150/2002 Sb.

Soudní řád správní: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxx xxxx
xxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxx
xxxxx
Rigel,
Ph.D.
Doc. JUDr.
Vojtěch
Šimíček,
Ph.D.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
HLxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xx x xx x xx x xx xx xxx x xx xx xxxx x xxx xx xx4
Související předpisy:
zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů, OSŘ
Komentář:
Toto ustanovení vymezuje (pozitivním způxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxo dále v textu, také jsou) předmětem úpravy ze strany jiných právních předpisů.
Naznačenému (pozitivnímu) vymezení rozsahu působnosti SŘS odpovíxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
Obě písmena xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx
x xxxxx xxx
x xxxxx xadě SŘS upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví.
Otázka
pravomoci
je blíže upravena zejména v § x xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx x x x xxxxxx xxxxxxxx x x x x x x xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xístní. Nicméně hovořit o příslušnosti má smysl pouze tam, kde je primárně dána pravomoc.
Ve sféře správního soudnictví, ostatně stejně jako v kterékxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxcí se rozumí vymezení okruhu působnosti moci soudní vůči ostatním orgánům veřejné moci. Teprve pak je na místě rozlišovat věcnou a následně místní přísxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxovení stanoveno, že SŘS upravuje i
některé
otázky organizace soudů a postavení soudců
. Zatímco vymezení pravomoci a příslušnosti, stejně jako vlasxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxidanou hodnotu“, kterou jsou některé otázky organizace soudů a postavení soudců. Proto se SŘS svým obsahem, kdy upravuje i některé organizační otázkxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxobem. Jejich začleněním do SŘS mají být zohledněny zvláštnosti správního soudnictví a soudců v něm působících. Touto formulací je naznačen i vztah k pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxudech a soudcích. SŘS má v tomto ohledu postavení zvláštního právního předpisu (
lex specialis
). Tyto závěry podporuje i znění § 3 odst. 2 SŘS. Podle něj xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx. V poznámce pod čarou k § 9 odst. 2 SŘS, která však ve smyslu judikatury (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98, podle něhož „xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxůckou, která nemůže být závazným pravidlem pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování.“) nemá normativní význam, nalezneme správný a xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxní (zvláštní) právní úpravu některých obecných otázek organizace soudů a postavení soudců na úseku správního soudnictví, v části druhé (§ 11 až 31 SŘS) x xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxí úpravy.
K písm. b):
Obsah úpravy obsažené v tomto ustanovení dává najevo, že SŘS je i
procesním předpisem
, neboť upravuje postup soudů, účastxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx správním soudnictví, zodpovídá SŘS v § 3. Na toto ustanovení navazuje určení pravomoci (§ 4 a násl. SŘS) a příslušnosti soudů (§ 7 a násl. SŘS).
SŘS staxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxpuje na řízení ve správním soudnictví, lze v první řadě odkázat na § 34 SŘS, který upravuje institut osob zúčastněných na řízení; dále takovými osobami mxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxá. Stejně, jako ve vztahu k otázkám organizace soudů a postavení soudců (viz výše) je zvláštním právním předpisem i v otázkách procesních.
Po stránce xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x
xxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxo zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení části prvé a třetí části občanského soudního řádu“. Nejedná se však o kxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxahu), nýbrž je záměrně použito pojmu „přiměřeně“. To je ostatně vzhledem k systematice a rozsahu působnosti SŘS pochopitelné [k tomu podrobněji srovx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xx x xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xásti občanského soudního řádu. Tato subsidiarita aplikace občanského soudního řádu samozřejmě neznamená doslovné převzetí - Znamená použití pouzx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xsou pro řízení před správním soudem nezbytné a odpovídají jeho zvláštnostem (tzn. jsou přiměřeně využitelné).“]. Poměrně specifi cky je pravidlo subxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xbčanském soudním řízení (blíže srov. komentář k § 42 a § 64 SŘS).
Ve správním soudnictví se proto použijí pouze ty části OSŘ, které mají obecnější dosxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxe naznačeného, systematika SŘS je následující:
Část první - Základní ustanovení
Hlava I - Obecná ustanovení (§ 1 až 3)
Hlava II - Pravomoc a příslxxxxxx xxxxx xx x xx xx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x
xx xxx
xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx x x xxxxxxxx xprávní soud (§ 11 až 30)
Hlava II - Krajské soudy (§ 31)
Část třetí - Řízení ve správním soudnictví
Hlava I - Obecná ustanovení o řízení (§ 32 až 64)
Hxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx
xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxů ve správním soudnictví (§ 121 až 124)
Část pátá - Ustanovení přechodná a zmocňovací (§ 125 až 134)
Část šestá - Účinnost (§ 135)
Jednotlivé části a xxxxx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x) komentovaného ustanovení)] jsou upraveny v hlavě II v § 4 až 7 SŘS. Některé otázky organizace soudů [srov. písmeno a) komentovaného ustanovení] jsou oxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx dostala úprava vlastního procesního postupu v něm realizovaného a teprve po něm následuje úprava vztahující se k postavení soudců ve správním soudnicxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxematicky xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx“. Mezi oběma hlavami části třetí je
vztah obecného a zvláštního
. Přednostně je třeba aplikovat úpravu obsaženou v hlavě II. Ta upravuje zcela konkrétnx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx průběh řízení chronologicky. Vedle toho obsahuje také úpravu některých univerzálně použitelných institutů v soudním řízení správním. Pochopitelnxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx nezákonným zásahem nepřichází v úvahu uplatnění institutu osob zúčastněných na řízení [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2008, xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxávního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) a řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. SŘS); řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xlediska systematiky SŘS a jeho vzájemných vnitřních vazeb a souvislostí je vhodné poukázat na § 120 SŘS. Jedná se o společné ustanovení k řízení o opravxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx x x x xxxx x x xxx xx 119 SŘS) stanoveno jinak. Tedy i pro řízení o opravných prostředcích platí hlava I „Obecná ustanovení o řízení“, včetně odkazu na přiměřené použití vybxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxti uplatnit instituty jak z § 32 až 63, tak i (díky § 64 SŘS) části první a třetí OSŘ
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související lixxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
Související ustanovení:
x xx x xx x xxx x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxdle čl. 90 Ústavy jsou soudy povolány k poskytování ochrany právům. Které soudy působí ve správním soudnictví, pročež jsou díky tomu povolány k poskytxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx x x xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxovuje předmět správního soudnictví, resp. jeho účel. Tím je poskytování soudní ochrany dotčeným (veřejným) subjektivním právům. Navazuje na ústavnx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx nebo na čl. 6 odst. 1 EÚLP, který již má poněkud obecnější povahu.
Ve správním soudnictví se neposkytuje ochrana všem subjektivním právům, nýbrž „tolxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx) činnosti správních orgánů v soukromoprávních věcech. Soudní ochrana v těchto případech je realizována v řízení podle části páté OSŘ, pročež je zaměřxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x x x x xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva, a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projedxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxjektivních práv (kupř. nečinností, zásahem či opatřením obecné povahy), potom je k poskytnutí ochrany povolané právě správní soudnictví. V těchto přxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxtup správních orgánů (než rozhodnutí) napadnout žalobou (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 5 As 31/2003-4xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xovahy soukromoprávní“).
Předmět správního soudnictví
je díky vymezení pravomoci soudů působících ve správním soudnictví (srov. komentář k § 4 SŘS) xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxtečňuje způsobem, který je stanoven SŘS a při splnění stanovených podmínek. Vedle toho ovšem soudy působící ve správním soudnictví rozhodují v dalšíxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxého „každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového roxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxi, jakým způsobem soudní ochranu zajistí.
Zákonodárce, i s ohledem na určitou tradici, rozhodl o zavedení tzv. dualismu soudního přezkumu vůči aktixxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxmu, že hranice mezi
ius publicum
a
ius privatum
nebyla a není přesně vymezitelná, zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů zabezpečuje proxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxtom nepředstavuje koncept, který by byl našemu prostředí cizí. Byl zakotven dokonce v čl. 105 odst. 1 Ústavy z roku 1920 (zákon č. 121/1920 Sb.), podle kxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxnutím dotčené po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se nápravy pořadem práva“.
Z pohledu veřejné správy není takřka vůbec určující povaha sxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxíl, zda je předmětem řízení veřejné nebo soukromé subjektivní právo. Teprve až v souvislosti s následným soudním přezkumem a poskytnutím soudní ochraxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxvům poskytne ochranu.
Co se rozumí subjektivním právem, je kontinuálně předmětem teoretických debat a diskuzí. Z nich vyplývá, že subjektivní právx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxehled zřízení správního. Praha: Všehrd, 1928, s. 65 až 67). Na těchto závěrech nebylo dosud nic výraznějším způsobem změněno.
Veřejné subjektivní pxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxční návaznost subjektivního práva na právo objektivní. Pro účely poskytnutí soudní ochrany proto musí existovat veřejné subjektivní právo, které byxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx konkrétnímu případu a tvrzenému zásahu do (veřejných) subjektivních xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxétním fyzickým či právnickým osobám je v návaznosti na předchozí realizaci správní činnosti či nečinnosti. Jak uvádí i
judikatura
, „ve správním soudnxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xx xxxávním soudnictví nejde o kontrolu zákonnosti realizace výkonu veřejné správy jako takové, nýbrž o kontrolu a soudní ochranu v konkrétních případech, xxx xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxyšší správní soud (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86, publ. pod č. 1764/2009 Sb. NSS), „soudní řád správní je sxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sfxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxkerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnoxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxtá věc podléhala „režimu“ správního soudnictví, musí se týkat veřejných subjektivních práv, popř. dalších věcí, o nichž tak stanoví zákon. První otázxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxní právo navrhovatele, popř. zda se jedná o „jinou věc“ ve smyslu komentovaného ustanovení, o které se ve správním soudnictví rozhoduje, neboť tak stanxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxních práv došlo k zásahu do právní sféry, resp. k negativním projevům v právní sféře (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xodpovězení první otázky ohledně existence veřejných subjektivních práv či zásahu do právní sféry, je třeba zjistit, ve kterém řízení je možné poskytnxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxje. Přitom každá věc spadající do režimu správního soudnictví může být řešena pouze v jednom konkrétním typu řízení. Soudy působící ve správním soudnixxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxjektivním právům.
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxvní řadě jde o podmínky vyjádřené v tomto ustanovení; musí jít o ochranu ve věcech veřejných subjektivních práv (viz výše). Další podmínky, byť poněkud xxxxxxxxx xxxxxxx x x x x xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx x x xxx xx xxe ve správním soudnictví domáhat ochrany veřejných subjektivních práv jen na základě návrhu (dispoziční zásada) a po předchozím marném vyčerpání řádxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxdmínky jsou konkrétní, přičemž jsou uvedeny v rámci jednotlivých ustanovení (např. § 46, § 68 SŘS). Jedná se o podmínky toho kterého konkrétního řízení xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xákon o soudních poplatcích.
Rozhodování v dalších věcech:
Úkoly správního soudnictví a jeho předmět se nevyčerpává pouze poskytováním ochraxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxna, který tuto rozhodovací pravomoc v konkrétním případě správnímu soudnictví svěřuje a zakládá. Kupř. rozhodování ve věcech politických stran není xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xalšího rozhodování správních soudů, kam spadají věci volební, věci referenda, jakož i politických stran a politických hnutí [§ 4 odst. 2 písm. a) a b) Sxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxi skutečnost, že Nejvyšší správní soud vykonává v oblasti kárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů úlohu kárného (orgánu) sxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx:
Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, č. j. 29 Ca 430/2001-39, publ. pod č. 588/2005 Sb. NSS
Rozhodnutí o propuštění policisty xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxvo, a tedy ani právní nárok, na ustanovení do - funkce. Odvolání z takové funkce proto není zkrácením subjektivních práv, která by byla pod soudní ochranxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxdku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 As 29/2003-97, publ. pod č. 415/2004 Sb. NSS
Propuštění příslušníka Policie České republikx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xčastníku tohoto vztahu se soudní ochrana poskytne ve správním soudnictví (§ 2, § 65 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 20xxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxace, a proto se nemůže jednat o vztah veřejnoprávní; subjektivní práva osob v takových vztazích tak nejsou chráněna správním soudnictvím, neboť nespaxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxanském soudním řízení.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2007, č. j. 2 As 64/2005-108, publ. pod č. 1259/2xxx xxx xxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxž porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle § 65 a násl. SŘS před správním soudem.
Podle rozsudku Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx rozhodnutím ve věci veřejného subjektivního práva kandidáta xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxk a zákonem předepsaným postupem) a jako takové podléhá soudní kognici ve správním soudnictví v řízení podle soudního řádu správního (§ 65 SŘS).
Pxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xeřejné subjektivní právo na zřízení datové schránky, pokud o ni požádá (§ 5 odst. 2 a 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované kxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související ustanovení:
§ 1, § 7, § 31
Související předpisy:
zákon o soudech a soudcích, Ústavxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx xx x x x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxé soudy jednají a rozhodují ve správním soudnictví (odstavec 1). Současně odkazuje na použití obecných právních předpisů, které řeší otázky organizaxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
x xxxxx xx
xxxxx xxx xx xxxxxy, ve spojení s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, jsou soudy povolány k poskytování ochrany subjektivních práv. Ve správním soudnictví jednají a rozhodují kraxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx
x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxích zástupců,
ve znění zákona č. 151/2002 Sb.
soudnictví
vychází jednak z dosavadní organizace soudní soustavy (krajské soudy) a také z vrcholného xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxlným kompromisem mezi původně zvažovanými variantami organizace a podoby správního soudnictví.
Ve správním soudnictví jednají a rozhodují
krajsxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxo soudnictví v případech stanovených zákonem. Tímto zákonem je především SŘS. Krajské soudy, které vykonávají agendu správního soudnictví, nejsou px xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x ní se však vymykají po stránce funkcionální, neboť jednají a rozhodují ve správním soudnictví. Skutečnost, že
agenda
správního soudnictví je na úrovxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxnen v rozvrhu práce zajistit mj. specializaci na úseku správního soudnictví. Vedle úseku občanskoprávního a trestního, na krajských soudech fi gurujx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxpř. občanskoprávní).
Soudci působící na krajském soudu v agendě správního soudnictví jsou soudci daného krajského soudu. Nicméně rozvrhem práce a x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xykonávají správní soudnictví specializované senáty a specializovaní samosoudci. Podle § 31 SŘS krajský soud ve věcech správního soudnictví rozhodxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx 2 SŘS). Požadavek specializace se projevuje i v případě vyloučení soudců specializovaných senátů, kdy nelze vůbec sestavit senát. Potom není možné poxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx x x xxxxx x xxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxdná a rozhoduje
Nejvyšší xxxxxxx xxxx
x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxgánu ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, a to přímo SŘS. Jeho zřízením byla po deseti letech naplněna i Ústava (srov. čl. 91 a xxxxxxxx x x xxx x xx x x xxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxtví. Z hlediska věcného se specializuje na agendu správního soudnictví. Dlužno poznamenat, že Nejvyššímu správnímu soudu byly svěřeny agendy, které xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxci kárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.
Odpověď na otázku, proč byly výkonem soudní kontroly veřejné správy a poskytxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho oxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxno projednání věci před nezávislým a nestranným orgánem zřízeným zákonem. Přitom není nutně předepsáno, že takovým orgánem může být jen a pouze soud, cxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xtruktury obecných soudů. Naopak jde o kvalitativní stránku, která je se soudy spojena, a to zejména o nezávislost a nestrannost. Proto by splnění uvedexxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xoznává změn (např. jejich reformy ve Velké Británii provedené v srpnu 2013, nebo změny v sousedním Rakousku). Je otázka ryze koncepční, zda to budou práxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxěm správního soudnictví, neboť by mohly zaručovat přezkum nejenom po stránce ryze právní (procesní), ale i věcné. Tím by současně mohl být lépe naplněn xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x
xxx xxecialis
) k obecným právním předpisům upravujícím organizaci soudů a postavení soudců (
lex generalis
). SŘS přednostně upravuje některé otázky orgaxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxtečnosti, že obecné právní předpisy nebyly při zrodu správního soudnictví dotčeny přímou novelou (resp. právě probíhala jejich tvorba), nýbrž byla zxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xx xx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxených se postupuje podle obecné právní úpravy představované zejména zákonem o soudech a soudcích [srov. komentář k § 1 písm. a) SŘS].
HLAVA II
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx přezkum. Právní rozhledy, 2012,
č. 11.
POTĚŠIL, L. Novela soudního řádu správního. Právní rádce, 2012, č. 3.
Související ustanovení:
§ 2x x xx x xx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xx xx xxx x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxkutorů,
Komentář:
Ve sféře správního soudnictví, ostatně stejně jako v kterékoliv jiné procesní oblasti, je nezbytné nejdříve určit, zda dxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx
xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxch. Pokud je uvedený výchozí předpoklad splněn, následně je na místě rozlišovat věcnou (§ 7 odst. 1 SŘS) a posléze místní (§ 7 odst. 2 a 3 SŘS) příslušnostx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxROVÁ, A. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, Praha: Linde Praha, 2011, s. 23). Tím se soudy vymezují vůči pravomoci jiných orgánů veřejné xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxtního řádu, kde je stanovena pravomoc soudů k vedení trestního řízení soudního. U civilního soudnictví je pravomoc soudů obsažena v § 7 OSŘ. x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx zákon“, čímž je odkazováno i na komentované ustanovení.
Ve správním soudnictví jednají a rozhodují specializované senáty a specializovaní samosoxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xravomoci dochází k naplňování hlavního účelu existence správního soudnictví, kterým je poskytování ochrany veřejným subjektivním právům (srov. koxxxxxx x x x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxiarita správního soudnictví) a v § 6 SŘS (výluky).
Na komentované ustanovení navazují další konkrétní ustanovení SŘS a blíže jej specifi kují a reaxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxto rozlišování je stanoveno v § 32 SŘS, přičemž navazuje na uplatnění dispoziční zásady podle § 5 SŘS. Týká-li se návrh na zahájení řízení věcí podle § 4 odxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx návrhy. Rozlišování má význam především pro označování procesních stran - účastníků („žalobce a žalovaný“ či „navrhovatel a odpůrce“) a projednávanx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního orgánu (což představuje největší díl agendy správního soudnictví), o žalobách na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jakož i o náxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxtí soudní ochrany žalobou proti nečinnosti správního orgánu. Z uvedeného výčtu vyplývá, že je jen málo forem (výstupů) činnosti správních orgánů, ktexx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrem správní činnosti (a nečinnosti) soudy ve správním soudnictví dále rozhodují o kompetenčních žalobách, ve věcech volebních, místního a krajského xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx
kompetence
správního soudnictví, které k nim má pro svou veřejnoprávní povahu (srov. komentář k § 2 SŘS) pojmově nejblíže. Zcela stranou ponecháváme xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Dané řešení je podle našeho názoru projevem spíše
ad xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxěžnějších forem správní činnosti, jakož i nečinnost veřejné správy, jež jsou posléze na základě
žaloby
(srov. § 5 SŘS) podrobeny kognici ze strany souxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxávům (srov. § 2 SŘS) a při zásazích do právní sféry. Jedná se o úpravu žalobních typů, která je blíže rozvedena v hlavě druhé části třetí SŘS. V podrobnostexx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx x tuzemsku, tak i v zahraničí, kde můžeme rozlišovat škálu jednotlivých žalobních druhů. Obvyklá však bývá možnost napadnout žalobou jak rozhodnutí spxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x x x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x x xxxxx x xxxxxxxo soudního řádu správního).
Návrh, který se v těchto věcech podává soudu, se označuje jako žaloba (srov. § 32 SŘS), účastníky řízení je vždy žalobce a žxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxe 19. 10. 2006, č. j. 6 Aps 2/2005-60, či ze dne 19. 4. 2012, č. j. 5 As 68/2012-38) není ve správním soudnictví navrhovatel povinen výslovně označit, podle xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx určující, zda a jak je návrh označen a zda v souladu s tím jsou uvedena i konkrétní ustanovení SŘS. Důvod tkví v obecném dopadu a účelu § 2 (srov. komentář k § x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx správní soud (srov. rozsudek ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009- 197), že žalobu je třeba posuzovat pro účely určení žalobního typu podle jejího obsahu, x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxdit. Proto, existuje-li rozpor mezi obsahem žaloby a jejím petitem, případně je-li vnitřně rozporný již samotný
petit
, je třeba tyto rozpory odstranix xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx mít vliv na rozhodnutí o věci samé, resp. xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx x xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxnu směřující vůči jednotlivci a zasahující do právní sféry byl podroben účinné soudní kontrole. Přitom tzv. nečinnostní žaloba a zásahová žaloba hrajx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx:
Dané ustanovení zavádí
pravomoc soudů
působících ve správním soudnictví
rozhodovat o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů
. Jde o realxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx veřejné správy. Jak vyplývá z čl. 36 odst. 2 Listiny, „každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxnerální přezkumnou klauzuli. Tu na úrovni zákona provádí jak komentované ustanovení, tak i § 6 SŘS, ve spojení s tzv. materiálním pojetím rozhodnutí poxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xobčanských závazků“ a „trestního obvinění“. Jakkoliv jde na první pohled o pojmy, které do oblasti veřejného, potažmo správního práva, pojmově nepatxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x řadě dokumentů Rady Evropy [srov. kupř. Doporučení (2004) 20 o soudním přezkoumávání správních úkonů (aktů) nebo Doporučení (2007) 7 o dobré veřejné sxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx x xxzhodnutí vydaným v oblasti veřejné správy) zavádí legislativní zkratku (srov. slova „dále jen -“) „správní orgán“. Jak k tomu dodává
judikatura
„rozxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxdná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v defi nici uvedených. Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech - Za třetí, toto rozhodováxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx. Přezkumu ve správním soudnictví mohou být podrobena taková rozhodnutí správních orgánů, která naplňují všechny tři citované defi niční prvky. Pro mxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx subjektivní práva fyzických nebo právnických osob. Lze shrnout, že pro možnost přezkoumání aktu správního xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx 52/2010-59, publ. pod č. 2133/2010 Sb. NSS).
Z hlediska obsahu pojmu „správní orgán“ jde o obdobné vymezení možných vykonavatelů správní činnosti, xxx xx xx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxco podle § 1 odst. 1 u správních orgánů jde o výkon působnosti v oblasti veřejné správy, podle komentovaného ustanovení jde o rozhodování o právech a povixxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxhopitelné, neboť komentované ustanovení zavádí legislativní zkratku správní orgán v souvislosti s rozhodnutími, která představují výsledný pojmexxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx zásah nebo vydává opatření obecné povahy). Proto je třeba legislativní zkratku „správní orgán“ chápat v širších intencích jejího významu, jako označxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxjí mimo žádný vykonavatel správní činnosti.
Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu může být úzce napojena též na návrh na zrušení opatření obecné xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx
xxxxxxtura
. Správním orgánem je Grantová agentura České republiky (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2003, č. j. Na 350/2003-4, publ. pxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx orgány ve smyslu komentovaného ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. 1 As 21/2004-38, publ. pod č. 688/2005 Sb. xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu ze dne 27. 4. 2006, č. j. 4 Aps 3/2005-35, publ. pod č. 905/2006 Sb. NSS). Správním orgánem je též Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxtých okolností být správním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2011, č. j. 2 As 93/2011-79, publ. pod č. 2462/2012 Sb. NSS)x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/2012-9, publ. pod č. 2717/2012 Sb. NSS). V některých případech může být Poslaxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx NSS), v jiných případech pod vymezení správního orgánu již nespadá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2012, č. j. 3 As 11/2012-28, xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx x013, č. j. 9 Afs 5/2013-32).
K písm. b):
Soudy ve správním soudnictví poskytují
ochranu proti nečinnosti správního orgánu
. Tento druh žalobníxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxnen konat a vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (srov. § 79 odst. 1 SŘS). V tomto řízení je předmětem posuzování existence nečinnosti. Jak je ovšxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xx xx xxxx
xečinnostní žaloba je ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu svým způsobem
přípravným a pomocným prostředkem
. Jejím účelem je umožnit, axx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxťuje, zda je správní orgán povinen vydat určitý akt z množiny taxativně vymezených aktů, jak jsou uvedeny v § 79 odst. 1 SŘS. Pokud shledá, že tomu tak je, uxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxmu orgánu neuloží, jaký obsah má dotyčný akt mít, nýbrž toliko povinnost jej vydat. Obsahová stránka takového aktu může být přezkoumána poté, co bude vyxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xx množiny taxativně vymezených aktů dle § 79 odst. 1 (tj. jde-li o osvědčení), možnost následného přezkumu aktu v navazujícím žalobním řízení není dána, xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx x nečinnostní žaloby je podle judikatury (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průbxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxe být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1“ ale i osvědčení podle § 79 odst. 1 SŘS.
x xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxzických a právnických osob. Vedle rozhodnutí (individuálního správního aktu) je SŘS zavedena možnost soudní ochrany vůči
nezákonnému
(neformálnxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxostí od 1. 1. 2012 zákonem č. 303/2011 Sb.
Je to právě tzv. zásahová žaloba, která představuje pomyslnou souhrnnou či „zbytkovou“ kategorii, v jejímž xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxodnutí a žaloby proti nezákonnému zásahu se věnuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004-42, publ. pod č. 720/2005 Sb. xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xednotlivých žalobních druhů. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je uvedena jako poslední. A to jak ve výčtu komentovaného ustxxxxxxxx xxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x x xx x xxxxx xxxx
xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, publ. pod č. 2206/2011 Sb. NSS), může být občas problematické rozlixxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxx x xxx xxx x xxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxm soudnictví takový, aby jakýkoliv úkon - tedy i ten, jenž se pohybuje na pomezí - byl podroben soudní kontrole, a to nejen formálně, ale skutečně, tedy z hxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxého senátu Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem, nebo donucením (dále též „zásahová žaloba“). - Zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jiným aktůx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomexxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxého úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. SŘS“. Rozdíl mezi žalobou proti rozhodnutí správního orgánu a zásahovou žalobou proto primárně spoxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
sporů
. Bližší právní úprava je obsažena v § 97 až 101 SŘS. V nich je zakotvena výlučná věcná příslušnost Nejvyššího správního soudu k jejich projednáváxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxh sporů, jejichž řešení přísluší Ústavnímu soudu či zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.
K odstx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxní základní pravomoci podle odstavce 1. V písmeni c) komentovaného ustanovení je obsažena další z tradičních forem správní činnosti. Jí je smíšený sprxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxa v odstavci 1 komentovaného ustanovení, svou povahou by řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části pro rozpor se zákonem spíše patřilo do pxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx
x xxxxx xx x xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxno rozhodování v oblasti
volebního soudnictví
a jemu podobných věcí
místního a krajského referenda
, jakož i
politických
stran a politických hnutí
. xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxují ve volebním soudnictví. V našich podmínkách byla tato oblast, pro její zřejmý veřejnoprávní charakter, svěřena správnímu soudnictví, jako soudnxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x x x x xx x xxxxx xxxxx
x xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 5. 2005. Díky tomu se nabízela zcela legitimní otázka, zda se xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx vydaná ještě před účinností této změny SŘS. K těmto a dalším souvisejícím otázkám blíže viz komentář k § 101a a násl. SŘS.
S návrhem na zrušení opatření xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxatura:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. 1 As 21/2004-38, publ. pod č. 688/2005 Sb. NSS
Profesní komory - a mezi nimx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x jsou tedy správními orgány ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) SŘS. Rozhodnutí komor o veřejných subjektivních právech a povinnostech jejich členů proto přezxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxrávních soudů mají pak účastníci řízení k dispozici opravné prostředky toliko podle soudního řádu správního, a nikoliv podle občanského soudního řádxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxy jmenovat soudce [čl. 63 odst. 1 písm. i) Ústavy] je výrazem jeho postavení v rámci moci výkonné jako „správního úřadu“
sui generis
.
Podle rozsudku xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxnictví vymezuje na zákonné úrovni soudní řád správní, konkrétně ustanovení x x xx xxxxxxx x x x xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxto orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.
Podle rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x poskytnutí informací z dozorového spisu státního zástupce podléhá přezkumu ve správním soudnictví (§ 4 odst. 1 SŘS.).
Podle rozsudku Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxý název „rozhodnutí o námitkách“ není v daném případě určující. Postup zadavatele v rámci zákona o veřejných zakázkách není postupem orgánu veřejné mxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxhazečem. Zadavatele veřejné zakázky proto není možné považovat za správní orgán ve smyslu legislativní zkratky zakotvené v § 4 odst. 1 písm. a) SŘS, to jxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxv komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související ustanovení:
§ 68, § 79, § 82
Související předpisy:
Komentář:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xe to dispoziční zásada; druhou je tzv. subsidiarita neboli posteriorita (následnost) soudní ochrany poskytované ve správním soudnictví. Obě zásady xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxx xx x xxxxxxě taxativně stanovených věcí podle § 4 odst. 1 nazývá žalobou.
Bez předchozího podání návrhu (žaloby) se ve správním soudnictví nelze účinně domáhat xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxdné) opravné prostředky, které má k ochraně svých práv na úrovni veřejné správy.
Dispoziční zásada je provedením obecné právní zásady
vigilantibus xxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx x xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx Pokud práva jednotlivce byla porušena či do nich bylo jinak zasaženo, je to především on sám, kdo by se měl (ve vlastním zájmu) domáhat ochrany svých právx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xegulace. Podle ní jsou si účastníci soukromoprávních vztahů rovni. Ovšem i ve vztazích vrchnostenských (subordinačních či vertikálních), v níž se upxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxtane-li se do styku s veřejnou správou. A to i přes zákonnou poučovací povinnost správních orgánů podle § 4 odst. 2 SŘ, která rozhodně není bezbřehá (k tomx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxrávního orgánu - nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxtů právního vztahu (správní orgán) v něm vystupuje v mocensky nadřazeném postavení, pročež může jednostranně druhému účastníkovi zakládat, měnit nexx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxho senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 4 As 47/2003-125, publ. pod č. 448/2005 Sb. NSS). Nicméně tento účastník veřejnoprávního xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxveřejných subjektivních práv (srov. komentář k § 2 SŘS). Základní podmínkou ovšem je, že před tím dostatečně využil systém (řádných) opravných prostřxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxytnutí soudní ochrany je tudíž závislé na aktivitě dotčených osob. Výjimku představuje zvláštní žalobní legitimace podle § 66 odst. 2 a 3 SŘS. Žalobu, xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x 65 SŘS se v těchto případech liší důvody žalobce (aktivně legitimovaný), neboť veřejný ochránce práv či nejvyšší státní zástupce podání žaloby nečinx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxk není vyloučeno že, co do důsledků může být poskytnuta soudní ochrana veřejným subjektivním právům osob, které žalobu k ochraně svých práv nepodaly.
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxvního orgánu (srov. § 4 SŘS), návrh (žalobu) správnímu soudu, dochází tím k narovnání původně nerovného administrativně-právního vztahu mezi ní a sprxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx do svých procesních práv, přičemž je to nezávislý soud, který bude přezkoumávat správnost a zákonnost předchozího postupu a úkonu správního orgánu.
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xx všechno bude soud zkoumat a zohledňovat (srov. kupř. § 71 SŘS). Rovněž je na žalobci (navrhovateli), aby svým projevem vůle soudní řízení ukončil. Dispxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xubsidiarita správního soudnictví:
Právo na soudní ochranu práv a svobod (viz čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny) prostřednictvím soudního xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxátní) moci. V něm jsou specifi cké výsledky činnosti (i nečinnosti) moci výkonné (veřejné správy) podrobovány následné kontrole ze strany nezávislé mxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxx xxxxxxx xxxtému tzv. plné
jurisdikce
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004-89, publ. pod č. 618/2005 Sb. NSS, podle ktxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xycházel, ale také pravomoc dalšími důkazy provedenými a hodnocenými nad tento rámec zjistit nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v ráxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxy veřejné xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxnciální činnost, která je vyhrazena orgánům veřejné správy a moci výkonné. Nemohou se „pasovat“ do role správního orgánu a nahradit jeho činnost činnoxxx xxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxné správy, a to ani v případě uplatnění tzv. moderačního práva podle § 65 odst. 3 a § 78 odst. 2 SŘS. Jde naopak o kontrolu správnosti a zákonnosti postupů vxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP, jakož i čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny nanejvýš žádoucí nechat celou věc dodatečně zkontrolovat ještě nezávislým arbitrem - soudex xxxx xxxxxxxx x x x xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxsubsidiarity. Jde o následnou soudní kontrolu veřejné správy a o následné poskytnutí soudní ochrany dotčeným právům. Podstata subsidiarity správníxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxné prostředky ve sféře veřejné správy
(shodně je tomu i v případě řízení podle části páté OSŘ, viz § 247 odst. 2 OSŘ). Pokud zákon takové opravné prostředxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xro rozhlasové a televizní vysílání podle § 66 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání není přípustný řádný opravný prostředek, nebo x xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxzí marné uplatnění je podmínkou přípustnosti soudního řízení.
Výjimkou
je případ, kdy rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu práv žalobce změněno x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxx3-51]. Žalobce (navrhovatel) musí vyčkat rozhodnutí správního orgánu o řádném opravném prostředku i v případě, kdy je subjektivně přesvědčen o tom, žx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 30. 4. 2004, č. j. 3 As 58/2003-51).
Tato zásada nemá svévolně omezující dopady na přístup k soudní ochraně a její zakotvení je ústavně konformnx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx po vyčerpání všech dostupných opravných prostředků v rámci soustavy správních orgánů je výrazem subsidiarity soudního přezkumu vůči kontrolním mecxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxnky bezpochyby do jisté míry omezuje přístup k soudu, s ohledem na výše uvedenou zásadu subsidiarity však nikoli svévolně a bezdůvodně; zároveň cestu k xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxni veřejné správy, včetně požadavku na jejich předchozí uplatnění, má sloužit k tomu, aby veřejná správa sama mohla napravit svá případná pochybení a axx xx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxení před správním orgánem dokáže, že skutečně hájila svá práva od počátku a že věc nenechala být bez povšimnutí. Zakládá se tím podmíněnost soudního přexxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxrpat řádné opravné prostředky.
V žalobě ale může namítat i to, co v řízení před správními orgány nenamítal
a neučinil předmětem správního přezkumu. Podxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xžalobce je oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné. Tomu nebrání skutečnost, že některé z xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxožnil s názorem, že by rozsah přezkumné činnosti soudu mohl být předurčován § 5 SŘS, neboť toto ustanovení je systematicky zařazeno v části upravující pxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx řešení otázky přístupu k soudu a přípustnost žaloby, nikoliv na stanovení mezí, ve kterých bude napadené rozhodnutí přezkoumáno. Nevyčerpání řádnéhx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xřezkumu. Důvodem je také skutečnost, že právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originální a není pokračováním správního řízení. V taxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xkutečností, která byla namítnuta až v žalobě, nevypořádal sám ex off o. V této souvislosti nelze „vinit“ správní orgán za to, že nereagoval na žalobcovy xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxch řízení, které skutečnosti uplatní jako kritérium správního či soudního přezkumu (tj. dispoziční zásada). Proto podle Nejvyššího správního soudu xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být prvostupňové rozhodnutí přezkoumáváno (§ xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx ximitována skutečnostmi, které jsou ze spisu zjevné. Nelze proto vytýkat odvolacímu orgánu, že sám nezjistil, že v řízení před správním orgánem I. stupxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxcím základní specifi kaci a obsah tohoto rozhodnutí nijak neupozornil a ze spisu to jinak nebylo možno seznat.“
Pojem
„řádné opravné prostředky“
stxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xodávají zejména proti rozhodnutím správních orgánů, která dosud nenabyla právní moci. Zákonodárce spojuje předchozí vyčerpání opravných prostředxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxo jako podmínka přístupu k soudu a poskytnutí soudní ochrany dotčeným právům.
SŘS vyjadřuje subsidiaritu vůči veřejné správě i v § 48 odst. 3 písm. a) xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxzhodnutí, nebo takové řízení bylo zahájeno. To se týká zejména řízení ve věcech mimořádných a dozorčích prostředků, kdy až po podání žaloby a zahájení sxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xeměl být aktivistický a za každou cenu se pouštět do soudního přezkumu a poskytnutí ochrany právům, když tak může efektivně učinit i veřejná správa, a to x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxí poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 10. 6. 2011, podle kterého „přezkumné řízení lze zahájit, případně v zahájeném přezkumném řxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxných prostředků ve sféře veřejné správy je v našich podmínkách na poměrně vysoké úrovni. To je dáno i tím, že správní orgány jsou povinny poučovat (srov. x x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx x xxx xxxxx x xxxxx xx xaňového řádu]. Svou roli zde sehrává i časový faktor, neboť právě možnost podání opravných prostředků v řízení před správními orgány je v našich podmínxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx právní úprava. Ze základního procesního předpisu, který upravuje řízení před správními orgány () se běžný účastník řízení, s výjimkou § 153 SŘ, nemá xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx, že v poučení rozhodnutí správního orgánu nemusí být informace o možnosti podání mimořádných opravných prostředků ve správním řízení (srov. xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2005, č. j. 5 As 10/2004-32, nebo ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 Afs 47/2007-90). Ostatně rezoluce Výboru ministrů Rady xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxčení o řádných opravných prostředcích a lhůtě k jejich podání. Správní orgány jsou proto povinny v rámci plnění
poučovací povinnosti
poučovat tolikx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxo orgánu poučit i o možnosti podání žaloby k soudu.
Konkrétní provedení
zásady subsidiarity
je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu pxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx orgánem, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. Přitom i z Doporučení (2004) 20 o soudním přexxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxčerpání prostředků nápravy na úrovni veřejné správy.
Judikatura
Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004-65x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx x xx xxxxx xx SŘS] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník spxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xe může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných prxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xtátním zástupcem či veřejným ochráncem práv (srov. § 66 odst. 2 a 3 SŘS) však není podmínkou přípustnosti návrhu předchozí marné vyčerpání řádných oprxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxrávního orgánu, aby žalobce před tím bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochrxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxími prostředky. To však neplatí x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2004, č. j. 1 As 28/2004-106, publ. pod č. 454/2005 Sb. NSS
Ochrana práv ve správním soudnictví může nastoupxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxiku, kdy již účastník správního řízení proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a o tomto odvolání dosud rozhodnuto nebylo, není splněn předpoklad vyčexxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxe rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004-65, publ. pod č. 672/2005 Sb. NSS
Podmíněnost vyčerpání opravných prostřxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx x xx xxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxlizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, kterx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxedky ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) SŘS] se nevztahuje na žalobu podávanou nejvyšším státním zástupcem z důvodu veřejnxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x účastníků správního řízení nepodal přípustný opravný prostředek.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 20xxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxdnutí za nezákonné. Tomu xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxpadá.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související ustanovení:
§ 2, § 4, § 70
Související předpisy:
Koxxxxxxx
xxxxxxx x x xx xxxxxxx x x x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxutí soudní ochrany, podle komentovaného ustanovení jsou naopak z rozhodování (tj. z pravomoci) správních soudů vyloučeny ty věci, o nichž to výslovně xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxezkumu a poskytnutí soudní ochrany ve všech věcech (tzv.
generální přezkumná
klauzule
). S ohledem na čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny je třeba výjimku připoušxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxný přístup by ve svých důsledcích totiž mohl být odepřením spravedlnosti (
denegatio iustitiae
).
Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud, jenž v nálexx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxx2), že „z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné ustanovení OSŘ vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat extexxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx dodal (srov. rozsudek ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007-197, publ. pod č. 1717/2008 Sb. NSS), že „princip
presumpce
přezkoumatelnosti rozhodnutí sxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny“. Připomenout je rovněž třeba mezinárodněprávní požadavek vyjxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx
x xxxxx xxxx xxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx pojmovou, danou povahou věci a předmětem správního soudnictví. Ve správním soudnictví se poskytuje ochrana veřejným subjektivním právům, jak je staxxxxxx x x x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxch soukromého práva nebo tam, kde s tím zákon nepočítá.
Z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou vyloučeny věci, k nimž soudy jednající a rozhoxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx
x xxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xyloučeny věci, k nimž mají soudy ve správním soudnictví pravomoc, ale u nichž „pouze“ není možné určit věcně či místně příslušný soud (podrobnosti viz kxxxxxxx x x x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxch soudů
může, při současném respektování ústavněprávních požadavků na ochranu základních práv a svobod, stanovit jednak přímo soudní řád správní, xxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxáme-li kompetenční výluky podle § 70 SŘS s kompetenčními výlukami podle § 248 OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2002 (tj. vůči předcházející právní úpravxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxího rozsahu.
V § 70 SŘS jsou uvedeny příklady úkonů správních orgánů, vůči kterým není možné podat žalobu proti rozhodnutí, a nelze je proto nechat přxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxuje některé z nich. Jde především o případy, kdy by soudní přezkum byl předčasný, neboť není vyloučeno, že bude možné brojit žalobou proti dalším rozhodxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxučoval soudní přezkum v konkrétních případech, byl § xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxý. Dalším příkladem byl § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Jím se vyxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu (srov. nález ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 46/10).
Další výluky ze soudního přezkumu jsou obsaženy kupř. v § 171 zákona o pobytu cizinců, v § 14 odstx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxtního fondu se předmětné ustanovení rozpočtových pravidel, včetně tam obsažené výluky ze soudního přezkumu, nepoužije), v § 20 zákona o majetku České xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx či v § 26 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.
Nejedná se ovšem o úplný výčet výluk ze soudního přezkumu daných zvláštními zákoxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xsou problematická z hlediska ústavní konformity. Proto právní úprava, podle níž je zákonem výslovně vyloučen soudní přezkum a poskytnutí soudní ochrxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxvení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné ustanovení - vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat extenzivně. Namístě je xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx. 9. 2010, sp zn. Pl. ÚS 32/08
Paušální vyloučení rozhodnutí, vydaných v kázeňském řízení, ze soudního přezkumu bez jejich diferenciace z hlediska záxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxní ochrany není, podle čl. 36 odst. 2 Listiny, možné v případě, že se jedná o rozhodnutí, která se týkají základních práv a svobod.Neústavnost - se projevxxx xxxxxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xásahů do osobnostní sféry člověka zůstává bez možnosti soudní kontroly. Dopad některých kázeňských trestů totiž představuje závažný zásah do základxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxmohou být vyloučena z přezkoumávání soudem za situace, kdy se týkají základních práv a svobod (čl. 36 odst. 2 Listiny). Soudní přezkum tak může vyloučit xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxném propuštění z výkonu trestu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 4 Ads 66/2013-23
Na úkon, kterým úřad práce sdxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx, se vztahuje výluka za soudního přezkumu zakotvená v § 14 odst. 4 rozpočtových pravidel.
Příslušnost soudů
Právní stav komentáře je ke xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxních soudů. Právní rádce, 2012, č. 3.POTĚŠIL, L. Novela s. ř. s. po prvním půlroce účinnosti. Právní rádce, 2012. č. 7.ŠIŠKEOVÁ, S. Přehled judikatury vx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xx x xx x xxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxtina
,
OSŘ, zákon o volbách do Parlamentu České republiky, zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákon o volbě prezidenta republiky, zákon o azylu, xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xymezuje mimo rámec soudní soustavy vůči orgánům, které do ní nepatří“ (srov. WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání, Praha: Lixxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxá složka (srov. § 3
SŘS) správního soudnictví se bude určitým případem zabývat věcně. Ostatně i podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxilé zasáhnout do stávající pravomoci soudu v těchto věcech, tedy tuto pravomoc nemůže ani zcela nově založit, ani ji rozšířit. Založení místní i jiné přxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xozlišovat věcnou a následně místní příslušnost.
Podle judikatury (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011-xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxlné v rámci správního soudnictví. V případě nejasného podání je proto na místě v souladu s § 37 odst. 5 SŘS vyzvat navrhovatele k opravě či odstranění vadx x xxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx věcná příslušnost krajského soudu, je následně nutno určit, který konkrétní krajský soud bude k projednání a rozhodnutí dané věci příslušný i místně.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxého soudu je posléze nutné určit, jedná-li se o věc tzv. senátní či samosoudcovskou, jak vyplývá z § 31 odst. 1 a 2
SŘS. Určení konkrétního soudního oddělxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003-28, publ. pod č. 2xxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxxxmku z pravidla o určení místní příslušnosti, která je zavedena komentovaným ustanovením.
Určení, který soud působící ve správním soudnictví je věcxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx podle čl. 38 odst. 1 Listiny.
K xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxjský soud
, není-li tímto nebo jiným (zvláštním) zákonem stanoveno
jinak
.
Pokud je zákonem stanoveno jinak, je k řízení věcně příslušný Nejvyšší sprxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxi (tj. že k řízení je příslušný Nejvyšší správní soud), platí uvedené obecné pravidlo o věcné příslušnosti krajských soudů.
Řízení ve správním soudnxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxžnost.
Věcná příslušnost Nejvyššího správního soudu:
Níže uvádíme některé výjimky z uvedeného obecného pravidla o věcné příslušnosti krajsxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xinnosti tohoto soudu se vztahuje k řízení o kasačních stížnostech (§ 102 a násl. SŘS). Vedle toho Nejvyšší správní soud rozhoduje o vyloučení soudců z prxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti (srov. § 95 SŘS). Nejvyšší správní soud je věcně pxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxst. 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky) a ve věcech voleb do Evropského parlamentu (§ 58 odst. 1 zákona o volbách do Evropského parlamentu)x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xříslušný k některým řízením v souvislosti s volbou prezidenta republiky. Poskytuje ochranu ve věci registrace kandidátní listiny a rozhoduje o návrhx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxh žalobách podle § 97 SŘS. Nejvyšší správní soud byl také věcně příslušný k dokončení řízení, v nichž byla do 31. 12. 2002 dána věcná příslušnost vrchním sxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxyšší správní soud již není věcně příslušný k řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Věcná příslušnost se přesunula na krajskx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxudců, státních zástupců a soudních exekutorů. To ovšem nijak nesouvisí se správním soudnictvím a úlohou Nejvyššího správního soudu v něm.
K odst. 2x
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx ve druhém kroku třeba vybrat zcela konkrétní soud, který se bude věcí zabývat, projedná ji a rozhodne, a to buď v senátě, nebo samosoudcem (srov. § 31 SŘS)x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xx x xxxxxdnání žaloby dána pravomoc soudů působících ve správním soudnictví, přičemž chybějí podmínky určení místní příslušnosti, Nejvyšší správní soud přixxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx je
místní příslušnost
bezproblémová. Jinak tomu je u krajských soudů. Skutečnost, že určení věcné, ale i místní příslušnosti může být problematické xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxní příslušný.
Komentované ustanovení doznalo s účinností k 1. 1. 2012 podstatných změn (srov. zákon č. 303/2011 Sb.). Uvedená novelizace významným xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxajského soudu s ohledem na sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodoval (zasahoval) v posledním stupni.
Protože nezanedbatelnou část (zejména xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx Praze, byla automaticky dána i místní příslušnost Městského soudu v Praze. Přitom s rozhodováním ústředních orgánů bývá spojena i větší obtížnost (náxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xélce řízení u tohoto soudu. Cílem zákonodárce bylo rozprostřít, pokud možno rovnoměrně, agendu správního soudnictví mezi jednotlivé krajské soudy. x xx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx a i nadále vyřizuje bezmála jednu třetinu celkového počtu všech případů řešených ve správním soudnictví a v některých agendách dokonce jednu polovinu xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxlo pro určení místní příslušnosti tak, že určující je nyní
sídlo správního orgánu, který
ve věci rozhodl v prvním stupni, nebo sám jinak zasáhl do práv
xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního orgánu zůstává nedotčeno, že žalovaným je ten, kdo ve věci rozhodl v posledním stupni (srov. § 69 SŘS). Pouze pro určení místní příslušnosti se objexxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxblíže (snazší komunikace se soudem). Zejména se pravidlo fi kce sídla týká rozhodování správních orgánů s místem výkonu působnosti ve Středočeském krxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxgánů. Pro určení místní příslušnosti je klíčové sídlo správního orgánu, přičemž umístění jeho organizačních jednotek není rozhodující (shodně srovx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxních orgánů, které mají své sídlo kupř. v hlavním městě Praze, ale současně se vnitřně člení na nejrůznější oblastní inspektoráty, které ovšem nemají sxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xím související usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. Nad 81/2012-71). Opačně tomu je v případě inspektorátů České obchodní insxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxní Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012, č. j. Nad 17/2012-46). Nejvyšší správní soud obecně uvedl, že organizační složky (zde územní pracovišxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxho pojištění, čemuž v dané věci nebylo (srov. rozsudek ze dne 16. 7. 2008, č. j. 3 Ans 8/2008-84). Nicméně v jiném případě, s ohledem na účely novely SŘS a rxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxavotní pojišťovny) ve věci zdravotního pojištění, místní příslušnost se odvozuje podle sídla tohoto územního pracoviště (srov. usnesení ze dne 12. 7x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxx-35). Jak vyplývá z uvedené judikatury, klíčovým musí být náležité posouzení, zda je předmětné pracoviště/pobočka/inspektorát samostatným správnxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx pro část územní státu zásadně nejsou samostatnými správními orgány, nýbrž správním orgánem je tento ústřední správní úřad jako takový, jak vyplývá z uxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xx xxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xovou organizací, resp. vytvořením Úřadu práce České republiky. Tento orgán, ač se sám vnitřně člení, je správním orgánem s celostátní působností. Rozxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx Z pohledu pravidla pro určení místní příslušnosti by měl být příslušný ke všem soudním řízením, kde v prvním stupni rozhodoval Úřad práce České republixxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xřitom obdobným způsobem je organizována kupř. Státní veterinární správa. Ta je správním orgánem s celostátní působností rovněž se sídlem v Praze, byť xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxostatnými správními orgány, neboť Ústřední veterinární správě přísluší přezkoumávat rozhodnutí krajských veterinárních správ, ačkoliv zákon proxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxsti konstatoval, že krajská veterinární správa je správním orgánem, neboť je jí svěřena samostatná rozhodovací činnost v prvním stupni. Tudíž i místnx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxi s pravidly pro určení místní příslušnosti, byl zákonodárce nucen výslovně reagovat. Proto zákonem č. 396/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 26. 11. xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxplikací a nedostatků právní úpravy, pročež Městský soud v Praze přestal být obecným místně příslušným soudem. Nadále jím však bude, ovšem jen v těch sitxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx novele, věci správního soudnictví, v nichž byla dosud dána místní příslušnost Městského soudu v Praze a v nichž nebylo (k 26. 11. 2012) rozhodnuto, převxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxx xx pravidlo pro určení místní příslušnosti může stanovit přímo SŘS (což je případ odstavce 3) nebo zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je § 172 odsxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxu místní příslušnost Městského soudu v Praze ve věci porušení pravidel fi nancování volební kampaně nebo § 32 odst. 3 zákona o azylu stanovuje výlučnou xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx 2 SŘS (změna místní příslušnosti z důvodu tzv.
delegace
vhodné).
K odst. 3:
Komentované ustanovení xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx vyplácených spolu s důchody. Jde o výjimku z obecného pravidla pro určení místní příslušnosti podle odstavce 2, se kterou ovšem předmětný odstavec 2 přxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx6/2012 Sb.) působnost tohoto ustanovení se speciálním pravidlem pro určení místní příslušnosti rozšířena na věci, v nichž přísluší rozhodovat Úřadu xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xde o věci zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotníx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxnesení ze dne 13. 3. 2013, č. j. Nad 18/2013-43), nově upravená místní příslušnost správních soudů „ve věcech zaměstnanosti“ pokrývá agendu v oboru půsxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxměstnanosti podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. 6 As 70/2013-13).
V těchto všech věcech je k vedení řízení místně přísluxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xj. podle místa, kde se žalobce zdržuje, se uplatní teprve tehdy, když místní příslušnost nelze určit podle pravidla prvého, tj. podle žalobcova bydlišxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx vyložila tak, že se za něj považuje místo, kde osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale (k tomu srov. institut bydliště podle § 80 NOZ, podle nějž „človxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxe 20. 3. 2013, č. j. Nad 17/2013-16), při určování místní příslušnosti rozhoduje faktický stav, který nemusí být totožný s (hlášeným) místem trvalého pxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxpně, kterým je v těchto případech především Česká správa sociálního zabezpečení nebo Úřad práce. V případě absence tohoto speciálního pravidla, by byx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxeří by nemuseli mít snadný přístup k soudu, a to zejména s ohledem na to, o jakou agendu se jedná.
Zvláštním případem, který upravuje pravidla pro určenx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxpubliky bydliště a ani se na tomto území nezdržuje, je § 89 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxslušnosti zkoumá soud kdykoli za řízení. Byl-li podán návrh ve věci správního soudnictví u soudu, který k jeho vyřízení není věcně příslušný, je tento sxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xod pravomoc soudů působících ve správním soudnictví (srov. § 4 a násl. SŘS). Jedině v takovém případě může soud zkoumat svoji věcnou (i místní) příslušnxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xoudnictví
, tedy mezi soudy krajskými a Nejvyšším správním soudem. V opačném případě je na místě postup podle § 104b OSŘ, nebo § 46 odst. 2 SŘS.
Jestliže xxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxdán návrh u krajského soudu, který k jeho vyřízení není věcně příslušný, postoupí jej Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud byla věc nesprávně postoupena xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxě příslušnému krajskému soudu.
Doplnit je třeba zvláštní právní úpravu obsaženou v § 92 SŘS, kdy podání návrhu u věcně nepříslušného soudu nevede k jexx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxvrh podán u
místně nepříslušného krajského soudu
. Pokud byl návrh ve věci správního soudnictví podán u krajského soudu, který k jeho vyřízení není místxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx, v němž musí vyložit, z jakého důvodu není místně příslušný a proč je naopak místně příslušný krajský soud, kterému je věc postupována. Proti takovému uxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxkonného soudce. Nejde o rozhodnutí podle § 104 odst. 3 písm. b) SŘS, kterým se pouze upravuje vedení řízení (shodně srov. usnesení Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xpisy k
rozhodnutí x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
Doplnit je třeba zvláštní právní úpravu obsaženou v § 92 SŘS, kdy podání návrhu u místně nepříslušného soudu nevede k jeho postoupení soudu příslušnéxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxx2003-5, publ. pod č. 8/2003 Sb. NSS
Je-li k projednání žaloby dána pravomoc soudů České republiky a chybějí-li podmínky místní příslušnosti, Nejvyšxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xx x x x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x rozhodne.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003-28, publ. pod č. 27/2003 Sb. NSS
Zásada trvání místní přxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxjádřena v ustanoveních § 7 SŘS a § 129 a násl. SŘS.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2004, č. j. Nad 79/2004-1, publ. pod č. 371/2xxx xxx xxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xrčení místní příslušnosti podle druhého pravidla zde uvedeného, tj. podle místa, kde se navrhovatel zdržuje, se uplatní teprve tehdy, když místní příxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx se trvale. Skutečnost, že navrhovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá na určení místa jeho bydliště vliv, neboť z žádných skutečností nelze usxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxe 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007-39, publ. pod č. 1458/2008 Sb. NSS
Pro určení místní příslušnosti soudu ve správním soudnictví jsou až do skončení řízxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx pod č. 2503/2012 Sb. NSS
Usnesení, jímž krajský soud rozhodl podle § 7 SŘS - o postoupení věci místně příslušnému soudu, musí obsahovat odůvodnění.Pxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011-42
Po podání návrhu na zahájení řízení je soud povinen nejprve postavit na jisto, čexx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxadu s § 37 odst. 5 SŘS vyzvat navrhovatele k opravě či odstranění vad. Teprve poté může soud zkoumat svoji místní příslušnost k vyřízení návrhu a případnx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx 164/2012-31,
publ. pod č. 2853/2013 Sb. NSS
Zákonné ustanovení o místní příslušnosti soudu v určitých věcech není bez dalšího způsobilé zasáhnout dx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxdu k projednání a rozhodnutí věci vždy následuje až po založení jeho odpovídající pravomoci.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxx3) pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zamxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx literatura:
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxx x xxx
xxuvisející předpisy:
Komentář:
Součástí ústavně a mezinárodně právně zaručeného (srov. čl. 36 a násl. Lxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xpravedlivý proces i to, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, který je nestranný (srov. § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, podle kterého mají soudxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xestrannost se projevuje v konkrétních případech soudního projednávání a rozhodování, kde soud působí jako nezávislý arbitr dané věci. V případě, že jxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxdpoklady pro nezávislost a nestrannost vytváří zejména zákonem daná pravidla pro určení příslušnosti soudu (srov. § 7 SŘS), jakož i předem daný mechanxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxannost soudce
je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování možné podjatoxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Pokud jsou takové objektivní okolnosti zjištěny a nelze-li vyloučit jxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xo, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx x xxlších soudních či jiných osob (srov. odstavec 2), nenastává automaticky a přímo na základě zákona, nýbrž na základě rozhodnutí soudu. Jemu předchází kxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxání a musí být řádně odůvodněna.
Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Podle jeho závěrů (srov. nález Ústavního xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“. V uvedeném nálezu zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xodjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxoto nemůže být hodnocení subjektivního pocitu, nýbrž objektivní úvaha, zda s ohledem na zjištěné okolnosti případu lze mít za to, že soudce by mohl být pxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxtup, který má zajistit právě požadavek nestrannosti soudců a dalších soudních osob. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v odstavci 1 předxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx 1 Listiny). Proto postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Při rozhodoxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xstanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat. Proto na vyšších stupních soudnx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxších stupních soudní soustavy, kde je řešení procesní situace v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně možnosti přikázání věci jinému věcně přísluxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx je dán důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) SŘS.
K odst. 1 a 2:
V tomto ustanovení je upraveno, jaké
důvody
obecně mohou vést k vylouxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxci soudu. V tomto odstavci je užitý pojem „obdobně“ (srov. „z obdobných důvodů je vyloučena -“). Jak přitom vyplývá z čl. 41 odst. 1 Legislativních pravixxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxu vyjadřuje, že toto ustanovení xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx
Důvodem k vyloučení může být v první řadě poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti. Sám o xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxým poměrem zakládá důvodnou pochybnost o nepodjatosti. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázaxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx mohou nastat v situaci, kdy soud, u něhož soudce působí, rozhodoval v rámci výkonu veřejné správy (kupř. realizace práva na informace podle zákona o svoxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
dospěla k závěru, že všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu jsou vyloučeni pro možnou podjatost (srov. rozsudek Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxm či jeho zástupcem již v minulosti v rámci svého dřívějšího profesního působení. Podjatost soudců ve vztahu ke správním orgánům, resp. k osobám za ně jexxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxzovat podjatost soudce ve vztahu k účastníkům řízení, resp. k jejich zástupcům, kteří se na této publikaci také podíleli (blíže srov. usnesení Nejvyššxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxoba se podílela na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Jak dodává
judikatura
(srov. usnesení Nejxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně. Soudce Nejvyššího správního soudu proto nemůže rozxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xoudu vyššího stupně, pokud by soudce danou věc nejdříve posuzoval v rámci svého předchozího působení na Nejvyšším správním soudě a posléze na krajském xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx x xěci vědomost té povahy, jež vyvolává ve svých důsledcích pochybnost o soudcově nestrannosti. Důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí vxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxrov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013, č. j. Nao 1/2013-27). xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků, ledaže tato řízení spolu značným způsobem souvisí, přičemž by první řízení a z něj vycxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xx06, č. j. Nao 7/2006-121). Podjatost také nezakládá prostá skutečnost (tj. bez dalšího), že soudce dříve působil u správního orgánu, který je nyní v souxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxnkrétním řízení před tímto správním orgánem, které má nyní posuzovat v rámci podané žaloby jako soudce, je třeba jej považovat za vyloučeného. Soudce bx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxým způsobem podílel.
Oproti tomu komentované ustanovení výslovně stanoví, že
důvodem k vyloučení nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu takxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxe žádost účastníka řízení o přiznání osvobození od soudního poplatku nebo ustanovení zástupce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx Nelze kupř. prostřednictvím námitky podjatosti docílit toho, že danou konkrétní věc nebude projednávat a rozhodovat ten soudce, kterému tzv. napadlxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxo věk, sexuální orientace nebo rasová, etnická či národnostní příslušnost nemohou být samy o sobě důvodem podjatosti.
K odst. 3 a 4:
Primární záxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx jeho možné podjatosti. Jak již bylo uvedeno shora, nemusí nutně nastat stav podjatosti, nýbrž plně postačí pochybnosti o soudcově nepodjatosti. V takxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xoudce, je dotyčný soudce oprávněn provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu; typicky ty úkony, které je třeba učinit bez zbytečného odkladu.
xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x projednávání a rozhodnutí dané věci, potom na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. V případě, že pro vyloučení všech soudcx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxo oznámení má za to, že důvod podjatosti soudce není dán. V takovém případě ovšem defi nitivní rozhodnutí nepřísluší předsedovi soudu, nýbrž
o xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
x xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx soud rozhoduje o vyloučení soudce ve formě usnesení (srov. § 55 SŘS).
Pokud má předseda Nejvyššího správního soudu na základě došlého oznámení soudcx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu. Má-li předseda Nejvyššího správního soudu za to, že není dán důvod podjatosti takového soudce Nejvyššího správního soudu, rozhodne o vyloučxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxsti předsedovi senátu. O vyloučení takové osoby rozhoduje senát (nejde-li o tzv. samosoudcovskou věc podle § 31 odst. 2 SŘS), přičemž proti takovému usxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdy (usnesení vlády ze dne 19. 3. 1998, č. 188), podle kterého „slova „přiměřeně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x x xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xterý má zajistit nestrannost soudu a zejména soudců, je procesní právo účastníka řízení a osoby zúčastněné na řízení (§ 34 SŘS) spočívající v možnosti uxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl. Pokud je důvod podjatosti účastníkem řízení zjištěn při jednání, musí námitku podjatosti uplatnit pxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxní senátu prostřednictvím rozvrhu práce následně identifi kovat), který bude danou věc projednávat a rozhodovat, obsahující též patřičné poučení ve xxxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xakkoliv to lze doporučit. Následkem uplatněné koncentrace řízení je, že k pozdě uplatněné námitce podjatosti se nepřihlíží. Podle obecné právní úpraxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx soudců“. Oproti tomu SŘS takový dovětek nemá, a protože má povahu
lex specialis
, lze dojít k závěru, že opožděná je každá námitka podjatosti, která bylx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Skutečnost, že byla (byť i nedůvodně) nebo nebyla uplatněna námitka podjatosti, nezbavuje účastxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxmuž byla námitka podjatosti vznesena, činit žádné další úkony, vyjma úkonů neodkladných.
Námitka podjatosti je podáním, které musí splňovat záklaxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi, jak jsou obecně vyloženy v odstavci 1. Proto „dovozuje-li účastník řízení podjatost soudce z jeho poměru k blíže určeným fyzickým osobám, aniž by všax xxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi není důvodná“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2004, č. j. Nao 43/2004-319, publ. pod č. 1137/2007 Sb. NSS). Současně se nesmí v xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxjatosti spočívající v odkazu na postup soudce v téže nebo v jiné věci.
Z hlediska procesního postupu se vyžaduje, aby se k podané námitce podjatosti
vyxxxxxx xxxxxx
x x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxe 3, pročež ani nezakládá pravomoc předsedy soudu rozhodnout o vyloučení soudce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2009, č. j. Nao xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx Nejvyššího správního soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2013, č. j. Nao 7/2013-47, je nutno xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxkých hnutí podle § 16 odst. 2 písm. a) SŘS. O vyloučení předsedy či člena tohoto senátu z projednávání a rozhodnutí věci rozhodne jiný tříčlenný senát Nejxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdce zpět, Nejvyšší správní soud (který je výlučně příslušný k rozhodování o námitce podjatosti soudce, resp. k rozhodování o vyloučení soudce) řízení x xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxní senát, nejde-li o tzv. samosoudcovskou věc podle § 31 odst. 2 SŘS. Jsme toho názoru, že v případě zpětvzetí námitky podjatosti vůči těmto osobám je na mxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxní stížnost přípustná.
Rozhodnutí o tom, zda je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování určité právní věci, je rozhodnutím procesním. Z povahy xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx za níž může soud rozhodnout o tom, zda je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování určité věci, proto je, aby o věci samé nebylo ještě rozhodnuto. Zákxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxtím ve věci až do rozhodnutí o této námitce. Nejvyšší správní soud konstatoval (srov. usnesení ze dne 3. 7. 2013, č. j. Nao 31/2013-7), že je-li námitka poxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxnout.
Jinak lze, je-li proti rozhodnutí krajského soudu přípustná kasační stížnost, po vydání rozhodnutí v kasační stížnosti namítat, že ve věci roxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x03/2011 Sb. byl do tohoto ustanovení doplněn
odstavec 6.
Podle něj se shora uvedený procesní postup spočívající v rozhodování Nejvyššího správního sxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxí, v němž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. Další podmínkou je, že soud má za to, že námitka podjatosti není důvodná. Konečně poslexxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxtkými lhůtami, v nichž je soud povinen rozhodnout ve věci samé a kde by z povahy věci nebylo možné dostát požadavku rozhodnutí v zákonné lhůtě, pokud by měxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xámitku podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu. Krajský soud je nicméně povinen se s námitkou podjatosti náležitým a přezkoumatelným způsobem vypořáxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx ve lhůtách počítaných na dny, dospěje k závěru, že nejsou splněny shora uvedené podmínky (např. že námitka podjatosti je důvodná), potom se uplatní proxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx správní soud, a to v rámci řízení o kasační stížnosti. Důvodem kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) SŘS je skutečnost, že ve věci rozhodoval vylxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003-18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS
Podíl soudce na rozhodování x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxS okolnosti spočívající v postupu soudu podle § 36 odst. 3 věty druhé SŘS, který vedl k zamítnutí žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků s oxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004-54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS
Soudce vyloučený podle ustanovení § 8 odst. 1 věty druhé SŘS je ten, kterx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxá ve svých důsledcích pochybnost o soudcově nestrannosti. Pojem předchozího soudního řízení je nutno v daném případě vyložit materiálně, tedy s ohledxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xao 23/2004-55, publ. pod č. 408/2004 Sb. NSS
Po vydání rozhodnutí, proti němuž není přípustná kasační stížnost, již ve správním soudnictví nelze rozxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxS neupravuje způsob, jakým by bylo možno postupovat v případě zjištění důvodu vyloučení soudce až po vydání takového rozhodnutí.
Podle usnesení xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxho poměru k blíže určeným fyzickým osobám, aniž by však uvedl, v čem tento poměr spočívá a jakým způsobem souvisí s projednávanou věcí a soudcem, který se xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx nemohou být samy o sobě důvodem podjatosti ve smyslu § 8 odst. 1 SŘS.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. Nao 10/2005-6, xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxk, tak jeho zástupce mohli subjektivně pociťovat jako nepříjemný, není dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (§ 8 odst. 1 SŘS), jestliže dotaz byl xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xsychicky zranit, napadnout, ponížit jej nebo jinak poškodit.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, č. j. 1 Azs 24/2008-60, xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx. 5 SŘS), je kasační stížnost nepřípustná.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2009, č. j. Nao 60/2009-277, publ. pod č. 2015/20xx xxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxx x nezakládá pravomoc předsedy krajského soudu rozhodnout o námitce podjatosti vznesené účastníkem řízení.
Podle usnesení Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxobám za ně jednajícím, je nutno vykládat restriktivněji, než je tomu u ostatních účastníků řízení.Ze samotného spoluautorství odborné publikace nelxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxdle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2013, č. j. Nao 7/2013-47
xxxxxxxx x x xxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxtno vztáhnout i na sedmičlenný senát ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí poxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu, určený v souladu s rozvrhem práce.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56
Důvod pro vyloxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxegů z nižšího soudu, kde předtím působil. Soudce je vyloučen, jen pokud se přímo podílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízxxx xx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxhož plyne, že výklad a aplikace ustanovení o vyloučení soudců nemohou vyústit v situaci, kdy již nebudou žádní soudci, kteří by o věci mohli rozhodovat - xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxstup restriktivnější než na nižších stupních soudní soustavy, kde je řešení procesní situace v důsledku vyloučení soudců snazší, včetně možnosti přixxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxratura:
ŠIŠKEOVÁ, S. Přehled judikatury ve věcech soudů a soudců. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013.
Související ustanovení:
§ 7, § 8
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxmu krajskému soudu neboli
tzv. delegaci
. Jedná se o změnu xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxní místní příslušnosti, jakož i výjimku ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori). Co do svých celkových důsledků, jde o výjimku z ústavxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxí a případná
delegace
jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je proto třeba vykládat restriktivně. Zvlášť tento ústavní požadavek platx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx
xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxajskému soudu
musí
(odstavec 1) a
může
(odstavec 2) dojít. Ze stejných důvodů [ale i k vzhledem k organizaci správního soudnictví (srov. § 3)] je rozhoxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxt věc lze pouze jinému než místně příslušnému krajskému soudu, nikoliv jeho pobočce, neboť i v případě pobočky stále jde o stejný místně příslušný krajsxx xxxxx
x xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xístně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Nemusí všxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxtavit senát, který by věc projednal a rozhodl. Tím se současně projevuje nezávislost specializovaných senátů krajských soudů na zbylých (nespecialixxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx
xxxxxxci nutnou
, neboť na krajském soudě není nikoho, kdo by mohl věc projednávat a rozhodnout. Protože není přípustná
denegatio iustitiae
(odepření přístxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxajský soud, který věc projedná a rozhodne namísto původně místně příslušného krajského soudu.
Základním předpokladem pro předložení věci Nejvyššxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxho úseku krajského soudu podle § 8 odst. 3 nebo 5 SŘS v takovém rozsahu, který neumožňuje k projednání a rozhodnutí věci sestavit senát. Naplnění důvodx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx to jako předběžnou otázku v rámci vlastního řízení o delegaci nutné.
O přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxmco v případě posuzování splnění podmínek pro přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu při vyloučení soudců specializovaných sexxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x
xxxx xxxxxxxx vhodnou
a její uplatnění je
fakultativní
(srov. „může přikázat“). Jednotlivé důvody přikázání věci jsou stanoveny obecně prostřednictvím neurčixxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxý důležitý důvod.
Pojem hospodárnosti řízení nelze vztahovat pouze k nákladům řízení, které vznikají účastníkům řízení, ale je zapotřebí na něj nahxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxdnou. Přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu s sebou vždy nese vyšší náklady a především řízení protahuje. Místně příslušný krajský soud, x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx x xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx musí věc předložit Nejvyššímu správnímu soudu, který věc - jsou-li pro to podmínky - přikáže jinému krajskému soudu, přičemž tento krajský soud opět muxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxé zvýšené náklady a prodloužení délky řízení. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003-26, pubxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx
xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xze přistoupit pouze v ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxup nestandardní a mimořádný.
Při posuzování, zda jsou dány důvody pro delegaci vhodnou, nelze vycházet mechanicky pouze z jediného hlediska (kupř. xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxležité mohou být v konkrétním případě i stanoviska či mimořádné poměry účastníků řízení. Důvody
delegace
vhodné mohou spočívat jak v povaze a předmětx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xe již nachází řízení (zda řízení bylo zahájeno a dosud nebyly učiněny patřičné procesní kroky ve velké míře, nebo zbývá „pouze“ rozhodnout o věci samé). x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxaduje nařídit jednání.
Delegace
má místo jen tam, xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxvod. Důležitý důvod přitom může u účastníka řízení představovat okolnost sociálního a zdravotního charakteru - těhotenství, péče o dítě, bezmocnou oxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxšnému krajskému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2006, č. j. Nad 12/2006-21). Důvodem k přikázání není ani povaha věxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxo postup soudu v projednávané věci nebo rozhodování soudu v jiných skutkově či právně podobných případech.
Rozhodování Nejvyššího správního soudu x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxoudit naplnění podmínek pro uskutečnění
delegace
(posouzení vhodnosti).
K odst. 3:
Je právem účastníků řízení před rozhodnutím Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x
x xxxxxu přikázání
, což lépe umožní posouzení vhodnosti. Účastníci řízení mají právo vždy se vyjádřit k tomu, kterému krajskému soudu má být věc přikázána. Je xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxí (krajského) soudu si opatřit vyjádření účastníků řízení k navrhované delegaci. Zvlášť významný je tento požadavek v souvislosti s posuzováním naplxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x OSŘ, podle kterého „vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xn. I. ÚS 144/2000, publ. pod č. 172/2001 Sb. ÚS
Podle názoru Ústavního soudu lze zajisté souhlasit s tím, že předpokladem překázání věci z důvodu vhodnxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná
delegace
příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxajský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků, neboť dospěl k závěru, že žaloba je zjevně neúspěšná, není důvodem pro přikázání věci jinémx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxy závažné důvody, pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému krajskému soudu než místně příslušnému (§ 9 odst. 2 SŘS).
Podle usnesení Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxo pobytu tak, že toto místo spadá do soudního obvodu jiného než místně příslušného krajského soudu, účastníci netrvají na nařízení jednání a ze spisu poxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxjskému soudu příslušnému podle místa nového pobytu (§ 9 odst. 2 SŘS); takový procesní postup by nepřispěl ani k rychlosti ani k hospodárnosti řízení.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx
xxxdná je výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých příxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxvé stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. Skutečnost, že žadatel o azyl má místo pobytu mimo obvod místně příslušného krajského soudu a vx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. Nad 167/2004-31, publ. pod č. 942/2006 Sb. NSS
Náklady na dopravu hromadnými dopravními prosxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx aby ve spojitosti s právy žadatele o azyl na hmotné zabezpečení - ohrožovaly žalobcovo právo se k jednání dostavit, či ho ohrožovaly ve schopnosti hradix xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xomentáře je ke dni 1.1.2014.
Související předpisy:
Komentář:
Institut dožádání je tradičním odrazem zásady rychlosti a hospodárnoxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx řízení správním.
Soudy jednající a rozhodující ve správním soudnictví, ve shodě se zásadou tzv. plné
jurisdikce
(§ 77 SŘS), mají možnost věc nezávixxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxtat potřeba
institutu
dožádání
.
Dožadující může být věcně a místně příslušný krajský soud nebo Nejvyšší správní soud. Dožádaným může být okresní sxxx xxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxobící ve správním soudnictví provést jen s obtížemi nebo neúčelnými náklady. V takovém případě bude výhodnější a rychlejší obrátit se na jiný (dožádanxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxd ve svém obvodu provést nemůže vůbec.
V případě, že dožádaný soud nemůže požadovaný úkon provést, postoupí dožádání jinému (okresnímu) soudu či spexxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx Dožádaný soud může v souvislosti s realizací dožádání uskutečnit i úkony související.
Jak vyplývá ze závěrů judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxů soudního řízení správního. Ti mají právo být přítomni u prováděného dokazování, a to i v případě, kdy se dokazování uskutečňuje při využití dožádání. x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xozhodnutí o věci samé, čímž je naplněn xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xx2003-57, publ. pod č. 55/2004 Sb. NSS
I ve správním soudnictví mají účastníci řízení právo být přítomni u prováděného dokazování (§ 122 odst. 2 OSŘ ve xxxxxxx x x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxi řízení k takovému postupu nedali souhlas, nemůže krajský soud z takto provedeného důkazu ve svém rozhodnutí vycházet. Učinil-li tak, jde o vadu řízenxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxx SOUD
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
BROTHÁNKOVÁ, J., ŽIŠKOVÁ, M. Soudní řád správní a předpisy souxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xprávy. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyšších soudů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 210-215.FILxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx3, s. 25-35.FILIPOVÁ, J. Některé vybrané problémy právní úpravy přístupu k Nejvyššímu správnímu soudu. Časopis pro právní vědu a praxi, 2011, č. 2, s. 1xxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx In VOPÁLKA, V. (ed.) Nová úprava správního soudnictví. Praha: ASPI, 2003, s. 37-44.JABLONER, C. Rakouský systém správního soudnictví. In ŠIMÍČEK, V. xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx VETEŠNÍK, P., ZAVŘELOVÁ, J., BOHADLO, D. A ŠURÁNEK, P. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013.MACUR, J. Správní soudnictví. Brno: Univexxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xprávní soud nebude přezkoumávat právní předpisy. Justiční praxe, 2002, č. 3, s. 85-90.POMAHAČ, R. Nejvyšší správní soud. In VOPÁLKA V. (ed.) Nová úpraxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxvy. Brno: Masarykova univerzita, 2011.SKULOVÁ, S. a kol. Správní právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012.SLÁDEČEK, V., TOMOSZKOVÁ, V. a kol. Sxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxávní s judikaturou a souvisejícími předpisy. Praha: C. H. Beck, 2005.VALANČIUS, V. Správní soud: litevský přístup. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyššíxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx M. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
§ 12-29, § 32-64, § 88-101, § 102-120
Související předpixxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxátních zástupců a soudních exekutorů, zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů
Komentář:
Část druhá SŘS je věnována organizaci spxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxahy, jak plyne již z jeho § 1 písm. a) in fi ne. V tomto ohledu se soudní řád správní poněkud odlišuje od občanského soudního řádu, který obsahuje primárně xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxých ustanovení zákona o soudech a soudcích a pochopitelně též z Ústavy. Skutečnost, že soudní řád správní obsahuje i normy organizačního charakterux xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xůsobit namísto Nejvyššího správního soudu specializované správní kolegium Nejvyššího soudu (v takovém případě by soudní řád správní byl jen procesxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxx je věnována organizaci Nejvyššího správního soudu, druhá krajským soudům. Jiné soudy (okresní, vrchní a Nejvyšší soud) coby soudy správní podle platxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxě senátu rozšířeného. Upraveny jsou také základní otázky pracovního poměru asistenta soudce a rovněž některé částečně již procesní otázky souvisejíxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxhé části obsahuje pouze ustanovení § 31, upravující složení senátu u správních úseků krajských soudů.
Komentované ustanovení § 11 SŘS zřizuje Nejvxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx ovšem třeba vnímat jen spíše jako proklamaci této skutečnosti v rovině jednoduchého práva, neboť zřízení Nejvyššího správního soudu a jeho zařazení dx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvní soud vůči Nejvyššímu soudu a Ústavnímu soudu (čl. 92 Ústavy uvádí, že Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci sxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xeset let později, a to právě s účinností soudního řádu správního. V mezidobí existoval Nejvyšší správní soud pouze
de iure
a fakticky naplněn nebyl.
xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxž byla zrušena tehdejší část pátá OSŘ, zvaná tehdy „Správní soudnictví“. Ústavní soud dospěl k závěru, že dosavadní úprava správního soudnictví vykazxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx moci vůbec. Dále pak ne každý, kdo mohl být ve svých právech dotčen správním rozhodnutím, měl právo obrátit se na soud. Pokud pak i takové právo měl, nebylx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxšímu přezkumu, což vedlo k nejednotné judikatuře, tedy ke stavu rozpornému s požadavky právního státu. Konečně pak výkon správního soudnictví byl dle xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxní soud ovšem odložil vykonatelnost zrušujícího výroku do dne 31. 12. 2002. Do této doby bylo na zákonodárci, aby vypracoval vyhovující úpravu správníxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu byl překlenut právě ustanovením § 11 a násl. SŘS. Faktické zřízení Nejvyššího správního soudu ukončilo stav, kdy existenci tohoto soudu musel ve sxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxesl na Nejvyšší správní soud. Jde konkrétně o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem, dále pak o sxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxvomocí nedošlo (přes pláč V. Mikuleho a jiných představitelů nauky správního práva - viz související literatura), v druhém případě se tak stalo (viz § 9x x xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx republiky již v minulosti existoval. Šlo o Nejvyšší správní soud (v dobových právních dokumentech psaný namnoze s malým počátečním „n“) fungující přexxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxší správní soud sídlil zprvu v Praze, nedlouho po událostech února 1948 bylo rozhodnuto o přenesení sídla soudu do Bratislavy, což však ve skutečnosti bxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxmoc dokončit případná neskončená řízení z původního období (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 As 43/2006-36).
xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxem, znamená existenci dvou vrcholů obecného soudnictví (Nejvyšší soud coby vrchol soudnictví trestního a civilního a Nejvyšší správní soud jako hlavx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxo u modelu, kdy vrcholem správního soudnictví je Nejvyšší soud, v jehož rámci je zřízeno správní kolegium. Rozhodnutí posledních instancí obecného soxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxrý důsledně odděluje ústavní, správní a „ostatní“ soudnictví).
Stěžejním posláním Nejvyššího správního soudu je sjednocování rozhodovací činnoxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxh úseků krajských soudů, dále vydáváním stanovisek, zásadních usnesení a Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a prostřednictvím rozhodovaxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxrými kompetenčními spory (viz § 7 odst. 1 SŘS). Nejvyšší správní soud je ovšem nejen vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů) a sídlo Nejvyššího správního soudu hostí rovněž zvláštní senát ve věcech někxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxvání v právních vztazích je Nejvyšší správní soud organizační složkou státu, xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxární město Brno (viz odstavec 2 komentovaného ustanovení). Soud od konce roku 2006 sídlí v souboru budov na Moravském náměstí 6, předtím od svého fakticxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxstem České republiky je Praha (čl. 13). Toto ustanovení přirozeně nikterak nebrání tomu, aby některé vrcholné orgány sídlily mimo hlavní město. Je tomx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxvodně měla být Praha. Podle důvodové zprávy se tak mělo stát „s ohledem na příznivější dislokační možnosti a i z hlediska nižších ekonomických dopadů na xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxalo Brno. Toto město nakonec dostalo přednost kvůli skutečnosti, že i další dva vrcholné orgány moci soudní (Nejvyšší soud a Ústavní soud) sídlí v Brně. xxxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxediska nezávislosti soudního rozhodování.
Stávající Nejvyšší správní soud je členem Asociace státních rad a nejvyšších správních soudů Evropské xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xprávního soudnictví členských států Evropské unie. Spolupráci s nejvyššími správními soudy zemí mimo EU pak zajišťuje členství Nejvyššího správníhx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx než 100 nejvyšších správních soudů po celém světě. Ofi ciální webové stránky Nejvyššího správního soudu, které obsahují mj. jeho kompletní judikaturxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxšího správního soudu jsou soudní oddělení, která se vytvářejí pro jednotlivé senáty (§ 16 SŘS). Administrativní a jiné kancelářské práce pro jedno nebx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxtroluje ředitel soudních kanceláří. Dále jsou zřízeny společné útvary vykonávající úkony pro celý soud. Činnost soudních oddělení soudu při výkonu sxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxzaci práce u soudu dále upravují rozvrh práce, jednací řád Nejvyššího správního soudu (§ 21 SŘS) a organizační řád Nejvyššího správního soudu. Tyto intxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxení před Nejvyšším správním soudem viz zejm. komentář k § 88 a násl., § 94 a násl., § 97 a násl., § 102 a násl. a § 111 a násl. SŘS.
Judikatura:
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxený zákonem č. 3/1918 Sb.), aniž by řízení ukončil, nelze bez zákonného zmocnění v takovém řízení pokračovat jiným orgánem. Soudním řádem správním anx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxněprávní
kontinuita
. Požadoval-li navrhovatel, aby krajský soud provedl doručení nálezu Nejvyššího správního soudu z roku 1948, popř. přikázal takxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
FILIP, J. Nejvyšší správní soud a Ústavní soud po přijetí soudního řádu správnxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx v podmínkách demokratického právního státu. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyšších soudů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masaryxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí. Praha: ASPI, 2003, s. 37-44.KÜHN, Z. O velkých senátech a judikatorních odklonech vysokých soudů. Právní rozhledy, 2013, č. 2, s. 39-45.MOLEK, P., Šxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx ASPI, 2003, s. 45-71.RIGEL, F.
Judikatura
Nejvyššího správního soudu: vztah NSS a Ústavního soudu. Soudní rozhledy, 2010, č. 1, s. 1-6.
Souvisejxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx xx
x xxx x xxx x xxx x xxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxích, zákon o soudních poplatcích, zákon o soudech a soudcích, zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákon o volbách do Parlamentu České republiky, xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxl. 90 Ústavy, § 2 SŘS), ale také zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování. Jednotou rozhodování není míněna pouze jednotná judikatorní linie v oblasxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxntrolujícího dodržování zákonnosti v rámci veřejné správy. Ustanovení § 12 SŘS vypočítává způsoby, jak má být takové jednoty dosaženo a stanoví půsoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx stížností (§ 102 a násl. SŘS), tedy (mimořádných) opravných prostředků směřujících proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů v oblasti správníxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxkovém případě hovoříme o vázanosti v kasačním slova smyslu. Vedle toho jsou krajské soudy na základě § 12 odst. 1 SŘS do jisté míry vázány judikaturou Nexxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxžnostech s tím, že rozhodují-li skutkově a právně obdobnou věc, jsou zásadně povinny rozhodnout ji v souladu se zřetelnou judikatorní linií Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx
xxxxxxxx xx xxíněném precedenčním slova smyslu však má jiný charakter než vázanost ve smyslu kasačním, která je vázaností plynoucí přímo ze zákona. Povinnost krajsxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxincipu předvídatelnosti soudního rozhodování a koneckonců také ze zásad rovnosti, právní jistoty a legitimního očekávání (stejné případy mají být pxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx praxi Nejvyššího správního soudu. Tento soud uvedený závěr blíže rozvinul ve svém rozsudku ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006-68, z něhož plyne, že povxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxx existence tohoto ustanovení. Zajišťování jednoty judikatury je úkolem nejen pro samotný Nejvyšší správní soud, ale též pro krajské soudy, byť se každx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xudikaturou odstraňuje, krajské soudy jsou povinny tuto judikaturu znát a řídit se jí; v žádném případě nemohou zaujímáním protichůdných názorů zakláxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxudu odchýlil. Může se tak ale stát toliko ve výjimečných případech a důvod, proč se krajský soud odchýlil, musí být v jeho rozhodnutí zřetelně vysloven. xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxoucí k obohacení argumentačních přístupů.
Nejvyšší správní soud se v několika svých rozhodnutích zevrubně zabýval tím, za jakých podmínek se může kxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxmenty. Respektování těchto podmínek ze strany krajských soudů přispívá právní jistotě obecně a současně nevede k zakonzervování právních názorů uvnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxu ze dne 4. 5. 2010, č. j. 4 Ads 77/2007-91, publ. pod č. 2112/2010 Sb. NSS. Při úvaze nad odchýlením se od judikatury je zpravidla třeba zohlednit i požadavxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxu předvídatelnost právní regulace, snižuje transakční náklady účastníků právních vztahů a umožňuje lepší plánování jejich jednání. Proto obvykle pxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxvní jistota.
Podobně se k možnostem a mezím judikatorní
kolize
mezi správními soudy vyjádřil Nejvyšší správní soud také ve svém rozsudku ze dne 1. 6. xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxního tělesa odchýlit, a tím v konečném důsledku dosáhnout judikatorní změny aprobované Nejvyšším správním soudem postupem podle § 17 SŘS. Odchylujícx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxjský soud v rozporu ani s § 12 SŘS ani se zásadou právní jistoty, vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Ustanovení § 12 odst. 1 SŘS výslovně zmiňuje z širokx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxe usoudit, že tato činnost je stěžejní funkcí soudu. Ostatní rozhodovací činnost tohoto soudu (tj. ta mimo rozhodování o kasačních stížnostech) je v odxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxní judikatury správních soudů, ale jde zpravidla o rozhodování Nejvyššího správního soudu jako soudu prvního stupně. Soudní řád správní stanoví příxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xejich činnosti (§ 95) a k řešení některých kompetenčních sporů (§ 97 odst. 4). Dále Nejvyšší správní xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx (§ 9 odst. 2), o vyloučení soudce ve správním soudnictví pro podjatost dle § 8 a ve sporech o příslušnost dle § 7.
Ani to však není všechno, neboť příslušnxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxna o sdružování v politických stranách a politických hnutích pouze opakuje dikci zmíněného § 95 SŘS, volební předpisy stanovují příslušnost Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxské republiky (řízení o návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta), § 58 odst. 1 zákona o volbách do Evropského xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx x xx xxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx x xx x xx xohoto zákona). Podle § 3 odst. 4 zákona o soudních poplatcích rozhoduje Nejvyšší správní soud také ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti a poxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxví. V ostatních věcech patřících do pravomoci soudů jednajících ve správním soudnictví rozhodují krajské soudy (§ 7 odst. 1 SŘS). Samostatnou kapitolxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (podpůrně se soudní řád správní použije jen na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodoxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxednocování judikatury správních soudů. Dle § 12 odst. 2 SŘS slouží k jednotě rozhodování soudů také institut přijímání stanovisek (v civilním a trestxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxoť jde o jakousi
abstraktní
činnost soudu, která postrádá přímou vazbu na konkrétní projednávanou věc (a tedy konkrétní veřejné subjektivní právo). xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxotvorbě). Patrně právě s ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší správní soud na vydávání stanovisek prakticky rezignoval a po dlouhou dobu žádné stanovixxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrávních soudů. Tato neustálá monitorovací činnost neslouží pouze k vydávání stanovisek, jak by se mohlo z dikce komentovaného xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu.
Poněkud problematickým se může jevit to, že § 12 odst. 2 SŘS Nejvyššímu správnímu soudu ukládá sledování a vyhodnocování judikatury správnícx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu žádné konkrétní prostředky, jakým způsobem tak má být učiněno. Ustanovení § 21 odst. 2 SŘS sice uvádí, že podrobný postup při sledování a vyhodnoxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudů poskytovat Nejvyššímu správnímu soudu výrony své rozhodovací činnosti i mimo řízení o kasační stížnosti tak musíme v obecné rovině dovodit přímo z xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxět k tomu, že krajské soudy mají povinnost tuto činnost umožnit.
Konkrétní postup při sledování a vyhodnocování judikatury krajských soudů v oblastx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx judikaturu krajských soudů, je samozřejmě rozhodování o kasačních stížnostech. Vedle toho jsou do databáze Nejvyššího správního soudu krajskými soxxx xxxxxxxx x xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xednací řád předpokládá i to, že se soudci Nejvyššího správního soudu účastní gremiálních porad soudců, seminářů nebo jiných odborných shromáždění zaxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxjvyššího správního soudu a získávají od nich další poznatky o rozhodování soudů ve správním soudnictví.
K postupu při vydávání stanovisek viz blíže xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxx
x xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xa sjednocování judikatury správních soudů, ale na sjednocování rozhodovací činnosti správních orgánů. Za tímto účelem smí Nejvyšší správní soud vydxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxsadních usnesení (na rozdíl od stanovisek) je institutem zakotveným toliko pro oblast správního soudnictví. Přestože soudní kontrola rozhodování sxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx zásadní usnesení vydávat nemůže, a to s ohledem na absenci korespondujícího ustanovení zákona o soudech a soudcích.
K postupu při vydávání zásadnícx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxsavadní judikatury Nejvyššího správního soudu k určité otázce, jestliže není v dané věci přímo zavázán právním názorem kasačního soudu (§ 110 odst. 3 Sxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx krajský soud zaujetím odlišného právního názoru neporuší § 12 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006-xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxto cíle podílí jiným způsobem: zatímco Nejvyšší správní soud případné rozpory v rozhodovací činnosti krajských soudů svou judikaturou odstraňuje, kxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxuře a zvyšovat tím právní nejistotu. Ze samotného § 12 SŘS tedy lze dovodit, že je v něm implicitně vyjádřena povinnost krajského soudu řídit se právním xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
I. Ústavně konformní výklad právního předpisu provedený v rozhodnutích Ústavního soudu je pro obecné soudy závazný i ve skutkově a právně obdobných jixxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxly společenské či ekonomické poměry, což by ovšem obecný soud musel ve svém rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.II. Přijímání stanovisek Nejvyšším sprxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu. Ani jeden z těchto procesních institutů tak zjevně nepamatuje na odlišnost právního názoru xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxesení 39
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně připustil, že za neexistence Ústavou předpokládaného Nejvyššího správního soudu je sxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxla tomuto soudu. Nezbytnost výjimečného suplování této jeho výlučné
kompetence
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxto soudů. Ústavní soud není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxat judikaturu správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 SŘS (resp. § 17 a násl. SŘS). Při výkonu této pravomoci je přirozeně i tento xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxvaných základních práv a svobod. Za takto naznačené v průběhu času nově nastalé situace Ústavní soud připomíná, že v kontextu své dosavadní judikatury xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx práva v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem
interpretace
, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlaxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
KOCOUREK, J., ZÁRUBA, J. Zákon o soudech a soudcích. Zákon o státním zastupitelství. Koxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x x xřenosnosti těchto charakteristik na
mandát
vrcholných funkcionářů obecných soudů. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyšších soudů v evropských ústavníxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx xx
x xxx
x xxx x xx x xxxxxx x xxx x násl.
Související předpisy:
Ústava, zákon o soudech a soudcích, zákon o platu představitelů státní moci, soudců a poslanců Evropského parlamxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí (s ohledem na zrušení kolegií k 1. 1. 2014 nejsou obsazeny ani pozice jejich předsedů), předsedů senátů a dalších soudců (tzv. votantů). Tento výčet je xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx zaměstnával i další osoby, z nichž asistenty soudce a ředitele správy předpokládá sám soudní řád správní (§ 14, § 27a).
Počet soudců Nejvyššího spráxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx přibližně na čísle 30 osob. Do pozice soudce Nejvyššího správního soudu vstupují také soudci, kteří jsou k Nejvyššímu správnímu soudu dočasně přidělexx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xariérních soudců podílejí také přísedící (§ 5 odst. 2 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
Předseda Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxu (a České republiky jako takové) disponuje předseda soudu (a jeho manžel/ka) podle § 13 odst. 2 zákona o cestovních dokladech diplomatickým pasem.
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x5 SŘS), jmenuje předsedy kolegií a senátů, na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná, jmenuje a odvolává asistenty soudců (§ 14 SŘS), po projednání v plxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxí soudcovské rady (§ 23 SŘS) a řídí vydávání Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (§ 22 SŘS). Vedle toho předseda soudu plní funkci kárného žaloxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx 7/02, publ. pod č. 349/2002 Sb., a ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06, publ. pod č. 397/2006 Sb., konstatoval, že funkce předsedů a místopředsedů soudx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xředsedy soudu či předsedy senátu lépe platově ohodnocena (viz část třetí zákona o platu představitelů státní moci, soudců a poslanců Evropského parlaxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxek, xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx K pozici předsedy senátu a předsedy kolegia viz výklad k těmto ustanovením. K postavení soudce v právním řádu viz odstavec 4.
K odst. 2:
Předseda x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxže prezident republiky též zbavit povinnosti mlčenlivosti podle § 63 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací.
Ustanovení § 13 odst. 2 věta prvxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxího soudu - čl. 62 písm. f)]. Nevzniká tak výkladový problém s počtem místopředsedů - Ústava mlčí a soudní řád správní hovoří o jediném místopředsedovx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x14/2008 Sb. o místopředsedovi v jednotném čísle, po novele užívá číslo množné).
Pokud ovšem není jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího spxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxidenta republiky podléhá kontrasignaci s ohledem na čl. 63 odst. 2, 3 Ústavy. Tato odlišnost oproti jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího souxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxctví, a Nejvyšším správním soudem, jakožto soudem stojícím na vrcholu hierarchie správní větve soudnictví, by neměl být ve věci jmenování předsedy či xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxe obecného soudnictví v České republice. Rovnocennost jednotlivých soudních větví plyne nejen z koncepce jednotlivých procesních řádů, ale též z úprxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu tedy není v hierarchii soudních funkcionářů výše nežli předseda Nejvyššího správního soudu, jak by se snad mohlo zdát z hlediska úpravy jmenovacího xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxo Nejvyšší správní soud pravidlo, že předseda a místopředseda soudu mohou být jmenováni jen z řad soudců daného soudu. Zatímco pro Nejvyšší správní soux xx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxjvyššího soudu na okruh soudců přidělených k Nejvyššímu soudu, neboť xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xálezu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 87/06, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 46, nález 139, k závěru, že předmětné ustanovení je třeba vykládat omezujícím zpxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxován rovnou místopředsedou daného soudu). Odlišně před uvedeným nálezem uvažovala doktrína (viz související literatura, Malenovský, s. 164, Kocouxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxm souhlas předseda soudu (viz § 121 odst. 2, § 124 SŘS, resp. § 70 zákona o soudech a soudcích). Dle závěrů Ústavního soudu učiněných v nálezu ze dne 12. 12. 2xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxs nejprve udělen, ale posléze s ohledem na nově zjištěné skutečnosti o osobě soudce odvolán (to jen tehdy, pokud se tak stane ještě před vydáním rozhodnuxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxyššímu správnímu soudu je ministr spravedlnosti, avšak jen za souhlasu předsedy tohoto soudu.
Do pozice soudního funkcionáře Nejvyššího správníhx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxem k tomu, že s přidělením soudce musí předseda Nejvyššího správního soudu souhlasit, má předseda zprostředkovaně možnost do určité míry ovlivnit výbxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrezentace v pravém slova smyslu. Pokud by prezident republiky postupoval jinak, otevírá se možnost pro vyvolání kompetenčního sporu ve smyslu čl. 87 oxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx správního soudu se děje prostřednictvím zákona o soudech a soudcích (§ 106 a násl.), pro Nejvyšší správní soud není stanovena v soudním řádu správním xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (na vztahy v rámci soudní správy nelze aplikovat princip „kdo jmenuje, odvolává“x xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxnosti předsedy nebo místopředsedy Nejvyššího správního soudu je oprávněn podat prezident republiky, ministr spravedlnosti a veřejný ochránce právx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx navíc též kárného provinění xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x 87 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Za toto specifi cké kárné provinění může být kárným soudem, jímž je Nejvyšší správní soud (předseda ani místopředxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xředsedy či místopředsedy soudu či předsedy kolegia na stanovenou dobu, snížení platu až o 30 % na stanovenou dobu či odvolání z funkce předsedy soudu, míxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxedy kolegia Nejvyššího správního soudu dále zaniká zánikem funkce soudce (způsoby zániku funkce soudce viz komentář k § 13 odst. 4 SŘS) a vzdáním se funkxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxdsedy a místopředsedy Nejvyššího správního soudu zaniká rovněž uplynutím funkčního období (viz komentář k § 13 odst. 3 SŘS). Jakkoliv zánik funkce souxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxch funkcí neznamená bez dalšího zánik funkce soudce).
S ohledem na to, že tradice Nejvyššího správního soudu v českém prostředí není nikterak dlouháx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxky (viz komentář k § 11 SŘS), byl zprvu řízen JUDr. Ferdinandem Pantůčkem, který působil jako tzv. první prezident soudu, jeho zástupcem (druhým prezidxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxubliky. Po obnově soudu v roce 2003 se předsedou soudu stal JUDr. Josef Baxa, místopředsedou JUDr. Michal Mazanec.
K výkonu státní správy předsedou Nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxobí předsedy a místopředsedy Nejvyššího správního soudu je stanoveno na 10 let. Stejně dlouhé je funkční období předsedy a místopředsedy Nejvyššího sxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx xx xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxx. 2 zákona o soudech a soudcích).
Původně soudní řád správní žádné ustanovení časově omezující výkon funkce soudního funkcionáře neobsahoval. Změxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxlezu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb. Ústavní soud dospěl k závěru, xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxovouto podmínku pro výkon funkce předsedy nebo místopředsedy soudu nestanoví, s výjimkou nejvyšších soudů ani takové funkce výslovně neuvádí. Samotxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xřímo vlastního výkonu soudnictví. Přiměřenost stanovení délky funkčního období podle názoru Ústavního soudu odpovídá tomu, že do funkce jsou soudní xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxkční období kratší). Stanovené funkční období 10 let pro předsedy a místopředsedy nejvyšších soudů je dle Ústavního soudu srovnatelné s postavením fuxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxzident Nejvyššího kontrolního úřadu 9 let). Délka funkčního období též přesahuje délku funkčního období jmenujícího orgánu, takže si tímto způsobem xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxvní i zákon o soudech a soudcích) počítá s omezením funkčního období u stávajícího předsedy (Josef Baxa) a místopředsedy (Michal Mazanec) soudu, kteřx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx nebyly. Uvedené přechodné ustanovení omezuje funkční období stávajících funkcionářů tak, že toto období končí za 10 let ode dne účinnosti tohoto zákoxx xxx xxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx ÚS 39/08 souladným s ústavním pořádkem. Zrušil však přechodné ustanovení (čl. II bod 11 zákona č. 314/2008 Sb.), které omezilo funkční období tehdejšxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xunkcionářů nejvyšších soudů by neměla být neodůvodněně rozdílná.
K odst. 4:
Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu mohou vykonávat xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxjvyššího správního soudu, soudce Nejvyššího soudu, soudce jiného soudu a tří přísedících - advokáta, státního zástupce a osoby vykonávající jiné práxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxupců, jednoho advokáta a jedné osoby vykonávající jiné právnické povolání. Kárný senát ve věcech soudních exekutorů zasedá ve složení: soudce Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xovolání vyplývá z Ústavy a je konkretizováno zejm. zákonem o soudech a soudcích. Podle čl. xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon. Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Paxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx je soudce jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení [pravomoc prezidenta republiky jmenovat soudce podle čl. 63 odst. 1 písm. i) xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx č. j. 4 Aps 3/2005-35, publ. pod č. 905/2006 Sb. NSS]. Své funkce se soudce ujímá složením slibu (jde tedy o slib
konstitutivní
). Soudcem může být jmenováx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxx rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxc Ústavnímu soudu.
Nezávislost soudce a jeho rozhodování je podřaditelná pod režim čl. 9 odst. 2 Ústavy a musí být refl ektována v mnoha aspektech. Jdx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxo souhlasu libovolně překládat, nelze jej jakkoliv sankcionovat za vyslovený právní názor, soudci nelze dávat příkazy, jak má rozhodovat, ani jej nelxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xvaze, ale vychází přímo ze zákona (viz část třetí zákona o platu představitelů státní moci, soudců a poslanců Evropského parlamentu). Na rozdíl od soudxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxálým platovým koefi cientem, který se zvyšuje pouze v souvislosti s výkonem funkce předsedy senátu, předsedy kolegia, místopředsedy nebo předsedy soxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xoudech a soudcích předpokládá, že soudcem může být ustanoven státní občan České republiky, který je plně svéprávný a bezúhonný, jestliže jeho zkušenxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xa soudce. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky či zxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxe přidělení soudce ke konkrétnímu soudu (§ 67; jde o první určení místa výkonu funkce), dočasné přidělení (§ 68 a násl.; opatření na přechodnou dobu, v jexxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxasné zproštění výkonu funkce (§ 99 a násl.; opatření, v jehož důsledku soudce nesmí po přechodnou dobu vykonávat svou funkci).
Zákon o soudech a soudcxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxého nejlepšího vědomí a svědomí a v přiměřených lhůtách, svou funkci je povinen vykonávat svědomitě a musí se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnoxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxě.
Soudce je též povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví, zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným oxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů. I po zániku soudcovské funkce je třexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx předpisem nebo osobou k tomu povolanou. Dále je soudce povinen průběžně se vzdělávat a podílet se i na vzdělávání ostatních soudců a osob vykonávajícícx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx x zaniká dnem zániku funkce soudce. Rozvržení pracovní doby, popřípadě pružnou pracovní dobu a její formu v pracovním řádu stanoví předseda soudu pro soxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxacovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.
Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxdemii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xx xaková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví.
Pro činy spáchané při výkonx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxý zahájil trestní stíhání proti soudci, o tom vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti a předsedu příslušného soudu.
Soudce je kárně odpovědný za kárné xxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxlé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Za kárné provinění lze uložit soudci podle závažnosti provinění důtku, snížení platu až o 30 % xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxe nebo soudního funkcionáře jsou oprávněny podat osoby uvedené v § 8 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (jde o prezxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxkona o soudech a soudcích zaniká tehdy, přestane-li soudce splňovat zákonné podmínky pro výkon funkce, uplynutím kalendářního roku, v němž soudce doxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xoci rozhodnutí kárného soudu, kterým bylo soudci uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce. Vedle toho se soudce může své funkce vzdát. Funkce soxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
Soudní řád správní má vůči zákonu o soudech a soudcích zvláštní úpravu obsaženou v ustanoveních § 121 a násl. (blíže viz výklad k těmto ustanovením). xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxky řádného výkonu této funkce, nebo jiný odborník, který vykonával v oboru ústavního, správního nebo fi nančního práva po dobu nejméně deseti let právnx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xoudci, tak i odborníky z právní praxe v jiných právních profesích a z akademické obce.
Konkrétní výběr soudců Nejvyššího správního soudu je do značné xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxěru kandidátů pro soudcovskou funkci se lišila podle toho, zda šlo o uchazeče mimo justici, nebo o kariérního soudce. V prvním případě uchazeč, který byx xxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xdborné diskusi o svých názorech. Kariérní soudci absolvovali na soudu nejprve několikaměsíční stáž. Takto se soudci Nejvyššího správního soudu postxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxtavní či správní právo a daňoví specialisté. Do budoucna má výběr soudců probíhat podle zveřejněného Memoranda o výběru kandidátů na soudce pro Nejvyšxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxdseda Nejvyššího správního soudu vedle toho, že vykonávají funkci soudce, vykonávají rovněž státní správu tohoto soudu (viz komentář k § 26 a násl. SŘSxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxho správního soudu z řad soudců tohoto soudu předsedy kolegií a předsedy senátů. Předsedové kolegií, jsou-li kolegia zřízena, vedle výkonu funkce souxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb.
I. Imanentním rysem soudcovské funkce je kontinuálnost xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxtní moci, je v rozporu s principem dělby moci. Přidělování soudců k plnění úkolů v rámci jiné větve státní moci proto odporuje čl. 82 odst. 3 Ústavy. Vzhlexxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxh podmínek zániku dvou obdobných funkcí státní správy soudů v bodě 11 čl. II části první zákona č. 314/2008 Sb. je projevem svévole zákonodárce, neboť pxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxuje rovnost přístupu k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2009, č. j. 5 As 13/2009xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xení z povahy věci vyloučeno, aby se soudce, tzn. ten, o jehož právech je rozhodováno, v případě, došlo-li k přeložení, např. proti jeho vůli, popř. tehdyx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx správním soudnictví. Soudní ochrana nemůže být přitom nikterak limitována ani tím, že na přeložení soudce k vyššímu soudu není právní nárok.II. Zákonxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xopadů souvisejících ustanovení Ústavy a Listiny a zcela pominout ústavně garantované atributy nezávislosti moci soudní.III. Je-li soudce přeložxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxerý zákon o soudech a soudcích stanoví, xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxností daného případu, dovozovat.IV. Aplikoval-li ministr spravedlnosti v případě přidělení soudce (zde zrušení předchozího přidělení) postup dle x xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xx. NSS
Prezident republiky je orgánem moci výkonné. I na jeho počínání se tudíž beze zbytku vztahuje striktní požadavek uplatňování státní moci jen v pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxje úvahu svěřenou mu zákonem, která musí zůstat v zákonných mezích. Je vázán co do počtu a obsahu zákonných podmínek a není oprávněn stanovit podmínky vlxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx některou z těchto podmínek nesplňoval. Pokud se prezident republiky rozhodne kandidáta navrženého vládou nejmenovat, pak je povinen jasně a srozumixxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxlez 139
Prezident republiky je státním orgánem příslušným k vydání rozhodnutí o jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců přidělených x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06, publ. pod č. 397/2006 Sb.
I. Na vztahy v rámci soudní správy nelze aplikovat princip „kdo jmenuje, odvolává“ a nxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxtřednictvím maximy vyjádřené v čl. 82 odst. 2 Ústavy je nutno poměřovat rovněž způsob odvolávání předsedů soudů, tedy i předsedy Nejvyššího soudu; nexxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxlby moci a nezávislosti soudní moci.II. Funkce předsedů a místopředsedů soudů, jakož i předsedů kolegií, by měla být, kromě jiného, považována za profxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xákladě rozhodnutí soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006, č. j. 4 Aps 3/2005-35, publ. pod č. 905/2006 Sb. NSS
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
sui generis
.II. Na jmenování soudcem není právní nárok. Funkce soudce je ovšem veřejnou funkcí a justiční čekatel nejmenovaný prezidentem republiky xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxP]. Ve spojení s tím je oprávněn dovolávat se toho, aby nebyl na tomto právu diskriminován (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny), stejně jako je oprávněn i k tomu, dxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xx x xxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím (v daném případě na přístup k funkci soudce), jakož i právo na projednání věci bez zbytečných pxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxkoumání vyloučeno. Akty či úkony prezidenta republiky při výkonu jeho pravomoci jmenovat soudce jsou ve spojení s uvedenými právy přezkoumatelné ve sxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxu k postavení soudních funkcionářů. Časopis pro právní vědu a praxi, 2010, č. 4, s. 363-369.
Související ustanovení:
§ 13 odst. 3
Souvisejíxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxonem č. 314/2008 Sb. (účinnost od 1. 10. 2008). Podle § 13a SŘS platilo, že předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu může být do své funkce jxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxx ke dni 26. 10. 2010 zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb. Stalo se tak proto, že citované ustanxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxi opětovného jmenování, která mohla vést soudní funkcionáře k tomu, aby postupovali způsobem vytvářejícím předpoklady pro jejich opětovné jmenovánxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxd také zdůraznil, že zákonná úprava nesmí vytvářet podmínky pro vznik personální korupce, která by ohrožovala ústavně přikázanou nezávislost a nestrxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx (jakož i korespondující ustanovení § 105a zákona o soudech a soudcích) zrušil dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. K citovanému nálezu viz též komenxxx x x xx xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxa nesmí vytvářet podmínky pro možné ohrožení ústavně přikázané nezávislosti a nestrannosti soudců a možné protiústavní stavy je třeba v tak závažné obxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx kroky byly vnějším světem nahlíženy a posuzovány jako vytváření předpokladů pro opětovné jmenování do funkce.
Právní stav komentáře xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx.blogspot.cz/2007/02/asistent-soudce-mezi-dones-sbrkou.html.KŘEPELKA, F. Odborní poradci ve správním soudnictví. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxha: Linde, 1996.
Související ustanovení:
§ 28 až 30
xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxudců jsou do úseku výkonu soudnictví na Nejvyšším správním soudu zařazeni také asistenti soudců. Tato pozice (law clerk) má dlouhou tradici u vrcholnýxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xx xxxxxx x xxxx xxxx x x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxsté míry podobala pozice sekretáře.
Asistent soudce představuje v obecné rovině funkci, která byla v České republice zprvu vytvořena na Ústavním soxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxd odlišné, neboť podle § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích se na ně přiměřeně vztahuje zákon o vyšších soudních úřednících.
Komentované ustanovxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxistenta. V praxi byl od počátku fungování soudu soudci jmenován právě jeden asistent, od roku 2007 má soudce zpravidla asistenty dva. Počet asistentů sxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxenta soudce nevzniká na základě pracovní smlouvy, nýbrž jmenováním. Výslovně to stanoví ustanovení § 14 odst. 1 SŘS, které je tak zvláštním ustanoveníx xx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxe odchylně od zákoníku práce upravuje zejm. odvolání z funkce a zrušení funkce, podmínku bezúhonnosti, dosažení požadovaného vzdělání či povinnost xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xe zaměstnancem státu, z hlediska platových podmínek se na něj vztahuje nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných sxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxušku, přičemž platí, že výkon funkce asistenta soudce je započitatelný do doby praxe, jež je vyžadována i pro jiné odborné právní zkoušky.
K odst. 2:
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx předepsána. Pokud jde o asistenta předsedy soudu, pak návrh a jmenování do funkce splývá v jedno.
Podobný je i postup při odvolání asistenta soudce z txxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx aby předseda sám z vlastní vůle asistenta odvolal (nejde-li přímo o jeho vlastního asistenta). Zákon přitom soudce (ani předsedu soudu) nikterak neomxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxledem na to, že vztah soudce a asistenta je vztahem intenzivní spolupráce, se přikláníme k závěru, že soudcův návrh na jmenování či odvolání asistenta mxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxné náležitosti pro výkon funkce.
Vedle možnosti odvolat asistenta soudce z funkce se předmětná funkce považuje za zrušenou také tehdy, zanikne-li fxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx x5). Jakýkoliv způsob zániku funkce soudce způsobuje také zánik funkce příslušného asistenta. Funkce asistenta soudce zaniká také tehdy, pokud předmxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xaktéž tehdy, pokud asistent soudce přestane splňovat podmínky pro výkon této funkce (§ 14 odst. 3 SŘS).
Zánik funkce asistenta soudce ovšem neznamenx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xnapř. poradce v Oddělení dokumentace a analytiky Nejvyššího správního soudu), eventuálně může být dán výpovědní důvod s příslušnými lhůtami (v mimořxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxnuje a odvolává z funkce, ale dle § 30 SŘS je také tím, kdo vyřizuje stížnosti na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení ze strany asistentxx
x xxxxx x x xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxsti práva na vysoké škole v České republice. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj nehledí, jxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxu na formu zavinění, trestní sazbu, výši či typ trestu, bez ohledu na to, zda se jedná o přečin či zločin). Vedle toho je třeba, aby asistent soudce splnil pxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xeské republice. Takovým vzděláním se rozumí pouze úspěšně absolvované studium v magisterském oboru právo, nikoliv absolvované studium oboru příbuzxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxké unie a nevyžaduje se nutně státní občanství České republiky.
Nad rámec povinností dle zákoníku práce stanoví § 14 odst. 4 SŘS, že asistent soudce jx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxostit předseda Nejvyššího správního soudu.
K odst. 5:
Komentované ustanovení se do soudního řádu správního dostalo až na základě novely provxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxoval i postavení asistentů soudců v českém právním řádu.
Asistent soudce Nejvyššího správního soudu činí jednotlivé úkony soudního řízení správníxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxí zákonem předepsána. Jednací řád Nejvyššího správního soudu v § 29a odst. 1 vyžaduje písemnou formu, je-li pověření obecné. Takové pověření se ukládá x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí podání do protokolu, úkony směřující k odstranění vad podání, úkony spojené s přijímáním kasační stížnosti dle § 109 odst. 1 SŘS, poučování, vyrozumíxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxvních spisů, předvolávání nebo vyrozumívání účastníků řízení a dalších osob, úkony potřebné k přípravě jednání nebo k rozhodnutí ve věci bez jednání, xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxka řízení, vydávání úředních opisů, výpisů a potvrzení o skutečnostech známých ze spisu v souvislosti s řízením, vyřizovaní dotazů a připomínek účastxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx, odkladných účincích, o přerušení řízení atd.). Rozhodování nelze z povahy věci vyhodnotit jen jako jednotlivý úkon soudního řízení, k němuž by mohl sxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xí vycházet (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 4 As 5/2008-49, publ. pod č. 1681/2008 Sb. NSS).
Asistent soudce Nejvyxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxudní soustavy na základě § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích ve spojení se zákonem o vyšších soudních úřednících. V souvislosti s nálezem Ústavníhx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxh možností asistentů soudců (a vyšších soudních úředníků) i na nižších článcích soudní soustavy.
Těžiště práce asistenta soudce Nejvyššího správnxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrakteru (rozhodnutí o odkladném účinku, o ustanovení advokáta, o osvobození od soudních poplatků apod.) až po složitá
meritorní
rozhodnutí. Asistexxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxudů.
Činnosti asistentů soudců na Nejvyšším správním soudu se nejvíce podobá pracovní náplň poradců v Oddělení dokumentace a analytiky tohoto soudxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxničních, evropských či mezinárodních soudních orgánů), podílí se na formulaci předběžných otázek položených správními soudy Soudnímu dvoru EU, spoxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x analytiky však není blíže soudním řádem správním ani jiným zákonem upravena. Poradci v tomto oddělení se tak na rozdíl od asistentů soudců nemohou jedxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx, J., ZÁRUBA, J. Zákon o soudech a soudcích. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
x xxx x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxtovaného ustanovení zařazují rozvrhem práce do
kolegií
podle své specializace. Počty kolegií zákon nikterak neupřesňuje a není ani určeno pracovní xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxššího soudu plénem sloučena).
Návrh na ustanovení kolegií Nejvyššího správního soudu podává předseda tohoto soudu a o této věci rozhoduje plénum, txxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxo správního soudu ze dne 29. 4. 2004 (ve znění usnesení ze dne 20. 12. 2006) bylo původně stanoveno, že kolegia budou celkem dvě: fi nančně-správní a sociáxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxaničních investic, cen, cenných papírů, kolektivního investování, penzijních fondů a penzijního připojištění, pojišťovnictví, ochrany hospodářxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxhodování ve věcech důchodového pojištění, odškodnění jednorázovými peněžními částkami, nemocenského pojištění, pojistného na sociální zabezpečxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxlně-právní ochrany dětí, zaměstnanosti, bezpečnosti práce, zájmové a profesní samosprávy a služebních poměrů. Věci, které nespadaly do působnosti xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtání, svobodného přístupu k informacím a mnoho dalších), byly přidělovány senátům napříč kolegii.
Usnesením pléna Nejvyššího správního soudu ze dxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx x xx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx kolegia nefungují a byla opuštěna též specializace rozhodovací činnosti soudců. Ustálil se tak výklad, že stanovení počtu kolegií je plně na uvážení pxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxénem.
Jsou-li kolegia zřízena, platí, že činnost kolegia organizuje a řídí dle § 13 odst. 4 SŘS jeho předseda, který je ze soudců Nejvyššího správníhx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxní kárné odpovědnosti (§ 87 odst. 2 zákona o soudech a soudcích; viz též přiměřeně komentář k § 13 odst. 2 SŘS) a předseda Nejvyššího správního soudu jej lixxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxvého zanikají i jednotlivé funkce.
Rozhodne-li plénum o zřízení kolegií, pak jsou kolegia sborovými orgány, jejichž hlavním posláním je zajišťováxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxch soudů k uveřejnění ve Sbírce rozhodnutí a zaujímáním stanovisek. Členy kolegia, je-li zřízeno, jsou soudci zařazení rozvrhem práce do některého sexxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxa soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou; rozvrh práce musí být vydán nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xrací u soudu. Vydaný rozvrh práce je veřejně přístupný; každý má právo do něho nahlížet a činit si z něj výpisy nebo opisy. V rozvrhu práce soudu se zejména xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx oddělení“ je tedy výrazem širším nežli výraz „senát“, který tvoří jen soudci). Rozvrh práce též stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxých důvodů stanovených zákonem projednat a rozhodnout. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby pracovní vytížení jednotlivých souxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xráce Nejvyššího správního soudu, podrobnosti jeho vydávání stanoví § 87 jednacího řádu; k návrhu rozvrhu práce se vyjadřují předsedové kolegií (jsouxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx odst. 1 Listiny, jak dovodila
judikatura
Ústavního soudu (např. nález ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 13, nález 11xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxvení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 As 48/2012-28, publ. pod č. 2767/2013).
Judikatura:
Podle nálezu Ústavníxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xozvrhu práce jednoznačná a předem daná pravidla pro určení soudců, která berou v úvahu všechny možné eventuality; obecný soud nemůže při přidělování axxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxx
x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx67/2013 Sb. NSS
Rozvrh práce soudu (§ xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xx xx. n. u. ÚS, svazek 38, nález 183
Kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení, je součástí uvedeného základního práva na zxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxu práce soudů (viz též sp. zn. III. ÚS 200/98). Mezi požadavky, které vyplývají pro rozvrh práce, náleží předvídatelnost a transparentnost obsazení soxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxdech a soudcích. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004.
Související ustanovení:
§ 3 odst. 1, § 13, § 17, § 34 odxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx xx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx xx x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xxx x xx xxxxx xx xx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xdst. 3, § 59 odst. 2, § 61 odst. 2, § 62 odst. 2, 3
Související předpisy:
Komentář:
K odst. 1:
Rozhodxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x
xxxxxxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx v právních názorech senátů, pak spor vyřeší některý z
rozšířených senátů
(§ 16 odst. 3). Třetím typem rozhodování je rozhodování prostřednictvím
přexxxxx xxxxxx
x xx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxků (§ 36 odst. 3 SŘS), rozhoduje o spojení věci ke společnému projednání či vyloučení věcí k samostatnému projednání (§ 39 SŘS), promíjí zmeškání lhůty x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xnalce, svědka či tlumočníka (§ 58 SŘS) apod. Pokud má o věci (zpravidla o dílčí procesní záležitosti) rozhodovat předseda senátu Nejvyššího správního xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxodování předsedou senátu, ale rozhodování senátní. Rozhodování prostřednictvím předsedy senátu je tak výjimečným postupem při řešení některých prxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxíl od správních úseků krajských soudů (§ 31 odst. 2 SŘS), nezná samosoudcovské rozhodování.
Rozhodne-li namísto senátu v některé věci jeho předseda xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxrušen čl. 38 odst. 1 Listiny.
Vedle rozhodovací činnosti procesního charakteru předseda senátu provádí také některé faktické procesní kroky (vyzýxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx x xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx apod.). Podle § 7 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu platí, že předseda senátu v souladu s rozvrhem práce organizuje a řídí činnost senátu; pokxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxo nemoc či z jiných vážných důvodů písemně vyhotovit rozhodnutí, určí předseda senátu jiného člena senátu, který rozhodnutí písemně vyhotoví, pokud rxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx rozhodnutí vyhotoví.
Předsedu senátu Nejvyššího správního soudu jmenuje ze soudců tohoto soudu předseda Nejvyššího správního soudu (§ 102 odst. 4 xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxích případech rozhodují jako samosoudci. Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu v rámci správního soudnictví rozhodována vždy v senátech (§ 16 odst. 2 SŘS), resp. rozšířených senátech (§ 16 odst. 3 SŘS), které jsou složeny výlučnx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx xxxx xxojednávají tříčlenné senáty, které se skládají z předsedy a dvou soudců. Dřívější pětičlenné senáty (vtělené do soudního řádu správního novelou proxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xchrany), byly zrušeny novelou provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. Po její účinnosti (1. 1. 2012) rozhodují ve věcech mezinárodní ochrany standardní (xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxátu; tito soudci jsou též označování jako „votanti“) je jen málo početná, neboť cca dvě třetiny soudců působí ve funkci předsedy senátu. Každý (tříčlenxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxsedou senátu, pak v dané věci senátu předsedá právě on. Není-li soudce zpravodaj předsedou senátu, předsedá lichým jeho věcem jeden z předsedů senátu, xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxy k rozhodování ve věcech volebních (tedy v těch volebních věcech, kde rozhoduje Nejvyšší správní soud), ve věcech místního a krajského referenda (tj. x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxan a politických hnutí (§ 94 a násl. SŘS) a v řízení o kompetenčních žalobách (§ 97 a násl. SŘS). K věcné příslušnosti Nejvyššího správního soudu viz též koxxxxxx x x x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xáno zákonem o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (§ 4, § 4a, § 4b). Na rozhodování se tu vedle soudců podílejí i přísedící z jixxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxxxh a sedmičlenných senátů může být rozhodovací činnost realizována také prostřednictvím rozšířených senátů. Ty zná soudní řád správní celkem dva: sexxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xprávního soudu. Rozšířené senáty jsou povolány k řešení judikatorních kolizí mezi jednotlivými tříčlennými [odstavec 2 písm. b)] či sedmičlennými [xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxpí-li rozšířenému senátu věc jiný než tříčlenný senát (tedy například „volební“ či „kompetenční“ senát), pak bude rozšířený senát rozhodovat v devítxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx (to bude o to spíše platit xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxx xejvyššího správního soudu přijímá zásadní usnesení sedmičlenný rozšířený senát, je-li mu věc předložena tříčlenným senátem. Je-li věc k přijetí zásxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx jsou jim předsedou soudu předloženy k posouzení jiné právní otázky.
K institutu rozšířeného senátu viz blíže komentář k § 17 SŘS, k zásadnímu usnesenx xxx xxxxxxxx x x xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx 145
Jestliže člena senátu v době jeho dlouhodobé nepřítomnosti nahradí jiný soudce, nemůže se jednat o porušení čl. 38 odst. 1 Listiny. Ústavní imperxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxx
x xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxesní prostředek, jímž by mělo být
ex post
zvráceno již vydané rozhodnutí, a to tím spíše, jestliže jednající soudce byl k projednání věci povolán rozvrxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxÁ, M. Soudní řád správní a předpisy souvisící s novou úpravou správního soudnictví s vysvětlivkami. Praha: Linde, 2004.HOLLÄNDER, P. Správní soudnicxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx x xol.
Judikatura
a právní argumentace. Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou. Praha:
Auditorium
, 2006.KÜHN, Z. O velkých senátech a judixxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxní rozhledy, 2011, č. 6, s. 191-197.MORAVEC, O. Sjednocování judikatury pohledem účastníka řízení - řízení před rozšířeným senátem Nejvyššího správxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx správního soudnictví. Praha: ASPI, 2003, s. 265-277.POMAHAČ, R. Nejvyšší správní soud. In VOPÁLKA, V. (ed.) Nová úprava správního soudnictví. Prahax xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xx
xxxikatura
NSS: Rozšířený senát. Soudní rozhledy, 2013, č. 5, s. 162-166.VOPÁLKA, V., MIKULE, V., ŠIMŮNKOVÁ, V., ŠOLÍN, M. Soudní řád správní. Komentářx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx
x xxx x xxx x xxx x xxx
Komentář:
Pro lepší přehlednost je komentář k tomuto ustanovení členěn do subkapitol.
Úloha rozšířeného sxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx x xx xxrávněn navrhovat stanoviska (§ 19 SŘS). Naprosto zásadní úloha rozšířeného senátu ovšem spočívá v postupu podle § 17 SŘS, který konstruuje tento senát xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xjednocování judikatury správních soudů a ty jsou povolány ke sjednocování praxe správních orgánů, stojí rozšířený senát na samém vrcholu jednotícíhx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxví. Zároveň slouží rozšířený senát k tomu, aby Nejvyšší správní soud k některým sporným otázkám zaujal jednotný (a jediný) právní názor a zabránil atomxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xktivovat libovolně. Procesní cestou otevírající brány rozšířeného senátu je postoupení konkrétní řešené věci „řadovým“ senátem. Ten, chce-li se v txxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx rozsudku či usnesení) Nejvyššího správního soudu, nemůže tak učinit jinak, než že spornou věc postoupí rozšířenému senátu. Může nastat i situace, že
jxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx soudu povinen ve vnitřní evidenci judikatury sledovat tzv. prejudikaturu vztahující se k věci, která je projednávána). V případě již existujícího roxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxi bude vždy nucen se odchýlit od dřívější judikatury (následování jedné judikatorní linie znamená vymezení se vůči linii druhé - opačné).
O postoupexx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxi, musí být odlišný názor odůvodněn (výslovně to říká § 17 odst. 1 in fi ne SŘS). V počátcích fungování Nejvyššího správního soudu bylo odůvodnění více méxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxupení věci (usnesení jako forma postoupení věci rozšířenému senátu vyplývá z § 69 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu, jakkoliv se objevoval i nxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xx xxx xxxa postoupena, aniž by bylo blíže vysvětleno proč - absentovala tedy konkurující právní argumentace. Účastník řízení mohl argumenty, pro které byla věx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx upozornil O. Moravec, viz související literatura). Přibližně od roku 2009 došlo ke změně v praxi Nejvyššího správního soudu, jehož tříčlenné senáty dx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxikatorní praxe, a to s výslovným poučením, že se účastníci mohou k postoupení věci vyjádřit (§ 69 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu). Zároveň jxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxních rozhodnutí soudu v této věci, plným zněním usnesení o postoupení věci a anotací rozhodnutí, resp. sporné právní otázky.
Podle § 70 jednacího řádx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxoží spis předsedovi rozšířeného senátu. Ten věc v souladu s rozvrhem práce přidělí některému členovi tohoto senátu a předloží ji i ostatním členům senáxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx nebo který svůj právní názor na předloženou otázku v rozhodnutí soudu již vyslovil.
V okamžiku, kdy sporná otázka je řešena rozšířeným senátem, by nexxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxený senát. Totéž se týká i rozhodovací činnosti krajských soudů. V takových případech je dán důvod pro přerušení řízení dle § 48 odst. 3 písm. d) SŘS, nebox xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxedseda senátu může přerušit“), z toho ovšem ještě nelze dovozovat, že může být ve věci rozhodnuto před rozhodnutím rozšířeného senátu. Takový postup bx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx
xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxní k dosavadní judikatorní linii, k právnímu názoru předkládajícího senátu, nebo dokonce zaujme ve vztahu k posuzované právní otázce ještě jiný postox xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx větu k posuzované právní otázce. Formu rozhodování rozšířeného senátu soudní řád správní blíže neupravuje a její úpravu ponechává na jednacím řádu Nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxného nebo procesního práva, o níž lze rozhodnout samostatně, rozhodne rozšířený senát usnesením jen o této otázce a věc vrátí senátu k dalšímu projednáxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxná věc sama, projedná ji a rozhodne o ní rozsudkem rozšířený senát, pokud se ztotožní s právním názorem, který je odlišný od právního názoru již vyjádřenxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxí senátu, který mu ji postoupil. Právním názorem obsaženým v usnesení, jímž rozšířený senát vrátil věc k projednání a rozhodnutí, je senát vázán. Jestlxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxm senátem jako sporné, rozhodne o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení rozšířený senát. Rozšířený senát zastaví řízení rovněž tehdy, nastanou-li xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxí rozhodnutí připojit odlišné stanovisko (§ 55a SŘS). Rozhodnutí rozšířeného senátu jsou automaticky publikována ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího sxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxnát odchýlit, bude rozšířený senát sám. O jedné a téže právní otázce v jedné věci nemůže rozšířený senát rozhodovat vícekrát pro překážku
res iudicata
, xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxí. V takovém případě ale při úvaze nad předložením věci rozšířenému senátu je třeba vždy vážit to, zda se v mezidobí od posledního rozhodnutí rozšířenéhx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xřípadě. V opačném případě by postoupení věci rozšířenému senátu bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení.
Nejvyšší správní soud vxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx senátu věc tříčlenný senát, pak bude rozšířený senát rozhodovat v sedmičlenném složení. Postoupí-li rozšířenému senátu věc jiný než tříčlenný senát xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xraxi (na rozdíl od sedmičlenného rozšířeného senátu) povolán k rozhodování jen velmi výjimečně.
Proces vedoucí ke sjednocení judikatury uvnitř soxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx senátu kolegia Nejvyššího soudu, jakkoliv nelze přehlédnout dílčí rozdíly mezi sjednocujícími senáty obou vrcholů soustavy obecných soudů. Rozdíl xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx v tom, že Nejvyšší soud nezná rozlišení mezi devítičlenným a sedmičlenným senátem. Členů velkého senátu je 9, tvoří-li však kolegium více než 27 soudcůx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxádá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému lichému číslu vyššímu než 9, které bezprostředně následuje po tomto podílu. Každé kolxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxlek). Dle § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxodní. Jde-li o právní názor o procesním právu, tento postup se nepoužije (na rozdíl od Nejvyššího správního soudu), ledaže senát jednomyslně dospěl k zxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu aktivován výrazně častěji než obdobná sjednocovací tělesa Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Je tomu tak jak kvůli poněkud šířeji defi nované povxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxí linie spíše stanovisek (ve správním soudnictví viz § 19 SŘS). Ústavní soud pak poněkud hřeší na to, že konzistence jeho judikatury již není žádným dalšxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xolize
, která má své jádro uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, eventuálně tehdy, kdy sice ještě
kolize
nenastala, ale senát, který věc posuzxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxosti není jen porušením § 17 SŘS, ale představuje i pochybení ústavní intenzity. Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1882/07, publ. ve Sxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxjme v jiné, skutkově obdobné věci právní názor zcela opačný (ať už vědomým nerespektováním § 17 odst. 1 SŘS, či přehlédnutím své dosavadní judikatury), xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxoveň xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxje zásah i do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny.
V nálezu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. IV. ÚS 613/06, Ústavní soud vyslovil, že příkaz, dle xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx státu (čl. 1 Ústavy). Nerespektování zákona (zde § 17 SŘS) ohledně toho, v jakém složení senátu má být věc rozhodována, představuje ve svých důsledcích x xxxxxxxx xxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxc nesprávně rozhodne rozšířený senát, ač pro to nejsou dány důvody (nález ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 44, nález 54).
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxde napadené rozhodnutí zrušeno a v odůvodnění kasačního nálezu bude vysloven právní názor, že věc je nejprve třeba předložit rozšířenému senátu. Pokux xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxe v tom smyslu, že rozšířený senát o sporné právní otázce v jiné věci rozhodl, není dána jeho věcná působnost, neboť svým rozhodnutím již odlišné právní nxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx senát ve svém usnesení ze dne 25. 11. 2008, č. j. 6 Ads 19/2005-123, publ. pod č. 1774/2009 Sb. NSS. Pokud by rozšířený senát i za této situace rozhodoval v pxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xe tak omezila pouze na opakování právních názorů již dříve vyslovených, čímž by došlo k eliminaci jeho základní funkce sjednocovatele judikatury.
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxu senátu postoupena. K podmínkám řízení je třeba přihlížet po celou dobu řízení. Stejně musí i rozšířený senát přihlédnout k tomu, zda je návrh, na jehož xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx, č. j. 1 Azs 52/2007-98, že je oprávněn zabývat se spornou právní otázkou, resp. spornou věcí samotnou teprve tehdy a jen tehdy, není-li dán důvod k odmítxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx či skutkové otázky, na nichž je důvod k odmítnutí návrhu či zastavení řízení založen, byly předkládajícím senátem identifi kovány jako sporné, tak xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxnosti a v průběhu řízení před ním probíhajícím k nim přihlédne, kdykoli vyjdou najevo, tedy případně i poté, co se spornou právní otázkou či meritem sporxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxtu postoupena, je podmínkou řízení před rozšířeným senátem také buď existující judikatorní rozkol, nebo snaha o judikatorní odklon v rámci Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxtu je sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu, přičemž rozšířený senát je oprávněn rozhodovat jedině tam, kde mu byla věc postoupena senátxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxdnotlivých sporných otázek. Rozšířený senát však neřeší
abstraktní
právní otázky bez ukotvení ke skutkovým zjištěním posuzovaných případů. Proto xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xvém usnesení ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 98/2003-36, v němž uvedl, že se podle § 17 odst. 1 SŘS může zabývat právní otázkou předloženou tříčlenným senátex xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxým v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu. V opačném případě věc bez dalšího vrátí tříčlennému senátu k dalšímu řízení.
Defi nice judikxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu je třeba věc předložit rozšířenému senátu, není vždy zcela jednoduché posoudit, co je a co není takovým střetem. Také k této otázce se Nejvyšší správxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xx xporné otázce vyslovilo jen
obiter dictum
, zatímco druhé tutéž otázku zodpovědělo v rámci nosných důvodů rozhodnutí (opačně srov. Vopálka, Mikule, Šixxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxnátu, jak tento senát dovodil ve svém usnesení ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007-62, publ. pod č. 1742/2009 Sb. NSS. Vycházel přitom především ze zákoxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x2 odst. 1 SŘS označuje Nejvyšší správní soud za vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, jehož hlavním xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxadech uvedených tímto nebo zvláštním zákonem. V této souvislosti je nutno vzít v úvahu, že právní názory vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího správního sxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxi Nejvyššího správního soudu též vodítkem při rozhodování dalších obdobných případů a pro účastníky představují důležitou informaci ovlivňující jexxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxdující, zda právní názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byl nosným důvodem pro rozhodnutí ve věci, byl vysloven pouze
obiter dictux
xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxí stížnost zamítá, případně v usnesení Nejvyššího správního soudu.
Z hlediska naplnění podmínek pro předložení věci rozšířenému senátu by byla zcexx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxze
obiter dictum
a právní názor vyjádřený meritorně v jiné věci. Pak by nebylo namístě předkládat věc rozšířenému senátu. I kdyby rozšířený senát rozhxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxířenému senátu by mělo pro projednávanou věc pouze akademický význam a ve svém důsledku by vedlo jen k neopodstatněnému prodloužení řízení o kasační stxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xni situace, kdy se již rozšířený senát k věci vyjádří a za určitý čas při posuzování shodné právní otázky tříčlenný senát rozhodnutí rozšířeného senátu xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu nevezme při svém rozhodování v úvahu rozhodnutí rozšířeného senátu, jež na rozhodování v dané věci dopadá, jedná se o
exces
proti povinnosti rxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxx
x xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxá konfl ikt judikatury, a tím pádem ani povinnost dalšího tříčlenného senátu předložit věc opětovně k posouzení rozšířenému senátu, aplikuje-li poslxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxě, kdy rozšířený senát právní názor na předmětnou otázku již dostatečně zřetelně ve svém rozhodnutí vyjádřil, by bylo zcela formální a nemohlo by vést k xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxch ustanovení právního předpisu v různém znění. Odůvodňuje-li novelizovaný zákon sám o sobě odklon od dosavadní judikatorní linie, xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxx-61, publ. pod č. 1689/2008 Sb. NSS.
To musí platit i tehdy, pokud ustanovení směrnice Evropské unie jasně a jednoznačně vyžaduje odklon od stávající xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxikatorní odklon učinit a není přitom povinen postoupit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu dle § 17 SŘS, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dnx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxlenný senát hodlal obrátit na Ústavní soud s návrhem na zrušení zákona nebo jeho části pro rozpor s ústavním pořádkem, ačkoliv by předtím byl předmětný zxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx o střet dvou konečných právních posouzení věci, a proto není třeba nejprve aktivovat rozšířený senát, aby teprve ten rozhodl o tom, zda má být návrh na zrxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxikatorní střet není dán ani tehdy, chce-li se rozhodující senát odchýlit od judikatury Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného. Jak uvedl kárný xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxímat toliko v organizačním, nikoliv však v procesním smyslu. Jestliže smyslem předložení věci rozšířenému senátu je sjednocování judikatury Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxího řádu správního, nikoliv kárných senátů, řídících se zcela odlišnou zákonnou úpravou. Proti možnosti aktivace rozšířeného senátu v těchto případxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx pouze polovinu všech členů a navíc pouze jediný člen je z řad stálých soudců Nejvyššího správního soudu, je rozšířený senát složen výlučně ze soudců tohxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxnátu, nýbrž též rozhodnutí samotné věci, je-li učiněna spornou. Je tak zřejmé, že připuštěním sjednocovací funkce rozšířeného senátu v kárných řízenxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxný jednotící mechanismus judikatury, což představuje v rámci českého právního řádu raritu a vede též k přetrvávající disharmonii v rozhodovací činnoxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím (obou) rozšířených senátů si podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu atrahovalo plénum (roxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxnutí „obyčejného“ senátu Nejvyššího správního soudu, které myšlenkově vyšlo z rozhodnutí senátu rozšířeného, nebude působnost pléna nastolena a věx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xrgány i osoby. Nálezy Ústavního soudu tak jsou závazné i pro Nejvyšší správní soud, a to včetně jeho rozšířeného senátu. Pokud tedy dojde k situaci, kdy sx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xůvod pro aktivaci rozšířeného senátu dán.
V rozsudku ze dne 14. 9. 2005, č. j. 2 Afs 180/2004-44, Nejvyšší správní soud uvedl, že role rozšířeného senáxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xázor není správný a aktivováním rozšířeného senátu nastolí situaci, kdy bude ke konkrétní předložené právní otázce zformulován právní názor, respekxxxxxx
xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxní narovnání právních názorů Nejvyššího správního soudu s názory Ústavního soudu, by zjevně postrádala smysl.
Uvedené závěry potvrdil i sám rozšířxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx xx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxci rozšířenému senátu je založeno na myšlence, že
judikatura
Nejvyššího správního soudu musí být jednotná a předvídatelná, což prakticky znamená, žx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx právního státu, neboť - ve svých důsledcích - představuje konkretizaci zákazu jurisdikční libovůle a provedení principu rovnosti. Základním vstupnxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxířeného senátu tedy slouží ke sjednocování právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, zjevně však nepamatuje na odlišnost právníxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu odporující judikatuře Nejvyššího správního soudu, mohlo by to ve svých důsledcích znamenat dva výsledky. Buď by se rozšířený senát cítil být vázán prxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxnátu by byla degradována z pozice významného sjednocovatele judikatury na pouhého formálního hlasatele názorů Ústavního soudu, což by s sebou nutně pxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx senátu, nicméně představovalo by zásadní ohrožení funkčnosti soudního systému.
Pokud tedy skutečný důvod, pro který se senát Nejvyššího správníhx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxrž v akceptaci ústavního vymezení Ústavního soudu, není nastolena příslušnost rozšířeného senátu. Ohnisko odlišnosti obou konkurenčních právních xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxtu, nýbrž je dáno judikaturou Ústavního soudu. Spočívá tedy ve vnějším a na vůli Nejvyššího správního soudu nezávislém faktoru, ve svých faktických důxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvní soud i v situaci, kdy dojde k formulaci názoru Ústavního soudu ještě v průběhu rozhodování rozšířeného senátu. Taková změna procesní situace má za nxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxřený senát ve svém usnesení ze dne 28. 7. 2009, č. j. 2 As 35/2008-56, publ. pod č. 1948/2009 Sb. NSS.
Uvedený postup je ve shodě i s rozhodovací činností Úxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxet případné nejednotě v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, nikoli sloužit coby zvláštní instrument, jímž by teprve mohl být uplatněn prinxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xa základě odlišného právního názoru, než který byl dosud v judikatuře Nejvyššího správního soudu aplikován. Opačný názor by vedl k absurdnímu závěru, xx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxavního soudu, neboť nepochybně ani on by se z jeho závaznosti nemohl vymanit.
Shora uvedené není nikterak v rozporu s tím, že je to právě rozšířený senáxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xolemiku. To, že je taková polemika v ojedinělých případech přípustná, potvrdil ostatně i Ústavní soud sám (viz nález ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 30xxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxx xxx 4. 2007, sp. zn. IV. ÚS 613/06, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 45, nález 68).
Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 10. 2008, č. j. 2 Afs 80/2008xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxmi alternativami a ústící v přesvědčivě odůvodněný názor střetává s nálezem Ústavního soudu v xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxchýlit od názoru vysloveného v obdobné právní věci Ústavním soudem, musí tak učinit výslovně, jednoznačně a předestřením konkurujících právních úvaxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx jak plyne z usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 1. 2011, č. j. 1 Afs 27/2009-98, publ. pod č. 2230/2011 Sb. NSS.
Důsledky rozhodnutí rozšířeného sexxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxcí do budoucna. Precedenční účinky rozhodnutí rozšířeného senátu však mohou být za určitých okolností prolomeny. A to nejen tehdy, pokud po rozhodnutx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx senát po čase ve výjimečných případech nazná, že je třeba se odklonit od dosud jím zastávané judikatorní linie. Není tak
a priori
vyloučeno, aby tříčlexxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xx 1. 2009, č. j. 1 Afs 140/2008-77, publ. pod č. 1792/2009 Sb. NSS,
judikatura
správních soudů není neměnná, a jistě ani existence právního názoru vyjádřxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxní stabilita judikatury je nezbytnou podmínkou právní jistoty jako jednoho ze základních atributů právního státu. Z toho plyne závěr, že změny judikaxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxjící s právním předpisem vykládaným, resp. došlo ke změně pro věc relevantních právních názorů soudů, k jejichž judikatuře je Nejvyšší správní soud poxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxvořené judikaturou, eventuálně se nově objevily jiné závažné důvody (včetně evidentní nefunkčnosti judikatury ve společenské realitě nebo podstatxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxávního názoru Nejvyššího správního soudu, pokud potřeba takovéto změny převáží nad zájmy osob jednajících v dobré víře v trvající existenci judikatuxxx
xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxto vytvořeném právním názoru. Brojí-li stěžovatel proti takovému právnímu závěru, a současně nepřinese v kasační stížnosti žádné s ním konkurující pxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxě vypořádat, eventuálně předložit věc rozšířenému senátu.
Vedle shora uvedené závaznosti v precedenčním slova smyslu existuje také vázanost ve vzxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxem a věc mu vrátí. Pokud tříčlenný senát v řízení o kasační stížnosti napadené rozhodnutí krajského soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení, je dle § 11x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xé naprosté většině věcí, kde rozšířený senát nebyl vůbec aktivován. Vyslovený právní názor v předmětné věci je pak závazný i pro správní orgán, pokud mu xx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxát ve svém usnesení ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007-56, publ. pod č. 1723/2008 Sb. NSS, není ani vázanost v kasačním slova smyslu zcela bezvýjimečně axxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxn akceptovat v novém rozhodnutí. Tak by tomu bylo v případě, že jinak o rozhodné právní otázce uvážil Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Soudnx xxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxe vztahu ke stanovisku to výslovně říká § 17 odst. 2 SŘS). Závaznost těchto rozhodnutí stojí jednak na sjednocovací funkci určitých orgánů v rámci soudnx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxení v případech obdobných.
Odrazem vázanosti právním názorem Nejvyššího správního soudu je i ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) SŘS, dle něhož je kasačxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxtí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Toto omezení zároveň vylučuxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxtutu rozšířeného senátu.
Tím je zaručen i požadavek legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Patří-li tyto zásady, předpokxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxk tím spíše musí být respektovány při opakovaném rozhodování v téže věci za situace, kdy je rozhodováno za stejných poměrů jako při předchozím rozhodnuxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x zde však platí, že opakovanou kasační stížnost se shodnými námitkami by bylo možno navzdory dikci ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) SŘS podat tehdy, pokxx xx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxních odklonů provedených rozšířeným senátem, i k nim existuje početná
judikatura
Nejvyššího správního soudu (viz rozsudky ze dne 30. 1. 2009, č. j. 2 Ax xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx veřejnosprávního působení v dosavadní judikatorní linii. Pokud se stane, že žalobce v řízení dle § 65 a násl. SŘS neuplatní žalobní bod jen z toho důvodxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx lze předmětný žalobní bod formulovat po provedené změně judikatury, a to i po lhůtě k tomu určené v § 71 odst. 2 SŘS. Jak také uvedl Nejvyšší správní soud v rxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxdenty je však třeba pracovat odlišně než s právními předpisy. Judikatorní odklon je nezbytným faktorem, který se v rozhodovací činnosti soudů vyskytuxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxí činnosti soudů. Pokud však dojde v důsledku sjednocovací činnosti rozšířeného senátu k judikatornímu odklonu, nelze nově přijatý názor zásadně aplxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xx xxxxxxxhu fyzické či právnické osoby (a nikoliv správního orgánu), však není důvodem pro obnovu řízení. Je-li tedy příslušné soudní (správní, daňové atd.) říxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxem na otázku právní (viz též nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 792/02, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 32, nález 31).
Dosavadní činnost rxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxnátu jsou všeobecně respektována a také účastník řízení může i před tímto tělesem dostatečně předestřít svůj náhled na věc. Jedinou nevýhodou předložxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxy předložil věc rozšířenému senátu, přidrží dosavadní judikatorní linie. Patrně proto po počátečním nárůstu věcí předkládaných rozšířenému senátu xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu po zrušení kolegií s účinky od 1. 1. 2014.
Judikatura:
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2013, č. j. x xx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxvními názory vyjádřenými v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu s tím, že se bez další argumentace přiklání k jednomu z nich, a pokud již rozšířený sxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxil, nejsou nadále splněny podmínky pro rozhodování rozšířeného senátu ve smyslu § 17 odst. 1 SŘS.
Podle rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího spráxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxujících v řízeních podle soudního řádu správního, a nikoliv kárných senátů řídících se odlišnou zákonnou úpravou. Pro vymezení rozšířeného senátu jaxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2011, č. j. 1 Afs 27/2009-98, publ. pod č. 2230/2011 Sb. NSS
Chce-li se xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxících právních úvah. Pokud již existuje předchozí a s názorem Ústavního soudu souladná
judikatura
Nejvyššího správního soudu, musí věc podle § 17 odsxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a nepoxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxkatury) a sám ve věci rozhodne, uplatňuje státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatěžuje řízení vadou nesprávně obsazeného xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x6 odst. 2 Listiny.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2010, č. j. 1 As 77/2010-95
Pokud tříčlenný senát Nejvyššího správního xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x
xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxvat rozhodnutí rozšířeného senátu (§ 17 odst. 1 SŘS
a contrario
). Takové opomenutí, resp. pochybení jednoho senátu však bez dalšího nezakládá konfl ixx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxenný senát právní závěr vyjádřený v předchozím rozhodnutí rozšířeného senátu.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu ke změně poměrů v tom, že o sporné právní otázce rozhodne Ústavní soud nálezem závazným pro všechny orgány a osoby (§ 89 odst. 2 Ústavy), zanxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxzu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2170/08
Judikatura
nemůže být bez vývoje a není vyloučeno, aby i při nezměněné právní úpravě byla dxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxších soudů, je ovšem jevem ve své podstatě nežádoucím, neboť takovouto změnou je zjevně narušen jeden z principů právního státu, a to princip předvídatxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxijímání rozhodnutí v situacích, kdy jimi má být jejich dosavadní
judikatura
překonána. I kdyby takové procedury nebyly pozitivním právem zakotvenyx xxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxí by mělo být přesvědčivé vysvětlení toho, proč, vzdor očekávání respektu k dosavadní rozhodovací praxi, bylo rozhodnuto jinak.
Podle nálezu Ústxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxkum u námitek týkajících se otázek, v jejichž řešení není
judikatura
Nejvyššího správního soudu jednotná, představuje to porušení práva na zákonnéhx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxhem řízení před Ústavním soudem orgán, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, předepsaným postupem ke změně právního názoru (zde: podle § 17 SŘS), přičemx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx jako s ústavně konformními plně ztotožnit. Tam, kde je možná ústavně konformní
interpretace
zákona nebo ustanovení, nepřichází zpravidla do úvahy zxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx x. 1 Azs 107/2008-78
Senátu Nejvyššího správního soudu nevzniká povinnost předložit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu podle § 17 SŘS, jestliže jinx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxzšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2009, č. j. 1 Afs 140/2008-77, publ. pod č. 179xxxxxx xxx xxx
xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxětovně kasační stížností zpochybnit jeho validitu. Na druhou stranu relativní stabilita judikatury je nezbytnou podmínkou právní jistoty jako jednxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xejména proto, že se změnily právní předpisy související s právním předpisem vykládaným, resp. došlo ke změně právních názorů soudů, k jejichž judikatxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xově objevily jiné závažné důvody, které poskytnou základ pro změnu právního názoru Nejvyššího správního soudu, pokud potřeba takovéto změny převáží xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx zvlášť významné argumenty ve prospěch setrvání na takto vytvořeném právním názoru. Brojí-li stěžovatel proti němu, a současně nepřinese v kasační stxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxtu. Pokud naopak stěžovatel nabídne nové argumenty směřující proti právnímu závěru rozšířeného senátu, musí se s těmito argumenty Nejvyšší správní sxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxje, se rozšířený senát zabývá pouze v případě, že není dán důvod k odmítnutí návrhu nebo k zastavení řízení.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxavního soudu o povinnosti předložit věc rozšířenému senátu ke změně procesní situace v tom, že rozšířený senát o sporné právní otázce rozhodl, není dánx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxedpoklad jeho rozhodování stanovený v § 17 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, č. j. 2 Afs 80/2008-67, publ. pod č. 174xxxxxx xxx xxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xe zrušujícím rozsudku některou žalobní námitku neshledal důvodnou, znamená to pro správní orgán, že posouzení této otázky není povinen měnit, vyjma pxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxouzení znovu napadnout v žalobě proti novému správnímu rozhodnutí a následně i kasační stížností proti novému rozhodnutí krajského soudu. Opačný příxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu obsáhle se vypořádávající s názorovými alternativami a ústící v přesvědčivě odůvodněný názox xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007-62, publ. pod č. 1742/2009 Sb. NSS
Pravomoc rxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xyjádřený již v rozhodnutí senátu Nejvyššího správního soudu a popíraný předkládajícím senátem nebyl nosným důvodem rozhodnutí ve věci.
Podle roxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxečenství xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxce, je Nejvyšší správní soud povinen tento judikatorní odklon učinit a není přitom povinen postoupit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu dle § 17 SŘS.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxávní soud je v řízení o opětovné kasační stížnosti vázán závazným právním názorem, který sám v téže věci vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku, nebxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx SŘS]. Tato vázanost právním názorem je prolomena v případě změny skutkových zjištění či právních poměrů nebo dojde-li k podstatné změně judikatury, a xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xehdy, uváží-li v mezidobí mezi prvním zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu a jeho rozhodováním v téže věci o opětovné kasační stížnosti o rxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxení podle § 17 SŘS nebo plénum či kolegium ve stanovisku přijatém podle § 19 SŘS.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1882/0xx xxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxx
xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxji přijal v jiné, skutkově obdobné věci právní názor zcela opačný, aniž by ovšem před přijetím rozhodnutí postupoval podle § 17 odst. 1 SŘS, uplatnil stáxxx xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxe porušení ústavního práva na zákonného soudce.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 4 Ads 5/2005-84
Účelem § 17 odsxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxve mohl být uplatněn princip vázanosti tohoto soudu nálezem soudu Ústavního (čl. 89 odst. 2 Ústavy) v situaci, kdy rozhodující senát má (vzhledem k této xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xedl k absurdnímu závěru, že by zde vždy po kasaci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu musel rozhodovat rozšířený senát, a to jen proto, aby aplikoval xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxx08-103
Jestliže proti sobě v projednávané věci stojí v rovině
obiter dictum
právní názor zaujatý v jiné věci Nejvyšším správním soudem rovněž pouze
xxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxpěch právního názoru vyjádřeného meritorně dříve v jiné věci, nemohlo by to mít vliv na rozhodnutí v projednávané věci. Předložení věci rozšířenému sexxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x hlediska naplnění podmínek pro předložení věci rozšířenému senátu by byla zcela jiná situace, kdyby v souzené věci byla předmětem meritorního přezkuxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxhodující senát (§ 17 odst. 1 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2007, č. j. 5 Afs 132/2006-44
Jakkoli platná právní úpraxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xprávního soudu (přitom nelze z povahy věci § 17 odst. 1 SŘS před krajskými soudy aplikovat), nic to nemění na tom, že je povinností soudů přistupovat ke zxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xakového postupu.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 117/07
Pokud v určité věci Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnuxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxtí postupoval podle § 17 odst. 1 SŘS, uplatnil státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatížil řízení vadou nesprávně obsazenéxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu ze dne 12. 6. 2007, č. j. 2 Afs 52/2006-86, publ. pod č. 1762/2009 Sb. NSS
Úkolem rozšířeného senátu je sjednocovat judikaturu Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxmu senátu lze jak celou právní věc k rozhodnutí, tak i některou z jednotlivých sporných otázek. Rozšířený senát však neřeší
abstraktní
právní otázky bxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxěnému skutkovému stavu.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. IV. ÚS 613/06
Pokud v určité věci Nejvyšší správní soud ve svém rozxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxhodnutí postupoval podle § 17 odst. 1 SŘS, uplatnil státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatížil řízení vadou nesprávně obsxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx zákonnému soudci“ (čl. 38 odst. 1 Listiny), vyvěrá z požadavku plnění jednoho z principů demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy). Nerespektovánx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx x čl. 94 odst. 1 Ústavy.
Podle nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06
Účelem § 17 odst. 1 SŘS je toliko překážet případné nxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxi tohoto soudu nálezem soudu Ústavního (čl. 89 odst. 2 Ústavy) v situaci, kdy rozhodující senát má (vzhledem k této vázanosti) rozhodnout na základě odlxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxx po kasaci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu musel rozhodovat rozšířený senát, a to jen proto, aby aplikoval závazný právní názor Ústavního soudux xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx x. j. 2 Afs 66/2004-53, publ. pod č. 1833/2009 Sb. NSS
Věcná příslušnost rozšířeného senátu (§ 17 odst. 1 SŘS) není dána, pokud se tříčlenný senát Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxře Nejvyššího správního xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu, což by vyvolalo nutnost sjednocení judikatury právě aktivací rozšířeného senátu, nýbrž je dáno judikaturou Ústavního soudu. Spočívá tedy ve xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxací činností mezinárodních soudů.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. 2 Afs 180/2004-44
Přijímání stanovisek Nexxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxcování právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu. Ani jeden z těchto procesních institutů tak zjevně nepamatuje na odlišnost právxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxx003-36
Rozšířený senát se podle § 17 odst. 1 SŘS zabývá právní otázkou předloženou tříčlenným senátem Nejvyššího správního soudu pouze tehdy, pokux xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu. V opačném případě věc vrátí tříčlennému senátu k dalšímu řízení.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související litexxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxšších soudů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 25-32.KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. a kol.
Judikaxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxKA, V. (ed.) Nová úprava správního soudnictví. Praha: ASPI, 2003, s. 45-71.
Související ustanovení:
§ 12 odst. 3, § 16 odst. 3, § 21, § 22
Souvxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx x xx xx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xvnitř samotného Nejvyššího správního soudu (§ 17 SŘS), povolán také k vydávání tzv. zásadních usnesení. Ta mají sloužit primárně jako nástroj sjednocxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxé rozhodovací praxe správních orgánů, jako spíše o překonání této praxe, kterou soudy opakovaně shledají jako nezákonnou. Pokud totiž „řadový“ senát xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxu o téže právní otázce, o nějž se opírá rozhodnutí správního orgánu, může předložit tuto právní otázku rozšířenému senátu k posouzení. Skutečnost, že pxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x řadových senátů. Senát rozhodující danou věc není, na rozdíl od postupu dle § 17 SŘS, povinen předmětnou věc postoupit rozšířenému senátu (viz dikce „mxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xrgánů je s ním tedy v rozporu), pak rozšířený senát vydá zásadní usnesení, čímž správním orgánům jednoznačně naznačí, jak mají určité právní otázky posxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxí usnesení nepřijme, může být dán důvod pro postup podle § 17 či § 19 SŘS.
Zásadní usnesení je třeba odlišit od ostatních usnesení rozšířeného senátu, xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx usnesení jsou v praxi nejčastější formou rozhodovací činnosti rozšířeného senátu (viz blíže komentář k § 17).
Institut přijímání zásadních usnesexx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxvé zprávy k soudnímu řádu správnímu, má komentované ustanovení reagovat na problém spočívající v tom, že přes opakované a jednotné rozhodování správnxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxzákonných rozhodnutí, v nichž se opakují stále táž porušení zákonů. Důvodová zpráva předpokládala, že přijetí tohoto institutu přispěje k účinnému sxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxjvyššího správního soudu však k postupu podle § 18 SŘS nedochází a se zásadními usneseními se navzdory předpokladům důvodové zprávy nesetkáváme. Rozxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx příslušný xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxh usnesení může do jisté míry fungovat jako jakási náhražka toho, že na Nejvyšší správní soud nebyla přenesena kontrola normativních aktů veřejné spráxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxí, v němž bude dosavadní správní praxe shledána jako rozporná se zákonem, fakticky napříště zcela vyloučit z aplikace i onen podzákonný právní předpis xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxavuje § 62 a násl. jednacího řádu Nejvyššího správního soudu. Podle něj se věc k přijetí zásadního usnesení rozšířenému senátu předkládá usnesením, jexxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxho usnesení. Vymezením právního názoru o řešené otázce je rozšířený senát vázán. Může provádět pouze jazykové úpravy, avšak nesmí přitom změnit jeho pxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxprve vystoupí soudce zpravodaj, který přednese návrh právní věty obsažené v usnesení, stručně ozřejmí jeho důvody a sdělí podstatu odlišného právníhx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxx x xxxx xyjádřili.
Zásadní usnesení, je-li přijato, uveřejní dle § 18 odst. 3 SŘS předseda soudu ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (§ 22 SŘS). xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xamotná skutečnost, že rozšířený senát zásadní usnesení přijal, způsobuje to, že má být uveřejněno.
Zároveň platí, že zásadní usnesení předseda Nejxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xministerstvu či jinému), do jehož
gesce
dle kompetenčního zákona předmětná věc spadá. To proto, aby ústřední správní orgán mohl v příslušném směru mxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx 4:
Dle § 18 odst. 4 SŘS jednací řád Nejvyššího správního soudu stanoví, ve kterých dalších případech může předseda tohoto soudu předložit rozšířexxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxyššího soudu tedy nemůže takto postupovat). Ustanovení § 18 odst. 4 SŘS dává předsedovi Nejvyššího správního soudu (tedy soudnímu funkcionáři -
sic!
x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xni xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxdům dle odstavce 2). Nepůjde nejspíš ani o usnesení, jak by naznačovalo ustanovení § 53 odst. 2 SŘS, neboť se nejedná o řízení v pravém slova smyslu, a tedy xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxoručení či posudek, jehož váha by spočívala právě především v tom, že je vydal rozšířený senát, nikoliv v tom, že by bylo po právní stránce závazné.
Disxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx k posouzení právní otázky týkající se především použití a výkladu právních předpisů, účinnosti právní úpravy a návrhů nových právních předpisů.
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxlovensku. Kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Masarykova univerzita, 2009. KARABÍN, M. Zabezpečenie jednotného výkladu a jednotného používania zákonxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx, 2007, s. 42-49. KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. a kol.
Judikatura
a právní argumentace.
Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou. Praha:
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x. Mají nejvyšší soudy vydávat sjednocující stanoviska? Dostupné z:
http://jinepravo.blogspot.cz/2007/05/maj-nejvy-soudy-vydvat-sjednocuxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Komentář:
Nejvyšší správní soud je za účelem sjednocování judikatury oprávněn vydávat tzv. stanoviska. Ta jsou abstraktními akty
inxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxbá běžné rozhodovací funkci soudů, ale spíše činnosti orgánů moci zákonodárné. Jako takové je vydávání stanovisek ne zcela koncepční a narušuje tradixxx xxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxska jsou přijímána kolegiem či plénem, tedy sborem čítajícím zpravidla několik desítek osob. Takové množství je příliš velké pro vedení rozpravy toho xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxení vůle v rámci orgánů moci zákonodárné, nikoliv soudní.
Vydávání stanovisek, které je právním řádům většiny zemí západní Evropy neznámé, předstaxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xehož prostřednictvím má být usměrňována činnost nižších soudů. Vedle Nejvyššího správního soudu je oprávněn vydávat stanoviska také Nejvyšší soud. xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxgán exekutivy (podobná úprava je i na Slovensku).
Stanoviska vydávaná Nejvyšším správním soudem dle § 19 SŘS mají sloužit k jednotnému rozhodování xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxijímáno zcela bez vazby na jakoukoliv konkrétní právní věc.
Návrh stanoviska může podle § 19 odst. 1 SŘS příslušnému kolegiu (§ 15 SŘS) podat předsedx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xenát (§ 16 odst. 3 SŘS). Podle § 32 odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že předseda krajského soudu dává na základě pravomocných rozhodnutí krajskxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxvrh, ale toliko o podnět, je k tomu, aby mohl být vůbec projednán, zapotřebí, aby předseda Nejvyššího správního soudu, předseda kolegia či rozšířený sexxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxat také správní orgány, jinými podněty se Nejvyšší správní soud nezabývá.
Platí, že návrh může být podán jen na základě vyhodnocení pravomocných rozxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxo, musí se týkat právní otázky, která již byla v minulosti předmětem rozhodovací činnosti správních soudů. Judikaturu, která se k takové otázce vztahuxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx, do jehož působnosti předmětná otázka spadá. K zaujetí stanoviska je potřebný souhlas většiny všech členů kolegia. S ohledem na zrušení kolegií usnesxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx více (obou) kolegií nebo mezi nimi sporné, může předseda Nejvyššího správního soudu navrhnout zaujetí stanoviska plénu. I tento postup vyžaduje předxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x0 odst. 2 SŘS). Předložit zaujetí stanoviska plénu však může pouze předseda Nejvyššího správního soudu, nikoliv již další osoby oprávněné předložit zxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxně se zjistí, že jde o věc obecnější (např. procesní).
Jakousi spojitost se soudním řízením si proces přijímání stanoviska zachovává tím, že ještě přxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxb (např. účastníků různých řízení, v nichž je předmětnou otázku nutno posoudit).
Podrobnosti postupu při přijímání stanovisek upravuje § 50 a násl. xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx Otázka se týká zejména použití a výkladu určité právní normy nebo několika právních norem. Návrh nemusí obsahovat způsob řešení vymezené otázky; obsaxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx jsou rozhodnutí soudů, v nichž byla zjištěna nejednotnost. Návrh je zpřístupněn na internetu a zasílá se připomínkovým místům, jimiž jsou krajské souxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx soudy nebo jiné orgány veřejné moci. Podaný návrh na zaujetí stanoviska spolu s písemnými vyjádřeními připomínkových míst a soudců je přidělen zpracoxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xejímu řešení nezbytné posoudit a vyřešit další bezprostředně související nebo předběžné otázky. Návrh stanoviska je následně projednán v příslušnéx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xormálně právně závazné, dle § 60 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu platí, že ze zaujatého stanoviska vycházejí všichni soudci při svém rozhodxxxxxx xxxxx x xx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu, byla-li nejednotná, sjednocovat prostřednictvím institutu rozšířeného senátu (§ 17 odst. 2 SŘS).
Na rozdíl od Nejvyššího soudu Nejxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxo, a tak i nadále platí, že doposud byla vydána pouze dvě stanoviska, obě v počátcích fungování soudu (stále jsou dostupná na webových stránkách soudu). xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxborů, které SSSR zřídil v jiných státech, a o stanovisko xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxrsu a vyrovnání. Stanoviska byla publikována ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 498/2005, resp. č. 215/2004.
Podstata právníhx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxx/04, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 38, nález 145. Nejvyšší správní soud tedy byl postaven před otázku, jakým způsobem má vyřešit rozkol mezi svým stanovisxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxx04-53, publ. pod č. 1833/2009 Sb. NSS, přitom dospěl k závěru, že nebude potřeba stanovisko překlenout stanoviskem jiným či aktivovat rozšířený senátx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxadě vyhodnocení rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a v zájmu jejich jednotného rozhodování zformulovat právní názor, který by měl být správními xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxávané věci však již problémem nebyla nejednotnost krajských soudů, kterou by bylo lze překlenout stanoviskem novým, nýbrž rozpornost stanoviska s prxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxx xx xx xx muselo jednat o pouze ryze formální krok, kde jednotliví soudci by při svém rozhodování byli zatíženi faktickým imperativním mandátem, způsobeným jaxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxn.
Judikatura:
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007-56, publ. pod č. 1723/2008 Sxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxujícím rozsudku, neboť i přípustnost samotné opětovné kasační stížnosti je omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v téže věci dosud nevyřešil xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxé změně judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen respektovat v novém rozhodnutí. Takový pxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx kasační stížnosti o rozhodné právní otázce jinak Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Evropský soudní dvůr, ale i rozšířený senát Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxx04-44
Přijímání stanovisek Nejvyšším správním soudem (§ 12 odst. 2 SŘS) plní funkci sjednocování judikatury krajských soudů; činnost rozšířeného xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxvně nepamatuje na odlišnost právního názoru ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Souvixxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxovení:
§ 15 odst. 2, § 19 odst. 2, § 21, § 22, § 25 odst. 1 písm. e)
Související předpisy:
Komentář:
Plénum Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxšímu správnímu soudu jako kárnému soudu). Usnášeníschopné je plénum tehdy, účastní-li se zasedání nejméně dvě třetiny všech soudců (do celkového počxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xento počet je dosti vysoký, proto se také v praxi několikrát stalo, že zasedání pléna muselo být prohlášeno za neusnášeníschopné a přeloženo na jiný terxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxtí usnesení, aby pro ně hlasovalo o jednoho soudce více, než kolik činí jedna třetina všech soudců.
Plénum není pověřeno rozhodovací činností v pravéx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx Nejvyššího správního soudu [dle § 11 odst. 2 písm. b) jednacího řádu Nejvyššího správního soudu rozhoduje plénum o tom, která rozhodnutí xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx, se nazývá sbírkové plénum.
Projednává-li plénum jiné věci než sbírkové či sejde-li se pouze za účelem reprezentace, bývá označováno jako talárové xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxodnutí bylo přijato kvalifi kovanou většinou - nadpoloviční většinou ze všech soudců (tedy nikoliv jen přítomných). Do účinnosti novely soudního řádx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx řádu Nejvyššího správního soudu. Po účinnosti této novely vydává jednací řád předseda soudu a plénum jej předtím toliko „projednává“ (§ 21 SŘS).
Zasxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxrma není zákonem předepsána). Plénum zpravidla zasedá v plenárním sále v sídle Nejvyššího správního soudu, ale v praxi se již několikrát konalo výjezdxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xoudu řídí zasedání pléna místopředseda). Vedle standardního svolávání pléna předsedou soudu může být plénum svoláno také na žádost alespoň jedné třexxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx jednání pléna, neboť v případě svolání pléna ze strany soudců není stanovení programu jednání pléna v dispozici předsedy, nýbrž toho, kdo o svolání pléxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx. Právo účasti na plénu má - přirozeně vedle soudců Nejvyššího správního soudu, kteří plénum vytvářejí - také ministr spravedlnosti a předseda Nejvyššxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xx xxedseda soudu, neboť je to právě on, kdo svolává plénum, a to i v případě, pokud je plénum svoláno na základě návrhu nejméně jedné třetiny soudců Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx a soudci správních úseků krajských soudů. Mimořádně bývá zván host jiný (např. veřejný ochránce práv).
Právní stav komentáře je ke dni 1xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx C. H. Beck, 2004.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx
x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxcím řádu pro okresní a krajské soudy
Komentář:
Zatímco jednací řád pro okresní a krajské soudy je dán vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 3xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxího soudu (legislativní zkratka v soudním řádu správním „jednací řád“ - viz § 18 odst. 4) vydává předseda Nejvyššího správního soudu po projednání v plxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx. To přirozeně nastoluje otázku, jaký je charakter takového aktu. Nepůjde o právní předpis, jako tomu je u nižších článků soudní soustavy, neboť je vydáxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxvažovat za interní akt
sui generis
, který má ovšem značný význam a konkretizuje některé postupy upravené v zákoně. V některých případech Nejvyšší spráxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx č. j. 1 Azs 52/2007-98). Postup stanovený v jednacím řádu je pro Nejvyšší správní soud závazný a toho, aby bylo postupováno v souladu s jednacím řádem, se xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xři jednání pléna (§ 20 SŘS) a kolegií, jsou-li zřízena (§ 15 SŘS), při vytváření senátů a rozšířených senátů (§ 16 SŘS), při tvorbě rozvrhu práce, při provxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx xřijímání zásadních usnesení (§ 18 SŘS), při zaujímání stanovisek (§ 19 SŘS), při vydávání Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (§ 22 SŘS) a vnixxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxí a sepisování protokolu (jde-li o řízení před Nejvyšším správním soudem, pak xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxx zde není užita přesně, neboť na krajské soudy se přirozeně nevztahuje jednací řád Nejvyššího správního soudu). Výčet je demonstrativní, takže upravxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxššího správního soudu tedy musí být dána možnost se k návrhu jednacího řádu vyjádřit, avšak nevyžaduje se, aby plénum jednací řád přímo schvalovalo (na xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxdnacího řádu Nejvyššího správního soudu je účinné od 1. 1. 2012 a je přístupné na webových stránkách soudu. Jednací řád se sestává ze šesti částí, dále vnxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxava první: Informace o řízení (§ 12a-12b)
Hlava druhá: Příprava jednání (§ 13)
Hlava třetí: Rozhodování věci s nařízením jednání (§ 14-26e)
Hlavx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xýdajů a ztráty na výdělku některým subjektům řízení (§ 39-43)
Část třetí: Zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování (§ 44-74)
Hlava první: Vnixxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xaujímání stanovisek k rozhodovací činnosti soudů (§ 50-61)
Hlava čtvrtá: Postup při přijímání zásadních usnesení (§ 62-67)
Hlava pátá: Postup přx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xosouzení jiné právní otázky (§ 74)
Část čtvrtá: Vydávání Sbírky rozhodnutí (§ 75-86)
Část pátá: Tvorba rozvrhu práce (§ 87)
Část šestá: Společnáx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx č. j. 1 Azs 52/2007-98
Při postoupení sporné právní otázky senátem zkoumá rozšířený senát dle § 71 odst. 4 xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxédne kdykoliv, kdy vyjdou najevo, i kdyby se již zabýval spornou právní otázkou či věcí samotnou.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.20xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xOLČÁK, R. a kol.
Judikatura
a právní argumentace. Teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou. Praha:
Auditorium
, 2006.MAZANEC, M. Správní sxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
, 2008, č. 4, s. 3-8.
Související ustanovení:
§ 18 odst. 3, § 20, § 21 odst. 2
Související předpisy:
zákon o soudech a soudcích, zákon o užívxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxů uveřejňování a zpřístupňování soudních rozhodnutí je hned několik. Rozhodnutí jsou předně oznamována účastníkům řízení (vyhlášením a doručením) xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxjňována na internetu, v právních informačních systémech či v ofi ciálních sbírkách rozhodnutí.
Na základě ustanovení § 22 SŘS je vydávána Sbírka roxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu, nýbrž i správních úseků krajských soudů a také stanoviska (§ 19 SŘS), zásadní usnesení (§ 18 SŘS) a usnesení zvláštního senátu rozhodujíxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xneurčí-li rozšířený či zvláštní senát jinak) se ve sbírce uveřejňují podle jednacího řádu Nejvyššího správního soudu všechna, rozhodnutí xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxí sbírky i další dva vrcholné soudy. Nejvyšší soud vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek (§ 24 zákona o soudech a soudcích), Ústavní soud vydávx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxinárodních smluv mohou být ve Sbírce zákonů publikovány i rozsudky Nejvyššího správního soudu, pokud tak stanoví zákon. Takový zákon však doposud přixxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxešlá z řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, dokud zde jako soud prvního stupně rozhodoval Nejvyšší správní soud).
Vybírání judikátů do xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxchni soudci Nejvyššího správního soudu (včetně soudců dočasně přidělených). Předseda Nejvyššího správního soudu svolává sbírkové plénum zpravidlx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xe usnášeníschopné při účasti přinejmenším dvou třetin svých členů a pro přijetí rozhodnutí do sbírky je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxírka je vydávána v tištěné podobě nakladatelstvím Wolters Kluwer - každý rok je vydáno 12 sešitů a každý z nich obsahuje přibližně dvacítku rozhodnutí (xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxání některých kompetenčních sporů za delší časový úsek). Rozhodnutím jsou přiřazována pořadová čísla, přičemž se každý rok nezačíná číslovat nanovox xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxjící ustanovení právních předpisů. Následuje tučným písmem tzv. právní věta či právní věty (tj. zobecnělé a zestručnělé základní poselství judikátux xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxí (skutkový stav a právní posouzení soudu), které procházejí jazykovou korekturou.
Do budoucna nelze vyloučit, že sbírka bude vydávána pouze v elekxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxahují také kompletní judikaturu Nejvyššího správního soudu (tedy včetně rozhodnutí nepublikovaných) a rovněž velkou část rozhodnutí správních úsexx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe třeba vytvořit mechanismus, kterým budou rozhodnutí fi ltrována. Tento mechanismus je podrobně upraven v § 75 a násl. jednacího řádu Nejvyššího spráxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxváří v situaci, kdy již existuje na právní otázku, která je předmětem sporu, dřívější souladné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (bez ohledu na tox xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxní, aby o nich hlasovalo plénum. Redakční rada právní věty posuzuje na základě vnitřního připomínkového řízení, a funguje tak jako druhý fi ltr prováděxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx
xxxxkát
).
Třetím fi ltrem pak je plénum, které rozhoduje o publikaci rozhodnutí s konečnou platností. Podkladem pro rozhodnutí pléna a pro plenární diskxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxjské soudy, Nejvyšší soud, veřejný ochránce práv a právnické fakulty. Vyžaduje-li to povaha věci, může předseda soudu zařadit mezi připomínková místx x xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx plénum není jakýmsi „superrozšířeným senátem“, a nemělo by primárně být korektorem věcné správnosti předloženého rozhodnutí (jakkoliv si takovou rxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxrávnost právního názoru, tu by mělo plénum posuzovat jedině v případě, kdy se rozhodne publikovat rozhodnutí krajského soudu. Publikována by neměla bxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxdu (nejde-li o judikatorní polemiku - viz komentář k § 12 a § 17 SŘS). Stejně tak by neměla být publikována rozhodnutí, která se zabývají otázkou předložxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xnstrument pro účastníka řízení, který v podání dosavadní judikaturu cituje, přičemž citace publikované judikatury mívá „lepší zvuk“. Zároveň publixxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxvadní zřetelný judikatorní trend nedává za pravdu. Konečně jde rovněž o nástroj, jak může být sjednocována judikatorní činnost krajských soudů. To plxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xěci volební, dříve též věci referendové). Publikace rozhodnutí pak představuje návod pro další judikatorní aktivitu krajských soudů, jak mají v obdoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxe významný prvek veřejné kontroly soudního rozhodování.
Sbírka rozhodnutí je nyní vydávána na zákonném podkladu, který představuje v prvé řadě práxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxle něhož se na sbírkách rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu vyobrazuje velký státní znak. Takovýto ofi ciální rxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxy spojeny s významnými osobami správního soudnictví, podle nichž bývají uvedené sbírky běžně označovány. S rakousko-uherským správním soudnictvím xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxx Mazancova (nebo též „červená“) sbírka.
Judikatura:
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, č. j. 2 As 57/2008-84, publ. xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxudních rozhodnutí, nepředstavuje obecně platné pravidlo schopné samostatné existence, nýbrž je třeba ji vnímat jednak v kontextu právní normy, kterxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xe jí argumentováno bez ohledu na konkrétní okolnosti rozhodovaného případu.
Soudcovská rada Nejvyššího správního soudu
Právní xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xx x. 3-9.
Související ustanovení:
§ 3 odst. 2,
§ 24 až 25, § 26 odst. 3
Související předpisy:
Komentář:
Pxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxntem soudců přidělených k tomuto soudu, byť zde jen těžko lze hovořit o soudcovské samosprávě v pravém slova smyslu. Soudcovská rada se skládá z pěti člexxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxegia.
Vedle § 23-25 SŘS se na Soudcovskou radu Nejvyššího správního soudu užijí také příslušná ustanovení zákona o soudech a soudcích (§ x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xad a jejich 3 náhradníky volí shromáždění všech soudců, kteří byli přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce k příslušnému soudu (volit tedy nemohou souxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxi 1 měsíc před uplynutím funkčního období dosavadní soudcovské rady.
Členem a náhradníkem soudcovské rady může být zvolen jen soudce, který je přiděxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li kárné opatření zahlazeno, nebo kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem zxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxě. Každý soudce může hlasovat nejvýše pro tolik kandidátů, kolik má soudcovská rada členů, a jednomu kandidátovi může dát jen 1 hlas, jinak je jeho hlas nxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxyšším počtem získaných platných hlasů. Kandidáti na dalších 3 místech se stávají náhradníky. Při rovnosti hlasů se pořadí kandidátů určí losem. Námitxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxatností shromáždění všech soudců; jakýkoliv přezkum tohoto rozhodnutí je vyloučen.
Soudcovská rada na svém prvním zasedání zvolí ze svých členů přxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxedy soudcovská rada informuje předsedu soudu. První předsedkyní Soudcovské rady Nejvyššího správního soudu se stala JUDr. Miluše Došková (následně xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xe již nemůže být doplněna náhradníkem, končí její funkční období uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž tento stav nastal. Soxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxvské rady dle § 59 zákona o soudech a soudcích zaniká na základě některé z následujících skutečností:
a) zánikem funkce soudce,
b) přeložením k výkxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxdářního měsíce, v němž bylo předsedovi soudu doručeno oznámení o vzdání se funkce člena soudcovské rady,
e) nevykonává-li funkci soudce ze zdravotnxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxh, krajských a vrchních soudů a Nejvyššího soudu upravují § 46 a násl. zákona o soudech a soudcích.
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xoleným soudcem a jeho voliči takový poměr, pro který by byl důvod pochybovat o nepodjatosti soudce. Soudcem tvrzený vnitřní stav pocitu povinností a moxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx mohly znamenat jeho nezpůsobilost k výkonu soudcovské funkce.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxnovení:
§ 23, § 25, § 26 odst. 3
Související předpisy:
Komentář:
Komentované ustanovení je téměř shodné s uxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxgram zasedání a řídí její jednání. Svolání soudcovské rady může také iniciovat jakýkoliv její člen a mimo soudcovskou radu také předseda a místopředsexx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xakové zasedání - jde o odlišnost oproti postupu podle zákona o soudech a soudcích), byť formálně i v tomto případě svolává zasedání předseda soudcovské xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxto zasedání neveřejná. Kromě členů soudcovské rady má právo účasti také předseda či místopředseda Nejvyššího správního soudu (i když svolání soudcovxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xoudcovské rady mohou být také přizvány další osoby (typicky např. ředitel správy, ředitel soudních kanceláří či soudce Nejvyššího správního soudu, kxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxšiny všech členů soudcovské rady. S ohledem na to, že členů soudcovské rady je ze zákona pět, může se zasedání konat tehdy, jsou-li přítomni alespoň tři čxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx literatura:
KOCOUREK, J., ZÁRUBA, J. Zákon o soudech a soudcích. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. VOPÁLKAx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xxx x xx x xxxxx, § 127, § 128
Související předpisy:
zákon o soudech a soudcích, zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
Komexxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx z obsahového hlediska shodným způsobem upravuje poradní pravomoci Soudcovské rady Nejvyššího soudu. Původně obě ustanovení upravovala také činnosx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xyly v zákoně o soudech a soudcích zrušeny nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 7/02, publ. pod č. 349/2002 Sb., a proto bylo potřeba je xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxje poradní orgán předsedy především v otázkách personálního naplnění tohoto soudu, a to tím, že se vyjadřuje ke kandidátům na jmenování do funkce předsxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx x x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx mají být přeloženi od Nejvyššího správního soudu k jinému soudu (blíže též komentář k § 13 SŘS). Soudcovská rada se vzhledem k absenci odpovídajícího usxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx x xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxným do funkcí asistentů soudců (§ 14 SŘS), jak nesprávně uvádějí někteří autoři (VOPÁLKA, MIKULE, ŠIMŮNKOVÁ, ŠOLÍN, související literatura, s. 48). Txx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
Dále soudcovská rada projednává návrhy rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu a jeho změn (§ 41 zákona o soudech a soudcích, viz též komentář k § 15 Sxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxdu, k nimž se vyjadřuje soudcovská rada, jsou demonstrativním způsobem uvedeny v § 12 odst. 2 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu. Půjde tedy zejxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xoužití fi nančních prostředků v něm obsažených (návrhy fi nančních odměn asistentům a jiným zaměstnancům apod.).
Mimo poradní funkce disponuje souxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxší případ svolání pléna vedle způsobů uvedených v § 20 odst. 3 SŘS).
Podle § 25 odst. 1 písm. f) SŘS plní soudcovská rada i další úkoly, pokud by tak stanoxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx správního soudu oprávnění vyjádřit se k tomu, kdo bude zařazen na seznam soudců pro kárné řízení ve věcech soudců (§ 4), státních zástupců (§ 4a) a soudníxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xle odstavce 1 písm. c) a v záležitostech státní správy Nejvyššího správního soudu ve smyslu odstavce 1 písm. d) komentovaného ustanovení rozhodnout, axxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxe předkládá soudcovské radě. Současně s tím určí lhůtu, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán. Tato lhůta nesmí být kratší než 5 pracovních dnů (xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx zbytečně dlouhá). Nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, nastává marným uplynutím lhůty fi kce toho, že soudcovská rada s návrhem, jak byl předlxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxmá pozdější vyjádření soudcovské rady již význam. Naproti tomu to ale také znamená, že bez toho, aby byla soudcovské radě dána možnost se vyjádřit, není xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxičemž se nezbytně nutně nevyžaduje souhlas soudcovské rady, ale postačí, že se soudcovská rada usnesla na stanovisku dle § 24 odst. 2 SŘS. xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx sám o sobě zmaření předsedova záměru.
Dle přechodného ustanovení § 127 SŘS se do doby, než bude na Nejvyšším správním soudu poprvé ustanovena soudcoxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxseda tohoto soudu do jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato přechodná ustanovení se již použít nemohou.
Státní správa Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx garant legality veřejné správy. In ŠIMÍČEK, V. (ed.) Role nejvyšších soudů v evropských ústavních systémech -
Čas pro změnu? Brno: Masarykova univexxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx4. KYSELA, J. (ed.) Hledání optimálního modelu správy soudnictví pro Českou republiku. Praha: Senát PČR, 2008.
Související ustanovení:
§ 13 xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xxx x xxx x xxxx x xxx x xx
Komentář:
Ustanovení § 26 a násl. SŘS upravují státní správu Nejvyššího správního soudu. Jde o obdobná ustanovení, která obsahuje i zákxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx role předsedy soudu (§ 27 a § 29), Ministerstva spravedlnosti (§ 28) a ředitele správy Nejvyššího správního soudu (§ 27a).
Jakkoliv podle § 120 odst. 3 xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxudcích, dle něhož je úkolem státní správy soudů vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hoxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xesmí zasahovat do nezávislosti soudů.
V České republice přetrvává model exekutivního řízení správy justice a neexistuje (s drobnou dílčí výjimkou xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxa), přirozeně tedy je toto ministerstvo ústředním orgánem státní správy Nejvyššího správního soudu. Tuto státní správu vykonává ministerstvo prostxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xydané mohou být podrobeny soudní kontrole ve správním soudnictví), jednak je také soudcem rozhodujícím právní věci. Je potřeba, aby obě role, které zaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxh řízení z hlediska zachování důstojnosti a soudcovské etiky a smí kontrolovat, zda nenastávají průtahy v řízení. Coby soudce však je jedním z nich a nesxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxů se do jisté míry odráží i v možnostech jejich kontroly. Rozhodovací činnost soudů je kontrolována vyššími soudy dle hierarchického uspořádání justixxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx soudních funkcionářů coby orgánů státní správy soudů se děje v rámci samotné státní správy soudů i mimo ni. Je-li soudní funkcionář podroben kontrole zx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxávislosti soudce se tak prolíná i s rolí tohoto soudce coby soudního funkcionáře. To je nezbytné proto, že do státní správy soudnictví nespadají jen otáxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx i některé specifi cké záležitosti, které nemají charakter klasické správní činnosti. Lze poukázat na pravomoc stanovit rozvrh práce, provádět prověxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifi ckou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmixxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx v rámci správy soudů, kterážto klasickou státní správou není (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod č. 294/2010 Sb.xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxáv (viz § 1 odst. 7 zákona o veřejném ochránci práv), Nejvyšším kontrolním úřadem apod.
Státní správu vykonává ministerstvo a xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxx x xx xxst. 2 SŘS vyzvána k vyjádření k zásadním otázkám státní správy Nejvyššího správního soudu. Zákon nevyžaduje nutně, aby byl dán souhlas soudcovské radx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxmí a měl by k němu přihlédnout. Rozhodnout proti vůli soudcovské rady by předseda soudu měl jen ve výjimečných a odůvodněných případech.
Podle § 175 záxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xrojednávají zejména návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají pravomoci soudů a způsobu jejího výkonu, jakož i zásadní opatření týkající se organizxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxl. pod č. 294/2010 Sb.
Není možné konstruovat dvojakost právního postavení předsedy soudu jako úředníka státní správy na straně jedné a jako soudce nx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxvání funkcionářů soudů (nález sp. zn. Pl. ÚS 18/06), nýbrž i jejich dočasného zproštění funkce.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.201xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxů v evropských ústavních systémech - Čas pro změnu? Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 210-215.
Související ustanovení:
§ 13 odst. 2,
§ 26, x xxx xxxxx xx x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxh soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
Komentář:
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího soudu vykonává státní správu tohoto soudu v rozsahu, který stanovuje soudní řád správní (viz zejm. § 27a odst. 2, § 29 apod.). Zároveň předseda Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxího správního soudu jako kárného soudu dle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.
V rozsahu, který určí předseda, xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxi úkony státní správy s jejich souhlasem předsedy senátů i ostatní soudce Nejvyššího správního soudu. Podmínkou plynoucí přímo ze zákona je tedy, aby pxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxního soudu (§ 4 a § 5) místopředseda soudu zastupuje předsedu soudu v době jeho nepřítomnosti. V případě nepřítomnosti předsedy soudu i místopředsedy sxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xředsedu soudu služebně nejstarší přítomný předseda senátu, případně soudce. Zastupující soudci však nejsou oprávněni vykonávat pravomoc vyhrazenxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxi soudu a v jeho nepřítomnosti místopředsedovi soudu.
S ohledem na skutečnost, že předobrazem komentovaného ustanovení je § 121 zákona o soudech a soxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xn. Pl. ÚS 17/06, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 43, nález 222, který se vztahoval právě k jeho výkladu. Lze tak učinit závěr, že pravomoc k výkonu (státní) sprxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx Od toho se odvíjí i jistá jeho podřízenost předsedovi, neboť při neplnění předsedovy koncepce vedení soudu má předseda možnost delegované pravomoci oxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxudu.
K pozici předsedy soudu viz dále komentář k § 13 odst. 2 SŘS.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xxx x xx
Komentář:
Toto ustanovení bylo do soudního řádu správního vtěleno prostřednictvím jeho vůbec první novelizace, provedené zákonem č. 192/2003 xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xubl. pod č. 349/2002 Sb., ve kterém Ústavní soud ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení některých ustanovení zákona o soudech a soudcích ke dni xx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxvy jejich předsedy. Proto byla do zákona o soudech a soudcích přijata nová koncepce státní správy soudů (zavádějící mj.
post
ředitele správy soudu - § xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xtátní správu Nejvyššího správního soudu.
Ředitel správy Nejvyššího správního soudu je tím, kdo zajišťuje provoz tohoto soudu a některé činnosti soxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze předseda soudu, zajišťuje provoz soudu po stránce hospodářské, materiální a fi nanční, vyřizujx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xouvisející s výkonem státní správy Nejvyššího správního soudu podle pokynů předsedy soudu.
Vedle toho plní ředitel správy úkoly dle § 15 organizačnxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxch státní správy soudu právní jednání a jedná v těchto věcech za soud navenek s fyzickými a právnickými osobami, jakož i s orgány veřejné moci, řídí činnoxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxny zdraví při práci a požární ochrany, pečuje o náležitou vnitřní právní úpravu věcí patřících do jeho působnosti a odpovídá za včasnou přípravu návrhů xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxsedy Nejvyššího správního soudu jako orgánu státní správy soudu xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xaké může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.
Soudní řád správní nestanoví žádné kvalifi kační předpoklady pro výkon funkce ředitele správy soudxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxu. V dalším se poměr ředitele správy řídí zákoníkem práce.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
KOCOxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí:
§ 26
1b) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx
xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Související předpisy:
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxst. 1 kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy soudů a výslovně dle § 26 odst. 1 SŘS i ústředním správním orgánem státní správy Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxem užíváným při výkonu státní správy ze strany ministerstva jsou směrnice (zejm. ty, jež se týkají hospodaření s majetkem). Jde o vnitřní akty řízení, kxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxrstvo chod soudu po stránce organizační, zejména každoročně po dohodě s předsedou Nejvyššího správního soudu stanoví s ohledem na množství projednávxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxuje chod Nejvyššího správního soudu také po stránce personální. Zde je však nutno upozornit, že zmíněné
kompetence
ministerstva mohou představovat xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxávního soudu, neboť podle písmene c) zajišťuje chod tohoto soudu tím, že zabezpečuje fi nancování jeho hospodaření a materiálního zabezpečení v rozsaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxchž obecné soudy nepředstavují samostatnou rozpočtovou kapitolu (tak jako Ústavní soud), ale spadají do kapitoly právě Ministerstva spravedlnostix x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxganizačními složkami státu. Kontrola hospodaření je pak prováděna podle zákona o fi nanční kontrole.
Podle písmene d) ministerstvo řídí a kontroluxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxvy soudu prováděný jeho předsedou v ostatních věcech (§ 29 SŘS).
Ministerstvo rovněž dbá o vzdělávání zaměstnanců působících u Nejvyššího správníhx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxhnologií u Nejvyššího správního soudu [písmeno f)].
Podle písmene g) pak ministerstvo organizuje, řídí a kontroluje zabezpečení dílčích úkolů dle xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxaných informací. Dále ministerstvo organizuje, řídí a provádí kontrolu bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany dle zákona o požární ochraně a úkxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xprávní nebo jiný zákon.
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x004.
Související ustanovení:
§ 13, § 14, § 26, § 27, § 27a, § 30, § 124
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xprávu Nejvyššího správního soudu vykonávanou předsedou tohoto soudu, některé další pravomoci a úkoly předsedy soudu a ředitele správy soudu. Ve vztaxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxa o soudech a soudcích a dle § 29 SŘS je vykonávána předsedou vždy a ministerstvo ji přímo nevykonává (na rozdíl od možnosti ministerstva vykonávat v obxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx003 Sb. byla z komentovaného ustanovení vypuštěna povinnost předsedy soudu kontrolovat odbornou způsobilost soudců Nejvyššího správního soudu. Nxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 7/02, publ. pod č. 349/2002 Sb.
K odst. 1:
Předseda Nejvyššího správního soudu vykonává státní správu Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu soudci, asistenty soudců (§ 14 SŘS), odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců. Předseda soudu je tedy osobou do značné mírx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxvrh soudce) asistenty soudců. Stěžejní ovšem je, že bez předsedova souhlasu není možno k výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu přeložit soudce (§ xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxum I“) a Memorandem o dočasném přidělování a překládání soudců k Nejvyššímu správnímu soudu („Memorandum II“).
Memorandum
I se týká výběru kandidáxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxsedovi soudu podněty a upozornění na budoucí personální obsazení soudu. Vhodnost takového doporučení posoudí nejprve předseda soudu. Jím vybraný kaxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxn s přihlédnutím k jeho obsahu učiní následně formální kroky směřující buďto k navržení vybraného kandidáta do soudcovské funkce, nebo mu sdělí, že pro xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxů krajských soudů). Zde se počítá s tím, že soudce je nejprve dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu, a to zpravidla na dobu 6 měsíců. Poté je jeho pxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxlnosti na přeložení soudce k Nejvyššímu správnímu soudu; navržený soudce následně absolvuje slyšení před plénem.
Předseda soudu vedle samotného vxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xejí zvyšování a pečovat také o zvyšování odborné úrovně asistentů soudců a ostatních zaměstnanců působících u Nejvyššího správního soudu. Vedle toho xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxt ředitele správy soudu (§ 27a SŘS).
Dalším z úkolů předsedy Nejvyššího správního soudu je poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxže být podána jakýmkoliv způsobem. Ze žádosti musí být zřejmé, že je určena Nejvyššímu správnímu soudu a že se žadatel domáhá poskytnutí informací podlx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxadována nebo je žádost formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil. Pokud ji žadatel neupřesxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoudu, žádost odloží a tuto skutečnost do sedmi dnů sdělí žadateli. Pokud Nejvyšší správní soud žádosti o poskytnutí informace nevyhoví, vydá o tom ve lhxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx o informaci byla podána u nižšího článku soudní soustavy, tj. okresního, krajského či vrchního soudu, bylo by odvolacím orgánem Ministerstvo spravedxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxoly krizového řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, publ. pod č. 1718/2008 Sb. NSS, zajišťovxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxbliky oprávněn udílet justiční stráži pokyny. V případě, že jednání justiční stráže na pokyn předsedy soudu bylo nezákonným zásahem, byl by žalovaným xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxtní předpisy. Podle § 130 odst. 2 zákona o soudech a soudcích tak předseda jmenuje a odvolává dva zástupce Nejvyššího správního soudu v Radě Justiční akxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xoudních exekutorů. Podle § 3 odst. 4 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu tak činí tím, že
a) vede seznamy soudců a přísedících pro kárná řízení vx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxínek kandidátů do kárných senátů a trvání těchto
podmínek u členů a náhradníků kárných senátů,
c) přijímá slib přísedících kárných senátů,
d) přxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxti přísedícího,
f) určuje nového člena kárného senátu z náhradníků dle stanoveného
pořadí, zanikne-li funkce člena kárného senátu jinak než uplyxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxkých škol k navržení kandidátů pro zápis do seznamů soudců a přísedících kárných senátů.
K odst. 2:
Předseda Nejvyššího správního soudu dbá o důxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxnické evidence věcí vedených u Nejvyššího správního soudu provádí prověrky soudních spisů, dohlíží na úroveň soudního jednání a vyřizuje stížnosti (x xxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxci.
K odst. 3:
Ředitel správy soudu, s výjimkou úkonů, k nimž je ze zákona oprávněn jednom xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xůsobících u Nejvyššího správního soudu s výjimkou soudců, zajišťuje řádný chod soudních kanceláří a plní další úkoly související s výkonem státní sprxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxrávy soudu oprávněn udílet pokyny justiční stráži.
Judikatura:
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 39/08, publ. pod xx xxxxxxxx xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxně druhé. Prostředky ochrany soudních funkcionářů proto musí být srovnatelné s prostředky ochrany soudce. To se musí týkat nejen způsobu odvolávání fxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx x008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, publ. pod č. 1718/2008 Sb. NSS
V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, který žalobce spatřuje v jednání justiční strážx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
Související literatura:
KOCOUREK, J., ZÁRUBA, J. Zákon o soudech a soudcích. Zákon o státním zastupixxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xxx
x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x Jde o úpravu vztahující pouze na Nejvyšší správní soud. V případě jiných soudů (včetně správních úseků krajských soudů) je třeba vycházet z ustanovení x xxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx, soudním funkcionářům a zaměstnancům Nejvyššího správního soudu, neboť § 30 SŘS nelze považovat za zcela komplexní úpravu (chybí náležitosti stížnxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxlze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti. Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; to neplatí, pokxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxídit, sepíše o ní orgán státní správy soudu písemný záznam. Vzhledem k volnosti formy stížnosti lze učinit závěr, že stížnost lze soudu zaslat i elektroxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xodána u orgánu státní správy soudu, kterému její vyřízení nepřísluší, postoupí ji neprodleně orgánu příslušnému. Zda jde o stížnost, se posuzuje podlx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Stížnost musí být xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn (toto vyrozumění není napadnutelné žalobou ve správním soudnictví - viz rozsudxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxady potřebné pro vyřízení stížnosti. O tom, že stížnost nelze vyřídit ve stanovené lhůtě, musí být stěžovatel písemně vyrozuměn. Byla-li stížnost shlxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxna povinnost soudcem, může být proti němu podán návrh na zahájení kárného řízení.
Stížnosti vyřizuje předseda soudu, pokud nesměřují proti němu. Poxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxzoval předseda soudu, pokud si jejich vyřízení vyhradí. Je-li v téže věci stěžovatelem podána další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, nexx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxahy v řízení. Průtahy je nutno vnímat jako pochybení ústavní intenzity, neboť právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, plynx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxzení před průtahy je vedle shora uvedené stížnosti zejm. návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Jakkoliv jeho úprava není obsažena v soudnxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxh a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil
lhůtu xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxěn podáním stížnosti na průtahy v řízení. Návrh na určení lhůty se podává u soudu, vůči kterému jsou průtahy v řízení namítány. Z návrhu musí být patrno, kxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován. Soud, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení, postoupí do 5 pracovnxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx neplatí, pokud soud provede do 30 dnů ode dne doručení návrhu všechny procesní úkony, u nichž podle navrhovatele dochází k prodlení; v takovém případě sx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxx xxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xrohlášení spočívá v tom, aby mohl příslušný soud posoudit, zda bylo navrhovateli provedením procesních úkonů ze strany soudu, vůči němuž jsou průtahy x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xoudu, který úkony provedl (blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2013, č. j. Aprk 40/2013-163, publ. pod č. 2924/2013 Sb. NSS).
Ve xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxku Aprk. Směřuje-li věc proti Nejvyššímu správnímu soudu, rozhodne jiný senát tohoto soudu dle rozvrhu práce (rejstřík Aprn). Účastníkem řízení je poxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádnx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxěn. Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud náxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xe oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxvedení procesního úkonu, xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxvrhovateli a soudu, proti němuž byl návrh podán. Proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky.
Ústavnost ustxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxn ve svém nálezu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 60/04, publ. pod č. 264/2005 Sb., předmětné ustanovení shledal jako souladné s ústavním pořádkem. Soud uxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxého nejlepšího svědomí a vědomí v souladu se zákony a bez průtahů. Není možné stavět rychlost rozhodování do protikladu s nezávislostí soudce. Obě tyto xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxšování. Proto musí právo vytvářet podmínky pro důslednou ochranu nezávislosti soudního rozhodování stejně tak, jako důslednou ochranu proti liknavxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxvském rozhodování. Stávající právní úprava byla přijata především na základě četných výtek ze strany Evropského soudu pro lidská práva, který považoxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxesp. stížnost na průtahy v řízení) za účinný procesní prostředek ochrany před průtahy, který je třeba vyčerpat předtím, než bude stěžovatel proti průtxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo správního soudu ze dne 8. 8. 2013, č. j. Aprk 40/2013-163, publ. pod č. 2924/2013 Sb. NSS
I. Smysl prohlášení navrhovatele, že trvá na návrhu na určení xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xrovedením procesních úkonů ze strany soudu, vůči němuž jsou průtahy v řízení namítány, beze zbytku vyhověno a zda tak byl navrhovatel plně uspokojen v pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x něhož soud, vůči němuž jsou namítány v řízení průtahy, má za to, že provedl všechny navrhované procesní úkony, se v první řadě zkoumá, zda bylo návrhu posxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xim dochází k průtahům. Nemá význam zkoumat, zda dochází k průtahům u procesního úkonu, který již byl proveden.III. Pokud navrhovatel v jediném podání pxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxvat základní smysl řízení o daném návrhu, jímž je ochrana před případnými průtahy v soudním řízení. Taková ochrana přitom může být efektivně poskytnutx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxí nárok na to, aby orgán státní správy soudu (případně Ministerstvo spravedlnosti) se stížností dle § 164 odst. 1 zákona o soudech a soudcích naložil taxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxo zákona) nezasahuje do sféry veřejných subjektivních práv stěžovatele, a nejde tedy ani o rozhodnutí v materiálním smyslu; jeho soudní přezkum je proxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx průtahů, resp. v přiměřené lhůtě, je procesním prostředkem k jeho ochraně právě stížnost na průtahy v řízení podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcíxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx zn. Pl. ÚS 60/04, publ. pod č. 264/2005 Sb.
Soudcovská nezávislost neznamená, že soudce může být při svém rozhodování liknavý. Soudce musí rozhodovax xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxadu s nezávislostí soudce. Obě tyto hodnoty jsou stejně významné a z hlediska ústavního pořádku je třeba jim poskytovat dostatečnou zákonnou ochranu, xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xako důslednou ochranu proti liknavosti soudu při rozhodování.
HLAVA II
KRAJSKÉ SOUDY
Právní stav komentáře je ke dni 1.1.2014.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxí xxxxxxxxxxx
x x xxxxx xx x x xxxxx xx x xx x xx xxxxx xx x xx xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxář:
Druhá hlava druhé části SŘS obsahuje jediné ustanovení (§ 31) a pojednává dílčím způsobem o organizaci správních úseků krajských soudů. Vzhlxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xx se týče organizace krajských soudů, vyjít obecně z ustanovení § 29 a násl. zákona o soudech a soudcích, pokud § 31 SŘS nestanoví jinak.
Krajský soud se xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxovací činnosti také státní správu krajského soudu a státní správu okresních soudů, které patří do jeho obvodu, v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Přexxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxdníci, justiční čekatelé a soudní tajemníci. Na soudcovskou radu krajského soudu se použije § 52 zákona o soudech a soudcích a na státní správu krajskéxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxjského soudu vykonává Městský soud v Praze (§ 9 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Názvy, obvody a sídla krajských soudů jsou stanoveny v příloze č. 2 záxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx Krajský soud v Praze, Městský soud v Praze, Krajský soud v Českých Budějovicích, Krajský soud v Plzni, Krajský soud v Ústí nad Labem, Krajský soud v Hradcx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxký soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích).
Ustanoxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx ustanovení bylo mnohokráte novelizováno většinou prostřednictvím předpisů upravujících jednotlivé úseky veřejné správy. Rozhodovací činnost vyxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxy a dvou dalších soudců (nikoliv přísedících). Senát rozhoduje ve všech případech, kdy není výslovně stanoveno jiné obsazení soudu.
To je stanoveno x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxojicí). Jde o věci důchodového pojištění, úrazového pojištění a nemocenského pojištění, nikoliv však pojistného na sociální zabezpečení a příspěvkx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xále jde o věci uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifi kaci podle předpisů o zaměstnanosti, nikoliv však již naxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxx009-42).
Samosoudce
rozhoduje také ve věcech sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, ve věcech přestupků (ovšem nikoliv jixxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní sxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxkon (takový zákon nebyl dosud přijat).
Výkladový problém způsobovala skutečnost, že zákon předpokládá samosoudcovské rozhodování ve vypočtenýcx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxu nečinnostní (§ 79 a násl. SŘS) a zásahovou (§ 82 a násl. SŘS). Tento problém překlenula
judikatura
Nejvyššího správního soudu. Např. z rozsudku ze dne xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx xxxhodovány kolegiálně, a to senátem složeným ze tří soudců, protože takové obsazení soudu je vhodné zejména s ohledem na obecnou typovou obtížnost a závaxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxušší, zákon zavádí výjimku z pravidla, že v těchto věcech rozhoduje krajský soud ve správním soudnictví samosoudcem. Takovou výjimku je však nutno vykxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xyly, pokud by se jednalo o žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, podřaditelné pod § 31 odst. 2 SŘS, rozhoduje senát, a nikoli samosoudce.
Třetím txxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
x xx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xak má pravomoc ustanovit účastníkovi řízení zástupce (§ 35 odst. 8 SŘS), rozhodnout o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 SŘS), rozhoduje o spoxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xoudem (§ 40 odst. 5 SŘS), přerušuje řízení z důvodů uvedených v § 48 odst. 2, 3 SŘS, rozhoduje o náhradách znalce, svědka či tlumočníka (§ 58 SŘS) apod. Pokux xx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxy k tomu měl výslovnou oporu v textu zákona. Tam, kde soudní řád správní užívá výraz „rozhoduje soud“, nemá tím na mysli rozhodování předsedou senátu, axx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxle odstavce 3). Rozhodování prostřednictvím předsedy senátu je výjimečným postupem při řešení některých procesních záležitostí. Vedle toho předsexx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xa řízení, podepisuje rozsudek apod.).
Je-li soud nesprávně obsazen tak, že místo senátu rozhodoval samosoudce, způsobuje to zmatečnost řízení a je xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx ale není to vadou takové intenzity, která by sama o sobě byla důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvého stupně (viz rozsudek Nejvyššího správního souxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xpůsobilo zmatečnost řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2013, č. j. 2 Afs 54/2012-236).
Judikatura:
Podle rozsudku Kraxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxzhodnutí správního orgánu, musí soudní přezkum takového rozhodnutí probíhat na základě shodných procesních pravidel, jako kdyby tento výrok byl souxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxhoštění tak rozhoduje specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 As 72/2012xxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxým se mění soudní xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxo zákona, bude o věci rozhodovat specializovaný senát ve složení podle § 31 odst. 1 SŘS, a to na základě čl. II odst. 5 zákona č. 303/2011 Sb.
Podle rozsxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxkud by se jednalo o žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, podřaditelné pod § 31 odst. 2 SŘS, rozhoduje senát, a nikoli samosoudce.
Podle rozsudxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxuje, že cizinec neměl právo učinit prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ve smyxxx x x xxxxx xx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí (§ 31 odst. 1 SŘS). Místní příslušnost krajského soudu se řídí obecným ustanovením § 7 odst. 2 SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dnx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxtnanosti rozhoduje krajský soud podle § 31 odst. 1 SŘS v tříčlenném senátě složeném z předsedy a dvou soudců, nikoliv jako samosoudce ve smyslu § 31 odstx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxnosti zaměstnavatele rozhodují krajské soudy ve specializovaných senátech; nejedná se o věci spadající pod § 31 odst. 2 SŘS, svěřující rozhodování spxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xalobami ve věcech mezinárodní ochrany ve smyslu § xx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxzhodnutí o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zastavení řízení, rozhodnutí o zamítnutí xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního soudu ze dne 18. 10. 2007, č. j. 6 Ads 20/2007-50
Rozhodování o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. nelze podřadix xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xe by v těchto věcech měl rozhodovat specializovaný samosoudce. Pokud pak krajský soud v uvedené věci rozhodoval samosoudcem namísto senátu, byl soud nxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xabytím účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. rozhoduje po nabytí účinnosti tohoto zákona specializovaný samosoudce.II. Není-li v přechodných ustanovexxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxlikace nových procesních norem pro dříve započatá řízení. V takovém případě je v řízení pokračováno dle pozdějšího zákona s tím, že právní účinky úkonů xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxd samosoudcem v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věci jiného správního deliktu, nikoli přestupku, rozhodl v nesprávném obsazení; xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xx x žalobě proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve věci spáchání kázeňského přestupku policistou, které je kázeňským (disciplinárním) deliktem, rxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxvní stránce zůstává přestupkem, rozhoduje samosoudce.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003-32
Vydáxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxádající zmatečnost řízení [§ 103 odst. 1 písm. c) SŘS]. Jestliže však místo samosoudce rozhodoval senát, jde sice také o nesprávné obsazení soudu, ale nxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxcen na svých subjektivních právech veřejnoprávního charakteru.
ČÁST TŘETÍ
ŘÍZENÍ VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ O Řxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011
Související ustanovení:
§ 4, § 5, § 7, § 33, § 35, § 37, § 40, § 46, § 47, § 64 až 67, § 72, § xxx x xxx x xx xx xxxx x xxx x xxx x xxxxx x xxxx x xxxxx x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx konverzi dokumentů
Komentář:
Třetí část SŘS navazuje na předchozí části, které zahrnují ustanovení základní (§ 1 až 10 SŘS) a organizační (§ 1x xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxbytný) soubor procesních norem významně inspirovaný OSŘ. Za zvláštní zmínku v této souvislosti stojí ustanovení § 64 SŘS, jež umožňuje přiměřené subsxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxím soudnictví užijí jen za předpokladu, že SŘS nemá pro danou procesní situaci vlastní řešení (blíže srov. xxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxstituty, které se vztahují ke všem soudním řízením ve správním soudnictví. Hlava II nazvaná Zvláštní ustanovení o řízení reguluje jednotlivá řízení v xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xz moci úřední) SŘS nepřipouští. To platí i pro řízení zahajovaná podle § 66 a § 67 SŘS; v těchto případech se k zahájení řízení vyžaduje návrh k tomu příslxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxx xe správním soudnictví (k tomu srov. § 5 SŘS). Tato zásada se odráží také v tom, že navrhovatel je oprávněn kdykoliv před právní mocí rozhodnutí, jímž se říxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x x x xx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxé hodlá iniciovat:
a) o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. SŘS [§ 4
odst. 1 písm. a) SŘS],
b) o ochraně proti nečinnosti sprxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xx x
xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
d) ve věcech volebních podle § 88 a násl. SŘS [§ 4 odst. 2 písm. a) SŘS],
e) ve věcech místního nebo krajského xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxx
xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xx x xxxxx x
xxxxx xx xxxxx
g) o kompetenčních žalobách podle § 97 a násl. SŘS [§ 4 odst. 1 písm. d) SŘS],
h) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a násl.
xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxx
xx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxtníky daného typu řízení označuje zákon nebo tvrzení žalobce (srov. komentář k § 33 odst. 1 SŘS).
Návrh na zahájení řízení, který směřuje proti rozhodxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xonucením správního orgánu, a návrhy na zahájení řízení ve věcech kompetenčních sporů mezi správními orgány označuje zákon pojmem
žaloba
. Od toho se odxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xe jedná o tzv. nejasné podání. Není-li z obsahu návrhu jednoznačně patrné, čeho chce navrhovatel v soudním řízení dosáhnout, resp. jaký typ řízení má býx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx je soudu doručeno např. faxové podání nebo elektronické podání bez ověřeného podpisu (resp. podání v jiné formě než písemné nebo elektronické podepsaxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxiginál, jinak se k němu nepřihlíží (§ 37 odst. 2 SŘS), tudíž nemůže vést ani k zahájení řízení. Řízení se tedy zahajuje pouze písemným podáním, podáním učxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxnech a autorizované konverzi dokumentů má stejné účinky jako podepsaný úkon v písemné formě také úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxinky.
Komentované ustanovení určuje okamžik zahájení řízení ve správním soudnictví. Tento okamžik je nutné odlišit od okamžiku podání návrhu, ktexx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxení, nikoliv podání návrhu, má přitom za následek vznik překážky
litispendence
[§ 46 odst. 1 písm. a) SŘS]. Podá-li navrhovatel svůj návrh osobně na poxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xamostatný návrh na ustanovení zástupce pro řízení, které dosud nebylo zahájeno; podmínky pro ustanovení zástupce upravuje § 35 odst. 8 SŘS. Takovému nxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxí zástupce soud zamítne, neboť k ochraně práv navrhovatele není třeba zástupce, který by vlastní návrh na zahájení řízení mohl sepsat a podat až po uplynxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xízení xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx běh zmíněné lhůty (§ 35 odst. 8 třetí věta SŘS) a její část, která nestihla uplynout před uplatněním požadavku na ustanovení zástupce, doběhne teprve po xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xterý je nadán kompetencí ve správním soudnictví rozhodovat; ostatní soudy mají vlastní procesní pravidla a podle SŘS nepostupují. Návrh by měl být poxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxušný k projednání věci, postoupí ji soudu příslušnému (§ 7 odst. 4 a 5 SŘS).
Pokud navrhovatel podá svůj návrh ve věci správního soudnictví u soudu, ktxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx x poučí navrhovatele o tom, u kterého věcně a místně příslušného soudu může svůj návrh uplatnit (§ 104b odst. 1 OSŘ); podá-li navrhovatel svůj návrh u soudx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x§ 72 odst. 3 SŘS). Návrh na ochranu proti nečinnosti nebo před nezákonným zásahem, návrhy ve věcech politických stran a politických hnutí a kompetenční xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxnky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány, což je významné zejména z hlediska zachování lhůty pro podání návrhu.
Zachovanxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxk, jako kdyby byl podán v den doručení žaloby soudu. Jiné řešení by nebylo spravedlivé, neboť mnohé lhůty mohou uplynout dříve, než se soud začne vůbec věxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxx xxxze použít, dojde-li návrh věcně a místně příslušnému soudu, který je nadán kompetencí rozhodovat jak v občanském soudním řízení, tak ve správním soudxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxtupem podle § 104b OSŘ, neboť pravomoc samosoudce či senátu civilního úseku krajského soudu činit jakákoliv (tedy i procesní) rozhodnutí nemůže být zaxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxtou k přidělení senátu správního úseku téhož krajského soudu. Také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 6. 2011, č. j. 4 Ads 27/2011-24, vyslovil, žx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxntýž krajský soud, specializovaný senát či samosoudce takový návrh neformální cestou vrátí k přidělení příslušnému senátu krajského soudu, neboť nexx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxetence
jiného úseku téhož soudu a jímž evidentně navrhovatel nemínil zahájit řízení podle soudního řádu správního.
Citované ustanovení nerozlišxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx navrhovatel. Právě naopak, návrh může soudu doručit prakticky kdokoliv, aniž by musel mít nějaký procesní či hmotněprávní vztah k navrhovateli. Podaxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxčuje držitel poštovní licence. Nikdo rovněž nezkoumá, zda návrh odnesl na poštu a tam jej podal k doručení příslušnému soudu přímo navrhovatel, nebo jixx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxředstavuje jediný možný způsob, jakým se může správní žaloba podaná u civilního soudu „dostat“ k příslušnému soudu správnímu. Rozhodnutí podle zmíněxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxxech rozhodujících ve věcech občanskoprávních takový postup vynutily.
Soudy rozhodující ve správním soudnictví jsou proto povinny v okamžiku, kdy xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx nebo jim jej např. neformální cestou přeposlal jiný soud rozhodující v občanském soudním řízení.
Zahájené řízení může být skončeno buď meritorním xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx důvod pro zastavení řízení. Odmítnutí návrhu upravují § 37, § 46 a § 104a SŘS; předpoklady pro zastavení řízení formuluje § 47 SŘS, jenž současně odkazuxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx007 Sb. NSS
Ustanovení zástupce navrhovateli podle § 35 odst. 7 SŘS připadá podle okolností věci v úvahu i před podáním samotného návrhu na zahájení řxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxky dne 23. 1. 2006 bez ověřeného podpisu a ve lhůtě tří dnů ji nepotvrdil písemným originálem (§ 37 odst. 2 SŘS), soud k ní neměl přihlédnout, řízení o ní nemxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxpem je, aby dle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS ono „podání“ odmítl, neboť nejsou splněny podmínky řízení (nebyl podán návrh na jeho zahájení) a tato vada je neodxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxxxxx xxekážky již probíhajícího řízení (§ 83 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS) je ve smyslu § 32 SŘS rozhodné, kdy žaloby došly soudu (soudům); naopak bez významx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xx5/1999 Sb. n. u. ÚS
Logický a gramatický výklad § 104 odst. 1 věty druhé OSŘ vede k závěru, že zachovanými účinky podaného návrhu lze rozumět pouze to, xx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxedlivé, neboť mnohé lhůty mohou uplynout dříve, než se soud začne vůbec věcí zabývat. Kromě toho, platí-li v právním státě zásada, že soud zná právo, bylx xx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx nakonec k závěru, že není v jeho pravomoci o věci rozhodnout.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2006, č. j. 4 As 41/2006-106, pxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx. Oba procesní předpisy (občanský soudní řád a soudní řád správní) mají totiž ustanovení umožňující odmítnout takovou nesprávnou žalobu, nebo řízenx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x x x xx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xeztrácí lhůtu, kterou oba předpisy pro podání žaloby stanoví (§ 72 odst. 3 SŘS, § 82 odst. 3 OSŘ), jestliže tuto lhůtu dodržel při podání původní žaloby.
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xrávo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxa: Wolters Kluwer ČR, 2009.SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
4) § 7 zákona xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.POTĚŠIL, L. Správní řád a nový občanský zákoník. Právní rozhledy, 2013, č. 13-14, s. 499-503.POTĚŠxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxra
NSS: Účast veřejnosti ve správním a soudním řízení. Soudní rozhledy, 2013, č. 3, s. 82-87.
Související ustanovení:
§ 4, § 5, § 7 až 9, § 32, § 34 ax xxx x xx xx xxx x xx xx xxx x xx xx xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xx xx xxxx x xxx x xxx x xxx x xxxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxx
xxxxxxxxxxx předpisy:
OSŘ (§ 20 až 29, § 107, § 107a, § 186 a násl. ve znění účinném do 31. 12. 2013), zákon o zvláštních řízeních soudních (ZŘS), občanský zákoník z xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxlbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbě prezidenta republiky, zákon o místním referendu, zákon o krajském referendu, zákon o azylu, xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxze, zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů, zákon o soudních poplatcích, zákon o svobodném přístupu k informacím
Komentář:
Toto uxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxvně jednat (činit úkony) a kdy musí být zastoupen jiným subjektem. Vzhledem k tomu, že účastníky řízení mohou být kromě fyzických osob i osoby právnické x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxktů v řízení před soudem jedná.
Účastníkem řízení je subjekt (entita), jemuž v souladu s komentovaným ustanovením náležejí
procesní práva a povinnoxxx
x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxík vystupuje; postavení účastníků řízení a možnosti uplatnění jejich práv však musí být rovné (§ 36 odst. 1 SŘS). K základním právům účastníků řízení upxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxjména § 37, § 9 odst. 2, § 35 odst. 8, § 36 odst. 3, § 38, § 62, § 73, § 107, § 117), právo být informován o postupu soudu a rozhodnutích soudu včetně práva se k postxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x x xxxxx xx x x xxxxx xx x xxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxně práva se k těmto podáním vyjádřit (§ 74, § 109), právo nechat se zastoupit (§ 35), právo být poučen o procesních právech a povinnostech (§ 36 odst. 1), prxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxostředky (§ 102 a § 111) a právo obdržet v případě úspěchu v řízení náhradu nákladů řízení (§ 60, § 61). Procesní práva jsou vyvážena procesními povinnostxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxd sankcí odmítnutí návrhu [§ 37 odst. 5, § 46 odst. 1 písm. a) SŘS], zastavení řízení [např. § 47 písm. c) SŘS ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx se také musí na předvolání dostavit k soudu pod sankcí předvedení (§ xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxm řízení tudíž musí být navrhovatel. Jedině tehdy, je-li návrh nazýván žalobou (podle § 32 SŘS se tak označují věci uvedené v § 4 odst. 1 SŘS), užívá se namxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx je upravena samostatně pro jednotlivé typy řízení a odvíjí se zpravidla od tvrzení navrhovatele (žalobce) o zkrácení jeho práv (srov. § 65, § 82, § 101a Sxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxx x xxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xegitimace ve věcech volebních, místního a krajského referenda a politických stran (viz níže). Za určitých podmínek svědčí aktivní legitimace také nexxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxně svěřuje zákon nebo mezinárodní smlouva (§ 66 SŘS). V řízení o žalobách ve věcech samosprávy může za podmínek upravených ve zvláštních zákonech vystuxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxt nemohl být navrhovatelem (žalobcem), neboť toto postavení vyplývá z toho, že podal návrh (žalobu); v řízení však při nedostatku aktivní legitimace nxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxěřuje, je odpůrce (v případě návrhů) nebo žalovaný (pouze v případě žalob); kdo je
odpůrcem nebo žalovaným
, určuje soudní řád správní v části třetí hlaxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxli, že by snad SŘS nebo jiný zákon přímo určoval konkrétního účastníka toho kterého řízení. Zákon jen v obecné rovině upravuje pravidla, podle kterých xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx proti rozhodnutí správního orgánu je žalovaný defi nován zákonem; jedná se o správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na ktxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxkon, nikoliv žalobce svým tvrzením. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx je zřejmé, že brojí i proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně, nejedná se o neodstranitelnou vadu, jež by měla vést k odmítnutí návrhu (§ 37 odst. 5 Sxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxkon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce; zvláštnx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx
x xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xalobního tvrzení povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení (§ 79 odst. 2 SŘS); konkrétního žalovaného tedy svým tvrzením určuje žalobce. Označení žaxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xterý podle žalobního tvrzení provedl zásah (§ 83 SŘS). Uvedené pravidlo je v zájmu ochrany žalobce, který nemusí být v určitých situacích schopen řádně xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, kxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xvedl žalobce, ale musí sám aktivně zjišťovat, kdo má být žalovaným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008-138, xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxá-li kompetenční žalobu ten, o jehož právech mělo být v řízení před správním orgánem rozhodováno, jsou žalovanými správní orgány, mezi nimiž existuje xxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x§ 101a odst. 3 SŘS).
Judikatura
Nejvyššího správního soudu upřesnila, že odpůrcem v řízení o zrušení územního plánu je obec, jejíž zastupitelstvo úzexxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
Navrhovatelem a odpůrcem, resp. žalobcem a žalovaným však výčet účastníků soudního řízení ve správním soudnictví nekončí. Účastníky řízení dále mxxxx xxx xxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx, neboť § xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxle kterého navrhovatelem může být pouze vláda nebo prezident republiky (srov. § 15 odst. 1 tohoto zákona); dalšími účastníky řízení přirozeně musí být xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxhu účastníků řízení. Konkrétně v řízení o ochraně ve věcech seznamů voličů je kromě navrhovatele účastníkem řízení správní orgán, který vede podle zvlxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x x x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxle § 28 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí stálý seznam voličů vede obecní úřad, což z něj činí účastníka řízení podle § 88 odst. 2 SŘS.
Účasxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxní listinu nebo přihlášku k registraci, škrtl kandidáta na kandidátní listině nebo registroval kandidátní listinu či přihlášku k registraci. SŘS soxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. c) SŘS jako podané osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Specifi ckou úpravu účastenství obsahuje také § 90 SŘS o řízexx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx 1 nebo odstavec 5 předmětného ustanovení) a příslušný volební orgán. Seznam dalších účastníků tohoto typu řízení závisí na tom, zda se navrhovatel domxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x x x xxxxx
x xxxxxx xx xxcech porušení pravidel fi nancování volební kampaně podle § 90a SŘS může být navrhovatelem toliko kandidát na funkci prezidenta republiky. Dalšími úxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx x ochraně ve věcech zániku mandátu (§ 91 SŘS) se účastní navrhovatel, další osoby oprávněné k podání návrhu (jejich výčet podává odstavec 1) a územní samoxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x x xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xízení navrhovatel, přípravný výbor a příslušná obec, městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města, městská část hlavního měsxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx vydáno rozhodnutí napadené opravným prostředkem, případně se tento okruh rozšiřuje o subjekt, který opravný prostředek podal, ač nebyl účastníkem pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx krajským soudem. Stěžovatelem, jenž svým návrhem řízení o kasační stížnosti iniciuje, může být někdo z účastníků původního řízení nebo osoba zúčastnxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx2 SŘS).
Mezi účastníky řízení SŘS neřadí osoby zúčastněné na řízení, pokud nevystupují v roli stěžovatele (v řízení o kasační stížnosti podle § 102 a xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxní příslušnost soudů (§ 7 SŘS). Obecně se odvíjí od sídla žalovaného, resp. v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) podle síxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxny zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx, případně místem, kde se tato osoba zdržuje (srov. komentář k § 7 odst. 2 a 3 SŘS).
K odst. 2:
Podobně jako ve všech právních vztazích, základním pxxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x procesní způsobilost.
Procesní subjektivitu
(slovy zákona „způsobilost být účastníkem řízení“) přiznává SŘS každému, kdo je způsobilý mít právx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x x x xx xx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx13), jíž disponovala každá fyzická osoba od svého narození do smrti a každá právnická osoba od svého vzniku (zpravidla spojeného se zápisem do nějaké evxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxi se živé); takový účastník řízení se však ve správním soudnictví spíše nevyskytoval.
NOZ v tomto ohledu přinesl především xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxo ustanovení, není však pochyb o tom, že pro procesní subjektivitu ve správním soudnictví je od účinnosti NOZ určující
právní osobnost
, defi novaná jaxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxx x xxxx xx xxx x xsobě (§ 17 odst. NOZ). Nový občanský zákoník rozlišuje osoby fyzické a právnické (§ 18 NOZ). Fyzickou osobou je člověk, který má právní osobnost od narozxxx xx xx xxxxx xx xx x x xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xiší od předchozí úpravy v občanském zákoníku z roku 1964.
Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxiky a jejím vystupování v právních vztazích. Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku až do zániku (§ 118 NOZ). Právnická osoba vzniká zpravixxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xákon pozdější den vzniku (§ 126 NOZ). Zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku nebo skončením likvidace, pokud nepodléhá evidenci v rejstříku (§ 185 a x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxorace
(§ 210 až 302 NOZ) tvoří společenství osob a jejich základním typem je spolek (§ 214 až 302 NOZ); ke korporacím řadíme rovněž obchodní společnosti x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx občanský zákoník člení
fundace
na nadace (§ 306 až 393 NOZ) a nadační fondy (§ 394 až 401 NOZ). Ústavy (§ 402 až 418 NOZ) jsou právnické osoby ustavené za xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xepatří též svěřenský xxxx xx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxny v jiných právních předpisech, např. v zákonu o obcích, v zákonu o hlavním městě Praze, v zákonu o krajích apod.
S ohledem na skutečnost, že hlavním úxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxmto orgánům (dává jim procesní subjektivitu), a to i v případech, kdy nejsou fyzickými ani právnickými osobami. Procesní subjektivita bez dalšího umoxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxctví; je proto chybou předřazovat před označení správního orgánu slova „Česká republika“ (návrh či žaloba nesměřují proti státu, ale proti konkrétníxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xx xxS dokonce hovoří o oprávnění správních orgánů podat žalobu proti rozhodnutí jiného správního orgánu nebo žalobu ve věcech samosprávy.
Procesní suxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxstí být účastníkem řízení je nadán také nejvyšší státní zástupce (§ 66 odst. 2 SŘS), veřejný ochránce práv (§ 66 odst. 3 SŘS), správní úřad a orgán územníhx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxavený v § 9 zákona o místním referendu (srov. § 91a odst. 2 SŘS), přípravný výbor upravený v § 9 zákona o krajském referendu (srov. § 91b odst. 2 SŘS) nebo příxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxumání rozhodnutí o odmítnutí registrace politické strany nebo politického hnutí. Ustanovení § 15 odst. 1 téhož zákona ve spojení s § 94 odst. 3 SŘS přizxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxx x xx xxx aplikují příslušná ustanovení OSŘ, avšak pouze potud, kde v SŘS potřebné pravidlo absentuje. Procesní nástupce vstupuje do řízení na místo původníhx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxární sukcesi.
Univerzální xxxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xízení), která představuje překážku v dalším pokračování řízení. Ztráta procesní subjektivity navrhovatele (žalobce) před zahájením soudního řízexx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xostup soudu v případě
univerzální sukcese
je zcela nezávislý na vůli účastníků řízení, soud jedná z úřední povinnosti a musí i bez návrhu posoudit, jesxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxytečného odkladu, či nikoliv. Nemožnost bezodkladného pokračování v řízení vyvolává povinnost předsedy senátu (samosoudce) přerušit řízení podle x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx věta § 107 odst. 1 OSŘ nepoužije. O procesním nástupci rozhodne soud (tedy senát nebo samosoudce, nikoliv předseda senátu) usnesením podle § 107 odst. x xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx který soud návrh usnesením podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS odmítne; zde vlastní úprava následku absence podmínek řízení obsažená v soudním řádu správníx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxotného práva vázána na osobu navrhovatele (žalobce) a jejichž povaha vylučuje přechod na právní nástupce. Jedná se např. o řízení ve věcech mezinárodnx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxdmětem je zápis bodového hodnocení do registru řidičů a s ním spojené pozbytí řidičského oprávnění.
Singulární sukcese (§ 107a OSŘ) není spojena se zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxevod nebo přechod práva nebo povinnosti, o které v řízení jde (např. prodej podniku). U singulární sukcese nevzniká překážka, která by bránila pokračoxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxtník řízení vstoupit na místo žalobce, musí s takovým postupem vyjádřit souhlas. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/20xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxS).
K xxxxx xx
xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxat před soudem, nazývanou
procesní způsobilost
.
Komentované ustanovení v původním znění označovalo za procesně způsobilé pouze ty účastníky řízxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xravidlo změkčit, když např. v rozsudku ze dne 12. 3. 2008, č. j. 6 Ads 97/2007-133, vyslovil, že účastník řízení, který je omezen ve způsobilosti k právníx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxzšířený senát Nejvyššího správního soudu o podání návrhu na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první SŘS (sp. zn. 4 Ads 93/2009); Ústavní soud tomuto nxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxS obecnou úpravu procesní způsobilosti účastníků řízení, zůstala jen procesní způsobilost správních orgánů a osob oprávněných k podání návrhu, proxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xe úprava procesní způsobilosti v občanském soudním řádu a v soudním řádu správním sjednotila.
Za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964 se procxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x x xx xx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxx xxx x xxxxxických osob procesní způsobilost splývala s jejich procesní subjektivitou. Fyzické osoby nabývaly plné procesní způsobilosti zletilostí, nezletixx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx zpravidla až do jejich smrti. Zbavení způsobilosti k právním úkonům nebo její omezení (rozhodnutím soudu vydaným v řízení podle § 186 a násl. OSŘ ve zněxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxezení způsobilosti, případně vůbec, byla-li způsobilosti zcela zbavena.
Ústavní soud považuje institut zbavení způsobilosti k právním úkonům za xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xozhodování o rozsahu omezení se musí důsledně uplatňovat subsidiarita tohoto opatření (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 557xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
NOZ přinesl několik zásadních změn, zákonodárce však opomenul novelizovat SŘS, proto používané pojmosloví vzájemně zcela nekoresponduje; k překxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx práv a brát na sebe povinnosti, ačkoliv NOZ v této souvislosti již užívá pojmu svéprávnost. S ohledem na zákonnou defi nici svéprávnosti, která je vymexxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx x xom, že se procesní způsobilost fyzických osob v soudním řízení ve správním soudnictví od účinnosti nového občanského zákoníku odvíjí od jejich svéprxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxvá zletilostí, tj. dovršením osmnáctého roku věku; dříve může plné svéprávnosti nabýt uzavřením manželství (nejdříve ve věku šestnácti let - § 672 odsxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxlý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku (§ 31 NOZ). Zletilá osoba může v očekávání vlastní nezpůxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxtrovníkem (§ 38 NOZ). Procesní způsobilost v soudním řízení ve správním soudnictví tak od účinnosti nového občanského zákoníku navazuje na svéprávnxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxena (§ 55 až 65 NOZ), NOZ však nepočítá s možností zbavení svéprávnosti. Omezení svéprávnosti je nově možné jen v zájmu člověka, jehož se týká, hrozila-xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxzení podle § 34 a násl. ZŘS; stejný soud současně rozhodne o ustanovení opatrovníka v řízení podle § 44 a násl. téhož zákona. Při výběru opatrovníka je soux xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xvéprávnost účastníka omezena.
Aby byla zajištěna kontinuální ochrana práv osob, které jsou omezeny ve svéprávnosti, určuje § 468 NOZ, že smrtí opatxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx upraveného v jiném zákoně. Do vydání tohoto zákona přechází v těchto případech opatrovnictví na obec, na xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxx xx xx osobu omezenou ve svéprávnosti od 1. 1. 2014 považuje ten, kdo byl podle dosavadních předpisů zbaven způsobilosti k právním úkonům (odstavec 1) nebo v txxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxávním úkonům nebo v této způsobilosti omezeny, nabudou svéprávnosti (v plném rozsahu) nejpozději uplynutím tří let od účinnosti tohoto zákona; příslxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxchto osob.
S omezením svéprávnosti úzce souvisí nový institut
zastoupení členem
domácnosti
(§ 49 až 54 NOZ); jedná se o mírnější opatření, jehož užixx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxmostatně jednat, nemají-li tyto osoby jiného zástupce. Vzniká schválením soudem v řízení podle § 31 a násl. ZŘS a vztahuje se na obvyklé záležitosti, jxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku uvádí, že půjde zejména o záležitosti týkající se poskytování zdravotních a sociálních služeb a žádostx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xýt zastoupen členem domácnosti, který za něj v dané věci jednal ve správním řízení a na kterého je zvyklý. Zastoupení členem domácnosti bude z procesníhx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
Zcela novým institutem je také
nápomoc při rozhodování
(§ 45 až 48 NOZ); jedná se o vztah založený smlouvou o nápomoci, ve které se podpůrce zaváže podpxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxx nápomocen radami. Podporovaný nemusí být omezen ve svéprávnosti, podstatná je potřeba nápomoci při rozhodování vyplývající z duševní poruchy podpoxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxdpůrce nebo i bez návrhu. Procesní předpisy, včetně soudního řádu správního, tento institut nijak nerefl ektují, přesto však nelze vyloučit nápomoc pxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx u jednotlivých úkonů účastníka řízení a bude oprávněn samostatně nahlížet do soudního spisu podle § xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxt účastník řízení více podpůrců; soudu však nic nebrání postupovat podle § 29 odst. 3 OSŘ a při splnění podmínek tam uvedených ustanovit opatrovníkem úxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxit, že podpůrce není zástupcem účastníka řízení, ledaže by od něj obdržel plnou moc nebo byl ustanoven jeho opatrovníkem; s výjimkou naposledy uvedenýxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxsobilosti právnických osob
(za právnickou osobu se podle § 21 NOZ považuje i stát) je poněkud komplikovanější. NOZ vychází z toho, že svéprávnost je xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xozhodují, jejich vůli nahrazují (§ 151) a v právním jednání je zastupují (§ 161 až 167) fyzické osoby - zejména členové orgánů. Právnické osoby, které jsxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxisponují. Autoři komentáře k OSŘ (C. H. Beck, 2013) proto správně dovozují, že právnické osoby nemají v občanském soudním řízení procesní způsobiloxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxiznává procesní způsobilost také správním orgánům a každému, kdo je ze zákona oprávněn k podání návrhu ve správním soudnictví. Toto speciální pravidlx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxávní orgán). Procesní způsobilost těchto účastníků řízení se tudíž nemůže odvíjet od svéprávnosti a nemůže být ani nijak omezena.
Správní orgány buxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xodání návrhu dále výslovně oprávněni nejvyšší státní zástupce (jako žalobce podle § 66 odst. 2 SŘS), veřejný ochránce práv (jako žalobce podle § 66 odstx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx x§ 91a odst. 2, § 91b odst. 2 SŘS nebo § 8 odst. 5 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích).
Za dané situace by bylo
absurdní
tvxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxdání návrhu ve správním soudnictví, neboť přinejmenším může být tím, kdo tvrdí (§ 65, § 82, § 101a SŘS), tím, kdo bezvýsledně vyčerpal opravné prostředkx xx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo řízení ukončeného rozhodnutím, proti kterému podává opravný prostředek (§ 102 a § 111 SŘS). Je-li právnická osoba oprávněna podat návrh ve správním xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx, upravuje SŘS pravidla, kdo za tyto účastníky řízení před soudem jedná; toto jednání za právnickou osobu, správní orgán, stát nebo soud není procesníx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx x xx xxxxx x xx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxí v soudním řízení, nedostatečně procesně způsobilý účastník však musí být zastoupen zákonným zástupcem (§ 35 odst. 1 SŘS). Při odstraňování nedostatxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxlednit jeho omezenou procesní způsobilost. V případě potřeby postupuje soud podle § 29 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS a ustanoví opatrovníka. Ztráta procesxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xástupce navrhovatele, jenž není plně svéprávný, zemře nebo ztratí procesní způsobilost, může (nemusí) předseda senátu přerušit řízení podle § 48 odsxx x xxxxx xx xxxx
x xxxxx xx
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx NOZ bez svéprávnosti - jsou nadány neomezenou procesní způsobilostí, vyplývající z § 33 odst. 3 věty druhé SŘS. Mají tak srovnatelné postavení jako spxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxí svéprávnost). V případě správních orgánů existuje dlouhodobě zavedená praxe, která jednání za správní orgán nepovažuje za procesní zastoupení ve sxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxního práva by bylo velmi problematické. V takovém případě by se mimo jiné podstatně zkomplikovalo doručování písemností právnickým osobám; soudy by txxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xrávnických osob by pro soudy prakticky ztratily smysl. Jednání za právnickou osobu v řízení před soudem je proto třeba vnímat jako zastoupení
sui generxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxi formulace ustanovení § 35 odst. 1 SŘS o povinnosti zastoupení zákonným zástupcem na právnické osoby nedopadá, neboť se týká výlučně těch účastníků řxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xsoby není druhem procesního zastoupení, jak je regulováno v § 22 a násl. OSŘ. Podle jejich názoru se jedná o zcela zvláštní institut jednání za právnickox xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxi právně jednat. Je proto nezbytné určit, která fyzická osoba tak bude činit za ni. Soudní řád správní pro tyto účely odkazuje na zvláštní zákon. Tímto zxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxvuje, kdo je statutárním orgánem této osoby. Naopak je třeba poznamenat, že zmíněným zvláštním zákonem není občanský soudní řád. Zákonodárce totiž přx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xa tento „zdrojový“ předpis jako na zvláštní zákon; to platí tím spíš, že část první OSŘ (jež zahrnuje úpravu jednání za právnické osoby) se v soudním řízxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xtatutárních orgánů, obsahuje NOZ. Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny (§ 20 odst. 2 NOZ); slučuje-li se to s prxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx o obcích, zákon o hlavním městě Praze, zákon o krajích. V těchto právních předpisech je upraveno, kdo je oprávněn za danou právnickou osobu jednat.
Prxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxda) v závislosti na obsahu stanov (§ 244 NOZ).
Fundace
se člení na nadace a nadační fondy, statutárním orgánem je v obou případech správní rada [§ 362, § 3xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxdí rovněž obchodní společnosti a družstva, upravené v zákoně o obchodních korporacích. Statutárním orgánem osobní společnosti (veřejná obchodní spxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxd jednatelé podle společenské smlouvy netvoří kolektivní orgán (§ 44 odst. 5 ZOK). Statutárním orgánem akciové společnosti je představenstvo (§ 435 oxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx padesáti členů jeho stanovy - předseda družstva (§ 726 odst. 1 ZOK).
Při zřizování právnické osoby soukromého práva musí podle § 123 odst. 1 NOZ zaklaxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxe právnickou osobu zastupovat ve všech záležitostech (§ 164 odst. 1 NOZ). U kolektivního statutárního orgánu by mělo konkrétní pravidla zastupování pxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx 2 NOZ).
Určení konkrétní osoby jednající jménem právnické osoby je plně v kompetenci této právnické osoby; musí však přihlížet k tomu, aby nedošlo ke xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxlišnost představuje insolvence, kdy insolvenční správce, na kterého přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jedná svým jménem a na účet dlxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxěh soudního řízení a nevyvolal zbytečné pochybnosti o vůli právnické osoby, zavedlo komentované ustanovení, že za právnickou osobu může v jednom soudxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx členů statutárního orgánu jedná za právnickou osobu v řízení před soudem, musí k tomu statutární orgán někoho pověřit. Toto pravidlo sice soudní řád spxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxěhu řízení došlo ke změně v obsazení statutárního orgánu nebo ke změně osoby pověřené jednat za právnickou osobu; rozhodující je, že taková osoba musí bxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxcí fyzická osoba je statutárním orgánem dané právnické osoby (výpis z obchodního nebo jiného rejstříku), nebo příslušným pověřením. Je-li rozsah oprxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS, navrhovatel o tom musí být ve výzvě poučen. Podle názoru Nejvyššího správního soudu k prokázání oprávnění xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxti s povahou pochybností, které o oprávnění osoby jednat za účastníka vznikly, a se způsobem, jakým vznikly (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyšxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxbo v situaci, kdy není známa či dostupná osoba oprávněná za právnickou osobu jednat, existuje-li nebezpečí z prodlení, postupuje soud podle § 29 odst. 2 xxx xx xxxxxxx x x xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxednictvím svého statutárního orgánu udělila plnou moc pro zastupování v řízení některému ze zmocněnců vyjmenovaných v § 35 odst. 2 nebo 6 SŘS, případnx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx
x xxxxx xx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xovinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy fyzickým osobám, jsou správní orgány [blíže viz komentář k § 4 odst. 1 písm. a) SŘS, ktxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxá fyzická osoba; jak již bylo popsáno v komentáři k odstavci 4, nejedná se o procesní zastoupení ve smyslu § 35 SŘS.
Konkrétní fyzickou osobu oprávněnox xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx orgánu. Není-li tomu tak, jedná jménem správního orgánu jeho vedoucí. Obecně je žádoucí, aby jménem správního orgánu jednala osoba, která je obeznámexx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxe plnou mocí, ale pověřením. xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxěření, které se uloží u soudu a platí do odvolání pro všechna řízení u daného soudu, v nichž tento správní orgán vystupuje. Není-li pověření předloženo, xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxě budou odlišné podle toho, zda vystupuje správní orgán v pozici navrhovatele [soud návrh odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS] nebo odpůrce (soud uložx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxe v rozsudku ze dne 31. 8. 2004, č. j. 2 Afs 45/2003-118, publ. pod č. 402/2004 Sb. NSS, uvedl, že pro posouzení, která osoba jménem správního orgánu jedná, xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx zaměstnanec, resp. tato nejasnost neznamená, že by kasační stížnost nebyla podána řádně. Obdobně jako v případě fyzických či právnických osob, u kterxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxi v případě správních orgánů vyloučeno, aby kasační stížnost byla podána osobou oprávněnou obecně jménem správního orgánu jednat (např. ředitel fi naxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxvu jednání za správní orgán obsahuje § 98 odst. 4 SŘS, podle kterého za správní úřad v pozici strany kompetenčního sporu jedná ústřední orgán státní spráxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx
x xxxxx xx
xxxobně jako právnické osoby a správní orgány je také stát pouhou právní konstrukcí, která nemůže sama fyzicky jednat. Jednání za stát proto musí obstarat xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxkem řízení ve správním soudnictví, činí procesní úkony vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká. Pro určité procesní úkony může příxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxně jednat pouze v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem organizační složky (§ 7 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxn dílčí procesní úkony odpovídající jejich písemnému pověření (jiní vedoucí zaměstnanci) nebo vnitřnímu předpisu (ostatní zaměstnanci). O prokázáxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx
x xxxxx xx
xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxh k předmětu soudního řízení, že bude jménem státu v pozici navrhovatele (žalobce) jednat předseda soudu nebo jiný pověřený zaměstnanec; v takovém příxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx
x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tehdy však vystupuje v roli správního orgánu, tudíž je namístě aplikovat § 33 odst. 5 SŘS.
Komentovaxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxí hlavy první SŘS. Kompetenční spor podle uvedeného zákona je sporem mezi soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo mxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxkem daného řízení, které bezprostředně souvisí s rozhodovací činností soudu. Věc se proto zpravidla týká jednoho konkrétního senátu určitého soudu, xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxání některých kompetenčních sporů jménem soudu jedná příslušný předseda senátu.
K odst. 8:
V řízení ve správním soudnictví není vyloučeno, abx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxím právům každé jednotlivé osoby, koncipuje SŘS společenství účastníků jako společenství samostatné. Každý ze společných účastníků proto jedná sáx xx xxxx x x xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxvrh např. nemovitosti v jejich společném jmění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publ. pod č. 2266/2xxx xxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxutí správního orgánu, nebo zda každý podá svou vlastní žalobu a uplatní své specifi cké námitky. V obou případech záleží na úvaze soudu, jestli z důvodů uxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxě podalo více osob, k samostatnému projednání.
Výsledek řízení může být pro každého ze společných účastníků jiný (např. již v tom, že řízení o návrhu úxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx řízení o kasační stížnosti se však samozřejmě účastní (§ 105 odst. 1 SŘS).
Judikatura:
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správníxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxně, ale z obsahu žaloby je zřejmé, že brojí i proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně, nejedná se o neodstranitelnou vadu, jež by měla vést k odmítnuxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxe kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx
x xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx j. 2 Aps 4/2008-138, publ. pod č. 1718/2008 Sb. NSS
V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, který žalobce spatřuje v jednání justiční stráže učiněxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS
Odpůrcem v řízení podle § 101a a násl. SŘS o zrxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxd č. 123/2005 Sb. n. u. ÚS
Pokud procesní předpis přiznává určité osobě postavení účastníka řízení či osoby zúčastněné na řízení (§ 33, 34 SŘS), je povxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxsením § 34 odst. 4 SŘS), že jí takové procesní postavení nepřísluší. Jakýkoliv jiný postup soudu, zejména, xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxační stížnosti (§ 105 odst. 1 SŘS) je odlišný v případě, že kasační stížnost podá účastník původního řízení od případu, kdy podá kasační stížnost osoba zxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxto, že v téže věci již byla podána kasační stížnost účastníkem původního řízení, je v rozporu s ústavně zaručeným právem stěžovatele na spravedlivý proxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx 2008, č. j. 6 Ads 97/2007-133
Je-li účastník řízení omezen ve způsobilosti k právním úkonům ve věcech pracovněprávních, nemusí být v řízení o žalobě pxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxbl. pod č. 130/2011 Sb.
Ustanovení § 33 odst. 3 věty první SŘS, podle něhož „[ú]častník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony (dále jen ‚procesnx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xx x011. Toto ustanovení je v rozporu s principem proporcionality i s maximou, podle níž zásahy do práv musí odrážet specifi ka každého jednotlivého případxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxvní subjektivity stěžovatele pouze z přípisu správního orgánu, který o této otázce vede se stěžovatelem spor, v němž uplatňuje na věci zcela protichůdxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxzkumu rozhodnutí ve věci bodového hodnocení řidičů a pozbytí řidičského oprávnění podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx7 odst. 1 a 2 OSŘ).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, č. j. 3 xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxx x x xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxe, než o žalobě bylo pravomocně rozhodnuto. Jestliže po smrti této fyzické osoby, která za svého života žalobu nepodala, je podána žaloba žalobcem, ktexx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xtrátě způsobilosti být účastníkem řízení, nelze použít.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010-255, publ. xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxx2 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyby, má to za následek ztrátu její aktivní legitimaxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxdek nezákonnost jeho rozhodnutí [§ 109 odst. 31 ve spojení s § 103 odst. 1 písm. d) SŘS].II. Vzhledem k tomu, že soudní řád správní neobsahuje žádné ustanxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxxxovat § 107a OSŘ. O možnosti podat návrh podle § 107a odst. 1 OSŘ je správní soud povinen žalobkyni poučit (§ 36 odst. 1 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššíhx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxož ochrany se původní vlastník podniku dovolával u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, musí být nabyvateli podniku umožněno vstoupit do takoxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxx x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx, č. j. 1 Afs 38/2004-140, publ. pod č. 559/2005 Sb. NSS
Procesní nástupnictví podle § 107a odst. 1 OSŘ při singulární sukcesi založené soukromoprávnxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxo soudu žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o vině za spáchání správního deliktu a o uložení správní sankce, v průběhu tohoto řízení zemřel, nemůžx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx x xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxního soudu ze dne 25. 10. 2004, č. j. 6 A 93/2001-56, publ. pod č. 453/2005 Sb. NSS
Právo na informace o životním prostředí (čl. 35 odst. 2 Listiny, zákon čx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxní způsobilost být jeho účastníkem, soud takovou žalobu pro nedostatek podmínky řízení, která je neodstranitelná a brání pokračování řízení, odmítnx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx x xxxx
xodle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2006, č. j. 6 Ads 24/2005-33, publ. pod č. 930/2006 Sb. NSS
Soud zatíží řízení zmatečností [§ 103 oxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxoli v tomto ohledu vzniká při podání žaloby důvodná pochybnost, a nepostaví skutkově najisto, zda zletilý žalobce, ač není zbaven způsobilosti k právnxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxi krajskému soudu o oprávnění osoby jednat jménem žalobce (§ 33 odst. 4 SŘS) pochybnosti, není soud povinen žalobce k prokázání oprávnění jednat za žaloxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 29. 5. 2007, č. j. 1 As 38/2006-81, publ. pod č. 1514/2008 xxx xxx
xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxní prokázat. Je proto třeba vyjít z toho, že postačuje jakýkoli způsob, který je přiměřený okolnostem případu. Způsob prokázání oprávnění jednat za účxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxII. Postup soudu, který v případě pochybností o oprávnění jednat za účastníka žalobu bez dalšího odmítne proto, že žalobkyně při odstraňování nedostaxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xdstranění vzniklých pochybností, je porušením práva na spravedlivý proces.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2013, č. j. 8 Ax xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxu osobu a přitom jedna z těchto fyzických osob jménem právnické osoby opakovaně činí podání, z nichž je jednoznačně seznatelný záměr způsobit, aby tato xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxby, jsou zájmy této fyzické osoby v rozporu se zájmy osoby právnické, jejímž jménem chce jednat (§ 33 odst. 4 SŘS).
Podle usnesení Nejvyššího správnxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxnů. Na likvidátora však přechází v mezích § 72 OBZ jejich působnost jednat jménem společnosti, tj. vykonávat úkony směřující k likvidaci. Pouze pokud xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxidace.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2010, č. j. 1 As 53/2010-92
Domáhá-li se žalující obchodní společnost podanou sprxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxení proti soudci daného krajského soudu, materiálně se nejedná o právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku ve smyslu § 14 odst. 1 OBZ. Neplyne-li v xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x soudním řízení správním a není též oprávněn pověřovat či zmocňovat k zastupování žalobkyně v takovém řízení třetí osoby.
Podle rozsudku Nejvyššíxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxí § 30 odst. 5 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, v původním znění, interpretovat tak, že by statutární orgán pojišťovny nebyl oprávněn činit proxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xx04, č. j. 5 A 131/2001-69, publ. pod č. 805/2006 Sb. NSS
Při podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve věci zavedení nucené správy byli oprávnxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxrolní komise.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, č. j. 2 Afs 45/2003-118, publ. pod č. 402/2004 Sb. NSS
Pro posouzení, kxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011-251, publ. pod č. 2410/2011 Sb. NSS
Účastníci řízení, kteří učinili společný xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx aplikovat. Každý z nich vystupuje v řízení jako samostatný účastník, a proto je každý z nich zvlášť povinen zaplatit soudní poplatek [§ 2 odst. 2 písm. b) xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxx-169, publ. pod č. 2266/2011 Sb. NSS
Návrh na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a SŘS) založený na vlastnictví nemovitosti ve společném jmění manžxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx, ačkoliv jeho podíl není nadpoloviční.
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání. Prahax xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxwer ČR, 2009.JEMELKA, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013.
Související ustanovení:
§ 8, § 31 až 33, § 35 až 37, § 40, § 42, x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxxxx x xxxxx x xxxx x xxx xx xxxx x xxxx x xxx
Komentář:
Vzhledem k tomu, že řízení přxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxotichůdnými zájmy, zavedl SŘS institut osoby zúčastněné na řízení, aby všem potenciálně dotčeným osobám umožnil uplatňovat v řízení iniciovaném jixxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx na řízení
má v řízení ve správním soudnictví zcela svébytné postavení. Především není účastníkem řízení, a proto má jen omezený okruh procesních práv a xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxem řízení (toto omezení se nevztahuje na opravné prostředky podané osobou zúčastněnou na řízení).
Smyslem institutu osoby zúčastněné na řízení je oxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxh zásadních rysech se oba instituty liší. Osoba zúčastněná na řízení zejména nemusí v řízení podporovat některého z účastníků řízení, byť se to poměrně xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxdnotit, zda její úkony odporují úkonům toho kterého účastníka, či nikoliv xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx
x xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxedpoklady formulované v tomto odstavci. Z formulace komentovaného ustanovení je zjevné, že osobou zúčastněnou na řízení může být jen fyzická nebo práxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxý není účastníkem řízení; je vždy povinností žalovaného (odpůrce), aby správnímu orgánu prvního stupně zprostředkoval všechny potřebné informace. xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxána jako způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 odst. 1 NOZ); právní osobnost má fyzická osoba od narození až do smrti (§ 23 NOZ) a pxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxčastněné na řízení. Svéprávnost, tj. podle § 15 odst. 2 NOZ způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x a § 37) nebo uzavřením manželství (§ 30 odst. 2 a § 672 odst. 2). Není-li fyzická osoba plně svéprávná (z důvodu věku nebo omezení svéprávnosti podle § 55 a nxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx právnické osoby, které podle NOZ nedisponují svéprávností, upravuje § 33 odst. 4 SŘS; v podrobnostech lze odkázat na příslušný komentář, na tomto mísxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxená v komentovaném ustanovení, je materiálního charakteru a vyžaduje, aby šlo o osobu přímo dotčenou ve svých právech nebo povinnostech. Konkrétní prxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxá na řízení přímo dotčena vydáním správního rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou, nebo potenciálně dotčena případným zrušením tohoto správního rxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxlo vydáno, nebo naopak v tom, jaké rozhodnutí by mohlo být vydáno podle návrhu výroku soudního rozhodnutí (půjde zejména o další účastníky řízení před sxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxního orgánu (§ 82 a násl. SŘS) je účast osoby zúčastněné na řízení z povahy věci vyloučena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2008, čx xx x xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx ve svých právech nebo povinnostech právě v soudem přezkoumávaném opatření obecné povahy nebo naopak v tom, že by toto opatření (jeho část) mohlo být zruxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx1b SŘS; od 1. 1. 2012 odkazuje odstavec 4 tohoto ustanovení na přiměřené užití § 34 SŘS.
Osobě zúčastněné na řízení zůstává její postavení zachováno i v xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx x x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxx
xxxxx xxx xxdmínky k tomu, aby se určitá fyzická nebo právnická osoba stala osobou zúčastněnou na řízení, jsou formální: osobou zúčastněnou na řízení nemůže být účxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx aby jeden subjekt vystupoval v řízení současně v pozici účastníka řízení a osoby zúčastněné na řízení. Na to je třeba brát ohled zejména v případě řízení x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx o kasační stížnosti (stěžovatelem - srov. § 102 SŘS); v řízení o kasační stížnosti disponuje právy účastníka řízení (včetně oprávnění vzít svou vlastnx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxou zúčastněnou na řízení se žádný subjekt nestává automaticky. Zákon vyžaduje, aby potenciální osoba zúčastněná na řízení učinila aktivní krok a výslxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxí napadené žalobou jiného účastníka řízení před správním orgánem, ani skutečnost, že žalobce někoho v žalobě za osobu zúčastněnou na řízení označil. Rxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxst vstoupit do řízení v pozici osoby zúčastněné na řízení. Konkrétní pravidla tohoto postupu upravuje odstavec 2 komentovaného ustanovení.
Na uvedxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx úprava osob zúčastněných na řízení o kompetenční žalobě (§ 97 a násl. SŘS). Podle § 98 odst. 5 SŘS každý, kdo byl účastníkem řízení, v němž kompetenční spxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxvaly, proto je i v řízení o kompetenční žalobě vhodný postup podle odstavce 2 komentovaného ustanovení, tj. vyrozumět potenciální osoby zúčastněné na xxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxastněné na řízení lze dále přiznat také osobám, na které přešla příslušná práva a povinnosti v průběhu řízení před soudem, včetně případů singulární suxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxa zúčastněná na řízení soudu oznámit, že nadále nebude uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Tuto skutečnost soud pouze vezme na vědomí, žádné xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xovinnost mu současně ukládá komentované ustanovení a § 71 odst. 1 písm. b) SŘS, ovšem jen za podmínky, že navrhovatel takové osoby zná. V případě, že navrxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx (žaloby), neboť soud je povinen sám tyto skutečnosti aktivně zjišťovat. Mohl by sice navrhovatele vyzvat k doplnění návrhu o označení osob, které by přxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxatele, nikoliv jeho případné tvrzení, že o žádných potenciálních zúčastněných osobách neví.
Výzvu k doplnění návrhu (§ 37 odst. 5 SŘS) ve shora uvedexxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxho spisu nebo z vyjádření dalších účastníků řízení a v této situaci je povinen sám tyto osoby oslovit bez ohledu na to, že nebyly zmíněny v návrhu. Tato povxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x x xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx bylo zbytečné, nehospodárné a procesně neefektivní.
Pro označování osob, které by se mohly stát osobami zúčastněnými na řízení, platí stejná pravixxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx osoby společně s adresou, na kterou lze této osobě doručovat (§ 37 odst. 3 SŘS).
Výjimku z povinnosti navrhovatele označit osoby potenciálně dotčené xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxodu značného počtu osob, které by přicházely v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení.
Potenciální osoby zúčastněné na řízení se mohou na soud obrátit xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxudu; domáhá-li se tohoto postavení osoba, jíž nesvědčí, uplatní se postup podle odstavce 4 komentovaného ustanovení.
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx o probíhajícím řízení, poučit o jejich právech a vyzvat, aby oznámily, zda budou v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Nezbytnou součáxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx případných práv má či nemá smysl do tohoto řízení vstoupit. V poučení musí být dále uvedeno, že oznámení lze učinit jen ve lhůtě, kterou k tomu soud stanovxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxe v okamžiku, kdy shledal, že jsou splněny podmínky řízení a návrh na zahájení řízení je věcně projednatelný. Před vyrozuměním tedy musí být odstraněny xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx osob zúčastněných na řízení, musí je soud vyrozumět před vydáním rozhodnutí o věci samé tak, aby svou případnou procesní aktivitou mohly obsah tohoto rxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxm případu tak, aby umožnila všem osloveným včas reagovat a současně zbytečně neprodlužovala řízení. Přiměřenou se jeví lhůta v délce dvou týdnů od doruxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xři splnění podmínek § 40 odst. 5 SŘS požádat o prominutí zmeškání lhůty.
K provedení úkonu soudu, který spočívá ve vyrozumění, poučení a výzvě adresoxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx samosoudce). Bylo by jistě praktičtější tyto úkony výslovně svěřit soudci zpravodaji, asistentovi soudce nebo jinému soudnímu personálu, kteří je fxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxdech a soudcích). Není-li pod těmito písemnostmi podepsán předseda senátu, zpravidla se nebude jednat o vadu, která by mohla mít za následek nezákonnoxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxku známi. Výjimku z tohoto pravidla upravuje § 42 odst. 4 SŘS, které počítá s doručováním formou vyvěšení písemnosti na úřední desce soudu či obecního úřxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxrativní náročnost nebo nemožnost běžného doručení odůvodněná velkým počtem adresátů nebo tím, že je nelze jednotlivě určit. Nemožnost individuálníxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxího přezkumu není možné označit všechny osoby, do jejichž práv mohlo napadené opatření obecné povahy zasáhnout nebo které by mohlo poškodit jeho zrušexxx
xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx stovkách xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxvnání s právy navrhovatele a dalších účastníků řízení poněkud omezený. Zákon výslovně zdůrazňuje, že tyto osoby nejsou oprávněny disponovat předmětxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxto opravném prostředku a je oprávněna plně disponovat svým podáním a předmětem řízení o opravném prostředku, neboť toto řízení iniciovala. K podání kaxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxení lhůty k podání kasační stížnosti osobou, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobou, která práva osxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxnutí poslednímu z účastníků.
Postavení osoby zúčastněné na řízení slouží především k tomu, aby byla řádně a bezprostředně informována o průběhu a výxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxx x xoručuje se jí návrh (zákonodárce poněkud nesystémově užívá označení žaloba, byť nejde jen o žalobní řízení), vyrozumění o nařízení jednání (§ 49 odst. x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xe zákonodárce zvolil formulaci „usnesení o přiznání odkladného účinku“ na rozdíl od na jiných místech užívané formulace „usnesení o návrhu na přiznánx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx pouze tato rozhodnutí mohou ovlivnit jejich právní postavení; totéž platí i pro předběžná opatření.
Osobám zúčastněným na řízení se doručuje také vxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxdření podaná účastníky řízení. Osoba zúčastněná na řízení je oprávněna namítat podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, a to za stejnýxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx
xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xenátu (samosoudce) smí klást otázky účastníkům řízení, svědkům a znalcům (§ 49 odst. 5 SŘS). K právům osoby zúčastněné na řízení naopak nenáleží oprávnxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx
xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxí, má každá osoba zúčastněná na řízení xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxutí o tom nevydává.
Ve výčtu práv osob zúčastněných na řízení chybí také právo zvolit si zástupce, který za ni bude v řízení jednat. To však neznamená, žx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xa řízení zástupce, splňuje-li předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je-li to nezbytně třeba k ochraně jejích práv (např. v situaci, kdy soux xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 5 SŘS). Toto právo je omezeno jen na náklady, které vzniknou v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. Soud mx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx případu a mělo by být náležitě odůvodněno, aby bylo zřejmé, v čem spočívají specifi ka případu, že je zvláštního zřetele hodný.
Kromě práv mají osoby zxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xx xxx). Podle § 59 odst. 1 SŘS každá osoba zúčastněná na řízení platí náklady, které v řízení vzniknou přímo jí nebo jejímu zástupci.
K odst. 4:
Pro rozxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS v řízení u krajského soudu samosoudce. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudce k vydání takového rozhoxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxno, neboť je lze napadnout kasační stížností [nejedná se o usnesení upravující vedení řízení, ani o usnesení dočasné povahy podle § 104 odst. 3 písm. b) x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxumat a posoudit jejich správnost. K podání kasační stížnosti je oprávněna pouze ta osoba, o které bylo napadeným usnesením rozhodnuto, že není osobou zxxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx na řízení. Není pochopitelně vyloučeno, aby někdo z účastníků řízení nebo jiných osob zúčastněných na řízení dal k takovému postupu podnět, nicméně soxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xchybějící přímé dotčení na právech). Rozsah dotčení na právech se může v průběhu soudního řízení měnit, proto může soud aplikovat komentovaný odstavex x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxe soud také z důvodu nedodržení lhůty podle odstavce 2, nepožádala-li dotčená osoba o prominutí zmeškání lhůty za podmínek § 40 odst. 5 SŘS.
K odst. 5:
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxob zúčastněných na řízení. Podobnou úpravu obsahuje § 44 odst. 2 trestního řádu (společný zmocněnec poškozených) a § 35 SŘ (společný zmocněnec a spolxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxonem defi nován, ani
judikatura
soudů rozhodujících ve správním soudnictví dosud nevyslovila pravidlo umožňující určit, jaký počet naplňuje kritexxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxní jako důvodu pro doručování vyvěšením na úřední desce soudu. Při určení, kolik osob představuje velký počet, je konkrétnější § 144 SŘ, jenž defi nuje řxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x. 2485/2012 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud, podle kterého 34 možných osob zúčastněných na řízení nelze zásadně považovat za velký počet; velkým počtem xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxu Nejvyššího správního soudu administrativní náročnost, a někdy také fi nanční nákladnost doručování jednotlivým osobám zúčastněným na řízení takoxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxx vydání citovaného rozsudku se o zavedení institutu společného zmocněnce osob zúčastněných na řízení ještě neuvažovalo, resp. nebyly známy podmínky xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxkolik set (možná tisíců) osob zúčastněných na řízení, což popírá smysl komentovaného ustanovení. Navíc nelze opomíjet, že zákon limituje počet spolexxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxouhavé. Za této situace se nezdá být racionálním výklad, že dosahuje-li počet osob zúčastněných na řízení několika desítek, musí soud komunikovat příxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xčasto půjde o osoby právně vzdělané), zvládne soud nejvýše deset.
Dále je třeba mít na paměti, že ve většině řízení žádné osoby zúčastněné na řízení nexx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxost. Za rozumné lze xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxikaci ustanovení o společném zmocněnci je skutečnost, že jednotlivým výkonem práv jednotlivých osob zúčastněných na řízení by mohl být ohrožen rychlx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xšak ukazují, že mnoho subjektů, které projeví vůli uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, se spokojí s tím, že je o průběhu řízení informováno a nexxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxážit užití institutu společného zmocněnce v případě, že účastníci řízení nesouhlasí s rozhodnutím věci bez ústního jednání nebo dospěje-li soud k závxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxtiž mohla významně zkomplikovat průběh ústního jednání, jehož eventuální odročování by ohrozilo rychlý průběh řízení.
Při splnění obou uvedených xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxoleného společného zmocněnce. Toto rozhodnutí má formu usnesení (§ 53 odst. 2 SŘS) a k jeho vydání je oprávněn senát a v řízení u krajského soudu ve věcech xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxona o vyšších soudních úřednících, § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích).
Konkrétně lze očekávat, že soud nejprve vyrozumí všechny potenciální oxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxurčený okruh osob dotčených opatřením obecné povahy nebo potenciálně dotčených jeho případným zrušením, proto soud doručí vyrozumění postupem podlx x xx xxxxx x xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxlost řízení, soud usnesením (§ 53 odst. 2 SŘS) vysloví, že tyto osoby smějí svá práva v řízení uplatňovat jen prostřednictvím společného zmocněnce, a ulxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxní vydá senát (nikoliv předseda senátu) a v řízení u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoudce; poté je soud doručí postupem podle x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxy ustanovení § 42 odst. 4 téhož zákona). Jedná se o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení; kasační stížnost proti němu není přípustná [§ 104 odst. 3 pxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxá se o standardní zastupování na základě plné moci udělené zmocněnci, kterým může být advokát nebo jiná osoba uvedená v § 35 odst. 2 SŘS, případně obecný zxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxčastněné na řízení, které nikoho nezmocnily, vyzve, aby se dohodli na výběru deseti zmocněnců. Zde se patrně již neuplatní doručování podle § 42 odst. 4 xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxní je oprávněn senát a v řízení u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoudce. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxečných zmocněnců soud přihlédne k zájmům jednotlivých osob zúčastněných na řízení tak, aby každý významný okruh zájmů byl reprezentován alespoň jednxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxpustná kasační stížnost.
V případě, že společné zmocněnce vybírá (pozor: nikoliv ustanovuje) soud, nejedná se již o standardní zastupování, neboť xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xxxxxx xxžnosti soudu nepřipustit zastoupení obecným zmocněncem, který není řádně způsobilý k zastupování nebo který zastupuje v různých věcech opětovně.
xxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxvení § 35 odst. 8 SŘS se pro tyto případy nepoužije, odměnu za zastupování a hotové výdaje zmocněnce platí zmocnitelé, nikoliv stát.
Judikatura:
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx postavení účastníka řízení či osoby zúčastněné na řízení (§ 33, 34 SŘS), je povinností soudu s touto osobou jednat jako s účastníkem či osobou zúčastněnxx xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxoliv jiný postup soudu, zejména, kdy je účastník či osoba zúčastněná na řízení soudem ignorována, stojí v rozporu s principem fair procesu a právního xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxu, kdy podá kasační stížnost osoba zúčastněná na původním řízení. Postup soudu, který kasační stížnost osoby zúčastněné na původním řízení s odkazem nx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxvem stěžovatele na spravedlivý proces, neboť je jím zamezeno tomu, aby kasační stížnost stěžovatele byla soudem projednána.
Podle rozsudku Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxbě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) a řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. SŘS). V řízení o ochraně před nezáxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxdku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2007, č. j. 1 Ans 3/2007-235, publ. pod č. 1387/2007 Sb. NSS
Ustanovení § 34 odst. 1 SŘS je třeba aplikovat taxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxné na řízení přicházejí v úvahu, pouze domáhá-li se žalobce žalobou na ochranu proti nečinnosti vydání rozhodnutí. Ani v případech nevydání osvědčení xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xést k nepřípustnému odepření práva na přístup k soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 55/2010-59
Je-li žalxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxon správního orgánu zasáhl do práv žalobce, jakož i do práv jakýchkoli jiných osob. V takovém případě je bezpředmětné aktivovat zúčastněné osoby (tj. txxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxoby zúčastněné na řízení označí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2009, č. j. 8 Afs 29/2009-34
Zastavuje-li soud řízení prx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx 17. 12. 2010, č, j. 7 As 70/2009-190, publ. pod č. 2341/2011 Sb. NSS
Teprve kumulativním splněním materiální (dotčení na právech) a formální (výslovnx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxtavení osoby zúčastněné na řízení lhůtu stanovenou soudem podle § 34 odst. 2 věty druhé SŘS, nesplní formální podmínku a není osobou zúčastněnou na řízexxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxd krajský (městský) soud jednal jako s osobou zúčastněnou na řízení s někým, komu toto postavení nepřísluší, zruší Nejvyšší správní soud napadené rozhxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxížnosti je třeba vycházet z toho, s kým jako s osobou zúčastněnou na řízení jednal krajský (městský) soud, a to i v případě, že jednal se subjektem, kterémx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx ověřit z insolvenčního nebo obchodního rejstříku, zda na osobu, která přichází v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení, nebyl prohlášen konkurs. Pokux xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxenčnímu správci.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2011, č. j. 2 Afs 40/2011-125
Přímým dotčením na právech a povinnostech xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxch.Krajský soud je povinen zkoumat podmínky postavení osoby zúčastněné na řízení i mimo rámec tvrzeného dotčení.
Podle rozsudku rozšířeného senxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxo deliktu podle § 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 17. 11. 2009, není přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právecx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxěnou na řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2010, č. j. 6 As 46/2009-99
Nestal-li se suxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xprávního řízení, neboť v něm neuplatňoval žádné námitky, není osobou zúčastněnou na soudním řízení (podle § 34 SŘS); tím spíše pak nemůže vstoupit až do xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx, jehož se týká místní
referendum
(zákon o místním referendu), není v řízení ve věcech místního referenda (§ 91a SŘS) osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxodní společnosti nebo osoby danou obchodní společnost ovládající nezakládá samo o sobě postavení osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 odst. 1 SŘS, xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx x. 2008, č. j. 8 As 20/2006-129, publ. pod č. 1601/2008 Sb. NSS
Osobou zúčastněnou na řízení dle § 34 odst. 1 SŘS je i subjekt, na který přešla příslušná prxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx č. j. 8 Aps 8/2007-90
Osoba, která byla přímo dotčena ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí, má právo oznámit vstup do řízení x x xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxud nevyrozuměl o probíhajícím řízení účastníka správního řízení odlišného od žalobce, který splňoval podmínky § 34 odst. 1 SŘS (zde stavebník), zatíxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxzsudku), pokud bylo správní řízení stiženo tak závažnou vadou, že rozhodnutí správního orgánu z něj vzešlé nelze přezkoumat v mezích žalobních bodů (§ xx xxxxx x xxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 1 As 115/2011-168
Žadateli o vydání územního rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou před soudem, je třeba xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxím na úřední desku je ve vztahu k takovémuto žadateli procesně neúčinné.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 As 17/2xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx, které připadají v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, vyrozumění o probíhajícím řízení podle § 34 odst. 2 SŘS vyvěšením na úřední desce soudu. Pokux xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xe vyrozumění, práva osoby zúčastněné na řízení jí nenáleží a soud s ní nadále jako s osobou zúčastněnou na řízení nejedná.
Podle usnesení rozšířenéxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxenci k rozhlasovému vysílání proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ostatní neúspěšné uchazeče o tutéž licenci postupem podle § 3x xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 32 SŘS].
Podle rozsudku Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxiální znaky specifi kované v § 34 odst. 1 SŘS. Teprve výslovným oznámením vůči soudu, že bude v řízení uplatňovat svá práva, se tato osoba stává osobou zúčxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxním rozsudku ve věci samé, tj. v okamžiku, kdy toto řízení bylo již skončeno, byla těmto osobám v řízení před krajským soudem odepřena možnost uplatnit pxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx. 10. 2003, č. j. 2 As 11/2003-164, publ. pod č. 232/2004 Sb. NSS
Osoba zúčastněná na řízení má podle § 34 odst. 3 SŘS ve spojení s § 120 SŘS právo předložix x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx uplatněných stěžovatelem v kasační stížnosti.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. 3 As 10/2010-944
Pokud jde o osxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxx).Osoba zúčastněná na řízení (§ 34 SŘS) se nemůže návrhem v procesním smyslu domáhat, aby krajský soud rozhodl, že jiná osoba zúčastněná na řízení touto xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx x xxxx xx xxčitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení, není rozhodnutím, které upravuje pouze vedení řízení, neboť jeho právní účinky mají pro takovou osobu záxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx je po novelizaci provedené zákonem č. 303/2011 Sb. přečíslováno na § 109 odst. 4 SŘS.Státní občanství vyjadřuje právní vztah mezi občanem a státem a oxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxna na svých právech a povinnostech, xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xrávo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.
6a) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.6b) Například § 11 oxxxx x x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006.DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xulletin advokacie, 2011, č. 12, s. 36-38.POTĚŠIL, L. Správní řád a nový občanský zákoník. Právní rozhledy, 2013, č. 13-14, s. 499-503.
Souvisejíxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xx xx xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xx xx xxx x xxx x xxx x xxx xx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xx xxx x xxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxch řízeních soudních (ZŘS), Listina, OZ, NOZ, zákon o sdružování občanů, zákon o advokacii, advokátní tarif, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradensxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxastnictví, notářský řád, vyhláška č. 196/2001 Sb., notářský tarif, zákon o vyšších soudních úřednících, zákon o soudech a soudcích, zákon o soudních pxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxvané ustanovení xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxíka řízení nebo osoby zúčastněné na řízení nechat se zastoupit na základě plné moci osobou, kterou si zastoupený sám zvolí. Je rovněž konkrétním projevxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxu, že zastoupení není v soudním řádu správním upraveno komplexně, užijí se podle § 64 SŘS v případě potřeby příslušná ustanovení občanského soudního xxxxx xxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxpovinné. Povinně musí být zastoupeny osoby, které nemají procesní způsobilost v takovém rozsahu, aby jim umožnila samostatně činit úkony v řízení. Poxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie xx xxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xízení (i osoba zúčastněná na řízení) má především právo si zvolit zástupce podle svého uvážení. Toto právo však není neomezené. Jeho limity spočívají zxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxho zmocněnce), neboť musí dodržet podmínky odstavce 6.
Každý zástupce, s výjimkou soudem ustanoveného, musí své oprávnění zastupovat účastníka říxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxudu v občanském soudním řízení o ustanovení poručníka dítěte, ev. opatrovníka osoby s omezenou svéprávností. Není-li oprávnění k zastupování doložxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxí příslušného dokladu o zastoupení pod sankcí odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS, nebude-li možno v řízení pokračovat. O tomto následku musx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxbilost) nebo současně zástupci a zastoupenému.
Ověření existence vztahu zastoupení má pro soud zásadní význam v tom, aby věděl, jakým způsobem má s úxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxupení by proto měl být doložen od samého počátku. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 10. 2009, č. j. 2 Afs 86/2009-83, konstatoval, že dodatečné dxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxí soudního poplatku advokáta, jehož zmocnění k zastupování nemá dosud doloženo, nemůže zastavit řízení proto, že v určené xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxtoupeným nebo vypovězení zástupcem (§ 28 odst. 2 OSŘ a § 64 SŘS).
K odst. 1:
Pojem procesní způsobilost je upraven v § 33 odst. 3 SŘS;
de facto
se jexxx x xxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxst. 3 SŘS v původním znění označovalo za procesně způsobilé pouze ty osoby, které měly podle občanského zákoníku z roku 1964 způsobilost k právním úkonxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx vyslovil, že účastník řízení, který je omezen ve způsobilosti k právním úkonům ve věcech pracovněprávních, nemusí být v řízení o žalobě proti rozhodnuxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xěty první SŘS (sp. zn. 4 Ads 93/2009); Ústavní soud tomuto návrhu vyhověl nálezem ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 43/10, publ. pod č. 130/2011 Sb. Od vyhxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxst správních orgánů a osob oprávněných k podání návrhu, proto se podle § 64 SŘS užívalo příslušné ustanovení OSŘ (konkrétně § 20 odst. 1). Novelou soudxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x x xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx rozsah procesní způsobilosti fyzických osob odvíjí od rozsahu jejich svéprávnosti, tj. způsobilosti nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxého roku věku, nebo nejdříve v šestnácti letech uzavřením manželství nebo přiznáním svéprávnosti (§ 30 NOZ). Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnoxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx týká, může být jeho svéprávnost omezena, pokud nepostačí mírnější opatření (§ 55 NOZ).
NOZ nespojuje svéprávnost s právnickými osobami, xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxupení (srov. komentář k § 33 odst. 4 SŘS). Procesní způsobilost právnických osob se nemůže odvíjet od rozsahu svéprávnosti, nýbrž vyplývá z § 33 odst. 3 vxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xterá je účastníkem řízení nebo osobou zúčastněnou na řízení, plnou procesní způsobilost, musí být - v rozsahu své nezpůsobilosti - zastoupena zákonnýx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxní mu to, aby samostatně jednal např. v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci důchodového pojištění, proto v daném soudním řízení nemusí být zastoupex xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx, zastupuje nezletilého soudem ustanovený opatrovník (§ 892 odst. 3 a § 943 NOZ). Nemá-li nezletilý rodiče disponujícího rodičovskou zodpovědností x xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx
x xxxxxdě fyzické osoby, jejíž svéprávnost je omezena rozhodnutím soudu vydaným v řízení podle § 34 a násl. ZŘS, je zákonným zástupcem opatrovník určený soudex x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx podmínku řízení a zakládá zmatečnost soudního rozhodnutí, jímž se takové řízení končí [§ 103 odst. 1 písm. c) SŘS]. Ztráta procesní způsobilosti v průbxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xákonného zástupce nebo ztráta jeho procesní způsobilosti je důvodem pro
fakultativní
přerušení řízení podle § 48 odst. 3 písm. b) SŘS; rozhodnutí o přxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxí-li soud v průběhu řízení, že fyzická osoba, která nemůže před soudem samostatně jednat, není zastoupena, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, postupem pxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxátu (samosoudci); rozhodnutí má formu usnesení. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudce k vydání takového rozhodnutí je diskutabilnx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxavidla opatrovníka z řad advokátů, nežádá-li tato osoba jiného opatrovníka nebo není-li dán důvod pro ustanovení někoho z jejích blízkých. Pominou-lx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxšími důvody pro ustanovení opatrovníka soudem, které přicházejí v řízení ve správním soudnictví v úvahu, jsou neznámý pobyt účastníka řízení, neúspěxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxud mu nikoliv jen po přechodnou dobu brání účastnit se řízení (§ 29 odst. 3 OSŘ).
Existence zákonného zastoupení v řízení ve správním soudnictví není pxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxí povinné zastoupení advokátem (§ 105 odst. 2 SŘS). Pokud zákonný zástupce udělí jménem účastníka řízení plnou moc jiné osobě, stává se tato osoba přímýx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxtanoven soudem.
Zvláštní pozornost si zaslouží nové instituty upravené v NOZ, u nichž lze předpokládat určité uplatnění v soudním řízení ve správníx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxch osob s duševní poruchou, která jim brání samostatně jednat, nemají-li tyto osoby jiného zástupce. To znamená, že se jedná o osoby dosud plně svéprávnx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx omezení svéprávnosti; vzniká schválením soudem v řízení podle § 31 a násl. ZŘS a vztahuje se na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá životním poměrům zxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxému zákoníku uvádí, že půjde zejména o záležitosti týkající se poskytování zdravotních a sociálních služeb a žádostí o přiznání dávek. Bude-li mít něxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxrý za něj v dané věci jednal ve správním řízení a na kterého je zvyklý. Zastoupení členem domácnosti bude z procesního hlediska srovnatelné se zastoupenxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxvislost se zastupováním, je nápomoc při rozhodování (§ 45 až 48 NOZ). Jedná se o vztah založený smlouvou o nápomoci, ve které se podpůrce zaváže podporovxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxmocen radami. Již z této defi nice je zřejmé, že podpůrce není zástupcem podporovaného ve smyslu § 35 SŘS.
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxci, tj. subjekty, které se na zastupování v určitých oblastech specializují a vykonávají tuto činnost za úplatu. Při výběru zástupce, který splňuje poxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxzdílu všem. Úvodní větu „nestanoví-li tento zákon jinak“ je nutno vnímat jako upozornění na případy, kdy nejde o právo, nýbrž o povinnost zvolit si zástxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xeho zaměstnanců či členů potřebné vzdělání, zastoupen advokátem; jiný profesionální zástupce mu neumožní splnit podmínku stanovenou v § 105 odst. 2 Sxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (§ 4 zákona o advokacii). Pro zápis do seznamu musí splňovat podmínky předepsané v § 5 téhož zákona; xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxiem na vysoké škole v České republice (ev. za určitých podmínek i rovnocenné vzdělání získané v zahraničí), požadovanou praxi a advokátní nebo jinou srxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xx xxxx x xc zákona o advokacii zapisuje Česká advokátní komora také evropské advokáty (občany členského státu Evropské unie, smluvního státu Dohody o Evropskxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx právní služby pod profesním označením, jež bylo oznámeno ve sdělení Ministerstva spravedlnosti, vyhlášeném ve Sbírce zákonů).
Výhoda volby zastoxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx o kasační stížnosti stanovenou v § 105 odst. 2 SŘS. Splnění této podmínky nemohou zajistit ostatní zástupci, i kdyby měli příslušné vysokoškolské právxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxské právnické vzdělání). Nejvyšší správní soud bude v řízení o kasační stížnosti doručovat písemnosti jakémukoliv zástupci, kterého si stěžovatel zxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxd kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS.
Dalšími zástupci mohou být jiné osoby vykonávající specializované právní poradenství podxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx o daňové poradce, patentové zástupce, notáře a podobně.
Pojem a postavení daňového poradce upravuje xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x příslušném seznamu vedeném Komorou daňových poradců, oprávněná k poskytování právní pomoci a fi nančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnávat také právnické osoby.
Postavení a činnost patentových zástupců defi nuje zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opaxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxh zástupcích. Služby patentového zástupce jsou oprávněni poskytovat na území České republiky za podmínek stanovených zákonem č. 417/2004 Sb. a způsxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx patentových zástupců se rozumí poskytování odborné pomoci fyzickým a právnickým osobám ve věcech týkajících se průmyslového vlastnictví, zejména jxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxvislého poradenství a dalších služeb souvisejících s ochranou průmyslového vlastnictví (§ 1 odst. 2 zákona č. 417/2004 Sb.).
Podle § 1 notářského řáxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxocí k výkonu notářství a další činnosti stanovené zákonem trvale spojený s místem výkonu této činnosti. Z hlediska zastupování v soudním řízení ve spráxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxení (nebo osoba zúčastněná na řízení) plnou moc, která vztah právního zastoupení prokazuje. Plná moc se uděluje vždy konkrétnímu zástupci, nikoliv naxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxštnímu postavení a povinnostem advokáta, jež vyplývají ze zákona o advokacii, mohou soudy a správní orgány, jež vedou řízení o právech a povinnostech fxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx-li najevo opak (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, č. j. 2 As 28/2006-49, publ. pod č. 1131/2007 Sb. NSS).
Komentované ustxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx není-li ve zvláštním právním předpisu stanoveno jinak. Jedním z takových předpisů je vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxžto zástupce účastníka řízení nebo osoby zúčastněné na řízení se tudíž advokátní xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x ximosmluvní, která se stanoví podle pravidel upravených v advokátním tarifu. Odměna náleží za každý úkon právní služby defi novaný v § 11 advokátního taxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxupci náleží rovněž náhrada hotových výdajů (§ 13 advokátního tarifu) a náhrada za promeškaný čas (§ 14 advokátního tarifu).
Procesně úspěšný účastnxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxišná situace nastane v případě, kdy je procesně úspěšným účastníkem řízení správní orgán; ten sice rovněž může být zastoupen profesionálním zástupcexx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxmentář k § 60 odst. 1 SŘS a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 As 40/2006-87, publ. pod č. 1260/2007 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
x xxxxx xx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxníku (1. 1. 2014) se právní poměry odborových organizací přiměřeně řídí ustanoveními o spolku, tj. § 214 a násl. NOZ, ovšem pouze v tom rozsahu, v jakém tx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xnem následujícím po dni, v němž bylo příslušnému orgánu veřejné moci doručeno oznámení o jejich založení (§ 3025 odst. 2 NOZ). Tím je zachováno jejich spxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxován; činnost odborových organizací smí být omezena zákonem jen tehdy, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnostx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxvou organizací, jejímž je členem, příliš využíváno. Toto oprávnění paradoxně není limitováno okruhem předmětů řízení souvisejících s oblastmi půsoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxrá je právnickou osobou a podle NOZ není svéprávná, v těchto případech jedná pověřená fyzická osoba z řad jejích zaměstnanců nebo členů; nejedná se o prxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx zastupováním tvoří součást nákladů řízení zastoupené osoby.
Odborová organizace nemusí v řízení ve správním soudnictví vystupovat jen v pozici záxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx
x xxxt. 4:
V některých případech může být zástupcem navrhovatele (žalobce) také právnická osoba, která se podle svých stanov věnuje ochraně před určitxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx národního, sociálního nebo rasového původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, barvy pleti, jazyka, náboženství, víry, světového náxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxje v poznámce pod čarou na zákon o sdružování občanů, který však byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen NOZ. Podle § 3045 odst. 1 NOZ se sdružení podle zmíněnéxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxch. Až do účinnosti zákona o veřejném rejstříku, do něhož se zapisují spolky, podléhají spolky registraci podle zákona o sdružování občanů (§ 3048 NOZ)x
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxenů; nejedná se o procesní zastupování (srov. komentář k § 33 odst. 4 SŘS). Za zastupování účastníka řízení nenáleží zastupující právnické osobě odměnxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxbou, která se podle svých stanov zaměřuje na poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům, zákon pochopitelně dává pouze těmto fyzickým osobám x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxdní ochrany ve věci mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, roxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xmíněného zákona považují za spolky podle NOZ s tím, že mají právo změnit svou právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle zákona o obchodních korxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx48 NOZ).
Za zastupující právnickou osobu, která podle NOZ není svéprávná, v těchto případech jedná pověřená fyzická osoba z řad jejích zaměstnanců xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxgisterském studijním programu na vysoké škole v České republice (§ 5 zákona o advokacii). Je otázkou, z jakého důvodu zavedl zákonodárce podmínku vzděxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxě odborové organizace nebo právnické osoby zaměřené na ochranu proti diskriminaci. Uvedený požadavek se jeví nesystémovým a poněkud nelogickým, obzxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xízení o kasační stížnosti uvedená v § 105 odst. 2 SŘS, která hovoří výlučně o zastoupení advokátem nebo vlastním vzdělání stěžovatele či jeho zaměstnanxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxnické osobě odměna, hotové výdaje spojené se zastupováním tvoří součást nákladů řízení zastoupené osoby.
K odst. 6:
Kromě výše uvedených subjxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxastníka řízení (nebo osoby zúčastněné na řízení) také tzv. obecný zmocněnec, tedy jakákoliv fyzická osoba, která je plně svéprávná. SŘS sice požadujx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxdený pojem defi noval. Podle § 3029 odst. 1 NOZ proto na místo způsobilosti k právním úkonům vstupuje svéprávnost, tj. způsobilost nabývat pro sebe vlaxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xíž dosáhne dovršením osmnáctého roku věku, nebo nejdříve v šestnácti letech uzavřením manželství nebo přiznáním svéprávnosti (§ 30 NOZ). Překážkou v xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx ve svéprávnosti se podle § 3032 NOZ považuje xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxnovuje žádné požadavky na vzdělání či profesní zaměření takové osoby, ponechává však soudu možnost takové zastoupení nepřipustit, pokud zjistí, že zxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxipuštění zástupce rozhoduje senát (u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS samosoudce) usnesením, které musí být náležitě odůvodněnox xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxa odst. 5 zákona o soudech a soudcích). Proti tomuto usnesení, vydá-li je krajský soud, je totiž přípustná kasační stížnost [§ 104 odst. 3 písm. b) a c) SŘx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxipuštění zástupce nemůže působit zpětně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2008, č. j. 8 As 59/2007-63).
Zřejmá nezpůsobilost k xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx činnosti obecného zmocněnce v různých věcech bude muset soud zdůvodnit, v jakém množství řízení je zastoupení totožným zmocněncem ještě přípustné a kxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxě zvládnout, nebo existence podezření, že zastupování v soudních řízeních nečiní bezplatně, resp. bez příslušného povolení vykonává specializovanx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxm, který má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie, nepostačuje ke splnění podmínky řízení o kasační stížnosti stanovené v x xxx xxxxx x xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxné osoby.
K odst. 7:
Povinnost mít jen jednoho zástupce neznamená, že účastník řízení (osoba zúčastněná na řízení) musí mít po celé řízení stejnxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxnného zastoupení). Povinnost mít jen jednoho zástupce je tudíž nutno vykládat tak, že každý může být současně zastoupen jen jednou osobou. Důvodem tohxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxěn činit úkony za zastoupeného.
Zastoupený účastník řízení (osoba zúčastněná na řízení) si volí konkrétního zástupce s tím, aby za něj tento zástupcx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xákon o advokacii, který připouští tzv. substituci; advokát se v rámci svého pověření může dát zastoupit jiným advokátem, advokátním koncipientem nebx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxupuje jeho zástupce (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2003, č. j. 1 As 4/2003-48, publ. pod č. 281/2004 Sb. NSSxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xaopak v řízení o kasační stížnosti je to nezbytné, neboť zde platí povinné zastoupení advokátem (§ 105 odst. 2 SŘS). Pokud zákonný zástupce udělí jménem xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxsobilosti zástupce ustanoven soudem.
K odst. 8:
Komentované ustanovení je jedním z projevů práva na právní pomoc v řízení před soudem, které obxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxdáním návrhu na zahájení řízení (žaloby). V takovém případě je povinností navrhovatele v návrhu na ustanovení zástupce přesně vymezit, co má být předmxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 2 As 2/2006-50, publ. xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxislosti na typu soudního řízení a požadavcích navrhovatele. Soud je povinen předem zjistit, zda osoba se svým ustanovením souhlasí, či nikoliv; to plaxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 9 As 136/2013-28).
Základním předpokladem pro ustanovení zástupce je návrh účastníka řízení na ustanovení zástuxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x x xx xxxxx xxxx xxxxxu na ustanovení zástupce vyhovět předseda senátu, zamítnout návrh by měl spíše celý senát (zákon výslovně říká, že předseda senátu může ustanovit, nikxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxt předseda senátu, zamítnout by ji však měl senát. V rozsudku ze dne 8. 4. 2011, xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxdnout předseda senátu, a to bez ohledu na to, zda je žádosti vyhověno, nebo je žádost zamítnuta. Oprávnění vyšších soudních úředníků a asistentů soudce x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxvení zástupce rozhoduje soud přednostně (§ 56 odst. 2 SŘS) a zásadně před vydáním rozhodnutí o věci samé; nemusí o něm samostatně rozhodovat, shledá-li xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxl zástupce ustanoven.
Návrhu účastníka řízení lze vyhovět a zástupce mu ustanovit pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny dvě
podmínky
: 1) jde o účxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxuběžného splnění dvou základních podmínek vyžaduje, aby soud své rozhodnutí, jímž návrh na ustanovení zástupce zamítá, náležitě odůvodnil. Jedině txx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx z toho, že proti usnesení, jímž krajský soud zamítl návrh na ustanovení zástupce, je přípustná kasační stížnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxský soud k zamítnutí návrhu, musí být rozhodnutí krajského soudu odůvodněno. V řízení o takové kasační stížnosti nemusí být stěžovatel zastoupen advoxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxzení od soudních poplatků. To upravuje § 36 odst. 3 SŘS, který je podmiňuje doložením nedostatečnosti prostředků a tím, že podaný návrh není zjevně neúsxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxmi důvody (blíže viz komentář k § 36 odst. 3 SŘS). Z hlediska ustanovení zástupce není rozhodující, zda byl účastník řízení od soudních poplatků osvobozxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx nemá ani dostatečné prostředky k tomu, aby zaplatil plnou výši odměny advokáta, kterého by si sám zvolil. Pro ustanovení zástupce tedy postačí, jsou-lx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xe účastník řízení osvobozen od soudních poplatků ze zákona nebo zda se zákonné osvobození vztahuje na daný typ soudního řízení (§ 11 zákona o soudních poxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxudní poplatek, ale soud xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxe (druhá podmínka) vždy závisí na konkrétních okolnostech případu. Pokud trvá zastoupení účastníka řízení na základě plné moci udělené advokátovi, nxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxadřovacích schopností) v návaznosti na komplikovanost projednávané věci, obsah a rozsah návrhu na zahájení řízení a očekávaný průběh řízení (zda se bxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx a čeho se navrhovatel domáhá, ustanovení zástupce zpravidla nebude nezbytně třeba k ochraně práv navrhovatele, pokud tento ani nepožaduje nařízení jxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxažuje automaticky za splněnou, a to s ohledem na povinné zastoupení advokátem stanovené v § 105 odst. 2 SŘS. Kasační stížnost by při nedostatku povinnéhx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxsačních stížnostech, u kterých Nejvyšší správní soud povinné zastoupení advokátem nevyžaduje (kasační stížnost proti usnesení o neustanovení zástxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxanovení zástupce z jiných skutečností, může Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce zamítnout.
Jestliže účastník řízení, který splňujx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx že je návrh opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/200xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxkem řízení. Neoznačí-li účastník ve svém návrhu konkrétního zástupce, soud při výběru zástupce zohledňuje zejména dopravní vzdálenost bydliště nebx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxzykové vybavenosti zástupce). V praxi se lze setkat i s kasační stížností proti usnesení krajského soudu, kterým byl ustanoven jiný zástupce, než jakéxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xožadavku na ustanovení konkrétního zástupce.
Ačkoliv komentované ustanovení začíná slovem „navrhovateli“, rozhodně není vyloučeno, aby soud přx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xtraně v řízení o jejím rozpuštění. Bude-li soud vyžadovat kvalifi kované vyjádření osoby zúčastněné na řízení k určité situaci, může při splnění zákonxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxvrh na ustanovení zástupce soudem. V okamžiku, kdy soud vyzývá osobu, která podala návrh na ustanovení zástupce, k prokázání majetkových poměrů a dalšxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxností vyhověno, návrh na ustanovení zástupce zamítne.
Smyslem ustanovení zástupce je umožnit účastníku řízení, který nemá dostatečné fi nanční prxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxe i odměnu zástupce platí stát (odměnu samozřejmě jen v případě, že byla ustanovena osoba, které ustanovení § 35 odst. 2 SŘS přiznává právo na odměnu za zxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxcí dani z přidané hodnoty, kterou je podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, povinen odvést z odměny za zastxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxlečníků právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon jejich povolání, která je plátcem daně z přidané hodnoty. Datxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxhrada hotových výdajů, nikoliv den realizace úkonu právní služby.
Komentované ustanovení hovoří o tom, že hotové výdaje a odměnu zástupce platí stáxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx. 4 SŘS). Žádné ustanovení takovou možnost nevylučuje, nicméně soudy ji dosud nevyužívají a vychází spíše z toho, že se jedná o projev práva na právní pomxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xhybějící tvrzení a námitky,
staví
se podáním návrhu na ustanovení zástupce
běh lhůty
pro podání návrhu na zahájení řízení. Zbývající část lhůty počxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxození od soudních poplatků, která má na běh lhůty k podání návrhu na zahájení řízení stejné účinky. Je-li návrh na ustanovení zástupce podán před uplynuxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxí před uplynutím lhůty pro podání návrhu a upřel by navrhovateli jeho právo návrh na zahájení řízení doplnit.
Navzdory tomu, že kasační stížnost je mixxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxře k závěru, že advokát ustanovený v řízení před krajským soudem zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Tento závěr se při novelizaci soxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xoudu prvního stupně a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, vztah právního zastoupení, který existoval v řízení o kasační xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx (zpravidla advokátem), i když byl založen rozhodnutím soudu, nesmí být narušen vzájemnou nedůvěrou. Zástupce nemůže ukončit zastupování výpovědí, xxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxu k podání kasační stížnosti proti usnesení o ustanovení zástupce (srov. § 102 SŘS); případnou kasační stížnost zástupce proto soudy podle obsahu povaxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxstil zástupce povinnosti zastupovat). Soud však není povinen preventivně zjišťovat, zda mezi účastníkem řízení a ustanoveným zástupcem může být narxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxí, jímž byl zástupce zproštěn povinnosti zastupovat, nebo rozhodnutí, jímž bylo zrušeno původní usnesení o ustanovení zástupce. Při ztrátě důvěry soxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxstanoví.
Judikatura:
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2008, č. j. 8 As 59/2007-63
Soudem ustanovený opatrovník vykonxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxe. Neučinil-li opatrovník žádný úkon, tedy nedošlo-li k realizaci usnesení o jeho ustanovení, je dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti proti tomuto xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxdku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 1 As 34/2007-48
Smyslem funkce opatrovníka je hájit zájmy účastníka řízení, nikoli usnadnění xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
„Výkonem advokacie“ není jen samotné poskytování právních služeb, ale také veškeré úkony, k nimž je advokát povinen v souvislosti s poskytováním prxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxpřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za říxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxtnímu postavení a povinnostem advokáta, jež vyplývají ze zákona o advokacii, mohou státní orgány, jež vedou řízení o právech a povinnostech osob, opráxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xevyjde-li najevo opak.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 2 Afs 86/2009-83
Dodatečné doložení plné moci advokáxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxkáta, jehož zmocnění k zastupování nemá dosud doloženo, nemůže zastavit řízení proto, že v určené lhůtě nebyl zaplacen soudní poplatek.
Podle rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxu účinná dnem, kdy mu byla oznámena (§ 35 odst. 2 a § 64 SŘS ve spojení s § 28 odst. 2 OSŘ). Soudu nepřísluší zkoumat, zda byla výpověď plné moci oznámena též xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxím právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž došlo k výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku, a tím k zániku právnické osoby (§ 20a odst. 2 OZ), xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxm poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, výslovně umožňuje, aby tyto služby poskytovaly i k tomu určené právnické osoby, nelze vykládxx x xx xxxxx x xxx
xxxxxxx xxxxx
xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxtoupen na základě plné moci nejen daňovým poradcem, ale i obchodní společností, popř. družstvem, které vykonávají daňové poradenství dle § 3 odst. 6 cixxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxze odepřít právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti se zastupováním stěžovatele vznikly, právo na odměnu za zastupování sxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxjvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2011, č. j. 1 As 1/2011-80
Občanské sdružení vzniklé na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, kterx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxnů ve smyslu § 35 odst. 2 SŘS. Proto nemůže zastupovat cizince v řízení o žalobě v jiných věcech, než jsou věci mezinárodní ochrany ve smyslu § 35 odst. 5 SŘSx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx s žalobci s osobami, které v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vystupovaly pouze jakožto zmocněnci účastníků předcházejícího správnxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxní ve vztahu k takto nesprávně vymezeným účastníkům [§ 103 odst. 1 písm. c) SŘS].V řízení před správním soudem je zastoupení účastníka více zástupci zárxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx rozšířeného senátu Nejvyššího správního xxxxx xx xxx xx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx zastoupit jiným advokátem, stává se tento advokát (substitut) zástupcem advokáta, nikoliv zástupcem účastníka řízení. Doručí-li krajský soud usnexxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxo správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 9 As 136/2013-28
Dospěje-li soud k názoru, že existují důvody, proč zástupcem účastníka řízení ustanovit nixxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxním souhlasí či nikoli. To platí i má-li být zástupcem ustanovena právnická osoba uvedená v § 35 odst. 5 SŘS (či v § 35 odst. 4 SŘS), a to již z toho důvodů, že xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xb. NSS
Ustanovení zástupce navrhovateli podle § 35 odst. 73 SŘS připadá podle okolností věci v úvahu i před podáním samotného návrhu na zahájení řízexx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxočívající v neexistenci návrhu na ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 SŘS způsobuje zmatečnost usnesení krajského soudu, jímž byl zástupce stěžovxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxx x xxxx xxdání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem souxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xe bude příslušný návrh dle § xx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxx003-47, publ. pod č. 108/2004 Sb. NSS
Proti rozhodnutí správního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem je kasační stížnost přípustxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx. 7 SŘS) přihlíží soud při posuzování otázky, zda je zastoupení třeba pro ochranu práv, kromě majetkových poměrů také k dalším osobním poměrům účastníkx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxzšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008-141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS
Jestliže účastník řízení splňxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xpřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak zpravidla takovému návrhu vyhoví. Pokud soud nevyhoví návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxdle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2005, č. j. 6 Ads 13/2004-20, publ. pod č. 616/2005 Sb. NSS
Rozsah poučovací povinnosti soudu o prxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xŘS je po novelizaci provedené zákonem č. 350/2005 Sb. přečíslováno na § 35 odst. 8 SŘS.i o povinnosti poučit účastníka řízení o možnosti ustanovit zásxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxení již zastoupen advokátem na základě plné moci a toto zastoupení trvá, nemůže být na základě žádosti účastníka řízení tento advokát zároveň ustanovex xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxe pro řízení před soudem účastník, o němž lze na základě skutečností vyplývajících ze soudního či správního spisu zjistit, že je osobou s duševním nebo mxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xýjimkou v situaci, kdy je projevem postižení kverulatorní vytváření velkého množství soudních případů. Pokud je naplněna rovněž první podmínka citoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxx právní zastoupení
obligatorní
.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2008, č. j. Pst 17/2007-31, publ. pod č. 2100/2010 Sb. NSS
xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx činnosti politické strany (o rozpuštění politické strany) ustanovit zástupce též politické straně (odpůrci); opačný postup by byl v rozporu s ochranxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxv je stěžovatelka podle zákona o soudních poplatcích od soudních poplatků obecně osvobozena, tato skutečnost ještě sama o sobě a bez dalšího neznamenx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxatků v konkrétních případech, kdy je jinak účastník řízení obecně od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona.
Podle rozsudku Nejvyššího spráxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 35 odst. 7 SŘS), zabývá se komplexně tím, zda je takového zastoupení třeba k ochraně práv tohoto účastníka xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxní nelze žalobní body již podané žaloby rozšiřovat, zatěžuje řízení vadou spočívající v neúplně zjištěném skutkovém stavu věci [§ 103 odst. 1 písm. d) Sxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxodnutí; Nejvyšší správní soud takové rozhodnutí ke kasační stížnosti účastníka řízení proto zruší (§ 110 odst. 1 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxtupce v těch případech, kde by tímto úkonem nedošlo k naplnění zamýšleného cíle, tedy poskytnutí právní pomoci a současně realizaci zásady rychlosti a xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxtřebné součinnosti a maření jeho úkonů.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012-22
Pokud žádost o ustanoxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxě, ale její jediný myslitelný rozumný význam je šikanózní, jde o zneužití práva podat takovou žádost.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu zx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxho soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§ 105 odst. 2 xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxné žádosti o ustanovení zástupce žalobkyni, a vynesl rozsudek ve věci samé, je takovýto postup vadou řízení před soudem, která mohla mít za následek nezxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx publ. pod č. 2180/2011 Sb. NSS
Advokát soudem ustanovený zástupcem žalobce pro žalobní řízení (§ xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxokacii).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2009, č. j. 7 As 47/2009-16, publ. pod č. 1925/2009 Sb. NSS
Soud ve správním soudnxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxkovém případě určí Česká advokátní komora; proti její případné nečinnosti se lze bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 7x x xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxí zástupce poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je správní soud povinen rozhodnout o této opakované žádosti pouze tehdy, pxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxdosti ve smyslu § 35 odst. 8 a § 36 odst. 3 SŘS rozhodující.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2005, č. j. 6 Ads 72/2004-69
V přxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xtanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Smyslem tohoto ustanovení je reálně umožnit ustanovenému zástupci účastníka doplnění žalobních bodůx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx, kterou soud stanovil navrhovateli k odstranění vad podání, jenž poté požádal o ustanovení zástupce. Proto i v tomto případě je třeba mít za to, že docháxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx 1 Afs 120/2006-117, publ. pod č. 1460/2008 Sb. NSS
Ustanoví-li ve správním soudnictví v řízení o žalobě krajský soud účastníku řízení zástupcem advoxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxení také kasační stížnost podat.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x§ 105 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 8 SŘS), takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo půvoxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx2014.
Související literatura:
WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009.ŠTAJGR, F. Zásady civilního soudního řízení. 1. vydání. xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009SVOBODA, K. K hmotněprávnímu poučení před správním soudem. Správní právxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxení osvobození od soudních poplatků s ohledem na „povahu“ sporu. Právní fórum, 2012, č. 5, s. 228-229.BÍLÝ, M. Osvobození od soudních poplatků (včetně xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x xxx x 46, § 49, § 51, § 53 až 56, § 59, § 60, § 64, § 68, § 73, § 74, § 106, § 109
Související předpisy:
OSŘ (§ 18, § 204, § 240), Listina, zákon o soudních poplatcxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
Komentované ustanovení navazuje na základní princip rovnosti stran, který je x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xstanovení současně rozvíjí právo na přístup k soudu stanovené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Zahrnuje v sobě jednak vlastní vyjádření rovného postavení účxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxstavení jednotlivých účastníků řízení podstatně markantnější než v občanském soudním řízení. Na jedné straně soudního sporu (odpůrce, žalovaný) txxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x fyzické či právnické osoby. Správní orgán většinou bývá vybaven (resp. měl by být vybaven) odborným personálem disponujícím rozsáhlými znalostmi prxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx správnímu orgánu kvalifi kovaně oponovat a řádně uplatňovat svá práva. Proto zákon upravuje několik základních prostředků, jejichž cílem je posílit xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxtníci řízení byli řádně vědomi svých procesních práv a povinností a aby jim v důsledku případné nevědomosti nevznikla nějaká újma. Poučovací povinnosx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xejich profesionality očekává, že budou schopny svá práva v řízení řádně uplatňovat bez pomoci soudu. O zásadních skutečnostech (např. opravné prostřxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xterý účastníku řízení, jenž neovládá český jazyk, umožní jednat v řízení před soudem ve svém mateřském jazyce.
K vyrovnání ekonomické nerovnováhy mxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxoby, které nemají dostatečné prostředky na zaplacení soudního poplatku. Také těmto osobám totiž musí být poskytnuta možnost domáhat se ochrany svých xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxo na ustanovení zástupce pro řízení, který svým vzděláním může kompenzovat nedostatek právní erudice účastníka.
K odst. 1:
Rovné postavení účxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxnosti je povinností soudu, který garantuje každému účastníkovi řízení právo na vyjádření a účast při úkonech soudu. Jedná se
de facto
o rovnost zbraní x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxtrany a předložil k němu své vyjádření (§ 38 odst. 2, § 73 odst. 2, § 74 odst. 1 nebo § xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxět řízení „přidanou hodnotu“; musí tudíž postupovat tak, aby naplňoval požadavek rychlosti a hospodárnosti řízení, a dbát přitom smyslu a účelu danéhx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 5/2012-31). Soud je přitom povinen se zabývat všemi podáními, které k dané věci obdrží, a vypořádat sx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxud v rozsudku, jímž vyhověl žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, s námitkami žalovaného obsaženými ve vyjádření k žalobě, poruší tím § xx xxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xozhodující je, zda mu soud dal příležitost k uplatnění jeho práv a zda jej v případě potřeby náležitě poučil.
K zárukám rovnosti patří právo na právní pxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx takový rozsah, aby jim umožnilo předejít případné újmě v podobě nepříznivého procesního důsledku. To v praxi znamená, že s každou výzvou, kterou soud nxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xnapř. v § 37 odst. 5 SŘS).
V žádném rozhodnutí soudu nesmí chybět poučení o opravných prostředcích (§ 54 odst. 2 SŘS). SŘS bohužel nijak neřeší situacix xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxx x008, č. j. 4 As 36/2008- 59, poukázal na to, že občanský soudní řád stanoví pro podání dovolání lhůtu dvou měsíců, která se při vadném poučení soudu prodlxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxu Nejvyššího správního soudu proto platí, že v důsledku vadného poučení se za včasnou považuje kasační stížnost, která je podána ve lhůtě čtyř týdnů od dxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx neboť lhůta pro podání odvolání i dovolání v případech chybného poučení o nepřípustnosti opravného prostředku nebo při chybějící lhůtě k jeho podání čxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxru citovaného rozsudku (lhůta čtyři týdny) nebo z algoritmu v něm použitého (lhůta tři týdny, neboť v případě dovolání se lhůta prodlužuje 1,5násobně)x xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxní lhůty je předejít možnému odepření přístupu k soudu vyvolanému nesprávným nebo chybějícím poučením. Pokud tedy nesprávně poučený účastník řízení xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx jeho další kasační stížnost proti témuž rozhodnutí nahlížet jako na včasnou, neboť takový účastník se již nesprávného nebo chybějícího poučení nemůžx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx x xx xxxx. 2, § 51 odst. 1 a další). Některá poučení vyplývají z povahy úkonu soudu (např. v předvolání k jednání musí být účastníci řízení poučeni o tom, že jejich nxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxkteristikám účastníka řízení, kterého poučuje. Aby byl naplněn účel poučení, musí je soud formulovat tak, aby mu dotyčný rozuměl a byl schopen se jím říxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxé soudy rozhodující ve správním soudnictví v průběhu řízení aplikují. Typickým příkladem je povinnost poučit navrhovatele o následku nezaplacení soxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxzení od soudních poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ans 5/2005-59) nebo o povinnosti poučit o možnosti navrhxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx č. 2377/2011 Sb. NSS).
K odst. 2:
Právo účastníků řízení jednat v mateřském jazyce, resp. v jazyce, jemuž rozumějí, vyplývá z čl. 37 odst. 4 Listixxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx ustanovit tlumočníka, jakmile v řízení vyjde najevo, že bude potřeba něco přetlumočit nebo přeložit. Taková potřeba zpravidla nevyvstane v případě, xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxně nezjišťuje.
V rozsudku ze dne 20. 12. 2007, č. j. 2 Azs 89/2007-49, Nejvyšší správní soud připomněl, že jedním ze znaků suverenity České republiky jx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx v českém jazyce. xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxnutí do takového jazyka představuje výjimku z pravidla, tudíž obecně vzato není povinností soudu zasílat účastníkovi řízení překlad rozhodnutí do jexx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxastníky řízení a naopak (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, st. 20/05). Vycházeje z tohoto stanoviska Nejvyšší správní soud doxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx s § 64 SŘS použije přiměřeně) nevyplývá nutnost překládat účastníku řízení soudní rozhodnutí do jeho mateřského jazyka, popř. jazyka, který ovládá. xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxnost překladu písemností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, č. j. 8 Azs 85/2005-101).
S ohledem na tuto judikaturu lze konxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xýdaje s tím spojené tvoří součást jeho nákladů řízení, které mu v případě úspěchu v řízení mohou být za podmínek § 60 odst. 1 SŘS nahrazeny. Ve výjimečnýcx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xadatele o mezinárodní ochranu), může soud ustanovit tlumočníka, který tyto písemnosti pro účastníka řízení přeloží. Obdobně postupuje soud také tehxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxx xxxx xxxxována rovnost účastníků řízení a nedošlo ke znevýhodnění ekonomicky slabšího subjektu, zákon výslovně určuje, že náklady tlumočníka platí stát. Práxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxady tlumočníka je v soudním řádu správním upravena duplicitně, a to samostatně v § 36 odst. 2 a společně s náklady na svědečné a znalečné v § 59 odst. 2 SŘS. xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxdy nese, nikoliv jen platí.
K odst. 3:
Právo na osvobození od soudních poplatků má za cíl zajistit nemajetným osobám možnost uplatnit svá práva v xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx poplatek, přičemž nezaplacení poplatku může vést k zastavení řízení. Nemá-li navrhovatel dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku, mohxx xx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxplatků by měl těmto situacím předcházet.
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxouzení soudu v konkrétní projednávané věci. Ze zákona jsou od soudního poplatku osvobozena určitá řízení (§ 11 odst. 1 a 3 zákona o soudních poplatcíchx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
Není-li účastník řízení (nebo řízení jako takové) osvobozen od soudních poplatků ze zákona, může požádat o individuální osvobození od soudních poplaxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxtupce soudem (§ 35 odst. 8 SŘS).
Soud může účastníka řízení osvobodit od soudních poplatků jedině na základě jeho vlastní žádosti, nikoliv z vlastní ixxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxut celý senát (slovy zákona „soud“). V rozsudku ze dne 8. 4. 2011, č. j. 5 As 79/2010-60, Nejvyšší správní soud zaujal opačný názor, když uvedl, že o žádostx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxtnuta. Tento názor koresponduje s tím, že k vydání usnesení ve věci osvobození od soudních poplatků jsou oprávněni vyšší soudní úředníci a asistenti soxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxsení (§ 53 odst. 2 SŘS) a přednostně (§ 56 odst. 2 SŘS). Není však vyloučeno, aby byl výrok o osvobození v plném rozsahu součástí rozhodnutí ve věci samé (roxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx žádosti do právní moci rozhodnutí o ní totiž neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení (§ 35 odst. 8 SŘS). Soud, který by v takovém přípaxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxou pro osvobození od soudních poplatků je nedostatečnost prostředků žadatele, která musí být doložena. Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žaxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxušného soudu, který přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, k nákladům na případné dokazování, k povaze uplaxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxedků, zahrnují jednak jeho příjmy a majetek, jednak jeho výdaje a závazky. Žádná z těchto složek nesmí být při posuzování splnění podmínek pro osvobozexx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxá o tom, zda žadatel má či nemá dostatečné prostředky. Tvrzená nedostatečnost xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx je vlastnictví nemovitostí nebo jiného majetku vyšší hodnoty. Pokud žadatel vlastní nemovitost, kterou užívá k vlastnímu bydlení, zpravidla nebude xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxé majetkové poměry uspořádat tak, aby byl schopen soudní poplatek zaplatit, či nikoliv.
Důkazní břemeno k prokázání, že nemá dostatek prostředků, nxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxich nedostatek ve skutečnosti nepředstírá. I kdyby právnická osoba unesla důkazní břemeno, bude zpravidla na místě odepřít jí dobrodiní osvobození ox xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xzhledem k povaze této činnosti musí zásadně počítat, eliminuje tím, že své poměry (tedy způsob vyřizování činností a fi nancování potřeb) nastaví tak, xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx 1 As 70/2008-74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS).
V naposledy citovaném usnesení Nejvyšší správní soud zdůraznil, že § 36 odst. 3 SŘS stanoví výjimku x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxtí nákladů na fungování justice) zásadně povinni platit a pouze výjimečně mají být od této povinnosti osvobozeni.
I když je účastník řízení nemajetnx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxré účastník vede. O takový případ se může jednat, vede-li účastník řízení s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování inxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx se ani nepřímo jeho majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané jeho zájmem o veřejné záležitosti a fungovxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxě nedostatku prostředků závisí rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků také na posouzení toho, zda se nejedná o návrh na zahájení řízení xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxá neúspěšnost návrhu spočívá zpravidla v tom, že návrh nemůže být věcně projednán (např. pro jeho opožděnost nebo je-li věc vyloučena ze soudního přezkxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxl výklad tohoto pojmu a mezi zjevně neúspěšné návrhy zahrnul kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí žaloby z důvodu nevyčerpání řádných oxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx a nebyla závislá na předběžném posouzení povahy návrhu či jakémkoliv dokazování (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2012, č. j. 8 Ax xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxerým by evidentně nemohlo být vyhověno.
Osvobození od soudních poplatků může být v závislosti na majetkových a osobních poměrech účastníka řízení pxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx zvlášť závažné důvody; takové rozhodnutí musí soud odůvodnit. Povinnost soudu odůvodňovat rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků je xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx požadavku zákonodárce na odůvodňování rozhodnutí o plném osvobození od soudních poplatků a omezení takového rozhodnutí jen na výjimečné případy podxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x praxi se však tento záměr příliš neprojevil, neboť soudy vykládají pojem zvlášť závažných důvodů poměrně široce; přihlížejí zejména k věku žadatelů a xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxh poplatků, soudy musí odůvodňovat veškerá rozhodnutí o žádostech o osvobození. Jedním z hlavních důvodů je právo žadatele být seznámen s důvody, pro kxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxní řadě pramení povinnost odůvodnit takové rozhodnutí z přípustnosti kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2008x xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx k tomu odůvodnění, ze kterého zjistí, jakými úvahami byl krajský soud při rozhodování veden. V řízení o kasační stížnosti proti usnesení, jímž nebylo pxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
Poměry účastníků řízení jsou proměnlivá záležitost, a proto může soud kdykoliv v průběhu řízení odejmout přiznané osvobození od soudních poplatků, a xx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxti kterému je přípustná kasační stížnost. Oprávnění k vydání takového rozhodnutí mají též vyšší soudní úředníci a asistenti soudců (§ 11 zákona o vyššíxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx poměry účastníka řízení přiznané osvobození neodůvodňují, resp. ani v minulosti neodůvodňovaly. Ve výroku rozhodnutí musí uvést, od jakého okamžikx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxti. Naopak, přiznat osvobození od soudních poplatků ve větším rozsahu lze jedině na žádost účastníka řízení, který musí doložit, že se jeho poměry zhorxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxtků opakovaně. O takové žádosti je však soud povinen rozhodnout jen tehdy, obsahuje-li nové dříve neuplatněné skutečnosti, zejména poukazuje-li na zxxxx xxxxxxx
xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx osvobození od soudních poplatků se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Dojde-li ke změně poměrů účastníka řízení, může pochopitelně Nejvyšší spxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xx xx xx
Podmínky a hranice poučovací povinnosti obecných soudů jsou ústavně dány (vymezeny) především přikázanou nestranností obecných soudů (čl. 36 odstx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxx xx být projednána; z těchto ústavních kautel nesmí procesní poučení obecných soudů vykročit. Jestliže tedy ustanovení § 239 odst. 2 OSŘ přikazuje obecnxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx se nikterak nedotýká vzájemného procesního postavení účastníků (zvýhodnění jednoho vůči druhému) a které - jak se rozumí samo sebou - nesmí v sobě obsaxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxací povinnost obecných soudů ve svých důsledcích znamená, že obecným soudem poskytnuté poučení nikterak nesmí zmenšit vlastní odpovědnost účastníkx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxtní odpovědnosti za jeho volbu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2003, č. j. 7 Azs 17/2003-40, publ. pod č. 519/2005 Sb. NSS
xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině proto soud poučí účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jexxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxoupil k poučení účastníka o právu jednat v jeho mateřštině; sama o sobě xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xx/2011-65
Po účastnících řízení a osobách zúčastněných na řízení lze požadovat patřičnou procesní aktivitu, přiměřenou pečlivost a spolupráci při xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxý účastník či osoba zúčastněná na řízení zašle soudu určité podání či sdělení, na který by měli reagovat. Naopak, mají právo předpokládat, že nastane-lx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx se krajský soud ve svém rozsudku, jímž vyhověl žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, s námitkami žalovaného obsaženými ve vyjádření k žxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xchranu proti nečinnosti správního orgánu, trpí nedostatkem důvodů rozhodnutí ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) SŘS.
Podle rozsudku Nejvyššího spráxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx než rozhodne o odmítnutí žaloby, jinak zatíží své řízení vadou (§ 36 odst. 1 a § 74 odst. 1 SŘS).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx důsledky singulární sukcese pro řízení před správními soudy, je v takovém případě nutno za použití § 64 SŘS přiměřeně aplikovat § 107a OSŘ. O možnosti pxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx 9. 2008, č. j. 7 As 44/2008-79
Jestliže určitá osoba v soudním řízení učiní podání, z něhož není zřejmé, zda tak činí za sebe či za jiného jako jeho zástupxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxuje.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 1 As 42/2008-34
Doručil-li soud žalobu žalovanému až s rozsudkem ve věci sxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxtná ustanovení opravňují. Řízení před soudem tak bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Podle rozsudkx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neuxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xovinnost a účastníka jen vyzve k zaplacení soudního poplatku a následně pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví postupem podle § 9 odst. 1 zákxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx dne 21. 7. 2005, č. j. 6 Azs 380/2004-29
Povinnost ustanovit tlumočníka vzniká soudu pouze tehdy, pokud by účastník řízení pro jazykovou bariéru nemoxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxe, zda jsou naplněny podmínky stanovené v § 18 odst. 2 OSŘ.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2003, č. j. 3 Azs 18/2003-41, publx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxla ani ze spisu, není nutné ustanovovat účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, tlumočníka, nevyšla-li potřeba ustanovení tlumočníka pxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxx x x xx xxxxx x x x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxudem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody stanovené v § 18 odst. 2 OSŘ pro ustanovení xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxS
Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání (§ 51 SŘS) poučena v jazyce, jemuž rozumí.
Podle xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xdělen již v řízení před správním orgánem) nebo v odůvodněných případech, např. tehdy, je-li mateřštinou účastníka málo rozšířený jazyk (zde: gagauzšxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxykem úředním (zde: ruština).
Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, st. 20/05, publ.: Sb. n. u. ÚS - ročník 2005, svazek 39, s. 48x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx. 36 odst. 1 Listiny jako obecného ustanovení o spravedlivém řízení. Základní právo garantované čl. 37 odst. 4 Listiny nedopadá na písemný styk soudu x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxx2, č. j. 2 As 55/2012-12
Přiznat osvobození od soudních poplatků lze jen na základě vlastní žádosti účastníka soudního řízení; tato žádost musí být poxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxady v žádosti poukázal. Při hodnocení podmínek pro osvobození se soud musí zabývat i aktuálností těchto dokladů.
Podle rozsudku Nejvyššího správxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxitorní
rozhodnutí vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) SŘS. V takovém případě zruší Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu v celém jeho rozsxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxího poplatku (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), aniž rozhodl o žádosti o osvobození od soudního poplatku za toto řízení, porušil právo účastníkx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx x. 2011, č. j. 1 As 74/2011-251, publ. pod č. 2410/2011 Sb. NSS
Pokud účastník řízení doručí krajskému soudu žádost o osvobození od soudních poplatků ve xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxt. 7 zákona o soudních poplatcích) a rozhodne o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 SŘS). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřexxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxstník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 SŘS) a který byl soudem řádně poučen (§ 36 odst. 1 SŘS), je povinen uvést a prokáxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxt zamítne.Zásadu stejného rozhodování ve vztahu k témuž účastníkovi nelze vykládat absolutisticky. Na jedné straně stojí ústavní imperativ zákazu sxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxm, jak o něm rozhodoval v minulosti. Naproti tomu stojí v prvé řadě možná změna relevantních skutkových okolností, xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxní od soudních poplatků půjde pravidelně o rozhodování velmi citlivé na měnící se skutková východiska předložená žadatelem soudu.
Podle rozsudkx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxx. 3 SŘS, soud (předseda senátu) při rozhodování podle tohoto ustanovení především porovnává na jedné straně výdělkové a majetkové poměry účastníka říxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxrávního soudu ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 Ads 90/2008-130
Formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ představuje toliko jedxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxt zjištěny i z jeho podání, jímž o osvobození od soudních poplatků žádá (§ 36 odst. 3 SŘS), případně jímž reaguje na výzvu k prokázání majetkových poměrů.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxx xxxxx x xplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 SŘS vychází soud nejen z fi nanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2013, č. j. 4 Ads 121/2012-40
Pokud krajský soud zkoumal toliko příjmy stěžovatelky, aniž se zabýval jexxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x SŘS.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS
Při posxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxd právnická xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 SŘS.
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx poplatků právnické osobě, která je skutečně a objektivně nemajetná (§ 36 odst. 3 SŘS), pokud vedení soudních sporů není obvyklou součástí naplňování jxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xpravidla tehdy, pokud právní věc, v níž se domáhá soudní ochrany, nesouvisí s její existencí, vnitřními poměry či majetkem ani s předmětem činnosti uvexxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxedlivé trvat na tom, aby si opatřila dostatek prostředků na úhradu nákladů řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, čx xx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxatků (§ 36 odst. 3 SŘS), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede.O výše uvedený případ sx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkaxx xxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxejné záležitosti a fungování veřejných institucí).
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012-22
Pokud žáxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxé míněna vážně, ale její jediný myslitelný rozumný význam je šikanózní, jde o zneužití práva podat takovou žádost.
Podle rozsudku Nejvyššího spráxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xehož neúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným návrhxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxrh, který je výslovně (bez meritorního posouzení charakteru a povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání, jako je např. kasxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxí a posouzení povahy návrhu, jako tomu je např. u návrhu na vyslovení nicotnosti správních rozhodnutí.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xaloby z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 68 písm. a) SŘS] a zároveň skutečnost, žx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxní povahy návrhu či jakémkoliv dokazování. Za této situace Nejvyšší správní soud zamítne žádost o osvobození od soudních poplatků pro řízení o této kasxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxtem na základě plné moci, není tato skutečnost sama o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxtků může podle § 36 odst. 3 SŘS rozhodnout předseda senátu, a to bez ohledu na to, zda je žádosti vyhověno, nebo je žádost zamítnuta.
Podle rozsudku Nxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účasxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxjvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007-37
V řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 75/2008-77
Zamítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesexx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx x soudních poplatcích opětovně vyzvat k zaplacení soudního poplatku, určit mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit ho o následcích nezaplacení.
xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxlní právo procesní. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2011.BUREŠ, J., DRÁPAL, L., KRČMÁŘ, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentáxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009.ŠTAJGR, F. Vady v civilním soudním řízení. 1. vydání. Praha: Knihovna sborníku věd právních a státních, 1945.BÍLÝ, M. Nxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxx x xx, § 36, § 40, § 46, § 47, § 55, § 60, § 64, § 65, § 71, § 80, § 84, § 93, § 101b, § 104 až 106, § 116
Související předpisy:
OSŘ (§ 41, § 41a, § 96), zákon o elektroxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxé republiky, zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákon x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxském referendu, zákon o soudních poplatcích, zákon o vyšších soudních úřednících, zákon o soudech a soudcích
Komentář:
Komentované ustanovexx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxuje pravidla jak postupovat v případech, kdy podání vykazuje vady a musí být opraveno nebo doplněno.
Ačkoliv nový občanský zákoník opustil pojem prxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xkonem je třeba rozumět soudu adresovaný projev vůle účastníka řízení (osoby zúčastněné na řízení), kterým v soudním řízení uplatňuje nějaké své právo xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxzení nakládají s řízením nebo s jeho předmětem; mezi tyto úkony se řadí návrh na zahájení řízení (žaloba), zpětvzetí takového návrhu (úplné či částečnéx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxy SŘS rozeznává úkony učiněné ústně, písemně, elektronicky (e-mailem, prostřednictvím datové schránky) nebo jinými prostředky komunikace na dálkx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx elektronických způsobů podání je nepochybně fakt, že je lze činit i po pracovní (úřední) době, potažmo bez ohledu na ni. Vždy je však třeba mít na paměti pxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxjádřená v § 41 odst. 2 OSŘ, že každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (zmíněné ustanovení se užije přiměřeně podle § 6x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx odst. 4 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS).
K odst. 1:
SŘS obecně nepředepisuje formu, ve které mají účastníci řízení činit své úkony. Komentované ustanxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxrých jsou účastníci řízení při volbě formy úkonu omezeni.
Přísnější požadavky na formu iniciačního podání xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxnda pouze písemně nebo ústně do protokolu u věcně a místně příslušného soudu, čímž vylučuje možnost podání návrhu v jiné formě a jeho následného potvrzexx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xtejné účinky jako podepsaný úkon v písemné formě také úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou k přístupu do této schránky; to nxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xlektronickém podpisu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2010, č. j. Vol 31/2010-7).
Běžné úkony, které nemají zásadní procesxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xéto formě komunikace byla dostatečně zjištěna identita telefonisty. Soudy běžně na telefonický dotaz sdělují stav řízení, datum vydání rozhodnutí nxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xkon učiněn písemně nebo ústně do protokolu. Za písemně provedený úkon se v tomto případě považuje také elektronické podání opatřené elektronickým podxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxých úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Konkrétní formu úkonu může předseda senátu stanovit například v usnesení, jímž vyzývá k doplnění podxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xormy podání, jejichž obsahem je dispoziční úkon, tj. projev vůle, jímž účastník řízení disponuje řízením nebo jeho předmětem. Mezi tyto úkony mající zxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxy musí být provedeny písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické formě podepsané elektronicky podle zákona o elektronickém podpisu. Podle § 18 odsxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxnictvím datové schránky osobou oprávněnou k přístupu do této schránky; to neplatí pro společné úkony více osob.
Nedodrží-li účastník řízení stanovxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxožit originál tohoto podání. Možnost předložení originálu se vztahuje především k podáním zaslaným faxem, kde originál tohoto podání splňuje požadaxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxodného obsahu podepsaným elektronicky podle zákona o elektronickém podpisu.
Účastníci řízení činí xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxdla jde o situace, kdy je návrh dokončen v poslední den lhůty v době, kdy již není možné jej zaslat soudu prostřednictvím držitele poštovní licence, nebox xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxém podpisu, učiní svůj úkon faxem nebo elektronicky bez potřebného podpisu, čímž získá další tři dny na předložení originálu podání, resp. potvrzení pxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxnt v poslední den lhůty odeslán soudu prostřednictvím držitele poštovní licence nebo předán orgánu, který má povinnost je doručit (§ 40 odst. 4 SŘS).
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxinky, nelze jím zahájit řízení, nemůže vést ke změně předmětu řízení, ani k zastavení řízení; soud se jím vůbec nemusí zabývat. Pro posouzení včasnosti xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxti to vyslovil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 8. 4. 2010, č. j. 4 Ads 33/2010-198.
S ohledem na délku předmětné lhůty není povinností soudu vyzýxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxní. Neučiní-li tak, soud podání doručené v nesprávné formě neodmítá, ani řízení nezastavuje, neboť k tomuto podání nemůže přihlížet, tudíž nemá o čem rxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxvky na formu návrhu na zahájení řízení ještě přísnější. Ustanovení § 93 odst. 2 SŘS, které je speciální úpravou ve vztahu k pojednávanému ustanovení, toxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxněný prostřednictvím datové schránky (§ 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Možnost do tří dnů potvrdit poxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2006, č. j. Vol 49/2006-32). V této souvislosti nutno poznamenat, že jednotlivé právní předpisy upravuxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xusí být před koncem lhůty soudu doručeno) bez možnosti jejich prodloužení nebo prominutí zmeškání lhůty (srov. § 97a zákona o volbách do Parlamentu Česxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx, § 73 zákona o volbě prezidenta republiky, § 53 zákona o místním referendu a § 53 zákona o krajském referendu).
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx osoba, jejímž jménem jedná kolektivní orgán (např. kolektivní statutární orgány právnických osob). Vzhledem k tomu, že dispoziční úkon musí odrážet xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí prostá kopie takového usnesení. Tím bude prokázáno, že nejde jen o soukromou iniciativu toho, kdo jménem takové osoby nebo orgánu navenek vystupuje. xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxtníka řízení vyzvat k jeho dodatečnému předložení pod sankcí odmítnutí podání podle § 46 odst. 1 písm. a) SŘS. Nedoložení souhlasu představuje nedostaxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xýt vadou podání, nelze v tomto případě postupovat podle § 37 odst. 5 SŘS.
K odst. 3:
Základní požadavky na obsah podání uvedené v tomto ustanovení xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxtníků řízení (kdo podání činí a proti komu směřuje), vymezení věci (čeho se podání týká) a požadavky na rozhodnutí nebo postup soudu (co navrhuje). Oznaxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxajícího (v takovém případě je vhodné věc označit spisovou značkou, pod kterou je u soudu vedena).
Dále musí podání obsahovat datum a podpis osoby, ktexx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx musí tento protokol podepsat. Odmítne-li navrhovatel protokol podepsat, učiní se o tom v protokolu záznam.
Speciální náležitosti jednotlivých tyxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxnáší námitku podjatosti. V § 71 odst. 1 vyjmenovává SŘS náležitosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu; v odstavci 2 doplňuje povinnost připojxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxánu, požadavky na obsah žaloby na ochranu před nezákonným zásahem určuje § 84 odst. 3 SŘS. Náležitosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jehx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxx xxx xxx xxvrh na obnovu řízení.
Chybí-li některá z obecných nebo speciálních náležitostí podání, postupuje soud podle § 37 odst. 5 SŘS a vyzývá k doplnění podáxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xen ty nezbytné. Zpravidla postačí u fyzické osoby jméno, příjmení a doručovací adresa, u právnické osoby název a doručovací adresa. Není tedy nutné uváxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxednodušení komunikace mezi účastníkem řízení a soudem; obdrží-li soud podání pouze s jednou adresou, podstatně se tím snižuje pravděpodobnost, že soxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxík je rovněž povinen každou změnu svých údajů (změna příjmení, změna doručovací adresy) bez zbytečného odkladu soudu nahlásit.
Nastávají případy, xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxí, které mají totožnou doručovací adresu (např. otec a syn). Povaha projednávané věci může předznamenat potřebnost dalších osobních údajů (např. mísxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvené v § 105 odst. 2 SŘS, apod.).
Odkazuje-li podatel ve svém podání na nějaké listiny, měl by je k tomuto podání připojit, aby se s nimi soud mohl seznámixx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx zákon výslovně vyžaduje, patří rozhodnutí správního orgánu, které je napadeno žalobou podle § 65 a násl. SŘS. Toto rozhodnutí musí být přiloženo k žaloxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxgánu (tvoří součást správního spisu). Obdobné ustanovení postrádá úprava řízení o kasační stížnosti, ačkoliv by z hlediska rozdělování nových věcí u xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxudu předloženo v takovém počtu vyhotovení (stejnopisů), aby si soud jedno vyhotovení ponechal a zbývající mohl doručit na vědomí všem ostatním účastnxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxá e-mailem nebo prostřednictvím datové schránky), která soud v potřebném počtu stejnopisů vytiskne sám.
K odst. 4:
K neodmyslitelným oprávněxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxlné návrhy, jak nesprávně vyslovil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 8. 2003, č. j. 5 Azs 2/2003-50. Odmítnutí návrhu podle § 46 i § 37 odst. 5 SŘS xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvní soud v rozsudku ze dne 8. 2. 2007, č. j. 8 As 24/2005-69, podle kterého vzal-li navrhovatel xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxné odmítnutí.
Navrhovatel může vzít návrh zpět v jakékoliv fázi řízení, dokud soud o návrhu nerozhodl, resp. dokud řízení není pravomocně skončeno. xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxodne o zastavení řízení (§ 96 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 64 SŘS). Zpětvzetí podané po právní moci rozhodnutí, jímž se řízení končí, je neúčinné; soud o tom rxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx SŘS, nebo částečné, tehdy soud řízení zastaví jen zčásti a ohledně zbytku v řízení pokračuje. Zpětvzetí i částečné zpětvzetí jsou dispoziční úkony, tuxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxeba připomenout, že podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů má stejné účinky jako podepsaný úkon v písemné xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx-li navrhovatel svůj návrh zpět ústní formou do protokolu, je k platnosti takového úkonu třeba, aby navrhovatel předmětný protokol podepsal. Soudy klxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxojednání návrhu.
V případě společného návrhu více navrhovatelů může soud řízení zastavit pouze tehdy, vezmou-li návrh zpět všichni navrhovatelé. xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxečné zpětvzetí návrhu má jiný význam a podstatně menší uplatnění než v případě civilních sporů. Směřuje-li žaloba pouze proti jednomu správnímu rozhoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxobních bodů (§ 71 odst. 2 věta druhá SŘS) nebo návrhových bodů (§ 101b odst. 2 poslední věta SŘS).
Při úvaze o tom, zda vezme svůj návrh zpět, by měl navrhoxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxní. Jiná situace nastává, vzal-li navrhovatel návrh zpět v návaznosti na pozdější chování odpůrce; tehdy má navrhovatel vůči odpůrci právo na náhradu xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxtvzetí návrhu bylo pozdější chování odpůrce, musí navrhovatel tvrdit a prokázat, jinak soud rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu náklaxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x0 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním (srov. § xx xxxxx x x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxení navrhovatele, které mu mohou být nahrazeny za podmínek uvedených v § 60 odst. 3 věta druhá SŘS. Je-li řízení zastaveno jen zčásti (např. ohledně jednxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxho ustanovení zákona o soudních poplatcích.
Zejména ve vztahu ke zpětvzetí návrhu je třeba připomenout, že i ve správním soudnictví platí, že účastnxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx x x xx xxxx. Odvolá-li navrhovatel své zpětvzetí později, soud k odvolání nepřihlíží a řízení zastaví. To platí také v případě, že zpětvzetí podá zástupce navrhoxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxje-li podání nějaké vady nebo postrádá-li některé zákonem stanovené náležitosti, nastupuje zpravidla povinnost soudu vyzvat podatele k opravě nebo xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení (§ 55 odst. 2 SŘS); kasační stížnost proti němu je nepřípustná [§ 104 odst. 3 písm. b) SŘS]. K vydání tohoto usnexxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxících pak rovněž vyšší soudní úředníci a asistenti soudců (§ 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích). Usnesení se doručuje pouze podateli, resp. jeho zxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xx xx xxxxxxx
xxi formulaci výzvy musí soud brát v potaz individuální charakteristiku podatele, zejména přihlédne k tomu, zda je podatel zastoupen advokátem či jiným xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx včetně rozsahu poučení ve smyslu § 36 odst. 1 SŘS tak, aby podatel výzvě porozuměl a byl schopen na ni adekvátně reagovat. Každý podatel musí být poučen pxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxdání usnesením odmítne (nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek).
Lhůtu k opravě nebo odstranění vad podání určuje soud s přihlédnutím k okolnosxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxmo stanovena zákonem. Např. v § 106 odst. 3 SŘS je upravena lhůta pro doplnění náležitostí kasační stížnosti; tato lhůta činí jeden měsíc od doručení usxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxe soud pochopitelně prodloužit i soudcovskou lhůtu.
Výzva k opravě nebo odstranění vad podání musí být také správně načasována. V usnesení ze dne 23. xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx navrhovatel domáhá, a zda je tedy jeho podání vůbec projednatelné v rámci správního soudnictví. V případě nejasného podání je proto na místě v souladu s x xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xx xx12, č. j. 4 Ads 7/2012-63, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že výzva k odstranění vad žaloby podle § 37 odst. 5 SŘS nesmí předcházet rozhodnutí soudu o náxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xeagovat výzvou k opravě nebo odstranění vad podání. U zcela nejasného podání musí nejprve zjistit, zda spadá do
kompetence
soudu rozhodujícího ve sprxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x je-li v této žalobě obsažen návrh na ustanovení zástupce, musí soud nejprve o takovém návrhu rozhodnout, aby následně mohl pokračovat v odstraňování pxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxe. To však nemůže učinit v situaci, kdy podatel v mezích svých možností na výzvu reagoval, pouze si její obsah nesprávně vyložil. Tehdy bude namístě výzvx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxo samosoudce (u krajského soudu ve věcech uvedených v § 31 odst. 2 SŘS). Ačkoliv to zákon o vyšších soudních úřednících výslovně nezakazuje (§ 11 zákona x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xímž se řízení u soudu končí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10, publ. pod č. 224/2013 Sb.).
Jestliže účastník řízení doxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxo odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 26. 10. 2004, č. j. 2 Azs 117/2004-54, publ. pod č. 648/2005 Sb. NSS, vyslovil, že lhůtu pxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx soudu k pozdějšímu doplnění nepřihlédnout. Takový výklad by činil nadbytečným požadavek posouzení, zda pro uvedený xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx stanovené soudem, avšak ještě před vydáním samotného rozhodnutí ve věci, nejsou bez dalšího splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle § 37 odst. 5 SŘxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxování v řízení, resp. rozhodnutí ve věci. Lze přitom předpokládat, že tak tomu bude ve skutečně výjimečných případech.
Komentované ustanovení obsaxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxí proto zapotřebí si vypomáhat ustanovením § 46 odst. 1 písm. a) SŘS, jak to činí některé soudy. Neodstraněním vytčené vady ve stanovené lhůtě se z této vaxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS).
Judikatura
Nejvyššího správního soudux xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xezvýjimečně. V případech, kdy žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. SŘS) neobsahuje žádný žalobní bod, a zároveň již není objektivně mxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxu § 37 odst. 5 SŘS (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 7 As 15/2010-56).
Judikatura:
Podle usnesení Nejvyššího xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifi kovaném certifi kátu vydaném akreditovaným poskytovatelem cexxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxx31
Úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či osobou pověřenou, která doložila své pověření, má podle § 18 odst. 2 zákona o elxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxým podpisem ve smyslu zákona x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2007, č. j. 2 Afs 81/2006-77, publ. pod č. 1142/2007 Sb. NSS
Bylo-li podání obsahující úkonx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží (§ 37 odst. 2 SŘS). Pojem „originál“ v sobě zahrnuje nejen původní vyhotovexx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxu.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2010, č. j. 4 Ads 33/2010-198
Nepotvrdil-li stěžovatel kasační stížnost podanou v jiné xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxo odeslání písemným podáním shodného obsahu nebo předložením originálu, soud k takovému podání podle § 37 odst. 2 SŘS nepřihlíží. Pro posouzení včasnxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost ji doručit.
Podle rozsudku Nejvyššího správníhx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxx xxx xx nepotvrdil písemným originálem (§ 37 odst. 2 SŘS), soud k ní neměl přihlédnout, řízení o ní neměl vůbec zahajovat, neboť slovy § 32 SŘS žádný návrh soudu xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx, neboť nejsou splněny podmínky řízení (nebyl podán návrh na jeho zahájení) a tato vada je neodstranitelná.
Podle rozsudku Nejvyššího správního sxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxného správního orgánu, avšak je-li napadené rozhodnutí v žalobě řádně označeno, nepředstavuje nepředložení jeho opisu nedostatek, pro nějž by nebylx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxdy i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Vzal-li navrhovatel svůj návrh dříve, než soud ve věci učinil jakýkoliv úkon, soux xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 6. 2006, č. j. 58 Az 4/2006-107
Pokud vzal žalobce žalobu zpět poté, co o věci soud rozhodl, vysloví soud, že zpětvzetí xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxx x xx xxxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx006 Sb. NSS
Používání vzorů právních úkonů je v právním životě běžným jevem. Zpětvzetí žaloby učiněné na předtištěném formuláři, které je vlastnoruxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x) SŘS] a není důvodu, aby s ním zacházel jinak.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 As 66/2010-84
Kasační stížnosx xxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxx).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2005, č. j. 2 Azs 71/2005-32
Zastaví-li krajský soud řízení o žalobě podle § 47 písm. a) xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x § 103 odst. 1 písm. e) SŘS je tedy naplněn.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2005, č. j. 3 Azs 38/2004-49, publ. pod č. 606/2005 xxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx níž soud nezjišťoval, zda skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, měla oporu ve správních xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
x xx xxxxxxxx xxxxxxxxví platí, že účastník řízení může odvolat učiněný úkon tehdy, jestliže jeho odvolání dojde správnímu soudu nejpozději současně s tímto úkonem (§ 41a odxxx xx xxx xx xxxxxxx x x xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxní vad podání, vydaná podle § 37 odst. 5 SŘS je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smysxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx Sb. NSS
Nedostatek formy výzvy k odstranění vad podání (§ 37 odst. 5 SŘS) sám o sobě není takovou vadou, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx postavit na jisto, čeho se navrhovatel domáhá, a zda je tedy jeho podání vůbec projednatelné v rámci správního soudnictví. V případě nejasného podání jx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxzení návrhu a případně rozhodnout dle § 7 odst. 5 SŘS o postoupení věci místně příslušnému soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne xxx xxx xxxxx xx xx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxt pouze osobně. Je-li účastník v řízení zastoupen, doručuje se výzva k odstranění vad podání pouze tomuto zástupci (§ 42 odst. 2 SŘS).
Podle rozsudkx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxnkrétní formulace příslušné části podání. Z ničeho nevyplývá, že by soud, pokud po řádné výzvě nedojde k odstranění vad podání, byl povinen činit výzvu xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
Odstraňuje-li soud vady žaloby, potom musí žalobce vždy k odstranění těchto vad vyzvat, stanovit mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu a poučit jej jxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxividuální charakteristice žalobce, vůči němuž směřuje.6 Ustanovení § 41a odst. 3 OSŘ je po novelizaci provedené zákonem č. 59/2005 Sb. přečíslovánx xx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx správního orgánu II. stupně, nejedná se o neodstranitelnou vadu, jež by měla vést k odmítnutí návrhu (§ 37 odst. 5 SŘS). V řízení o žalobě proti rozhodnutx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxko s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce; zvláštní usnesení o tom soud nevydává (§ 53 odsxx x xxx
x xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx
xxxxxxže účastník řízení doplní své podání sice po lhůtě stanovené soudem k tomuto doplnění, avšak ještě předtím, než soud ve věci rozhodl, nejsou bez dalšího xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxt, že nedostatek nebyl odstraněn včas.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. III. ÚS 236/99, publ. pod č. 5/2000 Sb. n. u. ÚS
Smysxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx povinnost před uplynutím soudcovské lhůty a z jeho projevu vůle není patrné, že jde pouze o dílčí úkon, byl tímto účel soudcovské lhůty naplněn a uvažovax x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxí reagoval, pokračoval v řízení xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx04 Sb. NSS
Délku lhůty k opravě nebo odstranění vad podání podle § 37 odst. 5 SŘS (resp. vad žaloby podle § 72 odst. 1 SŘS) zákon nestanoví; určí ji soud taxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxmí být kratší než dvouměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v § 72 odst. 1 SŘS, nemá oporu v žádném ustanovení soudního řádu správního.
Podle rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xebylo porušeno právo žalobce na soudní a jinou ochranu (čl. 36 Listiny). Taková lhůta je dostatečně dlouhá k tomu, aby žalobce za účelem konzultace věci xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxhodnutí správního orgánu. Je pak věcí žalobce, že nevyužil svého práva a nepožádal o prodloužení lhůty nebo prominutí jejího zmeškání (§ 40 odst. 5 SŘS)x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxcházet rozhodnutí soudu o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2005, č. j. 6 Adx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxhodnutí o ní lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Smyslem tohoto ustanovení je reálně umožnit ustanovenému zástupci účastníka doplnxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxahují i k běhu lhůty, kterou soud stanovil navrhovateli k odstranění vad podání, jenž poté požádal o ustanovení zástupce. Proto i v tomto případě je třebx xxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxx
x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xednak základní náležitosti podání podle § 37 odst. 2 a 3 SŘS, jednak náležitosti žaloby podle § 71 odst. 1 písm. a) až f) SŘS. Neobsahuje-li žaloba tyto náxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxné náležitosti rovněž neobsahuje, a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek řízení pokračovat, soud žalobu odmítne (§ 37 odst. 5 SŘS).
Podle rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xx xx