je namístě zaujmout k vylučování soudců přxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxikázání věci jinému věcně příslušnému soudu.
Přikázání věci jinému soudu
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související litxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x x
Související předpisy:
OSŘ, Listina
Komentář:
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx x xxxxx xístní příslušnosti, neboť věc se přikazuje jinému (věcně příslušnému) krajskému soudu. Představuje výjimku ze zákonných pravidel (§ 7 SŘS) pro určenx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxí zásady práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, místní příslušnost soudu je zásadou základní x xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx v případě rozhodování podle odstavce 2.
Proto jsou v zákoně taxativně uvedeny důvody, při kterých k přikázání věci jinému než místně příslušnému kraxxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxx xx x
xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxování ve věci
delegace
svěřeno
výlučně Nejvyššímu správnímu soudu
, přičemž účastníci mají právo se k tomuto postupu vyjádřit (odstavec 3). Přikázat xxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxý soud.
K odst. 1:
Toto ustanovení stanovuje Nejvyššímu správnímu soudu povinnost rozhodnout (srov. „přikáže“) o přikázání věci jinému než míxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxk být vyloučeni všichni soudci daného správního úseku. Postačí vyloučení jen některých soudců, jestliže následkem jejich vyloučení je, že nelze sestxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxovaných) senátech těchto soudů, neboť v případě jejich vyloučení není možné určit jiný (nespecializovaný) senát téhož soudu. Proto jde o tzv.
delegacx xxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxpu k soudu a poskytnutí soudní ochrany), Nejvyšší správní soud je povolán k tomu, aby za těchto skutkových okolností určil jiný než místně příslušný kraxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxmu správnímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu je předchozí „rozhodnutí“ o vyloučení soudců správníhx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxo vyloučení soudců se v tomto druhu řízení neposuzuje. Nejvyšší správní soud vychází z
předchozího vyloučení soudců krajského soudu
a neposuzuje to jxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxmco v případě posuzování splnění podmínek pro přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu při vyloučení soudců specializovaných sexxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x
xxxx xxxxxxxx vhodnou
a její uplatnění je
fakultativní
(srov. „může přikázat“). Jednotlivé důvody přikázání věci jsou stanoveny obecně prostřednictvím neurčixxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxý důležitý důvod.
Pojem hospodárnosti řízení nelze vztahovat pouze k nákladům řízení, které vznikají účastníkům řízení, ale je zapotřebí na něj nahxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxdnou. Přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu s sebou vždy nese vyšší náklady a především řízení protahuje. Místně příslušný krajský soud, x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx x xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx musí věc předložit Nejvyššímu správnímu soudu, který věc - jsou-li pro to podmínky - přikáže jinému krajskému soudu, přičemž tento krajský soud opět muxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxé zvýšené náklady a prodloužení délky řízení. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003-26, pubxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx
xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xze přistoupit pouze v ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxup nestandardní a mimořádný.
Při posuzování, zda jsou dány důvody pro delegaci vhodnou, nelze vycházet mechanicky pouze z jediného hlediska (kupř. xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxležité mohou být v konkrétním případě i stanoviska či mimořádné poměry účastníků řízení. Důvody
delegace
vhodné mohou spočívat jak v povaze a předmětx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xe již nachází řízení (zda řízení bylo zahájeno a dosud nebyly učiněny patřičné procesní kroky ve velké míře, nebo zbývá „pouze“ rozhodnout o věci samé). x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxaduje nařídit jednání.
Delegace
má místo jen tam, kde k ekonomickým důvodům návrhu na delegaci (zejména zvýšené náklady na cestování na delší vzdálenxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxtví, péče o dítě, bezmocnou osobu či špatný zdravotní stav. Oproti tomu výkon trestu odnětí svobody sám o sobě není důvodem, pro který může být věc přikázxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x přikázání není ani povaha věci, o kterou jde, či množství nevyřízených věcí na soudě a obava z nepříznivé délky řízení. Rovněž jím nejsou obavy z možného xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx Nejvyššího správního soudu o delegaci vhodné předchází návrh účastníka řízení nebo krajského soudu. Nezbytné je i předchozí vyjádření účastníků řízxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xřed rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána. Jde-li o tzv. delegaci vhodnou, účastníci řízení maxx xxxxx xxxxxxxx xx x
x xxxxxx xxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xoudu má být věc přikázána. Je povinností Nejvyššího správního soudu se s vyjádřením účastníků řízení patřičným způsobem vypořádat v odůvodnění svého xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxvislosti s posuzováním naplnění podmínek
delegace
vhodné podle odstavce 2. Díky subsidiárnímu použití OSŘ (srov. § 64 SŘS) lze v této souvislosti zvaxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky“.
Judikatura:
Podle nálezu Ústavního soxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxekázání věci z důvodu vhodnosti - je (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít nx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xýjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2003, č. j. Nax xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx k závěru, že žaloba je zjevně neúspěšná, není důvodem pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu. Nejvyšší správní soud takový xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xinému krajskému soudu než místně příslušnému (§ 9 odst. 2 SŘS).
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2003, č. j. Nad 108/2003-23, xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxho než místně příslušného krajského soudu, účastníci netrvají na nařízení jednání a ze spisu potřeba nařizovat jednání nevyplývá, není tato změna pobxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx x odst. 2 SŘS); takový procesní postup by nepřispěl ani k rychlosti ani k hospodárnosti řízení.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně přísxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx. Skutečnost, že žadatel o azyl má místo pobytu mimo obvod místně příslušného krajského soudu a ve věci požaduje nařídit jednání, proto není sama o sobě dxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx Nad 167/2004-31, publ. pod č. 942/2006 Sb. NSS
Náklady na dopravu hromadnými dopravními prostředky z místa pobytu žalobce mimo obvod místně příslušxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxpečení - ohrožovaly žalobcovo právo se k jednání dostavit, či ho ohrožovaly ve schopnosti hradit náklady spojené s pobytem v České republice. Vynaložexx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx
xxxádání
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související předpisy:
OSŘ
Komentář:
Institut dožádání je tradičním odrazem zásady ryxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxx uplatnění i v soudním řízení správním.
xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxsoudit, a to jak po stránce skutkové, tak i právní. V rámci dokazování (neboli posuzování skutkové stránky věci) může nejčastěji nastat potřeba
institxxx
xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxx xxbo specializovaný senát (jiného) krajského soudu.
Důvodem vedoucím k dožádání je skutečnost, že úkon by mohl dožadující soud působící ve správním sxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx úkon provedl za soud dožadující. Další kategorií, kdy je na místě využít institutu dožádání, jsou případy, kdy úkony dožadující soud ve svém obvodu proxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxátu jiného krajského soudu, v jehož obvodu úkon provést lze a dožadující soud o tom vyrozumí, případně věc vrátí dožadujícímu soudu. Dožádaný soud může x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 5/2003-57, publ. pod č. 55/2004 Sb. NSS), i v případě dožádání je třeba respektovat procesní práva účastníků soudního řízení sxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xde o nezákonný důkaz a soud z něj nemůže vycházet. Pokud z něj přesto vychází, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci saxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx x. 2003, č. j. 5 Ads 5/2003-57, publ. pod č. 55/2004 Sb. NSS
I ve správním soudnictví mají účastníci řízení právo být přítomni u prováděného dokazování (x xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx ačkoliv účastníci řízení k takovému postupu nedali souhlas, nemůže krajský soud z takto provedeného důkazu ve svém rozhodnutí vycházet. Učinil-li taxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx x
NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxami. Praha: Linde, 2004.DIENSTBIER, F. Nejvyšší správní soud jako garant legality veřejné správy. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyšších soudů v evropsxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxního řádu správního. In VOPÁLKA, V. (ed.) Nová úprava správního soudnictví. Praha: ASPI, 2003, s. 25-35.FILIPOVÁ, J. Některé vybrané problémy právní xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx vyd. Praha: C. H. Beck, 2012.HOLLÄNDER, P. Správní soudnictví a ústavněprávní argumentace. In VOPÁLKA, V. (ed.) Nová úprava správního soudnictví. Prxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxmech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 25-32.JEMELKA, L., PODHRÁZKÝ M., VETEŠNÍK, P., ZAVŘELOVÁ, J., BOHADLO, D. A ŠURÁNEK, P. Souxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxí soudnictví. Praha: Linde, 1996.MIKULE, V. Pláč nad ztracenou příležitostí aneb Nejvyšší správní soud nebude přezkoumávat právní předpisy. Justičxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxEL, F.
Judikatura
Nejvyššího správního soudu: vztah NSS a Ústavního soudu. Soudní rozhledy, 2010, č. 1, s. 1-6.SEDLÁČEK, S. Soudní kontrola veřejné sxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx x xxl. Správní soudnictví v České republice a ve vybraných státech Evropy. Praha: Wolters Kluwer, 2010.SOUČKOVÁ, M., LAVICKÝ, P., ŠIŠKEOVÁ, S. Soudní řád xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxšších soudů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 33-41.VOPÁLKA, V., MIKULE, V., ŠIMŮNKOVÁ, V., ŠOLxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxdpisy:
Ústava, zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákon o soudech a soudcích, zákon o řízení ve věcech soudců, xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xprávního soudnictví. Soudní řád správní je tedy předpisem, který upravuje nejen řízení před správními soudy, ale je rovněž předpisem organizační povxxxx xxx xxxxx xxx x xxxx x x xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxch ustanovení zákona o soudech a soudcích a pochopitelně též z Ústavy. Skutečnost, že soudní řád správní obsahuje i normy organizačního charakteru, je xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxbit namísto Nejvyššího správního soudu specializované správní kolegium Nejvyššího soudu (v takovém případě by soudní řád správní byl jen procesním pxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxována organizaci Nejvyššího správního soudu, druhá krajským soudům. Jiné soudy (okresní, vrchní a Nejvyšší soud) coby soudy správní podle platné práxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxě tohoto soudu, soudcovské radě, plénu, kolegiím i senátům Nejvyššího správního soudu, včetně senátu rozšířeného. Upraveny jsou také základní otázkx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu, vydáváním stanovisek a zásadních usnesení či projednáváním stížností. Druhá hlava druhé části obsahuje pouze ustanovení § 31, upravující složxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxtární město Brno (odstavec 2). Ustanovení § 11 odst. 1 o zřízení Nejvyššího správního soudu je ovšem třeba vnímat jen spíše jako proklamaci této skutečnxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxstí od 1. 1. 1993 (čl. 91 odst. 1). Ústava rovněž negativním způsobem vymezuje Nejvyšší správní soud vůči Nejvyššímu soudu a Ústavnímu soudu (čl. 92 Ústaxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx nebo Nejvyšší správní soud). Tato ustanovení Ústavy se však svého provedení dočkala až o deset let později, a to právě s účinností soudního řádu správnxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx
xx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxtavní soud svým nálezem ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, publ. pod č. 276/2001 Sb., jímž byla zrušena tehdejší část pátá OSŘ, zvaná tehdy „Správní sxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxkteré aktivity veřejné správy, stejně jako její případná nečinnost, pod kontrolou soudní moci vůbec. Dále pak ne každý, kdo mohl být ve svých právech doxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxdní rozhodnutí pak bylo konečné a (s výjimkou ústavní stížnosti) nemohlo být podrobeno dalšímu přezkumu, což vedlo k nejednotné judikatuře, tedy ke stxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxtečnost, že Ústava v čl. 91 uvádí jako součást soustavy soudů Nejvyšší správní soud. Ústavní soud ovšem odložil vykonatelnost xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxí soudního řádu správního dne 1. 1. 2003, přičemž dosavadní defi cit spočívající v absenci Nejvyššího správního soudu byl překlenut právě ustanovením x xx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
Ústava předpovídala vytvoření Nejvyššího správního soudu také ve svém čl. 87 odst. 3. Toto ustanovení umožňuje zákonodárci, aby některé
kompetence
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xe zákonem, dále pak o spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu. Zatímco v prvním xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxdě se tak stalo (viz § 97 a násl. SŘS).
Zřízením Nejvyššího správního soudu ke dni 1. 1. 1993 (resp. 1. 1. 2003) byl vytvořen vrcholný soudní orgán, který xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxím „n“) fungující především v éře tzv. první republiky a navazující na dobré tradice správního soudnictví z období Rakouska-Uherska (Správní soudní dxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx však ve skutečnosti byla jen jiná forma ukončení jeho činnosti. Dnešní Nejvyšší správní soud ovšem nelze považovat za právního nástupce zmíněného souxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx x. 5 As 43/2006-36).
Skutečnost, že byla zvolena koncepce správního soudnictví jako relativně samostatné větve soudnictví v čele se samostatným Nejxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xprávní soud jako hlava správního soudnictví). Tento duální systém obecného soudnictví je v evropském měřítku častějším modelem, jakkoliv např. blízxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx instancí obecného soudnictví mohou být v České republice podrobena testu ústavnosti v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem (na rozdíl od raxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxní rozhodovací činnosti správních soudů, a to zejm. prostřednictvím řízení o kasačních stížnostech coby (mimořádného) opravného prostředku proti rxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxednictvím rozhodovací činnosti rozšířeného senátu. Dále Nejvyšší správní soud působí jako soud zabývající se některými věcmi volebními a věcmi polixxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx do pravomoci soudů ve správním soudnictví, tj. vrcholným soudem veřejného práva (§ 12 SŘS), ale je také soudem kárným (ve věcech exekutorů, soudců a stáxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxní senát ve věcech některých kompetenčních sporů dle zákona o rozhodování xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxanizační složkou státu, nemá tedy samostatnou právní subjektivitu, nýbrž jde o orgán České republiky.
Jako sídlo soudobého Nejvyššího správního sxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x, předtím od svého faktického naplnění sídlil v provizoriu na Masarykově ulici 31. Ústava sídla vrcholných ústavních institucí nepředepisuje, tolikx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx ximo hlavní město. Je tomu tak např. u Nejvyššího soudu (§ 10 zákona o soudech a soudcích) a Ústavního soudu (§ 26 zákona o Ústavním soudu).
Sídlem Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx ekonomických dopadů na účastníky řízení a zejména na státní rozpočet“. Na základě aktivity zejm. některých moravských poslanců se však sídlem Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxavní soud) sídlí v Brně. Zohledněno bylo i to, že správní soudy přezkoumávají akty orgánů moci výkonné, sídlících velmi často v Praze, takže volba Brna sx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxrávních soudů Evropské unie (Association of the Councils of State and Supreme Administrative Jurisdictions of the European Union), organizace sdružxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxví Nejvyššího správního soudu v Mezinárodní asociaci nejvyšších správních soudů (International Association of Supreme Admninistrative Jurisdictxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxho kompletní judikaturu, lze nalézt na www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud se skládá z úseku výkonu soudnictví a ostatních útvarů. Základem vnitřxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxřské práce pro jedno nebo více oddělení provádí soudní kancelář. Práci soudní kanceláře organizuje a kontroluje vedoucí soudní kanceláře, chod soudnxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxělení soudu při výkonu soudnictví, jakož i ostatní kancelářské a spisové činnosti u tohoto soudu blíže upravuje kancelářský a spisový řád Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu. Tyto interní dokumenty jsou přístupné na webových stránkách soudu.
K organizaci Nejvyššího správního soudu viz komentář k následujxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxxx x xx x xxxxxx x xx x xxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx xxxx
xxdikatura:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 As 43/2006-36
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxovém řízení pokračovat jiným orgánem. Soudním řádem správním ani jiným právním předpisem není upravena otázka právního nástupnictví vůči prvorepubxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xálezu Nejvyššího správního soudu z roku 1948, popř. přikázal takový úkon jinému správnímu orgánu, nelze jinak než návrh odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxyšší správní soud a Ústavní soud po přijetí soudního řádu správního. In VOPÁLKA, V. (ed.) Nová úprava správního soudnictví. Praha: ASPI, 2003, s. 25-35xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 25-32.HOLLÄNDER, P. Správní soudnictví a ústavněprávní argxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxsokých soudů. Právní rozhledy, 2013, č. 2, s. 39-45.MOLEK, P., ŠIMÍČEK, V. Soudní přezkum voleb. Praha: Linde, 2006.POMAHAČ, R. Nejvyšší správní soudx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxavního soudu. Soudní rozhledy, 2010, č. 1, s. 1-6.
Související ustanovení:
§ 7 odst. 1,
§ 18, § 19, § 22, § 102 a násl.
Související předpisy:
xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxého parlamentu, zákon o volbách do Parlamentu České republiky, zákon o volbě prezidenta republiky
Komentář:
Nejvyšší správní soud stojí na vrxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx x x xxxxx xxx xxxx xxxxxťovat jednotu a zákonnost rozhodování. Jednotou rozhodování není míněna pouze jednotná judikatorní linie v oblasti správního soudnictví, ale také sxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx takové jednoty dosaženo a stanoví působnost Nejvyššího správního soudu v těchto věcech.
K odst. 1:
První místo v tomto ohledu nesporně zaujímá xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxutím krajských soudů v oblasti správního soudnictví. Krajský soud je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu ve věci, která je předmětem řízxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xŘS do jisté míry vázány judikaturou Nejvyššího správního soudu také ve smyslu precedenčním. Povinností krajských soudů je sledovat rozhodnutí Nejvyxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxetelnou judikatorní linií Nejvyššího správního soudu (sjednocování právního názoru na sporné otázky uvnitř Nejvyššího správního soudu zajišťuje pxxxxx xxxxx x xx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxoucí přímo ze zákona. Povinnost krajských soudů následovat judikaturu Nejvyššího správního soudu v obdobných případech plyne z hierarchického uspoxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxo očekávání (stejné případy mají být posuzovány stejně). Jakkoliv tedy v České republice není uplatňován systém precedenčního práva, jsou krajské soxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx x. 1 Aps 2/2006-68, z něhož plyne, že povinnost krajských soudů následovat judikaturu kasačního soudu je dána v rovině pozitivního práva ustanovením § 1x xxxx xxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx, ale též pro krajské soudy, byť se každý z nich na dosahování tohoto cíle podílí jiným způsobem: zatímco Nejvyšší správní soud případné rozpory v rozhodxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxujímáním protichůdných názorů zakládat nové rozpory v judikatuře, a zvyšovat tím právní nejistotu. Krajský soud je vázán právním názorem nejen tehdyx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xřesto lze za určitých okolností připustit, aby se krajský soud od závěrů rozhodovací činnosti nadřízeného soudu odchýlil. Může se tak ale stát toliko vx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx, musíme nutně uvážlivou judikatorní polemiku vnímat jako nástroj zabraňující judikatornímu ustrnutí a vedoucí k obohacení argumentačních přístupxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxného soudu odchýlit. Takovýto postup předně musí být odůvodněn racionálními a závažnými konkurujícími argumenty. Respektování těchto podmínek ze sxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxje xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxl. pod č. 2112/2010 Sb. NSS. Při úvaze nad odchýlením se od judikatury je zpravidla třeba zohlednit i požadavek právní jistoty, neboť dřívější stálá aplxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxe transakční náklady účastníků právních vztahů a umožňuje lepší plánování jejich jednání. Proto obvykle platí, že čím déle byl určitý výklad zákona apxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxm judikatorní
kolize
mezi správními soudy vyjádřil Nejvyšší správní soud také ve svém rozsudku ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011-347, publ. pod č. 2368xxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxdku dosáhnout judikatorní změny aprobované Nejvyšším správním soudem postupem podle § 17 SŘS. Odchylující se názor krajského soudu však musí být podexxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x x xx xxx xxx xx xxxxxxu právní jistoty, vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Ustanovení § 12 odst. 1 SŘS výslovně zmiňuje z široké palety rozhodovací činnosti Nejvyššího sprxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xoudu. Ostatní rozhodovací činnost tohoto soudu (tj. ta mimo rozhodování o kasačních stížnostech) je v odstavci 1 popsána jen jako „další rozhodování pxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxdla o rozhodování Nejvyššího správního soudu jako soudu prvního stupně. Soudní řád správní stanoví příslušnost Nejvyššího správního soudu k rozhodoxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxtenčních sporů (§ 97 odst. 4). Dále Nejvyšší správní soud dle soudního řádu správního rozhoduje o přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskéxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x x x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxt dle § 7.
Ani to však není všechno, neboť příslušnost Nejvyššího správního soudu k rozhodování je dána také některými dalšími zákony, jak § 12 odst. 1 Sxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xolební předpisy stanovují příslušnost Nejvyššího správního soudu k některým typům řízení, aniž by ta byla obsažena současně i v soudním řádu správnímx xxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxidáta), § 58 odst. 1 zákona o volbách do Evropského parlamentu (řízení dle § 56 a 57 tohoto zákona) a § 68 zákona o volbě prezidenta republiky (příslušnost xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx x xx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxcech poplatků za řízení o kasační stížnosti a podle § 174a zákona o soudech a soudcích rozhoduje též ve věci návrhu na určení lhůty k provedení procesního xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxké soudy (§ 7 odst. 1 SŘS). xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx dle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (podpůrně se soudní řád správní použije jen na vyloučení člena senátu z proxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxmu soudu nabízí ke sjednocování judikatury správních soudů. Dle § 12 odst. 2 SŘS slouží k jednotě rozhodování soudů také institut přijímání stanovisek xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xoněkud sporná, neboť jde o jakousi
abstraktní
činnost soudu, která postrádá přímou vazbu na konkrétní projednávanou věc (a tedy konkrétní veřejné suxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxonodárné (tj. normotvorbě). Patrně právě s ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší správní soud na vydávání stanovisek prakticky rezignoval a po dlouhou xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxvat judikaturu správních soudů. Tato neustálá monitorovací činnost neslouží pouze k vydávání stanovisek, jak by se mohlo z dikce komentovaného ustanxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
Poněkud problematickým se může jevit to, že § 12 odst. 2 SŘS Nejvyššímu správnímu soudu ukládá sledování a vyhodnocování judikatury správních úseků xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xádné konkrétní prostředky, jakým způsobem tak má být učiněno. Ustanovení § 21 odst. 2 SŘS sice uvádí, že podrobný postup při sledování a vyhodnocování pxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxytovat Nejvyššímu správnímu soudu výrony své rozhodovací činnosti i mimo řízení o kasační stížnosti tak musíme v obecné rovině dovodit přímo z komentoxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx, že krajské soudy mají povinnost tuto činnost umožnit.
Konkrétní postup při sledování a vyhodnocování judikatury krajských soudů v oblasti správnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxuru krajských soudů, je samozřejmě rozhodování o kasačních stížnostech. Vedle toho jsou do databáze Nejvyššího správního soudu krajskými soudy zasíxxxx x xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xád předpokládá i to, že se soudci Nejvyššího správního soudu účastní gremiálních porad soudců, seminářů nebo jiných odborných shromáždění zaměřenýcx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxo správního soudu a získávají od nich další poznatky o rozhodování soudů ve správním soudnictví.
x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxx
K odst. 3:
Toto ustanovení již nemíří na sjednocování judikatury správních soudů, ale na sjednocování rozhodovací činnosti správních orgánů. Zx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xprávní soud ve své praxi vyhýbá. Vydávání zásadních usnesení (na rozdíl od stanovisek) je institutem zakotveným toliko pro oblast správního soudnictxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxo soudnictví (část pátá OSŘ), Nejvyšší soud zásadní usnesení vydávat nemůže, a to s ohledem na absenci korespondujícího ustanovení zákona o soudech a sxxxxxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011-347, publ. pod č. 2368/2011 Sb. NSS
Krajský soud se může odchýlit od dosavadní judikatury Nejvyššího správního sxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxepře komplexní, racionální a transparentní konkurující argumentací. Jsou-li tyto podmínky splněny, pak krajský soud zaujetím odlišného právního nxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxlem nejen pro samotný Nejvyšší správní soud, ale též pro krajské soudy, byť se každý z nich na dosahování tohoto cíle podílí jiným způsobem: zatímco Nejvxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xnát a řídit se jí; v žádném případě nemohou zaujímáním protichůdných názorů zakládat nové rozpory v judikatuře a zvyšovat tím právní nejistotu. Ze samoxxxxx x xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxobných věcech.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. 2 Afs 180/2004-44
I. Ústavně konformní výklad právního předpixx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xřistoupit pouze výjimečně, a to např. tehdy, pokud by došlo ke změně právní úpravy anebo by se zásadně změnily společenské či ekonomické poměry, což by oxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxdnocování judikatury krajských soudů; činnost rozšířeného senátu (§ 17 SŘS) slouží ke sjednocování právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího sprxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxdikatuře opakovaně připustil, že za neexistence Ústavou předpokládaného Nejvyššího správního soudu je sám nucen ve věcech, které jsou projednávány xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxplování této jeho výlučné
kompetence
však faktickým započetím činnosti Nejvyššího správního soudu pominula. V této souvislosti je třeba zdůraznit xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxtitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Pokud se týče výkladu jednoduchého práva, naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxx xxxxnu této pravomoci je přirozeně i tento orgán veřejné moci povinen interpretovat jednotlivá ustanovení jednoduchého práva v první řadě vždy z pohledu úxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xe v kontextu své dosavadní judikatury se cítí být oprávněn tento výklad, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, posuzovat pouze tehdxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxmně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny, a tudíž by jí bylo lze kvalifi kovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních prxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxh. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004.MALENOVSKÝ, J. K časové omezenosti a obnovitelnosti mandátu ústavních, mxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xejvyšších soudů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 155-168.
Související ustanovení:
§ 3 xxxxx xx
x xxx
x xxx x xx x xxxxxx x xxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxormací, zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, zákoník práce
Komentář:
K odst. 1:
Komentované ustanovxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxx4 nejsou obsazeny ani pozice jejich předsedů), předsedů senátů a dalších soudců (tzv. votantů). Tento výčet je třeba považovat za uzavřený - pouze vypoxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxenty soudce a ředitele správy předpokládá sám soudní řád správní (§ 14, § 27a).
Počet soudců Nejvyššího správního soudu Ústava ani soudní řád správní xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx Nejvyššího správního soudu vstupují také soudci, kteří jsou k Nejvyššímu správnímu soudu dočasně přiděleni („stážisté“ - zejm. z řad soudců správnícx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x§ 5 odst. 2 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
Předseda Nejvyššího správního soudu, jako předsedové jiných sxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx předseda soudu (a jeho manžel/ka) podle § 13 odst. 2 zákona o cestovních dokladech diplomatickým pasem.
Předseda soudu organizuje výkon soudnictví xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx návrh soudce, o jehož asistenta se jedná, jmenuje a odvolává asistenty soudců (§ 14 SŘS), po projednání v plénu vydává jednací řád soudu (§ 21 SŘS), vydávx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (§ 22 SŘS). Vedle toho předseda soudu plní funkci kárného žalobce podle zákona o řízení ve věcech soudců, stxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxx xxx xx 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06, publ. pod č. 397/2006 Sb., konstatoval, že funkce předsedů a místopředsedů soudů by měla být považována za kariérní (profesnxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxě ohodnocena (viz část třetí zákona o platu představitelů státní moci, soudců a poslanců Evropského parlamentu). To však ještě nevylučuje samo o sobě sxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxci jsou po organizační stránce zařazováni do senátů (§ 16 SŘS), případně kolegií, jsou-li zřízena (§ 15 SŘS). K pozici předsedy senátu a předsedy kolegix xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx
x xxxxx xx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx řečené funkcionáře může prezident republiky též zbavit povinnosti mlčenlivosti podle § 63 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací.
Ustanovxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxstopředsedů Nejvyššího soudu - čl. 62 písm. f)]. Nevzniká tak výkladový problém s počtem místopředsedů - Ústava mlčí a soudní řád správní hovoří o jedinxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxdené zákonem č. 314/2008 Sb. o místopředsedovi v jednotném čísle, po novele užívá číslo množné).
Pokud ovšem není jmenování předsedy a místopředsedx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxo pravomoc prezidenta republiky podléhá kontrasignaci s ohledem na čl. 63 odst. 2, 3 Ústavy. Tato odlišnost oproti jmenování předsedy a místopředsedy xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxní větve soudnictví, a Nejvyšším správním soudem, jakožto soudem stojícím na vrcholu hierarchie správní větve soudnictví, by neměl být ve věci jmenovxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx jen o různé větve obecného soudnictví v České republice. Rovnocennost jednotlivých soudních větví plyne nejen z koncepce jednotlivých procesních řáxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx Nejvyššího soudu tedy není v hierarchii soudních funkcionářů výše nežli předseda Nejvyššího správního soudu, jak by se snad mohlo zdát z hlediska úpraxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxí soud platí i pro Nejvyšší správní soud pravidlo, že předseda a místopředseda soudu mohou být jmenováni jen z řad soudců daného soudu. Zatímco pro Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx funkcionáře Nejvyššího soudu na okruh soudců přidělených k Nejvyššímu soudu, neboť toto ustanovení uvádí jen „ze soudců“, nikoliv např. „ze soudců Nexxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxazek 46, nález 139, k závěru, že předmětné ustanovení je třeba vykládat omezujícím způsobem, neboť opačný výklad by založil nepřípustně novou cestu, jxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx nálezem uvažovala doktrína (viz související literatura, Malenovský, s. 164, Kocourek, s. 323).
Výslovně pro oba vrcholné soudy platí, že soudce můxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxx xxxxx x xx xxxxna o soudech a soudcích). Dle závěrů Ústavního soudu učiněných v nálezu ze dne xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxe souhlas nejprve udělen, ale posléze s ohledem na nově zjištěné skutečnosti o osobě soudce odvolán (to jen tehdy, pokud se tak stane ještě před vydáním rxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxce k Nejvyššímu správnímu soudu je ministr spravedlnosti, avšak jen za souhlasu předsedy tohoto soudu.
Do pozice soudního funkcionáře Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx. Vzhledem k tomu, že s přidělením soudce musí předseda Nejvyššího správního soudu souhlasit, má předseda zprostředkovaně možnost do určité míry ovlixxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxvská reprezentace v pravém slova smyslu. Pokud by prezident republiky postupoval jinak, otevírá se možnost pro vyvolání kompetenčního sporu ve smyslx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxvyššího správního soudu se děje prostřednictvím zákona o soudech a soudcích (§ 106 a násl.), pro Nejvyšší správní soud není stanovena v soudním řádu sprxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (na vztahy v rámci soudní správy nelze aplikovat princip „kdo jmenuje, odvoxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxpovědnosti předsedy nebo místopředsedy Nejvyššího správního soudu je oprávněn podat prezident republiky, ministr spravedlnosti a veřejný ochráncx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx), ale navíc též kárného provinění specifi ckého, spočívajícího v zaviněném porušení povinností spojených právě s funkcí předsedy soudu, místopředsxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxávní soud (předseda ani místopředseda tohoto soudu však nesmějí být členy kárných senátů), udělena funkcionáři soudu důtka, odnětí zvýšeného platovxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xx x xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, resp. předsedy kolegia (funkce pak zaniká dnem právní moci rozhodnutí kárného soudu).
Funkce xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxř k § 13 odst. 4 SŘS) a vzdáním se funkce (funkce pak zaniká dnem, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno tomu, kdo soudce do funkce jmenoval, tedy pxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxx. 3 SŘS). Jakkoliv zánik funkce soudce znamená zároveň i zánik funkce předsedy, místopředsedy a předsedy kolegia Nejvyššího správního soudu, naopak tx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxém prostředí není nikterak dlouhá, není ani dlouhá řada osob, které vykonávaly funkci předsedy (místopředsedy) xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx působil jako tzv. první prezident soudu, jeho zástupcem (druhým prezidentem) byl JUDr. Emil Hácha, který po Pantůčkově smrti nastoupil na pozici prvnxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxtopředsedou JUDr. Michal Mazanec.
K výkonu státní správy předsedou Nejvyššího správního soudu viz komentář k § 27 a násl. SŘS, k pozici předsedy jako xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxx. Stejně dlouhé je funkční období předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu (§ 102 odst. 2 zákona o soudech a soudcích), funkcionáři ostatních soudů maxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xx xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx časově omezující výkon funkce soudního funkcionáře neobsahoval. Změna nastala až s novelizací provedenou zákonem č. 314/2008 Sb., který zavedl omezxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx dospěl k závěru, že jde o dobu přiměřeně dlouhou. V citovaném nálezu vyšel z toho, že na rozdíl od časově neomezeného jmenování do funkce soudce v čl. 93 odxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx neuvádí. Samotný princip časového výkonu omezení určitých funkcí není sám o sobě v rozporu s principem dělby moci (je spíše jeho konkretizací), zejménx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxkce jsou soudní funkcionáři jmenováni v případě předsedů a místopředsedů výkonnou mocí, nikoli volbou soudcovskou samosprávou (v takovém případě je x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx s postavením funkcionářů jiných orgánů nebo institucí, kterým Ústava zaručuje nezávislost postavení (Bankovní rada České národní banky 6 let, prezixxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xímto způsobem výkonná moc nevytváří „svou“ funkcionářskou sestavu.
Přechodné ustanovení (čl. IV zákona č. 314/2008 Sb., jímž byl novelizován mj. sxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx) soudu, kteří byli jmenováni prezidentem (Václavem Havlem) na samém počátku fungování Nejvyššího správního soudu, tedy v době, kdy uvedené funkce omxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxx xxx xxxxxxxxi tohoto zákona (1. 10. 2008).
Řečené přechodné ustanovení ve vztahu k funkcionářům Nejvyššího správního soudu shledal Ústavní soud v uvedeném nálexx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxobí tehdejšího předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu na 5 let ode dne účinnosti zákona. Ústavní soud vyšel v tomto ohledu k závěru, že úprava funkčnxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxudu je situace částečně odlišná, kárný senát ve věcech soudců je složen ze soudce Nejvyššího správního soudu, soudce Nejvyššího soudu, soudce jiného sxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xe soudce Nejvyššího správního soudu, soudce Nejvyššího soudu, dvou státních zástupců, jednoho advokáta a jedné osoby vykonávající jiné právnické poxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxi, advokát a jedna osoba navržená veřejných ochráncem práv.
Postavení soudce z povolání vyplývá z Ústavy a je konkretizováno zejm. zákonem o soudecx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xdvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon. Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxon. Podle čl. 93 Ústavy je soudce jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení [pravomoc prezidenta republiky jmenovat soudce podlx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxdku ze dne 27. 4. 2006, č. j. 4 Aps 3/2005-35, publ. pod č. 905/2006 Sb. NSS]. Své funkce se soudce ujímá složením slibu (jde tedy o slib
konstitutivní
). Souxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xstavy je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního pxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxřádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
Nezávislost soudce a jeho rozhodování je podřaditelná pod režim čl. 9 odst. 2 Ústavy a musí být refl ektována v xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxavidla nelze bez jeho souhlasu libovolně překládat, nelze jej jakkoliv sankcionovat za vyslovený právní názor, soudci nelze dávat příkazy, jak má rozxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxců tak není na volné úvaze, ale vychází přímo ze zákona (viz část třetí zákona o platu představitelů státní moci, soudců a poslanců Evropského parlamentxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxí plat defi novaný stálým platovým koefi cientem, který se zvyšuje pouze v souvislosti s výkonem funkce předsedy senátu, předsedy kolegia, místopředsxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxudcem může být ustanoven státní občan České republiky, který je plně svéprávný a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxlňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxrském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky či zkoušky jí na roveň postavené. Některé xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxnímu soudu (§ 67; jde o první určení místa výkonu funkce), dočasné přidělení (§ 68 a násl.; opatření na přechodnou dobu, v jehož důsledku vykonává soudce xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx (§ 99 a násl.; opatření, v jehož důsledku soudce nesmí po přechodnou dobu vykonávat svou funkci).
Zákon o soudech a soudcích rovněž obsáhle upravuje pxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxí a v přiměřených lhůtách, svou funkci je povinen vykonávat svědomitě a musí se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohroxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxnávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví, zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnickx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů. I po zániku soudcovské funkce je třeba zachovávat mlčenlivost o všxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxvolanou. Dále je soudce povinen průběžně se vzdělávat a podílet se i na vzdělávání ostatních soudců a osob vykonávajících jiná právnická povolání.
Pxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxce. Rozvržení pracovní doby, popřípadě pružnou pracovní dobu a její formu v pracovním řádu stanoví předseda soudu pro soudce tak, aby byl u soudu zajištxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xstanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.
Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxcenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické x xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx vazby jen se souhlasem prezidenta republiky. Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci, o tom vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti a předsedx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávisxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xx x na stanovenou dobu, odvolání z funkce předsedy senátu či dokonce odvolání z funkce soudce. Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudcx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxidenta republiky, ministra spravedlnosti, v některých případech i o veřejného ochránce práv a předsedy obecných soudů).
Funkce soudce podle § 94 záxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxáhl věku 70 let, dnem právní moci rozhodnutí kárného soudu, kterým bylo zjištěno, že je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, resp. dnem právní moxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxdce zanikne uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení soudce o vzdání se funkce doručeno prezidentu republiky.
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxdcem Nejvyššího správního soudu se může stát soudce, který má právní praxi nejméně desetiletou a svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxaxi nebo vědeckou, popřípadě pedagogickou činnost. Zákon tedy pro Nejvyšší správní soud počítá s tím, že bude obsazován jak zkušenými kariérními soudxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxy v rukou předsedy soudu [§ 29 odst. 1 písm. a), § 124 SŘS], jakkoliv je nutné vyjádření soudcovské rady dle § 25 odst. 1 písm. b) SŘS. Dosavadní praxe výběru xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxo své kvality v první fázi vybrán předsedou soudu, zpravidla následně předstoupil před své budoucí kolegy s odborným vystoupením a byl připraven k odboxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxě stali kariérní soudci nižších soudů, odborníci ze správních úřadů i legislativy, advokáti, právní teoretici, akademici specializující se na ústavxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xprávní soud a Memoranda o dočasném přidělování a překládání soudců k Nejvyššímu správnímu soudu (viz též komentář k § 29 SŘS).
Předseda a místopředsexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxx xodle § 130 odst. 2 zákona o soudech a soudcích xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxe předseda Nejvyššího správního soudu z řad soudců tohoto soudu předsedy kolegií a předsedy senátů. Předsedové kolegií, jsou-li kolegia zřízena, vedxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx
Judikatura:
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb.
I. Imanentním rysem soudcovské funkxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xdlišných složek státní moci, je v rozporu s principem dělby moci. Přidělování soudců k plnění úkolů v rámci jiné větve státní moci proto odporuje čl. 82 oxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxní výrazně odlišných podmínek zániku dvou obdobných funkcí státní správy soudů v bodě 11 čl. II části první zákona č. 314/2008 Sb. je projevem svévole záxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxrétní osobě a porušuje rovnost přístupu k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 200xx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxektivním právu. Není z povahy věci vyloučeno, aby se soudce, tzn. ten, o jehož právech je rozhodováno, v případě, došlo-li k přeložení, např. proti jeho xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxnictvím žaloby ve správním soudnictví. Soudní ochrana nemůže být přitom nikterak limitována ani tím, že na přeložení soudce k vyššímu soudu není právnx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxě bez zohlednění dopadů souvisejících ustanovení Ústavy a Listiny a zcela pominout ústavně garantované atributy nezávislosti moci soudní.III. Je-xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxuze postupem, který zákon o soudech a soudcích stanoví, nikoli jakýmkoli jiným způsobem a postupy, které by bylo lze při užití extenzivního výkladu zákxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx soudce (zde zrušení předchozího přidělení) postup dle § 98 a násl. SŘ, postupoval nezákonně.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxhuje striktní požadavek uplatňování státní moci jen v xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxuje úvahu svěřenou mu zákonem, která musí zůstat v zákonných mezích. Je vázán co do počtu a obsahu zákonných podmínek a není oprávněn stanovit podmínky vxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xy některou z těchto podmínek nesplňoval. Pokud se prezident republiky rozhodne kandidáta navrženého vládou nejmenovat, pak je povinen jasně a srozumxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xález 139
Prezident republiky je státním orgánem příslušným k vydání rozhodnutí o jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců přidělenýcx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxdu ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06, publ. pod č. 397/2006 Sb.
I. Na vztahy v rámci soudní správy nelze aplikovat princip „kdo jmenuje, odvolává“ a xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxstřednictvím maximy vyjádřené v čl. 82 odst. 2 Ústavy je nutno poměřovat rovněž způsob odvolávání předsedů soudů, tedy i předsedy Nejvyššího soudu; nxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xělby moci a nezávislosti soudní moci.II. Funkce předsedů a místopředsedů soudů, jakož i předsedů kolegií, by měla být, kromě jiného, považována za proxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx základě rozhodnutí soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006, č. j. 4 Aps 3/2005-35, publ. pod č. 905/2006 Sb. NSS
I. Praxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxneris
.II. Na jmenování soudcem není právní nárok. Funkce soudce je ovšem veřejnou funkcí a justiční čekatel nejmenovaný prezidentem republiky do funxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx spojení s tím je oprávněn dovolávat se toho, aby nebyl na tomto právu diskriminován (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny), stejně jako je oprávněn i k tomu, dovoláxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xx x xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xodmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím (v daném případě na přístup k funkci soudce), jakož i právo na projednání věci bez zbytečných průtahxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxní vyloučeno. Akty či úkony prezidenta republiky při výkonu jeho pravomoci jmenovat soudce jsou ve spojení s uvedenými právy přezkoumatelné ve správnxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxcionářů. Časopis pro právní vědu a praxi, 2010, č. 4, s. 363-369.
Související ustanovení:
§ 13 odst. 3
Související předpisy:
Ústava, záxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxst od 1. 10. 2008). Podle § 13a SŘS platilo, že předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu může být do své funkce jmenován opakovaně, jestliže ax xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xebo b) po dobu výkonu funkce nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin.
Ustanovení § 13a SŘS však bylo ke dni 26. 10. 2010 zrušeno nálezem Ústavního soudx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdních funkcionářů na moci výkonné. Problém podle názoru Ústavního soudu spočíval v samotné možnosti opětovného jmenování, která mohla vést soudní fuxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxbu rozhodování soudních funkcionářů jako soudců) byly vnějším světem takto nahlíženy. Ústavní soud také zdůraznil, že zákonná úprava nesmí vytvářet xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x tak závažné oblasti předem
eliminovat
, a proto Ústavní soud uvedeným nálezem předmětné ustanovení (jakož i korespondující ustanovení § 105a zákona o xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxlezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb.
Zákonná úprava nesmí vytvářet podmínky pro možné ohrožení ústavxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxovného jmenování soudních funkcionářů, xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xmenování do funkce.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
BOBEK, M. Asistent soudce - mezi „dones sbxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx poradci ve správním soudnictví. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyšších soudů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xákon o soudech a soudcích, zákoník práce, zákon o vyšších soudních úřednících
Komentář:
K odst. 1:
Vedle soudců jsou do úseku výkonu soudnxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xmerických, lze se s ní setkat v řadě zemí i u soudů EU. Na někdejším „prvorepublikovém“ Nejvyšším správním soudu se jí do jisté míry podobala pozice sekrexxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxudech a posléze i na ostatních stupních soudní soustavy. Na nižších stupních je ovšem postavení asistentů soudců poněkud odlišné, neboť podle § 36a odsxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx správního soudu je jmenován alespoň jeden asistent. Každý soudce Nejvyššího správního soudu tak má právní nárok mít asistenta. V praxi byl od počátku fxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu stanovuje po dohodě s předsedou tohoto soudu Ministerstvo spravedlnosti - § 28 písm. a) SŘS.
Pracovní poměr asistenta soudce nevzniká na základě xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx práce vypočítávajícímu možnosti vzniku pracovního poměru jmenováním. Soudní řád správní dále pro asistenta soudce odchylně od zákoníku práce upravxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx asistenta soudce se použije zákoník práce. Asistent soudce je zaměstnancem státu, z hlediska platových podmínek se na něj vztahuje nařízení vlády č. 5xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxx xxxxx x xxxxxx o soudech a soudcích oprávněn vykonat odbornou justiční zkoušku, přičemž platí, že výkon funkce asistenta soudce je započitatelný do doby praxe, jež jx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx soudce, o jehož asistenta se má jednat. Forma návrhu není zákonem předepsána. Pokud jde o asistenta předsedy soudu, pak návrh a jmenování do funkce splýxx x xxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxí, které realizuje předseda soudu. Bez návrhu soudce není možné, aby předseda sám z vlastní vůle asistenta odvolal (nejde-li přímo o jeho vlastního asixxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxěru, že asistenta soudce lze odvolat z jakéhokoliv důvodu.
S ohledem na to, že vztah soudce a asistenta je vztahem intenzivní spolupráce, se přikláníxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxstavovala situace, pokud by navržený asistent nesplňoval zákonné náležitosti pro výkon funkce.
Vedle možnosti odvolat asistenta soudce z funkce sx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxkladě důvodů předvídaných v zákoně o soudech a soudcích (§ 94-§ 95). Jakýkoliv způsob zániku funkce soudce způsobuje také zánik funkce příslušného asixxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxpřestal být soudcem. Krom toho funkce asistenta soudce zaniká taktéž tehdy, pokud asistent soudce přestane splňovat podmínky pro výkon této funkce (§ xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxmu soudu. Takové osobě je třeba nabídnout jinou pozici na soudě (např. poradce v Oddělení dokumentace a analytiky Nejvyššího správního soudu), eventuxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxího správního soudu je nejen osobou, která asistenta soudce jmenuje a odvolává z funkce, ale dle § 30 SŘS je také tím, kdo vyřizuje stížnosti na nevhodné cxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x x xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxbu, výši či typ trestu, bez ohledu na to, zda se jedná o přečin či zločin). Vedle toho je třeba, aby asistent soudce splnil požadavky kladené tzv. lustračnxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxním se rozumí pouze úspěšně absolvované studium v magisterském oboru právo, nikoliv absolvované studium oboru příbuzného (např. veřejná správa) či sxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxtačí občanství členského státu Evropské unie a nevyžaduje se nutně státní občanství České republiky.
Nad rámec povinností dle zákoníku práce stanoxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xx x xx xxxxxu funkce. Této povinnosti jej může zprostit předseda Nejvyššího správního soudu.
K odst. 5:
Komentované ustanovení se do soudního řádu správnxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxdení v důvodové zprávě) však novelizoval i postavení asistentů soudců v českém právním řádu.
Asistent soudce Nejvyššího správního soudu činí jednoxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxnkrétnímu úkonu; forma pověření není zákonem předepsána. Jednací řád Nejvyššího správního soudu v § 29a odst. 1 vyžaduje písemnou formu, je-li pověřexx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxí): vyřizování dožádání, sepisování podání do protokolu, úkony směřující k odstranění vad podání, úkony spojené s přijímáním kasační stížnosti dle § xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxkazních prostředků a soudních a správních spisů, předvolávání nebo vyrozumívání účastníků řízení a dalších osob, úkony potřebné k přípravě jednání nxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxch, úkony ke zjištění pobytu účastníka řízení, vydávání úředních opisů, výpisů a potvrzení o skutečnostech známých ze spisu v souvislosti s řízením, vxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx (rozhodování o soudních poplatcích, odkladných účincích, o přerušení řízení atd.). Rozhodování nelze z povahy věci vyhodnotit jen jako jednotlivý úxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxru s platnou právní úpravou a nelze z ní vycházet (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 4 As 5/2008-49, publ. pod č. 1681/20xx xxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxstenti soudců na nižších článcích soudní soustavy na základě § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích ve spojení se zákonem o vyšších soudních úřednícícxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx x xx xxxxna o vyšších soudních úřednících, však došlo k omezení rozhodovacích možností asistentů soudců (a vyšších soudních úředníků) i na nižších článcích soxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxů rozhodnutí. A to v praxi od jednodušších rozhodnutí procesního charakteru (rozhodnutí o odkladném účinku, o ustanovení advokáta, o osvobození od soxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxnální rezervoár pro obsazování míst správních soudců u krajských soudů.
Činnosti asistentů soudců na Nejvyšším správním soudu se nejvíce podobá prxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxjských soudů zpracovává konkrétní rešerše judikatury (zejm. zahraničních, evropských či mezinárodních soudních orgánů), podílí se na formulaci přxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxcovává judikaturu správních soudů. Činnost Oddělení dokumentace a analytiky však není blíže soudním řádem správním ani jiným zákonem upravena. Poraxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
KOCOUREK, J., ZÁRUBA, J. Zákon o soudech a soudcích. Zákon o státním zastupitelství. Komentáxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxh
Komentář:
Soudci Nejvyššího správního soudu se dle komentovaného ustanovení zařazují rozvrhem práce do
kolegií
podle své specializace. Pxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudu (ustanovení § 17 zákona o soudech a soudcích zřizuje trestní kolegium, občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium, poslední dvě mohou být na návrx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxny všech členů).
Usnesením pléna Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2004 (ve znění usnesení ze dne 20. 12. 2006) bylo původně stanoveno, že kolegxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xaní, poplatků, cel, účetnictví, ochrany zahraničních investic, cen, cenných papírů, kolektivního investování, penzijních fondů a penzijního připxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxsprávního kolegia patřilo projednávání a rozhodování ve věcech důchodového pojištění, odškodnění jednorázovými peněžními částkami, nemocenskéhx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxiální pomoci, státní sociální podpory, sociálně-právní ochrany dětí, zaměstnanosti, bezpečnosti práce, zájmové a profesní samosprávy a služebnícx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xivotního prostředí, dopravy, správního trestání, svobodného přístupu k informacím a mnoho dalších), byly přidělovány senátům napříč kolegii.
Usxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx xx x014. Po tomto datu na Nejvyšším správním soudu kolegia nefungují a byla opuštěna též specializace rozhodovací činnosti soudců. Ustálil se tak výklad, xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxní soud členěn vůbec a kolegium by splývalo s plénem.
Jsou-li kolegia zřízena, platí, že činnost kolegia organizuje a řídí dle § 13 odst. 4 SŘS jeho předxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxské rady. Předseda kolegia podléhá speciální kárné odpovědnosti (§ 87 odst. 2 zákona o soudech a soudcích; viz též přiměřeně komentář k § 13 odst. 2 SŘS) a xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxnem, neboť v případě zániku orgánu jako takového zanikají i jednotlivé funkce.
Rozhodne-li plénum o zřízení kolegií, pak jsou kolegia sborovými orgxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxností při výběru rozhodnutí soudu a krajských soudů k uveřejnění ve Sbírce rozhodnutí a zaujímáním stanovisek. Členy kolegia, je-li zřízeno, jsou souxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x § 41 a násl. zákona o soudech a soudcích. Podle něj se řídí rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty. Rozvrh práce vydáxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxho kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxx xxxxxx xxxx opisy. V rozvrhu práce soudu se zejména jmenovitě určují soudci xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxm širším nežli výraz „senát“, který tvoří jen soudci). Rozvrh práce též stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení a určuje soudce, xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xákonem projednat a rozhodnout. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokxx xx xx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu, podrobnosti jeho vydávání stanoví § 87 jednacího řádu; k návrhu rozvrhu práce se vyjadřují předsedové kolegií (jsou-li ustavena), soudcovsxx xxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxdila
judikatura
Ústavního soudu (např. nález ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 13, nález 11). Nelze však proti němu bxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxho správního soudu ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 As 48/2012-28, publ. pod č. 2767/2013).
Judikatura:
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2012x xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx a předem daná pravidla pro určení soudců, která berou v úvahu všechny možné eventuality; obecný soud nemůže při přidělování agendy jednotlivým soudcůx xxxxx xxxxxxxx
xx xxx
x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xráce soudu (§ 41 zákona o soudech a soudcích) není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 SŘS.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 93/9xx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxího práva na zákonného soudce - jako garance proti možné svévoli - i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažexxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxt obsazení soudu pro účastníky řízení.
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxlství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
§ 3 odst. 1, § 13, § 17, § 34 odst. 2, § 35 odst. 8, § 36 odst. 3, § 37 odst. 1, 5x x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx xx x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xxx x xx xxxxx xx xx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx 3
Související předpisy:
Ústava, zákon o soudech a soudcích
Komentář:
K odst. 1:
Rozhodovací činnost vykonává Nejvyšší správní sxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxí některý z
rozšířených senátů
(§ 16 odst. 3). Třetím typem rozhodování je rozhodování prostřednictvím
předsedy senátu
. To se ovšem může stát jen tehdxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxci ke společnému projednání či vyloučení věcí k samostatnému projednání (§ 39 SŘS), promíjí zmeškání lhůty k provedení úkonu a prodlužuje lhůty stanovxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx Pokud má o věci (zpravidla o dílčí procesní záležitosti) rozhodovat předseda senátu Nejvyššího správního soudu, je nezbytně nutné, aby k tomu měl výslxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xenátní. Rozhodování prostřednictvím předsedy senátu je tak výjimečným postupem při řešení některých procesních záležitostí a jedinou situací, kdy x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxst. 2 SŘS), nezná samosoudcovské rozhodování.
Rozhodne-li namísto senátu v některé věci jeho předseda sám, je soud nesprávně obsazen, dochází k porxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxvací činnosti procesního charakteru předseda senátu provádí také některé faktické procesní kroky (vyzývá k opravě vad podání dle § 37 odst. 5 SŘS, nařixxxx x xxxx xxxxxxx xxx x xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu platí, že předseda senátu v souladu s rozvrhem práce organizuje a řídí xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx soudce zpravodaj pro nemoc či z jiných vážných důvodů písemně vyhotovit rozhodnutí, určí předseda senátu jiného člena senátu, který rozhodnutí písemxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxatních členů senátu rozhodnutí vyhotoví.
Předsedu senátu Nejvyššího správního soudu jmenuje ze soudců tohoto soudu předseda Nejvyššího správníhx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci. Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxxxššího správního soudu v rámci správního soudnictví rozhodována vždy v senátech (§ 16 odst. 2 SŘS), resp. rozšířených senátech (§ 16 odst. 3 SŘS), které jxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xětšinu věcí (tedy především řízení o kasačních stížnostech dle § 102 a násl. SŘS) projednávají tříčlenné senáty, které se skládají z předsedy a dvou souxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x kasačních stížnostech ve věcech azylových (posléze ve věcech tzv. mezinárodní ochrany), byly zrušeny novelou provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. Po jxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu je, že kategorie „dalších“ soudců (tj. takových, kteří nejsou předsedou senátu; tito soudci jsou též označování jako „votanti“) je jen málo početnxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxnávané věci je předsedou pouze jeden z nich. Je-li soudce zpravodaj zároveň předsedou senátu, pak v dané věci senátu předsedá právě on. Není-li soudce zxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxště senáty sedmičlenné, skládající se z předsedy a šesti soudců. Ty jsou povolány k rozhodování ve věcech volebních (tedy v těch volebních věcech, kde rxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxi, které nejsou rozhodovány v tříčlenných senátech), ve věcech politických stran a politických hnutí (§ 94 a násl. SŘS) a v řízení o kompetenčních žalobxxx xx xx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x x x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího soudu coby soudu kárného (tedy zcela mimo oblast správního soudnictví) je dáno zákonem o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekxxxxx xx xx x xxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx soudu kárného viz komentář k § 13 odst. 4 SŘS.
K xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxdní řád správní celkem dva: sedmičlenný a devítičlenný (jeden z členů je vždy předsedou). Úlohou těchto senátů je sjednocování rozhodovací činnosti uxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx 2 písm. b)] či sedmičlennými [odstavec 2 písm. a)] senáty. Postoupí-li rozšířenému senátu věc tříčlenný senát, pak bude rozšířený senát rozhodovat v sxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxřený senát rozhodovat v devítičlenném složení. Devítičlenný rozšířený senát je v praxi (na rozdíl od sedmičlenného rozšířeného senátu) povolán k rozxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx zásadním usnesení (§ 18 SŘS). Podle § 8 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu přijímá zásadní usnesení sedmičlenný rozšířený senát, je-li mu věc pxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx senát. Rozšířené senáty zasedají též v případech, kdy jsou jim předsedou soudu předloženy k posouzení jiné právní otázky.
K institutu rozšířeného sxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx. zn. I. ÚS 476/97, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 16, nález 145
Jestliže člena senátu v době jeho dlouhodobé nepřítomnosti nahradí jiný soudce, nemůže se xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxí jednajícího soudu
ad hoc
. Nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být
ex post
zvráceno již vydané rozhodnutí, a to tím spíše, jestližx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
Související literatura:
BROTHÁNKOVÁ, J., ŽIŠKOVÁ, M. Soudní řád správní a předpisy souvisící s novou úpravou správního soudnictví s vysvětlivkaxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxekty práce s judikaturou. Praha:
Auditorium
, 2006.KÜHN, Z. O velkých senátech a judikatorních odklonech vysokých soudů. Právní rozhledy, 2013, č. 2, xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxkatury pohledem účastníka řízení - řízení před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu.
Jurisprudence
, 2008, č. 6, s. 11-17.PÍTROVÁ, L. Vliv jxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x003, s. 265-277.POMAHAČ, R. Nejvyšší správní soud. In VOPÁLKA, V. (ed.) Nová úprava správního soudnictví. Praha: ASPI, 2003, s. 45-71.RIGEL, F.
Judikxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxí rozhledy, 2013, č. 5, s. 162-166.VOPÁLKA, V., MIKULE, V., ŠIMŮNKOVÁ, V., ŠOLÍN, M. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2004.
Souvisexxxx xxxxxxxxxxx
x xxx
x xxx x xxx x xxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxmentář:
Pro lepší přehlednost je komentář k tomuto ustanovení členěn do subkapitol.
Úloha rozšířeného senátu:
Rozšířený senát Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx). Naprosto zásadní úloha rozšířeného senátu ovšem spočívá v postupu podle § 17 SŘS, který konstruuje tento senát jako významný nástroj sjednocování jxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudů a ty jsou povolány ke sjednocování praxe správních orgánů, stojí rozšířený senát na samém vrcholu jednotícího mechanismu. Závěry vyslovené rozšíxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xomu, aby Nejvyšší správní soud k některým sporným otázkám zaujal jednotný (a jediný) právní názor a zabránil atomizaci rozhodování jednotlivých senáxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx otevírající brány rozšířeného senátu je postoupení konkrétní řešené věci „řadovým“ senátem. Ten, chce-li se v této věci, kterou dle rozvrhu práce má pxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xak učinit jinak, než že spornou věc postoupí rozšířenému senátu. Může nastat i situace, že
judikatura
Nejvyššího správního soudu již rozporuplná je (xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx jakkoliv je každý soudce Nejvyššího správního soudu povinen ve vnitřní evidenci judikatury sledovat tzv. prejudikaturu vztahující se k věci, která jx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxzšířenému senátu postoupit, neboť z logiky věci bude vždy nucen se odchýlit od dřívější judikatury (následování jedné judikatorní linie znamená vymexxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxhodne-li většina členů senátu o postoupení věci, musí být odlišný názor odůvodněn (výslovně to říká § 17 odst. 1 in fi ne SŘS). V počátcích fungování Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxlána účastníkovi řízení. Samo usnesení o postoupení věci (usnesení jako forma postoupení věci rozšířenému senátu vyplývá z § 69 jednacího řádu Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxobsahovalo více než několik vět o tom, že věc byla postoupena, aniž by bylo blíže vysvětleno proč - absentovala tedy konkurující právní argumentace. Účxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxené argumentaci (na tyto nedostatky jako první upozornil O. Moravec, viz související literatura). Přibližně od roku 2009 došlo ke změně v praxi Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xedly k tomu, že se chce odchýlit od dosavadní judikatorní praxe, a to s výslovným poučením, že se účastníci mohou k postoupení věci vyjádřit (§ 69 jednacíxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xozšířený senát projednává, s uvedením dosavadních rozhodnutí soudu v této věci, plným zněním usnesení o postoupení věci a anotací rozhodnutí, resp. sxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxtí právní moci usnesení o postoupení věci předloží spis předsedovi rozšířeného senátu. Ten věc v souladu s rozvrhem práce přidělí některému členovi toxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xenátu, který věc rozšířenému senátu předložil nebo který svůj právní názor na předloženou otázku v rozhodnutí soudu již vyslovil.
V okamžiku, kdy spxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxky, ale měly by vyčkat, dokud nerozhodne rozšířený senát. Totéž se týká i rozhodovací činnosti krajských soudů. V takových případech je dán důvod pro přxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xakovém případě není nezbytně nutné (z dikce „předseda senátu může přerušit“), z toho ovšem ještě nelze dovozovat, že může xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x SŘS.
Je ovšem třeba mít na paměti, že rozšířený senát není odvolací instancí vůči řadovým senátům, a nemůže proto jejich rozhodnutí rušit. Rozšířený xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxzované právní otázce ještě jiný postoj (při respektování zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí). Výrok rozhodnutí rozšířeného senátu tak v mxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxí úpravu ponechává na jednacím řádu Nejvyššího správního soudu. Dle jeho § 71 platí, že spočívá-li sporná právní otázka v právním názoru toliko na něktexxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx a věc vrátí senátu k dalšímu projednání a rozhodnutí, pokud není z důvodů hospodárnosti řízení nebo z jiných důležitých důvodů vhodné, aby celou věc proxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí soudu. Pokud rozšířený senát setrvá na právním názoru již vyjádřeném v rozhodnutí soudu, vrátí věx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxí a rozhodnutí, je senát vázán. Jestliže byla rozšířenému senátu postoupena k rozhodnutí věc, v níž měl být odmítnut návrh nebo zastaveno řízení, aniž txxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxví řízení rovněž tehdy, nastanou-li důvody pro takový postup teprve poté, kdy mu byla věc postoupena. Člen rozšířeného senátu, který s rozhodnutím nesxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxna ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Vzhledem k dikci § 17 odst. 1 věta první SŘS nelze vyloučit ani situaci, kdy senátem, od jehož rozhxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xícekrát pro překážku
res iudicata
, ale jinak opakovanému posuzování jedné právní otázky z principu nic nebrání; naopak může jít o mechanismus bránící xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xx posledního rozhodnutí rozšířeného senátu o předmětné sporné otázce zásadním způsobem změnily okolnosti, pro něž je možné očekávat odlišný postoj roxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxi řízení.
Nejvyšší správní soud vytváří v souladu s § 16 odst. 3 SŘS rozšířené senáty celkem dva: sedmičlenný a devítičlenný (jeden z členů je vždy předxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xenátu věc jiný než tříčlenný senát (tedy například „volební“ či „kompetenční“ senát), pak bude rozšířený senát rozhodovat v devítičlenném složení. Dxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xe sjednocení judikatury uvnitř soudu je vlastní také Evropskému soudu pro lidská práva, xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx senátu kolegia Nejvyššího soudu, jakkoliv nelze přehlédnout dílčí rozdíly mezi sjednocujícími senáty obou vrcholů soustavy obecných soudů. Rozdíl xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx v tom, že Nejvyšší soud nezná rozlišení mezi devítičlenným a sedmičlenným senátem. Členů velkého senátu je 9, tvoří-li však kolegium více než 27 soudcůx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxádá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému lichému číslu vyššímu než 9, které bezprostředně následuje po tomto podílu. Každé kolxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxlek). Dle § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od pxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxdní. Jde-li o právní názor o procesním právu, tento postup se nepoužije (na rozdíl od Nejvyššího správního soudu), ledaže senát jednomyslně dospěl k záxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu aktivován výrazně častěji než obdobná sjednocovací tělesa Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Je tomu tak jak kvůli poněkud šířeji defi nované povixxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx linie spíše stanovisek (ve správním soudnictví viz § 19 SŘS). Ústavní soud pak poněkud hřeší na to, že konzistence jeho judikatury již není žádným dalšíx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxlize
, která má své jádro uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, eventuálně tehdy, kdy sice ještě
kolize
nenastala, ale senát, který věc posuzuxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxsti není jen porušením § 17 SŘS, ale představuje i pochybení ústavní intenzity. Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1882/07, publ. ve Sbx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxme v jiné, skutkově obdobné věci právní názor zcela opačný (ať už vědomým nerespektováním § 17 odst. 1 SŘS, či přehlédnutím své dosavadní judikatury), axxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxveň tím zatíží řízení vadou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní představuje porušení ústavního práva na zákonného soudce a předstxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx dle kterého „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“ (čl. 38 odst. 1 Listiny), vyvěrá z požadavku plnění jednoho x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxna, představuje ve svých důsledcích i porušení čl. 90 a čl. 94 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud navíc naznačil, že za porušení práva na zákonného soudce by mohx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx ve Sb. n. u. ÚS, svazek 44, nález 54).
Při nerespektování postupu přikazujícího předložit věc rozšířenému senátu se proto nabízí, aby byla podána ústxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xředložit rozšířenému senátu. Pokud však v mezidobí po vyslovení závazného právního názoru Ústavního soudu o povinnosti předložit věc rozšířenému sexxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxým rozhodnutím již odlišné právní názory jednotlivých senátů na posuzovanou otázku sjednotil, a chybí tak základní předpoklad jeho rozhodování stanxxxxx x x xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xenát i za této situace rozhodoval v projednávané věci, byl by takový postup zcela formální, neboť by nemohl vést k jinému posouzení předmětné právní otáxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxce sjednocovatele judikatury.
Podmínky řízení před rozšířeným senátem:
Podmínky řízení před rozšířeným senátem jsou odvislé od podmínek říxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxédnout k tomu, zda je návrh, na jehož podkladě bylo iniciováno řízení ve věci, která je rozšířenému senátu postoupena, přípustný. Rozšířený senát uvedx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x jen tehdy, není-li dán důvod k odmítnutí návrhu nebo k zastavení řízení, a to jak tehdy, byl-li tu již tento důvod v době vydání usnesení o postoupení věci xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xdentifi kovány jako sporné, tak tehdy, nastal-li tento důvod později. Zkoumání, zda nejsou dány důvody k odmítnutí návrhu či zastavení řízení, provedx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxu právní otázkou či meritem sporné věci již začal zabývat.
Vedle podmínek řízení před rozšířeným senátem, které jsou závislé na podmínkách řízení ve xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxatorní odklon v rámci Nejvyššího správního soudu. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 12. 6. 2007, č. j. 2 Afs 52/2006-86, publ. pod č. 1762/2009 Sxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx kde mu byla věc postoupena senátem, který dospěl k závěru odlišnému od závěru dříve vysloveného. Postoupit rozšířenému senátu lze jak celou právní věc x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxch případů. Proto také při projednávání předložených věcí zkoumá, zda právní posouzení odpovídá zjištěnému skutkovému stavu.
Podobně uvažoval roxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxíčlenným senátem Nejvyššího správního soudu pouze tehdy, pokud shledá rozpor názoru tříčlenného senátu, který věc rozšířenému senátu postoupil, s nxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
Defi nice judikatorního střetu uvnitř Nejvyššího správního soudu:
Jakkoliv je nesporné, že v případě judikatorního střetu mezi senáty Nejvyššxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xe Nejvyšší správní soud vyjádřil v několika rozhodnutích.
Judikatorní střet představuje i
kolize
dvou rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxálka, Mikule, Šimůnková, Šolín, související literatura, s. 29). Senát, který se bude muset touto spornou otázkou zabývat, tak věc bude muset předložix xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xředevším ze zákonné úpravy postavení a úkolů Nejvyššího správního soudu tak, jak jsou defi novány v jednotlivých ustanoveních soudního řádu správníhxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxhož hlavním úkolem je zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem a v dxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx správního soudu kromě své závaznosti v kasačním slova smyslu v konkrétních případech mají i obecnější dosah. Pro krajské soudy jsou vzhledem k sjednocxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxivňující jejich úvahy o využití opravných prostředků i o způsobu právní argumentace. Z tohoto hlediska tedy pro dovození pravomoci rozšířeného senátx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xbiter dictum
nebo v jiných souvislostech, stejně tak není podstatné, zda byl vysloven v rozsudku, jímž se napadené rozhodnutí krajského soudu ruší nexx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxu by byla zcela jiná situace, kdyby proti sobě v projednávané věci stál v rovině
obiter dictum
právní názor zaujatý v jiné věci Nejvyšším správním soudex xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxspěch právního názoru vyjádřeného meritorně dříve v jiné věci, nemohlo by to mít vliv na rozhodnutí v projednávané věci. Předložení věci rozšířenému sxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j. 1 Afs 12/2008-103.
Relevantní
judikatorní kolizi nepředstavuje ani situacxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxe. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29. 9. 2010, č. j. 1 As 77/2010-95, za situace, kdy tříčlenný senát Nejvyššího správního soudu nxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x
xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxat rozhodnutí rozšířeného senátu (§ 17 odst. 1 SŘS
a contrario
). Takové opomenutí, resp. pochybení jednoho senátu však bez dalšího nezakládá konfl ikt xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxý tříčlenný senát právní závěr vyjádřený v předchozím rozhodnutí rozšířeného senátu. Postoupení věci rozšířenému senátu v takovém případě, kdy rozšxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxouzení věci.
Střet judikatury v pravém slova smyslu nepředstavují ani dvě rozhodnutí dospívající k různým závěrům, vykládá-li každé z nich ustanovxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxt nechat ještě posvětit rozšířeným senátem, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2008, č. j. 2 Azs 17/2008-61, publ. pod č. 1689/2008 Sxx xxxx
xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu z období před uplynutím lhůty pro transpozici dotčené směrnice. Pak je Nejvyšší správní soud povinen tento judikatorní odklon učinit a nenx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxx08-48, publ. pod č. 1724/2008 Sb. NSS.
Povinnost postoupit věc rozšířenému senátu nebude dána ani tehdy, pokud by se tříčlenný senát hodlal obrátit nx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu běžně aplikován, a tím by těmito senáty byl implicitně shledán jako vyhovující ústavnímu pořádku. Nejde totiž o střet dvou konečných právnxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxu vůbec podán (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, publ. pod č. 234/2012 Sb.).
Konečně pak judikatorní střet není dán ani txxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu v rozhodnutí ze dne 23. 3. 2012, č. j. 11 Kseo 4/2009-111, začlenění kárného soudu pod Nejvyšší správní soud je třeba vnímat toliko v organizačním, xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxba mít na zřeteli, že se jedná o sjednocování judikatury stálých senátů tohoto soudu, rozhodujících v řízeních podle soudního řádu správního, nikoliv xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xdlišnost personálního složení. Jestliže totiž kárné senáty jsou vytvářeny tak, aby počet profesionálních soudců tvořil pouze polovinu všech členů a xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxci rozšířeného senátu je nejen rozhodnout spornou právní otázku a vrátit věc k projednání a rozhodnutí předkládajícímu senátu, nýbrž též rozhodnutí sxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxu stal fakticky také kárný senát, pro což však zákonná úprava nedává žádnou právní oporu.
V kárných věcech neexistuje žádný jednotící mechanismus juxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxnátů.
Rozšířený senát a Ústavní soud:
Samostatnou kapitolu představuje vztah rozšířeného senátu a Ústavního soudu. Sám Ústavní soud si je vědxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx senátů si podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu atrahovalo plénum (rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2012, č. j. Org. 49/12, pubxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxvě vyšlo z rozhodnutí senátu rozšířeného, nebude působnost pléna nastolena a věc rozhodne příslušný senát Ústavního soudu.
Podle čl. 89 odst. 2 Ústaxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxrávní soud, a to včetně jeho rozšířeného senátu. Pokud tedy dojde k situaci, kdy se tříčlenný senát hodlá odchýlit od předchozího rozhodnutí jiného senxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxx5, č. j. 2 Afs 180/2004-44, Nejvyšší správní soud uvedl, že role rozšířeného senátu vychází z předpokladu, že příslušný řadový senát vlastním intelektxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xdy bude ke konkrétní předložené právní otázce zformulován právní názor, respektovaný
pro futuro
všemi senáty rozhodujícími obdobné případy. Aktivxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxvního soudu, by zjevně postrádala smysl.
Uvedené závěry potvrdil i sám rozšířený senát ve svém usnesení ze dne 11. 1. 2006, č. j. 2 Afs 66/2004-53, publx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xtejným právním závěrům. Tato zásada je nepochybně jednou ze základních zásad fungování právního státu, neboť - ve svých důsledcích - představuje konkxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxčení dotčeného senátu o nesprávnosti dříve judikovaného právního názoru. Činnost rozšířeného senátu tedy slouží ke sjednocování právních názorů uvxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxxxna aktivace rozšířeného senátu v případě existence ustálené judikatury Ústavního soudu odporující judikatuře Nejvyššího správního soudu, mohlo by xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxvěrech Nejvyššího správního soudu. První řešení by znamenalo, že funkce rozšířeného senátu by byla degradována z pozice významného sjednocovatele jxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxdných právních závěrů, a tak bylo veskrze zbytečné. Druhé řešení by oproti tomu sice neznamenalo snížení funkce rozšířeného senátu, nicméně představxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xřívější judikatury tohoto soudu, nespočívá v jeho názorovém nesouhlasu s právními názory v této judikatuře obsaženými, nýbrž v akceptaci ústavního vxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxrní sféře Nejvyššího správního soudu, což by jinak vyvolalo nutnost sjednocení judikatury právě aktivací rozšířeného senátu, nýbrž je dáno judikatuxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx změnou právní úpravy nebo s rozhodovací činností mezinárodních soudů.
Ve shora naznačeném duchu postupuje Nejvyšší správní soud i v situaci, kdy doxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxti rozšířeného senátu k rozhodování a ten věc bez dalšího vrátí tříčlennému senátu k projednání a rozhodnutí, jak uvedl rozšířený senát ve svém usnesenx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxezu pléna ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 44, nález 54, je účelem § 17 odst. 1 SŘS toliko překážet případné nejednotě v rozxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx nálezem Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy) v situaci, kdy rozhodující senát má (vzhledem k této vázanosti) rozhodnout na základě odlišného právníxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxodnutí Nejvyššího správního soudu musel rozhodovat rozšířený senát, a to jen proto, aby aplikoval závazný právní názor Ústavního soudu, neboť nepochxxxx xxx xx xx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx správního soudu představuje platformu, která může za určitých výjimečných xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xám (viz nález ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 47, nález 190, nález ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, publ. ve Sbx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxd v rozsudku ze dne 9. 10. 2008, č. j. 2 Afs 80/2008-67, publ. pod č. 1744/2009 Sb. NSS, za situace, kdy se rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správnxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xěci postrádajícím bližší zdůvodnění, nelze vykročit z mezí závaznosti rozhodnutí rozšířeného senátu.
Chce-li se však tříčlenný senát odchýlit od xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xiž existuje předchozí a s názorem Ústavního soudu souladná
judikatura
Nejvyššího správního soudu, musí věc předložit rozšířenému senátu, jak plyne x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
Rozhodnutí rozšířeného senátu nemá účinky jen ve vztahu k věci, ve které bylo vydáno, ale je i závazným vodítkem pro rozhodování obdobných věcí do budoxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxného senátu rozhodne o shodné právní otázce Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva či Soudní dvůr EU, ale také tehdy, pokud sám rozšířený senát po čxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx
x xxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx předložil rozšířenému senátu otázku, k níž se již v minulosti rozšířený senát vyjádřil.
Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 1. 2009, čx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxhodnutím rozšířeného senátu nebrání opětovně kasační stížností zpochybnit validitu takovéhoto právního názoru. Na druhou stranu relativní stabilxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxtuace nezměněného právního předpisu by se měly odehrávat z principiálních důvodů, tedy zejména proto, že se změnily právní předpisy související s práxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxhlížet (Ústavní soud, Soudní dvůr EU, Evropský soud pro lidská práva), případně se změnily okolnosti podstatné pro působení právní normy dotvořené juxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxení transakčních nákladů účastníků právních vztahů v důsledku právního názoru zaujatého judikaturou), které poskytnou základ pro změnu právního náxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx rozšířeného senátu, přináší zvlášť významné argumenty ve prospěch setrvání na takto vytvořeném právním názoru. Brojí-li stěžovatel proti takovému xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx příslušné části odůvodnění rozšířeného senátu. Pokud naopak stěžovatel nabídne nové argumenty směřující proti rozhodnutí rozšířeného senátu, musx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x precedenčním slova smyslu existuje také vázanost ve vztahu k přímo posuzované konkrétní věci - rozšířený senát buď rozhodne ve věci sám, nebo zaváže roxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxého soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení, je dle § 110 odst. 4 SŘS krajský soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí (tzv. vázaxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxdmětné věci je pak závazný i pro správní orgán, pokud mu je věc vrácena k dalšímu řízení krajským soudem (§ 78 SŘS) či nezprostředkovaně Nejvyšším správnxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxx vázanost v kasačním slova smyslu zcela bezvýjimečně absolutní. Průlom může nastat při podstatné změně judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajskx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxil Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Soudní dvůr EU, ale i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, případně, že by bylo k rozhodné otázcx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx na sjednocovací funkci určitých orgánů v rámci soudní hierarchie, jednak na skutečnosti, že i mimo přímou závaznost rozhodnutí toho kterého soudu v koxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xstanovení § 104 odst. 3 písm. a) SŘS, dle něhož je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxyššího správního soudu. Toto omezení zároveň vylučuje možnost Nejvyššího správního soudu, aby sám svůj původní závazný právní názor k nové kasační stxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx soudního rozhodnutí. Patří-li tyto zásady, předpokládající stejné rozhodování soudu v obdobných případech, k základním atributům právního státu a xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxváno za stejných poměrů jako při předchozím rozhodnutí. Není-li tedy v dalším řízení změněn skutkový stav, nepřichází v úvahu změna aplikace práva na txxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx ustanovení § 104 odst. x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxný senát.
Pokud jde o temporální účinky judikatorních odklonů provedených rozšířeným senátem, i k nim existuje početná
judikatura
Nejvyššího sprxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx2). Nejvyšší správní soud vychází z důvěry adresáta veřejnosprávního působení v dosavadní judikatorní linii. Pokud se stane, že žalobce v řízení dle § xx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxdpokladu, že soudní řízení ještě nebylo ukončeno, lze předmětný žalobní bod formulovat po provedené změně judikatury, a to i po lhůtě k tomu určené v § 71 xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx, a to i v kontinentálním právním prostředí. S precedenty je však třeba pracovat odlišně než s právními předpisy. Judikatorní odklon je nezbytným faktoxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xtraně druhé nezbytný dynamický prvek v rozhodovací činnosti soudů. Pokud však dojde v důsledku sjednocovací činnosti rozšířeného senátu k judikatorxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xrovedený judikatorní odklon, byť by byl ku prospěchu fyzické či právnické osoby (a nikoliv správního orgánu), však není důvodem pro obnovu řízení. Je-xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxtiž není „novou skutečností“, ale jen novým náhledem na otázku právní (viz též nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 792/02, publ. ve Sb. nx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu je účinný, rozhodnutí rozšířeného senátu jsou všeobecně respektována a také účastník řízení může i před tímto tělesem dostatečně předesxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxíčinou toho, že rozhodující senát se raději, než aby předložil věc rozšířenému senátu, přidrží dosavadní judikatorní linie. Patrně proto po počátečnxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxění specializace senátů Nejvyššího správního soudu po zrušení kolegií s účinky od 1. 1. 2014.
Judikatura:
Podle usnesení rozšířeného senátu xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxdkládající senát poukazuje na rozpor mezi dvěma právními názory vyjádřenými v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu s tím, že se bez další argumentxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxdní judikaturu xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2012, č. j. 11 Kseo 4/2009-111
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu sjednocuje juxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx. Pro vymezení rozšířeného senátu jako kárného senátu není dána zákonná opora a nelze je dovodit ani rozumným výkladem, jelikož jeho složení se zcela vyxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx pod č. 2230/2011 Sb. NSS
Chce-li se tříčlenný senát odchýlit od názoru vysloveného v obdobné právní věci Ústavním soudem, musí tak učinit výslovně, jxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxrávního soudu, musí věc podle § 17 odst. 1 SŘS předložit rozšířenému senátu.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 1783/10
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx Nejvyššího správního soudu, a nepostoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu ve smyslu § 17 odst. 1 SŘS (ať už vědomým nerespektováním § 17 odst. 1 SŘS, čx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxzení vadou nesprávně obsazeného soudu. To pak v rovině ústavněprávní představuje porušení základního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 a pxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxenný senát Nejvyššího správního soudu nevezme při svém rozhodování v úvahu rozhodnutí rozšířeného senátu, jež na rozhodování v dané věci dopadá, jednx xx x
xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxx
x xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxátu však bez dalšího nezakládá konfl ikt judikatury, a tím pádem ani povinnost dalšího tříčlenného senátu předložit věc k posouzení rozšířenému senátxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 2 As 35/2008-56, publ. pod č. 1948/2009 Sb. NSS
Dojde-li po postoupení věci tříčlenným senáxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xrgány a osoby (§ 89 odst. 2 Ústavy), zanikne příslušnost rozšířeného senátu k rozhodování xx xx xxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xx70/08
Judikatura
nemůže být bez vývoje a není vyloučeno, aby i při nezměněné právní úpravě byla doplňována nebo měněna. Každá změna rozhodovací souxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxm, neboť takovouto změnou je zjevně narušen jeden z principů právního státu, a to princip předvídatelnosti soudního rozhodování. To je prioritním důvxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxch dosavadní
judikatura
překonána. I kdyby takové procedury nebyly pozitivním právem zakotveny, nic by to neměnilo na povinnosti soudů přistupovat xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxor očekávání respektu k dosavadní rozhodovací praxi, bylo rozhodnuto jinak.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2747/08
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xení
judikatura
Nejvyššího správního soudu jednotná, představuje to porušení práva na zákonného soudce.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxné ústavní stížnosti dospěl během řízení před Ústavním soudem orgán, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, předepsaným postupem ke změně právního názoxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxvní soud se mohl s jejími závěry jako s ústavně konformními plně ztotožnit. Tam, kde je možná ústavně konformní
interpretace
zákona nebo ustanovení, nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího soudu ze dne 11. 2. 2009, č. j. 1 Azs 107/2008-78
Senátu Nejvyššího správního soudu nevzniká povinnost předložit věc k rozhodnutí rozšířenému senxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxdobí překonána rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2009, č. j. 1 Afx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx stranu relativní stabilita judikatury je nezbytnou podmínkou právní jistoty jako jednoho ze základních atributů právního státu. Změny judikatury zx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxním předpisem vykládaným, resp. došlo ke změně právních názorů soudů, k jejichž judikatuře je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet, případně se zmxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xměnu právního názoru Nejvyššího správního soudu, pokud potřeba takovéto změny převáží nad zájmy osob jednajících v dobré víře v trvající existenci juxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxřeném právním názoru. Brojí-li stěžovatel proti němu, a současně nepřinese v kasační stížnosti žádné s ním konkurující argumenty, postačí v rozhodnuxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx proti právnímu závěru rozšířeného senátu, musí se s těmito argumenty Nejvyšší správní soud dostatečně vypořádat, event. pokud jimi bude o nesprávnosxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Azs 52/2007-98
Samotnou spornou právní otázkou, kterou tříčlenný senát rozšířenému senátu předložil, a tím, zda vůbex xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxsení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2008, č. j. 6 Ads 19/2005-123, publ. pod č. 1774/2009 Sb. NSS
Došlo-li po vyslovení zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxávní otázce rozhodl, není dána jeho věcná působnost, neboť svým rozhodnutím již odlišné právní názory jednotlivých senátů na posuzovanou otázku sjedxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxs 80/2008-67, publ. pod č. 1744/2009 Sb. NSS
I. Právní názor vyslovený krajským soudem ve zrušujícím rozhodnutí je závazný pro správní orgán (§ 78 odsxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxky není povinen měnit, vyjma případů, kdy dojde ke změně skutkového či právního stavu, která změnu právního hodnocení odůvodňuje. To však neznamená, žx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxí krajského soudu. Opačný přístup by totiž vyloučil možnost přezkoumání právního názoru krajského soudu vysloveného v jeho neprospěch v kasačním řízxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x přesvědčivě odůvodněný názor střetává s nálezem Ústavního soudu v obdobné věci postrádající bližší zdůvodnění, xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx, č. j. 7 Afs 54/2007-62, publ. pod č. 1742/2009 Sb. NSS
Pravomoc rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu rozhodnout meritorně o předloženém nxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxím senátem nebyl nosným důvodem rozhodnutí ve věci.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008-48, publ. pod čx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu z období před uplynutím lhůty pro transpozici dotčené směrnice, je Nejvyšší správní soud povinen tento judikatorní odklon učinit a není pxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx x. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007-56, publ. pod č. 1723/2008 Sb. NSS
Nejvyšší správní soud je v řízení o opětovné kasační stížnosti vázán závazným právním názxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxeré Nejvyšší správní soud v téže věci dosud nevyřešil [§ 104 odst. 3 písm. a) SŘS]. Tato vázanost právním názorem je prolomena v případě změny skutkových xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu povinen respektovat v novém rozhodnutí. Takový případ nastane např. tehdy, uváží-li v mezidobí mezi prvním zrušujícím rozsudkem Nejvyššího spráxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxropský soudní dvůr, ale i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v řízení podle § 17 SŘS nebo plénum či kolegium ve stanovisku přijatém podle § 19 SŘSx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxx
xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxvní soud ve svém rozhodnutí vyslovil zcela zřetelný právní názor, a později přijal v jiné, skutkově obdobné věci právní názor zcela opačný, aniž by ovšex xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxdou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní představuje porušení ústavního práva na zákonného soudce.
Podle rozsudku Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xprávního soudu, nikoli sloužit coby zvláštní instrument, jímž by teprve mohl být uplatněn princip vázanosti tohoto soudu nálezem soudu Ústavního (člx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxd x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu musel rozhodovat rozšířený senát, a to jen proto, aby aplikoval závazný právní názor Ústavního soudu, neboť nepochybně ani on by se z jeho závaznoxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx stojí v rovině
obiter dictum
právní názor zaujatý v jiné věci Nejvyšším správním soudem rovněž pouze
obiter dictum
a právní názor vyjádřený meritornx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxe v jiné věci, nemohlo by to mít vliv na rozhodnutí v projednávané věci. Předložení věci rozšířenému senátu by mělo pro projednávanou věc pouze akademicxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xozšířenému senátu by byla zcela jiná situace, kdyby v souzené věci byla předmětem meritorního přezkumu otázka, na niž zdejší soud v dřívější věci vysloxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxdku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2007, č. j. 5 Afs 132/2006-44
Jakkoli platná právní úprava nepředpisuje pro krajské soudy závazná pravidxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xx xxxt. 1 SŘS před krajskými soudy aplikovat), nic to nemění na tom, že je povinností soudů přistupovat ke změně judikatury zdrženlivě, tj. výlučně v nezbytnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 117/07
Pokud v určité věci Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí vyslovil zcela zřetelný právní názor, a později xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxí moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatížil řízení vadou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní představuje poxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx6, publ. pod č. 1762/2009 Sb. NSS
Úkolem rozšířeného senátu je sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dle § 17 odst. 1 SŘS je oprávněn rozxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxou právní věc k rozhodnutí, tak i některou z jednotlivých sporných otázek. Rozšířený senát však neřeší
abstraktní
právní otázky bez ukotvení ke skutkxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxího soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. IV. ÚS 613/06
Pokud v určité věci Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí vyslovil zcela zřetelný právní názor, a pxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxl státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatížil řízení vadou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní předstaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx z požadavku plnění jednoho z principů demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy). Nerespektování zákona (zde soudního řádu správního) ohledně tohxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxího soudu ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06
Účelem § 17 odst. 1 SŘS je toliko překážet případné nejednotě v rozhodovací praxi Nejvyššího správního sxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x Ústavy) v situaci, kdy rozhodující senát má (vzhledem k této vázanosti) rozhodnout na základě odlišného právního názoru, než který byl dosud v judikatxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxel rozhodovat rozšířený senát, a to jen proto, aby aplikoval závazný právní názor Ústavního soudu, neboť nepochybně ani on by se z jeho závaznosti nemohx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
Věcná příslušnost rozšířeného senátu (§ 17 odst. 1 SŘS) není dána, pokud se tříčlenný senát Nejvyššího správního soudu hodlá odchýlit od dřívější judixxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxnosti nálezy Ústavního soudu. Ohnisko odlišnosti právních názorů se totiž nenachází v interní sféře Nejvyššího správního soudu, což by vyvolalo nutnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx správního soudu nezávislém faktoru, ve svých faktických důsledcích srovnatelném se změnou právní úpravy nebo s rozhodovací činností mezinárodních xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x2 odst. 2 SŘS) plní funkci sjednocování judikatury krajských soudů; činnost rozšířeného senátu (§ 17 SŘS) slouží ke sjednocování právních názorů uvnixx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxdnutí Ústavního soudu.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxá právní otázkou předloženou tříčlenným senátem Nejvyššího správního soudu pouze tehdy, pokud shledá rozpor názoru tříčlenného senátu, který věc roxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx k dalšímu řízení.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
GERLOCH, A., TRYZNA, J. Několik úvah nad rolx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xměnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 25-32.KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. a kol.
Judikatura
a právní argumentace. Teoretické a praktické aspxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xSPI, 2003, s. 45-71.
Související ustanovení:
§ 12 odst. 3, § 16 odst. 3, § 21, § 22
Související předpisy:
kompetenční zákon
Komentář:
x xxxxx x xx xx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu (§ 17 SŘS), povolán také k vydávání tzv. zásadních usnesení. Ta mají sloužit primárně jako nástroj sjednocování rozhodovací činnosti spráxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxgánů, jako spíše o překonání této praxe, kterou soudy opakovaně shledají jako nezákonnou. Pokud totiž „řadový“ senát Nejvyššího správního soudu v konxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxírá rozhodnutí správního orgánu, může předložit tuto právní otázku rozšířenému senátu k posouzení. Skutečnost, že právní názor byl vysloven opětovnxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxící danou věc není, na rozdíl od postupu dle x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxo správního soudu je v souladu se zákonem (a rozhodovací činnost správních orgánů je s ním tedy v rozporu), pak rozšířený senát vydá zásadní usnesení, číxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu očekávat. Pokud rozšířený senát dospěje k názoru opačnému a zásadní usnesení nepřijme, může být dán důvod pro postup podle § 17 či § 19 SŘS.
Zásxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxpř. A. Gerloch a J. Tryzna - viz související literatura, s. 95). „Obyčejná“ usnesení jsou v praxi nejčastější formou rozhodovací činnosti rozšířeného xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx zásady) reformovala v roce 1937 správní soudnictví. Jak se podává z důvodové zprávy k soudnímu řádu správnímu, má komentované ustanovení reagovat na pxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxtěžovány opakujícími se důvodnými žalobami, které se domáhají zrušení nezákonných rozhodnutí, v nichž se opakují stále táž porušení zákonů. Důvodovx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxtivní úpravy a může přispět také proti zahlcení správních soudů. V praxi Nejvyššího správního soudu však k postupu podle § 18 SŘS nedochází a se zásadnímx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxby a k dosažení zákonného směru rozhodovací činnosti postačí, pokud bude příslušný názor vysloven v „obyčejném“ rozhodnutí Nejvyššího správního souxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx na Nejvyšší správní soud nebyla přenesena kontrola normativních aktů veřejné správy. Je-li totiž praxe správního orgánu dlouhodobě založena na aplixxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxonem, fakticky napříště zcela vyloučit z aplikace i onen podzákonný právní předpis (jakkoliv k jeho zrušení pro rozpor s předpisem vyšší právní síly je xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx něj se věc k přijetí zásadního usnesení rozšířenému senátu předkládá usnesením, jehož výrok musí obsahovat návrh právní věty. V odůvodnění usnesení sx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxý senát vázán. Může provádět pouze jazykové úpravy, avšak nesmí přitom změnit jeho podstatu. K přijetí zásadního usnesení nařídí předseda rozšířenéhx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xbsažené v usnesení, stručně ozřejmí jeho důvody a sdělí podstatu odlišného právního názoru správních orgánů. Po soudci zpravodaji udělí předseda rozxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxt. 3 SŘS předseda soudu ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxhodnutí, nýbrž samotná skutečnost, že rozšířený senát zásadní usnesení přijal, způsobuje to, že má být uveřejněno.
Zároveň platí, že zásadní usnesxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xprávnímu úřadu (ministerstvu či jinému), do jehož
gesce
dle kompetenčního zákona předmětná věc spadá. To proto, aby ústřední správní orgán mohl v příxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxádá.
K odst. 4:
Dle § 18 odst. 4 SŘS jednací řád Nejvyššího správního soudu stanoví, ve kterých dalších případech může předseda tohoto soudu předxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx kolegia Nejvyššího soudu tedy nemůže takto postupovat). Ustanovení § 18 odst. 4 SŘS dává předsedovi Nejvyššího správního soudu (tedy soudnímu funkcixxxxx x
xxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx posouzení ani forma, v jaké má být otázka posouzena, nejsou zřejmé. Patrně však nepůjde o zásadní usnesení, neboť tak zákon výslovně nestanoví (to je vyxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx smyslu, a tedy ani o rozhodovací činnost (viz dikce „posouzení“). Výronem činnosti rozšířeného senátu v takové věci by nejspíše mělo být spíše jakési nxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xávazné.
Dispozici tohoto ustanovení nicméně naplnil § 74 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu, dle něhož předseda soudu může předložit rozšíxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xředpisů.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
BOBEK, M., MOLEK, P., ŠIMÍČEK, V. a kol. Komunistické xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxžívania zákonov v Slovenskej republike. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyšších soudů
v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykoxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx
xxrávního soudnictví. Praha: ASPI, 2003, s. 45-71. ŠIMÍČEK, V. Mají nejvyšší soudy vydávat sjednocující stanoviska? Dostupné z:
http://jinepravo.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xdst. 2, § 22
Související předpisy:
zákon o soudech a soudcích
Komentář:
Nejvyšší správní soud je za účelem sjednocování judikatury oprxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xonkrétní veřejné subjektivní právo, a představují tak výjimku z principu, že správní soudy konají zásadně na návrh fyzických a právnických osob. Vydáxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxvání stanovisek ne zcela koncepční a narušuje tradiční pojetí dělby moci.
I když pomineme, že stanoviska nemají přímou vazbu na projednávanou věc, jxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxvé množství je příliš velké pro vedení rozpravy toho typu, jaká je vedena při projednávání věcí v senátech. Také tato skutečnost vede k závěru, že jde o prxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx řádům většiny zemí západní Evropy neznámé, představuje jakési reziduum socialistického pojetí práva (Z. Kühn, související literatura, s. 53, použíxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx je oprávněn vydávat stanoviska také Nejvyšší soud. Jemu dokonce může dle výslovné úpravy § 123 odst. 4 zákona o soudech a soudcích podat podnět k přijetí xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx dle § 19 SŘS mají sloužit k jednotnému rozhodování správních soudů a poskytnout vodítko pro řešení právních otázek, na nichž závisí projednání a rozhodxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x SŘS příslušnému kolegiu (§ 15 SŘS) podat předseda Nejvyššího správního soudu, předseda kolegia (jakkoliv to zákon nezdůrazňuje, půjde patrně pouze o xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xává na základě pravomocných rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví podněty k přijetí stanoviska Nejvyššímu správnímu soudu. xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxvyššího správního soudu, předseda kolegia či rozšířený senát podnětu využil k podání návrhu kolegiu. Podle § 49 jednacího řádu Nejvyššího správního sxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx může být podán jen na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů (nutno rozumět správních soudů), což je jediný limit jinak naprosté abstrakcx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxrávních soudů. Judikaturu, která se k takové otázce vztahuje, musí ten, kdo hodlá návrh stanoviska podat, analyzovat a teprve po provedené analýze můžx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxiny všech členů kolegia. S ohledem na zrušení kolegií usnesením pléna Nejvyššího správního soudu (§ 15 odst. 2 SŘS) ke dni 1. 1. 2014 se postup podle § 19 odxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxající se více (obou) kolegií nebo mezi nimi sporné, může předseda Nejvyššího správního soudu navrhnout zaujetí stanoviska plénu. I tento postup vyžadxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxných (§ 20 odst. 2 SŘS). Předložit zaujetí stanoviska plénu však může pouze předseda Nejvyššího správního soudu, nikoliv již další osoby oprávněné přexxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxe následně se zjistí, že jde o věc obecnější (např. procesní).
Jakousi spojitost se soudním řízením si proces přijímání stanoviska zachovává tím, že xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxných osob (např. účastníků různých řízení, v nichž je předmětnou otázku nutno posoudit).
Podrobnosti postupu při přijímání stanovisek upravuje § 5x x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxřešena. Otázka se týká zejména použití a výkladu určité právní normy nebo několika právních norem. Návrh nemusí obsahovat způsob řešení vymezené otázxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxnoviska jsou rozhodnutí soudů, v nichž byla zjištěna nejednotnost. Návrh je zpřístupněn na internetu a zasílá se připomínkovým místům, jimiž jsou kraxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxa i další soudy nebo jiné orgány veřejné moci. Podaný návrh na zaujetí stanoviska spolu s písemnými vyjádřeními připomínkových míst a soudců je přidělex xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxiže je k jejímu řešení nezbytné posoudit a vyřešit další bezprostředně související nebo předběžné otázky. Návrh stanoviska je následně projednán v přxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxko není formálně právně závazné, dle § 60 jednacího řádu Nejvyššího správního xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxtí. Je-li stanovisko přijato, není již třeba rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu, byla-li nejednotná, sjednocovat prostřednictvím insxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxvané stanovisko o nákladech řízení ve správním soudnictví nakonec vydáno nebylo, a tak i nadále platí, že doposud byla vydána pouze dvě stanoviska, obě x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxní“ podle zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, a o stanovisko pléna k výkladu xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx. Stanoviska byla publikována ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 498/2005, resp. č. 215/2004.
Podstata právního názoru obsažexxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx. n. u. ÚS, svazek 38, nález 145. Nejvyšší správní soud tedy byl postaven před otázku, jakým způsobem má vyřešit rozkol mezi svým stanoviskem a judikaturxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxd č. 1833/2009 Sb. NSS, přitom dospěl k závěru, že nebude potřeba stanovisko překlenout stanoviskem jiným či aktivovat rozšířený senát, nýbrž že je třexx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxí rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a v zájmu jejich jednotného rozhodování zformulovat právní názor, který by měl být správními soudy v jejich bxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx již problémem nebyla nejednotnost krajských soudů, kterou by bylo lze překlenout stanoviskem novým, nýbrž rozpornost stanoviska s právním názorem Úxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx x pouze ryze formální krok, kde jednotliví soudci by při svém rozhodování byli zatíženi faktickým imperativním mandátem, způsobeným jasně artikulovaxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxura:
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007-56, publ. pod č. 1723/2008 Sb. NSS
Nejvyšxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxu, neboť i přípustnost samotné opětovné kasační stížnosti je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v téže věci dosud nevyřešil [§ 104 odst. 3 píxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen respektovat v novém rozhodnutí. Takový případ nastane nxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxtavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Evropský soudní dvůr, ale i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v řízení podle § 17 SŘS nebo plénum či xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxanovisek Nejvyšším správním soudem (§ 12 odst. 2 SŘS) plní funkci sjednocování judikatury krajských soudů; činnost rozšířeného senátu (§ 17 SŘS) slouxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxišnost právního názoru ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx x, § 19 odst. 2, § 21, § 22, § 25 odst. 1 písm. e)
Související předpisy:
zákon o soudech a soudcích
Komentář:
Plénum Nejvyššího správního souxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx jako kárnému soudu). Usnášeníschopné je plénum tehdy, účastní-li se zasedání nejméně dvě třetiny všech soudců (do celkového počtu soudců se započítáxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxsoký, proto se také v praxi několikrát stalo, že zasedání pléna muselo být prohlášeno za neusnášeníschopné a přeloženo na jiný termín.
Standardně stxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xě hlasovalo o jednoho soudce více, než kolik činí jedna třetina všech soudců.
Plénum není pověřeno rozhodovací činností v pravém slova smyslu. Zdalexx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu [dle § 11 odst. 2 písm. b) jednacího řádu Nejvyššího správního soudu rozhoduje plénum o tom, která rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajsxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxace, bývá označováno jako talárové plénum. Hlasuje-li plénum o zaujetí stanoviska (§ 19 SŘS) či o počtu kolegií (tj. o zřízení či zrušení kolegia - § 15 odxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx). Do účinnosti novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 192/2003 Sb. (1. 7. 2003) se plénum nadpoloviční většinou počítanou ze všech soudcx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxko „projednává“ (§ 21 SŘS).
Zasedání pléna svolává předseda Nejvyššího správního soudu, v praxi bývá plénum svoláváno na druhou středu v každém měsíxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxi se již několikrát konalo výjezdní zasedání pléna (jednou dokonce mimo území ČR). Předseda soudu určuje program jednání pléna a řídí jeho zasedání (v pxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxo také na žádost alespoň jedné třetiny soudců Nejvyššího správního soudu (v praxi se tak neděje). V takovém případě je třeba, aby předmětný návrh na svolxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxedy, nýbrž toho, kdo o svolání pléna požádal. Možnost iniciovat svolání pléna je podle § 25 odst. 1 písm. e) SŘS dána také soudcovské radě.
Zasedání pléxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxravedlnosti a předseda Nejvyššího soudu. Na zasedání pléna je možné přizvat také další osoby. Zákon výslovně neurčuje, kdo konkrétně tímto právem disxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xx x x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx jedné třetiny soudců Nejvyššího správního soudu. Na zasedání pléna tak bývají pravidelně zváni především asistenti soudců (§ 14 SŘS), zaměstnanci Odxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
KOCOUREK, J., ZÁRUBA, J. Zákon o soudech a soudcích. Zákon o státním zastupitexxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx
x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx soudy je dán vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, která stanoví, že se použije i pro soudy vxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx x xx xxxxx xx xxxxxx xředseda Nejvyššího správního soudu po projednání v plénu na základě zmocnění stanoveného v § 21 odst. 1 SŘS. Podobně se postupuje i v případě jednacího řxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx tomu je u nižších článků soudní soustavy, neboť je vydáván předsedou soudu, a to ve vztahu k jedinému konkrétnímu soudu. Chybí tedy formální i materiálnx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xpravené v zákoně. V některých případech Nejvyšší správní soud dokonce prostřednictvím jednacího řádu argumentuje, jako kdyby se o právní předpis jedxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxho, aby bylo postupováno v souladu s jednacím řádem, se může domáhat i účastník řízení (čl. 36 odst. 1 Listiny).
V jednacím řádu je třeba upravit v jednoxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxch senátů (§ 16 SŘS), při tvorbě rozvrhu práce, při prověrkách rozhodovací činnosti soudců Nejvyššího správního soudu, při sledování a vyhodnocování xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (§ 22 SŘS) a vnitřní organizaci Nejvyššího správního soudu. Podle § 49 odst. 13 SŘS dále platí, že jednací řád uprxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxm bude jeho jednací řád; ustanovení se však vztahuje i na krajské soudy, a tedy legislativní zkratka „jednací řád“ dle § 18 odst. 4 SŘS zde není užita přesnxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxé organizační či procesní záležitosti.
Zákon předepisuje, aby jednací řád byl před vydáním v plénu „projednán“. Soudcům Nejvyššího správního soudx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxné před 1. 7. 2003, kdy nabyla účinnosti novela soudního řádu správního provedená zákonem č. 192/2003 Sb.).
Stávající znění jednacího řádu Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xx xx xxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxst první: Vnitřní organizace Nejvyššího správního soudu (§ 1-12 jednacího řádu)
Část druhá: Výkon soudnictví (§ 12a-43)
Hlava první: Informace o xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxnání (§ 27-29)
Hlava pátá: Některé úkony v řízení před soudem (§ 29a-38)
Hlava šestá: Náhrada hotových výdajů a ztráty na výdělku některým subjektůx xxxxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx druhá: Zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování krajských soudů (§ 47-49)
Hlava třetí: Postup při zaujímání stanovisek k rozhodovací činnostx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxdem (§ 68-73)
Hlava šestá: Další případy, ve kterých může předseda soudu předložit rozšířenému senátu k posouzení jiné právní otázky (§ 74)
Část čtxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx).
Judikatura:
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Azs 52/2007-98
Při postoupení sporxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení. K těmto důvodům přihlédne kdykoliv, kdy vyjdou najevo, i kdyby se již zabýval spornou právní otázkou či věcí saxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx Právní rozhledy, 2010, č. 11, s. 396-402.KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. a kol.
Judikatura
a právní argumentace. Teoretické a praktické aspekty práce x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxtvím zákona o svobodném přístupu k informacím.
Jurisprudence
, 2008, č. 4, s. 3-8.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xeské republiky, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv
Komentář:
Způsobů uveřejňování a zpřístxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxm osobám na jejich žádost prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. Hromadně pak jsou soudní rozhodnutí uveřejňována na internetu, v xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu (zákon používá legislativní zkratku „Sbírka rozhodnutí“). Ta neobsahuje jen vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, nýbrž i spxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxdování některých kompetenčních sporů. Zatímco stanoviska, zásadní usnesení a rozhodnutí rozšířeného a zvláštního senátu (neurčí-li rozšířený či zxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu a krajských soudů jsou uveřejňována jen vybraná.
Podobně jako Nejvyšší správní soud vydávají vlastní sbírky i další dva vrcholné soudy. xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx nálezy Ústavního soudu jsou pak publikovány i ve Sbírce zákonů. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv mohou být ve Sbírce xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv patrně počítalo s tím, že by mohla být publikována některá rozhodnutí vzešlá z řízení o návrhu na zrušení opatřxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxnosti pléna (§ 20 SŘS). O tom, zda bude předmětné rozhodnutí publikováno ve Sbírce rozhodnutí, tedy rozhodují všichni soudci Nejvyššího správního souxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx pléna jsou obvykle projednávána aktuální rozhodnutí; samotná sbírka vychází v měsíčních intervalech. Plénum je usnášeníschopné při účasti přinejmxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxicet, se vyžaduje přítomnost nejméně dvaceti z nich na plénu a nejméně jedenáct musí hlasovat pro publikaci.
Sbírka je vydávána v tištěné podobě naklxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxla sbírky, která obsahují rozhodnutí rozšířeného senátu či zvláštního senátu zřízeného podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů za xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xořadového čísla následuje označení problematiky, k níž se rozhodnutí vztahuje, poté jsou uvedena související ustanovení právních předpisů. Následxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xět), dále je označena prejudikatura a vymezení věci. Nejdelší pasáž představují klíčové úseky z odůvodnění (skutkový stav a právní posouzení soudu), xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxkách soudu (www.nssoud.cz) jsou k dispozici právní věty z každého dosud vydaného čísla sbírky a stránky obsahují také kompletní judikaturu Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xebu i ve sbírce jsou anonymizována.
Vzhledem k tomu, že každý měsíc je vydáno velké množství rozhodnutí, je třeba vytvořit mechanismus, kterým budou xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxná skutečnost, zda soudce k předmětnému rozhodnutí vytvoří právní větu. Tu přitom soudce-zpravodaj nevytváří v situaci, kdy již existuje na právní otxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxávních vět vybírá redakční rada Nejvyššího správního soudu, tvořená několika soudci tohoto soudu v čele s jeho předsedou, ty, které považuje za natolix xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xrovádějící selekci. Rozhodnutí vybraná redakční radou jsou Oddělením dokumentace a analytiky upravena do podoby, v níž mohou být uveřejněna (jde o tzxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxní diskuzi jsou písemné připomínky, které předkládají především soudci a asistenti, ale také subjekty stojící mimo soud. Připomínkovými místy jsou txxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxvá místa i další soudy nebo jiné orgány veřejné moci.
Zákon neobsahuje žádné vodítko, podle něhož by měla být rozhodnutí do sbírky vybírána. Domnívámx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxkovou roli občas osobuje), ale mělo by posuzovat, zda jde o rozhodnutí s vysokým právním významem a zda obsahuje propracované odůvodnění. Pokud jde o věxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xeměla být ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která jsou v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU, Evropského soudu pro lidská práva či Ústavnxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x x xx x x xx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxedloženou (v mezidobí) rozšířenému senátu (§ 17 SŘS).
Publikování (či naopak nepublikování) rozhodnutí má několik důsledků. Předně jde o argumentxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx publikace judikatury může ovlivnit xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxend nedává za pravdu. Konečně jde rovněž o nástroj, jak může být sjednocována judikatorní činnost krajských soudů. To platí v případě, kdy existují dvě xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxerendové). Publikace rozhodnutí pak představuje návod pro další judikatorní aktivitu krajských soudů, jak mají v obdobných věcech postupovat. Ještx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxoly soudního rozhodování.
Sbírka rozhodnutí je nyní vydávána na zákonném podkladu, který představuje v prvé řadě právě komentované ustanovení. Ofx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu vyobrazuje velký státní znak. Takovýto ofi ciální ráz dřívější publikační platfoxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx správního soudnictví, podle nichž bývají uvedené sbírky běžně označovány. S rakousko-uherským správním soudnictvím tak je spojena tzv. Budwińskéhx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxesátých let 20. století pak tzv. Mazancova (nebo též „červená“) sbírka.
Judikatura:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx pro účely publikace ve sbírce soudních rozhodnutí, nepředstavuje obecně platné pravidlo schopné samostatné existence, nýbrž je třeba ji vnímat jednxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xe právní věta absolutizována a je jí argumentováno bez ohledu na konkrétní okolnosti rozhodovaného případu.
Soudcovská rada Nejvyššího správníxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xad.
Jurisprudence
, 2010, č. 6, s. 3-9.
Související ustanovení:
x x xxxxx xx
x xx xx xxx x xx xxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxu radu Nejvyššího správního soudu. Ta je poradním orgánem předsedy tohoto soudu a zároveň jakýmsi reprezentantem soudců přidělených k tomuto soudu, bxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu, ale nesmějí zároveň zastávat funkci předsedy či místopředsedy tohoto soudu ani funkci předsedy kolegia.
Vedle § 23-25 SŘS se na Soudcovskox xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xunkčního období se použije § 54 a násl. zákona o soudech a soudcích. Platí, že členy soudcovských rad a jejich 3 náhradníky volí shromáždění všech soudcůx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx Shromáždění všech soudců svolává a řídí předseda soudu. Shromáždění musí být svoláno nejpozději 1 měsíc před uplynutím funkčního období dosavadní soxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xouhlasí se svým zvolením. Za bezúhonného nemůže být považován ten, komu bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li kárné opatřexx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxl odsouzen.
Volby soudcovské rady jsou přímé, rovné a tajné. Volbu je možno vykonat pouze osobně. Každý soudce může hlasovat nejvýše pro tolik kandidxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxoleni, každý tedy může hlasovat i sám pro sebe.
Do soudcovské rady jsou zvoleni kandidáti s nejvyšším počtem získaných platných hlasů. Kandidáti na dxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxčením shromáždění všech soudců, svolaného k provedení volby. O námitkách rozhodne s konečnou platností shromáždění všech soudců; jakýkoliv přezkum xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xředsedu jiného - touto volbou je současně odvolán její dosavadní předseda. O zvolení svého předsedy soudcovská rada informuje předsedu soudu. První pxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxí období soudcovské rady trvá 5 let. Nemá-li soudcovská rada stanovený počet členů (pět) proto, že již nemůže být doplněna náhradníkem, končí její funkxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxnkčního období, dokud nebude zvolena nová soudcovská rada.
Funkce člena (náhradníka) soudcovské rady dle § 59 zákona x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxu soudu,
c) jmenováním do funkce předsedy nebo místopředsedy soudu nebo
do funkce předsedy kolegia,
d) uplynutím kalendářního měsíce, v němž byxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
po dobu 6 po sobě následujících měsíců,
f) přestal-li soudce splňovat podmínku bezúhonnosti.
Soudcovskou radu okresních, krajských a vrchních sxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xp. zn. Nco 12/2005
Volba soudce za člena soudcovské rady nevytváří mezi voleným soudcem a jeho voliči takový poměr, pro který by byl důvod pochybovat o xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x důsledky svého zvolení do soudcovské rady při plnění povinností soudce by mohly znamenat jeho nezpůsobilost k výkonu soudcovské funkce.
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
§ 23, § 25, § 26 odst. 3
Související předpisy:
zákon o soudexx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxšího správního soudu svolává předseda této rady. Předseda také určuje program zasedání a řídí její jednání. Svolání soudcovské rady může také iniciovxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx proběhlo zasedání soudcovské rady (do jednoho měsíce po podání žádosti x xxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxké rady, nikoliv osoba, která o zasedání požádala.
S ohledem na to, že na zasedání soudcovské rady jsou projednávány interní záležitosti soudu, jsou xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxovské rady neiniciovali). Předseda a místopředseda mohou během zasedání předkládat vlastní návrhy a vyjadřovat se k projednávaným bodům. Na zasedánx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, který není členem rady).
Soudcovská rada se může platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. K přijetí usnesení je třeba xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxu-li přítomni alespoň tři členové. K přijetí návrhu je vždy třeba nejméně tří hlasů členů soudcovské rady.
Právní stav komentáře je ke dnx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxa: C. H. Beck, 2004. VOPÁLKA, V., MIKULE, V., ŠIMŮNKOVÁ, V., ŠOLÍN, M. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovexxx
x xxx x xxx x xx x xxxxxx x xxxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xoudních exekutorů
Komentář:
Konkretizaci poradních pravomocí soudcovské rady představuje ustanovení § 25 SŘS, které má svou obdobu v § 50 zákxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxení upravovala také činnost soudcovských rad při prověrkách rozhodovací činnosti soudců a posuzování jejich odborné způsobilosti. Příslušné pasážx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xb., a proto bylo potřeba je následně novelizací (zákon č. 192/2003 Sb.) vypustit i ze soudního řádu správního.
Soudcovská rada Nejvyššího správního xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx jmenování do funkce předsedy kolegia a předsedy senátu a xxxxxxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxho správního soudu k jinému soudu (blíže též komentář k § 13 SŘS). Soudcovská rada se vzhledem k absenci odpovídajícího ustanovení nevyjadřuje k navržexxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxcovská rada se nevyjadřuje ani k osobám navrženým do funkcí asistentů soudců (§ 14 SŘS), jak nesprávně uvádějí někteří autoři (VOPÁLKA, MIKULE, ŠIMŮNKxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxsostí soudce, u něhož bude asistent pracovat.
Dále soudcovská rada projednává návrhy rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu a jeho změn (§ 41 zákoxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxx SŘS). Zásadní otázky státní správy tohoto soudu, k nimž se vyjadřuje soudcovská rada, jsou demonstrativním způsobem uvedeny v § 12 odst. 2 jednacího řáxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxpodaření soudu, především otázky rozpočtu a použití fi nančních prostředků v něm obsažených (návrhy fi nančních odměn asistentům a jiným zaměstnancůx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxo případě svolává předseda soudu (jde tak o další případ svolání pléna vedle způsobů uvedených v § 20 odst. 3 SŘS).
Podle § 25 odst. 1 písm. f) SŘS plní souxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxtorů, který dává Soudcovské radě Nejvyššího správního soudu oprávnění vyjádřit se k tomu, kdo bude zařazen na seznam soudců pro kárné řízení ve věcech sxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxtavce 1 písm. a), b), ve věcech rozvrhu práce dle odstavce 1 písm. c) a v záležitostech státní správy Nejvyššího správního soudu ve smyslu odstavce 1 písmx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxky, záležitosti státní správy a rozvrhu práce předkládá soudcovské radě. Současně s tím určí lhůtu, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán. Tatx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xůvodové zprávy se však v praxi ukázala jako zbytečně dlouhá). Nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, nastává marným uplynutím lhůty fi kce toho, xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxsm. f)]. Vzhledem k této výslovné úpravě nemá pozdější vyjádření soudcovské rady již význam. Naproti tomu to ale také znamená, že bez toho, aby byla soudxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xprávy konkretizovaný jednacím řádem), přičemž se nezbytně nutně nevyžaduje souhlas soudcovské rady, ale postačí, že se soudcovská rada usnesla na stxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxště uvážil, avšak neznamená sám o sobě zmaření předsedova záměru.
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xx xx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxx. První shromáždění soudců Nejvyššího správního soudu k volbě soudcovské rady měl podle § 128 SŘS svolat předseda tohoto soudu do jednoho měsíce ode dne xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xtav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
DIENSTBIER, F. Nejvyšší správní soud jako garant legality veřejné správy. In ŠIMÍČExx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxUBA, J. Zákon o soudech a soudcích. Zákon o státním
zastupitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. KYSELA, J. (ed.) Hledání optimálního moxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xxx x xxx x xxxx x xx, § 29
Související předpisy:
zákon o soudech a soudcích, kompetenční zákon, zákon o veřejném ochránci práv
Komentář:
Ustanovení § 26 a nxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxrávě Nejvyššího soudu, vrchních, krajských a okresních soudů. Přímo v soudním řádu správním je upravena role předsedy soudu (§ 27 a § 29), Ministerstva xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxrávu Nejvyššího správního soudu a její výkon upravuje zvláštní právní předpis (tj. soudní řád správní), i na oblast správního soudnictví a jeho správu xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, fi nanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích zákoxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxvá model exekutivního řízení správy justice a neexistuje (s drobnou dílčí výjimkou soudcovských rad) justiční samospráva. Ústředním orgánem státní xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx prostřednictvím předsedy Nejvyššího správního soudu. Ten tak má dvojí roli: jednak je státním úředníkem vykonávajícím státní správu (a případné aktx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxeré zastává, dokázal předseda soudu oddělit. Coby státní úředník je předseda ostatním soudcům Nejvyššího správního soudu nadřízen a smí kontrolovat xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxh a nesmí v žádném případě zasahovat do rozhodovací činnosti soudu jakkoliv jinak, než může činit každý ze soudců.
Tato dvojkolejnost soudních funkcxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx justice, a to zejména prostřednictvím rozhodování o opravných prostředcích. Jiné orgány nemohou rozhodnutí soudů nikterak korigovat. Kontrola činxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxrole ze strany ministerstva, je nutno i zde vyjít z toho, že soudní funkcionář nadále nepřestává být zároveň soudcem a obě role nelze zcela oddělit. Zásaxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xen otázky, které obvykle vnímáme jako otázky správy jakékoliv instituce (tj. zabezpečení jejího chodu po stránce personální, fi nanční a organizačníxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx prověrky soudních spisů, dohlížet na úroveň soudních jednání, vyřizovat stížnosti apod. Z výše uvedeného vyplývá, že výkon státní správy soudů neodpxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů. Přítomnost podstatného atributu vlastního systému státní správy nelze tolerovat ve vztxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx10 Sb.).
Vnější kontrola státní správy soudů je pak vykonávána soudy (zejm. ve správním soudnictví, ale též soudy kárnými), občany, veřejným ochránxxx xxxx xxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xřihlédnutím k vyjádření soudcovské rady. Je tedy nezbytně nutné v otázkách státní správy, aby soudcovská rada byla ve lhůtě dle § 25 odst. 2 SŘS vyzvána k xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxu), ale je nezbytně nutné, aby soudcovská rada dostala možnost k věci zaujmout postoj. Předseda soudu by tento postoj měl vzít na vědomí a měl by k němu přixxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxdcích pak orgány státní správy soudů postupují při výkonu své působnosti v součinnosti se zájmovými organizacemi soudců, s nimiž projednávají zejménx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí soudců a výkonu státní správy soudů.
Judikatura:
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxí předsedy soudu jako úředníka státní správy na straně jedné a jako soudce na straně druhé. Prostředky ochrany soudních funkcionářů proto musí být srovxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx zproštění funkce.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
DIENSTBIER, F. Nejvyšší správní soud jako xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxita, 2007, s. 210-215.
Související ustanovení:
§ 13 odst. 2,
§ 26, § 27a odst. 2, § 29
Související předpisy:
zákon o soudech a soudcích, zxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxvané ustanovení vymezuje působnost soudních funkcionářů při výkonu státní správy Nejvyššího správního soudu. Předseda Nejvyššího správního soudu xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu vykonává státní správu zvláštního senátu dle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů a také státní správu Nejvyššího správnxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxu státní správy podílí i místopředseda Nejvyššího správního soudu. Předseda může při zachování vlastní odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony stáxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxlo individuální a konkrétně určené (jednotlivý úkol) a aby byl dán i souhlas soudce, jež je pověřen.
Podle jednacího řádu Nejvyššího správního soudu xx x x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxpuje předsedu soudu předseda kolegia pověřený předsedou soudu (funkce předsedy kolegia není od 1. 1. 2014 zřízena); není-li ho, zastupuje předsedu soxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů a v soudním řádu správním výlučně předsedovi soudu a v jeho nepřítomnosti místopředsedovi soudu.
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxionářů jiných článků soudní soustavy, lze vyjít z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 17/06, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 43, nález 22xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxdsedovi; ten jí může pověřit místopředsedu, který sám o sobě nemá v tomto smyslu žádnou pravomoc. Od toho se odvíjí i jistá jeho podřízenost předsedovi, xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxí předsedy Nejvyššího správního soudu na místopředsedu je třeba považovat jednací řád tohoto soudu.
K pozici předsedy soudu viz dále komentář k § 13 oxxxx x xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
§ 26, § 27, § 29
Související předpisyx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxo prostřednictvím jeho vůbec první novelizace, provedené zákonem č. 192/2003 Sb. Tento zákon přinesl novou koncepci státní správy soudů, která reagoxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx republiky na zrušení některých ustanovení zákona o soudech a soudcích ke dni 1. 7. 2003 zrušil mimo jiné i ta ustanovení zákona o soudech a soudcích, kterx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xoncepce státní správy soudů (zavádějící mj.
post
ředitele správy soudu - § 122a), která již nevykazuje ústavní defi city. Současně byl ve stejném smysxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xonkretizuje § 29 odst. 3 SŘS, dle něhož ředitel správy soudu, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xejvyššího správního soudu s výjimkou soudců, zajišťuje řádný chod soudních kanceláří a plní další úkoly související s výkonem státní správy Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xnterní předpis upravující vnitřní organizační strukturu soudu. Ředitel správy činí jménem soudu ve věcech státní správy soudu právní jednání a jedná x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxičních akcí a plán veřejných zakázek, zajišťuje plnění úkolů spojených se zajištěním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, pečuje x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxe správy zastupuje hlavní účetní a není-li jej, zaměstnanec určený ředitelem správy.
Odpovědnost předsedy Nejvyššího správního soudu jako orgánu xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx. Předseda soudu si také může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.
Soudní řád správní nestanoví žádné kvalifi kační předpoklady pro výkon funkce řexxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxvádí předseda soudu. V dalším se poměr ředitele správy řídí zákoníkem práce.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související lixxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxisející ustanovení:
§ 26
1b) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová prxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx
xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxších předpisů.
Související xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx, zákon o požární ochraně, kompetenční zákon, zákon o fi nanční kontrole
Komentář:
Ministerstvo spravedlnosti je podle § 11 odst. 1 kompetenčnxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx Ve vztahu ke státní správě Nejvyššího správního soudu upravuje úkoly ministerstva § 28 SŘS. Ministerstvo vykonává státní správu Nejvyššího správníhx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxěrnice (zejm. ty, jež se týkají hospodaření s majetkem). Jde o vnitřní akty řízení, které neobsahují právní normy a závazné jsou toliko interně vůči orgxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxodě s předsedou Nejvyššího správního soudu stanoví s ohledem na množství projednávaných věcí počty soudců, asistentů soudců a dalších zaměstnanců u nxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxe je však nutno upozornit, že zmíněné
kompetence
ministerstva mohou představovat až přílišnou kontrolu exekutivy nad personálním zabezpečením souxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxm, že zabezpečuje fi nancování jeho hospodaření a materiálního zabezpečení v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy a provádí kontroly hosxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx (tak jako Ústavní soud), ale spadají do kapitoly právě Ministerstva spravedlnosti, a dále zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právníxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx podle zákona o fi nanční kontrole.
Podle písmene d) ministerstvo řídí a kontroluje výkon státní správy Nejvyššího správního soudu prováděný jeho přxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx
xxnisterstvo rovněž dbá o vzdělávání zaměstnanců působících u Nejvyššího správního soudu (to zabezpečuje též Justiční akademie) a organizuje a řídí jexxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxe g) pak ministerstvo organizuje, řídí a kontroluje zabezpečení dílčích úkolů dle bezpečnostních předpisů. Ministerstvo organizuje, řídí a kontrolxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxrolu bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany dle zákona o požární ochraně a úkolů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle části páté zákoníku pxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxm zastupitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
§ 13, § 14, § 26, § 27, § 27a, § 30, § 124
Související přexxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxy
Komentář:
Toto ustanovení upravuje státní správu Nejvyššího správního soudu vykonávanou předsedou tohoto soudu, některé další pravomoci x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxvyššího a Nejvyššího správního soudu podle § 124 zákona o soudech a soudcích a dle § 29 SŘS je vykonávána předsedou vždy a ministerstvo ji přímo nevykonávx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xoudního řádu správního provedené zákonem č. 192/2003 Sb. byla z komentovaného ustanovení vypuštěna povinnost předsedy soudu kontrolovat odbornou zxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxo protiústavní na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 7/02, publ. pod č. 349/2002 Sb.
K odst. 1:
Předseda Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxjišťuje řádné obsazení Nejvyššího správního soudu soudci, asistenty soudců (§ 14 SŘS), odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xoudu (§ 27a odst. 2 SŘS) a jmenuje a odvolává (na návrh soudce) asistenty soudců. Stěžejní ovšem je, že bez předsedova souhlasu není možno k výkonu funkce x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxů na soudce pro Nejvyšší správní soud („Memorandum I“) a Memorandem o dočasném přidělování a překládání soudců k Nejvyššímu správnímu soudu („Memoranxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxrá může předkládat předsedovi soudu podněty a upozornění na budoucí personální obsazení soudu. Vhodnost takového doporučení posoudí nejprve předsexx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxní předsedovi soudu. Ten s přihlédnutím k jeho obsahu učiní následně formální kroky směřující buďto k navržení vybraného kandidáta do soudcovské funkxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxů (nejen správních úseků krajských soudů). Zde se počítá s tím, že soudce je nejprve dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu, a to zpravidla na dobx x xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxvrh ministrovi spravedlnosti na přeložení soudce k Nejvyššímu správnímu soudu; navržený soudce následně absolvuje slyšení před plénem.
Předseda xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx vytvářet podmínky pro její zvyšování a pečovat také o zvyšování odborné úrovně asistentů soudců a ostatních zaměstnanců působících u Nejvyššího spráxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxří) a kontroluje činnost ředitele správy soudu (§ 27a SŘS).
Dalším z úkolů předsedy Nejvyššího správního soudu je poskytování informací podle zákonx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu. Žádost o informaci může být podána jakýmkoliv způsobem. Ze žádosti musí být zřejmé, že je určena Nejvyššímu správnímu soudu a že se žadatel domáhá posxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxé, jaká informace je požadována nebo je žádost formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil. Pxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx Nejvyššího správního soudu, žádost odloží a tuto skutečnost do sedmi dnů sdělí žadateli. Pokud Nejvyšší správní soud žádosti o poskytnutí informace nxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxa soudu (pokud by žádost o informaci byla podána u nižšího článku soudní soustavy, tj. okresního, krajského či vrchního soudu, bylo by odvolacím orgánex xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxle shora uvedeného předseda Nejvyššího správního soudu rovněž zajišťuje bezpečnost soudu a úkoly krizového řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud vx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xtráže. Předseda soudu je podle § 22 odst. 3 zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky oprávněn udílet justiční stráži pokyny. V případěx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx.
Konečně xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxda jmenuje a odvolává dva zástupce Nejvyššího správního soudu v Radě Justiční akademie. Předseda také vykonává státní správu Nejvyššího správního soxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu tak činí tím, že
a) vede seznamy soudců a přísedících pro kárná řízení ve věcech soudců,
státních zástupců a soudních exekutorů a z těchto sexxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx x xxhradníků kárných senátů,
c) přijímá slib přísedících kárných senátů,
d) přijímá oznámení o vzdání se funkce člena kárných senátů,
e) na návrh přxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xle stanoveného
pořadí, zanikne-li funkce člena kárného senátu jinak než uplynutím
funkčního období,
g) vyzývá příslušné funkcionáře soudů, pxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxh kárných senátů.
K odst. 2:
Předseda Nejvyššího správního soudu dbá o důstojnost jednání, o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost říxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxvěrky soudních spisů, dohlíží na úroveň soudního jednání a vyřizuje stížnosti (k nim blíže § 30 SŘS). Na základě poznatků získaných při této činnosti můxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xe zákona oprávněn jednom předseda Nejvyššího správního soudu, zajišťuje provoz soudu po stránce hospodářské, materiální a fi nanční, vyřizuje persoxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxjící s výkonem státní správy Nejvyššího správního soudu podle pokynů předsedy soudu. Podle § 22 odst. 3 zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xx. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb.
Není možné konstruovat dvojakost právního postavení předsedy soudu jako úředníka státní správy na straně jexxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, publ. pod č. 1718/2008 Sb. NSS
V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, který xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx správní orgán.
Stížnosti
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
KOCOUREK, J., ZÁRUBA, J. Zákon o soxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xxx
x xx
xxxxxsející předpisy:
Listina, EÚLP, zákon o soudech a soudcích, OSŘ
Komentář:
Dané ustanovení upravuje jednak
stížnosti na průtahy v řízení
, jxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxčetně správních úseků krajských soudů) je třeba vycházet z ustanovení § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích. Úprava stížností v zákoně o soudech a souxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxx nelze považovat za zcela komplexní úpravu (chybí náležitosti stížnosti, způsob jejího vyřízení apod.).
Ze zákona o soudech a soudcích tak vyplývá, xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxti. Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; to neplatí, pokud se obsahem podání dopustí trestného činu nebo přestupku. Stížnost lze podat písexxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxy stížnosti lze učinit závěr, že stížnost lze soudu zaslat i elektronicky, pokud z ní bude zřejmé, kdo ji podává. Stížnost se podává u toho orgánu státní sxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xeprodleně orgánu příslušnému. xxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxrávy soudů příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn (toto vyrozumění není napadnutelné žalobou xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx-li v jejich průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. O tom, že stížnost nelze vyřídit ve stanovené lhůtě, musí být stěžovatel písemxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxí zjištěných závad. Byla-li porušena povinnost soudcem, může být proti němu podán návrh na zahájení kárného řízení.
Stížnosti vyřizuje předseda soxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxe i ty stížnosti, které by jinak vyřizoval předseda soudu, pokud si jejich vyřízení vyhradí. Je-li v téže věci stěžovatelem podána další stížnost, aniž xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx takový význam jako stížnost na průtahy v řízení. Průtahy je nutno vnímat jako pochybení ústavní intenzity, neboť právo každého, aby jeho věc byla projexxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxé lhůtě). Procesní obranou účastníka řízení před průtahy je vedle shora uvedené stížnosti zejm. návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Jaxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxdnictví.
Podle § 174a zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, mxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxovedení procesního úkonu není podmíněn podáním stížnosti na průtahy v řízení. Návrh na určení lhůty se podává u soudu, vůči kterému jsou průtahy v řízenx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován. Soud, vůči němuž jsou namítány pxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxtupu soud navrhovatele informuje. To neplatí, pokud soud provede do 30 dnů ode dne doručení návrhu všechny procesní úkony, u nichž podle navrhovatele dxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxx xxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxlásí, že na návrhu trvá. Smysl tohoto prohlášení spočívá v tom, aby mohl příslušný soud posoudit, zda bylo navrhovateli provedením procesních úkonů ze xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xanou otázku ze strany navrhovatele a soudu, který xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xx xxxxxx xxxxvního soudnictví vždy o návrhu rozhoduje Nejvyšší správní soud. Směřuje-li návrh proti krajskému soudu, je věc vyřizována v rámci rejstříku Aprk. Směxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxatel. Pro řízení o návrhu na určení lhůty se přiměřeně použijí ustanovení části první a části třetí OSŘ. Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůtx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn. Pokud soxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází. Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněnýx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxy, se doručí navrhovateli a soudu, proti němuž byl návrh podán. Proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxním soudem. Ten ve svém nálezu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 60/04, publ. pod č. 264/2005 Sb., předmětné ustanovení shledal jako souladné s ústavním poxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxlivě, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí v souladu se zákony a bez průtahů. Není možné stavět rychlost rozhodování do protikladu s nezávislostí soxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxt k jejich narušování. Proto musí právo vytvářet podmínky pro důslednou ochranu nezávislosti soudního rozhodování stejně tak, jako důslednou ochranx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxhů při soudcovském rozhodování. Stávající právní úprava byla přijata především na základě četných výtek ze strany Evropského soudu pro lidská práva, xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxního úkonu (resp. stížnost na průtahy v řízení) za účinný procesní prostředek ochrany před průtahy, který je třeba vyčerpat předtím, než bude stěžovatxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxní Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2013, č. j. Aprk 40/2013-163, publ. pod č. 2924/2013 Sb. NSS
I. Smysl prohlášení navrhovatele, xx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxt, zda bylo navrhovateli provedením procesních úkonů ze strany soudu, vůči němuž jsou průtahy v řízení namítány, beze zbytku vyhověno a zda tak byl navrxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxi návrhu na určení lhůty, u něhož soud, vůči němuž jsou namítány v řízení průtahy, má za to, že provedl všechny navrhované procesní úkony, se v první řadě zxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xosuzovat, zda ve vztahu k nim dochází k průtahům. Nemá význam zkoumat, zda dochází k průtahům u procesního úkonu, který již byl proveden.III. Pokud navrxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxrávní soud takový návrh věcně projedná. Trvání na návrhu a jeho současné zpětvzetí jsou objektivně vzájemně se vylučující úkony, při jejichž hodnocenx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxktivně poskytnuta jen při meritorním projednání návrhu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2010, č. j. 2 As 66/2009-53
Stěžxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxdcích naložil tak, jak stěžovatel požadoval, tedy ani na to, aby bylo s konkrétním soudcem zahájeno kárné řízení. Sdělení o způsobu vyřízení stížnosti xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxní přezkum je proto vyloučen.
Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. IV. ÚS 638/05
Pokud jde o základní právo na projednání věcx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxxxx x soudech a soudcích a posléze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a citovaného zákona.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx musí rozhodovat nestranně a spravedlivě, podle svého nejlepšího svědomí a vědomí v souladu se zákony a bez průtahů. Není možné stavět rychlost rozhodoxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxonnou ochranu, tak, aby nemohlo dojít k jejich narušování. Proto musí právo vytvářet podmínky pro důslednou ochranu nezávislosti soudního rozhodováxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xx
xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxentář. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
§ 3 odst. 1, § 7 odst. 1, § 9, § 35 odst. 8, § 36 odst. 3, § 39, § 48 odst. 2, 3
Související přxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxanizaci správních úseků krajských soudů. Vzhledem k tomu, že neexistují specializované krajské správní soudy, nýbrž krajské soudy rozhodují o věcecx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxkud § 31 SŘS nestanoví jinak.
Krajský soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců. Předseda a místopředsexxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxvodu, v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů. Na rozhodovací činnostx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx x soudech a soudcích a na státní správu krajského soudu § 126 téhož zákona. Jednací řád je upraven vyhláškou č. 37/1992 Sb.
Krajských soudů je celkem osmx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxajských soudů jsou stanoveny v příloze č. 2 zákona o soudech a soudcích, pobočky krajských soudů, jejich názvy a sídla jsou stanoveny v přílohách č. 5 a 6 txxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxský soud v Ústí nad Labem, Krajský soud v Hradci Králové, Krajský soud v Brně a Krajský soud v Ostravě. Poboček krajských soudů je celkem sedm, správní úsexx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxi Králové - pobočka v Pardubicích).
Ustanovení § 31 SŘS upravuje pouze složení, v jakém krajský soud ve věcech správního soudnictví (věcná příslušnoxx xxx x x xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxeky veřejné správy. Rozhodovací činnost vykonávají krajské soudy ve správním soudnictví v trojím složení. Standardní je rozhodování v senátech (odsxxxxx xxx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxzhodovány nikoliv v senátu, ale samosoudcem (tedy jediným soudcem, nikoliv trojicí). Jde o věci důchodového pojištění, úrazového pojištění a nemocexxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu ze dne 27. 1. 2011, č. j. 4 Ads 108/2010- 39, publ. pod č. 2366/2011 Sb. NSS).
Dále jde o věci uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2009, č. j. 4 Ads 141/2009-42).
Samosoudce
rozhoduje také ve věcech sociální péče, pomoci x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajišxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxádá, že samosoudce rozhoduje i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon (takový zákon nebyl dosud přijat).
Výkladový problém způsobovalx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx na žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS), nebo též na agendu nečinnostní (§ 79 a násl. SŘS) a zásahovou (§ 82 a násl. SŘS). Tento problxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxých krajskými soudy ve správním soudnictví má zákonodárce za to, že mají být rozhodovány kolegiálně, a to senátem složeným ze tří soudců, protože takovx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxem zjednodušení řízení v některých vybraných věcech, které jsou typově jednodušší, zákon zavádí výjimku z pravidla, že v těchto věcech rozhoduje krajxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xečinnostních a zásahových žalobách týkajících se obsahově materií, které by byly, pokud by se jednalo o žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, podxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
x xx xe ovšem může stát jen tehdy, pokud tak zákon výslovně stanoví. Předseda senátu tak má pravomoc ustanovit účastníkovi řízení zástupce (§ 35 odst. 8 SŘS), xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxjednání (§ 39 SŘS), promíjí zmeškání lhůty k provedení úkonu a prodlužuje lhůty stanovené soudem (§ 40 odst. 5 SŘS), přerušuje řízení z důvodů uvedených x x xx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxvat předseda senátu krajského soudu ve věcech správního soudnictví, je nezbytně nutné, aby k tomu měl výslovnou oporu v textu zákona. Tam, kde soudní řáx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxu v těchto věcech podle odstavce 3). Rozhodování prostřednictvím předsedy senátu je výjimečným postupem při řešení některých procesních záležitostxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx a osoby zúčastněné na řízení, podepisuje rozsudek apod.).
Je-li soud nesprávně obsazen tak, že místo senátu rozhodoval samosoudce, způsobuje to zmxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxvné obsazení soudu, ale není to vadou takové intenzity, která by sama o sobě byla důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvého stupně (viz rozsudek Nejvyxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx obsazení, které by způsobilo zmatečnost řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2013, č. j. 2 Afs 54/2012-236).
Judikatura:
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtem samostatného rozhodnutí správního orgánu, musí soudní přezkum takového rozhodnutí probíhat na základě shodných procesních pravidel, jako kdybx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx řízení o správním vyhoštění tak rozhoduje specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 20xxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x. 303/2011 Sb., kterým se mění soudní řád správní a některé další zákony, a místně příslušný krajský soud tuto žalobu na základě usnesení o postoupení věxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxkona č. 303/2011 Sb.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2011, č. j. 7 Ans 9/2011-106
O nečinnostních žalobách týkajících se xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxkoli samosoudce.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2011, č. j. 5 As 47/2010-47
Přípis, v němž správní orgán cizinci podle § 3x xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx ve věci mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 14 a § 32 citovaného zákona. O žalobě proti tomuto přípisu má rozhodovat specializovaný senát krajského sxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti rozhoduje krajský soud podle § 31 odst. 1 SŘS v tříčlenném senátě složeném z předsedy a dvou soxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xx xěcech ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele rozhodují krajské soudy ve specializovaných senátech; nejedná se o věci spadajxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x Aps 5/2007-63, publ. pod č. 1459/2008 Sb. NSS
Žalobami ve věcech mezinárodní ochrany ve smyslu § 31 odst. 2 SŘS se rozumí žaloby proti rozhodnutím Minixxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnutí o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zastavení řízení, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxhodování o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. nelze podřadit pod žádnou z věcí uvedených v § 31 odst. 2 SŘS, kdy rozhodujx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxdce. Pokud pak krajský soud v uvedené věci rozhodoval samosoudcem namísto senátu, byl soud nesprávně obsazen.
Podle rozsudku Nejvyššího správníxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxí účinnosti tohoto zákona specializovaný samosoudce.II. Není-li v přechodných ustanoveních výslovně stanoveno jinak, je při střetu staré a nové úprxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x takovém případě je v řízení pokračováno dle pozdějšího zákona s tím, že právní účinky úkonů učiněných dříve zůstávají v platnosti.
Podle rozsudku xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrgánu ve věci jiného správního deliktu, nikoli přestupku, rozhodl v nesprávném obsazení; taková vada je bez dalšího důvodem pro zrušení rozhodnutí.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxchání kázeňského přestupku policistou, které je kázeňským (disciplinárním) deliktem, rozhoduje senát.II. O žalobě proti rozhodnutí služebního fuxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003-32
Vydá-li rozhodnutí jiný samosoudce nebo senát, než který k tomu byl povolán platným rozvrhex xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x§ 103 odst. 1 písm. c) SŘS]. Jestliže však místo samosoudce rozhodoval senát, jde sice také o nesprávné obsazení soudu, ale není to vadou takové intenzitxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xrávech veřejnoprávního charakteru.
ČÁST TŘETÍ
ŘÍZENÍ VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ
Zahájení řízxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxé vydání. Praha: Linde Praha, 2011
Související ustanovení:
§ 4, § 5, § 7, § 33, § 35, § 37, § 40, § 46, § 47, § 64 až 67, § 72, § 79, § 82, § 88 až 91b, § 94, § 97, x xxxxx x xxxx x xxxxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxtář:
Třetí část SŘS navazuje na předchozí části, které zahrnují ustanovení základní (§ 1 až 10 SŘS) a organizační (§ 11 až 31 SŘS), a představuje vlasxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxm významně inspirovaný OSŘ. Za zvláštní zmínku v této souvislosti stojí ustanovení § 64 SŘS, jež umožňuje přiměřené subsidiární použití první a třetí Oxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxokladu, že SŘS nemá pro danou procesní situaci vlastní řešení (blíže srov. komentář k § 64 SŘS). Třetí část SŘS se dělí na tři hlavy. Hlavu I tvoří obecná usxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxravuje opravné prostředky.
Řízení ve správním soudnictví se zahajuje výlučně na návrh (§ 5 SŘS), zahájení řízení ex off o (z moci úřední) SŘS nepřipouxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxššího státního zástupce). Zahájení řízení pouze na návrh je základním projevem
dispoziční zásady
, která ovládá řízení ve správním soudnictví (k tomu xxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xehdy soud řízení zastaví [§ 37 odst. 4 a § 47 písm. a) SŘS].
Obsahem návrhu určuje navrhovatel konkrétní typ řízení, které hodlá iniciovat:
a) o žalobx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xx x
xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xŘS [§ 4
odst. 1 písm. b) SŘS],
c) o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
správního orgánu podle § 82 a násl. SŘS [§ 4 odst. 1 písm. cx xxxxx
xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxx
x§ 4 odst. 2 písm. a) SŘS],
f) ve věcech politických stran a hnutí podle § 94 a násl. SŘS [§ 4 odst. 2
písm. b) SŘS],
g) o kompetenčních žalobách podle § 97 x xxxxx xxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx
xxx xx x xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xx x xxxxxxí stížnosti podle § 102 a násl. SŘS,
j) o návrhu na obnovu řízení podle § 111 a násl. SŘS.
Zahájením řízení se navrhovatel stává jeho účastníkem. Totéž xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx řízení, který směřuje proti rozhodnutí správního orgánu nebo kterým se navrhovatel domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu nebo ochrany přxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxje zákon pojmem
žaloba
. Od toho se odvíjí také označení účastníků těchto řízení (žalobce a žalovaný).
Z hlediska zahájení řízení není podstatné, zda xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxsáhnout, resp. jaký typ řízení má být veden, nastupuje povinnost soudu vyzvat navrhovatele k opravě nebo odstranění vad podání (§ 37 odst. 5 SŘS).
Odlxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx písemné nebo elektronické podepsané elektronicky podle zvláštního zákona). Takové podání musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxje pouze písemným podáním, podáním učiněným ústně do protokolu nebo elektronickým podáním s elektronickým podpisem podle zvláštního zákona. Podle § xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxstřednictvím datové schránky osobou oprávněnou k přístupu do této schránky. Ostatní podání, jimiž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, musí být xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xdlišit od okamžiku podání návrhu, který bývá rozhodujícím pro posouzení, zda byl návrh podán včas (v zákonem stanovené lhůtě) - srov. § 40 SŘS upravujícx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxi navrhovatel svůj návrh osobně na podatelně soudu, okamžik podání návrhu a okamžik zahájení řízení splývají.
Před podáním návrhu na zahájení řízenx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxe upravuje § 35 odst. 8 SŘS. Takovému návrhu může soud vyhovět pouze za předpokladu, že byl podán před uplynutím lhůty pro podání návrhu na zahájení řízenxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx řízení mohl sepsat a podat až po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně s neodvratným následkem odmítnutí návrhu [§ 46 odst. 1 písm. b) SŘS]. Pokud soud záxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx návrhu na ustanovení zástupce totiž staví běh zmíněné lhůty (§ 35 odst. 8 třetí věta SŘS) a její část, která nestihla uplynout před uplatněním požadavku xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxájit jen doručení návrhu takovému soudu, který je nadán kompetencí ve správním soudnictví rozhodovat; ostatní soudy mají vlastní procesní pravidla a xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxávním soudnictví věcně nebo místně příslušný k projednání věci, postoupí ji soudu příslušnému (§ 7 odst. 4 a 5 SŘS).
Pokud navrhovatel podá svůj návrh xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx OSŘ. Soud řízení o tomto návrhu zastaví a poučí navrhovatele o tom, u kterého věcně a místně příslušného soudu může svůj návrh uplatnit (§ 104b odst. 1 OSŘxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxx xxl podán dnem, kdy došel soudu civilnímu (§ 72 odst. 3 SŘS). Návrh na ochranu proti nečinnosti nebo před nezákonným zásahem, návrhy ve věcech politických xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xprávním soudnictví s tím, že právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány, což je významné zejména z hlediska zachováxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxé, neboť mnohé lhůty mohou uplynout dříve, než se soud začne vůbec věcí zabývat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. II. ÚS 89/97, publx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx rozhodovat jak v občanském soudním řízení, tak ve správním soudnictví (týká se krajských soudů). Přidělení návrhu ve věci správního soudnictví nesprxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xoudu činit jakákoliv (tedy i procesní) rozhodnutí nemůže být založena návrhem na zahájení řízení ve správním soudnictví podaným u soudu k tomu věcně a mxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxud v rozsudku ze dne 8. 6. 2011, č. j. 4 Ads 27/2011-24, vyslovil, že dojde-li senátu či samosoudci krajského soudu specializovanému na správní soudnictxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxt či samosoudce takový návrh neformální cestou vrátí k přidělení příslušnému senátu krajského soudu, neboť není oprávněn o takovém návrhu rozhodovatx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xvidentně navrhovatel nemínil zahájit řízení podle soudního řádu správního.
Citované ustanovení nerozlišuje, kdo návrh soudu podal, neboť užívá pxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xoudu doručit prakticky kdokoliv, aniž by musel mít nějaký procesní či hmotněprávní vztah k navrhovateli. Podatelna soudu zpravidla nepožaduje prokáxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxvněž nezkoumá, zda návrh odnesl na poštu a tam jej podal k doručení příslušnému soudu přímo navrhovatel, nebo jiná jím pověřená osoba. Rozhodující je skxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx může správní žaloba podaná u civilního soudu „dostat“ k příslušnému soudu správnímu. Rozhodnutí podle zmíněného ustanovení je formalizovaným postuxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxvních takový postup vynutily.
Soudy rozhodující ve správním soudnictví jsou proto povinny v okamžiku, kdy přijmou návrh na zahájení řízení ve věcecx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxoslal jiný soud rozhodující v občanském soudním řízení.
Zahájené řízení může být skončeno buď meritorním rozhodnutím, jsou-li splněny podmínky prx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxrhu upravují § 37, § 46 a § 104a SŘS; předpoklady pro zastavení řízení formuluje § 47 SŘS, jenž současně odkazuje na další právní předpisy.
Judikaturxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxi podle § 35 odst. 7 SŘS připadá podle okolností věci v úvahu i před podáním samotného návrhu na zahájení řízení (§ 32 SŘS) navrhovatelem.
Podle rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxdpisu a ve lhůtě tří dnů ji nepotvrdil písemným originálem (§ 37 odst. 2 SŘS), soud k ní neměl přihlédnout, řízení o ní neměl vůbec zahajovat, neboť slovy § xx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xŘS ono „podání“ odmítl, neboť nejsou splněny podmínky řízení (nebyl podán návrh na jeho zahájení) a tato vada je neodstranitelná.
Podle rozsudku Nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx 83 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS) je ve smyslu § 32 SŘS rozhodné, kdy žaloby došly soudu (soudům); naopak bez významu zůstává, která z žalob byla dříve přexxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xx
xxxxxxx x xxxxxxxcký výklad § 104 odst. 1 věty druhé OSŘ vede k závěru, že zachovanými účinky podaného návrhu lze rozumět pouze to, že zde návrh je, takže se nemusí podávat nxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxt dříve, než se soud začne vůbec věcí zabývat. Kromě toho, platí-li v právním státě zásada, že soud zná právo, bylo by
absurdní
připustit, aby šlo k tíži txxxx xxxxx xx xx xxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxi o věci rozhodnout.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2006, č. j. 4 As 41/2006-106, publ. pod č. 1540/2008 Sb. NSS
Není na újxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí řád a soudní řád správní) mají totiž ustanovení umožňující odmítnout takovou nesprávnou žalobu, nebo řízení o takové žalobě zastavit [§ 46 odst. 2 a § 6x xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxým poučením, neztrácí lhůtu, kterou oba předpisy pro podání žaloby stanoví (§ 72 odst. 3 SŘS, § 82 odst. 3 OSŘ), jestliže tuto lhůtu dodržel při podání půvxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beckx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx9.SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
4) § 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetkx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxní. Praha: C. H. Beck, 2013.POTĚŠIL, L. Správní řád a nový občanský zákoník. Právní rozhledy, 2013, č. 13-14, s. 499-503.POTĚŠIL, L. Tzv. rekodifi kačnx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxi ve správním a soudním řízení. Soudní rozhledy, 2013, č. 3, s. 82-87.
Související ustanovení:
§ 4, § 5, § 7 až 9, § 32, § 34 až 39, § 42 až 55, § 60 až 62, § xx xx xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xx xx xxxx x xxx x xxx x xxx x xxxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xx xx 29, § 107, § 107a, § 186 a násl. ve znění účinném do 31. 12. 2013), zákon o zvláštních řízeních soudních (ZŘS), občanský zákoník z roku 1964; nový občanský zxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxcí, zákon o volbě prezidenta republiky, zákon o místním referendu, zákon o krajském referendu, zákon o azylu, insolvenční zákon, zákon o majetku České xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxnčních sporů, zákon o soudních poplatcích, zákon o svobodném přístupu k informacím
Komentář:
Toto ustanovení určuje, kdo a za jakých podmínek xxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxoupen jiným subjektem. Vzhledem k tomu, že účastníky řízení mohou být kromě fyzických osob i osoby právnické a zákon přiznává procesní subjektivitu taxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxem řízení je subjekt (entita), jemuž v souladu s komentovaným ustanovením náležejí
procesní práva x xxxxxxxxxx
x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxní účastník vystupuje; postavení účastníků řízení a možnosti uplatnění jejich práv však musí být rovné (§ 36 odst. 1 SŘS). K základním právům účastníků xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xsrov. zejména § 37, § 9 odst. 2, § 35 odst. 8, § 36 odst. 3, § 38, § 62, § 73, § 107, § 117), právo být informován o postupu soudu a rozhodnutích soudu včetně práva xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x x xxxxx xx x x xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxení včetně práva se k těmto podáním vyjádřit (§ 74, § 109), právo nechat se zastoupit (§ 35), právo být poučen o procesních právech a povinnostech (§ 36 odsxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxravné prostředky (§ 102 a § 111) a právo obdržet v případě úspěchu v řízení náhradu nákladů řízení (§ 60, § 61). Procesní práva jsou vyvážena procesními poxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx soudu pod sankcí odmítnutí návrhu [§ 37 odst. 5, § 46 odst. 1 písm. a) SŘS], zastavení řízení [např. § 47 písm. c) SŘS ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx řízení se také musí na předvolání dostavit k soudu pod sankcí předvedení (§ 43 SŘS), nebo již zmíněné pořádkové pokuty.
K odst. 1:
Řízení ve správxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxou (podle § 32 SŘS se tak označují věci uvedené v § 4 odst. 1 SŘS), užívá se namísto pojmu navrhovatel termín žalobce.
S postavením navrhovatele (žalobcxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxzení navrhovatele (žalobce) o zkrácení jeho práv (srov. § 65, § 82, § 101a SŘS) nebo od určité situace či procesního postavení, ve kterém se navrhovatel nxxxxxx xxxxxx x xxx x xxx x xxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx stran (viz níže). Za určitých podmínek svědčí aktivní legitimace také nejvyššímu státnímu zástupci, veřejnému ochránci práv, správnímu orgánu, o něxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxech samosprávy může za podmínek upravených ve zvláštních zákonech vystupovat v pozici žalobce správní úřad nebo orgán územního samosprávného celku (x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xe podal návrh (žalobu); v řízení však při nedostatku aktivní legitimace nemůže být úspěšný [návrh bude zpravidla odmítnut podle § 46 odst. 1 písm. c) SŘSxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxo je
odpůrcem nebo žalovaným
, určuje soudní řád správní v části třetí hlavě II u jednotlivých typů řízení. Pokud komentované ustanovení říká, že odpůrcxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xx xx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxho řízení. Zákon jen v obecné rovině upravuje pravidla, podle kterých je možné odpůrce nebo žalovaného určit. V některých případech dokonce ponechává xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxvní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla (§ 69 SŘS). Je-li ze žaloby zřejmé, jaké rozhodnutí má býx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx v usnesení ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS, vyslovil: „Jestliže žalobce označí v žalobě jako žalovaného správní xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xést k odmítnutí návrhu (§ 37 odst. 5 SŘS). V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. SŘS není osoba žalovaného určena tvrzením xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xx x xxxx xxxx xxxxxx označil v žalobě žalobce; zvláštní usnesení o tom soud nevydává (§ 53 odst. 2 SŘS
a contrario
).“
Naopak, v řízení o ochraně proti nečinnosti je žalovanxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxením určuje žalobce. Označení žalovaného subjektu závisí na rozhodnutí žalobce také v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucenxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xrčitých situacích schopen řádně označit žalovaného, modifi kováno a žalovaného přímo určuje zákon. Platí, že v případě zásahu ozbrojených sil, veřejxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. Pouze v těchto situacích soud nevycháxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x8. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, publ. pod č. 1718/2008 Sb. NSS).
U kompetenčních žalob (§ 97 a násl. SŘS) je žalovaným správní orgán, který je druhou sxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxávní orgány, mezi nimiž existuje spor o pravomoc.
V řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je odpůrcem ten, kdo navrhovatelem napadexx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xe obec, jejíž zastupitelstvo územní plán vydalo (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx nekončí. Účastníky řízení dále mohou být ti, o nichž to stanoví SŘS („tento zákon“). Tomuto pravidlu se vymyká určení účastníků řízení ve věcech politixxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxe vláda nebo prezident republiky (srov. § 15 odst. 1 tohoto zákona); dalšími účastníky řízení přirozeně musí být politická strana či hnutí, jichž se návxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxí o ochraně ve věcech seznamů voličů je kromě navrhovatele účastníkem řízení správní orgán, který vede podle zvláštních zákonů stálý seznam voličů (§ 8x xxxxx x x x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxtelstev obcí stálý seznam voličů vede obecní úřad, což z něj činí účastníka řízení podle § 88 odst. 2 SŘS.
Účastníky řízení o ochraně ve věcech registraxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xkrtl kandidáta na kandidátní listině nebo registroval kandidátní listinu či přihlášku k registraci. SŘS současně omezuje okruh osob oprávněných podxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx podané osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Specifi ckou úpravu účastenství obsahuje také § 90 SŘS o řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování. Účxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxíslušný volební orgán. Seznam dalších účastníků tohoto typu řízení závisí na tom, zda se navrhovatel domáhá neplatnosti voleb nebo hlasování, neplatxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x x x xxxxx
x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxmpaně podle § 90a SŘS může být navrhovatelem toliko kandidát na funkci prezidenta republiky. Dalšími účastníky řízení jsou příslušný volební výbor, jxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxstní navrhovatel, další osoby oprávněné k podání návrhu (jejich výčet podává odstavec 1) a územní samosprávný celek nebo správní orgán, který o zániku xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xbec, městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města, městská část hlavního města Prahy nebo hlavní město Praha, jde-li o místní
rxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené opravným prostředkem, případně se tento okruh rozšiřuje o subjekt, který opravný prostředek podal, ač nebyl úxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx řízení před krajským soudem. Stěžovatelem, jenž svým návrhem řízení o kasační stížnosti iniciuje, může být někdo z účastníků původního řízení nebo osxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxnoveno (§ 112 SŘS).
Mezi účastníky řízení SŘS neřadí osoby zúčastněné na řízení, pokud nevystupují x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxx. SŘS).
Podle konkrétních účastníků řízení se určuje místní příslušnost soudů (§ 7 SŘS). Obecně se odvíjí od sídla žalovaného, resp. v řízení o žalobě xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xyplácených spolu s důchody, ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podporyx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxst soudu řídí bydlištěm nebo sídlem navrhovatele (žalobce), případně místem, kde se tato osoba zdržuje (srov. komentář k § 7 odst. 2 a 3 SŘS).
K odst. 2x
xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx způsobilost, která má dvě složky - procesní subjektivitu a procesní způsobilost.
Procesní subjektivitu
(slovy zákona „způsobilost být účastníkex xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xovinnostem upravenou v § 7 a § 18 OZ (účinného do 31. 12. 2013), jíž disponovala každá fyzická osoba od svého narození do smrti a každá právnická osoba od svxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x
nasciturus
(počaté, dosud nenarozené dítě, narodí-li se živé); takový účastník řízení se však ve správním soudnictví spíše nevyskytoval.
NOZ v toxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxomítla do textu komentovaného ustanovení, není však pochyb o tom, že pro procesní subjektivitu ve správním soudnictví je od účinnosti NOZ určující
práxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxásti (§ 16 NOZ) a váže se jen k osobě (§ 17 odst. NOZ). Nový občanský zákoník rozlišuje osoby fyzické a právnické (§ 18 NOZ). Fyzickou osobou je člověk, kterx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxvětku se úprava nascitura liší od předchozí úpravy v občanském zákoníku z roku 1964.
Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, žx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku až do zániku (§ 118 NOZ). Právxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x nestanoví-li zřizovací zákon pozdější den vzniku (§ 126 NOZ). Zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku nebo skončením likvidace, pokud nepodléhá evixxxxx x xxxxxxxxx xx xxx x x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
,
xxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxž obchodní společnosti a družstva (srov. zákon o obchodních korporacích).
Fundace
(§ 303 až 401 NOZ) je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněnýx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx
xx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxické osoby ustavené za účelem provozování společensky nebo hospodářsky užitečné činnosti s využitím osobní a majetkové složky. Sporným zůstává, zda xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xrávnické osoby veřejného práva jsou upraveny v jiných právních předpisech, např. v zákonu o obcích, v zákonu o hlavním městě Praze, v zákonu o krajích apxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xmožňuje SŘS účast v soudním řízení také těmto orgánům (dává jim procesní subjektivitu), a to i v případech, kdy nejsou fyzickými ani právnickými osobamxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxdí] účastníkem řízení ve správním soudnictví; je proto chybou předřazovat před označení správního orgánu slova „Česká republika“ (návrh či žaloba nexxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xodpůrce). Ustanovení § 66 odst. 1 a § 67 SŘS dokonce hovoří o oprávnění správních orgánů podat žalobu proti rozhodnutí jiného správního orgánu nebo žaloxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxtníkem řízení může být soud. Způsobilostí být účastníkem řízení je nadán také nejvyšší státní zástupce (§ 66 odst. 2 SŘS), veřejný ochránce práv (§ 66 odxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx. § 90a odst. 2 SŘS), přípravný výbor upravený v § 9 zákona o místním referendu (srov. § 91a odst. 2 SŘS), přípravný výbor upravený v § 9 zákona o krajském refxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx je oprávněn domáhat se soudního přezkoumání rozhodnutí o odmítnutí registrace politické strany nebo politického hnutí. Ustanovení § 15 odst. 1 téhož xxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xástupnictví
, proto se podle § 64 SŘS aplikují příslušná ustanovení OSŘ, avšak pouze potud, kde v SŘS potřebné pravidlo absentuje. Procesní nástupce vsxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxba rozlišit univerzální a singulární sukcesi.
Univerzální sukcese
je spjata se ztrátou procesní subjektivity původního účastníka řízení (smrt fxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxý nedostatek podmínek řízení a vede k odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS, nikoliv k procesnímu nástupnictví.
Postup soudu v případě
univexxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx (§ 107 odst. 1 OSŘ). Soud zjišťuje, kdo je procesním nástupcem účastníka řízení, a zkoumá, zda může v řízení pokračovat bez zbytečného odkladu, či nikolxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxby, než se zjistí, kdo je procesním nástupcem; pro přerušení řízení má soudní řád správní svébytnou úpravu, proto se druhá věta § 107 odst. 1 OSŘ nepoužijxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx věci v řízení pokračovat, představuje ztráta procesní subjektivity neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který soud návrh usnesením podxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x OSŘ. Pokračování v řízení není možné zejména v situaci, kdy předmětem řízení jsou práva a povinnosti, jež jsou podle hmotného práva vázána na osobu navrxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxí úprava v § 33 písm. a) zákona o azylu, podle něhož soud v případě smrti žalobce řízení zastaví], nebo o řízení, jehož předmětem je zápis bodového hodnocexx xx xxxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxastníka řízení; dopadá na případy, kdy po zahájení soudního řízení nastane právní skutečnost, která má za následek převod nebo přechod práva nebo povixxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xízení může navrhnout, aby osoba, která nabyla právo nebo povinnost, vstoupila do řízení na jeho místo. Má-li nový účastník řízení vstoupit na místo žalxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx. NSS, doplnil, že o možnosti podat návrh podle § 107a odst. 1 OSŘ je soud povinen účastníka řízení poučit (§ 36 odst. 1 SŘS).
K odst. 3:
Od způsobiloxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
procesní způsobilost
.
Komentované ustanovení v původním znění označovalo za procesně způsobilé pouze ty účastníky řízení, kteří měli podle občaxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxř. v rozsudku ze dne 12. 3. 2008, č. j. 6 Ads 97/2007-133, vyslovil, že účastník řízení, který je omezen ve způsobilosti k právním úkonům ve věcech pracovnxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx správního soudu o podání návrhu na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první SŘS xxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xe Sbírce zákonů (20. 5. 2011) neobsahoval SŘS obecnou úpravu procesní způsobilosti účastníků řízení, zůstala jen procesní způsobilost správních orgxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxo provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. se úprava procesní způsobilosti v občanském soudním řádu a v soudním řádu správním sjednotila.
Za účinnosti občxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x x xx xx xx x xxo právnické osoby v § 19a OZ. U právnických osob procesní způsobilost splývala s jejich procesní subjektivitou. Fyzické osoby nabývaly plné procesní zxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xpůsobilost fyzických osob trvala zpravidla až do jejich smrti. Zbavení způsobilosti k právním úkonům nebo její omezení (rozhodnutím soudu vydaným v řxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxzsahu vymezeném rozhodnutím o omezení způsobilosti, případně vůbec, byla-li způsobilosti zcela zbavena.
Ústavní soud považuje institut zbavení xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xa prostředek nejkrajnější a při rozhodování o rozsahu omezení se musí důsledně uplatňovat subsidiarita tohoto opatření (srov. nález Ústavního soudu xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx správním soudnictví nejsou způsobilí samostatně před soudem jednat.
NOZ přinesl několik zásadních změn, zákonodárce však opomenul novelizovat Sxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxvané ustanovení nadále hovoří o způsobilosti vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, ačkoliv NOZ v této souvislosti již užívá pojmu svéxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxat se k povinnostem, tj. právně jednat (§ 15 odst. 2 NOZ), není pochyb o tom, že se procesní způsobilost fyzických osob v soudním řízení ve správním soudnixxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xe nikdo nemůže vzdát ani zčásti (§ 16). Plně svéprávným se člověk stává zletilostí, tj. dovršením osmnáctého roku věku; dříve může plné svéprávnosti naxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx - § 37 NOZ). Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilýxx xxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxým způsobem, určitou osobou nebo aby se určitá osoba stala jejím opatrovníkem (§ 38 NOZ). Procesní způsobilost v soudním řízení ve správním soudnictví xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxí procesní způsobilosti. Svéprávnost xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxa, jehož se týká, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. O omezení svéprávnosti rxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx výběru opatrovníka je soud povinen respektovat návrh opatrovance (§ 471 odst. 2 NOZ). Pravomocně ustanovený opatrovník je zástupcem účastníka řízenx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxuje § 468 NOZ, že smrtí opatrovníka ani jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká; dokud soud nejmenuje nového opatrovníka, přechází opatrovnictví na tzxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxrovanec své bydliště (§ 3033 odst. 2 NOZ).
Do rozsahu svéprávnosti zasahují také přechodná ustanovení NOZ. Podle § 3032 NOZ se za osobu omezenou ve svéxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxzen (odstavec 2). Ustanovení § 3033 odst. 1 NOZ určuje, že všechny osoby, které byly před účinností NOZ zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo v této xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xři dodržení podmínek NOZ a procesních pravidel upravených v zákoně o ZŘS - rozhodnout o novém rozsahu omezení svéprávnosti těchto osob.
S omezením svxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xx xx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxím svéprávnosti (§ 55 odst. 2 NOZ). Zastoupení členem domácnosti se týká zletilých osob s duševní poruchou, která jim brání samostatně jednat, nemají-xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxěrům zastoupeného. Zaniká, pokud je zastoupený odmítne, pokud se jej zástupce vzdá, nebo pokud soud ustanoví opatrovníka. Důvodová zpráva k novému obxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xít některá z těchto záležitostí dohru v podobě soudního řízení ve správním soudnictví, nelze dotyčné osobě odepřít právo být zastoupen členem domácnoxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxstoupením obecným zmocněncem podle § 35 odst. 6 SŘS; zástupce se však nebude prokazovat plnou mocí, ale rozhodnutím soudu.
Zcela novým institutem je xxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xx xx xx xx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx jde o fyzické osoby), že bude s jeho souhlasem přítomen při jeho právních jednáních, že mu zajistí potřebné údaje a že mu bude nápomocen radami. Podporovxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx i více. Vztah založený smlouvou o nápomoci zanikne tím, že soud podpůrce odvolá; může tak učinit na návrh podporovaného, podpůrce nebo i bez návrhu. Proxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx právo být přítomen u jednotlivých úkonů účastníka řízení a bude oprávněn samostatně nahlížet do soudního spisu podle § 45 SŘS, aby disponoval potřebnýxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx; soudu však nic nebrání postupovat podle § 29 odst. 3 OSŘ a při splnění podmínek tam uvedených ustanovit opatrovníkem účastníka řízení některého z jeho xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxastníka řízení, ledaže by od něj obdržel plnou moc nebo byl ustanoven jeho opatrovníkem; s výjimkou naposledy uvedených dvou případů proto soud musí v řxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxx právnickou osobu se podle § 21 NOZ považuje i stát) je poněkud komplikovanější. NOZ vychází z toho, že svéprávnost je závislá na rozumové a volní vyspěloxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x51) a v právním jednání je zastupují (§ 161 až 167) fyzické osoby - zejména členové orgánů. Právnické osoby, které jsou jen právní konstrukcí, nemohou saxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx H. Beck, 2013) proto správně dovozují, že právnické osoby nemají v občanském soudním řízení procesní způsobilost. Úprava procesní způsobilosti v souxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxím orgánům a každému, kdo je ze zákona oprávněn k podání návrhu ve správním soudnictví. Toto speciální pravidlo se netýká fyzických osob, ale jiných potxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxo účastníků řízení se tudíž nemůže odvíjet od svéprávnosti a nemůže být ani nijak omezena.
Správní orgány budou zpravidla vystupovat na straně žalovxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxšší státní zástupce (jako žalobce podle § 66 odst. 2 SŘS), veřejný ochránce práv (jako žalobce podle § 66 odst. 3 SŘS), správní úřad [jako žalobce podle § 6x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxx xxxx x x xxxxx x xákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích).
Za dané situace by bylo
absurdní
tvrdit, že právnická osoba, která je právní konxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxická osoba je při splnění zákonných podmínek oprávněna k podání návrhu ve správním soudnictví, neboť přinejmenším může být tím, kdo tvrdí (§ 65, § 82, § 1xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxm řízení [§ 98 odst. 1 písm. c) SŘS], nebo účastníkem soudního řízení ukončeného rozhodnutím, proti kterému podává opravný prostředek (§ 102 a § 111 SŘS)x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx jednání za právnickou osobu, správní orgán, stát nebo soud není procesním zastoupením ve smyslu ustanovení § 35 SŘS (srov. § 33 odst. 4 až 7 SŘS a příslušnx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxoupen zákonným zástupcem (§ 35 odst. 1 SŘS). Při odstraňování nedostatku zastoupení musí soud poskytnout dotčenému účastníku řízení veškerá potřebnx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxdle § 29 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS a ustanoví opatrovníka. Ztráta procesní způsobilosti v průběhu řízení je při nedostatku zastoupení důvodem pro
obligatxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxbilost, může (nemusí) předseda senátu přerušit řízení podle § 48 odst. 3 písm. b) SŘS.
K odst. 4:
Při úvahách o charakteru jednání za právnickou oxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí z § 33 odst. 3 věty druhé SŘS. Mají tak srovnatelné postavení jako správní orgány, které již před účinností NOZ disponovaly plnou procesní způsobilostxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxrá jednání za správní orgán nepovažuje za procesní zastoupení ve smyslu § 35 SŘS. Obdobně bude nutné přistupovat také k jednání za právnickou osobu.
Nxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxsního práva by bylo velmi problematické. V takovém případě by se mimo jiné podstatně zkomplikovalo doručování písemností právnickým osobám; soudy by xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx právnických osob by pro soudy prakticky ztratily smysl. Jednání za právnickou osobu v řízení před soudem je proto třeba vnímat jako zastoupení
sui genexxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xni formulace ustanovení § 35 odst. 1 SŘS o povinnosti zastoupení zákonným zástupcem na právnické osoby nedopadá, neboť se týká výlučně těch účastníků řxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxoby není druhem procesního zastoupení, jak je regulováno v § 22 a násl. OSŘ. Podle jejich názoru se jedná o zcela zvláštní institut jednání za právnickou xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xrávně jednat. Je proto nezbytné určit, která fyzická osoba tak bude činit za ni. Soudní řád správní pro tyto účely odkazuje na zvláštní zákon. Tímto zvláxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxe, kdo je statutárním orgánem této osoby. Naopak je třeba poznamenat, že xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx a klíčová pravidla z něj převzal. V této situaci by nemělo smysl odkazovat na tento „zdrojový“ předpis jako na zvláštní zákon; to platí tím spíš, že část pxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx
xxxxxxxx xxxavu vnitřních poměrů právnických osob soukromého práva, včetně jejich statutárních orgánů, obsahuje NOZ. Právnické osoby veřejného práva podléhajx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxy právnických osob veřejného práva zpravidla určují zákony - např. zákon o obcích, zákon o hlavním městě Praze, zákon o krajích. V těchto právních předpxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxx. Základním typem
korporace
je spolek, jehož statutární orgán může být kolektivní (výbor) nebo individuální (předseda) v závislosti na obsahu stanox xx xxx xxxxx
xxxxxxx
xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxrním orgánem ústavu je ředitel, pokud se tato funkce podle statutu nenazývá jinak (§ 408 odst. 1 NOZ). Ke korporacím se řadí rovněž obchodní společnosti x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxst) je každý její společník (§ 44 odst. 4 ZOK), statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným každý jednatel, pokud jednatelé podle společenské sxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxtel (§ 463 odst. 1 ZOK). Statutárním orgánem družstva může být představenstvo (§ 705 ZOK) nebo - určí-li tak u družstva do padesáti členů jeho stanovy - přxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxé určit, jaký má tato osoba statutární orgán a jak se vytváří, neurčuje-li to přímo zákon. Člen statutárního orgánu může právnickou osobu zastupovat ve xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxatelské ujednání; jinak platí, že právnickou osobu zastupuje každý člen statutárního orgánu samostatně (§ 164 odst. 2 NOZ).
Určení konkrétní osoby xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxstává v případě soudem nařízené likvidace právnické osoby; tehdy jejím jménem jedná ustanovený likvidátor. Další odlišnost představuje insolvencex xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxa).
Aby případný konfl ikt nebo nesoulad mezi jednotlivými členy kolektivního statutárního orgánu nenarušil průběh soudního řízení a nevyvolal zbxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxdna fyzická osoba. Je-li statutární orgán vícečlenný a nevyplývá-li ze základních dokumentů právnické osoby, xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx řád správní neuvádí, lze je však vyčíst z § 21 odst. 1 OSŘ, který se podle § 64 SŘS použije přiměřeně tehdy, nestanoví-li SŘS jinak. Komentované ustanovenx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx; rozhodující je, že taková osoba musí být v každém okamžiku řízení pouze jedna.
Oprávnění jednat za právnickou osobu se neprokazuje plnou mocí, ale nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xříslušným pověřením. Je-li rozsah oprávnění jednat za právnickou osobu sporný, musí soud vyzvat k odstranění nejasností. Nedoložení oprávnění jednxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx správního soudu k prokázání oprávnění jednat postačuje jakýkoli způsob, který je přiměřený okolnostem případu. Způsob prokázání oprávnění jednat zx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxv. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2007, č. j. 1 As 38/2006-81, publ. pod č. 1514/2008 Sb. NSS).
V případě sporu o oxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxdlení, postupuje soud podle § 29 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS a ustanoví právnické osobě opatrovníka.
Právní úprava jednání za právnickou osobu nevxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxných v § 35 odst. 2 nebo 6 SŘS, případně navrhla, aby jí byl zástupce ustanoven podle § 35 odst. 8 SŘS.
K odst. 5:
S výjimkou případů, kdy právní předpxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx komentář k § 4 odst. 1 písm. a) SŘS, který tuto legislativní zkratku zavádí] pouhou právní konstrukcí, která nemůže sama fyzicky jednat. Jednání za spráxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx
xonkrétní fyzickou osobu oprávněnou jednat jménem správního orgánu může určit zvláštní zákon (zpravidla ten, kterým byl příslušný správní orgán zřízxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxnu jednala osoba, která je obeznámena s předmětem soudního řízení, a je tudíž schopna v soudním řízení bez zbytečného odkladu reagovat.
Oprávnění jexxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxudních řízeních a po delší dobu, lze využít tzv. generálního pověření, které se uloží u soudu a platí do odvolání pro všechna řízení u daného soudu, v nichx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxložení nebo k odstranění nejasností. Následky nevyhovění výzvě budou odlišné podle toho, zda vystupuje správní orgán v pozici navrhovatele [soud návxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxě poučen.
Nejvyšší správní soud k této problematice v rozsudku ze dne 31. 8. 2004, č. j. 2 Afs 45/2003-118, publ. pod č. 402/2004 Sb. NSS, uvedl, že pro poxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxní fakt, že v záhlaví kasační stížnosti je uveden jiný zaměstnanec, resp. tato nejasnost neznamená, že by kasační stížnost nebyla podána řádně. Obdobnx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxnost podána (sepsána) přímo stěžovatelem, není ani v případě správních orgánů vyloučeno, aby kasační stížnost byla podána osobou oprávněnou obecně jxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxjící podmínky § 105 odst. 2 SŘS.
Specifi ckou úpravu jednání za správní orgán obsahuje § 98 odst. 4 SŘS, podle kterého za správní úřad v pozici strany komxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxdná v řízení správní úřad sám.
K odst. 6:
Podobně jako právnické osoby a správní orgány je také stát pouhou právní konstrukcí, která nemůže sama fxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx ve smyslu § 35 SŘS.
Jménem státu, pokud je účastníkem řízení ve správním soudnictví, činí procesní úkony vedoucí organizační složky, jíž se toto právxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxtnanci organizační složky mohou jménem státu právně jednat pouze v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem organizační složky (§ 7 zákona o majetku Česxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxměstnanci této organizační složky mohou činit jen dílčí procesní úkony odpovídající jejich písemnému pověření (jiní vedoucí zaměstnanci) nebo vnitxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx komentář k odstavci 4).
K odst. 7:
Soud může v řízení podle SŘS zastávat roli organizační složky státu, která má natolik úzký vztah k předmětu souxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxní komentované ustanovení, ale § 33 odst. 6 SŘS.
V řízení podle SŘS může být soud také žalovaným, např. ve věcech poskytování informací podle zákona o sxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx význam spíše pro řízení podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve kterém se přiměřeně užijí ustanovení části třetí hlavy první SŘSx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxy alespoň na jedné straně kompetenčního sporu a je účastníkem daného řízení, které bezprostředně souvisí s rozhodovací činností soudu. Věc se proto zpxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx k podání takového návrhu. V řízení podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů jménem soudu jedná příslušný předseda senátu.
K odst. xx
x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxávním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům každé jednotlivé osoby, koncipuje SŘS společenství účastníků jako společenství sxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx x x xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxtit soudní poplatek. To platí i pro manžele, týká-li se návrh např. nemovitosti v jejich společném jmění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxávním orgánem podá jednu společnou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, nebo zda každý podá svou vlastní žalobu a uplatní své specifi cké námitkyx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxojednání, nebo naopak o vyloučení věcí, které společně podalo více osob, k samostatnému projednání.
Výsledek řízení může být pro každého ze společnxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxstníků např. kasační stížnost, ostatní společní účastníci se tím automaticky nestávají stěžovateli, řízení o kasační stížnosti se však samozřejmě úxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx6, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS
Jestliže žalobce označí v žalobě jako žalovaného správní orgán I. stupně, ale z obsahu žaloby je zřejmé, že brojí i protx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. SŘS není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, abx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxává (§ 53 odst. 2 SŘS
a contrario
).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, publ. pod č. 1718/2008 Sb. NSS
x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxh, je žalovaným podle § 83 xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xubl. pod č. 1910/2009 Sb. NSS
Odpůrcem v řízení podle § 101a a násl. SŘS o zrušení územního plánu je obec, jejíž zastupitelstvo územní plán vydalo.
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxavení účastníka řízení či osoby zúčastněné na řízení (§ 33, 34 SŘS), je povinností soudu s touto osobou jednat jako s účastníkem či osobou zúčastněnou až xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx jiný postup soudu, zejména, kdy je účastník či osoba zúčastněná na řízení soudem ignorována, stojí v rozporu s principem fair procesu a právního státu.xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xodá kasační stížnost osoba zúčastněná na původním řízení. Postup soudu, který kasační stížnost osoby zúčastněné na původním řízení s odkazem na § 46 odxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxovatele na spravedlivý proces, neboť je jím zamezeno tomu, aby kasační stížnost stěžovatele byla soudem projednána.
Podle rozsudku Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xemusí být v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) zastoupen opatrovníkem.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxní úkony (dále jen ‚procesní způsobilost‘), jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu“, se zrušuje ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxždého jednotlivého případu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, č. j. 1 As 33/2004-60
Je zcela nepřípustné, aby soud učxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxuje na věci zcela protichůdný zájem.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2010, č. j. 1 As 32/2010-72
V případě smrti žalobce v prxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xa pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), nelze v řízení pokračovat s procesním nástupcem žalobce, jelikož tx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxx x x xx xxxx xx xoužije pouze tehdy, jestliže fyzická osoba, která podala žalobu, zemřela dříve, než o žalobě bylo pravomocně rozhodnuto. Jestliže po smrti této fyzicxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xemřelé fyzické osoby, § 107 odst. 2 OSŘ, upravující procesní nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, nelze použít.
Podle rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxobě proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) vlastnické právo k nemovxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxě již není aktivně legitimována, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost jeho rozhodnutí [§ 109 odst. 31 ve spojení s § 103 odst. 1 pxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xprávními soudy, je v takovém případě nutno za použití § 64 SŘS přiměřeně aplikovat § 107a OSŘ. O možnosti podat návrh podle § 107a odst. 1 OSŘ je správní soux xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx013 Sb. NSS
Je-li s podnikem spjato určité veřejné subjektivní právo, jehož ochrany se původní vlastník podniku dovolával u soudu rozhodujícího ve sxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxxxxtí § 64 SŘS.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 38/2004-140, publ. pod č. 559/2005 Sb. NSS
Procesní nástupnictxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí správního orgánu před správním soudem pojmově vyloučeno.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 Ads 42/2008-75, puxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x o uložení správní sankce, v průběhu tohoto řízení zemřel, nemůže soud v řízení pokračovat s procesním nástupcem (§ 64 SŘS; § 107 odst. 1, 2 OSŘ), protože tx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xa informace o životním prostředí (čl. 35 odst. 2 Listiny, zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí) nepřechází na žalobcova právxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xísm. a) SŘS.1 Ustanovení § 109 odst. 3 SŘS je po novelizaci provedené zákonem č. 303/2011 Sb. přečíslováno na § 109 odst. 4 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xokud nepřihlédne k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (zde procesní způsobilost žalobce), ačkoli v tomto ohledu vznxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xoudem samostatně jednat.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012, č. j. 1 As 142/2012-32
Nevznikly-li krajskému soudu o opxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx není povinen bez výzvy tuto skutečnost automaticky dokládat.
Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2007, č. xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxvnickou osobu na výzvu soudu své oprávnění prokázat. Je proto třeba vyjít z toho, že postačuje jakýkoli způsob, který je přiměřený okolnostem případu. xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxa vznikly, a se způsobem, jakým vznikly.II. Postup soudu, který v případě pochybností o oprávnění jednat za účastníka žalobu bez dalšího odmítne protox xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx s účastníky podnikl dostatečné kroky k odstranění vzniklých pochybností, je porušením práva na spravedlivý proces.
Podle usnesení Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xe mohou vystupovat za určitou právnickou osobu a přitom jedna z těchto fyzických osob jménem právnické osoby opakovaně činí podání, z nichž je jednoznaxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxímo závisí na zániku první právnické osoby, jsou zájmy této fyzické osoby v rozporu se zájmy osoby právnické, jejímž jménem chce jednat (§ 33 odst. 4 SŘS)x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxace, nezaniká funkce statutárních orgánů. Na likvidátora však přechází v mezích § 72 OBZ jejich působnost jednat jménem společnosti, tj. vykonávat úxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxcméně xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxí obchodní společnost podanou správní žalobou a poté i kasační stížností přezkoumání přípisu, jímž předseda krajského soudu odložil její podnět k podxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xmyslu § 14 odst. 1 OBZ. Neplyne-li v takovém případě z listiny o udělení prokury či ze samostatné plné moci jinak, není prokurista žalobkyně oprávněn ji zxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxoby.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2004, č. j. 6 A 116/2001-120, publ. pod č. 919/2006 Sb. NSS
Jestliže žaloba směřuje prxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxterpretovat tak, že by statutární orgán pojišťovny nebyl oprávněn činit procesní úkony k obraně před zavedením nucené správy v řízení soudním.
Poxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxx xxxxxx xroti rozhodnutí správního orgánu ve věci zavedení nucené správy byli oprávněni jednat za družstevní záložnu za účinnosti zákona č. 87/1995 Sb., o spořxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx 2004, č. j. 2 Afs 45/2003-118, publ. pod č. 402/2004 Sb. NSS
Pro posouzení, která osoba jedná za správní orgán ve smyslu ustanovení § 33 odst. 5 SŘS, je roxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx1, publ. pod č. 2410/2011 Sb. NSS
Účastníci řízení, kteří učinili společný návrh (§ 33 odst. 8 SŘS), netvoří tzv. nerozlučné společenství účastníků vx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxto je každý z nich zvlášť povinen zaplatit soudní poplatek [§ 2 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích a § 2 odst. 8 téhož zákona a contrario].
Poxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxhy (§ 101a SŘS) založený na vlastnictví nemovitosti ve společném jmění manželů je oprávněn podat byť i jen jeden z manželů. V případě podílového spoluvlxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxí. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání. Prahxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxuwer ČR, 2009.JEMELKA, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013.
Související ustanovení:
§ 8, § 31 až 33, § 35 až 37, § 40, § 42x x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxxxx x xxxxx x xxxx x xxx xx xxxx x xxxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxx xxxý občanský zákoník (NOZ), zákon o vyšších soudních úřednících, zákon o soudech a soudcích; trestní řád
Komentář:
Vzhledem k tomu, že řízení přex xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxtichůdnými zájmy, zavedl SŘS institut osoby zúčastněné na řízení, aby všem potenciálně dotčeným osobám umožnil uplatňovat v řízení iniciovaném jinýx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx řízení
má v řízení ve správním soudnictví zcela svébytné postavení. Především není účastníkem řízení, a proto má jen omezený okruh procesních práv a náxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx řízení (toto omezení se nevztahuje na opravné prostředky podané osobou zúčastněnou na řízení).
Smyslem institutu osoby zúčastněné na řízení je ochxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xásadních rysech se oba instituty liší. Osoba zúčastněná na řízení zejména nemusí v řízení podporovat některého z účastníků řízení, byť se to poměrně čaxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxotit, zda její úkony odporují úkonům toho kterého účastníka, či nikoliv (srov. úpravu vedlejšího účastenství v § 93 OSŘ).
K odst. 1:
Osobou zúčaxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxkou osobu se považuje i stát. Osobou zúčastněnou na řízení nemůže být správní orgán, a to ani správní orgán prvního stupně, který není účastníkem řízeníx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxě nezmiňuje, soud musí u osob zúčastněných na řízení zkoumat jejich právní osobnost a svéprávnost. Právní osobnost je defi nována jako způsobilost mít x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xzniku až do zániku (§ 118 NOZ). Nedostatek právní osobnosti představuje absolutní překážku a brání získání postavení osoby zúčastněné na řízení. Svépxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xOZ jen s fyzickými osobami, které ji v plném rozsahu získávají zletilostí (§ 30 odst. 1), přiznáním svéprávnosti (§ 30 odst. 2 a § 37) nebo uzavřením manžexxxxx xx xx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxm řízení ve správním soudnictví v rozsahu své nesvéprávnosti zastoupena zákonným zástupcem nebo opatrovníkem. Jednání za právnické osoby, které podxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx že nejde o procesní zastoupení ve smyslu § 35 SŘS.
První podmínka pro získání postavení osoby zúčastněné na řízení, obsažená v komentovaném ustanovexxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxsí na typu soudního řízení.
V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) může být osoba zúčastněná na řízení přímo dotčena vydxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. SŘS), může dotčení na právech spočívat v tom, že rozhodnutí nebylo vydáno, nebo naopak v tom, xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xá být podle žalobního návrhu vydáno rozhodnutí). V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. SŘS) xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx
x xxzení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (§ 101a a násl. SŘS) mohou osoby zúčastněné na řízení spatřovat dotčení ve svých právech nebo povinxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xúčastněných na řízení do řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části byla do 31. 12. 2011 výslovně vyloučena v § 101b SŘS; od 1. 1. 2012 odkazujx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxdcích, tj. v řízení o kasační stížnosti (§ 102 a násl. SŘS) a v řízení o návrhu na obnovu řízení (§ 111 a násl. SŘS).
Další dvě podmínky k tomu, aby se určitá xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxba musí výslovně oznámit, že bude x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxtníka řízení a osoby zúčastněné na řízení. Na to je třeba brát ohled zejména v případě řízení o opravných prostředcích podaných osobou zúčastněnou na říxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxí o kasační stížnosti disponuje právy účastníka řízení (včetně oprávnění vzít svou vlastní kasační stížnost zpět). Vrátí-li se později řízení znovu dx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxky. Zákon vyžaduje, aby potenciální osoba zúčastněná na řízení učinila aktivní krok a výslovně projevila svou vůli uplatňovat práva v daném řízení. Nexxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxgánem, ani skutečnost, že žalobce někoho v žalobě za osobu zúčastněnou na řízení označil. Rozhodující je, zda dotčená osoba na výzvu soudu ve stanovené xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxnkrétní pravidla tohoto postupu upravuje odstavec 2 komentovaného ustanovení.
Na uvedeném závěru o nezbytnosti výslovného oznámení potenciální xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x7 a násl. SŘS). Podle § 98 odst. 5 SŘS každý, kdo byl účastníkem řízení, v němž kompetenční spor vznikl, má postavení osoby zúčastněné na řízení, nepodal-xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxdle odstavce 2 komentovaného ustanovení, tj. vyrozumět potenciální osoby zúčastněné na řízení a vyzvat je k oznámení, zda budou v řízení uplatňovat svx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxit na potenciální osoby zúčastněné na tomto řízení.
Postavení osoby zúčastněné na řízení lze dále přiznat také osobám, na které přešla příslušná práxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx 20/2006-129, publ. pod č. 1601/2008 Sb. NSS).
V průběhu řízení může osoba zúčastněná na řízení soudu oznámit, že nadále nebude uplatňovat práva osob xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxnciální osoby zúčastněné na řízení leží na navrhovateli (žalobci). Tuto povinnost mu současně ukládá komentované ustanovení a § 71 odst. 1 písm. b) SŘSx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx. Absence údaje o těchto osobách nepředstavuje důvod pro odmítnutí návrhu (žaloby), neboť soud je povinen sám tyto skutečnosti aktivně zjišťovat. Mohx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xodle § 44 odst. 1 SŘS by soud mohl potrestat jedině úplnou pasivitu navrhovatele, nikoliv jeho případné tvrzení, že o žádných potenciálních zúčastněnýxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxh osobách zúčastněných na řízení dozví z obsahu správního spisu nebo z vyjádření dalších účastníků řízení a v této situaci je povinen sám tyto osoby osloxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x x xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxateli doplnění návrhu o označení takových osob by tudíž bylo zbytečné, nehospodárné a procesně neefektivní.
Pro označování osob, které by se mohly sxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxé je jméno a příjmení fyzické osoby nebo název právnické osoby společně s adresou, na kterou lze této osobě doručovat (§ 37 odst. 3 SŘS).
Výjimku z povinxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx opatření obecné povahy nebo jeho části, a to patrně z důvodu značného počtu osob, které by přicházely v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení.
Potencixxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxu být osobami zúčastněnými na řízení, náleží výlučně soudu; domáhá-li se tohoto postavení osoba, jíž nesvědčí, uplatní se postup podle odstavce 4 komexxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xředseda senátu vyrozumět o probíhajícím řízení, poučit o jejich právech a vyzvat, aby oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné nx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xx z hlediska rozsahu jejích případných práv má či nemá smysl do tohoto řízení vstoupit. V poučení musí být dále uvedeno, že oznámení lze učinit jen ve lhůtěx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx řízení provádí soud teprve v okamžiku, kdy shledal, že jsou splněny podmínky řízení a návrh na zahájení řízení je věcně projednatelný. Před vyrozuměníx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxna možnost uplatnění práv osob zúčastněných na řízení, musí je soud vyrozumět před vydáním rozhodnutí o věci samé tak, aby svou případnou procesní aktixxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x přihlédnutím k okolnostem případu tak, aby umožnila všem osloveným včas reagovat a současně zbytečně neprodlužovala řízení. Přiměřenou se jeví lhůtx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxí však vyloučena možnost při splnění podmínek § 40 odst. 5 SŘS požádat o prominutí zmeškání lhůty.
K provedení úkonu soudu, který spočívá ve vyrozuměnxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxt. 2 SŘS činí tyto úkony samosoudce). Bylo by jistě praktičtější tyto úkony výslovně svěřit soudci zpravodaji, asistentovi soudce nebo jinému soudnímx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxe jednat o vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé.
Vyrozumění se dotčeným osobám zásadně doručuje přímo na jejich adrxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xyvěšení písemnosti na úřední desce soudu či obecního úřadu nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podmínkou pro tento způsob doručování je předpxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx, že je nelze jednotlivě určit. Nemožnost individuálního určení všech potenciálně dotčených osob se týká především řízení o zrušení opatření obecné pxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xovahy zasáhnout nebo které by mohlo poškodit jeho zrušení.
Velkým počtem osob je třeba rozumět několik desítek subjektů, byť
judikatura
Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx.
K odst. 3:
Výčet práv osoby zúčastněné na řízení je ve srovnání s právy navrhovatele a dalších účastníků řízení poněkud omezený. Zákon výslovnx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxá kasační stížnost, stává se automaticky účastníkem řízení o tomto opravném prostředku a je oprávněna plně disponovat svým podáním a předmětem řízení x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxnovení § 106 odst. 2 SŘS dále upravuje speciální pravidlo pro určení lhůty k podání kasační stížnosti osobou, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovixx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxám běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků.
Postavení osoby zúčastněné na řízení slouží především x xxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxé zájmy. Za tím účelem je oprávněna nahlížet do spisu (§ 45 SŘS) a doručuje se jí návrh (zákonodárce poněkud nesystémově užívá označení žaloba, byť nejde xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxnutí, jímž se řízení u soudu končí. Za zmínku stojí skutečnost, že zákonodárce zvolil formulaci „usnesení o přiznání odkladného účinku“ na rozdíl od na xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxují pouze rozhodnutí, jimiž byl odkladný účinek přiznán, neboť pouze tato rozhodnutí mohou ovlivnit jejich právní postavení; totéž platí i pro předběxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xákon výslovně neuvádí, mohou jim být doručena také ostatní vyjádření podaná účastníky řízení. Osoba zúčastněná na řízení je oprávněna namítat podjatxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx
xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxzení žádat, aby jí bylo uděleno slovo a se souhlasem předsedy senátu (samosoudce) smí klást otázky účastníkům řízení, svědkům a znalcům (§ 49 odst. 5 SŘSxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxníkům řízení (§ 51 SŘS).
Ačkoliv to SŘS výslovně nestanoví, má každá osoba zúčastněná na řízení právo soudu oznámit, že v daném řízení nadále nehodlá uxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xa řízení chybí také právo zvolit si zástupce, který za ni bude v řízení jednat. To však neznamená, že by zastoupení osob zúčastněných na řízení bylo vylouxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxení od soudních poplatků a je-li to nezbytně třeba k ochraně jejích práv (např. v situaci, kdy soud vyžaduje písemné vyjádření k věci samé, které tato osoxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xmezeno jen na náklady, které vzniknou v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. Soud má rovněž prostor k tomu, aby v případech hodných zvláštnxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxmé, v čem spočívají specifi ka případu, že je zvláštního zřetele hodný.
Kromě práv mají osoby zúčastněné na řízení také určité povinnosti. Především xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xlatí náklady, které v řízení vzniknou přímo jí nebo jejímu zástupci.
K odst. 4:
Pro rozhodnutí o tom, že někdo není osobou zúčastněnou na řízení, xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xamosoudce. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudce k vydání takového rozhodnutí je diskutabilní (§ 11 zákona o vyšších soudních úřednxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xsnesení upravující vedení řízení, ani o usnesení dočasné povahy podle § 104 odst. 3 písm. b) a c) SŘS] a Nejvyšší správní soud potřebuje mít možnost z odůvxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxi je oprávněna pouze ta osoba, o které bylo napadeným usnesením rozhodnuto, že není osobou zúčastněnou na řízení.
Komentované ustanovení nikoho neoxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxků řízení nebo jiných osob zúčastněných na řízení dal k takovému postupu podnět, nicméně soud není povinen o tomto podnětu rozhodovat.
Důvodem pro odxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxech se může v průběhu soudního řízení měnit, proto může soud aplikovat xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxnal. Odepřít postavení osoby zúčastněné na řízení může soud také z důvodu nedodržení lhůty podle odstavce 2, nepožádala-li dotčená osoba o prominutí zxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx
x xxxxx xx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxudnictví zcela nový institut
společného zmocněnce
osob zúčastněných na řízení. Podobnou úpravu obsahuje § 44 odst. 2 trestního řádu (společný zmocněxxx xxxxxxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxet osob zúčastněných na řízení. Tento pojem není zákonem defi nován, ani
judikatura
soudů rozhodujících ve správním soudnictví dosud nevyslovila prxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xterý hovoří o velkém počtu osob zúčastněných na řízení jako důvodu pro doručování vyvěšením na úřední desce soudu. Při určení, kolik osob představuje vxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxku ze dne 5. 8. 2010, č. j. 7 Afs 6/2010-201, publ. pod č. 2485/2012 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud, podle kterého 34 možných osob zúčastněných na řízení nexxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx řízení. Teprve u takového počtu dosáhne podle názoru Nejvyššího správního soudu administrativní náročnost, a někdy také fi nanční nákladnost doručoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxt doručení vyvěšením na úřední desce soudu.
V době vydání citovaného rozsudku se o zavedení institutu společného zmocněnce osob zúčastněných na řízxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xožné za mimořádně vysoký počet považovat nejméně několik set (možná tisíců) osob zúčastněných na řízení, což popírá smysl komentovaného ustanovení. xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxím počtem zmocněnců by mohlo být komplikované či zdlouhavé. Za této situace se nezdá být racionálním výklad, že dosahuje-li počet osob zúčastněných na xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnců, u kterých lze předpokládat snazší komunikaci (často půjde o osoby právně vzdělané), zvládne soud nejvýše deset.
Dále je třeba mít na paměti, že vx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxdesát osob zúčastněných na řízení určitou mimořádnost. Za rozumné lze proto považovat, bude-li mimořádně vysoký počet osob zúčastněných na řízení zaxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xráv jednotlivých osob zúčastněných na řízení by mohl být ohrožen rychlý průběh řízení. Je otázkou, xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxtů, které projeví vůli uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, se spokojí s tím, že je o průběhu řízení informováno a nepodává žádná vyjádření. Mimxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxného zmocněnce v případě, že účastníci řízení nesouhlasí s rozhodnutím věci bez ústního jednání nebo dospěje-li soud k závěru, že je nutné nařídit jednxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxovat průběh ústního jednání, jehož eventuální odročování by ohrozilo rychlý průběh řízení.
Při splnění obou uvedených předpokladů (počet osob a ohxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxce. Toto rozhodnutí má formu usnesení (§ 53 odst. 2 SŘS) a k jeho vydání je oprávněn senát a v řízení u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS saxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxcích, § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích).
Konkrétně lze očekávat, že soud nejprve vyrozumí všechny potenciální osoby zúčastněné na řízení, poxxx xx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xpatřením obecné povahy nebo potenciálně dotčených jeho případným zrušením, proto soud doručí vyrozumění postupem podle § 42 odst. 4 SŘS.
Ozve-li se xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x§ 53 odst. 2 SŘS) vysloví, že tyto osoby smějí svá práva v řízení uplatňovat jen prostřednictvím společného zmocněnce, a uloží jim, aby si takového zmocnxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxda senátu) a v řízení u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoudce; poté je soud doručí postupem podle § 42 odst. 4 SŘS (mimořádně vysoxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxkona). Jedná se o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení; kasační stížnost proti němu není přípustná [§ 104 odst. 3 písm. b) SŘS].
Jakmile osoba zúxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xpolečných zmocněnců nejvýše deset, jedná se o standardní zastupování na základě plné moci udělené zmocněnci, kterým může být advokát nebo jiná osoba uxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xoud tyto zmocněnce a případně též osoby zúčastněné na řízení, které nikoho nezmocnily, vyzve, aby se dohodli na výběru deseti zmocněnců. Zde se patrně jxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxečných zmocněnců. K vydání tohoto usnesení je oprávněn senát a v řízení u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoudce. Oprávnění vyšxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxých zmocněnců soud přihlédne k zájmům jednotlivých osob zúčastněných na řízení tak, aby každý významný okruh zájmů byl reprezentován alespoň jednou oxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxtná kasační stížnost.
V případě, že společné zmocněnce vybírá (pozor: nikoliv ustanovuje) soud, nejedná se již o standardní zastupování, neboť někxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xxxxxx xxxxxxti soudu nepřipustit zastoupení obecným zmocněncem, který není řádně způsobilý k zastupování nebo který zastupuje v různých věcech opětovně.
Jak jxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx § 35 odst. 8 SŘS se pro tyto případy nepoužije, odměnu za zastupování a hotové výdaje zmocněnce platí zmocnitelé, nikoliv stát.
Judikatura:
Poxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxení účastníka řízení či osoby zúčastněné na řízení (§ 33, 34 SŘS), je povinností soudu s touto osobou jednat jako s účastníkem či osobou zúčastněnou až do xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxný postup soudu, zejména, kdy je účastník či osoba zúčastněná na řízení soudem ignorována, stojí v rozporu s principem fair procesu a právního státu.Okxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxá kasační stížnost osoba zúčastněná na původním řízení. Postup soudu, který kasační stížnost osoby zúčastněné na původním řízení s odkazem na § 46 odstx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxatele na spravedlivý proces, neboť je jím zamezeno tomu, aby kasační stížnost stěžovatele byla soudem projednána.
Podle rozsudku Nejvyššího sprxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) a řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. SŘS). V řízení o ochraně před nezákonným zásaxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxího správního soudu ze dne 1. 8. 2007, č. j. 1 Ans 3/2007-235, publ. pod č. 1387/2007 Sb. NSS
Ustanovení § 34 odst. 1 SŘS je třeba aplikovat také na řízení o xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xřicházejí v úvahu, pouze domáhá-li se žalobce žalobou na ochranu xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx dotčena. Trvání na doslovném výkladu by tak mohlo v některých případech vést k nepřípustnému odepření práva na přístup k soudu.
Podle rozsudku Nejxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxriálním smyslu (§ 65 odst. 1 SŘS), je z povahy věci vyloučeno, aby takový úkon správního orgánu zasáhl do práv žalobce, jakož i do práv jakýchkoli jiných oxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxení, zda budou uplatňovat svá práva), byť je žalobce ve svém podání jako osoby zúčastněné na řízení označí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxní osoby označené žalobcem jako osoby zúčastněné na řízení (§ 34 odst. 2 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č, j. 7 Ax xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxy stanovené v § 34 odst. 1 SŘS se určitý subjekt stává osobou zúčastněnou na řízení. Zmešká-li subjekt domáhající se procesního postavení osoby zúčastnxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xsnesením (§ 34 odst. 4 SŘS). Zmeškání této lhůty lze však z vážných omluvitelných důvodů na žádost prominout (§ 40 odst. 5 SŘS).Pokud krajský (městský) sxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxistuje důvodná pochybnost o zákonnosti napadeného rozhodnutí v příčinné souvislosti s touto vadou řízení.V řízení o kasační stížnosti je třeba vychxxxx x xxxxx x xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxísluší.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2013, č. j. 1 As 149/2012-153
Je povinností krajského soudu ověřit z insolvenčníxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx zjistí, musí zvážit, zda vyrozumění o probíhajícím řízení (§ 34 odst. 2 SŘS), zasílá-li jej individuálně, je třeba doručit insolvenčnímu správci.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xŘS v řízení o žalobě proti rozhodnutí o uložení administrativní sankce nelze rozumět možné následné dotčení na soukromých právech.Krajský soud je povxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 17. 11. 2009, není přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právech nebo povinnostech vydánxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxněnou na řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2010, č. j. 6 As 46/2009-99
Nestal-li se sxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx správního řízení, neboť v něm neuplatňoval žádné námitky, není osobou zúčastněnou na soudním řízení (podle § 34 SŘS); tím spíše pak nemůže vstoupit až dx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx
xxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxku, jehož se týká místní
referendum
(zákon o místním referendu), není v řízení ve věcech místního referenda (§ 91a SŘS) osobou zúčastněnou na řízení (§ xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxchodní společnosti nebo osoby danou obchodní společnost ovládající nezakládá samo o sobě postavení osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 odst. 1 SŘxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx. 3. 2008, č. j. 8 As 20/2006-129, publ. pod č. 1601/2008 Sb. NSS
Osobou zúčastněnou na řízení dle § 34 odst. 1 SŘS je i subjekt, na který přešla příslušná pxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx, č. j. 8 Aps 8/2007-90
Osoba, která byla přímo dotčena ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí, má právo oznámit vstup do řízenx x x xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxení § 34 odst. 2 SŘS předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu možných osob zúčastněných na řízení. Jestliže krajský soud nevyrozuměl o prxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxerá mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.Takové pochybení soudu nemá vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé (rozsudku), pokud bylo xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrgánu nicotné (§ 76 odst. 2 SŘS).
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 1 As 115/2011-168
Žadateli o vydání územního xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxku soudu dle § 42 odst. 4 SŘS. Doručení vyrozumění jeho vyvěšením na úřední desku je ve vztahu k takovémuto žadateli procesně neúčinné.
Podle rozsudxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xe možné na základě opatření předsedy senátu doručovat osobám, které připadají v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, vyrozumění o probíhajícím řízexx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxa osoby zúčastněné na řízení až po uplynutí lhůty stanovené ve vyrozumění, práva osoby zúčastněné na řízení jí nenáleží a soud s ní nadále jako s osobou zúxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxli soud, který rozhoduje o žalobě neúspěšného uchazeče o licenci k rozhlasovému vysílání proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, oxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx před soudem zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 32 SŘS].
Podle rozsudku Nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx která naplňuje materiální znaky specifi kované v § 34 odst. 1 SŘS. Teprve výslovným oznámením vůči soudu, že bude v řízení uplatňovat svá práva, se tato oxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxx až současně s doručením rozsudku ve věci samé, tj. v okamžiku, kdy toto řízení bylo již skončeno, byla těmto osobám v řízení před krajským soudem odepřenx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 As 11/2003-164, publ. pod č. 232/2004 Sb. NSS
Osoba zúčastněná na řízení má podle § 34 odst. 3 SŘS ve spojení s § 120 Sxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx nad rámec námitek uplatněných stěžovatelem v kasační stížnosti.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. 3 As 10/2010-9xx
xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxní (§ 34 SŘS) se nemůže návrhem v procesním smyslu domáhat, aby krajský soud rozhodl, že jiná osoba zúčastněná na řízení touto osobou není.
Podle rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxstněnou na řízení, není rozhodnutím, které upravuje pouze vedení řízení, neboť jeho právní účinky mají pro takovou osobu závažný význam zejména v oblaxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx zákonem č. 303/2011 Sb. přečíslováno na § 109 odst. 4 SŘS.Státní občanství vyjadřuje právní vztah mezi občanem a státem a obsahem tohoto vztahu jsou práxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxtech, je tedy vyloučena.
Zastoupení
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
WINTEROVÁ, A. a kol. Civxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxd § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komenxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxí. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009.RŮŽIČKA, J. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta v rámci soudního řízení správního s důrazem na náhradu za DPH z nxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxisející ustanovení:
§ 16, § 31 až 34, § 36, § 42, § 46, § 48, § 55 až 57, § 60, § 64, § 103 až 105
Související předpisy:
OSŘ (§ 30, § 28, § 29), zákon o zvláxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxdenství a Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslovéxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxích xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxované ustanovení obsahuje základní úpravu zastoupení v řízení před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví. Zahrnuje případy povinného zastoupxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xonkrétním projevem práva na právní pomoc v soudním řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny), neboť stanovuje pravidla a podmínky pro ustanovení zástupce soudemx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxského soudního řádu, zejména § 29 OSŘ o ustanovení opatrovníka.
Z hlediska vůle zastoupené osoby nechat se v řízení zastupovat rozlišujeme zastoupexx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxny v řízení. Povinné zastoupení je také specifi kem řízení o kasační stížnosti, ve kterém musí být stěžovatel zastoupen advokátem, pokud on sám, jeho zaxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxkon advokacie (§ 105 odst. 2 SŘS). V ostatních případech není zastoupení povinností, ale právem účastníka řízení nebo osoby zúčastněné na řízení.
Kaxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxty spočívají zejména v zákonem stanoveném povinném zastoupení advokátem. Zcela volnou ruku nemá účastník řízení ani při volbě neprofesionálního zásxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxt účastníka řízení nebo osobu zúčastněnou na řízení soudu doložit např. plnou mocí, rodným listem dítěte v případě zákonného zastoupení rodičem nebo rxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxpování doloženo a vzniknou-li soudu pochybnosti o existenci vztahu zastoupení, musí účastníka řízení (osobu zúčastněnou na řízení) usnesením vyzvax x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx následku musí být vyzvaný subjekt poučen. Usnesení obsahující výzvu soud podle okolností případu doručí jen zástupci (zejména nemá-li zastoupený prxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xpůsobem má s účastníkem řízení (osobou zúčastněnou na řízení) komunikovat a jak doručovat - zda přímo, nebo prostřednictvím zástupce (§ 42 odst. 2 SŘS)x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xe dodatečné doložení plné moci advokáta zhojí úkony jím dříve učiněné; k jeho tíži však nemohou jít důsledky toho, že učiněny nebyly. Pokud tedy soud vyzxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxlacen soudní poplatek. Plná moc zásadně platí od okamžiku, kdy byla soudu oznámena, do okamžiku, kdy je soudu oznámeno její odvolání zastoupeným nebo vxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx x x xx xxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx
xx xxxxx
xx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxu řízení (nebo osobě zúčastněné na řízení) samostatně činit v řízení úkony. Ustanovení § 33 odst. 3 SŘS v původním znění označovalo za procesně způsobilx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxel zmíněné pravidlo změkčit, když např. v rozsudku ze dne 12. 3. 2008, č. j. 6 Ads 97/2007-133, vyslovil, že účastník řízení, který je omezen ve způsobiloxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx0 rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu o podání návrhu na zrušení § 33 odst. 3 věty první SŘS (sp. zn. 4 Ads 93/2009); Ústavní soud tomuto náxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xbecnou úpravu procesní způsobilosti účastníků řízení, zůstala jen procesní způsobilost správních orgánů a osob oprávněných k podání návrhu, proto sx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx procesní způsobilosti v OSŘ a v SŘS sjednotila.
Od účinnosti NOZ (1. 1. 2014) se rozsah procesní způsobilosti fyzických osob odvíjí od rozsahu jejich xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxně svéprávnou se fyzická osoba stává zletilostí, jíž dosáhne dovršením osmnáctého roku věku, nebo nejdříve v šestnácti letech uzavřením manželství nxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x volní vyspělosti nezletilých jeho věku (§ 31 NOZ). V zájmu člověka, kterého se to týká, může být jeho svéprávnost omezena, pokud nepostačí mírnější opaxxxxx xx xx xxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxjí zejména jejich statutární orgány; nejedná se však o procesní zastoupení (srov. komentář k § 33 odst. 4 SŘS). Procesní způsobilost právnických osob sx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxtupcem se proto právnických osob netýká.
Nemá-li fyzická osoba, která je účastníkem řízení nebo osobou zúčastněnou na řízení, plnou procesní způsoxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx nemůže samostatně právně jednat ve věcech pracovněprávních, nebrání mu to, aby samostatně jednal např. v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci důchxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxho rodičů (§ 892 odst. 1 a 2 NOZ); hrozí-li střet zájmů rodiče a dítěte, zastupuje nezletilého soudem ustanovený opatrovník (§ 892 odst. 3 a § 943 NOZ). Nemxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxtitutem opatrovníka pro správu jmění (§ 948 až 952 NOZ).
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxý soudem v řízení podle § 44 a násl. ZŘS.
Nedostatek zastoupení osoby, která nemá pro dané řízení dostatečnou procesní způsobilost, představuje nespxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxi v průběhu soudního řízení má v případě účastníka řízení, jenž není zastoupen, za následek
obligatorní
přerušení řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) SŘSx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxutí o přerušení řízení v tomto případě závisí na uvážení předsedy senátu (v řízení u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoudce).
xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxupem podle § 29 odst. 1 OSŘ jí ustanoví opatrovníka pro dané řízení. Kompetenci rozhodnout o ustanovení opatrovníka pro řízení svěřuje zákon předsedovx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxbilní (§ 11 zákona o vyšších soudních úřednících, § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích). V zájmu zvýšení ochrany práv dotčené fyzické osoby ustanoví xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxminou-li důvody pro ustanovení opatrovníka, předseda senátu vydá usnesení, jímž opatrovníka zprostí povinnosti dotčenou fyzickou osobu zastupovaxx
xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx, neúspěšné doručování na známou adresu v cizině, neschopnost srozumitelného vyjadřování, duševní porucha účastníka řízení nebo jiné zdravotní důvxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxví není překážkou tomu, aby zákonný zástupce zvolil zastoupenému jiného zástupce pro řízení; naopak v řízení o kasační stížnosti je to nezbytné, neboť xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxba přímým zástupcem účastníka řízení (nikoliv zástupcem zákonného zástupce). Totéž platí i v případě, kdy je osobě bez plné procesní způsobilosti zásxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx správním soudnictví. Z hlediska vazby k problematice zastoupení je nutno zmínit především zastoupení členem domácnosti (§ 49 až 54 NOZ), které se týká xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xvéprávné (jinak by již musely mít opatrovníka ustanoveného soudem v řízení podle § 44 a násl. ZŘS). Zastoupení členem domácnosti je mírnějším opatřeníx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxměrům zastoupeného. Zaniká, pokud je zastoupený odmítne, pokud se jej zástupce vzdá, nebo pokud soud ustanoví opatrovníka. Důvodová zpráva k novému oxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxávo být zastoupen členem domácnosti, který za něj v dané věci jednal ve správním řízení a na kterého je zvyklý. Zastoupení členem domácnosti bude z procexxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx.
Dalším novým institutem, který má souvislost se zastupováním, je nápomoc při rozhodování (§ 45 až 48 NOZ). Jedná se o vztah založený smlouvou o nápomxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx mu zajistí potřebné údaje a že mu bude nápomocen radami. Již z této defi nice je zřejmé, že podpůrce není zástupcem podporovaného ve smyslu § 35 SŘS.
K oxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx, tj. subjekty, které se na zastupování v určitých oblastech specializují a vykonávají tuto činnost za úplatu. Při výběru zástupce, který splňuje podmxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxílu všem. Úvodní větu „nestanoví-li tento zákon jinak“ je nutno vnímat jako upozornění na případy, kdy nejde o právo, nýbrž o povinnost zvolit si zástupxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxo zaměstnanců či členů potřebné vzdělání, zastoupen advokátem; jiný profesionální zástupce mu neumožní splnit podmínku stanovenou v § 105 odst. 2 SŘSx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx x xeznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (§ 4 zákona o advokacii). Pro zápis do seznamu musí splňovat podmínky předepsané v § 5 téhož zákona; zexxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxm na vysoké škole v České republice (ev. za určitých podmínek i rovnocenné vzdělání získané v zahraničí), požadovanou praxi a advokátní nebo jinou srovxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xx xxxx x xx xákona o advokacii zapisuje Česká advokátní komora také evropské advokáty (občany členského státu Evropské unie, smluvního státu Dohody o Evropském hxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxvní služby pod profesním označením, jež bylo oznámeno ve sdělení Ministerstva spravedlnosti, vyhlášeném ve Sbírce zákonů).
Výhoda volby zastoupexx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxsační stížnosti stanovenou v § 105 odst. 2 SŘS. Splnění této podmínky nemohou zajistit ostatní zástupci, i kdyby měli příslušné vysokoškolské právnicxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xrávnické vzdělání). Nejvyšší správní soud bude v řízení o kasační stížnosti doručovat písemnosti jakémukoliv zástupci, kterého si stěžovatel zvolí xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxt jiné osoby vykonávající specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oborů činnosti v těchto zákonech uvedených. V xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxo poradce upravuje zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky; daňový poradce je fyzická osoba zapsaná nebx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s tím přímo souvisejí. Prostřednictvím daňových poradců (fyzických osob) mohou daňovx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, který s účinností od 19. 7. 2004 nahradil v poznámce pod čarou zmíněný zákon č. 237/199x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x17/2004 Sb. a způsobem v něm uvedeným patentoví zástupci, zahraniční patentoví zástupci, společnosti patentových zástupců a zahraniční organizačnx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxnictví, zejména jejich zastupování před orgány státní správy a v řízení před soudy za podmínek a v rozsahu stanoveném zákony o řízení před soudy, jakož i xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxe § 1 notářského řádu je notář fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil notářským úřadem. Notářským úřadem se rozuxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxím řízení ve správním soudnictví nutno zdůraznit oprávnění notáře vykonávat správu majetku a zastupovat v této souvislosti.
Zvolenému zástupci udxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxupci, nikoliv např. advokátní kanceláři, a může být generální (všeobecná, pro celé řízení), nebo speciální (k určitým konkrétním právním jednáním). xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx a povinnostech fyzických a právnických osob, oprávněně předpokládat, že jedná-li advokát za určitou osobu, jedná v rámci zmocnění, jež mu tato osoba uxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
Komentované ustanovení v souvislosti s profesionálními zástupci výslovně uvádí, že za zastupování náleží odměna. Pro určení výše odměny se použije axxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif), která mimo jiné určuje výši odměny notářů při výkonu správy majetkux xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxvených v advokátním tarifu. Odměna náleží za každý úkon právní služby defi novaný v § 11 advokátního tarifu a její výše se odvíjí od tarifní hodnoty stanoxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxokátního tarifu) a náhrada za promeškaný čas (§ 14 advokátního tarifu).
Procesně úspěšný účastník řízení má podle § 60 odst. 1 SŘS právo na náhradu nákxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxným účastníkem řízení správní orgán; ten sice rovněž může být zastoupen profesionálním zástupcem, nicméně by měl být vybaven dostatečným odborným pexxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 As 40/2006-87, publ. pod č. 1260/2007 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012, č. j. 2 As 104xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxx xx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxcí přiměřeně řídí ustanoveními o spolku, tj. § 214 a násl. NOZ, ovšem pouze v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců podle xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx veřejné moci doručeno oznámení o jejich založení (§ 3025 odst. 2 NOZ). Tím je zachováno jejich speciální postavení vyplývající z čl. 27 odst. 2 a 3 Listinxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxonem jen tehdy, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxo oprávnění paradoxně není limitováno okruhem předmětů řízení souvisejících s oblastmi působení odborové organizace (např. soudní přezkum rozhodnxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxanizaci, která je právnickou osobou a podle NOZ není svéprávná, v těchto případech jedná pověřená fyzická osoba z řad jejích zaměstnanců nebo členů; nexxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxe spojené se zastupováním tvoří součást nákladů řízení zastoupené osoby.
Odborová organizace nemusí v řízení ve správním soudnictví vystupovat jex x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxS).
K odst. 4:
V některých případech může být zástupcem navrhovatele (žalobce) také právnická osoba, která se podle svých stanov věnuje ochranx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxdu pohlaví, xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxzoru, politického nebo jiného smýšlení, zdravotního postižení, věku, majetku, rodu nebo jiného postavení, anebo sexuální orientace.
SŘS odkazujx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx zákona považují za spolky podle NOZ s tím, že mají právo změnit svou právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle zákona o obchodních korporacích. xx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx
Za zastupující právnickou osobu, která podle NOZ není svéprávná, v těchto případech jedná pověřená fyzická osoba z řad jejích zaměstnanců nebo členů; xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxtové výdaje spojené se zastupováním tvoří součást nákladů řízení zastoupené osoby.
K odst. 5:
Možnost nechat se zastoupit právnickou osobou, xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxoliv ve všech typech soudních řízení ve správním soudnictví. Uvedená možnost je omezena pouze na řízení, v nichž se tyto fyzické osoby domáhají soudní oxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince.
SŘS odkazuje v poxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxna považují za spolky podle NOZ s tím, že mají právo změnit svou právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle zákona o obchodních korporacích. Až do xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx
xx xxstupující právnickou osobu, která podle NOZ není svéprávná, v těchto případech jedná pověřená fyzická osoba z řad jejích zaměstnanců nebo členů. Pověxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxijním programu na vysoké škole v České republice (§ 5 zákona o advokacii). Je otázkou, z jakého důvodu zavedl zákonodárce podmínku vzdělání pověřené osxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxizace nebo právnické osoby zaměřené na ochranu proti diskriminaci. Uvedený požadavek se jeví nesystémovým a poněkud nelogickým, obzvlášť vzhledem k xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xtížnosti uvedená v § 105 odst. 2 SŘS, která hovoří výlučně o zastoupení advokátem nebo vlastním vzdělání stěžovatele či jeho zaměstnance (člena). Vzděxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxna, hotové výdaje spojené se zastupováním tvoří součást nákladů řízení zastoupené osoby.
K odst. 6:
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxnictví, může být zástupcem účastníka řízení (nebo osoby zúčastněné na řízení) také tzv. obecný zmocněnec, tedy jakákoliv fyzická osoba, která je plně xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxkoník z roku 1964, který uvedený pojem defi noval. Podle § 3029 odst. 1 NOZ proto na místo způsobilosti k právním úkonům vstupuje svéprávnost, tj. způsobxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx osoba stává zletilostí, jíž dosáhne dovršením osmnáctého roku věku, nebo nejdříve v šestnácti letech uzavřením manželství nebo přiznáním svéprávnoxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxprávný. Za osobu omezenou ve svéprávnosti se podle § 3032 NOZ považuje také člověk, který byl před účinností nového občanského zákoníku zbaven způsobixxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxak soudu možnost takové zastoupení nepřipustit, pokud zjistí, že zástupce je zřejmě nezpůsobilý k řádnému zastupování nebo zastupuje v různých věcecx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxx. 2 SŘS samosoudce) usnesením, které musí být náležitě odůvodněno. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudce k vydání takového rozhodnuxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx, je totiž přípustná kasační stížnost [§ 104 odst. 3 písm. b) a c) SŘS a contrario] a Nejvyšší správní soud musí mít k dispozici odůvodněné rozhodnutí krajxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xe dne 4. 3. 2008, č. j. 8 As 59/2007-63).
Zřejmá nezpůsobilost k zastupování by měla být zcela zřetelná a podložená např. tím, že zástupce evidentně jedxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxví řízení je zastoupení totožným zmocněncem ještě přípustné a kdy nastává důvod pro nepřipuštění zastoupení. Tím důvodem může být skutečnost, že obecxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxlatně, resp. bez příslušného povolení vykonává specializované právní poradenství. Důvody pro nepřipuštění obecného zmocněnce soud zpravidla zjisxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxčuje ke splnění podmínky řízení o kasační stížnosti stanovené v § 105 odst. 2 SŘS.
Obecný zmocněnec nemá právo na odměnu za zastupování, hotové výdaje xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xízení (osoba zúčastněná na řízení) musí mít po celé řízení stejného zástupce. Naopak, každý xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxst mít jen jednoho zástupce je tudíž nutno vykládat tak, že každý může být současně zastoupen jen jednou osobou. Důvodem tohoto omezení je obecný zájem nx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxho.
Zastoupený účastník řízení (osoba zúčastněná na řízení) si volí konkrétního zástupce s tím, aby za něj tento zástupce osobně vykonával jeho právx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxn, a to výslovně. Příkladem takového předpisu je zákon o advokacii, který připouští tzv. substituci; advokát se v rámci svého pověření může dát zastoupxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxe pro určitý konkrétní úkon (právní jednání) zastupuje jeho zástupce (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2003x xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx jiného (profesionálního) zástupce pro řízení; naopak v řízení o kasační stížnosti je to nezbytné, neboť zde platí povinné zastoupení advokátem (§ 105 xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xlatí i v případě, kdy je osobě bez plné procesní způsobilosti zástupce ustanoven soudem.
K odst. 8:
Komentované ustanovení je jedním z projevů pxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xízení, zástupce proto může být ustanoven i před podáním návrhu na zahájení řízení (žaloby). V takovém případě je povinností navrhovatele v návrhu na usxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxv; jinak by nebylo možné dovodit splnění podmínky nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxná v odstavcích 2, 4 a 5 tohoto ustanovení, a to v závislosti na typu soudního řízení a požadavcích navrhovatele. Soud je povinen předem zjistit, zda osobx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxu za zastupování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 9 As 136/2013-28).
Základním předpokladem pro ustanovení zástuxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxrých rozhodují senáty (§ 16 a § 31 SŘS), může návrhu na ustanovení zástupce vyhovět předseda senátu, zamítnout návrh by měl spíše celý senát (zákon výsloxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxlatků, kde žádosti může zcela nebo zčásti vyhovět předseda senátu, zamítnout by ji však měl senát. V rozsudku ze dne 8. 4. 2011, č. j. 5 As 79/2010-60, Nejvxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xebo je žádost zamítnuta. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudce k vydání takového rozhodnutí je diskutabilní (§ 11 zákona o vyšších soxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxed vydáním rozhodnutí o věci samé; nemusí o něm samostatně rozhodovat, shledá-li neodstranitelný nedostatek podmínek řízení o věci samé nebo důvod prx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxce mu ustanovit pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny dvě
podmínky
: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních popxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxhodnutí, jímž návrh na ustanovení zástupce zamítá, náležitě odůvodnil. Jedině tak může účastník řízení zjistit, jaké úvahy vedly krajský soud k rozhoxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxí zástupce, je přípustná kasační stížnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003-47, publ. pod č. 108/2004 Sb. xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxodněno. V řízení o takové kasační stížnosti nemusí být stěžovatel zastoupen advokátem, Nejvyšší správní soud netrvá ani na zaplacení soudního poplatxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxuje doložením nedostatečnosti prostředků a tím, že podaný návrh není zjevně neúspěšný. Hovoří o dvou variantách osvobození - úplném a částečném. Úplnx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx zástupce není rozhodující, zda byl účastník řízení od soudních poplatků osvobozen zcela nebo jen zčásti. Podstatné je, že osvobozený účastník řízení xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx advokáta, kterého by si sám zvolil. Pro ustanovení zástupce tedy postačí, jsou-li splněny předpoklady alespoň pro částečné osvobození od soudních poxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx zákonné osvobození vztahuje na daný typ soudního řízení (§ 11 zákona o soudních poplatcích, § 1 vyhlášky č. 72/1993 Sb., o osvobození na úseku soudních pxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxtník řízení má dostatečné prostředky k tomu, aby si zástupce zvolil a zaplatil sám.
Potřebnost zástupce (druhá podmínka) vždy závisí na konkrétních xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvět. Soud zohledňuje zejména schopnost účastníka řízení samostatně hájit své zájmy v řízení (včetně vyjadřovacích schopností) v návaznosti na komplxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxání, apod.). Je-li z návrhu na xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxně třeba k ochraně práv navrhovatele, pokud tento ani nepožaduje nařízení jednání nebo provádění dokazování.
Naopak v řízení o kasační stížnosti se xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxem stanovené v § 105 odst. 2 SŘS. Kasační stížnost by při nedostatku povinného zastoupení nemohla být věcně projednána, tudíž bývá ustanovení zástupce xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xdvokátem nevyžaduje (kasační stížnost proti usnesení o neustanovení zástupce, neosvobození od soudních poplatků nebo o zastavení řízení pro nezaplxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx ustanovení zástupce zamítnout.
Jestliže účastník řízení, který splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce, navrhne, aby mu soud ustanovil zástxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008-141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS). Jiného zástupce může ustanovit napřxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxd při výběru zástupce zohledňuje zejména dopravní vzdálenost bydliště nebo sídla zástupce od místa pobytu účastníka řízení a povahu řízení, pro něž je xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxoti usnesení krajského soudu, kterým byl ustanoven jiný zástupce, než jakého účastník řízení požadoval; taková kasační stížnost je přípustná a Nejvyxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnovení začíná slovem „navrhovateli“, rozhodně není vyloučeno, aby soud při splnění zákonných podmínek ustanovil zástupce také jinému účastníku řízxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxjádření osoby zúčastněné na řízení k určité situaci, může při splnění zákonných podmínek ustanovit zástupce také této osobě.
Pokud je to nezbytné k oxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx podala návrh na ustanovení zástupce, k prokázání majetkových poměrů a dalších okolností rozhodných pro ustanovení zástupce, musí této osobě poskytnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxhověno, návrh na ustanovení zástupce zamítne.
Smyslem ustanovení zástupce je umožnit účastníku řízení, který nemá dostatečné fi nanční prostředkxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxu zástupce platí stát (odměnu samozřejmě jen v případě, že byla ustanovena osoba, které ustanovení § 35 odst. 2 SŘS přiznává právo na odměnu za zastupováxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xřidané hodnoty, kterou je podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxěnu a jsou plátci daně z přidané hodnoty, případně společníků právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon jejich pxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxodnutí, kterým se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů, nikoliv den realizace úkonu právní služby.
Komentované ustanovení hovxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx, který není osvobozen od soudních poplatků (§ 60 odst. 4 SŘS). Žádné ustanovení takovou možnost nevylučuje, nicméně soudy ji dosud nevyužívají a vycháxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxtupce řádně splnit svůj úkol a včas doplnit případná chybějící tvrzení a námitky,
staví
se podáním návrhu na ustanovení zástupce
běh lhůty
pro podánx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x komentovaném ustanovení zmíněna také žádost o osvobození od soudních poplatků, která má na běh lhůty k podání návrhu na zahájení řízení stejné účinky. xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxodne o věci samé; jinak by vydal
meritorní
rozhodnutí před uplynutím lhůty pro podání návrhu a upřel by navrhovateli jeho právo návrh na zahájení řízenx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx stupně, dospěl Nejvyšší správní soud ve své judikatuře k závěru, že advokát ustanovený v řízení před krajským soudem zastupuje navrhovatele i v řízení x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xouvislosti také vyslovil, že zruší-li rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, vztah právního zastoupení, který existoval x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxoveným zástupcem (zpravidla advokátem), i když byl založen rozhodnutím soudu, nesmí být narušen vzájemnou nedůvěrou. Zástupce nemůže ukončit zastuxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti proti usnesení o ustanovení zástupce (srov. § 102 SŘS); případnou kasační stížnost zástupce proto soudy xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxení ukončil (zprostil zástupce povinnosti zastupovat). Soud však není povinen preventivně zjišťovat, zda mezi účastníkem řízení a ustanoveným zástxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxní mocí rozhodnutí, jímž byl zástupce zproštěn povinnosti zastupovat, nebo rozhodnutí, jímž bylo zrušeno původní usnesení o ustanovení zástupce. Přx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xeustanoví.
Judikatura:
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2008, č. j. 8 As 59/2007-63
Soudem ustanovený opatrovník vykxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxkne. Neučinil-li opatrovník žádný úkon, tedy nedošlo-li k realizaci usnesení o jeho ustanovení, je dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti proti tomuxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 1 As 34/2007-48
Smyslem funkce opatrovníka je hájit zájmy účastníka řízení, nikoli usnadněxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xSS
„Výkonem advokacie“ není jen samotné poskytování právních služeb, ale také veškeré úkony, k nimž je advokát povinen v souvislosti s poskytováním xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxdle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005, č. j. 7 As 13/2005-62, publ. pod č. 1044/2007 Sb. NSS
Při posuzování, jestli písemná plná mox xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, popřxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxní význam.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, č. j. 2 As 28/2006-49, publ. pod č. 1131/2007 Sb. NSS
Vzhledem ke zvláštnxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxěně předpokládat, že jedná-li advokát za určitou osobu, je třeba mít v pochybnostech za to, že za ni jedná v rámci zmocnění, jež mu tato osoba udělila, nevxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx zhojí úkony jím dříve učiněné; k jeho tíži však nemohou jít důsledky toho, že učiněny nebyly. Pokud tedy soud vyzve k zaplacení soudního poplatku advokáxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx vůči soudu účinná dnem, kdy mu byla oznámena (§ 35 odst. 2 a § 64 SŘS ve spojení s § 28 odst. 2 OSŘ). Soudu nepřísluší zkoumat, zda byla výpověď plné moci oznámxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
Nabytím právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž došlo k výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku, a tím k zániku právnické osoby (§ 20a odstx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2010, č. j. 5 Afs 12/2010-80, publ. pod č. 2132/2010 Sb. NSS
Pokud zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxS
stricto sensu
tak, že pojem „osoba“ je třeba redukovat toliko na osoby fyzické - daňové poradce. V řízení o žalobě může být žalobce zastoupen na základx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, č. j. 4 Azs 51/2008-79
Organizaci pro pomoc uprchlíkům, o. s., nelze odepřít právo xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx nemá, protože nevykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů ve smyslu § 35 odst. 2 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správnxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxtováním právního poradenství cizincům, není jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů ve smyslu § 35 oxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2009, č. j. 5 As 18/2008-90, publ. pod č. 1810/2009 Sb. NSS
Pokud krajský soud jednal jako s žalobci s osobaxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxichž zastoupení měla být žaloba podána, zatížil tím řízení před soudem zmatečnostní vadou spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení ve vztahu k takxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxé, stejně jako další zastoupení obecného zmocněnce dle § 35 odst. 6 SŘS advokátem či jinou osobou (§ 35 odst. 7 SŘS).
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxt svého oprávnění dle § 26 odst. 1 zákona o advokacii dát se zastoupit jiným advokátem, stává se tento advokát (substitut) zástupcem advokáta, nikoliv zxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx odst. 5 a § 55 odst. 4 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 9 As 136/2013-28
Dospěje-li soud k názoru, že existujx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx), je povinen předem zjistit, zda osoba se svým ustanovením souhlasí či nikoli. To platí i má-li být zástupcem ustanovena právnická osoba uvedená v § 35 oxxxx x xxx xxx x x xx xxxxx x xxxxx x xx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x7. 9. 2006, č. j. 2 As 2/2006-50, publ. pod č. 1011/2007 Sb. NSS
Ustanovení zástupce navrhovateli podle § 35 odst. 73 SŘS připadá podle okolností věci v úxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx j. 4 Ads 135/2009-82
Nedostatek podmínek řízení spočívající v neexistenci návrhu na ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 SŘS způsobuje zmatečnost xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxx8-48, publ. pod č. 1741/2009 Sb. NSS
Je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek pxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxt. 8 SŘS, ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle § 46 SŘS odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem je kasační stížnost přípustná; nejde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xchranu práv, kromě majetkových poměrů také k dalším osobním poměrům účastníka řízení; je-li žalobcem cizinec, přihlédne soud také k jeho znalosti česxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxs 24/2008-141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS
Jestliže účastník řízení splňující předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 SŘS navrhne uxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit; aplikace ustanovení § 5x xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx05 Sb. NSS
Rozsah poučovací povinnosti soudu o procesních právech v soudním řízení správním (§ 36 odst. 1 SŘS) je dán újmou, která by mohla postihnout úxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xoučit účastníka řízení o možnosti ustanovit zástupce pro řízení soudem (§ 35 odst. 74 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xčastníka řízení tento advokát zároveň ustanoven účastníku jako zástupce soudem podle § 35 odst. 8 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xa základě skutečností vyplývajících ze soudního či správního spisu zjistit, že je osobou s duševním nebo mentálním postižením, je naplněna druhá z podxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx kverulatorní vytváření velkého množství soudních případů. Pokud je naplněna rovněž první podmínka citovaného ustanovení (předpoklady pro osvobozxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xsnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2008, č. j. Pst 17/2007-31, publ. pod č. 2100/2010 Sb. NSS
Přestože z § 35 odst. 8 SŘS plyne, že předseda xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxtické strany) ustanovit zástupce též politické straně (odpůrci); opačný postup by byl v rozporu s ochranou svobodné soutěže politických sil (čl. 22 Lixxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxatcích od soudních poplatků obecně osvobozena, tato skutečnost ještě sama o sobě a bez dalšího neznamená splnění jedné z podmínek pro ustanovení zástuxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxtník řízení obecně od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx tím, zda je takového zastoupení třeba k ochraně práv tohoto účastníka řízení. Založí-li své rozhodnutí o zamítnutí návrhu pouze na tom, že v daném řízenx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxající v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci [§ 103 odst. 1 písm. d) SŘS], která 4 Ustanovení § 35 odst. 7 SŘS je po novelizaci provedené zákonem č. 350/2xxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxastníka řízení proto zruší (§ 110 odst. 1 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 3 Ads 149/2010-126
Účastníku řízxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx cíle, tedy poskytnutí právní pomoci a současně realizaci zásady rychlosti a hospodárnosti řízení. K takovým případům patří i svévolné odmítání pomocx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012-22
Pokud žádost o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků (§ 35 odst. 8 a § 3x xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxáva podat takovou žádost.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004-41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS
V řízexx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§ 105 odst. 2 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2006, č. jx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx je takovýto postup vadou řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) SŘS].
Podle rozsxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxce pro žalobní řízení (§ 35 odst. 8 SŘS) není oprávněn ukončit toto zastupování výpovědí; může pouze soud požádat, aby jeho ustanovení zástupcem zrušil xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
Soud ve správním soudnictví nemá pravomoc ustanovit advokáta osobě pro přípravu a podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému ve správním soxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxjvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007-150
Jestliže navrhovatel znovu požádá o ustanovení zástupce poté, co již bylo o jeho přxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx rozhodování o jeho předchozí žádosti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly pro posouzení jeho předchozí žádosti ve smyslu § 35 odst. 8 a § 36 odstx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxvení zástupce, neběží podle § 35 odst. 75 SŘS po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xylo by v řadě případů ustanovení zástupce zcela bezúčelné a formální. Tytéž důvody se však vztahují i k běhu lhůty, kterou soud stanovil navrhovateli k oxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx podle § 37 odst. 5 SŘS.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs 120/2006-117, publ. pod č. 1460/2xxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxený advokát oprávněn zastupovat účastníka řízení také v řízení o kasační stížnosti a v zastoupení účastníka řízení také kasační stížnost podat.
Pxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxsti krajský soud účastníku řízení zástupce (§ 105 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 8 SŘS), takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v dalším řízení o žxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxstníků
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované a doplxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxudních poplatcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006.DÖRFL, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxrávním soudem. Správní právo, 2010, č. 7, s. 402-409.PODHRÁZKÝ, M. Odepření osvobození od soudních poplatků s ohledem na „povahu“ sporu. Právní fórumx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx579.
Související ustanovení:
§ 31, § 33, § 35, § 37, § 38, § 42, § 43, § 46, § 49, § 51, § 53 až 56, § 59, § 60, § 64, § 68, § 73, § 74, § 106, § 109
Souvisejícx xxxxxxxxx
xxx xx xxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xyšších soudních úřednících, zákon o soudech a soudcích
Komentář:
Komentované ustanovení navazuje na základní princip rovnosti stran, který xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxé ustanovení současně rozvíjí právo na přístup k soudu stanovené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Zahrnuje v sobě jednak vlastní vyjádření rovného postavení xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x postavení jednotlivých účastníků řízení podstatně markantnější než v občanském soudním řízení. Na jedné straně soudního sporu (odpůrce, žalovaný) xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx - fyzické či právnické osoby. Správní orgán většinou bývá vybaven (resp. měl by být vybaven) odborným personálem disponujícím rozsáhlými znalostmi pxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxl správnímu orgánu kvalifi kovaně oponovat a řádně uplatňovat svá práva. Proto zákon upravuje několik základních prostředků, jejichž cílem je posílix xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxstníci řízení byli řádně vědomi svých procesních práv a povinností a aby jim v důsledku případné nevědomosti nevznikla nějaká újma. Poučovací povinnoxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx jejich profesionality očekává, že budou schopny svá práva v řízení řádně uplatňovat bez pomoci soudu. O zásadních skutečnostech (např. opravné prostxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx který účastníku řízení, jenž neovládá český jazyk, umožní jednat v řízení před soudem ve svém xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx, který současně napomáhá tomu, aby měly přístup k soudu i osoby, které nemají dostatečné prostředky na zaplacení soudního poplatku. Také těmto osobám xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxmínek pro osvobození od soudních poplatků se dále váže právo na ustanovení zástupce pro řízení, který svým vzděláním může kompenzovat nedostatek právxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxlatnění svých procesních práv. Poskytnout tyto stejné možnosti je povinností soudu, který garantuje každému účastníkovi řízení právo na vyjádření a xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx
xx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxazy k jejich prokázání, seznámil se s obsahem podání protistrany a předložil k němu své vyjádření (§ 38 odst. 2, § 73 odst. 2, § 74 odst. 1 nebo § 109 odst. 1 SŘxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxidanou hodnotu“; musí tudíž postupovat tak, aby naplňoval požadavek rychlosti a hospodárnosti řízení, a dbát přitom smyslu a účelu daného ustanoveníx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 5/2012-31). Soud je přitom povinen se zabývat všemi podáními, které k dané věci obdrží, a vypořádat se s argumenty xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx, jímž vyhověl žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, s námitkami žalovaného obsaženými ve vyjádření k žalobě, poruší tím § 36 odst. 1 SŘSx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xe, zda mu soud dal příležitost k uplatnění jeho práv a zda jej v případě potřeby náležitě poučil.
K zárukám rovnosti patří právo na právní pomoc, které sx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxh, aby jim umožnilo předejít případné újmě v podobě nepříznivého procesního důsledku. To v praxi znamená, že s každou výzvou, kterou soud některému z účxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xx xxst. 5 SŘS).
V žádném rozhodnutí soudu nesmí chybět poučení o opravných prostředcích (§ 54 odst. 2 SŘS). SŘS bohužel nijak neřeší situaci, kdy takové poxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx x6/2008- 59, poukázal na to, že občanský soudní řád stanoví pro podání dovolání lhůtu dvou měsíců, která se při vadném poučení soudu prodlužuje dvojnásoxxx xx xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu proto platí, že v důsledku vadného poučení se za včasnou xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxa obsažená v občanském soudním řádu však v mezidobí doznala změn, neboť lhůta pro podání odvolání i dovolání v případech chybného poučení o nepřípustnoxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxává proto otázkou, zda lze po této změně nadále vycházet ze závěru citovaného rozsudku (lhůta čtyři týdny) nebo z algoritmu v něm použitého (lhůta tři týxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx stížnosti. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že smyslem popsaného prodloužení lhůty je předejít možnému odepření přístupu k soudu vyvolanému nexxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xízení je následně zastaveno např. pro nezaplacení soudního poplatku, nemůže se na jeho další kasační stížnost proti témuž rozhodnutí nahlížet jako na xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxleznout v mnoha ustanoveních soudního řádu správního (např. § 42 odst. 3, § 43 odst. 2, § 51 odst. 1 a další). Některá poučení vyplývají z povahy úkonu soudx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx věci).
Při realizaci poučovací povinnosti soud přihlíží k osobnostním charakteristikám účastníka řízení, kterého poučuje. Aby byl naplněn účel pxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo.
Poučovací povinnost se projevuje také v dalších právních předpisech, které soudy rozhodující ve správním soudnictví v průběhu řízení aplikují. xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxudy dále hovoří např. o povinnosti poučit poplatníka o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010-255, publ. pod č. 2377/2011 Sb. NSS).
K odst. 2:
Právo účastníků řízení jednat v xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xostupovat podle § 18 odst. 2 OSŘ (ve spojení s § 64 SŘS). Soudu vzniká povinnost ustanovit tlumočníka, jakmile v řízení vyjde najevo, že bude potřeba něco xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xetrvá na tom, aby soud rozhodl při jednání. Potřebnost tlumočníka soud aktivně nezjišťuje.
V rozsudku ze dne 20. 12. 2007, č. j. 2 Azs 89/2007-49, Nejvxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xtátních orgánů, jsou důsledně vyhotovovány a účastníkům řízení doručovány v českém jazyce. Jen toto („úřední“) znění je závazné a způsobilé vyvolat pxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxníkovi řízení překlad rozhodnutí do jeho mateřského jazyka.
Také Ústavní soud shledal, že právo na pomoc tlumočníka garantované v čl. 37 odst. 4 Listxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxo stanoviska Nejvyšší správní soud doplnil, že z žádného zákonného ustanovení upravujícího řízení ve správním soudnictví (včetně ustanovení občansxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx jazyka, popř. jazyka, který ovládá. Rovněž z čl. 37 odst. 4 Listiny plyne pouze nutnost tlumočení při ústní komunikaci účastníka řízení neovládajícíhx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx
S ohledem na tuto judikaturu lze konstatovat, že překlad soudních rozhodnutí a podání jiných účastníků řízení z českého do jiného jazyka si zpravidla mxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xx xxst. 1 SŘS nahrazeny. Ve výjimečných případech, kdy majetkové poměry nebo celková situace neumožní účastníku řízení, aby si sám zajistil překlad soudnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxí. Obdobně postupuje soud také tehdy, obsahuje-li soudní písemnost výzvu a poučení potřebné k tomu, aby účastník řízení neovládající český jazyk neutxxxx x xxxxxx xxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xáklady tlumočníka platí stát. Právo na tlumočníka je natolik významným právem, že majetkové poměry osoby, která tohoto práva využívá, nehrají žádnou xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxdečné a znalečné v § 59 odst. 2 SŘS. Lze se proto domnívat, že komentované ustanovení mělo vyjadřovat, že náklady tlumočníka nemohou být státu nahrazenyx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxobám možnost uplatnit svá práva v řízení před soudem, které je zpravidla zpoplatněno. S podáním návrhu na zahájení řízení ve správním soudnictví bývá sxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xaplacení soudního poplatku, mohlo by se stát, že jeho věc nebude meritorně projednána, což by mohlo znamenat nepřípustné odepření přístupu k soudu. Inxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxlní osvobození stanovené zákonem a individuální osvobození závislé na posouzení soudu v konkrétní projednávané věci. Ze zákona jsou od soudního poplxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxa, § 1 vyhlášky č. 72/1993 Sb., o osvobození na úseku soudních poplatků).
Není-li účastník řízení (nebo řízení jako takové) osvobozen od soudních popxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx účastník řízení podá návrh na ustanovení zástupce soudem (§ 35 odst. 8 SŘS).
Soud může účastníka řízení osvobodit od soudních poplatků jedině na záklxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxa senátu, o zamítnutí žádosti by měl rozhodnout celý senát (slovy zákona „soud“). V rozsudku ze dne 8. 4. 2011, č. j. 5 As 79/2010-60, Nejvyšší správní soux xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xx, zda je žádosti vyhověno, nebo je žádost zamítnuta. Tento názor koresponduje s tím, že k vydání usnesení ve věci osvobození od soudních poplatků jsou opxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xd soudních poplatků se rozhoduje formou usnesení (§ 53 odst. 2 SŘS) a přednostně (§ 56 odst. 2 SŘS). Není však vyloučeno, aby byl výrok o osvobození v plném xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxo podání návrhu na zahájení řízení. Od podání žádosti do právní moci rozhodnutí o ní totiž neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení (§ xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx lhůty pro podání návrhu.
Základní podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je nedostatečnost prostředků žadatele, která musí být doložena. Oxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxí od soudních poplatků je tak věcí úvahy příslušného soudu, který přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, k náxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx dostatečnost či nedostatečnost jeho prostředků, zahrnují jednak jeho příjmy a majetek, jednak jeho výdaje a závazky. Žádná z těchto složek nesmí být pxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxánky výdajové a výše závazků totiž nevypovídá o tom, zda žadatel má či nemá dostatečné prostředky. Tvrzená nedostatečnost prostředků není automatickx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx nebo jiného majetku vyšší hodnoty. Pokud žadatel vlastní nemovitost, kterou užívá k vlastnímu bydlení, zpravidla nebude důvod k tomuto vlastnictví pxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxt tak, aby byl schopen soudní poplatek zaplatit, či nikoliv.
Důkazní břemeno k prokázání, že nemá dostatek prostředků, nese účastník řízení. Součásxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxti nepředstírá. I kdyby právnická osoba unesla důkazní břemeno, bude zpravidla na místě odepřít jí dobrodiní osvobození od soudních poplatků, bude-lx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxti musí zásadně počítat, eliminuje tím, že své poměry (tedy způsob xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS).
V naposledy citovaném usnesení Nejvyšší sxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxání k soudům na vážně míněné návrhy a kvůli částečnému krytí nákladů na fungování justice) zásadně povinni platit a pouze výjimečně mají být od této povixxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O takový případ se může jednat, vede-li účastník řízení s různými veřejnými ixxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxtatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se ani nepřímo jeho majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o sxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx 7 As 101/2011-66, publ. pod č. 2601/2012 Sb. NSS].
Kromě nedostatku prostředků závisí rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků také na xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xajetkové poměry žadatele a žádost rovnou zamítne. Zjevná neúspěšnost návrhu spočívá zpravidla v tom, že návrh nemůže být věcně projednán (např. pro jexx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxkazování. Nejvyšší správní soud v poslední době rozšířil výklad tohoto pojmu a mezi zjevně neúspěšné návrhy zahrnul kasační stížnost podanou proti usxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxud byla skutečnost, že žaloba byla podána před vyčerpáním řádných opravných prostředků, bez dalšího zjevná již při jejím podání a nebyla závislá na přexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx slovy, Nejvyšší správní soud považuje za zjevně neúspěšné nejen návrhy, které nemohou být věcně projednány, ale také návrhy, kterým by evidentně nemoxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx x xástečném rozsahu. Účastník řízení může být od soudních poplatků zcela osvobozen pouze ve výjimečných případech, jsou-li pro to zvlášť závažné důvodyx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxedeného v § 55 odst. 4 SŘS, podle kterého usnesení, jímž se nekončí řízení ani neukládá povinnost, nemusí být odůvodněno. Důvodem požadavku zákonodárcx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxmi důvody je snaha o snížení počtu plně osvobozených účastníků řízení motivovaná vidinou nárůstu příjmů ze soudních poplatků. V praxi se však tento zámxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxavu.
Ačkoliv komentované ustanovení zdůrazňuje jen povinnost odůvodnit rozhodnutí o xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxvo žadatele být seznámen s důvody, pro které nebyla jeho žádost úspěšná, aby se z toho případně mohl poučit. Odůvodněním rozhodnutí se dále předchází moxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxššího správního soudu ze dne 19. 9. 2008, č. j. 4 As 42/2008-73). Aby mohl Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti řádně přezkoumat správnost rxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xtížnosti proti usnesení, jímž nebylo plně vyhověno žádosti o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud netrvá na zastoupení advokátem, xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxané osvobození od soudních poplatků, a to i zpětně od počátku řízení. Rozhoduje o tom senát (u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx a asistenti soudců (§ 11 zákona o vyšších soudních úřednících, § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích).
Podmínkou odnětí osvobození od soudních popxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxhodnutí musí uvést, od jakého okamžiku osvobození od soudních poplatků účastníku řízení odnímá a zda je nadále osvobozen zčásti, případně zda není osvxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxzhodne z úřední povinnosti. Naopak, přiznat osvobození od soudních poplatků ve větším rozsahu lze jedině na žádost účastníka řízení, který musí doložxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxbození od soudních poplatků opakovaně. O takové žádosti je však soud povinen rozhodnout jen tehdy, obsahuje-li nové dříve neuplatněné skutečnosti, zxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xx12 stanovil, že přiznané osvobození od soudních poplatků se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Dojde-li ke změně poměrů účastníka řízení, může pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxd č. 84/1996 Sb. n. u. ÚS
Podmínky a hranice poučovací povinnosti obecných soudů jsou ústavně dány (vymezeny) především přikázanou nestranností obexxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xízení jde, či jaká věc má být projednána; z těchto ústavních kautel nesmí procesní poučení obecných soudů vykročit. Jestliže tedy ustanovení § 239 odstx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxx xxx x poučení takové, které se nikterak nedotýká vzájemného xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxnovisko soudu k projednávané věci, příp. jak soud zamýšlí věc rozhodnout; takto ústavně restriktivně chápaná poučovací povinnost obecných soudů ve sxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x řízení, včetně odpovědnosti za to, zda v řízení před obecným soudem vystupuje sám nebo za pomoci zástupce, včetně vlastní odpovědnosti za jeho volbu.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxvinnostech dle § 36 odst. 1 SŘS je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je to podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho matxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxíkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností předpokladem k tomu, aby soud přistoupil k poučení účastníka o právu jxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu ze dne 9. 6. 2011, č. j. 7 As 28/2011-65
Po účastnících řízení a osobách zúčastněných na řízení lze požadovat patřičnou procesní aktivitu, přixxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxl v řízení nějaký vývoj, např. že jiný účastník či osoba zúčastněná na řízení zašle soudu určité podání či sdělení, na který by měli reagovat. Naopak, majx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx j. 4 Ans 1/2012-61
Nevypořádá-li se krajský soud ve svém rozsudku, jímž vyhověl žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, s námitkami žalxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xímž krajský soud vyhověl žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, trpí nedostatkem důvodů rozhodnutí ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) SŘS.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx soud povinen zaslat žalobci dříve, než rozhodne o odmítnutí žaloby, jinak zatíží své řízení vadou (§ 36 odst. 1 a § 74 odst. 1 SŘS).
Podle rozsudku Nejxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx ustanovení, které by upravovalo důsledky singulární sukcese pro řízení před správními soudy, je v takovém případě nutno za použití § 64 SŘS přiměřeně axxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx zda tak činí za sebe či za jiného jako jeho zástupce, musí soud tuto osobu poučit ve smyslu § 36 odst. 1 SŘS a vyzvat ji, aby upřesnila, zda uplatňuje procesnx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx-34
Doručil-li soud žalobu žalovanému až s rozsudkem ve věci samé, jednal v rozporu s § 36 odst. 1 a § 74 odst. 1 SŘS, neboť žalovaný se nemohl seznámit s obxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xásledek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ans 5/2005-59
Z ustanovení § 36 odxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxvech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu, je třeba dovodit, že soud je povinen poučit účastníka i o tom, že může požádat x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx soudního poplatku řízení zastaví postupem podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a podle § 47 písm. c) SŘS, je jeho rozhodnutí o zastavení řízení nxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxze tehdy, pokud by účastník řízení pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem. Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xprávního soudu ze dne 22. 10. 2003, č. j. 3 Azs 18/2003-41, publ. pod č. 177/2004 Sb. NSS
Rozhoduje-li soud při splnění podmínek § 51 SŘS o věci samé bez naxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxk, tlumočníka, nevyšla-li potřeba ustanovení tlumočníka pro řízení před soudem v takovém případě ani jinak najevo (§ 64 SŘS a § 18 odst. 1 a 2 OSŘ).
Poxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody stanovené v § 18 odst. 2 OSŘ pro ustanovení tluxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx
Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 SŘS) poučena v jazyce, jemuž rozumí.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx (byť byl udělen již v řízení před správním orgánem) nebo v odůvodněných případech, např. tehdy, je-li mateřštinou účastníka málo rozšířený jazyk (zdex xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx léta jazykem úředním (zde: ruština).
Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, st. 20/05, publ.: Sb. n. u. ÚS - ročník 2005, svazek xxx xx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxzace čl. 36 odst. 1 Listiny jako obecného ustanovení o spravedlivém řízení. Základní právo garantované čl. 37 odst. 4 Listiny nedopadá na písemný styk sxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx x. 2012, č. j. 2 As 55/2012-12
Přiznat osvobození od soudních poplatků lze jen na základě vlastní žádosti účastníka soudního řízení; tato žádost musí bxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx doklady v žádosti poukázal. Při hodnocení podmínek pro osvobození se soud musí zabývat i aktuálností těchto dokladů.
Podle rozsudku Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxhodne o věci samé. Jestliže tak neučiní, zatíží své
meritorní
rozhodnutí vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) SŘS. V takovém případě zruší Nejvyšší sprxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xastavil-li krajský soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), aniž rozhodl o žádosti o osvobození od souxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011-251, publ. pod č. 2410/2011 Sb. NSS
Pokud účastník řízení doručí krajsxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx zruší krajský soud usnesení o zastavení řízení (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích) a rozhodne o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
Podle rozsudku Nejvyššího správníhx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxst. 3 SŘS) a který byl soudem řádně poučen (§ 36 odst. 1 SŘS), je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx nelze vykládat absolutisticky. Na jedné straně stojí ústavní imperativ zákazu svévole a ústavním pořádkem chráněná důvěra adresáta rozhodnutí v to, xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxá změna relevantních skutkových okolností, rozhodných pro aplikaci právní normy, která opodstatní rozhodnutí odlišné od rozhodnutí předchozího. Pxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdložená žadatelem soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2005, č. j. 2 As 72/2003-74, publ. pod č. 582/2005 Sb. NSS
Nejednxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxně výdělkové a majetkové poměry účastníka řízení, na straně druhé pak výši soudního poplatku se zřetelem na případné další náklady spojené s řízením přxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxdělkových poměrech“ představuje toliko jeden z možných prostředků sloužících ke zjištění, zda účastník řízení má či nemá dostatečné prostředky. Majxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxuje na výzvu k prokázání majetkových poměrů.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009-95x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí; to však samo o sobě není překážkou osvoxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxiko příjmy stěžovatelky, aniž se zabýval jejími výdaji a závazky, nemohl objektivně posoudit, jestli stěžovatelka splňuje předpoklady pro osvobozexx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx-74, xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx osoba má dostatečné prostředky. Pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných fi nančních proxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 As 187/2012-32, publ. pod č. 2870/xxxx xxx xxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxudních sporů není obvyklou součástí naplňování jejího předmětu činnosti. Soud nepřizná osvobození od soudních poplatků právnické osobě, která je skxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxmi poměry či majetkem ani s předmětem činnosti uvedeným ve stanovách či obdobné listině. Týká-li se soudní spor ochrany práva, jehož výkonem právnická xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, publ. pod č. 2601/2012 Sb. NSS
I když účastník je nemajetný, takže by zásadně byxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xporů, které účastník vede.O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxým okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012-22
Pokud žádost o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků (§ 35 odst. 8 a § 36 odst. 3 SŘS) nxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxvou žádost.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007-72
Vlastnost „zjevně neúspěšného návrhu“, kterox xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným návrhem“ může být např.: opožděně podaná žxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxho posouzení charakteru a povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání, jako je např. kasační stížnost proti usnesení o přeruxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxní Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2012, č. j. 8 As 75/2012-25
Kasační stížnost představuje zjevně neúspěšný návrh ve smyslu § 36 odst. 3 SŘS, pxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx x) SŘS] a zároveň skutečnost, že žaloba byla podána před vyčerpáním řádných opravných prostředků, byla bez dalšího zjevná již při jejím podání a nebyla zxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx poplatků pro řízení o této kasační stížnosti.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009, č. j. 1 As 15/2009-43
Jestliže je účasxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xoudních poplatků (§ 36 odst. 3 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2011, č. j. 5 As 79/2010-60
O žádosti účastníka řízení o xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxtnuta.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008-65
O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku (x xx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xošlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2008, č. j. 4 As 42/2008-73
Proti usnesení, jímx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007-37
V řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození ox xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 75/2008-77
Zamítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxh opětovně vyzvat k zaplacení soudního poplatku, určit mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit ho o následcích nezaplacení.
xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxlní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentáxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009.ŠTAJGR, F. Vady v civilním soudním řízení. 1. vydání. Praha: Knihovna sborníku věd právních a státních, 1945.BÍLÝ, M. Nxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxx x xx, § 36, § 40, § 46, § 47, § 55, § 60, § 64, § 65, § 71, § 80, § 84, § 93, § 101b, § 104 až 106, § 116
Související předpisy:
OSŘ (§ 41, § 41a, § 96), zákon o elektronxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx republiky, zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbách do zastupitelstev krajů, zákon o volbě prxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x soudech a soudcích
Komentář:
Komentované ustanovení upravuje formu, v jaké mohou účastníci řízení a osoby zúčastněné na řízení činit své úkonxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xoplněno.
Ačkoliv nový občanský zákoník opustil pojem právního úkonu a nahradil jej termínem právní jednání, procesní předpisy (občanský soudní řáx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxzení), kterým v soudním řízení uplatňuje nějaké své právo nebo realizuje určitou povinnost.
Z hlediska významu pro soudní řízení se úkony rozlišují xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxí (žaloba), zpětvzetí takového návrhu (úplné či částečné) a rozšíření nebo změna návrhu. Na rozdíl od ostatních úkonů klade zákon v těchto případech zvxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxové schránky) nebo jinými prostředky komunikace na dálku (např. faxem). Elektronická podání se dále liší podle toho, zda jsou či nejsou elektronicky pxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxní lhůt, zejména u podání, jimiž se zahajuje soudní řízení.
Také v řízení ve správním soudnictví pochopitelně platí obecná zásada vyjádřená v § 41 odsxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx řízení rovněž může učiněný úkon odvolat, ovšem jen tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem (§ 41a odst. 4 OSŘ ve spoxxxx x x xx xxxxx
x xxxxx xx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x tím, že pro některé úkony může být konkrétní forma stanovena zákonem. To se týká především dispozičních úkonů (viz odstavec 2), u kterých jsou účastnícx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx podat návrh na zahájení řízení ve věcech volebních nebo věcech místního a krajského referenda pouze písemně nebo ústně do protokolu u věcně a místně příxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx že podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů má stejné účinky jako podepsaný úkon v písemné formě také úkon učxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxasně třeba rozumět i elektronické podání opatřené elektronickým podpisem podle zákona o elektronickém podpisu (srov. usnesení Nejvyššího správníhx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxvšem nikoliv konkludentně), mimo jiné i telefonicky, pokud soud dospěje k závěru, že při této formě komunikace byla dostatečně zjištěna identita telexxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxi volbě formy úkonu je pro účastníka řízení situace, kdy mu předseda senátu uloží, aby byl úkon učiněn písemně nebo ústně do protokolu. Za písemně provedxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxmu oprávněnou osobou prostřednictvím datové schránky (§ 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Konkrétní foxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx podáno v písemné formě.
K odst. 2:
Omezené možnosti má účastník řízení při volbě formy podání, jejichž obsahem je dispoziční úkon, tj. projev vůxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx, jeho rozšíření nebo změna a také zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Všechny tyto úkony musí být provedeny písemně, ústně do protokolu nebo v elektroxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx schránky; to neplatí pro společné úkony více osob.
Nedodrží-li účastník řízení stanovenou formu, musí do tří dnů ode dne, kdy bylo soudu doručeno podxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xe vztahuje především k podáním zaslaným faxem, kde originál tohoto podání splňuje požadavek písemnosti. Elektronická podání bez elektronického podxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxonickém podpisu.
Účastníci řízení činí své dispoziční úkony v nesprávné formě zejména ve snaze dosáhnout zachování lhůty pro podání návrhu a vyhnoux xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxdnictvím držitele poštovní licence, neboť pro navrhovatele dostupné pošty mají zavřeno. V takovém případě navrhovatel, který nedisponuje elektronxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxožení originálu podání, resp. potvrzení podáním shodného obsahu.
Lhůta k předložení originálu nebo potvrzení písemným podáním je lhůtou procesníx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xá povinnost je doručit (§ 40 odst. 4 SŘS).
Zmešká-li účastník řízení uvedenou třídenní lhůtu, k jeho podání učiněnému v nesprávné formě se nepřihlížíx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxc nemusí zabývat. Pro posouzení včasnosti návrhu jako takového je za dané situace rozhodné teprve datum, kdy byl návrh soudu předán nebo zaslán v řádné pxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxx xředmětné lhůty není povinností soudu vyzývat navrhovatele k předložení originálu podání nebo k zaslání písemného podání shodného obsahu. Soud pouze xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx podání nemůže přihlížet, tudíž nemá o čem rozhodovat. Tuto skutečnost soud sdělí navrhovateli přípisem.
V řízeních ve věcech volebních a ve věcech mxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxu ve vztahu k pojednávanému ustanovení, totiž hovoří pouze o ústním podání do protokolu a písemném podání, jemuž se na roveň staví elektronické podání oxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx dokumentů). Možnost do tří dnů potvrdit podání učiněné v jiné formě je podle názoru Nejvyššího správního soudu v těchto řízeních vyloučena a k podáním v xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxnat, že jednotlivé právní předpisy upravující volby a místní i krajské
referendum
obsahují vlastní úpravu počítání lhůt a lhůty pro podání návrhů k soxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxv obcí, § 61 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, § 73 zákona o volbě prezidenta republiky, § 53 zákona o místním referendu a § 53 zákona o krajském refxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxlání) nebo osoba, jejímž jménem jedná kolektivní orgán (např. kolektivní statutární orgány právnických osob). Vzhledem k tomu, že dispoziční úkon muxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxas. Postačí prostá kopie takového usnesení. Tím bude prokázáno, že nejde jen o soukromou iniciativu toho, kdo jménem takové osoby nebo orgánu navenek vxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxí soud účastníka řízení vyzvat k jeho dodatečnému předložení pod sankcí odmítnutí podání podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS. Nedoložení souhlasu představuxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxha nemůže být vadou podání, nelze v tomto případě postupovat podle § 37 odst. 5 SŘS.
K odst. 3:
Základní požadavky na obsah podání uvedené v tomto uxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxačení účastníků řízení (kdo podání činí a proti komu směřuje), vymezení věci (čeho se podání týká) a požadavky na rozhodnutí nebo postup soudu (co navrhxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx již probíhajícího (v takovém případě je vhodné věc označit spisovou značkou, pod kterou je u soudu vedena).
Dále musí podání obsahovat datum a podpis xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxvrhovatel musí tento protokol podepsat. Odmítne-li navrhovatel protokol podepsat, učiní se o tom v protokolu záznam.
Speciální náležitosti jednoxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx řízení vznáší námitku podjatosti. V § 71 odst. 1 vyjmenovává SŘS náležitosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu; v odstavci 2 doplňuje povinnosx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího orgánu, požadavky na obsah žaloby na ochranu před nezákonným zásahem určuje § 84 odst. 3 SŘS. Náležitosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy nxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxx xxx pro návrh na obnovu řízení.
Chybí-li některá z obecných nebo speciálních náležitostí podání, postupuje soud podle § 37 odst. 5 SŘS a vyzývá k doplnění xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxmu ochrany osobních údajů (pojem vymezen v § 4 zákona o ochraně osobních údajů) je autor podání povinen uvést jen ty nezbytné. Zpravidla postačí u fyzickx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxické osoby, pokud je její doručovací adresa odlišná. V tomto směru může menší počet údajů přispět ke zjednodušení komunikace mezi účastníkem řízení a sxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxího pochybení odeslány nikoliv na doručovací adresu, ale například do místa trvalého pobytu. Účastník je rovněž povinen každou změnu svých údajů (změxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxy třeba uvést datum nebo alespoň rok narození, aby se odlišily dvě osoby nesoucí stejné jméno a příjmení, které mají totožnou doručovací adresu (např. oxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxtní občanství, dosažené vzdělání při prokazování splnění podmínky řízení o kasační stížnosti stanovené v § 105 odst. 2 SŘS, apod.).
Odkazuje-li podxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxedků, ale např. též plné moci udělené zástupci pro řízení před soudem. K listinám, jejichž předložení zákon výslovně vyžaduje, patří rozhodnutí správxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxe být sankcionováno odmítnutím žaloby, neboť soud má možnost si je opatřit od žalovaného správního orgánu (tvoří součást správního spisu). Obdobné usxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxy stěžovatel ke kasační stížnosti napadené soudní rozhodnutí připojil.
Každé podání by mělo být soudu předloženo v takovém počtu vyhotovení (stejnxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx požadavek pochopitelně nedopadá na podání učiněná ústně do protokolu a elektronická podání (učiněná e-mailem nebo prostřednictvím datové schránkyxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
x xxxxx xx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxdnictví patří možnost vzít svůj návrh zpět. Tato možnost nemůže být omezena jen na včasné a projednatelné návrhy, jak nesprávně vyslovil Nejvyšší spráxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x x xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx, tj. není-li důvod zastavit řízení na základě podaného zpětvzetí návrhu. To potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 2. 2007, č. j. 8 As 24/200xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxly či nebyly dány podmínky pro jeho případné odmítnutí.
Navrhovatel může vzít návrh zpět v jakékoliv fázi řízení, dokud soud o návrhu nerozhodl, respx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxzhodnutí usnesením zruší a současně rozhodne o zastavení řízení (§ 96 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS). Zpětvzetí podané po právní moci rozhodnutí, jímž xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx řízení zastaví jen zčásti a ohledně zbytku v řízení pokračuje. Zpětvzetí i částečné zpětvzetí jsou dispoziční úkony, tudíž musí být učiněny písemně, úxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xdst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů má stejné účinky jako podepsaný úkon v písemné formě také úkon učiněný prostřxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxt ústní formou do protokolu, je k platnosti takového úkonu třeba, aby navrhovatel předmětný protokol podepsal. Soudy kladou velký důraz na jednoznačnxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xpolečného návrhu více navrhovatelů může soud řízení zastavit pouze tehdy, vezmou-li návrh zpět všichni navrhovatelé. Jinak předseda senátu vezme zpxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xýznam a podstatně menší uplatnění než v případě civilních sporů. Směřuje-li žaloba pouze proti jednomu správnímu rozhodnutí, nepřichází částečné zpxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxx xxuhá SŘS) nebo návrhových bodů (§ 101b odst. 2 poslední věta SŘS).
Při úvaze o tom, zda vezme svůj návrh zpět, by měl navrhovatel zohlednit otázku nákladx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxli navrhovatel návrh zpět v návaznosti na pozdější chování odpůrce; tehdy má navrhovatel vůči odpůrci právo na náhradu nákladů řízení, neboť se předpoxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxvání odpůrce, musí navrhovatel tvrdit a prokázat, jinak soud rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Se zastavením řízení xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxx x x xxx xxx xxxxxli řízení zastaveno před prvním jednáním (srov. § 10 odst. 3 a 5 zákona o soudních poplatcích). Nastane-li důvod pro zastavení řízení později, soudní poxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxx řízení zastaveno jen zčásti (např. ohledně jednoho z několika současně napadených správních rozhodnutí), vrací se pouze odpovídající část zaplacenxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxout, že i ve správním soudnictví platí, že účastník řízení může odvolat učiněný úkon tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tíxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxké v případě, že zpětvzetí podá zástupce navrhovatele a navrhovatel teprve následně soudu oznámí odvolání plné moci nebo uplatní návrh na zproštění usxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxvě nebo odstranění zjištěných vad. Takovou vadou může být i rozpor mezi obsahem návrhu a jeho petitem, nebo vnitřní rozpornost samotného petitu. Výzva xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxto usnesení je oprávněn předseda senátu a v řízení u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoudce; podle § 11 zákona o vyšších soudních xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xeho zástupci. Ve výroku usnesení musí soud přesně formulovat, jakou vadu by měl podatel opravit či odstranit, jakým způsobem a v jaké lhůtě to má učinit.
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xiným odborně specializovaným zástupcem, nebo zda má sám podatel právnické vzdělání nebo alespoň právní povědomí. Tomu soud přizpůsobí obsah a jazyk vxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxen přinejmenším o tom, že nebude-li podání v soudem stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soux xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxnostem případu (délka lhůty pro podání návrhu, předpokládaná obtížnost věci, individuální charakteristika podatele, apod.), není-li taková lhůta xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx usnesení, kterým byl podatel vyzván, a může být na včasnou a řádně zdůvodněnou žádost prodloužena nejvýše o další měsíc. Při dodržení podmínek § 40 odstx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011-41, Nejvyšší správní soud vyslovil, že po podání návrhu na zahájení řízení je soud povinen nejprve postavit na jistxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x souladu s § 37 odst. 5 SŘS vyzvat navrhovatele k opravě či odstranění vad; teprve poté může soud zkoumat svou místní příslušnost. Naopak v rozsudku ze dne xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudu o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že v průběhu jednoho řízení může nastat více situací, na které bude soud xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxo ve správním soudnictví, aby mohl následně posoudit svou věcnou a místní příslušnost. Zjistí-li tímto postupem, že se jedná o žalobu ve správním soudnxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxování případných vad žaloby.
Nevyhoví-li podatel výzvě ve stanovené lhůtě a zjištěné vady budou překážkou v dalším pokračování řízení, soud podání xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxněn soud, tedy senát nebo samosoudce (u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS). Ačkoliv to zákon o vyšších soudních úřednících výslovně nxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx vydávat rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10, publ. pod č. 224/2013 Sb.).
Jestlxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxky splněny podmínky pro odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 26. 10. 2004, č. j. 2 Azs 117/2004-54, publ. pod č. 648/2005 Sb. NSxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxost, resp. povinnost soudu k pozdějšímu doplnění nepřihlédnout. Takový výklad by činil nadbytečným požadavek posouzení, zda pro uvedený nedostatek xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xoudem, avšak ještě před vydáním samotného rozhodnutí ve věci, nejsou bez dalšího splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle § 37 odst. 5 SŘS, neboť v taxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxní, resp. rozhodnutí ve věci. Lze přitom předpokládat, že tak tomu bude ve skutečně výjimečných případech.
Komentované ustanovení obsahuje samostxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxtřebí si vypomáhat ustanovením § 46 odst. 1 písm. a) SŘS, jak to činí některé soudy. Neodstraněním vytčené vady ve stanovené lhůtě se z této vady podání toxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS).
Judikatura
Nejvyššího správního soudu, vycházejíx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxě. V případech, kdy žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) neobsahuje žádný žalobní bod, a zároveň již není objektivně možné, že by žxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x SŘS (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 7 As 15/2010-56).
Judikatura:
Podle usnesení Nejvyššího správního soxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifi kovaném certifi kátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifi kačních xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxnou, která doložila své pověření, má podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů stejné účinky jako úkon učiněxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxemným podáním shodného obsahu či předložením jeho originálu dle § 37 odst. 2 věty druhé SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxektronicky bez elektronického podpisu, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se x xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxckého podání s elektronickým podpisem splňujícím požadavky zákona o elektronickém podpisu.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxnické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona, nejpozději do tří dnů od jejího odeslání písemným podáním shodného obsahu nebo předložexxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx kasační stížnost v písemné formě předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anexx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xalobce zaslal žalobu elektronicky dne 23. 1. 2006 bez ověřeného podpisu a ve lhůtě tří dnů ji nepotvrdil písemným originálem (§ 37 odst. 2 SŘS), soud k ní nxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxí zahájil, jediným možným postupem je, aby dle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS ono „podání“ odmítl, neboť nejsou splněny podmínky řízení (nebyl podán návrh na jexx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxinen podle § 71 odst. 2 věty prvé SŘS připojit k žalobě opis napadeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu, avšak je-li napadené rozhodnutí v žalobx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu ze dne 8. 2. 2007, č. j. 8 As 24/2005-69
Navrhovatel může disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo zčáxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx nezkoumá, zda byly či nebyly dány podmínky pro jeho případné odmítnutí.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx x xěci soud rozhodl, vysloví soud, že zpětvzetí návrhu není účinné (§ 64 SŘS, § 96 odst. 5 OSŘ).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2xxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx předtištěném formuláři, které je vlastnoručně podepsáno a nevzbuzuje žádnou pochybnost o tom, že obsahuje projev vůle žalobce, je tedy zpětvzetí účixxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx 2010, č. j. 1 As 66/2010-84
Kasační stížnost lze vzít účinně zpět (§ 37 odst. 4 SŘS) i tehdy, pokud o ní sice již bylo rozhodnuto, ale toto rozhodnutí se doxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xrajský soud řízení o žalobě podle § 47 písm. a) SŘS na základě zpětvzetí žaloby, které není podepsáno žalobcem ani jeho zástupcem, postupuje v rozporu se xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x. j. 3 Azs 38/2004-49, publ. pod č. 606/2005 Sb. NSS
Vezme-li žalobce žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zpět, nemůže obstát jeho stížní námitkx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2004, č. j. 7 Azs 35/2004-72, publ. pod č. 763/2006 Sb. NSS
I ve správním soudnictví platí, xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxx ve spojení s § 64 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 1 As 13/2012-12
Výzva k opravě, resp. k odstranění vad podáxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxxx. 3 písm. b) SŘS nepřípustná.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2005, č. j. 6 Ads 13/2004-20, publ. pod č. 616/2005 Sb. NSS
Nedxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011-41
xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxé v rámci správního soudnictví. V případě nejasného podání je proto na místě v souladu s § 37 odst. 5 SŘS vyzvat navrhovatele k opravě či odstranění vad. Texxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxdu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. 9 As 30/2008-69
Odstranění vad podání na základě usnesení vydaného podle x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxuze tomuto zástupci (§ 42 odst. 2 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2008, č. j. 8 Ans 4/2008-167
Výzva k opravě nebo odstxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xá být konkrétní formulace příslušné části podání. Z ničeho nevyplývá, že by soud, pokud po řádné výzvě nedojde k odstranění vad podání, byl povinen činix xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx. NSS
Odstraňuje-li soud vady žaloby, potom musí žalobce vždy k odstranění těchto vad vyzvat, stanovit mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu a poučxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxi na individuální charakteristice žalobce, vůči němuž směřuje.6 Ustanovení § 41a odst. 3 OSŘ je po novelizaci provedené zákonem č. 59/2005 Sb. přečíslxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxnutí správního orgánu II. stupně, nejedná se o neodstranitelnou vadu, jež by měla vést k odmítnutí návrhu (§ 37 odst. 5 SŘS). V řízení o žalobě proti rozhoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxí jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce; zvláštní usnesení o tom soud nevydává (§ 53 xxxxx x xxx
x xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxliže účastník řízení doplní své podání sice po lhůtě stanovené soudem k tomuto doplnění, avšak ještě předtím, než soud ve věci rozhodl, nejsou bez dalšíxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxost, že nedostatek nebyl odstraněn včas.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. III. ÚS 236/99, publ. pod č. 5/2000 Sb. n. u. ÚS
Smyxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx úkon, byl tímto účel soudcovské lhůty naplněn a uvažovat o jejím dalším plynutí nemá rozumný smysl (závěr opačný platí ale pro případ, že by soud, aniž by xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 34/2003-42, publ. pod č. 300/2004 Sb. NSS
Délku lhůty k opravě nebo odstranění vad podání podlx x xx xxxxx x xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xí podatel mohl vady podání odstranit nebo opravit. Námitka podatele, že tato lhůta nesmí být kratší než dvouměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxx2004-65
Poskytnutím patnáctidenní lhůty k odstranění vad podání (§ 37 odst. 5 SŘS) nebylo porušeno právo žalobce na soudní a jinou ochranu (čl. 36 Lisxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxní organizace a aby žalobce uvedl, z jakých konkrétních důvodů namítá nezákonnost rozhodnutí správního orgánu. Je pak věcí žalobce, že nevyužil svého xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx2, č. j. 4 Ads 7/2012-63
Výzva k odstranění vad žaloby podle § 37 odst. 5 SŘS nesmí předcházet rozhodnutí soudu o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxupce, neběží podle § 35 odst. 7 7 SŘS po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Sxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx x xxdě případů ustanovení zástupce zcela bezúčelné a formální. Tytéž důvody se však vztahují i k běhu lhůty, kterou soud stanovil navrhovateli k odstraněnx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx odst. 5 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 4 Ads 37/2004-42, publ. pod č. 1138/2007 Sb. NSS
V řízení o žalobách xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxe § 71 odst. 1 písm. a) až f) SŘS. Neobsahuje-li žaloba tyto náležitosti a žalobce na výzvu soudu k odstranění vad podání a po poučení o následcích, jestližx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxčovat, soud žalobu odmítne (§ 37 odst. 5 SŘS).
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxní přes výzvu soudu svou žalobu nedoplnil, je povinen posoudit, zda i přes tento nedostatek není možno v řízení pokračovat (§ 37 odst. 5 SŘS). Takový postxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx. 36 odst. 1 a 2 Listiny), ale i práv sociálních (čl. 30 Listiny) a kde je realizace práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny) výrazně ztížena z důvodu zpxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxl. pod č. 412/2004 Sb. NSS
Odmítnout podání podle § 37 odst. 5 SŘS není možné, pokud výzva k odstranění vad podání nebyla žalobci řádně doručena.
Poxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxní objektivně možné, že by žalobce žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby doplnil, neexistuje zákonná povinnost soudu vyzývat žalobce k odstranění těcxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxx
xxxxe rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 31/2009-74
Uvede-li žalobce v blanketní žalobě, že ji doplní k určitému datu předxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx. Zbývají-li v takovém případě do konce lhůty k podání žaloby čtyři dny, z toho dva dny pracovního klidu, a žalobce lze kontaktovat pouze prostřednictvíx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2006, č. j. 5 Azs 311/2005-44
Seznámil-li se soud s obsahem žaloby zjevně v době běhu lhůty, ve které lzx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxnil, a naopak celým svým postupem zřetelně dával najevo vůli zabývat se věcí meritorně, ačkoliv měl dostatek času pro odstranění vad podání, nepostupoxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003-40, publ. pod č. 113/2004 Sb. NSS
V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím sprxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) SŘS]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxadech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 SŘS, neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovaxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009.BRUS, M.
Judikatura
xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx opatření. Právní rozhledy, 2010, č. 11, s. 402-407.
Související ustanovení:
§ 2, § 31, § 34, § 36, § 37, § 46, § 47, § 53 až 56, § 73, § 74, § 104, § 107, § 1xxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xx xx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxlatků, zákon o vyšších soudních úřednících, zákon o soudech a soudcích
Komentář:
Předmětem soudní ochrany ve správním soudnictví jsou veřejnx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxhodujících v oblasti veřejné správy. Zásah do veřejných subjektivních práv může dosahovat různé intenzity a v určitých případech může pro dotčenou fyxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxavit poměry účastníků řízení, resp. dalších dotčených osob. Právě k řešení takových situací slouží institut předběžného opatření, který lze využít vx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xrvání soudního řízení odložit účinky napadeného rozhodnutí, tudíž je využitelný jen v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, případně v řxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxzdíl od odkladného účinku, který jen odsouvá účinky napadeného rozhodnutí, předběžné opatření může ukládat povinnosti účastníkům řízení i třetím osxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx
Původní úprava předběžného opatření počítala s tím, že návrh na přiznání předběžného opatření není přípustný, pokud lze návrhu na zahájení řízení (xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx hrozícím zásahům do práv účastníků řízení nelze předejít přiznáním odkladného účinku, proto bylo uvedené pravidlo vypuštěno.
K odst. 1:
Předxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xpatření může být vydáno jen v průběhu soudního řízení, nikoliv před jeho zahájením nebo po jeho skončení. V tomto ohledu se právní úprava předběžného opxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx odst. 1 OSŘ). Ve správním soudnictví platí, že nebyl-li nejpozději společně s návrhem na vydání předběžného opatření podán návrh na zahájení řízení ve xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxě, kdy vlastní návrh na zahájení řízení nemůže být věcně projednán (§ 46 a § 47 SŘS).
Druhou podmínkou je podání návrhu na vydání předběžného opatření. xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxběžné opatření z úřední povinnosti (ex off o). Návrh na vydání předběžného opatření musí splňovat podmínky § 37 odst. 3 SŘS a dále v něm musí navrhovatel pxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxení se domáhá. Navrhovateli tudíž svědčí povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu vážné újmy. Soud nemůže jít nad rámec návrhu, proto jedině navrhovatel přexxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxovat.
Třetím předpokladem pro vydání předběžného opatření je potřeba zatímně upravit poměry účastníků řízení odůvodněná hrozbou vážné újmy. Ačkoxxx xx xxx xxx xxxxxx xx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxrožen; i v tom může spočívat potenciální vážná újma.
Pojem „vážná újma“ je neurčitým právním pojmem a není možno jednoznačně stanovit, co bude vždy váxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxtolik závažné a způsobilé narušit jeho zájmy, že po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby takový zásah snášel. Vážnou újmou budou zejména xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxh jeho soukromých i veřejných subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených (srov. usnesení Nejvyššího správního soudx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxání předběžného opatření navrhováno. Jinými slovy, předběžné opatření musí mít původ v předmětu soudního řízení, v němž je navrhováno (v řízení týkajxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxhu na vydání předběžného opatření, které má spočívat v právem reprobovaném jednání (např. v postupu správního orgánu, který zákon neumožňuje).
Podxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxže domáhat kterýkoliv z účastníků již zahájeného soudního řízení. Při rozhodování o předběžném opatření není soud personálně omezen na okruh účastníxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxd správním orgánem. Předběžné opatření však nesmí sloužit jen k úpravě poměrů třetích osob, vždy musí mít přímou vazbu na poměry některého z účastníků řxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxhovatel osvobozen od soudních poplatků (§ 11 zákona o soudních poplatcích, § 1 vyhlášky č. 72/1993 Sb., o osvobození na úseku soudních poplatků, § 36 odsxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxdních poplatcích). Poplatková povinnost vzniká podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvisxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtření osvobozen od soudních poplatků - obsahovat též výrok o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podá-li účastník řízení následně žádost o oxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx zaplatit soudní poplatek (při částečném osvobození dále uloží poplatkovou povinnost v nižší částce).
Předběžné opatření mohou ve správním soudnixxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxi žalobce proti rozhodnutí krajského soudu ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, nevyhověl-li xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxto usnesení bylo vykonatelné. Při formulaci výroku vychází soud z návrhu, přičemž nesmí překročit jeho rámec ani měnit jeho smysl. Nesplní-li povinný xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006-37, publ. pod č. 910/2006 Sb. NSS).
K odst. 2:
Právo účastníků řízení vyjádřit se k návrhu, vxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxdření k návrhu nemusí vyžádat vždy. Tato úprava koresponduje se smyslem předběžného opatření, které má odvrátit xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxní zhoršení újmy, soud není povinen vyčkávat na vyjádření ostatních účastníků řízení k návrhu, resp. jim návrh k vyjádření zaslat.
Vyžaduje-li soud xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxečného odkladu a nejpozději do třiceti dnů od jeho podání. Nezbytnost rychlého rozhodnutí o návrhu zpravidla neumožňuje zasílat obdržené vyjádření nxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxým má navrhované předběžné opatření směřovat. Soud však není povinen domýšlet veškeré potenciální dopady předběžného opatření, proto lze účastníkůx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhází především z tvrzení navrhovatele a z obsahu spisu, přičemž v případě pochyb o pravdivosti skutkových tvrzení bude zpravidla vhodné vyžádat si vyjxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxlady či informace a aby případně i provedl důkazy. Rozhodování o vydání předběžného opatření je rozhodováním pod intenzívním časovým tlakem, neboť ocxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxo týdnů. S ohledem na to nebude zpravidla možno skutečnosti, které soud vezme za rozhodné pro posouzení věci, postavit najisto, nýbrž bude nutno v řadě oxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxi o věci, které soud bude mít k dispozici.
Při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření je soud limitován lhůtou. Rozhodnutí musí vydat bez xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx1 Sb. ve snaze posílit právní ochranu účastníků řízení. Předchozí úprava totiž pouze řadila rozhodování o návrzích na předběžná opatření mezi přednosxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxení předběžného opatření přicházela se zpožděním. Zavedení lhůty pro rozhodnutí současně zdůraznilo význam institutu předběžného opatření a potřexxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxm na naléhavost předběžných opatření spíše výjimečné. Existenci takového nebezpečí by měl případně uplatňovat navrhovatel předběžného opatření ve xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxí dalších účastníků řízení.
V případě neúplného návrhu musí soud bezodkladně činit úkony k odstranění vad nebo doplnění podání podle § 37 odst. 5 SŘS. xxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxí a umožňovalo návrh, jemuž chybí některá náležitost nebo který je nesrozumitelný či neurčitý, rovnou odmítnout (srov. § 75a OSŘ). Soudům rozhodujícíx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxaženo účelu předběžného opatření a byla zachována lhůta pro rozhodnutí.
Rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření má formu usnesení (§ 53 oxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxěžné opatření celý senát; u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS rozhoduje o tomto návrhu samosoudce. Zákon o vyšších soudních úřednícíxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxt. 5 zákona o soudech a soudcích].
Výslovné stanovení povinnosti soudu odůvodnit usnesení, jímž rozhodne o návrhu na předběžné opatření, vychází z vxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx být v zájmu předcházení libovůle při rozhodování náležitě odůvodněn. Na usnesení, jimiž soud rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření, se protx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxd kromě stručného popisu předmětu řízení přezkoumatelně vyloží, jaké úvahy jej přivedly k závěru o vydání předběžného opatření nebo o zamítnutí návrhxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxěžného opatření podal nový, lépe podložený návrh, nebo aby jiný účastník soudního řízení uplatnil nová tvrzení zpochybňující důvody pro vydání předbxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xísemné vyhotovení usnesení o návrhu na vydání předběžného opatření se doručuje účastníkům řízení, resp. jejich zástupcům (§ 55 odst. 3 SŘS). Usneseníx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxstavení (§ 34 odst. 3 SŘS).
K odst. 4:
Rozhodování o předběžném opatření závisí na aktuálních poměrech účastníků řízení, které se v průběhu řízexx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx k tomu, aby rozhodnutí o předběžném opatření i bez návrhu změnil nebo zrušil. SŘS poměrně důsledně rozlišuje mezi rozhodnutími o návrhu na předběžné opxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxšení nebo změně se týká pouze druhé skupiny rozhodnutí. Soud z povahy věci není oprávněn k tomu, aby při změně poměrů bez návrhu změnil usnesení, jímž přexxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxení rozhodnutí o předběžném opatření rozhodují soudy vždy usnesením (§ 53 odst. 2 SŘS), a to v senátech (nikoliv pouze předsedou senátu); u krajského soxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxnesení vydal vyšší soudní úředník nebo asistent soudce (§ 11 zákona o vyšších soudních úřednících, x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxto zaniká nejpozději v den vykonatelnosti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo řízení skončeno. Podle § 54 odst. 7 SŘS je rozsudek vykonatelný uplynutím sxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xe řízení končí (srov. § 55 odst. 5 SŘS). Předběžné opatření pochopitelně může zaniknout i dříve např. uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, nebo právní xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxhodnutí ve věci samé mohlo mít reálné účinky na právní poměry účastníků tím, že se dočasně zabrání intenzívním zásahům do jejich právní sféry. Z toho souxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxtná kasační stížnost, ani obnova řízení (§ 114 SŘS).
Judikatura:
Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2012, č. j. 15 A 1/2xxxxx
x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx správním soudnictví je tak oproti občanskému soudnímu řízení omezena možnost podání návrhu na vydání předběžného opatření pouze na případy, kdy již bxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxhájení řízení ve věci, je nutno takový návrh na vydání předběžného opatření považovat za nepřípustný ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) SŘS.
Podle usnesxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxého opatření podle § 38 odst. 1 SŘS, protože účelem předběžného opatření je odvrátit hrozící vážnou újmu vyplývající z předmětu řízení, kterým se však sxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx6 Sb. NSS
Ustanovení § 120 SŘS ani jiné ustanovení tohoto zákona obecně nevylučuje, aby předběžné opatření vydal i Nejvyšší správní soud v řízení o kasxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xěci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, nevyhověl-li krajský soud žalobě.Vážnou újmou je nutno zejmxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxx x xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu - představuje natolik zásadní narušení této jeho sfxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xavrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxžnou újmou ve smyslu § 38 odst. 1 SŘS nemůže být skutečnost, že ještě před vydáním meritorního rozhodnutí v řízení o ochraně před nezákonným zásahem dle § xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2012, č. j. 3 As 97/2012-12
V řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu, jímx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx opatření (§ 7 odst. 1 a § 38 odst. 1 SŘS).
Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxpetenčních sporů, nemá pravomoc k tomu, aby předběžným opatřením (§ 38 SŘS) zasáhl do hmotněprávních poměrů účastníků kompetenčního sporu. Návrh na vxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xns 2/2003-35, publ. pod č. 762/2006 Sb. NSS
Rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvánxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx.
Spojení a vyloučení věcí
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxní. Praha: C. H. Beck, 2006.DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: Woxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxx x xxx x xxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxí se zahajuje výlučně na návrh fyzické nebo právnické osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných subjektivních práv. Obsah návrhu je plně v dispozixx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxodnutí napadne jednou žalobou. Stejně tak může více účastníků správního řízení podat společnou žalobu proti výslednému správnímu rozhodnutí, nebo nxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx umožňuje soudu, aby zmíněnou volnou dispozici žalobce (nebo žalobců) korigoval a při splnění stanovených podmínek věci spojil nebo naopak vyloučil. xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xamostatnému projednání závisí na úvaze předsedy senátu (popřípadě specializovaného samosoudce) a jedná se o
fakultativní
, nikoliv
obligatorní
roxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xovinnost soudu rozhodnout samostatným usnesením o tom, že neshledal důvod pro spojení nebo vyloučení věcí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxtím správních orgánů, není pochopitelně vyloučena jeho aplikace také v dalších řízeních vedených podle soudního řádu správního. Ústavní soud v nálezx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxjí alespoň zčásti téhož výroku rozhodnutí.
O spojení nebo vyloučení věcí rozhoduje usnesením předseda senátu, u krajského soudu ve věcech uvedenýcx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxch soudních úřednících, § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích).
Jedná se o usnesení, kterým se pouze upravuje vedení řízení a proti kterému není příxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xůvodem pro zrušení rozhodnutí o věci samé, zasáhne-li soud nevhodným spojením nebo rozdělením věcí do práv účastníků řízení.
Usnesení o spojení nebx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxré soud k takovému rozhodnutí vedly, však přispěje k lepší transparentnosti a předvídatelnosti postupu soudu. Účastníci řízení by měli být informováxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx nákladů); je proto třeba usnesení o spojení nebo vyloučení věcí, které nebylo vyhlášeno při jednání, účastníkům řízení doručit (srov. § 55 odst. 3 SŘS - xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxrá spolu skutkově souvisejí. Zda soud takové žaloby spojí, bude vždy záviset na konkrétních okolnostech. Spojení věcí je projevem procesní ekonomie, xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxhž některá nemůže být věcně projednána, protože nejsou splněny podmínky řízení (např. jde o žalobu opožděnou). V takové situaci by spojení věcí nepřinxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx ve vztahu ke každému žalobou napadenému rozhodnutí a ve vztahu ke každému žalobci. Samostatně se řeší rovněž zpoplatnění řízení soudním poplatkem (srxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx).
Ke spojení se rovněž nehodí věci, které se sice týkají týchž účastníků řízení a skutkově spolu souvisejí, nicméně přezkoumání zákonnosti rozhodnxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx 2009, č. j. 7 Afs 66/2008-80). Příkladem může být řízení o žalobě proti rozhodnutí o uložení určité povinnosti a řízení o žalobě proti rozhodnutí o uložexx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxé projednání žalob, nikoliv až společné rozhodnutí o žalobách. O spojení věcí by měl soud v zájmu procesní ekonomie rozhodnout neprodleně poté, kdy shlxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx nejstarší z nich, aby nedocházelo k umělému omlazování neskončených řízení.
Při splnění zákonných podmínek mohou být spojeny i věci, které byly podxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx přidělena; po právní moci rozhodnutí již vede řízení jen senát nebo samosoudce, kterému náleží nejstarší ze spojených věcí.
Spojení věcí má zásadní xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxslovil, že při výpočtu náhrady nákladů řízení ve spojených věcech je nutno použít § 12 odst. 3 advokátního tarifu na všechny úkony právní služby učiněné xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx možné jen ze dvou důvodů: pokud společné řízení není možné nebo pokud není vhodné. Nemožnost společného projednání nastane např. tehdy, nemůže-li soux xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxodnost společného projednání může spočívat např. v tom, že posouzení zákonnosti jednoho rozhodnutí napadeného společnou žalobou teprve vytváří přexxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx režim (například žaloba proti rozhodnutí a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu).
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxi více rozhodnutím projednat při jednom. Institut vyloučení věci by totiž rozhodně neměl sloužit k umělému navyšování počtu řízení před soudem.
Jxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xx xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxadicí, doktrínou i ústavním principem ochrany svobody v rozsudcích
č. j.
1 Afs 127/2005-105 a 2 As 53/2004-76 akcentoval důležitost zásady dispozičnx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxentu ochrany svobody a autonomie vůle upozornil v této souvislosti i na racionalitu takového postupu, na princip procesní ekonomie. S takto vyloženým xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x petitu návrhu odpovídá rovněž účelu právních institutů spojení, resp. vyloučení věci (§ 39 SŘS). Je-li tedy na straně jedné chráněna autonomie vůle naxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxci dle § 39 odst. 2 SŘS, dle něhož směřuje-li jedna žaloba proti více rozhodnutím, může předseda senátu usnesením každé takové rozhodnutí vyloučit k samxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxké anebo obdobné a týkají-li se tyto věci týchž účastníků.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 57/10, publ. pod č. 2/2011 Sbx xx xx xx
xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxé rozhodnutí však nemůže být učiněno současně s rozhodnutím ve věci samé, a to zejména tehdy, kdy účastníci spojených řízení, aniž by se o tom mohli za běhx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 Afs 15/2008-100
Nevhodnost spojení různých žalob podle § 39 odst. 1 SŘS ještě bez dalšího neznamená, že v daném přípaxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonnost.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, č. j. 5 Afs 69/2007-64, xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxsuzuje ve vztahu ke každému z takto napadených rozhodnutí samostatně, bez ohledu na to, zda jsou žalobou napadená rozhodnutí soudem přezkoumávána spoxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxvě souvisejí nebo se týkají týchž účastníků. Ke spojení se však nehodí věci, kde přezkoumání zákonnosti rozhodnutí v jedné věci vytváří teprve předpokxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2007, č. j. 1 Afs 49/2006-83
Jsou-li splněny zákonné podmínky § 39 odst. 1 SŘS pro spojení věcí ke společnxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 1 Afs 96/2009-87, publ. pod č. 2149/2010 Sb. NSS
Pro aplikaci § 12 odst. 3 advokátní tarifu není rozhxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxné ustanovení na všechny úkony právní služby učiněné od zahájení řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2008, č. j. 1 As 21/xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xícero žádostí o licenci (§ 18 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání), musí soud posuzovat jako celek bez ohledu na počet žadatelů, kxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxí (§ 39 odst. 1 SŘS) a shledá-li důvodnost některé ze žalob, zruší napadené rozhodnutí ve všech jeho výrocích.
Podle rozsudku Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxce podal jedinou žalobu proti takovým rozhodnutím, jejichž projednání ve společném řízení není možné nebo vhodné. Nejde-li o takovou žalobu, je povinxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxx zásadu (na níž je správní soudnictví vybudováno), subjektivní veřejné právo jedince na respektování autonomie jeho vůle a princip procesní ekonomiex
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxačit též umělé navyšování počtu řízení rozdělováním řízení ve věcech, kde je
meritorní
přezkum již na první pohled vyloučen, anebo kde je takové rozděxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtních řízení.
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xoplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006.DAVxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxvisející ustanovení:
§ 7, § 8, § 31, § 34, § 37, § 38, § 42, § 46, § 49, § 51, § 53, § 54, § 62, § 72 až 74, § 80, § 84, § 88 až 93, § 101b, § 101d, § 104, § 106, § 109, § 114, x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxů, zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbách do zastupitelstev krajů, zákon o volbách do Parlamentu České republiky, zákon o volbách do Evxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x soudech a soudcích, zákon o vyšších soudních úřednících, zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxn určitý procesní úkon nebo splněna nějaká povinnost. Smysl lhůt spočívá v tom, aby byla zajištěna rychlost a plynulost soudního řízení a zachována práxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxudcovské lhůty určuje soud v závislosti na subjektu a povaze úkonu, který má být v dané lhůtě proveden.
Při stanovení délky lhůt by měl soud (a v ideálníx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxech, není vhodné používat dny (přednost by mělo dostat vyjádření „dva týdny“ namísto „14 dnů“). Totéž platí pro měsíce (rozhodně nežádoucí je lhůta trvxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxudnictví je lhůta k podání návrhu (žaloby, kasační stížnosti, apod.); jedná se o lhůty zákonné, které jsou upraveny u jednotlivých typů řízení (srov. § xxx x xxx x xxx x xxxxx x xxx x x xxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxká referenda, atd.). Zvláštní právní předpisy stanovují zpravidla kratší lhůty pro podání návrhu s ohledem na specifi ka právní oblasti, kterou upravxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxylu). Není-li návrh podán ve stanovené lhůtě, soud jej odmítne podle § 46 odst. 1 písm. b) SŘS z důvodu opožděnosti nebo v některých případech i z důvodu přxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxtky podjatosti soudce v délce jednoho týdne od okamžiku, kdy se účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení o podjatosti dozví (§ 8 odst. 5 SŘS). Nedoxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xtanovené formě (§ 37 odst. 2 SŘS), lhůtu vyslovení nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání (§ 51 odst. 1 SŘS), lhůtu, ve které musí žalovaný předložit správxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx x xxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx povinnosti soudu. Zejména jde o lhůty pro vydání rozhodnutí (o návrhu na předběžné opatření - § 38 odst. 3 SŘS, o návrhu na přiznání odkladného účinku - § 7x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x xx x xx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxí obecné povahy nebo jeho části - § 101d odst. 2 SŘS, v některých věcech mezinárodní ochrany podle § 32 odst. 4 zákona o azylu, apod.) a lhůty pro vyhotovení xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xlespoň deset dnů, nejde-li o řízení, ve kterém musí soud rozhodnout ve lhůtě počítané na dny - srov. § 49 odst. 1 SŘS).
Soudcovské lhůty určuje soud k zapxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx odst. 1 SŘS), k prohlášení o uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení (§ 34 odst. 2 SŘS), v souvislosti s postupem účastníků při uspokojení navrhovatelx xxxxx x xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxšího správního soudu určit krajskému soudu nebo jinému senátu Nejvyššího správního soudu lhůtu k provedení procesního úkonu (včetně vydání rozhodnuxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxje pravidla, podle kterých se zjišťuje počátek a konec všech výše zmíněných lhůt. Současně se podle něj posuzuje zachování lhůty a rozhoduje o prominutx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xyjádření délky lhůty přitom hraje klíčovou roli při určení posledního dne lhůty a může mít pro účastníka řízení poměrně fatální následky (lhůta jednohx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxy nezaměňovat a neopomíjet skutečnost, že některé lhůty jsou stanoveny v jiných právních předpisech a někdy bezdůvodně odlišně (např. lhůta 60 dnů k poxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxk lhůty určuje nějaká právní skutečnost. Ve vztahu k xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxčátek lhůty odvozen od oznámení nebo doručení nějakého rozhodnutí, výzvy nebo přípisu, na které má tato osoba reagovat, případně od právní moci určitéxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxx xx x x xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xočátek z okamžiku doručení podání účastníka řízení soudu (u lhůt pro vydání rozhodnutí) nebo z jiného úkonu soudu (pro počátek lhůty k vyhotovení rozhoxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx. Lhůta počíná běžet až dnem následujícím. Výjimku tvoří lhůty určené podle hodin, kde je samozřejmě nezbytné - vzhledem ke krátkosti lhůty a urgentnosxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxx xxxxx xxxxx xávisí na tom, zda je její délka vyjádřena v hodinách, dnech, týdnech, měsících, nebo letech. Pro určení konce lhůty počítané v hodinách není třeba žádné xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
Lhůta určená podle týdnů skončí uplynutím dne, který má stejné postavení v týdnu a nese stejný název jako den, jenž určil počátek lhůty. Pokud byla výzvx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx připadá konec lhůty na den, který má stejné číselné označení jako den, který určil počátek lhůty. Pokud bylo rozhodnutí doručeno 25. den v měsíci, měsíčxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx nastat situace, kdy v posledním měsíci lhůty není den, který by se číselným označením shodoval se dnem, jenž určil počátek lhůty; v takovém případě končx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxy určené podle roků; pokud počátek lhůty určil den 29. února, uplyne jednoletá lhůta dnem 28. února následujícího roku.
K odst. 3:
Komentované uxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxcence, tudíž v takový den je značně omezena možnost činit procesní úkony, pro které byla stanovena lhůta. Z tohoto důvodu se poslední den lhůty posouvá vxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxun konce lhůty na nejbližší pracovní den popíral smysl takto stanovené lhůty.
Svátky rozlišujeme na státní a ostatní; jejich přesný výčet je uveden v x x x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
K odst. 4:
Podání účastníků řízení, osob zúčastněných xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxmi, u nichž na rozdíl od lhůt hmotněprávních postačí, pokud účastník řízení v poslední den lhůty podání soudu zašle prostřednictvím držitele poštovní xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx-li úkon osoba ve výkonu trestu odnětí svobody.
Držitelem poštovní licence je podle § 21 odst. 2 zákona o poštovních službách provozovatel [tj. osoba xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxt základní služby obsažené v jeho poštovní licenci. Poštovní službou se přitom rozumí činnost prováděná podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovenxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci (§ 1 odst. 2 zákona o poštovních službách). Obsah poštovní licence defi nuje § 21 odst. 1 téhož zákona xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxsti licence.
Zvláštní režim je stanoven pro případ podání návrhu prostřednictvím systému datových schránek. Datovou zprávu nestačí pouze odeslat xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxl. pod č. 2131/2010 Sb. NSS, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „podání prostřednictvím datové schránky vůči orgánu veřejné moci (§ 18 zákona o elxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx soudním řádem správním, výzvou nebo rozhodnutím soudu je zachována, bylo-li podání učiněné vůči soudu prostřednictvím datové schránky nejpozději pxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxě. Komentované ustanovení totiž umožňuje, aby SŘS stanovil v určitých případech odlišnou úpravu. Samotný SŘS této možnosti nevyužil, odlišnou úpravx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxní návrhů k soudu jako hmotněprávní, neboť stanoví, že lhůta určená podle dnů je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x 67 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, § 61 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, § 73 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republikyx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxtor. Pokud zákon určuje konkrétní soud, u kterého má být návrh podán (např. § 106 odst. 4 SŘS), a navrhovatel jej přesto zašle jinému soudu, návrh bude možxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xprávního soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007-55, publ. pod č. 1790/2009 Sb. NSS).
S pravidly pro zachování lhůty velmi úzce souvisí otázka věcxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxzhodnout. Je-li však podáno u jiného soudu, existují určité xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxba proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení, pokud žalobce tuto žxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxný soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení podle § 104b odst. 1 OSŘ. Zachování lhůty při podání návrhu u nesprávného soudu umožňuje xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx x x x xxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxslovně určuje místo pro podání konkrétního návrhu; SŘS tak činí pouze v případě kasační stížnosti. Podle § 106 odst. 4 SŘS se kasační stížnost podává u Nexxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xhůtě podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.
Nejvyšší správní soud musel nalézt pravidlo pro zachování lhůty také pro případy nesprávného xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxx-59, Nejvyšší správní soud poukázal na to, že občanský soudní řád stanoví pro podání dovolání lhůtu dvou měsíců, která se při vadném poučení soudu prodlxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx Nejvyššího správního soudu proto platí, že v důsledku vadného poučení se za včasnou považuje kasační stížnost, která je podána ve lhůtě čtyř týdnů od doxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxboť lhůta pro podání odvolání i dovolání v případech chybného poučení o nepřípustnosti opravného prostředku nebo při chybějící lhůtě k jeho podání činx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxtovaného rozsudku (lhůta čtyři týdny) nebo z algoritmu v něm použitého (lhůta tři týdny, neboť v případě dovolání se lhůta prodlužuje 1,5 násobně), nebx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxného prodloužení lhůty je předejít možnému odepření přístupu k soudu vyvolanému nesprávným nebo chybějícím poučením. Pokud tedy nesprávně poučený úxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxku, nemůže se na jeho další kasační stížnost proti témuž rozhodnutí nahlížet jako na včasnou, neboť takový účastník se již nesprávného nebo chybějícíhx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx sféry subjektu, který lhůtu nedodržel. Zákon proto počítá s možností zmeškání lhůty v určitých případech prominout, zároveň však výslovně určuje, kdx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxluvitelných důvodů prominuto i zmeškání lhůty zákonné.
Z důvodu právní jistoty nelze prominout zmeškání lhůty k vyjádření, zda byl navrhovatel posxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxní obecné povahy nebo jeho části (§ 101b odst. 1 SŘS), zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 SŘS) a zmeškání lhůty k podání návrhu na obxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx zakazuje prominutí zmeškání lhůty a prodlužování lhůt (srov. § 97a odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, § 67 odst. 4 zákona o volbách dx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xolbě prezidenta republiky, § 53 odst. 2 zákona o místním referendu a § 53 odst. 2 zákona o krajském referendu).
O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje v sxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx, který lhůtu zmeškal. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudce k vydání takového rozhodnutí je diskutabilní (§ 11 zákona o vyšších soudxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxní lhůty. Žádosti lze vyhovět pouze v případě, jsou-li dány vážné a současně omluvitelné důvody. Další podmínkou je včasnost žádosti - musí být podána vx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxy se rozhoduje usnesením (§ 53 odst. 2 SŘS), proti kterému není přípustný žádný opravný prostředek [§ 104 odst. 3 písm. b) a § 114 SŘS].
Zmeškání lhůty nexxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx dále upravuje možnost prodloužit soudcovskou lhůtu. Tato možnost se netýká lhůt stanovených zákonem; případné oprávnění k prodloužení zákonných lhxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxst stěžovatele podanou před jejím uplynutím, z vážných důvodů a nejvýše o jeden měsíc). O prodloužení lhůty rozhoduje předseda senátu (samosoudce) usxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx x x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxdce k vydání takového rozhodnutí je diskutabilní (§ 11 zákona o vyšších soudních úřednících, § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích).
Z obdobného užxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxstovat i další podmínky pro prodloužení lhůty - např. lhůtu k zaplacení soudního poplatku lze prodloužit pouze za předpokladu, že řízení, v rámci něhož xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
Pravidla pro počítání a běh lhůt, stanovená v odstavcích 1 až 4, se subsidiárně používají také v případech, kdy je lhůta pro podání návrhu k soudu rozhoxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxapř. zákon o azylu).
Naopak jednotlivé právní předpisy upravující volby a místní i krajské
referendum
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx bez možnosti jejich prodloužení nebo prominutí zmeškání lhůty (srov. § 97a zákona o volbách do Parlamentu České republiky, § 67 zákona o volbách do Evroxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx, § 53 zákona o místním referendu a § 53 zákona o krajském referendu).
Judikatura:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x x6 odst. 2 SŘS, o tom, že má podat žalobu u obecného soudu v civilním řízení soudním, a žalobu podal opět u soudu správního, nelze lhůtu pro podání žaloby posxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xe lhůta pro podání žaloby počítá ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 5 xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxotovení rozsudku krajského soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončí dnem, jenž se svým oznxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx, opět pátek druhého týdne, je-li pracovním dnem.
Podle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2013, č. j. 22 A 122/2013-8
Na lhůtu pro poxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxončí-li takto určená lhůta v sobotu, neděli nebo svátek, neprodlužuje se do nejbližšího pracovního dne (§ 40 odst. 3 SŘS).
Podle nálezu Ústavního sxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xx xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx opravných prostředků, která regulují právo na přístup k soudu garantované čl. 36 Listiny, je třeba vykládat tak, aby případné nedostatky či pochybení xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xdeslání (§ 40 odst. 4 SŘS). Je povinností stěžovatele vyvrátit časový údaj o doručení vyznačený na telefaxovém podání. Ovšem za stavu důkazní nouze, kdx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxet z
presumpce
včasnosti doručení podání.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03
Nepřesné poučení o lhůtě, resp. jxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxví z důvodu opožděnosti. Takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty a porušením práva na spravedlivý proces ve formě degenationis iustitxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxí den lhůty a počítač takové podání přijme i po úřední pracovní době, lze takové podání považovat za včasné.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxna o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) je učiněno okamžikem dodání datové zprávy do schránky orgánu veřejné moci.Lhůta stanxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxději poslední den této lhůty dodáno ve formě datové zprávy do datové schránky soudu (§ 40 odst. 4 SŘS).
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, přxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxuzení zachování lhůty k podání žaloby dle § 72 odst. 3 věta poslední SŘS není vyloučena aplikace § 40 odst. 4 SŘS. Žaloba je tedy podána včas, je-li poslednx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx, publ. pod č. 2328/2011 Sb. NSS
Stanoví-li zákon (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích), že soudní poplatek lze zaplatit dříve, než usnesení o zastxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xpeciálního § 40 odst. 4 SŘS o tom, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty zasláno soudu prostřednictvím držitele poštovní licence. V xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xržiteli poštovní licence předáno včas.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2008, č. j. 4 As 36/2008-59
Pokud občanský soudnx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxní soudu lhůtu k podání dovolání dvojnásobně, pak ve stejném poměru k obecné délce lhůty k podání kasační stížnosti je třeba aplikovat § 240 odst. 3 OSŘ i vx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xasační stížnost, která je podána ve lhůtě 4 týdnů po doručení rozhodnutí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 2 Afs 95xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xasační stížnosti (aniž by stěžovatel využil možnosti požádat včas o její prodloužení ve smyslu třetí věty téhož odstavce o další nejdéle 1 měsíc), lze vxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx x0. 2003, č. j. 5 Azs 8/2003-34
Ustanovení § 40 odst. 5 SŘS nelze v případě opožděného podání kasační stížnosti použít.
Podle rozsudku Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx) a formální (výslovné oznámení) podmínky stanovené v § 34 odst. 1 SŘS se určitý subjekt stává osobou zúčastněnou na řízení. Zmešká-li subjekt domáhajíxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx zúčastněnou na řízení, což soud vysloví usnesením (§ 34 odst. 4 SŘS). Zmeškání této lhůty lze však z vážných omluvitelných důvodů na žádost prominout (§ xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxx x xodání návrhu na soudní ochranu proti provedení registrace kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva obce stanovenou v § 59 odst. 2 zákona o volbácx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxení (§ 23 odst. 4 věta třetí), bez ohledu na to, kdy oprávněný subjekt rozhodnutí o registraci fakticky obdržel.Právní úprava obsažená v § 93 SŘS, upravuxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxS umožňující předsedovi senátu z vážných omluvitelných důvodů na žádost prominout zmeškání lhůty k provedení úkonu.
Podle rozsudku Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx prominout (§40 odst. 5 SŘS), ovšem pouze za předpokladu, že řízení, v rámci něhož má být soudní poplatek zaplacen, neskončilo. Žádost o prominutí proto xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xvláštní xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxntář. Praha: C. H. Beck, 2013.
Související ustanovení:
§ 32, § 65
Související předpisy:
zákon o přestupcích, daňový řád, zákon o odpověxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xejde o lhůty stanovené soudem, v nichž by měli účastníci něco vykonat, ani o lhůty, v jejichž rámci by měl soud učinit nějaký procesní úkon. Naopak jde o úpxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx, které má na mysli komentované ustanovení, jsou hmotněprávní povahy. Toto ustanovení se nevztahuje ke všem možným prekluzivním a promlčecím lhůtám, xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxxxektivní (se subjektivně určeným počátkem), tak i objektivní (s objektivně určeným počátkem).
Předmětné ustanovení zavádí institut
stavění lhůty
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxkluzivní nebo promlčecí lhůty, a to při současném zachování její zákonné délky, byť fakticky se může jevit, že došlo k jejímu prodloužení.
Po dobu
řízxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx posléze napadené rozhodnutí správního orgánu, nýbrž teprve zahájením soudního řízení (srov. § 32 SŘS, podle kterého je řízení zahájeno dnem, kdy návrx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxavění běhu lhůt obsažena v § 35 odst. 8 SŘS, podle něhož po dobu od podání návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, dx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxá
ex lege
. Jde o zákonný následek podání návrhu na zahájení řízení (žaloby). Na stavění běhu lhůt nemá vliv, že návrh na zahájení řízení má vady, které jsox xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xhůt není určující, zda jde o řízení před krajským soudem nebo Nejvyšším správním soudem (viz níže). Jsme toho názoru, že stavění lhůt trvá do doby pravomxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxosti, zda řízení lze považovat za ukončené, pokud bylo doručeno pouze žalobci nebo žalovanému. Protože běh předmětných lhůt co do důsledků zavazuje přxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxávnímu orgánu. Takové řešení neshledáváme praktickým; výhodnější je uplatnění institutu právní moci, jehož uplatnění přichází do úvahy i pojmově. Nx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxx xxxxxxxxx
a plynule navazuje na lhůtu, která již uplynula před zahájením soudního řízení. Části lhůty uběhlé před zahájením soudního řízení a po jeho pravomocnxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxt v takovém případě trvá až do pravomocného ukončení (nového/ dalšího) řízení před krajským soudem (srov. JEMELKA, L. a kol. Soudní řád správní. Komentxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxjícího rozhodnutí, se věc vrací zpátky do řízení před krajským soudem, s nímž je spojeno stavění lhůt. V takových případech řízení před soudem nadále běxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxm opravným prostředkem směřujícím vůči již pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (srov. § 102 SŘS), se v řízení před správními soudy komentované usxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxudem prvního stupně běh prekluzivních nebo promlčecích lhůt pokračuje. A to až do okamžiku zahájení řízení o kasační stížnosti (srov. § 32 SŘS); zde se bxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2011, č. j. 8 Afs 29/2011-78, publ. pod č. 2746/2013 Sb. NSS) „§ 41 SŘS dopadá také na řízení o xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxomlčecí lhůty dále běží. Jedině v případě zrušení a vrácení rozhodnutí krajskému soudu pokračuje stavění lhůty i pro další řízení před krajským soudem x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xejí podání je podle § 106 SŘS dva týdny, můžeme učinit závěr, že v průběhu řízení před soudy ve správním soudnictví, za předpokladu, že je posléze podána i xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx dobu je řízení pravomocně ukončeno a dosud není podán návrh na zahájení řízení (kasační stížnost), s nímž komentované ustanovení spojuje stavění běhu xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xx xylo možné, nebo naopak až posledního dne lhůty pro její podání. Stejně tak může ovlivnit, zda kasační stížnost byla podána v době, kdy rozhodnutí krajskxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x x xxxxadě druhého mimořádného opravného prostředku ve správním soudnictví, kterým je obnova řízení. Lhůta xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx soudního řízení běží a nedochází k jejich stavění. V případě podání návrhu na obnovu řízení dochází ke stavění běhu lhůt zahájením řízení o povolení obnxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx x18 odst. 2 SŘS) nebo právní mocí rozhodnutí vydaném v obnoveném řízení (§ 119 SŘS).
Komentované ustanovení nezasahuje do prekluzivní nebo promlčecí xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx lhůty. Vlivem zahájení soudního řízení správního ani nedochází k přetržení lhůt, tedy že by po pravomocném skončení soudního řízení počala běžet nová xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxém řízení velmi často zbývá jen krátký časový úsek, než dojde k prekluzi či promlčení. Takovéto řešení by nicméně popřelo odlišení moci výkonné, jejíž sxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx správná. Nicméně viděno hlediskem praxe, ve zbytku promlčecích či prekluzivních lhůt se jen málokdy podaří celou věc znovu projednat a vydat rozhodnuxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx aby v průběhu řízení před soudy ve správním soudnictví (jak krajským soudem, tak i Nejvyšším správním soudem) došlo k marnému uplynutí některých preklxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx, než řízení zastavit. Významné je to v případě
prekluze
, ke které je třeba přihlížet z úřední povinnosti.
Právní úprava chrání před podáváním účelovxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxušení napadeného rozhodnutí správním soudem a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení mohlo proběhnout nové řízení před správním orgánem. Důlxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxxxxxxx, nebo dojde k jinému způsobu ukončení řízení. Uvedené závěry přitom potvrzuje i důvodová zpráva, podle které „v mnohých případech docházelo k tomu, že xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxových, celních), nicméně se tak stane například jen z důvodů vážných procesních vad předchozího řízení. Současně však je zřejmé, že k deliktu došlo, nexx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx soudem a vrácení spisů správnímu orgánu tu již není časový prostor pro další řízení a vydání nového rozhodnutí. Jinak řečeno, možnost trest uložit nebo xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxí k podávání účelových žalob, přičemž není v moci správních orgánů ovlivnit délku soudního řízení, stanoví osnova, že takové lhůty po dobu řízení před sxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx současně probíhá soudní řízení, s nímž je podle komentovaného ustanovení spojeno stavění běhu lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dnx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxh (srov. § 65 odst. 3 nebo § 78 odst. 2 SŘS). Zákonodárce jejím vymezením současně naznačuje možné třídění jednotlivých druhů správních deliktů a systemxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxxx
xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxt, disciplinární delikt a jiný správní delikt.
Pro řízení ve věcech správních deliktů komentované ustanovení zavádí stavění lhůt podle zvláštních xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx 1 zákona o přestupcích přestupek nelze projednat, jestliže od jeho spáchání uplynul jeden rok.
Judikatura
přitom vyžaduje, aby v této lhůtě byl přestxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xx xdst. 1 zákona o přestupcích rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek lze vykonat jen do pěti let po uplynutí lhůty pro zaplacení pokuty. V případě výkonu xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxt. 3 SŘ) § 148 odst. 5 daňového řádu (srov. dále v textu).
Stejně tak neběží lhůty pro
zánik odpovědnosti práva
ve věcech daní, cel, poplatků, odvodů, záxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxizačních složek státu, rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů nebo Národního fondu. Ve vztahu k „daňovým“ povinnostem byla podle Nejxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x. 2676/2012 Sb. NSS, nebo LICHNOVSKÝ, O., ONDRÝSEK, R. a kol. Daňový řád. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 277; MATYÁŠOVÁ, L., GROSSOVÁ, M. E. xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxx KANIOVÁ, L., LAVICKÝ, P., SCHILLEROVÁ, A., ŠIMEK, K., ŽIŽKOVÁ, M. Daňový řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 880) komentovxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x § 148 odst. 5 daňového řádu. Podle něj lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku, přičemž tato lhůta je lhůtou konečnoxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxnik odpovědnosti za správní delikt, popřípadě pro výkon jeho rozhodnutí a lhůt pro zánik odpovědnosti v uvedených sférách fi nančního práva. Probíhá-xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxě srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, č. j. 1 Afs 30/2011- 57). Teprve novelou provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. bylo do komentxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxejné moci podle § 32 až 34 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ve vztahu k jiným než uvedeným promlčecím lhůtám platí nastíxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxávním soudnictví, který pro nezákonnost zrušuje rozhodnutí správního orgánu, čímž svým rozsudkem vytváří právní titul pro náhradu škody, vyslovuje xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, č. j. 1 Afs 30/2011-57
Z uvedeného rozlišení odlišného charakteru obou zmiňovaných txxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xěci, s níž není spojen běh lhůt pro zánik práva, ale lhůt promlčecích.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Afs 72/201xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxní prekluzivní lhůtě desetileté - Ve vztahu k daňovým povinnostem však byla tato právní úprava komplexně nahrazena k 1. 1. 2011, tj. k účinnosti daňovéhx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem“. Maximální délka prekluzivní lhůty pro stanovenx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xj. ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxx x xxx xxxčasně na běh těchto lhůt aplikaci ustanovení § 41 SŘS vyloučila. Zatímco podle ustanovení § 41 SŘS lhůty pro zánik práva ve věcech daní po dobu řízení před xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxňovém řádu ke stavení objektivní lhůty nedochází. Výše uvedené lze dovodit ze systematiky celého ustanovení § 148, které stavení běhu lhůty upravuje sxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxr je i v souladu se záměrem zákonodárce (
ratio legis
), který v důvodové zprávě k návrhu daňového řádu konstatoval, že je zde stanovena: „maximální desetxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxx1, č. j. 8 Afs 29/2011-78, publ. pod č. 2746/2013 Sb. NSS
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx x xasační stížnosti (§ 41, § 120 SŘS).
Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2012, č. j. 42 A 7/2011-27
Lhůtu pro projednání přexxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxx xo dobu soudního řízení se roční lhůta pro projednání přestupku staví a její běh pokračuje až po pravomocném skončení řízení před soudem. K tomuto stavěnx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxní lhůty nelze stavět či přerušit. Je to i odrazem skutečnosti, že soudní řízení v rámci správního soudnictví není další instancí správního řízení.
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxodním právu soukromém - především v souvislosti s civilním řízením soudním a před rozhodci. Bulletin advokacie, 2006, č. 6, s. 24-32.DRÁPAL, L., BUREŠx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xozhledy, 2009, č. 17, s. 1-12 (mimořádná příloha).SVOBODA, K., SUK, M., ZEMAN, P. Doručování v soudním řízení. Praha: Linde, 2009.
8a) Zákon č. 300/2xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x
xxxxxxející předpisy:
OSŘ, ZMPS, zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zákon o poštovních službách
Komentář:
K odxxx xx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxmenty (jde tedy o komunikaci směrem od soudu, nikoliv k němu). Stanovení dne doručení má význam zejm. u rozhodnutí, neboť od uvedeného dne se zpravidla oxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxx xxxxho závěru nelze subsidiárně užít jiné způsoby doručování, s nimiž počítá § 45 OSŘ. V tomto ohledu je totiž úprava v soudním řádu správním komplexní. Občaxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xení na překážku tomu, aby pro některé specifi cké situace byla upravena odlišná úprava způsobu doručování (vyvěšením na úřední desce - dle § 50l OSŘ či dlx xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxenu datovou schránku a umožňuje-li povaha dokumentu doručení do datové schránky, nelze mu doručovat jiným způsobem; takové doručování by nebylo p