99/1963 Sb.

Občanský soudní řád, 1. část: Soudcovský komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxxxx xxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx
xxmáš
Mottl
Daniel
Paľko
Bohuslav
Petr
Peter
Trebatický
Monika
Vacková
Kateřina
Vančurová
Petr
Vojtek
Úplné znění občaxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxx x xx xx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx., č. 20/1975 Sb., č. 133/1982 Sb., č. 180/1990 Sb., č. 328/1991 Sb., č. 519/1991 Sb., č. 263/1992 Sb., č. 24/1993 Sb., č. 171/1993 Sb., č. 117/1994 Sb., č. xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákonů č. 202/1997 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx/2000 Sb., č. 204/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 137/2001 Sb., č. 231/2001 Sb., č. 271/2xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xb., č. 226/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 153/2004 xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxx005 Sb., č. 170/2005 Sb., č. 205/2005 Sb., č. 216/2005 Sb., č. 342/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 383/2005 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx č. 233/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 308/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 104/2008 Sb., č. 123/2008 xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx č. 218/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 281/2009 Sb., č. 285/2009 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 420/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 48/2010 Sb., zákonů č. 347xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx11 Sb., č. 470/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 147/2012 Sb., zákonů č. 167/2012 Sb., č. 202/2012 Sb., č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 369/xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx x7/2015 Sb., č. 139/2015 Sb., č. 164/2015 Sb., č. 205/2015 Sb., č. 375/2015 Sb., č. 377/2015 Sb., č. 298/2016 Sb., č. 222/2017 Sb., č. 258/2017 Sb., č. 296/xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxo na tomto zákoně:
Část první
Obecná ustanovení
Hlava první
Základní ustanovení
xxxxxxxx x x x
xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxdního řízení, kterým je realizace ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a s ním souvisícího tzv. práva na spravedlivý proces.
K tomu srov. napřx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x svobod (právo na spravedlivý proces) je výrazem jedné ze stěžejních zásad, na nichž spočívá demokratický právní stát (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), cxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xst. zák. č. 1/1993 Sb.), které při výkonu své jurisdikční pravomoci jsou vázány zákonem (čl. 95 odst. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), a to - jak se rozumí samo sexxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxních práv a svobod), jímž je vázán nejen účastník soudního řízení, ale i obecný soud sám; aplikace těchto procesních předpisů obecnými soudy, případně xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx x 1 se Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zabývá často. Například již ve svém nálezu ze dne 30.11.1999, sp. zn. I. ÚS 531/98, výstižně rozvinul defixxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxmů účastníků v občanském soudním řízení (§ 1). Jde o normu, jejímž cílem je určitě a srozumitelně upravit postup soudu a účastníků řízení ve všech procesxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx v průběhu řízení musí soud rozhodnout. Postrádá-li občanský soudní řád návod, jak v konkrétní procesní situaci postupovat, neznamená to, že by smysl x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xituaci zákon ponechává na interpretační praxi soudů. Je však samozřejmé, že výklad právního předpisu musí být založen na principech vyjádřených v ustxxxxxxxxx x x xx x xx xx xxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxědčení, že procesní předpis by měl vždy sloužit jen jako účelný nástroj k nalezení hmotného práva, nikoliv k tomu, aby se z něj samotného stal smysl celéhx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxk pocit, že soud vede řízení sám pro sebe, a nikoliv pro něj. K tomu lze například xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xtanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Za "zákonem stanovený způsob" je třeba považovat postup činěný v souladu s občanskýx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx k zachovávání zákonů, ale též tak, aby nebylo zneužíváno práv (§ 1, 2). Obecné soudy proto musí interpretovat a aplikovat ustanovení občanského soudníxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxváním předpokladů projednatelnosti návrhu."
Postup soudu je podle § 1 postupem podle ustanovení občanského soudního řádu. Chápeme jím však pro úxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx spisovnu. Úmyslně je zvýrazněno slovo soud, protože ke konečnému vyřešení kauzy zdaleka nevede jenom postup soudce (případně senátu).
Celá pasáž xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxem ve znění po novele č. 293/2013 Sb., ale i na řízení zvláštní (která upravuje zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; insolvenční zákox x xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xostupu soudu, chápeme tím nejen úkony soudu ve smyslu ustanovení § 36-40b, ale také další úkony, které jsou svěřeny soudci, případně vyššímu soudnímu úxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx soud musí vykonat na cestě za rozhodnutím (a zčásti i po něm). Práce u soudu je prací týmovou a účastníkovi řízení je vcelku lhostejné, zda jednotlivé úkoxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxx
xx
xxxxx xxxx xx xxxxxizací, v níž pracují soudci, asistenti soudců, justiční čekatelé a vyšší soudní úředníci (soudní tajemníci), tedy skupina "rozhodovací". Dále je zde xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxčně skupina "správní", tedy ředitel soudní správy, účetní, mzdový účetní, personalista, správce aplikace, knihovník, správce sítě, zaměstnanci spxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx



x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxní době často hovoří o nutné změně organizace práce u jednotlivých soudů spočívající ve vytvoření minitýmů soustředěných kolem soudců.
Minitým je xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx
xxx, kdo především ovlivňuje postup soudu v jednotlivé kauze, je soudce. Především v jeho rukou je ochrana konkrétního práva a to, kdy se účastníci dočkají xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxisterstvo spravedlnosti, jednotliví předsedové soudů a ředitelé soudních správ (k tomu srov. hlava III zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Jexxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx, které může skončit v těch nejzávažnějších případech i odvoláním z funkce.
Podle úvodního ustanovení se v případě občanského soudního řádu jedná x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx rovině ústavních garancí a základních lidských práv a svobod) a naopak nižší (podzákonné předpisy). Protože je postup soudu souhrnem konkrétních kroxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxké republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), která se věnuje soudní moci v hlavě čtvrté, a dále Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 23/19xx xxxx x xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxladních svobod, kterou Česká a Slovenská Federativní republika ratifikovala dne 18.3.1992 a která upravuje ve svém článku 6 právo na spravedlivý proxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxlářský řád (
instrukce
Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy)x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxí práce a úpravou postupu konkrétního soudu, soustředit se spíše na xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxího dokumentu upravujícího chod soudu v konkrétním kalendářním roce, který je i v listinné podobě přístupný zpravidla v sekretariátu předsedy nebo řexxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxp účastníků ve smyslu komentovaného ustanovení nelze zaměňovat za úkony účastníků (§ 41-44) a bude dále vždy chápán jako souhrn povolených prostředkůx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxmenat oddálení konečného rozhodnutí, v horším případě finanční újmu (prohra ve sporu, pořádková pokuta, náhrada nákladů řízení), přičemž neúspěchu xx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxvedlivá ochrana soukromých práv a výchova k zachování zákonů, ale (možná spíše "především") i dodržování smluv, k čestnému plnění povinností a k úctě k xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxh povinností a lepšímu právnímu vědomí. Procesní předpis na tomto místě a celé řadě jiných provádí příslušná hmotněprávní ustanovení - plní roli služkx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxe vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřexxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xlověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx
xx
xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
c)
nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xx
xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
e)
vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak toto právo vzniká a zaniká, a
f)
nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxřejného práva, musí primárně plnit roli ochránce práv soukromých. Jde o "návod k použití", z něhož se nesmí stát bezúčelný předmět "vědy", instrument pxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xrvní jednání, k němuž zajistí a při jednání provede veškeré potřebné důkazy, umožní přítomným novinářům pořídit zvukové i obrazové záznamy, rozsudek xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx činí schválnosti v podobě zákazů a příkazů, případně vyloučí veřejnost s pochybnými argumenty a namísto odůvodnění rozsudku v jednací síni odkáže na jxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xvoji povinnost), nechrání účastníka "poctivého", nepostupuje nejen podle prvního ustanovení tohoto procesního předpisu, ale porušuje i řadu ustanxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xozporu s principy spravedlnosti, pak zakládá "porušení základního práva a svobody" a může vést až Ústavní soud ke kasaci rozhodnutí soudů obecných (vix xxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx mj. Ústavním soudem dlouhodobě kritizované tendence postupovat v řízení podle předem daných "algoritmů", tabulek či vzorů. Soud je povinen v každé věxx
xx xxx
xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxmaticky určoval výši odčinění imateriální újmy na zdraví podle Metodiky Nejvyššího soudu apod.
Soudy tedy plní nejen roli ochrannou, ale i výchovnx xxxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xozhodné soudy posílí v občanech právní vědomí, pocit, že platit dluh se musí řádně a včas, že vlastnické právo je nedotknutelné, že se mají plnit závazkoxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxd nesmí připustit, aby účastníci procesní právo během řízení v rozporu s textem i duchem zákona zneužívali.
Komentátor: Trebatický
Úprava xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxě uznávaný princip, z něhož existují některé dílčí výjimky, který výslovně deklaruje ustanovení § 48 za použití § 1 zák. č. 97/1963 Sb., resp. s účinnosxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxropské unie upraven v některých případech ve zvláštních předpisech. Pomineme-li z důvodu jejich specifického předmětu úpravy nařízení č. 1346/2000 x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxuvě o insolvenčním řízení, kterou však Velká Británie odmítla podepsat, nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a nařízení č. 6/2002 o (prxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxy soudní příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nařízením č. 2201/2003 otázky soudní příslušnosti, uxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxho práva, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností (viz komentář k § 7), nařízením č. 1393/2007 je upraveno doručování soudních xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx zákonem č. 629/2004 Sb. poskytování právní pomoci v přeshraničních sporech (viz komentář k § 138). Nařízení č. 650/2012 upravuje příslušnost, rozhoxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx č. 1896/2006 je speciálně upraveno řízení o evropském platebním rozkazu, které bylo výslovně zakotveno i do občanského soudního řádu (viz komentář k x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxocích.
Evropské řízení o drobných nárocích je řízením, v němž může žalobce v přeshraničních sporech za účelem ochrany svých práv namísto zahajovánx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xlatí ve všech členských státech mimo Dánska. Přeshraničním sporem je přitom spor, ve kterém alespoň jeden z účastníků má bydliště (sídlo) v jiné členskx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xbčanskoprávní a obchodněprávní nároky kromě nároků z odpovědnosti státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (
acta
iure imperii), nároků z pxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxst, nároků ze závěti a dědictví a dalších nároků vyloučených z působnosti této úpravy čl. 2 nařízení. Nelze-li návrh zahrnout do působnosti nařízení č. xxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx návrhem, jehož obsah upravuje vzorový formulář A, podaným u příslušného soudu přímo nebo poštou, eventuálně elektronickou poštou s použitím uznávanxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxektronickou poštou nebo faxem. Řízení je v zásadě písemné.
Má-li návrh na zahájení řízení vady v podobě své neúplnosti, neurčitosti či nesrozumitexxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxvrh zjevně neopodstatněný či žaloba nepřípustná, soud návrh odmítne. Pojmy "zjevně neopodstatněný" a "nepřípustný" je přitom třeba dle čl. 13 preambxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxuláře C zašle ve lhůtě 14 dnů žalovanému. Ten má 30 dnů na to, aby se k žalobě vyjádřil. Obdržené vyjádření žalovaného soud zašle opět ve lhůtě 14 dnů žalobcxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xtejným způsobem jako žalovaného s žalobou. Přesahuje-li vzájemný návrh částku 2000 €, soud celou věc projedná běžným způsobem v řízení podle občanskéxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxlouvy či stejné skutečnosti jako návrh původní. Vzájemným návrhem není námitka započtení. Je zároveň třeba, aby i předmět vzájemného návrhu spadal do xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxovaného je soud povinen o věci rozhodnout. Nejsou-li však účastníky poskytnuté údaje pro rozhodnutí věci dostatečné, je soud oprávněn vyzvat je k doplxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xteré se musí konat ve lhůtě 30 dnů od jeho nařízení. V těchto případech je soud povinen rozhodnout do 30 dnů od obdržení všech nezbytných podkladů, resp. ox xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxastníka a bezplatně soud prostřednictvím formuláře D potvrdí, že o věci bylo rozhodnuto.
Lhůt stanovené nařízením pro úkony účastníků může soud ve xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxe-li ve výjimečných případech dodržet lhůty stanovené pro postup soudu, soud učiní příslušný úkon co nejdříve. Pro účely výpočtu lhůt podle xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx
Vydané rozhodnutí lze napadnout opravným prostředkem v souladu s vnitrostátním právem. Krom toho v případě, že žaloba či předvolání k jednání nebyxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxo pokud se žalovaný nemohl v řízení bránit z důvodu vyšší moci či z důvodu mimořádných okolností, které nezavinil, a za předpokladu, že žalovaný jedná bexxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxdný, soud rozhodne, že přezkum je oprávněný. Ve věci vydané rozhodnutí dle čl. 18 odst. 2 nařízení je pak od počátku neplatné.
Doručování se provádí pxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxx x x xxxxxxxx xx xlatí pro žalobní formulář, vyjádření žalovaného, případný vzájemný návrh, vyjádření žalobce ke vzájemnému návrhu a označení příslušných podpůrnýcx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxedložil, žádat její překlad do češtiny, je-li to nezbytné pro rozhodnutí o věci. Odmítne-li účastník přijetí písemnosti z důvodu, že není v jazyce, ktexxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx
xařízení č. 861/2007 upravuje samostatně také otázky uznání a výkonu v tomto řízení vydaných rozhodnutí, jakož i jazykové požadavky, které jsou na vykoxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxtých v rámci soudní spolupráce v civilních věcech lze jednotlivé formuláře a další praktické a průběžně aktualizované informace získat na internetovxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx unie kromě Dánska ve věcech občanských a obchodních má obecně zjednodušovat, urychlovat a celkově zlepšovat Evropská soudní síť pro občanské a obchodxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxnetu, jednak zřízením informačního systému pro členy sítě, jehož smyslem je prostřednictvím vytvořených kontaktních míst poskytovat nezbytné infoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxy, tak i v případech, které upraveny nejsou, a kdy tedy postupovat podle konkrétní unijní úpravy či úpravy obsažené v mezinárodních smlouvách nelze.
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx v občanském xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxstituce EU vydanému podle úpravy přijaté na unijní úrovni, která navíc na vnitrostátní právo neodkazuje (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. zxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx na nichž je občanské soudní řízení postaveno, je ovšem v takových případech třeba brát v úvahu i požadavky, které na řízení klade právo Evropské unie. Jdx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxádány v rozhodnutích Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2003, Safalero Srl v. Prefetto di Genova, věc C-1xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxudního dvora ze dne 24. března 2009, Danske Slagterier v. Bundesrepublik Deutschland, věc C-445/06). Ta jsou přístupná např. na internetových stránkxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxa 2004, označovaný jako tzv. historická
judikatura
, jejíž přehled se nachází např. na internetových stránkách Soudního dvora EU. Při práci s rozhodnuxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxuvami již několikrát přečíslována a že v průběhu doby také došlo ke změně používaného pojmosloví (srov. zejména Amsterodamskou smlouvu z roku 1997 a Lixxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxivé než podmínky pro uplatňování podobných nároků založených vnitrostátním právem. Procesní úprava nesmí znevýhodňovat osoby z ostatních členskýcx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxodňuje-li cizince z jiné členské země, neměla by být aplikována.
Při absenci odpovídající unijní úpravy určuje příslušnost soudu a procesní podmíxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxsmějí být méně příznivé, než jsou podmínky pro podávání podobných žalob čistě vnitrostátní povahy (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 1xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx x976, Comet BV v. Produktschap voor Siergewassen, věc 45-76, rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, The Queen, na žádost Delena Wells v. Secretary xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxbaner /DSB/, věc C-242/95, rozsudek Soudního dvora ze dne 26. ledna 2010, Transportes Urbanos y Servicios Generales SAL v. Administración del Estado, xxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxení § 51 zák. č. 97/1963 Sb., resp. s účinností od 1.1.2014 xxxxx x xx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xistotu za náklady řízení, s tím, že nesloží-li jistotu do stanovené lhůty, nebude proti vůli odpůrce v řízení pokračovat a řízení zastaví. Jistotu nelzx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxní českým občanem nebo že české občanství pozbyl; b) ve státě, jehož je navrhovatel příslušníkem, se v podobných případech od českého občana jistota nexxxxx xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxzení je vyřizován platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem; e) navrhovatel je osvobozen od soudních xxxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xlatí ve všech případech, kdy osoba nabízí služby, obvykle za úplatu, na území jiného členského státu, než ve kterém je její sídlo, ať už je sídlo osob, ktexxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx x xx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xx x xx xxxxxxx x xxxxování EU) zakázána, ukládá-li členský stát státnímu příslušníku z jiné členské země, který jakožto vykonavatel poslední vůle podal žalobu u soudu tohxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xnyní v právu EU) nesmí být podmíněno existencí mezinárodní smlouvy, založené na principu reciprocity, uzavřené mezi členskými státy. Účinnost práva xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx má základ v dědickém právu, neumožňuje vyloučit aplikaci v právním řádu Společenství (nyní EU) zakotveného práva svobodného poskytování služeb ve vzxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxter Hamburger, věc C-20/92).
Civilní procesní úprava členského státu, která zavazuje státní příslušníky a právnické osoby z jiné členské země sloxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxsti Smlouvy o založení Evropského společenství ve smyslu jejího čl. 6 odst. 1 a podléhá všeobecnému principu zákazu diskriminace, stanovenému tímto čxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxní má být složena v řízení zahájeném žalobou o zaplacení kupní ceny zboží. Článek 6 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství totiž brání člensxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxatil jistotu za náklady řízení, nelze-li takovou povinnost uložit vlastnímu občanu, který nemá v této zemi majetek ani místo pobytu, za předpokladu, žx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxtte Karen Hayes v. Kronenberger GmbH, věc C-323/95).
Vzhledem k tomu, že akt o podmínkách přistoupení z roku 1994 neobsahuje žádné zvláštní podmínkx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx i na budoucí účinky skutečností nastalých před jejím přistoupením. Vnitrostátní civilní procesní úprava členského státu jako ta, jež požaduje po příxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxž je akcionářem, která má sídlo v tomto státě, spadá pod úpravu obsaženou v čl. 6 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a podléhá všeobecnémx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxlouvy. Čl. 6 odst. 1 Smlouvy je třeba vykládat tak, že brání členskému státu požadovat složení jistoty za náklady řízení po příslušníku jiné členské zemxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xajetek v tomto členském státě, podala žalobu v postavení akcionáře proti společnosti se sídlem v tomto členském státě, není-li takový požadavek adresxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxha a MTS Securities Corporation v. Hiross
Holding
AG, věc C-122/96).
Výslovný zákaz uložení povinnosti složit jistotu za náklady řízení obsahuje xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxcích povinností.
Vnitrostátní soud může podle článku 25 nařízení č. 1896/2006 vyměřit soudní poplatek podle vnitrostátní úpravy za předpokladu, xx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxžuje výkon práv přiznaných unijním právem (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 2012, Iwona Szyrocka v. SiGer Technologie GmbH., věc C-215/11)x
x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xrédito SA v. Joaquín Calderón Camino, věc C-618/10, a judikaturu tam citovanou.
Vnitrostátní úpravu promlčení nelze považovat za úpravu, která by xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxvem, a lze-li obě úpravy promlčení z hlediska jejich účelu a podstatných parametrů považovat za podobné (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. dubna 2010, xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxstátního práva členského státu, na základě kterého žaloba na náhradu škody způsobené státem porušením práva Společenství vnitřní legislativou, ktexx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxré má k dispozici podle vnitrostátního práva ke zpochybnění platnosti správního aktu přijatého na základě této vnitrostátní úpravy, zatímco toto ustxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxtředky byl aplikován, lhostejno, zda jde o opravné prostředky opírající se o porušení práva Společenství, nebo o porušení práva vnitrostátního. S přixxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxkají stejného cíle, tj. odškodnění osoby, která utrpěla újmu jednáním či opomenutím státu, a na druhé straně jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že poxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxtátním soudem. Tato posledně zmíněná okolnost však při absenci dalších charakteristických prvků umožňujících dospět k závěru o existenci dalších roxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xedna 2010, Transportes Urbanos y Servicios Generales SAL v. Administración del Estado, věc C-118/08).
Podstatou a smyslem požadavku efektivity pxxxx xx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxy, která znemožňuje či znesnadňuje uplatňování nároků založených právem Evropské unie ve srovnání s podobnými nároky založenými právem vnitrostátnxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx úprava) důsledky určitých skutečností, přísluší vnitrostátnímu soudu, aby v zásadě aplikoval vnitrostátní právo své země. Musí přitom dbát na zajišxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxvující pouze vnitrostátní poměry interpretoval způsobem umožňujícím regulaci dotčené přeshraniční situace (viz v tomto smyslu zejména rozsudek Soxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxnsport, ex parte: Factortame Ltd a další, věc C-213/89, bod 19; rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2001, Courage Ltd v. Bernard Crehan a Bernard Crehxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx x Redbridge Produce
Marketing
Ltd., věc C-253/00, bod 28, rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2005, Götz Leffler v. Berlin Chemie AG, věc C-443/xxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxžení EHS, zajistily právní ochranu, která účastníkům řízení náleží na základě přímého účinku práva Společenství (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 1xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxní vnitrostátního právního řádu či jakákoliv právní, správní nebo soudní praxe, které by měly za následek oslabení účinnosti práva Společenství tím, xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxují překážku, byť jen dočasnou, v zajištění plné účinnosti a aplikace norem práva Společenství (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 1978, Simmxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xředběžné opatření za účelem zajištění plné účinnosti soudního rozhodnutí, které má být vydáno ohledně existence práv dovozovaných z práva Společensxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx od použití takového ustanovení vnitrostátního práva upustit. Tento výklad potvrzuje i systém zavedený článkem 177 Smlouvy o EHS, jehož účinnost by byxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxí rozhodnutí o věci, které je závislé na rozhodnutí o položené předběžné otázce (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. června 1990, The Queen v. Secretary ox xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx byla účastníky svobodně nabyta, je na vnitrostátním soudu, aby aplikoval závazná ustanovení komunitárního práva, jako jsou čl. 3(f), 85, 86 a 90 Smlouxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx se zásadou spolupráce, zakotvenou v čl. 5 Smlouvy, je na vnitrostátních soudech, aby zajistily právní ochranu, která jednotlivci náleží na základě bexxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxadech, kdy za účelem posouzení takové otázky by byly nuceny zříci se pasivní role, která jim v řízení přísluší, a kdy by musely přesáhnout předmět sporu txxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxdčí, staví svůj nárok. Při absenci odpovídající komunitární úpravy je na vnitrostátním právu, aby určilo příslušné soudy a upravilo procesní pravidlxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxí být méně výhodná než ta, která se použijí v případě podobných vnitrostátních žalob, a nesmějí výkon práv přiznaných komunitárním právem činit nemožnxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xýt v tomto směru aplikováno. Každou věc, v níž vyvstává otázka, zda vnitrostátní procesní úprava splňuje tyto podmínky, je třeba posoudit s ohledem na úxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxcipy, na nichž je vnitrostátní právní systém postaven, jako je zajištění práva na obranu, zásada právní jistoty a řádného vedení řízení. V tomto ohledu xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxpadech, kdy jeho zapojení vyžaduje veřejný zájem, odráží pojetí vztahů mezi jednotlivcem a státem, která převažují ve většině členských zemí. Chrání xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxho dvora ze dne 14. prosince 1995, Jeroen van Schijndel a Johannes Nicolaas Cornelis van Veen v. Stichting Pensioenfonds voor Fysiotherapeuten, spojexx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xodle které jsou obecné soudy rozhodující o odvolání nebo v posledním stupni řízení povinny v případě, že xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu návrh na zrušení zákona namísto toho, aby se v konkrétním případě omezily na jeho nepoužití v rozsahu, v němž přednostní povaha tohoto řízení brání vx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxk před podáním takového návrhu vnitrostátnímu soudu pověřenému výkonem kontroly ústavnosti zákonů, tak případně po rozhodnutí tohoto soudu o uvedenxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxcné soudy mají možnost: obrátit se v kterémkoliv okamžiku v průběhu řízení, který považují za vhodný, a dokonce i po ukončení incidenčního řízení o kontxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxtění předběžné soudní ochrany práv přiznaných právním řádem Unie a po ukončení takového incidenčního řízení upustit od použití dotčeného ustanovení xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xrávní předpisy vykládat v souladu s těmito požadavky unijního práva (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2014, A v. B a další, věc C-112/13).
Zásaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxy, že by mohl přezkoumat pravomocné rozhodnutí soudu a zrušit je, jeví-li se, že je v rozporu s právem Společenství. V zájmu zajištění stability práva a pxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx po uplynutí lhůt stanovených pro jejich podání stala konečnými, již nemohla být zpochybněna (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. března 2006, Kapfererx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxho státního orgánu, slučitelná s právem Unie. Tyto lhůty totiž nejsou s to prakticky znemožnit nebo nadměrně ztížit výkon práv založených právním řádex xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxium für Wissenschaft und Forschung, věc C-542/08).
Do okamžiku, než dojde k řádné transpozici směrnice do vnitrostátního právního řádu, nemohou jxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx povinnosti plynoucí ze směrnice, a dokonce i když Soudní dvůr rozhodl, že konkrétní ustanovení směrnice jsou dostatečně určitá a bezpodmínečná, aby bxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxici je nastolena právní jistota, která je předpokladem toho, aby po jednotlivcích mohlo být žádáno, aby se svých práv domáhali u soudu. Z toho vyplývá, žx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxí žaloby proti státu na ochranu práv, která jednotlivci přiznávají ustanovení této směrnice, a že lhůta k zahájení řízení dle vnitrostátního práva do txxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xro zahájení řízení, pokud dotčený členský stát tuto směrnici ve vnitrostátním právním řádu řádně neprovedl (rozsudek Soudního dvora ze dne 25.7.1991x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx kterého má být dosaženo, a jejich povinnost podle čl. 5 Smlouvy přijmout všechna vhodná opatření obecné či konkrétní povahy k zajištění splnění takové xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxikaci vnitrostátního práva soud, jemuž náleží jeho
interpretace
, je povinen je pokud možno vykládat ve světle znění a účelu směrnice tak, aby byl naplnxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xnitrostátními soudy ustanovení směrnice, která se jeví, pokud jde o její věcnou působnost, bezpodmínečnými a dostatečně konkrétními, není-li plná axxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx v případech, kdy vnitrostátní opatření, která směrnici provádějí bezvadně, nejsou aplikována tak, aby bylo dosaženo jejího smyslu. Ve skutečnosti bxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxkaci směrnice dokonce i po přijetí prováděcích opatření (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 2002, Marks & Spencer plc v. Commissioners of xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxtí práva či o podvodném jednání. Právo Společenství nebrání vnitrostátním soudům v aplikaci vnitrostátní úpravy za účelem zjištění, zda právo založexx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxtné aplikaci komunitárního práva v členských zemích. Vnitrostátní soudy nejsou především oprávněny při hodnocení výkonu práv založených komunitárxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxio a Organismos Oikonomikis Anasygkrotisis Epicheiriseon AE /OAE/, věc C-367/96, rozsudek Soudního dvora ze dne 23.3.2000, Dionysios Diamantis v. Exxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxní úprava, která obecně vylučuje odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva Společenství rozhodnutím vnitrostátxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxstí a důkazů provedených tímto soudem. Vyloučení veškeré odpovědnosti státu v těchto případech by totiž vedlo k popření smyslu principu, podle nějž jsxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxícího v poslední instanci, pokud by takové vyloučení odpovědnosti nezaručovalo jednotlivcům efektivní soudní ochranu jejich práv, založených systxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxátního xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xe posuzováno zejména s ohledem na kritéria, jako jsou stupeň srozumitelnosti a určitosti porušené normy nebo to, zda porušení bylo záměrné, zda chybné xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xododstavce článku 234 Smlouvy o ES dotčeným soudem, a v každém případě je presumováno, bylo-li dotčené rozhodnutí vydáno ve zjevném rozporu s judikatuxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxě porušení povinnosti, která musí být splněna, má-li být založena odpovědnost státu za porušení práva Společenství rozhodnutím vnitrostátního soudx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xterá jsou upřesněna v rozsudku Soudního dvoraze dne 30. září 2003, Gerhard Köbler v. Republik Österreich, věc C-224/01. Z toho vyplývá, že s právem Spolxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xedlo-li by takové omezení k vyloučení odpovědnosti dotčeného členského státu v případech, kdy došlo ke zjevnému porušení práva (rozsudek Soudního dvxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxu zásadu práva Společenství, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům, která byla zakotvena v článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o lidsxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xvedené v článku 10 ES přísluší zajistit soudní ochranu práv, která procesním subjektům vyplývají z práva Společenství. Při neexistenci právní úpravy xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která procesním subjektům vyplývají z práva Společenství.
Ačkoliv Smlouva o ES zakotvila některx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xčelem zachování práva Společenství jiné právní prostředky než ty, které zakládá vnitrostátní právo. Jinak by tomu bylo pouze tehdy, kdyby ze strukturx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxsním subjektům vyplývají z práva Společenství. Ačkoliv v zásadě přísluší vnitrostátnímu právu, aby určilo aktivní legitimaci procesního subjektu a xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xe věcí členských států stanovit systém procesních prostředků a řízení, které umožní zajistit dodržování tohoto práva.
V tomto ohledu procesní podxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x řízení jako celku, jeho průběhu a jeho zvláštnostem u různých vnitrostátních soudních orgánů. Krom toho vnitrostátním soudům přísluší vykládat takoxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xpůsobem přispívajícím k provedení cíle zajistit účinnou soudní ochranu práv, která procesním subjektům vyplývají z práva Společenství.
Zásada úxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxy směřující primárně k přezkumu souladu vnitrostátních ustanovení s článkem 49 ES, pokud jiné účinné právní prostředky, které nejsou méně příznivé nex xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xrocesním subjektům právem Společenství vyžaduje, aby právní řád členského státu umožňoval nařízení předběžného opatření až do doby, kdy příslušný sxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxho rozhodnutí, jež má být vydáno ohledně existence takových práv. Uvedená zásada musí být vykládána tak, že v případě pochybnosti o souladu vnitrostátxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxd rozhodne o souladu těchto ustanovení s právem Společenství, řídí kritérii určenými vnitrostátním právem použitelným před uvedeným soudem, pokud txxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx neztěžují předběžnou soudní ochranu takových práv (rozsudek Soudního dvora ze dne 13.3.2007, Unibet /London/ Ltd a Unibet /International/ Ltd v. Jusxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x obchodních věcech, za účelem napadení rozhodnutí konstatujícího vykonatelnost usnesení o věcné obstávce majetku podle článků 38 až 42 uvedeného nařxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxa účinné soudní ochrany tak, jak je zakotvena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, může zahrnovat nárok na nepřiznání práva na náhradu nákxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxnání takové pomoci představují omezení práva na přístup k soudům, které zasahuje do tohoto práva v jeho samotné podstatě, zda směřují k legitimnímu cílx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxit předmět sporu, rozumné šance navrhovatele na úspěch, závažnost věci pro navrhovatele, komplexnost uplatnitelného práva a použitelného řízení, jxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxných nákladů řízení, jakož i okolnost, zda případně představují nepřekonatelnou překážku pro přístup k soudu. Pokud jde konkrétně o právnické osoby, xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxní schopnost jejích společníků nebo akcionářů x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
Komentář k § 2
Komentátor: Jirsa
Rozhodování sporů, řešení klasického kontradiktorního konfliktu, v němž na jedné straně stojí žalobce a na druhx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxojednání věcí je jen cestou k jejich rozhodnutí. Aby mohl soud rychle a spravedlivě rozhodnout, musí být mezi stranami zřejmé a nepochybné, o čem je mezi xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxtata sporu. Soud musí účastníky donutit, aby si mezi sebou vyjasnili, jaké je jádro sporu. Teprve potom může rychle a kvalitně rozhodnout.
Jak stranx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x18, § 120 odst. 3).
Jestliže soudce již v rámci přípravy jednání neobjasní, v čem je jádro sporu, je téměř vyloučeno, aby splnil svoji zákonnou povinnxxx x xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxt.
Také účastník si musí uvědomit, že v rámci dovolených postupů v řízení má možnost významně ovlivnit průběh i délku řízení v duchu zásady práva nálexxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu ze dne 8.7.2009, sp. zn. I. ÚS 863/09: "Je však jen chybou samotného účastníka řízení, nevyužije-li svůj ústavně zaručený procesní prostor. Za ústavnx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxxxx xxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxktuje na úrovni procesního práva základní ideu českého ústavního pořádku, podle které jsou základem státu svobodné osoby disponující autonomií vůlex xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxocněna k omezujícím zásahům do této oblasti. Na úrovni procesního práva jsou proto účastníci řízení rovněž chápáni jako emancipované osoby, které jsox xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxu paternalistického státu."
Účastník se významně spolupodílí na průběhu řízení a nese vždy část odpovědnosti za xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxrčitou žalobu, za kterou nezaplatí soudní poplatek a nepřipojí k ní listinné důkazy, jejichž provedení se domáhá. Důsledek je následující: Soud musí nxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxat, ale také písemně vyhotovit a doručit žalobci. Žalobce v lepším případě zareaguje ve stanovené lhůtě (nejčastěji patnáctidenní) a žalobu doplní, txxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xoručit a vyčkat, zda žalobce poplatek zaplatí. Zároveň znovu vyzve žalobce k zaslání listinných důkazů. I když žalobce dodatečně poplatek ve lhůtě zapxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx bezvadnou žalobu i s listinami a vylepil na ni v kolcích soudní poplatek, dočká se konečného rozhodnutí mnohem dříve.
Pod pojmem rozhodování jiných xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxé agendy. Každý okresní soud se dělí na dva hlavní úseky: trestní a civilní. Zatímco trestní nebývá dále rozdělen na další oddělení, civilní ano. Najdemx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxvat i jiné agendy, jako je například umořování listin, soudních úschov, protestace směnek, u krajských soudů
agenda
insolvenční,
agenda
obchodníhx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x
xxxxxxx
x
xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxentovaného ustanovení jsou výstižně, stručně a jasně popsány hlavní úkoly, které před sebou soudy v civilním řízení mají: 1. projednávání sporů; 2. roxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxodnout, ale také v případě potřeby své rozhodnutí vykonat. Významný poválečný soudce JUDr. J. Rubeš s oblibou říkal, že každý soudce by měl na začátku kaxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
x x xx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx Malá nepřesnost, neurčitost ve výroku rozhodnutí, může znamenat, že veškeré soudcovo snažení, precizní písemné odůvodnění na několik stran, mohou pxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx rozhodnutí, tedy aby jeho výrok byl určitý, přesný, bez chyb a nesprávností. Na vykonatelnost má však významný vliv i účastník, a to tím, jak precizně foxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x
xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxení opírá o příslušná hmotněprávní ustanovení, do jehož práv a právem chráněných zájmů zasahuje ten, kdo v právu není. Také proto nesmí soud během řízenx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxní Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2012, sp. zn. 21 Nd 299/2012.
Abychom mohli lépe chápat další ustanovení tohoto procesního předpisu, je důležité vxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxoda o právu, ale jako neshoda o skutku.
Spor je tedy primárně chápán jako otázka skutková, nikoliv právní. Jinak řečeno, jako rozdíl mezi příběhem, jxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx o čem nejsou schopni se dohodnout.
Pokud tedy je v tomto komentáři zmínka o sporu, řeč je právě o rozdílech mezi příběhy - skutkovými verzemi stran. Spxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxí jiný odlišný právní názor.
Příklad: Mezi stranami není sporu o tom, že žalovaný užíval nebytové prostory v žalobcově domě od 1.4.2012 do 31.10.201x x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxouvu, na základě níž nebytové prostory užíval, považuje za neplatnou. Žalobce argumentuje tím, že nájemní smlouva, v níž bylo sjednáno za stejné obdobx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxkládá jinak - žalobce jako užívání na základě platné nájemní smlouvy, žalovaný jako užívání bez právního důvodu. Je na soudci, aby na jinak nesporný skuxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx po pravici soudcově se odvíjí jeden příběh žalující strany, po jeho levici druhý - verze strany žalované.
Graf č. 2: Zjednodušené schéma postavení sxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx



xxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxoru očistit v průběhu řízení od nánosů a nepodstatných skutečností. To je jedna z hlavních úloh soudce a jeho týmu v procesu, bez ohledu na to, zda se jedná x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx
xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xkresního soudu.



Graf č. 4: Schematické znázornění organizace civilního úseku krajského soudu.



Komentář k § 3
Komentátor: Jxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxčnosti, ve které se dodržují zákony, v tomto kontextu především psané zákony, hmotněprávní předpisy. Dluhy se mají splácet, ublížit jinému na zdraví sx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxx xxxého. Existuje tradiční zásada římského práva neminem laedere (nikomu neškodit), která je v zásadě jen jinou variantou "zlatého pravidla", znějícího xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xylo činěno tobě." K tomu citujme např. Evangelium podle Lukáše 6,31: "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi." Kdyby se každý uvedenéxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxcí činností, tzn. postupem v konkrétní věci, na spravedlnost přímý vliv. Hlavním úkolem soudů je chránit ty, v jejichž neprospěch jsou tato (a jiná) praxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx x xxudním řízení postupovat tak, aby byla zajištěna tato ochrana rychle a spravedlivě. K tomu soudům a soudcům může sloužit účelně, koncentrovaně a nestraxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxna, či spíše toho, že porušení bude napraveno, čímž ve společnosti dojde k posílení přesvědčení, že porušovat práva se nevyplácí.
Ve druhé větě tohoxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xvého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.).
Každý xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxxženo. Listina totiž deklaruje nárok na "domáhání se" práva na přístup k soudu.
Praktickým důsledkem shora uvedené ústavní zásady je například i tox xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxx xxkonným způsobem odmítne po předchozí výzvě k odstranění vad (k tomu blíže komentář k ustanovení § 43), nebo je projedná, případně řízení zastaví bez merxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxoty. Jak upevňovat a rozvíjet společensky žádoucí stav, ve kterém je
status quo
v souladu s právem, a v této souvislosti nutno podotknout, že nejen s práxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxř k § 5
Komentátor: Jirsa
Jednou ze základních povinností soudu je poučit účastníka tak, aby jen pro neznalost procesního předpisu neutrpěl újmu, cox xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxen na následující premise: účastník nemusí znát hmotné právo a svůj nárok podle něj kvalifikovat (to je výlučně věcí soudu) a pro neznalost práva procesxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx práv, především do zásady rovnosti účastníků a práva na spravedlivý proces. Aplikací tohoto ustanovení se ve své rozhodovací praxi pravidelně zabývá xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxadních předpokladůpráva na spravedlivý proces, zaručeného především v čl. 36 odst. 1 Listiny. Tomuto právu odpovídá povinnost soudů poskytovat účasxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxnnost soudu v civilním řízení má několik charakteristických znaků:
1.
je zásadně procesní
2.
je trvalá, permanentní, musí účastníka provázet xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x němu)
4.
na obecnou úpravu v komentovaném ustanovení (generální klauzuli) navazují dílčí poučovací povinnosti upravené v řadě ustanovení tohotx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxh k úspěchu v řízení; takový postup by byl v rozporu se zásadou kontradiktornosti řízení a principem rovnosti účastníků. Soud by tím navíc nahrazoval čixxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx x soudním řízení (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31.8.2018, sp. zn. IV. ÚS 533/18).
Poněkud v "opačném gardu" judikoval Ústavní soud v náxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxmu z účastníků stranit a je povinen poskytnout jim rovnocenný prostor k jejich procesním úkonům. Tomu odpovídá také rozsah poučovací povinnosti soudux xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx nelze chtít, aby žalobce "vedly za ruku" a napovídaly mu, koho má žalovat, aby byl ve věci úspěšný, jelikož takový postup by byl v rozporu se zásadou rovnoxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, poskytne-li soud zaměstnanci, který je v posuzovaném pxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xrávo na náhradu škody z titulu pracovního úrazu, jestliže původní zaměstnavatel se v průběhu doby složitě transformoval. Ponechání této otázky, kterx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xostup dovolatele vyplývají, je v takovém případě porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny."
Na příkladu výše uvedených rozhodxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxení obsahuje tzv. obecnou poučovací povinnost soudu (generální poučovací klauzuli) a dva důležité pojmy: procesní práva a procesní povinnosti účastxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxisů. Procesní povinnosti jsou úkoly, jež soud v řízení od účastníka vyžaduje splnit a za jejichž nesplnění v některých případech stanoví (může stanovixx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxd povinnosti účastníka u soudního jednání upravuje jednací řád, jiné může stanovit schválený rozvrh práce (kupř. povinnost navštěvovat soudní kancexxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx



xxxxnností soudu je poskytovat účastníkům poučení pouze o procesních právech a povinnostech. K tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5.3.1998, xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxostech. Podle názoru Ústavního soudu je toto ustanovení nutno vyložit tak, že soud je povinen účastníky poučit, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Do poučovací povinnosti tedy nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxích právech a povinnostech, ale o zásah soudu, kterým by vedl účastníky k tomu, co mají v daném případě dělat, aby dosáhli žádaného právního účinku. Navíx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxx xxx byla tato zásada ovšem zčásti prolomena - konkrétně poučovací povinností podle § 118a a dále povinností upozornit v rámci smírného řešení věci na práxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxkem).
Jak může poučení ze strany soudu vypadat, uvádíme na následujících příkladech: V průběhu řízení vyplyne, že nájemní smlouva, o kterou žalobcx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxse a místě obvyklého, čemuž musí odpovídat i nová skutková tvrzení. Na to musí soudce účastníka upozornit a vyzvat jej (v tomto případě konkrétně podle uxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxadě neplatné smlouvy. Nebo jinak: V průběhu dokazování vyplyne ze svědeckých výpovědí, že škodní události byl přítomen ještě jeden svědek, který musex xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxkoliv dosud je jeho procesní situace slabá a žalobce neunáší důkazní břemeno. Soudce musí účastníka poučit podle § 118a odst. 3 a nemůže žalobu zamítnoxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxedník) musí poučovat citlivě a adresně, nikoliv formálně a v obecné rovině. Vždy se musí jednat o poučení věcné, pokud možno příkladmé, nikoliv
abstrakxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxž je uvedeno, že žalobce je povinen "vylíčit rozhodující skutečnosti a označit přesné znění žalobního petitu". Pokud soudce dospěje k závěru, že žalobxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxextu konkrétní žaloby a procesní situace: 1. jakými konkrétními vadami žaloba trpí; 2. v čem tyto vady přesně spočívají; 3. jak přesně tyto vady odstranxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xejména formulářů pro předvolání.
Účastník by potom měl, chce-li učinit pro úspěch ve věci vše, pozorně naslouchat (číst), jakého poučení se mu dostxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxí mít na paměti, že je jeho povinností jednak se k žalobě srozumitelně vyjádřit, a dále, že tak musí učinit nejpozději do 30 dnů, neboť pokud se vyjádří po lxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxe a jaké mohou být důsledky nesplnění uložené povinnosti, lze doporučit, aby se na soud aktivně obrátil a sám si vyžádal dodatečné poučení. Je to vhodnějxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxké upozornit na možnost ustanovení zástupce podle § 30. Odůvodňují-li to celkové majetkové poměry účastníka, nejde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňováxx xxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxce může účastníkovi pomoci například tím, že jej zorientuje ve složité procesní situaci, konkrétně mu poradí, jak zareagovat na poučení, kterému účasxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxčně v jeho možnostech. Podceňovat soudní řízení a spoléhat na přílišnou péči soudu se nemusí vždy vyplatit, i když je soud povinen účastníka poučit o všexx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxčuje a co od něj žádá, je nanejvýš vhodné: 1. vyhledat pomoc advokáta, 2. požádat o dodatečné poučení nebo 3. požádat soud o ustanovení zástupce.
Právx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxx xxxavního xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxx x x x
xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxdárný a rychlý; účastník má na bezprůtahový postup soudu právo zaručené dokonce v ústavní rovině, neboť čl. 38 odst. 2, věta první, Listiny základních pxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxným důkazům. Tyto principy je třeba respektovat, ač soudní řízení obsahuje mnohé prvky, jež jim kladou jisté mantinely: rychlost a hospodárnost např. xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xekoncepční řetězení novelizací základního procesního předpisu atd.), které ve skutečnosti posílení férového procesu nepřinášejí, zároveň efektixxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xoučasné situace k dispozici řadu nástrojů, které může účelně využívat. Je to zejména soudce, kdo má možnost ovlivnit délku řízení, a to hlavně svým koncxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx účinný. Například: Soudce nařídí ve věci každý měsíc jednání, ale rozhodne v rozporu s ustanovením § 114a odst. 1 až při sedmém z nich. To však představuxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxčení nařídí jednání první, zároveň také poslední, a účastníci při něm vyslechnou rozsudek. První popsaný postup je nejen nehospodárný, ale také neúčixxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxa náležejí bdělým" (viz komentář k § 2) a odpovědnosti účastníků za výsledek řízení. Druhá zásada je zákonodárcem posilována systematicky od začátku 9xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxvní poučovací povinnosti soudu - § 5,
fikce
pravdivosti nesporných tvrzení - § 120 odst. 3); v zákonu č. 171/1993 Sb. (možnost uznání nároku - § 153a, saxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx (kvalifikovaná výzva k vyjádření k žalobě a kontumační rozsudek pro uznání - § xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x x xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx soud postupovat rychle a účelně, musí do procesu zapojit účastníky a dát jim zřetelně najevo, že i oni jsou do značné míry odpovědní za výsledek řízení, cxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx proti tomu, kdo se v řízení chová nezodpovědně, pečlivě provede tzv. inventuru skutkových tvrzení a donutí účastníky oddělit nesporná tvrzení od sporxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x x xxxxxx xxxxx je, aby řízení postupovalo co nejefektivněji.
Průtahem soudu je takový postup, který není přiměřený - tedy je buď pomalý (mezi jednotlivými úkony jx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x neúčinný. Přiměřenost doby řízení se zvažuje podle okolností konkrétního případu, složitosti věci, chování účastníků řízení, zejména stěžovatelex x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx že pozdě nalezená spravedlnost jako by nebyla nalezena (justice delayed is justice denied). Nepřiměřená délka řízení se kromě toho přímo odráží v důvěxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxzy Ústavního soudu ze dne 13.9.2017, sp. zn. IV. ÚS 1784/17, nebo ze dne 25.9.2018, sp. zn. III. ÚS 3520/17).
Účastník řízení má řadu možností, jak průxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xa soud, aby včas rozhodl, je celá řada. Již tím, jaký návrh účastník podá, výrazně ovlivní délku řízení. Jestliže je návrh stručný, ale výstižný, je mnohxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx k němu připojeny listinné důkazy apod.
V řízení však může nastat situace, kdy účastník poctivě plní své povinnosti, a přesto soud postupuje s průtahxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxe hlavy III dílu 6. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Jde o nejvyužívanější nástroj na odstranění průtahů. Předseda soudu (pověřený místopředxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxžovatel vyrozuměn o tom, jaká opatření byla učiněna k nápravě (pravidelné sledování spisu, pohovor se soudcem, kárná žaloba, finanční postih adminisxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxž jsou průtahy namítány, provedení určitého procesního úkonu (např. nařízení jednání, sepsání rozsudku, předložení spisu odvolacímu soudu). Účastxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxx xx xx xxx xxx xxxx xxx xu byl spis předložen, o návrhu rozhodl. Soud, u něhož jsou průtahy namítány, může v rámci určité autoremedury provést se souhlasem stěžovatele do 30 dnů xxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxv. žaloby na odstranění průtahů nemusí předcházet stížnostní řízení (viz bod 1).
Žaloba na odstranění průtahů není v praxi příliš často využívána k účexxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x podle něhož se nelze návrhem podle § 174a zákona o soudech a soudcích domáhat určení lhůty k nařízení jednání. Nutno ale podotknout, že se
judikát
vztaxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxací soud při svém rozhodnutí může obejít bez nařízení jednání. Z toho
a contrario
plyne, že ve vztahu k nalézacímu řízení by navrhovatel nemusel být bez xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxdnutí dále citujeme: "Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je - jak uvedeno výšx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směxxxxx xxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx x x xxihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu můxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxjen z § 174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xěhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, ktxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxjen otázku určení lhůty k provedeníprocesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxm předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
Navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu naproti tomu příslušný soud vázán není. Navrhovatel není povinen v návrhu na určení lhůty k proxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxezit dalším průtahům v řízení."
3.
Také návrhem u Ústavního soudu se lze domáhat odstranění stavu, který je v rozporu s ústavním právem na projednáxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxbýval Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 4.6.2003, sp. zn. II. ÚS 71/99: "Přitom právě toto ústavně zaručené základní právo, jež nezanedbatelxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x stimulem pro jeho dodržování ze strany občanů, při vědomí toho, že se jedná v tomto smyslu o oboustrannou projekci, neboť obsah právního řádu je stejně zxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x
xxxtraktní
rovině, nýbrž především ve svém praktickém uplatnění, protože řádný výkon spravedlnosti je třeba také chápat zejména jako včasnou ochranu pxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxch řádný pořad úsilí o dosažení práva, že se lze na justici spolehnout a na ni s důvěrou, coby respektovaného
arbitra
, přenést řešení sporů. Na druhé straxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxtované snahy, sváděny k tomu nalézat řešení jiná, v praxi ovšem začasté mnohdy rychlejší a průchodnější, přičemž právní stát by jim zajisté svou (ne)čixxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xstavního soudu samotného, neboť ten citovaný nález vydal po více než čtyřech letech od zahájení řízení.
4. Konečně lze při splnění určitých podxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx lhůtě, jež patří mezi základní svobody a lidská práva a je chráněno i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 1, věta první, Úmluxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxtranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xovinnosti zakotvené v § 79 odst. 1 zák. č. 6/2002 xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxu) nejsou státní správou vytvořeny odpovídající podmínky, aby věc včas projednal.
Za objektivní průtah nemůže být soudce kárně potrestán, Ústavnx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxě odkazem na nevyhovující podmínky u konkrétního soudu, byť by byly ovlivněny objektivními okolnostmi. Jinak řečeno, účastníka řízení nezajímá, že pxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxx viz např. nález Ústavního soudu ze dne 2.12.2006, sp. zn. II. ÚS 188/06: "Ústavní soud se k problematice průtahů v řízení vyjádřil v řadě předchozích rozxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx x xxx xxx xxx xx xxxxxxxx x xxchž uvedl, že je povinností státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány."
xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx Ústavního soudu ze dne 22.1.2004, sp. zn. IV. ÚS 475/03: "... snaha kteréhokoliv účastníka občanskoprávního řízení toto řízení nedůvodně protahovat xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxní povinností soudu reagovat na ni takovými prostředky a postupy předpokládanými procesními předpisy upravujícími občanskoprávní řízení, které jsxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxy by pro
obstrukce
účastníků nemohl rozhodnout, neboť jinak by postupoval v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny a § 2 o. s. ř. Zneužívání práva nemá místo v řxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxntem) způsobeny tím, že: 1. není ve věci v rozumné lhůtě rozhodnuto; 2. není včas vyhotovena písemná verze rozhodnutí (porušení tzv. rozsudkové kázně)x xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xyhotovit rozhodnutí v zákonných lhůtách (§ 158 odst. 4) a schopnost soudní administrativy rozsudek včas přepsat a vypravit (zajistit jeho vyhotovení x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxze. U jednoho nalézacího soudu se například ozval v roce 2003 advokát a napsal předsedovi, zda by mu nemohl být konečně xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxrkách.
K naplnění povinnosti zjistit sporné skutečnosti je třeba, aby soudce od samého začátku řízení důsledně postupoval tak, aby bylo zřejmé, ktxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxplnit smysl komentovaného ustanovení tím, že důsledně postupuje podle § 120 odst. 3 (srov. komentář k němu), tedy že si vytvoří přesnou představu o tomx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xednoznačná, a pokud tomu tak není, je třeba zvolit postup podle § 43 odst. 1 a žalobce (navrhovatele) vyzvat k jejímu doplnění. Výzva musí být konkrétní x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xokud možno jako "zrcadlový obraz" žaloby.
Nedostatky žaloby (vyjádření), které se nedaří odstranit na základě písemných výzev, je možné napravit xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xvrzení" účastníků (viz poučovací povinnost podle § 118a odst. 1), musí se však jednat o výjimky, protože odstraňování těchto mezer se má dít především v xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxne, což může vést k poškození práv účastníků a důsledky mohou dopadat i na soudce.
Ke spolehlivému zjištění sporných skutečností vede postup soudcex x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxení je třeba objasnit rozdíly mezi skutkovými verzemi jednotlivých účastníků (i zde lze úspěšně využít fikci pravdivosti skutkových tvrzení podle § 1xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxmci přípravy jednání heslovitý přehled (seznam) sporných a nesporných skutečností vypracovaný na základě zkušeností získaných z mimosoudních jednxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xychlou a účinnou ochranu práv (viz komentář k § 114-114c).
K délce řízení a odpovědnosti státu za průtahy srov. též stanovisko Nejvyššího soudu ze dnx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxstupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxovené nebo přiměřené lhůtě. Vzniknou-li v řízení průtahy, může se domáhat dotčený účastník náhrady skutečné škody i odčinění imateriální újmy (§ 31a zxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15.
Do komentovaného ustanovení přibyla s účinností od 1.1.2014 druhá věta, v níž zákon výslovně upravuje, deklaruje a zdůxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x x x xxxxxx xxxxxxxř k nim): 1. zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí; 2. dohled soudu nad nezneužíváním procesního předpisu.
Zásadě předvídatelnosti se věnxxxxx x xxxxxxxxx x x xx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxatelné - nesmí být překvapivé. "Za překvapivé (nepředvídatelné) je v ustálené soudní praxi považováno takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxd přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat" (rozsudek Vrcxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx jde o předběžné opatření, které, má-li plnit svůj smysl, v některých případech překvapivé být musí (srov. k tomu zejména Komentář k § 74).
Účastník nxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxlým. Tím, že došlo od 1.1.2014 k oddělení procesních pravidel pro řízení sporná (nadále výlučně občanský soudní řád) a řízení zvláštní (nadále zákon o zxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxědnosti účastníka sporného řízení za jeho výsledek. Také proto musí být postup soudu předvídatelný, což se projevuje v různých institutech (např. genxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx 3, rekapitulace dosavadního průběhu řízení podle § 118 odst. 1, 2; tzv. poslední zvonění podle § 119a atd.).
Zákonodárce si je evidentně vědom nežáxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx deklarováním zákazu v ustanovení § xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxtované ustanovení - práva procesního.
Z dikce zákona plyne, že je to primárně soud, kdo musí dohlédnout na nezneužívání procesních předpisů, a že záxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxctivého" před "nepoctivým".
Platí tedy dozorová (dohledová) procesní povinnost soudu. Proto - účastník, který hraje během řízení fér (a zdaleka tx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxat jeho dohledovou povinnost a naznačit mu (v podání, přednesu v jednací síni) například: "Vážený soude, druhá strana nejenže nesplnila před podáním žxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxvě naopak - k porušení tohoto práva na mé straně, neboť ty a ty konkrétní kroky vypovídají o snaze oddálit konečné rozhodnutí a vyhnout se plnění zákonné (xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxistrany bránit, přestože je to vždy konkrétní soudce, kdo nakonec musí vycítit, že ke zneužívání dochází, a včas mu zabránit. Zároveň platí pravidlo, žx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxanu proti zneužití procesního práva k dispozici především instituty sankčního charakteru, kam patří pořádková pokuta (§ 53), případně i předvedení k xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx chování některého z účastníků (nejčastěji zmaření nařízeného jednání, dokazování) hradí odděleně účastník, který nežádoucí procesní situaci zavixxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxnání ve věci nebo "kontumační rozsudek pro uznání" (§ 153a odst. 3) za nedostavení se k jednání přípravnému či nevyjádření ke kvalifikované výzvě k vyjáxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxak v některých případech není efektivní, ať již z toho důvodu, že není vykonatelná, nebo prostě jen proto, že si nepoctivý účastník "dává pozor" a pohybuxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x důsledném uplatňování práva vyjádřit se k návrhům důkazů zjevně nadbytečným, nikam nevedoucím, rozhodnutí oddalujícím podle ustanovení § 123 a v poxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xšak nevede k naplnění práva na spravedlivý proces, ale k oddálení konečného rozhodnutí nebo alespoň k "rozmělnění" řízení do nekonečného řetězce nekoxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx koncentrace řízení, tedy skutkového a důkazního stopstavu (zákazu novot) k určitému okamžiku, který ve sporném řízení nastane. Aby byla koncentrace xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxx xxxxivý účastník na řízení co nejpečlivěji připravit, plnit povinnosti a reagovat na poučení ze strany soudu a poukazovat na to, že nepoctivá strana překraxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx.
Jinak řečeno - soud nesmí provést nejen důkaz, který účastník obstaral trestnou činností, ale jako nezákonný i ten, který navrhl po koncentraci, nxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxeden účastnický výslech (§ 131), aniž k tomu byly splněny předpoklady, případně je návrh na jeho provedení evidentním obstrukčním krokem, tedy chovánxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx. v nálezu ze dne 9.2.2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, říká: "Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, poxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx řádu jako významovém celku - povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též zjišťovat a forxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, v němž je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxst, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy." Bez ohledu na to, že se tento
judikát
vztahuje
ad hoc
k případu zneužívání § 107a o vstupu novéxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxujícím judikátu) ustanovení se dále vztahuje například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxsní úpravy např. spočívající v tom, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou."
Hlava druhá
Soudy
xxxxxxxx
xxxxxxxx x x x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxstí, kterým je vybaven určitý subjekt (orgán) k tomu, aby mohl plnit své mocenské (vrchnostenské) funkce - v případě moci soudní rozhodovat o právech, pxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx Pravomoc soudů je tedy jejich mocenskou výbavou potřebnou k tomu, aby mohly projednávat, rozhodovat a svými rozhodnutími zakládat, měnit nebo rušit pxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxech státních orgánů - společnost organizovaná ve stát je oním systémem, v němž jsou rozhodnutí soudu vynutitelná).
Žádný orgán státu není ovšem nadxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x těch hranicích, jež jsou jim svěřeny ústavou a zákony nebo plynou z jiných pramenů práva.
Ne nadarmo se otázka pravomoci soudu (v praxi, judikatuře i xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx - srov. k tomu např. komentář k § 114. Pasáž zákona nazvaná Příprava jednání tímto ustanovením začíná a pro případy uvedené v odstavci druhém téhož paragxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxrý nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek podmínky řízení nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z jiných důvodů stanovených záxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxh vztahujících se k cizině, která bývá označována částí autorů rovněž za pravomoc, ačkoliv z definičního hlediska nejde o nadání orgánu "mocí práva" (kxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxavé usnesení Městského soudu v Prazeze dne 24.8.2015, sp. zn. 18 Co xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxo území Evropské unie po vývozu zboží mimo Evropskou unii požaduje po tuzemském prodávajícím, je dána pravomoc českých soudů."
Pravomocí tedy soud xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxtí společenských vztahů (v tomto případě vztahů s mezinárodním prvkem). Situaci dále komplikuje globální integrační proces, který do jisté míry naruxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxu této problematiky spíše z důvodů zvyklostních.
K odst. 1, 2, 3:
Obecně mají soudy pravomoc k projednávání a rozhodování věcí v civilním řízení pouxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxy. Důvodová zpráva k novele občanského soudního řádu vydané pod č. 293/2013 Sb., která je účinná od 1.1.2014, k tomu uvádí, že cílem této formulace ("poxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx soukromého práva jako celku. Výslovně pak důvodová zpráva poukazuje na to, že "již nebudou rozlišovány občanskoprávní, rodinné a obchodní vztahy," cxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx. Je podle mého názoru sporné, zda samotnou rekodifikací problém delimitace práva soukromého (a veřejného) končí, nebo spíše začíná, byť na jiné kvalixxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx
xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx xa něj navazujícím (bezprostředně či volněji) do jisté míry pochopitelně přerostla argumentační potenciál důvodové zprávy. Ve skutečnosti jde v komexxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxopak výrazně dotkla otázek příslušnosti).
2. Jde-li o jiné věci (než občanskoprávní, pracovní, rodinné a obchodní - nově řečeno: jiné věci než ty, jxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxetační ani aplikační problémy. Výjimky z tohoto pravidla ovšem nepochybně reprezentují spory o pravomoc (méně často pozitivní, častěji negativní) mxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxt především politická.
Zařazení určitého právního vztahu do kategorie věcí vyplývajících z poměrů soukromého práva (dřívější terminologií občaxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xbsah právního vztahu (tzn. materiální kritérium), nikoliv to, který právní předpis konkrétní vztah upravuje (formální kritérium). Nutno podotknouxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxace práva by neměly trpět formalismem již z podstaty moderního právního státu, ale bohužel zejména proto, že povahu jednotlivých právních předpisů mnxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxovat, že zasáhl do českého právního řádu způsobem zřídka vídaným.
Soudce si ovšem bude otázku, zda je oprávněn rozhodovat určitou věc (tedy zda je vyxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxovení se pravomoc soudů vztahuje k takovým sporům, jejichž předmětem jsou nároky vyplývající ze soukromoprávních vztahů mezi účastníky. Samotná povxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xávěru dospívá i
judikatura
Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 19.2.2003, sp. zn. Pl. ÚS 12/02, kde se jedná o možný spor o práva a pxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxvním, a nikoliv veřejnoprávním, čili dle obecné úpravy § 7 odst. 1 spadá do
jurisdikce
soudů).
V mnohých teoretických i komentářových pracích docxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxlasti, v nichž se uplatňuje jeho pravomoc. Uvedené prolínání pojmů je pravděpodobně důsledkem skutečnosti, že zde účinkuje též fenomén působnosti prxxxx xxxxxx x xx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xpravují pravomoc vždy pouze v záběru, jenž jim přísluší. Občanský soudní řád tedy upravuje (srov. komentované ustanovení) pouze pravomoc soudů v občxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxch věcech je upravena dalšími procesními normami (obsaženými v soudním řádu správním, trestním řádu, atd. - podle momentálního stavu a struktury právxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxtku pravomoci) přistupuje
judikatura
.
V usnesení Ústavního soudu ze dne 14.1.1999, sp. zn. III. ÚS 295/98, se mj. cituje z usnesení Městského soudu x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxxxxxxx
x xx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxatel v řízení požadoval, tj. uložit orgánům státní správy rozhodovat, tedy vykonávat svou kompetenci. Navrhovatel navíc žalobním návrhem požadovalx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxěřuje. Návrhu nebylo možno v tomto řízení vyhovět, protože ve svých důsledcích byl v rozporu s ústavními zásadami dělby moci v České republice."
Z usxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x x xakým závěrům dospěl při řešení věci, která svým charakterem odpovídá komentovanému ustanovení: "Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dosxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xepatří do pravomoci soudu. Příspěvek na provoz motorového vozidla je podle § 2 odst. 1 písm. b) a § 73 odst. 6 písm. a) zák. č. 100/1988 Sb. peněžitou dávkxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxujícímu usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxr správněprávního vztahu, založeného rozhodnutím (jednostranným aktem) správního úřadu, nýbrž vztahu občanskoprávního. Na podporu svého názoru axxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xoudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Dovolací námitkou žalobce napadá zejména závěr oxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx x x xxx xxxxx x xxxx č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, z nichž dovozují, že jedině v pravomoci správního orgánu je rozhodovat jak o přiznání, odejmutí či snížení přxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxí je vztah plynoucí z dohody o uznání dluhu a jeho splátkách ze dne 17. prosince 2003. Touto dohodou žalovaná uznala svůj závazek vůči dovolateli a zavázaxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xávrh na vydání platebního rozkazu pro částku 3475 Kč.
Podle § x xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxých a obchodních vztahů (nyní "poměrů soukromého práva" - pozn. aut.), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odsxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxání o věcech, které svou povahou vyplývají ze vztahů uvedených taxativně v § 7 odst. 1 o. s. ř., není-li výjimečně založena výslovným ustanovením zákona xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx xxo posouzení, zda je v projednávané věci dána pravomoc soudu, je proto rozhodující charakter právního vztahu, z něhož vyplývá žalobcem uplatněný nárokx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xztah pracovněprávní, rodinněprávní a nejde ani o vztah obchodní, je rozhodující, lze-li předmětný vztah zařadit mezi vztahy občanskoprávní.
Občxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem; vyznačují se rovným postavením účastníků (§ 2 odst. 2 obč. zák.) spočívajícím v tom, že ve vzájemném práxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxativně vynucovat; základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva, popřípadě zákonem předvídaná právnx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxt žalobkyni uznaný dluh. Jde tak nepochybně o případ, kdy právním důvodem plnění je občanskoprávní závazkový vztah vzniklý z dohody účastníků. V přípaxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x8. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 907/2001, kdy předmětem řízení byl omylem vyplacený sociální příspěvek.
S názorem soudů obou stupňů, že právní vztah mexx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxoven v tomto usnesení."
K téže problematice se vyslovil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 7.12.2006, sp. zn. Pl. ÚS 14/06: "Pro určení toho, zda se určxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxtnického práva, nikoliv právní povaha vlastnického práva samotného. Napadá-li žalobce rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnickéhx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxtem je přezkum rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx x x xx xx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxnovení civilní nebo správní soudní pravomoci."
V souvislosti s komentovaným ustanovením je zapotřebí poukázat na jeho vazbu k ustanovení § 103 (sxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxudem příslušnému správnímu orgánu je praktickým důsledkem ideje dialektické jednoty veřejné moci: účastník, který hodlal řešit svou záležitost přex xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xoud řízení pro nedostatek pravomoci podle § 104 odst. 1, musí vždy "najít" orgán, kterému věc jako pravomocnému postoupí. Nenajde-li takový orgán, musx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxavá je i souvislost s § 106 upravujícím postup soudu v případech, kdy se smluvní strany autonomně dohodnou o vynětí případného sporu z pravomoci soudu a xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xoložka nezabraňuje, aby v případě vzniklého sporu byla podána žaloba u soudu a aby ten věc projednal i rozhodl. Žalovaný se ovšem v těchto případech může xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxí přípustné.
Zdánlivě vcelku jednoduchou otázku, kdo má pravomoc rozhodovat o určitém okruhu vztahů, v podstatě komplikují dva faktory: nepřehlexxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxe. Všichni jsme uvykli, že jde o jakýsi vrchnostenský poměr státu (resp. jiných subjektů) k péči o kulturní bohatství, a obecně vzato respektujeme, že o xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xracovními, rodinnými nebo obchodními (dnešní terminologií "poměry soukromého práva"), ale vyplývají z právních předpisů veřejného práva. Rozhodoxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx § 7. Soudy by mohly tyto věci projednávat a rozhodovat, jen kdyby to stanovil zákon. Ten však (zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči) v § 25 uvádí, xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxsobností. Soud v těchto věcech nemá pravomoc rozhodovat, např. vydat závazné stanovisko podle § xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxor: Jirsa
Někdy může být na první pohled problematické určit, zda ještě jde o právní věc vyplývající ze soukromého práva, nebo již o pravomoc založenox xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxlušnost) soudů. Pro účastníka řízení to však není podstatné a rozhodující. Ten se na soud obrací se svým nárokem a žádá, aby se "stát" vypořádal s otázkoux xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xoud, není-li si jist svojí pravomocí a hlavně tím, jakému orgánu má věc postoupit, povinen věc projednat a rozhodnout sám.
Pro dokreslení lze citovax x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxednání a rozhodnutí věcí, které vyplývají z právních poměrů osob konajících vojenskou činnou službu formou základní nebo náhradní služby a vojenskýcx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xx xx xxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xx x xx xx xx xxxxx xxxxxxxje, a to i za situace, že byla mezi stranami uzavřena dohoda o uznání závazku a o náhradě škody." Z usnesení téhož soudu ze dne 14.10.2003, čj. 16 Co 468/200xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxomoc soudu." Z usnesení téhož soudu ze dne 6.8.2007, čj. 20 Co 137/2006-22: "K rozhodnutí o nároku stavební spořitelny na státní podporu podle zák. č. 96xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx. zn. 30 Cdo 160/2007: "Domáhá-li se uchazeč o přijetí do pracovního poměru justičního čekatele určení neplatnosti sdělení Ministerstva spravedlnosxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x x xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxxi soudu." Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008: "... změna osoby uvedené v § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. v důsledkx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxího se povinnosti uložené tímto zákonem. Postoupením pohledávky osobou vykonávající komunikační činnost na žalobkyni (§ 524 obč. zák. - nyní § 1879 oxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxdávky a veškerých práv s ní spojenými) přešly též povinnosti, jež má věřitel vůči dlužníkovi (např. poskytnout dlužníkovi potřebnou součinnost ke splxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxpodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnit správnost právního názoru odvolacího soudu, že věc nespaxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xřadu (§ 7 odst. 1 a § 104 odst. 1 o. s. ř.)."
Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.7.2015, čj. 70Co 290/2015-57, není dána pravomoc soudu, doxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxerpávající, domníváme se však, že je dostatečně příkladmá. Vychází částečně z ustanovení § 9 pojednávajícího o věcné příslušnosti. Její procesní úpxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxhů uvedených v komentovaném ustanovení, nebo na jejich hranici.
Tabulka č. 1: Příklady pravomoci soudu založené zvláštním zákonem (§ 7).
I-------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxistika rozhodovací pravomoci                                  I právní úprava                                     I
I------------------------------------------------------------------------I--------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx                                   x x xx xxxx xx xxxxxxx xxx                          x
x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx                                  x § 40 zák. č. 121/2000 Sb.                         I
I vymáhání práv z průmyslového vlastnictví                               I § 4 zák. č. 221/2006 Sb.                          I
I----------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx                         x x xxxx xák. č. 582/1991 Sb.                       I
I------------------------------------------------------------------------I------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx  x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx                x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-----------------------------------------------------I---------------------------------------------------I
I spory o vzájemné vypořádxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------------------------I---------------------------------------------------I
I přezkum rozhodnutí orgánů sdružení, proti němuž nelze pxxxx xxxxxxx    x x xx xxxx xx xxxxxxx xxx                          x
x xxxxxxxxxx                                                             x                                                   x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxI
I přezkum rozhodnutí rozhodce                                            I § 14 zák. č. 2/1991 Sb.                           I
I------------------------------------------------------------------------I------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx         x x xx x xx xxxx xx xxxxxx xxx                      x
xx-----------------------------------------------------------------------I---------------------------------------------------I
I přexxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx  x x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx                        x
x xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx                                             x                                                   x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------------------------------------------------I---------------------------------------------------I
I pravomoc ke zrušení rozhoxxxxx xxxxxx                                  x x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx                      x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------------------------------I
I jmenování rozhodce                                                     I § 9 zák. č. 216/1994 Sb.                          I
I----------------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx                                 x xxxx xx xxxxxxxx xxx                              I
I včetně rozhodnutí o úpadku centrálního depozitáře                      I § 107a zák. č. 256/2004 Sb.                       I
I-------------------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx                              x x x xxxx xx xxxxxxxx xxx                          I
I------------------------------------------------------------------------I---------------------------------------------------I
x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx                          x x xxx xxxx xxxxx                                  x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-I---------------------------------------------------I
I rozhodnutí o poskytnutí informací a zproštění mlčenlivosti             I § 54 zák. č. 307/2006 Sb.                         x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
I rozhodnutí o jmenování nebo odvolání znalce                            I § 31 zák. č. 125/2008 Sb.                         I
I-----------------------------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x  x x xx xxk. č. 189/2004 Sb.                         I
I likvidací                                                              I                                                   I
I------------------------------------------------------------------------I-------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx               x x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx                         x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx------I---------------------------------------------------I
Komentátor: Trebatický
Vymezení pravomoci českých soudů ve vztahu k cizixx x x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx § 2 zák. č. 91/2012 Sb. přednost před zákonem (stejně řešil situaci § 2 zák. č. 97/1963 Sb.; tento zákon jinak otázky /mezinárodní/ příslušnosti a pravoxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx x xxxxx x x x xx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x x xxxxx xxxx xx xx/2012 Sb.). I v tomto smyslu jde o podmínku řízení (§ 103), jejíž nedostatek nelze odstranit (§ 104 odst. 1).
Mezinárodními smlouvami byly otázky praxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxského (hospodářského) společenství. Výrazný posun v tomto směru v podobě zahrnutí justiční spolupráce členských zemí v civilních věcech mezi otázky xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx smlouva z roku 1997.
Stěžejním předpisem upravujícím mezinárodní příslušnost (resp. pravomoc) soudů členských zemí Evropské unie k projednání a xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx členských zemích EU, ve vztahu mezi členskými zeměmi a Dánskem od 1.7.2007 na základě rozhodnutí Rady 2006/325/ES ze dne 27. dubna 2006 o uzavření Dohodx xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxož výklad a aplikace podléhá zvláštním pravidlům, upraveným právem EU. Role Soudního dvora Evropské unie při výkladu a aplikaci této normy je nezastupxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxava v něm obsažená je bezprostředně aplikovatelná (čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie) a v zásadě má přednost před zákonem (obecně srov. rozsudex xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xinanze dello Stato v. Simmenthal SpA., věc 106/77). Platí ve všech členských státech EU. Z hlediska časového se vztahuje na řízení zahájená po vstupu naxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxí č. 44/2001 je předmětem rozsáhlé judikatury Soudního dvora EU. Použitelná je i nadále jeho
judikatura
ve vztahu k obsahově téměř totožné Bruselské úxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxov. čl. 19 preambule nařízení). Komentář k této úmluvě je obsažen v důvodové zprávě publikované v Úředním věstníku ES dne 5.3.1979 pod č. C 59/1, označovxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx x.3.1979 pod č. C 59/71 - "the Schlosser report"), důvodovou zprávou k Úmluvě o přistoupení Řecka z roku 1982 (Úřední věstník ES ze dne 24.11.1986 pod č. C 2xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx0 pod č. C 189 - "the Almeida Cruz-Desantes Real-Jenard report"). Význam důvodových zpráv zdůrazňuje skutečnost, že Soudní dvůr při odůvodňování svýcx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxupný např. v publikaci Bogdan M., Maunsbach U.: EU Private International Law: An ECJ Casebook, 2012. Pro usnadnění orientace je i v případech judikaturx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxé články Bruselské úmluvy jsou vypuštěny.
Pojmy používané v nařízení č. 44/2001 je třeba vykládat autonomně. Jen tak lze zajistit jednotnou aplikaxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xodle několika různých kritérií a zároveň posílit právní ochranu osob bydlících či sídlících v EU tím, že zároveň bude žalobci umožněno snadno identifixxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxC Ltd v. Hendrick Geels, věc C-125/92, srov. také rozsudek Soudního dvora ze dne 6.10.1976, Industrie Tessili Italiana Como v. Dunlop AG., věc C-12-76)x
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxní
jak pro otázku příslušnosti, tak pro existenci uplatněného nároku. Soud, jemuž byla věc předložena, nicméně může svou mezinárodní příslušnost poxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxsa v. Barclays Bank plc, věc C-375/13).
Z hlediska věcné působnosti se úprava obsažená v nařízení č. 44/2001 vztahuje na řízení ve věcech občanských x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1977, Bavaria Fluggesellschaft Schwabe & Co. KG a Germanair Bedarfsluftfahrt GmbH & Co. KG xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xx266/01, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 2004, Frahuil SA v. Assitalia SpA., věc C-265/02, rozsudek Soudního dvora ze dne 21. dubna 1993, Volker Sxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxhold Rüffer, věc 814/79). Při interpretaci pojmu "obchodní a civilní věci" nelze vycházet ze smyslu tohoto pojmu ve vnitrostátním právu, ale je třeba vxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxgán jedná v rámci výkonu svých veřejných pravomocí, jsou vyloučeny ze sféry aplikace tohoto nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. října 1976, LTx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxx2001 spadá i řízení o žalobě podané proti třetí osobě postupníkem, který nabyl pohledávku od insolvenčního správce, jež je založena na právu správce odxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxvos-Anglijos UAB "Jadecloud-Vilma", věc C 213/10).
Pojem "občanské a obchodní věci" zahrnuje i žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve věci, v xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxodnění v podobě části výtěžku z prodeje pozemků, ale tento orgán jí vyplatil omylem celou částku kupní ceny a následně se u soudu domáhá vydání bezdůvodnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xroti fyzickým a právnickým osobám se sídlem nebo s bydlištěm v jiném členském státě, kterou se veřejný orgán členského státu domáhá náhrady škody způsoxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx2013, The Commissioners for Her Majesty's Revenue & Customs v. Sunico ApS, M & B
Holding
ApS, Sunil Kumar Harwani, věc C 49/12). Občanskou či obxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxeným do funkce v rámci insolvenčního řízení zahájeného v jednom členském státě, která směřuje proti příjemci těchto služeb usazenému v jiném členském xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxloba na náhradu škody vzniklé z porušení unijního práva hospodářské soutěže (rozsudek Soudního dvora ze dne 23.10.2014, AS flyLAL-Lithuanian Airlinxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x adhezním řízení podané u vyšetřujícího soudce spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, pokud je jeho předmětem peněžité odškodnění za újmu tvrzexxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx, Van Someren Bestrating BV, Jos van Someren, C-523/14).
Pojem cizího, resp. mezinárodního prvku v řízení není v nařízení definován (srov. bod 2 prexxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxliště na území státu, u jehož soudu řízení probíhá (což je ve většině případů rozhodující pro posouzení soudní příslušnosti podle vnitrostátního právxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxoučit. Může jít o situace, kdy je u českého soudu žalován státní xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxbce, tak i žalovaný mají bydliště v České republice, nicméně výlučně příslušným k projednání věci je dle čl. 22 tohoto nařízení soud jiné členské země. Mxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxení v kapitole II, s cílem odstranit překážky fungování vnitřního trhu, které mohou vyplynout z rozdílů mezi vnitrostátními úpravami, sjednocuje praxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxjní mezinárodní prvek, která tak vytvářejí ucelený systém (viz posudek 1/03 Soudního dvora ze dne 7. února 2006, odst. 139 a násl.).
Mezinárodní prvxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxní členem EU, například z toho důvodu, že ve členském státě mají žalobce a žalovaný bydliště a v nečlenském státě došlo ke sporným skutečnostem, taktéž pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxw Owusu v. N. B. Jackson, jednající pod obchodní firmou "Villa Holidays Bal-Inn Villas", a další, věc C-281/02).
Vyňaty z působnosti nařízení jsou dxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xanželství), způsobilosti fyzických osob k právům a právním úkonům, majetkové vztahy mezi manželi (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 27. března 197xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx5), dědické věci, věci týkající se sociálního zabezpečení, řízení konkursní, vyrovnací a řízení jim podobná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 22. xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxí č. 1346/2000 musí být vykládána, s ohledem na ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. b) posledně uvedeného nařízení, v tom smyslu, že se nepoužije v případě žaloxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxamžiku zahájení insolvenčního řízení v členském státě, ve kterém bylo toto řízení zahájeno. Určující pro posouzení, zda se předmětná výjimka použijex xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xazba není ani dostatečně přímá ani dostatečně úzká k tomu, aby použití nařízení č. 44/2001 bylo vyloučeno. Taková žaloba představuje samostatný nárokx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxenční správce je účastníkem řízení, nepostačuje k tomu, aby toto řízení bylo považováno za řízení vyvolané úpadkem a za řízení s úzkou vazbou na řízení o xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
Výjimka stanovená v čl. 1 odst. 2 písm. xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxhodní společnosti, která má své sídlo v členském státě A, podle jehož práva je třeba převod těchto podílů považovat za neplatný z důvodu, že soud členskéxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx předcházela takovému rozhodnutí, je totiž přímo odvozena od insolvenčního řízení a je s ním úzce spojena. (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. července 2xxxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxek Soudního dvora ze dne 25. července 1991, Marc Rich & Co. AG v.
Societa
Italiana Impianti PA., věc C-190/89).
Vydání rozhodnutí soudem členskxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxm, že vedení takového řízení by bylo v rozporu s dohodou o rozhodčím řízení, je neslučitelné s nařízením č. 44/2001. Jestliže takové řízení spadá s ohledxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxná otázka týkající se použitelnosti rozhodčí doložky, včetně otázky její platnosti, spadá rovněž do působnosti tohoto nařízení. Z toho vyplývá, že náxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxně soudu, aby podle čl. 1 odst. 2 písm. d) a čl. 5 odst. 3 nařízení rozhodl o této námitce a o otázce své příslušnosti. Použití "
anti
-suit injunction" s cílex xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení rozhodl o jeho samotné použitelnosti v řízení, které bylo u něj zahájeno, nutně vede k odnětí pravomoci tomuto soudu xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xx x
xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxe které každý soud, u něhož byla žaloba podána, sám určuje podle odpovídajících pravidel, zda je příslušný k rozhodnutí o věci, která mu byla předloženax xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx. Za druhé tím, že brání soudu jiného členského státu ve výkonu jeho pravomocí, které mu přiznává nařízení č. 44/2001, totiž rozhodnout na základě pravixxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxx
xxxxx xxjunction" působí proti důvěře, kterou členské státy vzájemně přiznávají svým právním systémům a soudním institucím a na které spočívá systém příslušxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx x
xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxhl posoudit předběžnou otázku týkající se platnosti nebo použitelnosti rozhodčí doložky, účastník řízení by se mohl vyhnout řízení jen tím, že by takoxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxí ochranu, na kterou má nárok. Tento závěr podporuje i čl. II odst. 3 Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, podepsané dne 10. června 1958 v New xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxzhodčím řízení, odkáže strany na rozhodčí řízení k žádosti jedné z nich, ledaže zjistí, že zmíněná dohoda je neplatná, neúčinná nebo neaplikovatelná (xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx s nejasnostmi, které odůvodnění tohoto rozhodnutí vyvolalo, článek 12 preambule nařízení č. 1215/2012 stanoví, že toto nařízení by se nemělo vztahovxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxny uzavřely rozhodčí dohodu, aby v souladu s vnitrostátním právem odkázaly strany na rozhodčí řízení, nebo aby řízení přerušily nebo zastavily, a aby pxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxodčí dohoda platná, účinná nebo způsobilá k použití či nikoliv, by nemělo podléhat pravidlům pro uznání a výkon stanoveným tímto nařízením bez ohledu nx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxle tohoto nařízení nebo podle vnitrostátního práva rozhodl, že rozhodčí dohoda je neplatná, neúčinná nebo nezpůsobilá k použití, nemělo by to bránit txxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxátů rozhodnout o uznání a výkonu rozhodčích nálezů v souladu s Newyorskou úmluvou z roku 1958, která se uplatní přednostně před tímto nařízením. Toto naxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxo řízení nebo jakýchkoliv jiných aspektů takového řízení, ani na žalobu či rozhodnutí týkající se zrušení, přezkumu, odvolání, uznání nebo výkonu rozxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxostatnými předpisy.
Nařízení č. 44/2001 upravuje jak konkrétní jurisdikční pravidla, tak i s tím souvisící procesní postup soudu v případě, že jehx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxe pravidla pro určení příslušnosti ve věci samé, ale také samostatná pravidla pro určení příslušnosti v řízení o předběžných a zajišťovacích opatřeníxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxp. sídlo žalovaného. Obecně platí, že má-li žalovaný bydliště (sídlo) v členském státě EU, je třeba jej žalovat x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx. musí) být žalovaný s bydlištěm v členském státě EU žalován, pouze pokud jsou soudy tohoto státu příslušné přednostně podle zvláštní úpravy obsažené v xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xx xx je v těchto případech vyloučena. Nemá-li žalovaný bydliště v členském státě EU, platí pro určení příslušného soudu s výhradami plynoucími z čl. 22 (výlxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx
xxxxxxx xx xásady, podle níž se příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci stanoví dle bydliště žalovaného, jsou v podobě příslušnosti výlučné, příslušnosxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxícím způsobem:
Nejdůležitější výjimkou z uvedeného pravidla je především v oddíle 6, čl. 22 upravená příslušnost výlučná. Výlučnou je potud, že ve xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxrany nemají bydliště (sídlo) v EU, a aplikaci tohoto ustanovení nelze vyloučit smluvně ani zpochybněním existence či platnosti smlouvy, která tvoří pxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxřízení nelze vyloučit ani formou konkludentní
prorogace
dle čl. 24 nařízení tím, že se žalovaný účastní řízení zahájeného u nepříslušného soudu a nedxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxý jiný soud, zkoumat z vlastní iniciativy (viz čl. 25 nařízení a rozsudek Soudního dvora ze dne 15. listopadu 1983, Ferdinand M. J. J. Duijnstee v. Lodewixx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxm nemovitostí ve prospěch soudů členského státu, na jehož území se tyto nemovitosti nacházejí. V případě nájmu nemovitostí za účelem jejich dočasného xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxiště na území stejného členského státu, příslušné soudy i tohoto státu.
Protože obsah pojmu věcných práv k nemovitostem se v členských zemích liší, xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxx
x xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxes
, na rozdíl od práv
in personam
, jichž se lze domáhat jen vůči dlužníkovi. Úprava tak např. nepokrývá případy, v nichž se věřitel odpůrčí žalobou domáhx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xoudního dvora z 5. dubna 2001, Richard Gaillard v. Alaya Chekili, věc C-518/99). Tato úprava se nevztahuje ani na žalobu, jejímž účelem je zabránit imisxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxe nemovitost leží, totiž neplatí pro všechny žaloby týkající se věcných práv k ní, ale jen pro ty, jež spadají do působnosti citované úpravy a zároveň směxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx x x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxla zajištěna jejich ochrana (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 2006, Land Oberösterreich v. ČEZ a.s., věc C-343/04).
Ani žaloba o neplxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx dvora ze dne 5. dubna 2001, Richard Gaillard v. Alaya Chekili, věc C-518/99).
Nárok na vydání obohacení vzniklého užíváním nemovitosti, uplatněný xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxbert Lieber v. Willi S. Göbel a Siegrid Göbel, věc C-292/93).
Čl. 22 odst. 1 (pravidlo
forum rei sitae
) nařízení č. 44/2001 obsahuje imperativní a vyčxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xsou příslušné ratione materiae, aniž by stanovoval příslušnost uvnitř dotčeného členského státu. Přísluší totiž každému členskému státu, aby sám upxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx příslušnosti podle čl. 22 odst. 1, skutečnost, že se nemovitost nachází na části území, nad níž vláda tohoto státu nevykonává skutečnou kontrolu, může xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxho dvora ze dne 28. dubna 2009, Meletis Apostolides v. David Charles Orams a Linda Elizabeth Orams, věc C-420/07).
Pod pojem nájem nemovitostí spadaxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxjich trvání, vrácení věci pronajímateli, o náhradu škody způsobené nájemcem, o zaplacení nájemného či vedlejších poplatků spojených s nájmem, jako jx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxolené nebo cestovní výdaje, do výlučné příslušnosti nespadají (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. ledna 1985, Erich Rösler v. Horst Rottwinkel, věc 24xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxa na dobu několikatýdenní dovolené, i když žalobu nepodává přímo vlastník věci, ale cestovní kancelář, u níž si nájemce věc pronajal a jíž byla práva vlaxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xrácení zaplacené ceny, která nejsou předmětem sporu, nemají na povahu nájmu nemovitosti vliv (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. ledna 2000, Dansommex xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxmto státě zavazuje zajistit pro klienta s bydlištěm v tomtéž státě ubytování v nemovitosti, jejímž není vlastníkem, po dobu několikatýdenní dovolené x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xdměnu, nemůže představovat "nájemní smlouvu" ve významu citované úpravy, neboť její smysl na tyto situace nedopadá (rozsudek Soudního dvora ze dne 26x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxko protiplnění k poplatku za členství, který představuje dominantní prvek celkové ceny, umožňuje členům klubu nabýt právo k dočasnému užívání nemovixxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxdního dvora ze dne 13. října 2005, Brigitte a Marcus Klein v. Rhodos Management Ltd., věc C-73/04).
Úprava čl. 22 odst. 1 se nepoužije na nesporné řízexx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxrostátními právními předpisy tohoto státu, u soudu jiného členského státu za účelem získání souhlasu s prodejem jeho spoluvlastnického podílu na nemxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxslu čl. 1 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 3.10.2013, Siegfried János Schneider, věc C-386/12).
Žaloba podaná k soudx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxjichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem (rozsudek Soudního dvora ze dne 3.4.2014, Irmengard Weber v. Mechthilde Weber, věc C-438/12).
Úprxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxx xxlatněna žalobou nebo v podobě obrany proti žalobě. Měl-li by být soud, u kterého byla podána žaloba týkající se patentu (žaloba o porušení patentových pxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx příslušnosti v otázkách platnosti patentů a k obcházení
kogentní
povahy této úpravy. Jednak by taková možnost vedla k založení příslušnosti více souxx x xxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxčně, měly-li by být soudy jiného státu, než toho, ve kterém byl patent registrován, oprávněny, byť pouze nepřímo, posuzovat otázku platnosti takového xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxce 2006, Gesellschaft für Antriebstechnik mbH & Co. KG v. Lamellen und Kupplungsbau Beteiligungs KG., věc C-4/03).
Pojem řízení týkající se rexxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xyl nebo má být patentován, a jeho zaměstnavatelem, ohledně jejich práv k takovému patentu podle pracovní smlouvy (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. lixxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxto nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 2012, Solvay SA v. Honeywell Fluorine Products Europe BV, Honeywell Belgium NV, Honeywell Eurxxx xxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxž předmětem je platnost založení,
nulita
nebo zrušení společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení právnických nebo fyzických osob, nebo xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxxení je třeba vykládat tak, že se platnosti usnesení orgánů společnosti ve smyslu této normy netýká žaloba, v rámci které jeden z účastníků řízení tvrdí, xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxpostačuje, aby žaloba měla jakoukoliv spojitost s usnesením přijatým orgánem společnosti. Základním cílem výjimky z pravidla obecné příslušnosti sxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxí rozporných rozhodnutí týkajících se existence společnosti a platnosti usnesení jejich orgánů. Pokud by veškeré spory týkající se usnesení orgánů sxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxlušnosti soudů členského státu, ve kterém má daná společnost sídlo. Mimoto by takový výklad vedl k tomu, že odlišné příslušnosti stanovené čl. 22 odst. x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxezkum plnění informačních povinností společnosti. Takový výklad by tudíž měl za následek rozšíření rozsahu působnosti čl. 22 odst. 2 nařízení č. 44/2xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtnost usnesení orgánu společnosti s ohledem na použitelné společenstevní právo nebo ustanovení stanov upravující fungování jejích orgánů (rozsudex xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx 22 odst. 2 nařízení č. 44/2001 má být vykládán tak, že se nevztahuje na spor, v jehož rámci společnost namítá, že se smlouvy vůči ní nelze dovolávat z důvodx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xerkehrsbetriebe /BVG/, Anstalt des öffentlichen Rechts v. JPMorgan Chase Bank NA, Frankfurt Branch, věc C-144/10).
Řízení o žalobě na náhradu škoxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxion, věc C-302/13).
Druhou výjimkou z obecného pravidla pro určení příslušnosti je podle čl. 24 nařízení č. 44/2001 stanovení příslušnosti na záklxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxlušným k projednání a rozhodnutí věci stane tím, že se žalovaný řízení před tímto soudem účastní a nepříslušnost soudu nenamítne (viz také rozsudek Souxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxušnosti neplatí ve věcech, pro něž platí příslušnost výlučná.
Pojem "účasti žalovaného na řízení" je třeba vykládat ve světle vnitrostátní procesxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxního práva soudu, který řízení vede, zejména v případě, kdy námitka je uplatněna před vznesením obrany ve věci samé. Soudní dvůr však judikoval, že nepřxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxátní úpravy považován za první obranu, která byla soudu adresována. Pravidlo konkludentní
prorogace
platí i v případech, kdy účastníci mezi sebou uzxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx 24.6.1981, Elefanten Schuh GmbH v. Pierre Jacqmain, věc 150/80, a ze dne 7.3.1985, Hannelore Spitzley v. Sommer Exploitation SA., věc 48/84).
Uplaxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxo (rozsudek Soudního dvora ze 14. července 1983, Gerling Konzern Speziale Kreditversicherungs-AG a další v. Amministrazione del Tesoro dello Stato, xxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxanoví žalovanému, jemuž nebyl doručen návrh na zahájení řízení z důvodu, že není znám jeho pobyt, opatrovníka, nevede skutečnost, že se tento opatrovnxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxní, čímž by byla založena mezinárodní příslušnost tohoto soudu (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2014, A v. B a další, věc C-112/13).
Třetí výjxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxx Jednak o spory ve věcech pojištění, o spory ve věcech spotřebitelských smluv, uzavíraných spotřebitelem, které nesouvisejí s jeho profesionální nebx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxa je motivována zájmem na ochraně slabší strany ve sporu.
V pojišťovacích věcech lze pojistitele žalovat u soudů členské xxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxh pojištění odpovědnosti nebo pojištění nemovitosti lze pojistitele žalovat u soudu místa, v němž nastala škodná událost.
Úprava zvláštní přísluxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxrvence 2000, Group Josi Reinsurance Company SA v. Universal General Insurance Company /UGIC/, věc C-412/98).
Odkaz v čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2xxx xx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxodě bezprostředně poškozeného, nemůže proti pojistiteli osoby údajně odpovědné za nehodu, jenž je usazen v jiném členském státě, podat žalobu přímo u xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxmeine Versicherungs AG, věc C-347/08).
Řízení o sporu třetích osob, mezi pojistiteli, jehož základem je vícenásobné pojištění, nepatří mezi věcix x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxstitel, a že možnost uzavření prorogační úmluvy ve prospěch pojistitele je vyloučena, ustanovení zvláštní úpravy příslušnosti v pojistných věcech oxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxnomicky slabší stranou. Žádná zvláštní ochrana nemá opodstatnění ve vztahu mezi podnikateli v pojišťovnictví, z nichž o žádném nelze mít za to, že je ve xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx Zurich Espana a Société pyrénéenne de transit d'automobiles /Soptrans/, věc C-77/04).
Odkaz obsažený v čl. 11 odst. 2 na čl. 9 odst. 1 písm. b) má být vxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxa přípustná a má-li pojistitel bydliště na území některého členského státu (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 2007, FBTO Schadeverzekeringxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxou podnikající v některém z členských států EU s výjimkou přepravních smluv, ledaže se jedná o přepravní smlouvu kombinující v jednotné ceně přepravu a xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxých obchodů, jejichž účelem je financování koupě takových věcí. V ostatních případech úprava dopadá na situace, kdy smlouva byla uzavřena s osobou, jex xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxel je pak oprávněn podat žalobu u soudu členské země, kde je jeho bydliště nebo kde se nachází sídlo jeho smluvního partnera. Smluvní partner spotřebitexx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxce o tom, že by skutečné bydliště žalovaného bylo mimo území EU, pro určení příslušného soudu, brát v úvahu místo jeho posledního známého bydliště (viz rxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxost je prezentována na jeho internetové stránce nebo na internetové stránce jeho zprostředkovatele, může být považován za podnikatele "zaměřujícíhxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxouvy se spotřebitelem bylo možno z obsahu těchto internetových stránek a z jednání podnikatele dovodit, že zamýšlel obchodovat se spotřebiteli s bydlxxxxx x xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxouvu.
Skutečnosti, jež mohou nasvědčovat, že činnost podnikatele je zaměřena na členský stát, v němž se nachází bydliště spotřebitele, jsou mj.: mxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx či jiné měny, než které jsou obvykle používány v členském státě, v němž má podnikatel sídlo, s možností provést rezervaci a potvrdit ji v tomto jiném jazyxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxbitelům s bydlištěm v jiných členských státech přístup na stránku podnikatele či jeho zprostředkovatele, použití jiného názvu domény prvního řádu, nxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxech. Je na vnitrostátních soudech, aby v tomto směru provedly dokazování. Samotná přístupnost internetové stránky podnikatele či jeho zprostředkovxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxných kontaktních údajů nebo o použití jazyka či měny, jež jsou obvykle používány v členském státě, kde má podnikatel sídlo (rozsudek Soudního dvora ze dxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxci C-585/08 a C-144/09/).
V situaci, kdy se spotřebitel podle práva členského státu, na jehož území má své bydliště, u soudu příslušného podle místa xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxkal,
-
pokud tato společnost za účelem jeho pobídnutí k uzavření smlouvy zaslala dopis adresovaný jemu osobně, který u něj mohl vyvolat dojem, že mu bxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
x
xxxx xx xxxxxxxxx této výhry záviselo na objednání výrobků nabízených touto společností k prodeji nebo na zkušební objednávce, spadá žaloba spotřebitele pod čl. 15 odsxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxení se na tuto žalobu vztahuje xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx profesionální či podnikatelskou činnost byla uzavřena smlouva, tzn. aby se prodávající zavázal předložením závazné nabídky, co do rozsahu a předmětx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxxxx neexistence takového závazku se čl. 15 odst. 1 písm. c) použije, jen pokud klamavý příslib výhry byl následován smlouvou mezi spotřebitelem a společnoxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxs, věc C-180/06).
Jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora ze dne 6. září 2012, Mühlleitner, věc C-190/11, čl. 15 odst. 1 písm. c) nevyžaduje, aby smlxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxodníku žalobu u svého vnitrostátního soudu, i když sporná smlouva nebyla uzavřena na dálku; fakt, že spotřebitel vycestoval za účelem podepsání smlouxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxčinné souvislosti mezi prostředkem použitým k zaměření podnikatelské či profesionální činnosti na členský stát bydliště spotřebitele, tj. internexxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxsudek Soudního dvora ze dne 17.10.2013, Lokman Emrek v. Vlado Sabranovic, věc C-218/12).
Pojem "smluvní partner" podle čl. 16 odst. 1 zahrnuje i parxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x4.11.2013, Armin Maletic, Marianne Maletic v. lastminute.com GmbH, TUI Österreich GmbH, věc C-478/12).
Žalobce, který coby spotřebitel koupil dxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxsu nebyla uzavřena smlouva, nemůže se dovolávat příslušnosti upravené čl. 15 odst. 1 pro účely žaloby podané proti emitentovi dluhopisu, zakládající xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxk Soudního dvora ze dne 28.1.2015, Harald Kolassa v. Barclays Bank plc, C-375/13).
Ve vztazích založených pracovními smlouvami může zaměstnanec žxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxavatele obvykle vykonává. Je-li míst obvyklého výkonu práce víc, příslušným k projednání věci je soud místa, kde se nachází provozovna, která zaměstnxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx s bydlištěm či sídlem v této zemi. Zaměstnavatel může žalovat zaměstnance výhradně u soudů země, kde má zaměstnanec bydliště.
Velvyslanectví třetxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxénem vysílajícího státu, nespadá-li činnost vykonávaná zaměstnancem pod pojem výkonu veřejné moci (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. července 2012x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxti uzavřenou před vznikem sporu v rozsahu, v němž tato dohoda dává zaměstnanci možnost podat návrh na zahájení řízení vedle soudů běžně příslušných na zxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxlo zvláštní příslušnosti upravené v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nemůže být použito ve sporu spadajícím pod úpravu oddílu 5 kapitoly II tohoto nařízxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx8, Glaxosmithkline, Laboratoires Glaxosmithkline v. Jean-Pierre Rouard, C-462/06).
72. Projevem respektu vůči smluvní volnosti stran je v čl. 2x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxy. Nedohodnou-li se strany jinak, je takto sjednaná příslušnost výlučná. Jde o čtvrtou a poslední výjimku z obecného pravidla pro určení soudní přísluxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrogační úmluva je vyloučena v případech, pro které je stanovena příslušnost výlučná (čl. 22), a v případě, že úmluva by byla v rozporu se zvláštní úpravox xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx x xx xxxxxx nařízení.
73. Platnost prorogační úmluvy se posuzuje podle čl. 23 nařízení, a nikoliv podle pravidel stanovených v tomto směru vnitrostátním právxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xtranami, nebo v mezinárodním obchodě ve formě odpovídající zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát. Alespoň jedna ze stran musí mít bydliště (xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xávěr přezkoumávat v řízení u soudu jiné členské země, ale je třeba jej uznat a respektovat.
74. Požadavek písemné formy je naplněn v případě, že proroxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xdkaz na tyto všeobecné podmínky (rozsudek Soudního dvora ze dne 14.12.1976, Estasis Salotti di Colzani Aimo e Gianmario Colzani s. n. c. v. Rüwa Polsterxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxhodou, že písemné potvrzení takové dohody jednou ze stran bylo obdrženo druhou stranou a že tato strana nic nenamítala (rozsudek Soudního dvora ze dne 1xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxa, byť sama ujednání nepodepsala, je oprávněna se jej dovolávat za předpokladu, že mezi stranami smlouvy byl požadavek písemné formy ujednání o přísluxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxungs-AG a další v. Amministrazione del Tesoro dello Stato, věc 201/82).
76. Souhlas smluvních stran s prorogační doložkou se považuje za daný, odpoxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xána, pokud podnikateli v této oblasti je při uzavírání smluv určitého druhu všeobecně a pravidelně dodržován určitý způsob jednání. Ten přitom nemusí xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxch znění prorogačních doložek může přispět k prokázání, že určitý způsob jednání je všeobecně a pravidelně dodržován) nemůže být požadován ve všech přxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx které zahrnuje pojem "ve formě, která odpovídá", je třeba zhodnotit výlučně ve světle obchodních zvyklostí v dané oblasti mezinárodního obchodu, anix xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxní úmluvy; jejich národnost je bez významu. Tato znalost je dána, je-li v oblasti, v níž strany podnikají, při uzavírání smlouvy určitého druhu konkrétxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx jen podle kritérií upravených citovanou normou. Úvahy o vztazích mezi určeným soudem a předmětem sporu, o platnosti ujednání či úvahy vedené hmotněprxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxA v. Hugo Trumpy SpA., věc C-159/97, rozsudek Soudního dvora z 20.2.1997, Mainschiffahrts-Genossenschaft eG /MSG/ v. Les Gravieres Rhénanes SARL., vxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxzná pro všechny akcionáře bez ohledu na to, jakým způsobem akcie nabyli, pokud stanovy jsou uloženy na místě, kam má akcionář přístup, nebo ve veřejném rxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx pokrývá (rozsudek Soudního dvora ze dne 10.3.1992, Powell Duffryn plc v. Wolfgang Petereit, věc C-214/89).
78. Ve vztahu mezi dopravcem a držitelex xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxem a odesílatelem a že podle
relevantní
vnitrostátní úpravy tato třetí osoba nabytím náložného listu vstoupila do práv a povinností odesílatele (rozxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxx x1/83, viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2000, Coreck Maritime GmbH v. Handelsveem BV a další, věc C-387/98).
xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxní kritéria, na jejichž základě má být tento soud určen (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2000, Coreck Maritime GmbH v. Handelsveem BV a dalšíx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxační doložka obsažena (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 1997, Francesco Benincasa v. Dentalkit Srl., věc C-269/95).
81. Vůči třetí osobě xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx a hodlá podat žalobu na náhradu škody proti výrobci, se nelze dovolávat doložky o soudní příslušnosti, jež byla sjednána ve smlouvě mezi výrobcem této vxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xrozsudek Soudního dvora ze dne 7.2.2013, Refcomp SpA v. Axa Corporate Solutions Assurance SA, Axa France IARD, Emerson Network, Climaveneta SpA, věc Cxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xohodu o založení příslušnosti, je sdělením elektronickými prostředky, které umožňuje trvalý záznam dohody ve smyslu článku 23 odst. 2 nařízení Rady čx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxad El Majdoub v. CarsOnTheWeb.Deutschland GmbH, C-322/14).
83. Není-li příslušnost soudu dána podle uvedených pravidel, k projednání a rozhodnuxx xxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxlovaného. Věcně a místně příslušný soud se určí podle vnitrostátního práva země, jejíž soudy jsou podle čl. 2 odst. 1 příslušné. To, zda se místo bydlištx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx žalovaný bydliště či sídlo i v jiné členské zemi. Nemá-li účastník bydliště v zemi, u jejíhož soudu byla žaloba podána, soud za účelem zjištění, zda účasxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xoužije soud pravidel svého mezinárodního práva soukromého. Ta aplikuje i v případě, že žalovaný nemá bydliště v členském státě EU. Pak se totiž soudní pxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx úmluvou dle čl. 23). Bydliště žalovaného zde slouží jako kritérium pro určení mezinárodně příslušného soudu podle nařízení č. 44/2001, a nikoliv jako xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxžnit s názorem Nejvyššího soudu ČR, (usnesení ze dne 26.5.2011, sp. zn. 33 Cdo 2485/2008), podle kterého, je-li v řízení s mezinárodním prvkem žalovaný xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx x xx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xrocesních pravidel umožňujících v zájmu zabránit odepření spravedlnosti vedení řízení vůči osobě, která se řízení neúčastní a jejíž pobyt není znám (xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxmu pátrání po pobytu žalovaného se jej najít nepodařilo (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, Hypoteční banka, a.s., v. Udo Mike Linxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxná pravidla jako pro státní příslušníky. Tím je zakotvena zásada rovného zacházení s cizinci s bydlištěm v zemi, kde se nachází sídlo soudu. Čl. 2 nařízexx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxnský stát. Čl. 2 totiž upravuje také vztahy mezi soudy členské a nečlenské země, nikoliv jen vztahy mezi soudy členských zemí navzájem (srov. výklad Bruxxxxxx xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xillas", a další, věc C-281/02).
86. Úprava obsažená v kapitole II nařízení v zásadě platí v případech, kdy žalovaný má bydliště nebo sídlo na území člxxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx příslušnost k projednání věci staví na tom, aby bydliště či sídlo žalobce bylo na území členského státu (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 200xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxě vyslovit nedostatek své příslušnosti s tím, že soud nečlenské země by byl vhodnější k projednání věci i v případě, že příslušnost soudu žádné další člexxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxící se o námitku
forum non conveniens
neupravuje. Připuštění této námitky je s to negativně ovlivnit předvídatelnost pravidel pro určení příslušnosxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxch jurisdikčních pravidel a právní ochranu osob usazených v EU (srov. výše, věc C-281/02).
Vedle obecně příslušného soudu dle čl. 2 nařízení má žaloxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx x x x xxřízení. Předpokladem jejich použití je dostatečně významný vztah mezi předmětem řízení a soudem, který má věc projednat, z pohledu efektivity shromaxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx věc 21-76).
Soudem na výběr daným je podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 ve věcech, jejichž předmětem je smlouva nebo nároky ze smlouvy, xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxra
Soudního dvora přitom ani zdaleka neřeší všechny problémy, které při aplikaci vznikají. Vyplývá z ní nicméně, že samotný pojem sporu, jehož předměxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xmbH v. Zuid Nederlandse Aannemers Vereinging, věc C-34/82). S ohledem na to, že pojem nároků ze smlouvy právní řády jednotlivých členských zemí vykládxxx xxxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx Ačkoliv žádný obecný návod pro posouzení toho, co pojem "nároků ze smlouvy" zahrnuje, nebyl vytvořen, jednotlivá rozhodnutí Soudního dvora případ od xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxstník EU z 23.12.2009, č. C 319/1 odst. 42 a násl.).
Žalobce se může dovolávat soudní příslušnosti podle místa plnění smlouvy dle čl. 5 odst. 1, i když exxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxící se nároky ze smlouvy je příslušný k hodnocení jednotlivých prvků, jejichž existence vede k závěru o uzavření smlouvy, neboť takové hodnocení je nezxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxou se spotřebitel domáhá podle právních předpisů členského státu, na jehož území má své bydliště, uložení povinnosti společnosti provozující zásilkxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxt za účelem přimět spotřebitele k uzavření smlouvy mu zaslala jmenovitě určený dopis, který mohl vyvolat dojem, že mu bude vyplacena výhra, pokud zašle xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx tento výklad nemá vliv za situace, kdy zásilka obsahovala také reklamní katalog výrobků společnosti s formulářem "nezávazná zkušební objednávka", oxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx05, Petra Engler v. Janus Versand GmbH, věc C-27/02).
V případě žaloby na náhradu škody je na vnitrostátním soudu, aby posoudil, zda dle hmotného práxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xx Bloos, SPRL v. Société en commandite par actions Bouyer, věc 14-76).
Ustanovení čl. 5 odst. 1 se nepoužije v situaci, kdy místo plnění závazku nelze zxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxe 19. února 2002, Besix SA v. Wasserreinigungsbau A. Kretzschmar GmbH & Co. KG /WABAG/ a Planungs- und Forschungsgesellschaft Dipl. Ing. W. Kretzsxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx ve kterých chybí svobodně přijatý závazek jedné strany vůči druhé (rozsudek Soudního dvora ze dne 17.6.1992, Jakob Handte & Co. GmbH v. Traitementx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xporný závazek, stanoveného podle odpovídajících norem mezinárodního práva soukromého. Jurisdikční pravidla odchylující se od úpravy obsažené v člx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xoudu, než je ten, kde bydlí (sídlí), může být žalován (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. září 1999, GIE Groupe Concorde a další v. Capitaine commandant lx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxou dva závazky stejné váhy z jedné smlouvy, v případě, že podle odpovídající kolizní úpravy jeden z těchto závazků má být splněn v místě, kde se řízení konxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
Ústní ujednání o místě plnění, které je určeno nikoliv za účelem stanovení místa plnění závazku, ale za účelem určení příslušných soudů, nespadá pod člx x xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxanovit místo plnění smluvního závazku jinak, než je upraveno hmotným právem, nejsou ale oprávněny stanovit (motivovány výhradně zájmem na určení příxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxhly (viz výše, věc C-106/95).
Žaloba, kterou se příjemce zboží, které bylo v průběhu přepravy po moři a po zemi poškozeno, nebo kterou se jeho pojistixxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxrá tuto listinu vydala, ale proti osobě, kterou žalobce považuje za skutečného dopravce, nespadá do působnosti čl. 5 odst. 1, neboť předmětný konosamexx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxon européenne SA a další v. Spliethoff's Bevrachtingskantoor BV a Capitaine commandant le navire Alblasgracht V002, věc C-51/97).
Dosud dostupnox xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x nařízení č. 44/2001 na základě platebního místa směnky nebo šeku, a to ať už v takové listině uvedeného, či z hmotněprávní úpravy dovozeného, když se totx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx x odst. 1 judikovaných nelze v zásadě namítat nic proti tomu, aby bylo toto pravidlo pro určení soudní příslušnosti aplikováno i ve směnečných či šekovýcx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxní judikatury Soudního dvora je předpokladem aplikace čl. 5 odst. 1 závazek svobodně přijatý jednou stranou vůči druhé, lze dospět k závěru, že příslušxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxx xezi remitentem a výstavcem směnky vlastní. Jen stěží by však bylo možno dovodit aplikaci čl. 5 odst. 1 v případě nároku indosatáře vůči výstavci směnky vxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxva lze automaticky dovodit mezi remitentem a směnečníkem (příjemcem) u směnky cizí, leda by šlo o cizí směnku na vlastní řad výstavce či o zastřenou směnxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
Aktuálně je otázka, zda lze pojem nároků ze smlouvy obsažený v čl. 5 odst. 1, písm. a) nařízení č. 44/2001 (či pojem věcí týkajících se smlouvy uzavřené spxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxy ze směnky je Soudním dvorem EU řešena ve věci C-419/11, Česká spořitelna, a.s., v. Gerald Feichter.
Žalobce, který koupil dluhopis na doručitele ox xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x písm. a) nařízení č. 44/2001 pro účely žaloby podané proti tomuto emitentovi, zakládající se na emisních podmínkách dluhopisu, na porušení informačnxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxvědnosti emitenta certifikátu vyplývající z prospektu k takovému certifikátu a jeho odpovědnosti za porušení zákonných informačních povinností, nxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xydliště, příslušné z titulu vzniku újmy k rozhodnutí o takové žalobě, zejména když tvrzená újma nastala přímo na bankovním účtu žalobce u banky mající sxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx upravuje autonomní definici místa plnění závazku z dvou smluvních typů pro případ, že místo plnění nebylo ve smlouvě sjednáno. V případě prodeje zboží xx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xýt poskytnuty. Co se týká rozhodného práva, podle čl. 17 preambule nařízení č. 593/2008, nedojde-li k jeho volbě, měly by být pojmy "poskytování služebx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), vykládány stejným způsobem.
Článek 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 je dle názoru Soudního dvora třebx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxování a dodání zboží, aniž by poskytl materiál pro jeho výrobu nebo zhotovení, a dodavatel je odpovědný za kvalitu a soulad zboží se smlouvou.
V přípaxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xodání určit na tomto základě bez odkazu na odpovídající hmotné právo, je tímto místem místo fyzického předání zboží, na základě něhož kupující nabyl nexx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xx xeySafety Systems Srl., věc C-381/08).
V případě zásilkového prodeje místo, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, je třeba ve smyslu ustxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxt v úvahu všechna
relevantní
ujednání obsažená v této smlouvě, která mohou toto místo vymezit, jakož i podmínky obecně uznávané a používané na základě xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxdí, je místem dodání místo, kde došlo k vlastnímu předání zboží, na jehož základě kupující nabyl nebo měl nabýt oprávnění skutečně s tímto zbožím v místě xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx x), první odrážka, platí i v případech, kdy ve stejném členském státě je dáno několik míst plnění. V tomto případě je soudem příslušným k rozhodnutí o všecx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxch. Při jejich neexistenci může žalobce podat žalobu u soudu místa plnění dle své volby (rozsudek Soudního dvora ze dne 3.5.2007, Color Drack GmbH v. Lexx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxuvou a soudem, který má o sporu z ní rozhodovat. V případě více míst poskytování služeb v několika členských státech, ve světle požadavku úzkého vztahu a xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xlavnímu poskytování služeb (rozsudek Soudního dvora ze dne 9.7.2009, Peter Rehder v. Air Baltic Corporation, věc C-204/08).
Článek 5 odst. 1 písm. xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxdnutí o všech nárocích ze smlouvy soud, v jehož obvodu se nachází místo, v němž je poskytována většina služeb. Pro smlouvu o obchodním zastoupení je takoxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxtického plnění smlouvy. Nelze-li toto místo určit podle těchto kritérií, je jím místo podnikání (sídlo) obchodního zástupce (rozsudek Soudního dvorx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxeba vykládat tak, že při letecké dopravě osob z jednoho členského státu do jiného, uskutečňované na základě smlouvy uzavřené s jedinou leteckou společxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx4 podle volby žalobce, soud, v jehož obvodě se nachází místo odletu či příletu letadla, jak je sjednáno ve smlouvě. V tomto ohledu službami, jejichž poskxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxstě odletu sjednaném ve smlouvě, odlet letadla ve stanovenou hodinu, přeprava cestujících a jejich zavazedel z místa odletu do místa příletu, zaopatřxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxu s těmito službami, jsou přitom místa odletu a příletu letadla, jež musejí být chápána jako místa sjednaná ve smlouvě o přepravě. Letecká doprava předsxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxu část poskytování služby, která by představovala hlavní plnění, jež bylo poskytnuto v konkrétním místě. Každé z obou těchto míst má dostatečně blízkox xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxosti, které jsou naplňovány koncentrací soudní příslušnosti do místa poskytování služeb a určením jednotné soudní příslušnosti pro veškeré nároky zx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xdrážku, nařízení č. 44/2001 je nutno vykládat v tom smyslu, že smlouva, kterou majitel práva duševního vlastnictví poskytuje za úplatu svému smluvnímx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx která ji poskytuje, vykonává za úplatu určitou činnost. Smlouva, kterou majitel práva duševního vlastnictví poskytuje svému smluvnímu partnerovi zx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxkytuje žádné plnění, ale zavazuje se pouze umožnit svému smluvnímu partnerovi jeho volné užívání. Tento závěr není možné zpochybnit argumenty založexxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxoce vymezit rozsah působnosti čl. 5 odst. 1 písm. b) ve vztahu k čl. 5 odst. 1 písm. a).
Zaprvé žádná skutečnost vycházející ze smyslu nebo systematiky xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxitérií vymezených Soudním dvorem v oblasti volného pohybu služeb ve smyslu článku 50 Smlouvy o ES. Zadruhé, na rozdíl od definice tohoto pojmu ve směrnixxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xmlouvu o prodeji zboží, soudní příslušnost neurčuje pouze podle pravidel, která platí pro smlouvy o poskytování služeb. Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) tohxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx určení soudní příslušnosti v případě smluv o prodeji zboží a smluv o poskytování služeb na straně jedné a v případě jakýchkoliv jiných smluv, které nejsxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xbcházení vůle zákonodárce Společenství v tomto směru a narušilo by účinnost úpravy obsažené v čl. 5 odst. 1 písm. c) a písm. a).
Při určení soudu příslxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxastnictví poskytl svému smluvnímu partnerovi oprávnění k užívání tohoto práva, je třeba i nadále vycházet ze zásad, které vyplývají z judikatury Soudxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxx x xxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxislosti je vzhledem k naprosté shodě mezi zněním čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 44/2001 a čl. 5 odst. 1, první věty, Bruselské úmluvy, jakož i vzhledem k xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxru, že zákonodárce Společenství mínil pro všechny jiné smluvní typy než ty, jejichž předmětem je prodej zboží nebo poskytování služeb, zachovat v rámcx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxx x x xxxxxx xxsta jeho plnění. Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že neexistuje žádný důvod pro rozdílný výklad těchto dvou norem, požadavky
koherence
a právní jistxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xtejný rozsah působnosti jako příslušnému ustanovení Bruselské úmluvy (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2009, Falco Privatstiftung a Thomas Rxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xvoří smlouva či nároky ze smlouvy ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení, lze-li vytýkané jednání považovat za porušení smluvních povinností daných pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx12).
Spor, v němž jde o to, že vnitrostátní právo zakládá odpovědnost osoby za dluhy společnosti, kterou kontroluje, pokud tato osoba nesplnila oznxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxk Soudního dvora ze dne 17.10.2013, OTP Bank Nyilvánosan Működő Részvénytársaság v. Hochtief Solution AG, věc C-519/12).
Smlouva o skladování zboxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx 14. listopadu 2013, Krejci Lager & Umschlagbetriebs GmbH v. Olbrich Transport und Logistik GmbH, věc C-469/12).
Článek 5 odst. 1 písm. b) nařízxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxém státě, nároky plynoucí ze smlouvy o autorizovaném prodeji, což vyžaduje, aby smlouva, jež váže smluvní strany, obsahovala zvláštní ustanovení ohlxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx-Collins SA v. La Maison du Whisky SA, věc C-9/12).
Ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti je vedle obecného soudu žalovaxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxo samostatný koncept zahrnující všechny žaloby, jejichž předmětem je založení odpovědnosti žalovaného, které se netýkají nároků ze smlouvy ve smyslx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxloby, která se takové odpovědnosti netýká (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 1988, Athanasios Kalfelis v. Banque Schröder, Münchmeyer, Hengst &xxxx xxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxh smluvních podmínek ve smlouvách se soukromými osobami je věcí týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 (rozsudek xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxem je určení neexistence deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti, spadá pod ustanovení článku 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 (rozsudek Soudního dvorx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxných škůdců, který není účastníkem sporu, podle článku 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 neumožňuje založit příslušnost soudu ve vztahu k jinému údajnému šxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx
Žaloba, kterou se věřitel domáhá rozhodnutí o neúčinnosti převodu vlastnického práva k nemovitosti s odůvodněním, že takový úkon dlužníka zkracuje xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxx xxx xxxxxx x xxx xx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x6. března 1992, Mario Reichert, Hans-Heinz Reichert a Ingeborg Kockler v. Dresdner Bank AG, věc C-261/90).
Za situace charakterizované jednak absxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx, konkrétně požadavku, aby strany při takovém jednání byly v dobré víře, žaloba založená na předsmluvní odpovědnosti (
culpa in contrahendo
) žalovanéxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxicine Meccaniche Tacconi SpA v. Heinrich Wagner Sinto Maschinenfabrik GmbH /HWS/, věc C-334/00).
x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxládat tak, že zahrnuje obě místa, tedy místo, kde škoda vznikla, i místo, kde došlo k události, která ji způsobila. Proto má žalobce na výběr, zda žalovanxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxkwekerij G. J. Bier BV v. Mines de potasse d'Alsace SA., věc 21-76).
Oběť pomluvy obsažené v novinovém článku distribuovaném v několika členských zexxxx xx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxé mají pravomoc přiznat náhradu veškeré škody způsobené pomluvou), tak i u soudů každého členského státu, ve kterém byl článek distribuován a kde oběť txxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxodná, jakož i důkazní prostředky, které mají prokázat existenci a rozsah tvrzené škody, nestanoví nařízení, ale hmotné právo určené podle vnitrostátxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxudního dvora ze dne 7. března 1995, Fiona Shevill, Ixora Trading Inc., Chequepoint SARL a Chequepoint International Ltd v. Presse Alliance SA., věc C-6xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxm II).
K otázce určení příslušného soudu v případě porušení osobnostních práv informacemi zveřejněnými na internetu viz rozsudek Soudního dvora zx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x-161/10).
Článek 4 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nebrání použití čl. 5 odst. 3 téhož nařízení v případě žaloby na náhradu škody plynoucí z provozování ixxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxba předložena, průkaznými indiciemi umožňujícími mu dojít k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie (rozsudek Soudního dvoxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xdálosti ve smyslu článku 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 je místo zhotovení tohoto výrobku (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. ledna 2014, Andreas Kainz v. xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx dodáním kontaminovaného chemického výrobku, který učinil nepoužitelným umělé hnojivo, jež podnik vyrábí z více surovin, a zpracováním tohoto výrobxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx ustanovení totiž míří nejen na místo škodné události, ale rovněž na místo, kde škoda vznikla, a tím je továrna podniku, ve které došlo ke zpracování vadnxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxší k rozhodnutí o věci zejména z důvodu blízkosti sporu a snadnosti dokazování. Naopak volba pouze místa příčinné události by ve značném množství přípaxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxmto směru svůj smysl (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 2009, Zuid-Chemie BV v. Philippo's Mineralenfabriek NV/SA., věc C-189/08).
Ustaxxxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx osobě, která škodu způsobila, u soudů místa, kde škoda vznikla jemu (rozsudek Soudního dvora ze dne 11.1.1990, Dumez France SA a Tracoba SARL v. Hessiscxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxné touto osobou v jiném členském státě. Ač uvedený pojem může pokrývat jak místo, kde škoda vznikla, tak i místo, kde došlo ke škodné události, nelze jej vxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xístě (rozsudek Soudního dvora ze dne 19.9.1995, Antonio Marinari v. Lloyds Bank plc a Zubaidi Trading Company, věc C-364/93). Pojem místa vzniku škody xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xjmu způsobenou ztrátou části majetku, ke které došlo v jiném členském státě (rozsudek Soudního dvora ze dne 10.6.2004, Rudolf Kronhofer v. Marianne Maxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxe na žaloby věřitele akciové společnosti, jejichž cílem je určit, že člen představenstva akciové společnosti a její akcionář ručí za závazky této spolxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxx, že člen představenstva a akcionář akciové společnosti ručí za závazky této společnosti je třeba pojem "místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné událxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxí situace související s těmito činnostmi. Okolnost, že dotčená pohledávka byla převedena z původního věřitele na jinou osobu, nemá vliv na určení soudx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxter AB v. Franku Kootovi, Evergreen Investments BV, věc C-147/12).
Ve věci, v níž společnost žaluje osobu, která vykonávala funkce jejího ředitele x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xddílu 5 (čl. 18-21) nařízení č. 44/2001 neumožňují aplikaci čl. 5 odst. 1, 3 za předpokladu, že tato osoba v postavení ředitele a jednatele této společnoxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxění povinností uložených mu právem obchodních korporací spadá pod pojem "nároky ze smlouvy" ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 44/2001. Při absenci jakxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxa v převážné míře vykonávala činnost dle smlouvy, za předpokladu, že výkon činnosti v tomto místě neodporuje vůli stran podle smlouvy mezi nimi uzavřenxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x xxxxxxní (deliktní odpovědnost) za podmínky, že vytýkané jednání nelze považovat za neplnění povinností jednatele plynoucích z práva obchodních korporacxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xedoucí ke vzniku škody s místem, kde se škoda projevila (rozsudek Soudního dvora ze dne 10.9.2015, Holterman Ferho Exploitatie BV, Ferho Bewehrungsstxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxh autorských práv zaručených členským státem, v němž má sídlo soud, k němuž byla podána žaloba, je tento soud podle článku 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 přxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx státě rozmnožila na hmotném nosiči, který je následně prodáván společnostmi usazenými v třetím členském státě prostřednictvím internetové stránkyx xxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxtu, v němž se nachází sídlo tohoto soudu (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. října 2013, Peter Pinckney v. KDG Médiatech AG, věc C-170/12).
V případě plxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxnek 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 neumožňuje podle místa, ve kterém nastala okolnost vedoucí ke vzniku škody založit příslušnost soudu, v jehož obvodu žxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx v obvodu věc projednávajícího soudu. V takovém případě je tento soud příslušný pouze k rozhodnutí o škodě, která byla způsobena na území členského státx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxorským právem, chráněných členským státem, v němž má sídlo soud, k němuž byla podána žaloba, je tento soud na základě místa, kde se škoda projevila, přísxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx přístupných v obvodu jeho příslušnosti. Tento soud je příslušný pouze k rozhodnutí o škodě způsobené na území členského státu, kde se nachází jeho sídlx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xnámky zapsané v členském státě, ke kterému mělo dojít tak, že inzerent využil na internetové stránce vyhledávače provozovaného pod národní doménou nexxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxložen soudům členského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, nebo soudům členského státu sídla inzerenta (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. duxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx, o ochranné známce Společenství), musí být vykládána tak, že v případě prodeje a dodání padělaného výrobku, k nimž došlo na území členského státu, po nixxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxí o žalobě pro porušení podané proti prvotnímu prodejci, který v členském státě, kde se nachází soud rozhodující o žalobě, sám nejednal.
Ve věci protxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxže členského státu, kde se nachází sídlo věc projednávajícího soudu, zakazuje, čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 neumožňuje založit příslušnost soudu xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxk v takovém případě umožňuje založit příslušnost soudu k projednání žaloby na náhradu škody opírající se o uvedený vnitrostátní zákon, podané proti osxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx na základě místa, kde se škoda projevila (rozsudek Soudního dvora ze dne 5.6.2014, Coty Germany GmbH, dříve Coty Prestige Lancaster Group GmbH v. First xxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx určený podle místa bydliště nebo místa obvyklého pobytu oprávněného. Za podmínek upravených v čl. 5 odst. 2 nařízení č. 44/2001 je k projednání a rozhodxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx řízení. Tuto právní úpravu nahrazuje od okamžiku nabytí její účinnosti úprava obsažená v nařízení č. 4/2009.
Z judikatury Soudního dvora plyne, že xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxn, i osobu, která výživné nárokuje poprvé (rozsudek Soudního dvora z 20. března 1997, Jackie Farrell v. James Long, věc C-295/95).
Pojem vyživovací xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xaždého z manželů, ať už se jedná o periodické platby či paušální úhradu nebo o převod majetku. Na druhou stranu, je-li předmětem řízení rozdělení společxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxrd v. Paula Laumen, věc C-220/95).
To, že nárok na výživné je uplatněn jako vedlejší v řízení o rozvod manželství, které je z působnosti nařízení č. 44xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxel v. Jacques de Cavel, věc 120/79). Toto ustanovení nelze však vztahovat i na situace, v nichž se veřejný orgán žalobou domáhá vrácení peněz vyplacenýcx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx33/01).
Ve sporech vyplývajících z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny stanoví článek 5 odst. 5 další případ příslušnosti na výbxx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxh zemích stejným způsobem.
Pojem pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny zahrnuje složku, která funguje trvale jako prodloužená ruka mateřské oxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx sídlo je v zahraničí, mohou jednat přímo s jejím zastoupením. Pojem "spory vyplývající z provozování" zahrnuje (i) spory vztahující se k právům a smluvxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxy sídlí, či najímání místních zaměstnanců; (ii) spory týkající se závazků přijatých takovou složkou jménem mateřské společnosti, které mají být plněxx x xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxdlí. Je na soudu, u kterého byla žaloba podána, aby prošetřil skutečnosti, na základě kterých lze dospět k závěru, zda taková složka existuje, a aby zhodxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx.
Pojem pobočky, zastoupení či provozovny nezahrnuje samostatného obchodního zástupce, který sám organizuje svoji činnost a rozhoduje, jakou čáxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx objednávky mateřskému podniku, aniž by se sám podílel na přípravě jejich podmínek či jejich realizaci (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. března 1981, xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxelné projednat je ve společném řízení a vyhnout se tak riziku vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v několika samostatných řízeních, lze žalobu xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx ze dne 27. září 1988, Athanasios Kalfelis v. Banque Schröder, Münchmeyer, Hengst & Co. a další, věc 189/87). Jde o další případ v nařízení č. 44/2001 xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xeho bydliště (sídla).
Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nemůže být žalovaný s bydlištěm (sídlem) v jednom členském státě žalován v jiném členskxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxný, a nikoliv pouze s touto věcí související (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. října 1998, Réunion européenne SA. a další v. Spliethoff's Bevrachtingxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxmu s bydlištěm v jiném členském státě, i pokud je tato žaloba již k okamžiku podání považována vůči prvnímu žalovanému za nepřípustnou podle vnitrostátxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx použití vnitrostátních norem ani žádnou podmínku, podle které by žaloba podaná proti více žalovaným musela být k okamžiku jejího podání ve vztahu ke kaxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxo práva a která tedy slouží jako právní základ jeho aplikace, nemůže být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že by jeho použití mohlo záviset na účinkx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxným s jediným cílem, a to odejmout jednoho z nich soudům členského státu, ve kterém má bydliště (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 2006, Reisch xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxx xx).
Skutečnost, že žaloby podané proti více žalovaným mají různé právní základy, není překážkou pro použití čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001. I když z xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxit, zda existuje mezi jednotlivými žalobami podanými týmž žalobcem proti více žalovaným takový vztah, aby bylo účelné rozhodnout o nich společně s cílxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xby rozhodnutí mohla být považována za protichůdná. Toto ustanovení se použije, když žaloby podané proti různým žalovaným mají souvislost při svém podxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxiště nebo sídlo (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. října 2007, Freeport plc v. Olle Arnoldsson, věc C-98/06)
Pravidlo zvláštní příslušnosti stanoxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxak z čl. 18 odst. 1 tohoto nařízení a jednak z doslovného výkladu oddílu 5 vyplývá, že soud, který má rozhodnout o sporu z individuální pracovní smlouvy, mxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xinými pravidly pro určení příslušnosti uvedenými v témže nařízení pouze tehdy, pokud je na ně učiněn výslovný odkaz. Pokud jde o možnost, že by se úpravy xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx nařízení. Kdyby totiž vnitrostátní soud transformoval zvláštní pravidla pro určení příslušnosti, určená k usnadnění řádného výkonu spravedlnostix xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxí zákonodárce za současného stavu práva zavedl. Krom toho by takový výklad byl stěží slučitelný se zásadou právní jistoty, která vyžaduje zejména, aby xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxhkline a Laboratoires Glaxosmithkline v. Jean-Pierre Rouard, věc C-462/06).
xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxů každé jednotlivě vytýkáno, že prováděním vyhrazených činností týkajících se téhož produktu porušily tutéž národní část evropského patentu, tak jax xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxhto věcech bylo rozhodováno v oddělených řízeních ve smyslu tohoto ustanovení. Předkládajícímu soudu přísluší, aby existenci takového rizika posouxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xV, Honeywell Belgium NV, Honeywell Europe NV, věc C-616/10).
Je dáno úzké spojení ve smyslu ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 mezi žalobamx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxí, o nichž je nezbytné rozhodnout společně.
Článek 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 se nepoužije na žalované, kteří nemají bydliště na území některého čxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxího dvora ze dne 11.4.2013, Land Berlin v. Ellen Mirjam Sapir, Michael J Busse, Mirjam M Birgansky, Gideon Rumney, Benjamin Ben-Zadok, Hedda Brown, věc xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxpitoly II uvedeného nařízení, který upravuje pravidla příslušnosti v oblasti individuálních pracovních smluv (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. kvxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xaloby nebo žaloby ze záruky je vedle obecného soudu žalovaného podle čl. 6 odst. 2 a 3 nařízení č. 44/2001 také soud, u něhož řízení probíhá.
Je-li žaloxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx č. 44/2001 k projednání věci ze záruky proti osobě s bydlištěm v jiné členské zemi, než ve které sídlí soud. Článek 6 odst. 2 však nezavazuje soud, aby žaloxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxto směru nebude dotčena a že nepřípustnost žaloby ze záruky nebude odůvodněna tím, že poskytovatel záruky má bydliště či sídlo na území jiné členské zemxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxízení č. 44/2001 je aplikovatelný v případě žaloby ze záruky mezi pojistiteli, založené na vícenásobném pojištění, existuje-li natolik dostatečná sxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxcí vnitrostátního soudu projednávajícího původní žalobu, aby ověřil, zda taková souvislost je dána. Je přitom třeba zajistit, aby xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxret économique /GIE/ Réunion européenne a další v. Zurich Espana a Société pyrénéenne de transit d'automobiles /Soptrans/, věc C-77/04).
Článek 6 xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xízení. Tato úprava však nedopadá na případy, kdy se žalovaný pouze brání námitkou započtení své pohledávky vůči žalobci. Způsoby obrany, jichž se lze v xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx A/S v. Schuhfabriken Otterbeck GmbH & Co., věc C-341/93).
Vztah úpravy obsažené v nařízení č. 44/2001 k jiným nástrojům upravujícím příslušnoxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxerpretovat.
Ustanovení čl. 71 nařízení č. 44/2001 o použití mezinárodních smluv (úmluv) upravujících soudní příslušnost, uznání nebo výkon rozhxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxava vykonatelnosti obsažená v jejím čl. 31 odst. 3 se užije za předpokladu, že jde o úpravu značně předvídatelnou, usnadňuje-li řádný výkon spravedlnxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx, je s to zajistit volný pohyb soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních i vzájemnou důvěru ve výkon spravedlnosti v rámci Unie (
favor
execxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdu čl. 31 odst. 2 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, podepsané v Ženevě dne 19. května 1956, ve znění protokolu podepsaxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx podaná z důvodu téže škody mezi týmiž stranami nebo jejich právními nástupci v jiném členském státě nemají tentýž předmět a tentýž důvod (rozsudek Soudxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxud spor spadá do působnosti jak tohoto nařízení, tak i Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, může členský stát v souladu s xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxx, Nickel & Goeldner Spedition GmbH v. "Kintra" UAB, věc C-157/13).
Některé nedostatky obsažené v nařízení č. 44/2001 má s účinností od 10.1.201x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx, spotřebitelských smluv a ve sporech x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxíslušnost soudu a o účincích, které v tomto smyslu vyvolá jeho účast, resp. neúčast na soudním řízení. Modifikována je i úprava dohody o volbě soudu. Mimx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx je příslušný k projednání věci, pouze není-li tato dohoda podle práva členského státu, v němž se nachází sídlo zvoleného soudu neplatná (srov. také čl. xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx x
xxxx
xxxx xxxxxxxx, vymezené vyživovací povinnosti, závěti a dědění (článek 1).
Očekávání, která byla do revize nařízení č. 44/2001 co do odstranění nedostatku univxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxké zemi Evropské unie buď u soudu členské země, v níž se nachází majetek žalovaného (podpůrná příslušnost), nebo v podobě
forum
necessitatis (viz návrx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx010) 748 v konečném znění/2 - COD 2010/0383 a v něm obsaženou důvodovou zprávu), nebyla zcela naplněna. Úprava obsažená v nařízení č. 1215/2012 tyto návxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxa modifikována pouze pravidla pro určení příslušnosti v těchto případech tak, aby byla použitelná bez ohledu na místo bydliště žalovaného (viz čl. 17 a xxxxxx xxx xx x xxxxx x xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. ledna 2015 nebo po něm. Nařízení č. 44/2001 se použije i nadále na rozhodnutí vydaxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xařízení č. 1215/2012). Článek 34 preambule výslovně deklaruje zájem na zajištění kontinuity mezi Bruselskou úmluvou z roku 1968, nařízením (ES) č. 44xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx ve zvláštních věcech, která doplňuje úpravu zavedenou nařízením č. 44/2001, obsahuje ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti nařxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxinárodní smlouvy se stejným předmětem úpravy. Platí ve všech členských zemích mimo Dánsko. Důvodová zpráva prof. Borráse k ní byla publikována v Úřednxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxatné, jakož i v řízeních ve věci rodičovské zodpovědnosti, představující soubor práv a povinností ve vztahu k osobě dítěte či k jeho majetku. Z působnosxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxní příslušnost ve věcech rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné se dle čl. 3 a násl. citovaného nařízení stanoví v závislosti na konkrétních okxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxx xydlí, bydliště žalovaného, resp. žalobce, státní občanství manželů či v případech, kdy nelze příslušnost stanovit dle takto upravených zásad, na zákxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx probíhá, stal členem EU (usnesení Soudního dvora ze dne 17.6.2010, Michalias v. Ioannou-Michalia, věc C-312/09).
Z judikatury Soudního dvora EU vxxxxxxx xx xxxxxx x x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxt v tom smyslu, že v rámci řízení o rozvod manželství, pokud žalovaný nemá ani obvyklé bydliště v některém členském státě, ani není jeho státním příslušnxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxíslušné soudy jiného členského státu. Podle znění čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení se totiž příslušnost v každém členském státě určí v souladu s vnitrostátxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxnku 17 tohoto nařízení musí soud členského státu, který k projednání věci není příslušný, rozhodnout, že není příslušný, je-li podle tohoto nařízení pxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxí závislé na okolnostech, které se týkají žalovaného, nýbrž pouze na tom, zda je soud některého členského státu příslušný na základě článků 3 až 5 nařízexxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx použije rovněž na státní příslušníky třetích zemí, jejichž vazba na území některého členského státu je dostatečně silná v souladu s kritérii pro určenx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxým státem (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. listopadu 2007, Kerstin Sundelind Lopez v. Miguel Enrique Lopez Lizazo, věc C-68/07).
V případě, kdy sxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxí věci příslušný podle čl. 3 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, brání posledně uvedené ustanovení tomu, aby tento soud považoval manžele, kteří jsou oba stxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxtu. Tento soud musí naopak přihlédnout k tomu, že manželé jsou rovněž státními příslušníky členského státu původu rozhodnutí a že tamní soudy by proto mxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxuze tohoto členského státu, znamenalo by to, že je jim upřeno právo dovolávat se na základě přechodného ustanovení obsaženého v čl. 64 odst. 4 nařízení čx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx jsou jeho státními příslušníky. Jsou-li oba manželé státními příslušníky dvou stejných členských států, brání čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2201/xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx pouto. Soudy členských států, s nimiž manžele pojí státní příslušnost, jsou naopak na základě tohoto ustanovení příslušné k projednání věci, takže si xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxený v čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 2201/2003 založen na několika alternativních objektivních kritériích a na jejich rovnocenném postavení. Přxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxto ustanovení mohla být brána v úvahu pouze státní příslušnost, která "nejpřesněji odpovídá skutečnosti". Takové kritérium se nemůže opírat o účel toxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx volný pohyb osob. Pokud by tedy bylo obvyklé bydliště hlavním hlediskem pro určování státní příslušnosti, která nejpřesněji odpovídá skutečnosti, zxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxxxx xx xxx1/2003. To by u osob s více státními příslušnostmi vedlo k hierarchizaci těchto kritérií, třebaže ze znění uvedeného ustanovení nic takového nevyplývx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx rodičovské zodpovědnosti je k projednání věci v zásadě příslušný soud toho členského státu, ve kterém se nachází místo obvyklého bydliště dítěte. Z toxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx zájmů dítěte. Nelze-li určit místo obvyklého bydliště dítěte a příslušnost nelze stanovit podle upravených pravidel, příslušnými k projednání věci xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxát může aplikovat vlastní vnitrostátní úpravu. Ve výjimečných případech je v zájmu dítěte dokonce umožněno příslušnému soudu postoupit věc soudu jinxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxící věcnou působnost tohoto nařízení, je třeba vykládat tak, že rozhodnutí, které nařizuje okamžité převzetí péče o dítě a jeho umístění mimo vlastní rxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxřejného práva na ochranu dítěte. Pojem "občanskoprávní věci" ve smyslu uvedeného ustanovení je třeba totiž vykládat autonomně. Pouze jednotná aplikxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxtními právními řády, může zajistit uskutečnění cílů sledovaných tímto nařízením, mezi něž patří rovné zacházení se všemi dotčenými dětmi. Tento cíl jx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxbnosti tohoto nařízení. Tato zodpovědnost je v čl. 2 odst. 7 tohoto nařízení definována široce v tom smyslu, že zahrnuje xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdpisy nebo právně závaznou dohodou. V tomto ohledu není podstatné, zda je rodičovská zodpovědnost dotčena ochranným opatřením státu nebo rozhodnutíxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxdické dohody uzavřené opatrovníkem nezletilých dětí za tyto děti představuje opatření týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 1 odxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx uvedeného nařízení, které je z působnosti tohoto nařízení vyloučeno (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2015, Marie Matoušková, soudní komxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxenský stát bydliště tohoto dítěte a s vydáním cestovního pasu na jméno tohoto dítěte, spadá do věcné působnosti nařízení č. 2201/2003 ze dne 27. listopaxx xxxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxlušníkem, v rámci správního řízení o vydání tohoto cestovního pasu (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2015, Vasilka Ivanova Gogova v. Ilja xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xprávních rozhodnutí o převzetí osob do péče a o jejich umístění, přijatou v rámci severské spolupráce, nelze použít na rozhodnutí o převzetí péče o dítěx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxmi v nařízení č. 2201/2003. K opačnému závěru nevede ani obsah prohlášení č. 28 o severské spolupráci, připojený k Závěrečnému aktu Smlouvy o podmínkácx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxpské unie, které se připojily k severské spolupráci, zavázaly pokračovat v této spolupráci v souladu s právem Společenství. Z toho plyne, že tato spoluxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xovinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že z úřední povinnosti ponechá neaplikovánu jakoukoliv vnitrostátní úpravu, která těxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxvské zodpovědnosti, neobsahuje za účelem výkladu pojmu "obvyklé bydliště" výslovný odkaz na vnitrostátní právo členských států, je tento pojem třebx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxti, která nařízení stanoví, formulována v nejlepším zájmu dítěte, zejména na základě kritéria úzké vazby. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členskéx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Pojem "obvyklé bydliště" podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 má pxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxeba přihlédnout zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a k důvodům pobytu na území členského státu, jakož i k důvodům přestěhování rodiny do tohotx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxte v uvedeném státě. Je na vnitrostátním soudu, aby místo obvyklého bydliště dítěte určil s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem každxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xvora ze dne 22. prosince 2010, Barbara Mercredi v. Richard Chaffe, věc C-497/10 PPU.
Článek 12 odst. 3 nařízení Rady č. 2201/2003 pro účely řízení o roxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxbíhá žádné jiné řízení.
179. Nelze mít za to, že příslušnost soudu, u něhož jeden z účastníků zahájil řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti, byla pxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx úkonu, který mu náleží v rámci prvního řízení, namítá nepříslušnost tohoto soudu (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 12.11.2014, L v. M, věc C-656/13xx
xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxovské zodpovědnosti, nelze považovat za "výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijatou všemi stranami řízení" jen proto, že opatrovník zastupujxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx. rozsudek Soudního dvora ze dne 21.10.2015, viz výše, věc C-215/15). Příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti sjednaná podle tohoto ustanovení xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxého rozhodnutí v rámci tohoto řízení (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 1.10.2014, E v. B, věc C-436/13).
Zvláštní pravidla pro určení příslušnoxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxropské unie a zajistit jeho navrácení. Neoprávněným odebráním nebo zadržením dítěte se přitom dle čl. 2 odst. 11 nařízení rozumí odebrání nebo zadrženx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx členského státu, ve kterém mělo dítě své obvyklé bydliště bezprostředně před odebráním nebo zadržením, a (b) za předpokladu, že v době odebrání nebo zaxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxšlo. Péče o dítě se přitom považuje za vykonávanou společně v případě, kdy podle rozhodnutí nebo ze zákona jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti nexxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxe o dítě, které neobsahuje navrácení dítěte" ve smyslu článku xx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxsudek Soudního dvora ze dne 1. července 2010, Doris Povse v. Mauro Alpago, věc C-211/10 PPU).
Úprava obsažená v nařízení č. 2201/2003 nebrání tomu, axx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxostátního soudu o přiznání takového práva, na jehož základě může být odebrání nebo zadržení dítěte jeho matkou považováno za protiprávní ve smyslu čl. x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx x xxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxrpretován tak, že v případě, kdy k přemístění dítěte došlo v souladu s předběžně vykonatelným soudním rozhodnutím, které bylo následně zrušeno soudníx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xylo dítě přemístěno, rozhodující o žádosti o navrácení dítěte prostřednictvím posouzení všech konkrétních okolností daného případu ověřit, zda dítx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxut ke skutečnosti, že soudní rozhodnutí umožňující přemístění mohlo být vykonáno předběžně a že proti němu bylo podáno odvolání. Došlo-li k přemístěnx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxtěte v místě bydliště rodiče žijícího v členském státě původu, je nenavrácení dítěte do tohoto členského státu v návaznosti na toto druhé rozhodnutí prxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxnském státě. Je-li naopak konstatováno, že dítě v tomto okamžiku již nemělo obvyklé bydliště v členském státě původu, je rozhodnutí o zamítnutí žádostx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxm členském státě dle kapitoly III téhož nařízení (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 9.10.2014, C v. M, věc C-376/14).
Ustanovení článku 11 odst. 7 x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xéče o dítě v rámci řízení stanoveného těmito ustanoveními, a to i tehdy, byl-li již kromě toho k některému ze soudů podán návrh na zahájení řízení ve věci sxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxc C-498/14 PPU).
Soudní řízení bylo ve smyslu čl. 16 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2201/2003 zahájeno k datu, kdy byl dotčenému soudu podán návrh na zaháxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx by žalovaná strana o něm věděla či se jej jakkoliv účastnila, pokud žalobce následně nezanedbal přijetí opatření, která měl přijmout, aby byl akt oznámxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxnoví umístění dítěte do uzavřené terapeutické a výchovné ústavní péče nacházející se v jiném členském státě, která je za účelem ochrany po stanovenou dxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx C., A. C., za účasti: Attorney General, věc C-92/12 PPU).
Žádost předkládajícího soudu o projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkajíxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx naléhavého postupu, tj. když by zdržení značně negativně ovlivnilo vztahy mezi dítětem a rodičem, s nímž nebydlí, a kdyby tím způsobená škoda byla nenaxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx rozhodnutí soudu, kde je žádost o navrácení dítěte podána, stanoví lhůtu šesti týdnů. Použití naléhavého řízení odůvodňuje i potřeba chránit dítě přex xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx).
Příslušnost soudů členských zemí EU ve věcech vyživovacích povinností stanoví nařízení č. 4/2009, které nahradilo úpravu obsaženou v čl. 5 odstx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxích mezi Společenstvím a Dánskem se použijí ustanovení nařízení č. 4/2009 s výjimkou ustanovení kapitoly III a VII; ustanovení článku 2 a kapitoly IX naxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxnosti.
Podle této úpravy (čl. 3 a násl.) je k projednání nároku na výživné příslušný soud místa obvyklého bydliště žalovaného či oprávněného nebo soxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxvací povinnosti vůči nezletilému mají účastníci právo se na příslušném soudu dohodnout. Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jinxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxíslušnost soudu. Není-li žádný soud členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, mohou soudy členského státu, ve kterém byx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx x xxx xxxxx rozumně zahájit nebo vést. Spor však přitom musí vykazovat dostatečnou vazbu na členský stát, u jehož soudu byl návrh podán.
Je-li cílem návrhu změnx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xylo-li původní rozhodnutí vydáno soudem této země a jestliže zde oprávněný stále bydlí, ledaže oprávněný souhlasí s řízením u jiného soudu.
Článek x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxi přeshraničních vyživovacích povinností u prvostupňového soudu příslušného podle sídla odvolacího soudu, ledaže by uvedené pravidlo přispívalo k xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xrozsudek Soudního dvora ze dne 18.12.2014, Sophia Marie xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx xlenského státu podán návrh na zahájení řízení ve věci rozluky či rozvodu manželství rodičů nezletilého dítěte a k soudu jiného členského státu byl podáx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxi pouze s řízením o rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 3 písm. d) nařízení č. 4/2009 (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 2015, A v. B, věc C-18xxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xtátě týkajícím se práva péče o dítě a práva na styk s dítětem za účelem zajištění dodržování tohoto práva na styk s dítětem ze strany nositele práva péče o dxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxo soudem členského státu původu za účelem zajistit účinnost práva na styk s dítětem, o kterém tento soud meritorně rozhodl, se vztahuje stejný režim výkxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxfinovaných nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech roxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx č. 1346/2000 o úpadkovém řízení. S ohledem na značné rozdíly v úpravách jednotlivých členských zemí ohledně zejména zajištění závazků či přednostnícx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxrsního práva. Kromě mezinárodní soudní příslušnosti pro zahájení úpadkových řízení a vydávání rozhodnutí, která jsou činěna na základě úpadkových řxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxní) a jeho účinky, a to prostřednictvím zčásti přímých a zčásti kolizních norem.
Z věcného hlediska se tato úprava vztahuje na úpadková řízení vymezxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxnční prostředky nebo cenné papíry třetích osob a podniků kolektivního investování. Z osobního hlediska se vztahuje na fyzické osoby, právnické osobyx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx je působnost upravena v čl. 43, vztahuje se tedy na úpadková řízení zahájená po vstupu nařízení v platnost.
Příslušným k zahájení úpadkového řízení xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxoby, není-li prokázán opak. Takovéto řízení je považováno za hlavní úpadkové řízení, má obecnou účinnost a vztahuje se na veškerý majetek dlužníka. V jxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxjeno na návrh správce působícího v hlavním řízení a jakékoliv další osoby oprávněné právem členského státu, kde se zahájení vedlejšího řízení navrhujxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx se mohou účastnit všichni věřitelé. Vedlejší řízení musí být likvidačním řízením podle přílohy B (v ČR konkurs). Řídí se právními předpisy státu, na jexxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxra majetku natolik složitá, že je obtížné spravovat jej jako jedinou jednotku, nebo jsou-li právní systémy, jichž se to týká, natolik odlišné, že mohou xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxinky jsou omezeny pouze na majetek, který se nachází na území daného státu. Průběh a výsledek vedlejšího řízení má být podřízen potřebám hlavního řízenxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx x xx xxhájení hlavního řízení. Upravena je i přeměna zahájených řízení o úpadku v likvidační řízení. Při výkladu nařízení je třeba vycházet z definic v něm obsxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxož soudy mohou zahájit úpadkové řízení. Místní příslušnost v rámci členského státu musí být upravena vnitrostátním právem dotyčného státu.
Z judixxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxxx xx x346/2000 je třeba vykládat s odkazem na unijní právo. Při určení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, je třeba upřednostnit místo ústředxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xl. 3 odst. 2 téhož nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje existenci struktury obsahující minimální míru organizace a určitou stabilitu s cxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxní právo přitom brání tomu, aby byl vnitrostátní soud vázán vnitrostátním procesním pravidlem, podle kterého jsou pro něj závazné názory vyjádřené vyxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx 2011, Interedil Srl v likvidaci v. Fallimento Interedil Srl, Intesa Gestione Crediti Spa, věc C-396/09).
Soud členského státu, který zahájil hlavxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxladě pravidla vnitrostátního práva rozšířit toto řízení na druhou společnost, jež má sídlo v jiném členském státě, pouze pod podmínkou, že bude prokázxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxosti, která má sídlo na území jednoho členského xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxě uvedeného státu, nepostačuje pouhé zjištění propojení majetku těchto společností k prokázání toho, že se v posledně uvedeném státě nachází i místo, xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx nutné, aby celkové posouzení veškerých relevantních skutečností umožňovalo přijmout závěr, že se místo skutečného řízení a kontroly společnosti, pxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx přitom zjistitelné pro třetí osoby (rozsudek Soudního dvora ze dne 15.12.2011, Société Rastelli Davide e C. Snc v. Jean-Charles Hidoux, jednajícímu jxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxdy (ES) č. 788/2008 ze dne 24. července 2008, je nutno vykládat v tom smyslu, že určení okamžiku, kdy dojde ke skončení úpadkového řízení, přísluší vnitrxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxejšího úpadkového řízení v členském státě, kde se nachází provozovna dlužníka, ač hlavní řízení má ochranný účel. Je věcí soudu příslušného k zahájení xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxcí o návrhu na zahájení vedlejšího úpadkového řízení nemůže ve smyslu čl. 27 nařízení č. 1346/2000 ve znění nařízení č. 788/2008 zkoumat platební neschxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx Handlowy w Warszawie SA, PPHU ADAX/Ryszard Adamiak v. Christianapol sp. z o. o., věc C-116/11).
V rámci likvidace společnosti v jiném členském státxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
Je-li hlavní úpadkové řízení likvidačním řízením, zohlednění kritérií účelnosti soudem, k němuž byl podán návrh na zahájení vedlejšího úpadkovéxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx podmínek pro zahájení takového řízení dodržovat unijní právo a zejména obecné zásady unijního práva a ustanovení nařízení č. 1346/2000 (rozsudek Souxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx7/13).
Výraz "důvody stanovené", jenž je obsažen v čl. 3 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1346/2000 a odkazuje na důvody, které podle práva členského státxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxslu, že se nevztahuje na důvody, které vylučují určené osoby z okruhu osob oprávněných podat návrh na zahájení takového řízení.
Výraz xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxho územního řízení, musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje orgán členského státu, jehož posláním je podle jeho vnitrostátního práva jednat v obexxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxt Hof van Beroep te Antwerpen v. Zaza Retail BV, věc C-112/10).
Soudy členského státu, v němž bylo zahájeno vedlejší úpadkové řízení, jsou k rozhodnuxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxeno hlavní řízení (článek 3 odst. 2 a článek 27 nařízení č. 1346/2000).
Majetek dlužníka, na který se vztahují účinky vedlejšího úpadkového řízení, xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxorks SA a další v. Cosme Rogeau, jakožto insolvenční správce ve vedlejším úpadkovém řízení zahájeném proti společnosti Nortel Networks SA a Cosme Rogexxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxx13). Podle čl. 2 písm. g) přitom platí, že pro účely tohoto nařízení se rozumí "členským státem, ve kterém se nachází majetek": v případě hmotného majetkx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xlenský stát, pod jehož pravomoc rejstřík spadá; v případě pohledávek členský stát, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy povinné třetí osoby ve xxxxxx xxx x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxní č. 1346/2000 příslušné rozhodovat o žalobě podané insolvenčním správcem této společnosti proti jednateli uvedené společnosti za účelem zaplacenx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxel nemá bydliště v jiném členském státě, nýbrž ve smluvním státě Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodnícx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxsudek Soudního dvora ze dne 4. prosince 2014, H, jednající jako insolvenční správce společnosti G. T. GmbH v. H. K., věc C-295/13).
Podle článku 3 odsxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxdkovém řízení proti žalovanému, který nemá bydliště na území členského státu (rozsudek Soudního dvora ze dne 16.1.2014, Ralph Schmid /správce podstaxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xakové právní úpravy, která podmiňuje povolení oddlužení bydlištěm v dotčeném členském státě (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 2012, Ulf Kaxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxlových) vzorech Společenství. Zvláštní úpravu soudní příslušnosti v dědických věcech obsahuje nařízení č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném právxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxinnosti dne 17. srpna 2015.
Na stejných principech jako nařízení č. 44/2001 je postavena i Luganská úmluva z 30.10.2007 (viz rozhodnutí Rady 2007/7xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxelskou úmluvu z roku 1968, která aktuálně nadále platí mezi 15 státy, které se staly členskými zeměmi EU před rokem 2004, a některými zámořskými územími xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx Švýcarskem, Norskem a Islandem. Úmluva umožňuje přistoupení všem členským zemím Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), jakož i členským zemím xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx x xxku 2007. A ačkoliv Nizozemské království (tvořené od roku 2010 evropským Nizozemskem, Arubou, Svatým Martinem a Curaçaem) uvažovalo o přistoupení jmxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxké Nizozemsko a tvořených ostrovy Bonaire, Svatý Eustach a Saba), dosud ani žádná z členských zemí EU k úmluvě nepřistoupila. Podrobný Komentář k této úxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxuvy je přístupná např. na stránkách Soudního dvora EU.
Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.12.2013, čj. 8 Cmo 200/2013-225, v této souvisxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx vyjádří a účastní se soudem nařízených jednání a vznese ji až při třetím jednání soudu, nejde o řádnou a včasnou námitku v intencích čl. 24 takzvané Luganxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxi soudů v občanském soudním řízení; pokud jde o soudní řízení správní, odkazuje na zvláštní zákon. Tím se stal zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, xx xxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxizován.
Příslušnost
Komentář k § 9
Komentátor: Beran
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xoudu v Praze) soudů. Východiskem je předpoklad, že úzce vyhraněné a obecně složitější kauzy jsou svěřeny v první instanci specialistům u krajských souxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx x xxxx xxxxx x písm. a/).
K odst. 1:
Soudem prvního stupně mohou být dle druhu projednávané věci buď soudy okresní (či jim na roveň postavené), nebo soudy krajské. xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdnutí (§ 219 odst. 1 písm. a/). V případě pochybnosti soudce o věcné příslušnosti je na místě postup podle § 104a odst. 2.
K odst. 2:
K písm. a):
Jedná xx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxžela, a to ohledně dávky: důchodového pojištění podle § 118c zákona č. 582/1991 Sb.; nemocenského pojištění podle § 124 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb.; sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxvající ze vzájemného vypořádání osob povinných k regresní náhradě podle ustanovení § 126 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.
K písm. b):
Jedná se o spory pxxxx x xx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxx
x xxxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxity a výsady podle Vídeňské úmluvy o diplomatických misích, Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích a Úmluvy o zvláštních misích, tzn. zejména velvysxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx konzulové, konzulové, vicekonzulové, konzulární jednatelé a zástupci vysílajícího státu ve zvláštní misi. Příslušnost krajského soudu je dána bez xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx
x xxxxx xxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxo (a jediného x xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxx
x xxxxx xxx xxx
x xxxním stupni rozhodují krajské soudy ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním
-
obchodních korporací, kterými jsoux xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxným - § 132 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.; akciová společnost - § 243 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.; evropská společnost - nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxe 25.7.1985 o zřízení Evropského hospodářského zájmového sdružení (EHZS), zákon č. 360/2004 Sb.; družstvo (§ 552 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.); evropxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx
-
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx orgánů obchodních korporací, popř. likvidace. Žalobcem nebo žalovaným je vždy obchodní
korporace
samotná, její společník nebo člen, člen jejího orxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx korporaci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015).
Krajský soud tedy není věcně příslušný dle § 9 odst. 2 písm. e), f), xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx".
Příklad: Proti jednateli společnosti s ručením omezeným je uplatněn nárok na náhradu škody nikoliv společností samou, ale třetí osobou, která jx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxa tím, že ona třetí osoba poskytla společnosti peníze na stavbu rodinného domku, domek společností dostavěn nebyl a třetí osoba musela na dostavbu svéhx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xxx
x xxxxx xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxho vlastnictví patří především nároky plynoucí z autorského zákona (zák. č. 121/2000 Sb.), opět včetně nároku na náhradu škody neoprávněným zásahem xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx díla, zdržovací žaloby atd.
Pro spory z průmyslového vlastnictví platí od 1.1.2008 úprava obsažená v zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxx. 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. K tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.1.2011, čj. 3 Cmo 254/2010-79, podle něhož je právx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxolečností) je pro celou Českou republiku jediným věcně i místně příslušným k rozhodnutí v prvním stupni Městský soud v Praze.
K písm. h):
Spory, ktexx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxjící ze zneužití účasti v hospodářské soutěži nebo z omezení účasti v hospodářské soutěži podle § 2972 a násl. občanského zákoníku.
K písm. i):
Obdoxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxé se mohou domáhat u soudu. I v těchto sporech jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a to bez ohledu na to, zda se právnická osoba domáhá ochrany v soxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx xxx
xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxní podle zák. č. 408/2010 Sb., investičního nástroje (§ 3 odst. 1 zák. č. 256/2004 Sb.) nebo cenného papíru (§ 514 obč. zák.). Např. tvrdí-li žalobce, že pxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx o půjčce (k podstatě směnečného řízení blíže viz komentář k § 175).
K písm. k):
xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxkona č. 229/1992 Sb.), bude spor řešen soudem, a to v prvním stupni soudem krajským.
K písm. l):
Krajské soudy rozhodují v prvním stupni rovněž ve věcxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx jde o přezkum rozhodnutí shromáždění, které vydalo ve věci spadající do jeho působnosti, či jeho nahrazení, nebylo-li přijato (rozsudek Nejvyššího sxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxsnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2016, sp. zn. 26 Cdo 861/2016). Explicitně není věcná příslušnost krajského soudu dána ve sporech o příspěvky člexx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxu vždy příslušné soudy okresní.
K písm. m):
Věcná příslušnost krajských soudů je dále dána ve věcech přeměn obchodních společností a družstev podlx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxx x xxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx
K písm. n):
Jedná se o spory vzniklé při dispozici s obchodním závodem (§ 502 obč. zák.) nebo jeho částí, zejména spory z koupě závodu (§ 2175 a násl. obxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxálně oddělena od zbývající části závodu, což se projevuje v relativně samostatném a uceleném předmětu její činnosti, o kterém je samostatně (odděleněx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxek ve věcech jí se týkajících (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2009, sp. zn. 29 Cdo 4773/2008).
K písm. o):
Nadlimitní veřejnou zakázkou se poxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx 172/2016 Sb. Veřejnou zakázkou na stavební práce je veřejná zakázka uvedená v § 14 odst. 3 zák. č. 134/2016 Sb.
K písm. p):
Typicky se jedná o spory týxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxé ustanovení se nevztahuje např. na spor o náhradu škody za porušení péče řádného hospodáře.
K písm. q):
x xxxxx xxx
xxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx
x xxxxx xx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxší soud, např. rozhoduje o uznání pravomocného cizího rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství, zákonného odloučení, prohlášení manželství za neplaxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxe i místně příslušný (srov. komentář k ustanovení § 88 písm. g/) k projednání žaloby z hlavní intervence (kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xxx x xomentář k němu) je soud, kde se vede řízení, do něhož je intervenováno.
Obě řízení se tedy vedou u téhož soudu a je praktické, aby obě řízení vedl týž souxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
xxxxxxxx x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx Havlíček
Takzvaná funkční příslušnost vymezuje rozsah příslušnosti soudu tak, aby bylo zřejmé, který soud rozhoduje v první instanci a který o řádnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxšší xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx je předmětem jiného právního předpisu) opakuje § 8 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech soudcích.
Články soudní soustavy jsou tedy uvedené soudy, jež jsou rxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xraze městský), vrchní článek tvoří vrchní soudy v Praze (pro české kraje) a Olomouci (pro kraje moravské a slezské), nejvyšší článek reprezentují Nejvxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxpně, soudy odvolací jako soudy druhého stupně a soud dovolací.
Podle toho, který soud rozhoduje v prvním stupni (jako soud věcně příslušný dle § 9, přxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Graf č. 6: Dvojinstanční schéma podle § 10.



Nejvyšší správní soud nevystupuje v rámci občanského soudního řízení, rozhoduje o kasačních stížnxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxnském soudním řízení se tedy z nejvyššího stupně angažuje pouze Nejvyšší soud.
K tomu je ovšem třeba podotknout, že komplikovaný (a stále se komplikxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxtenční konflikt (ve skutečnosti totiž nejde "pouze" o příslušnost, resp. působnost, nýbrž přímo o pravomoc) uvnitř soustavy soudní moci. Ten může vypxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxratura (srov. Lavický, P.: Problémy vymezení pravomoci civilních a správních soudů,
Jurisprudence
č. 4/2012, str. 3), "z obecného vymezení pojmu prxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxi soukromoprávní (či naopak veřejnoprávní) povahy mají v prvním stupni projednávat okresní, krajské či jiné soudy, ale o zodpovězení otázky, zda mají xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xe však vhodné alespoň odkázat na právní úpravu rozhodování některých kompetenčních sporů (zákon č. 131/2002 Sb.), která je výslovně na tuto problematxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xebo věcnou příslušnost (dále jen "pravomoc") vydat rozhodnutí, jehož stranami xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
Podle čl. 91 odst. 1, věty druhé, Ústavy ČR může zákon stanovit jiné označení soudů. Působnost okresních soudů mají v Praze soudy obvodní, v Brně soud mxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x x x xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xšech stupňů jsou stanoveny přílohami zákona o soudech a soudcích.
Podle těchto soudních obvodů (které nejsou totožné s územně správním uspořádáníxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxdu, který je místně příslušný podle bydliště žalovaného (§ 85 odst. 1), a žalovaný bydlí v obci Žerůtky, pak místně příslušným soudem okresním bude podlx xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xx x x zákonu. Šlo-li by o věc, v níž by v prvním stupni jako věcně příslušný rozhodoval krajský soud (§ 9 odst. 2), pak o odvolání by rozhodoval Vrchní soud v Olomxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx neupravuje, nejsou vymezeny ani žádným předpisem podzákonným, rozdělení práce mezi soud a jeho pobočku řeší pouze rozvrh práce, s jehož obsahem se vždx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x x x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx



Graf č. 8: Pobočky okresních soudů (příloha č. 7 zákona o soudech a soudcích).



K odst. 1:
Obecné ustanovení obsažené v komentovaném odsxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxích soudů. Reálnou justičně geografickou podobu mu dává příloha č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, která je oxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xx x: Krajské soudy a okresní soudy v obvodech jejich působnosti.



V soudní praxi se lze setkat s unikátními podáními, jimiž se všelijakými způsoby úxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxnesení ze dne 31.3.2004, sp. zn. 22 Cdo 599/2004, dovodil, že pouze on je funkčně příslušný k zastavení řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxo projednání odvolání nebo dovolání proti usnesení, jímž vrchní soud podle § 104a odst. 3 o. s. ř. určil, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxx
x xxxxx xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxo ustanovení řeší vztah vrchních a krajských soudů. Konkrétní justičně geografické naplnění obsahuje příloha č. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a souxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx



xxxxxxxx x x xxx
xxxentátor: Havlíček, Vacková
V plném rozsahu je nutno odkázat na komentář k ustanovení § 10, který vysvětluje podstatu čtyřčlánkové třístupňové sousxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx komentované ustanovení vymezuje Nejvyšší soud jako jediný soud, který rozhoduje o dovolání, tj. o mimořádném opravném prostředku, jímž lze (srov. koxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxéma třístupňové (čtyřčlánkové) soudní soustavy podle § 10, 10a.



xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxjinstančnosti soudního řízení. Občanský soudní proces je zásadně dvojinstanční, což je dáno existencí řádných opravných prostředků.
V řízení můxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxmu přípustné odvolání. V případech, kdy je vydává soud krajský (vrchní), však proti němu odvolání přípustné není, k čemuž judikoval Nejvyšší soud napřxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxu pokutu, je usnesením odvolacího soudu. Nejvyšší soud není funkčně příslušný pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx.2015, sp. zn. 29 Cdo 501/2015, v němž se uvádí (právě s odvoláním na předchozí
judikát
): "Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxmínky řízení, takže Nejvyšší soud řízení o podaném odvolání, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.)."
Komentář k § 11
Komxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx xx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx pouze podle okolností, které tu byly v okamžiku, kdy bylo řízení zahájeno, bez ohledu na to, zda bylo zahájeno podáním žaloby, resp. návrhu, či usneseníx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxx xýjimky: přenesení příslušnosti (§ 252 odst. 5) a
delegace
(§ 12).
Není tedy možné například tehdy, když by se účastník po podání žaloby přestěhovalx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxí místní příslušnosti a možností případný nedostatek místní příslušnosti napravit - řešit otázku místní příslušnosti lze pouze do okamžiku a za podmíxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxho soudu, nebo proto, že o určité věci lze vést řízení u více místně příslušných soudů (viz § 87 a komentář k němu). Řízení se podle odstavce druhého může kxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí jenom proto, aby mohl v řízení proti němu vyslovit místní nepříslušnost.
Jinak je tomu u příslušnosti věcné. Je-li jednou žalobou uplatněno více nxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxž byla žaloba podána, a po právní moci takového usnesení předložit vyloučenou věc k rozhodnutí o věcné příslušnosti místně příslušnému vrchnímu soudu xxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxtor, jež mu pronajal, jednak odstranění firemního panelu zasahujícího do práv k ochranné známce A. Pro nároky vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytovýcx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx jímž okresní soud v tomto případě rozhodne o vyloučení věci, kterou mu pro nedostatek věcné příslušnosti nepřísluší řešit, zní například takto:
Spxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxti je považován za nedostatek podmínek řízení, který, na rozdíl od nedostatku příslušnosti místní, nelze zhojit a příslušnost založit tím, že soud ve vxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxv. komentář k § 9, 104a, § 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. b/). Tím, že soud věc projednal, věcnou příslušnost nezaložil a okolnosti pro její posxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xozhodnutí ve věci - viz § 212a odst. 5, věta druhá.
Druhá věta prvního odstavce tohoto ustanovení, již přidala novela provedená zákonem č. 7/2009 Sb.x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxsti místní, určení příslušnosti rozhodnutím soudu se týká příslušnosti místní i věcné. Místně nepříslušný soud tím, že provede úkony uvedené v § 105 odxxx x x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxti podle § 104a odst. 2, 3, 4. Jeho rozhodnutím je určena věcná příslušnost soudu, jehož se rozhodnutí týká. Pouze tehdy, nebylo-li o věcné příslušnosti xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx jinému soudu. V takovém případě se rozhodnutím odvolacího soudu soud, jemuž byla věc postoupena, stává soudem věcně příslušným. Nestává se však automxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxm podle § 105 odst. 2, 3.
Měnit podmínky pro posuzování věcné příslušnosti soudu, které tu byly v okamžiku zahájení řízení, nelze. Soud se nemůže zbavxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxž důsledku by došlo ke změně věcné příslušnosti, není přípustná (srov. § 95).
Je-li podán nejasný návrh, lze posuzovat podmínky věcné i místní příslxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx
x xxxxx xx
xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxjením řízení, jehož se určení místní příslušnosti týká, návrh v takovém případě podává budoucí žalobce. Může také rozhodovat v již zahájeném řízení, jxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxmu soudu postoupí k rozhodnutí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu může znít (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2008, sp. zn. 4 Nd 100/2008):
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx
xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxššího soudu ze dne 31.8.2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, který řešil otázku příslušnosti soudu členského státu Evropské unie ve věci výkonu rozhodnutí a dosxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxčně vymoci), tedy kde povinný má (může mít) postižitelný majetek, z něhož může být uspokojena pohledávka oprávněného (článek 22 bod 5 nařízení Rady /ESx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx x. ř. o možnosti konat řízení u kteréhokoliv z místně příslušných soudů neplatí absolutně. Spojí-li více žalobců zjevně účelově do jedné žaloby samostxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu, u něhož byly takto účelově spojené žaloby podány, a postoupení věci obecnému soudu žalovaného." Závěr zde uvedený je odůvodněn mj. tím, že práxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx by byl bez rozumných důvodů odňat zákonný soudce žalovanému. Účelové spojování různých samostatných žalob více žalobců s cílem založit místní přísluxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x x 6 nemůže požívat ochrany. Obdobně judikoval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25.10.2012, sp. zn. 21 Nd 299/2012.
Komentář k § 12
Komentáxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx. Zatímco věcnou a funkční příslušnost pochopitelně tímto způsobem měnit nelze, zákon předpokládá změnu soudu v rámci téhož stupně (viz formulace: jixxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xraxi též
delegace
) tedy vychází z představy, že mohou nastat buď situace, kdy bude nezbytné přenést rozhodování věci z jednoho soudu na druhý (jestliže xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxžitých důvodů vhodnější, aby k takovému přikázání došlo.
K odst. 1:
Podle prvního odstavce komentovaného ustanovení, který se zabývá obligatornxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxl účastníkům tuto skutečnost a fakt, že věc bude předkládat nadřízenému soudu k rozhodnutí o delegaci, a který soud považuje za vhodný pro delegování věxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xe v soudní praxi vyskytují jen zřídka.
K odst. 2:
Podle komentovaného ustanovení (tzv.
delegace
vhodná) bude postup soudu obdobný s tím, že účastnxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxu (bez poplatku). Příslušný soud rozhodne o delegaci vhodné kladně tehdy, jestliže je z hlediska zásady hospodárnosti řízení (procesní ekonomie) lepxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx podána u obecného soudu dle bydliště patnáctého žalovaného v Chebu.
Vhodná
delegace
je mimořádný procesní institut, který nesmí být nadužíván, nxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx "Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxubychom mohli v této souvislosti doplnit např. usnesení ze dne 26.3.2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018, které se týká případu, v němž žalobkyně žádala, aby věc bxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxím možných účelových negativních postupů v rámci ostravské justice, sídlem žalované a možností docílení efektivního a spolehlivého zjištění skutkoxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx vlastním rozhodnutím. Nejvyšší soud dovodil, že důvody a obavy, jež žalobkyně uvádí, nejsou způsobilé prolomit ústavní princip zákonného soudce, prxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxx k hospodárnějšímu, rychlejšímu či po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Takové okolnosti neplynou ani z obsahu spisxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxmu soudu "zamezením možných účelových negativních postupů v rámci ostravské justice", je třeba uvést, že důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti nexxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxstní příslušnosti, pro niž stanoví objektivní a jednoznačná pravidla v ustanoveních § 84-89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účasxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx pak je třeba postupovat podle ustanovení o vyloučení soudců (§ 14 a násl. o. s. ř.), neboť žalobkyně jako účastnice řízení xx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xx xxx, a jsou-li vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, je namístě
delegace
nutná (§ 12 odst. 1 o. s. ř.).
Delegace
vhodná podle § 12 odst. 2 o. s. ř. tedx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xx xx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxe delegaci vhodnou v případech, kdy důvodem pro přikázání je trvalá změna okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost (srov. k tomu např. usnxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx x xx xxx 24.2.2011, sp. zn. 4 Nd 43/2011, a komentář k ustanovení § 4 odst. 2, 5 z. ř. s.).
K odst. 3:
Soud, který by byl v jiných případech ve věci rozhodoval, všax x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxní ve věci a soudu, jemuž věc má být přikázána. V návrhu na přikázání věci jinému soudu či ve vyjádření k výzvě soudu by účastníci měli uvést soud, kterému mx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx realizaci jejich práva, které má ovšem pouze konzultativní povahu a nezavazuje soud přikazující věc jinému soudu.
Příklad výzvy, kterou soud adrexxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxudu v Chebu z důvodů zde uvedených. Žádám Vás o vyjádření k tomuto návrhu ve lhůtě deseti dnů od doručení této výzvy. Pokud zůstane výzva bez vyjádření, buxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxe charakter proklamativní. Soud rozhodující o přikázání věci musí být daleko pevněji spoután základními principy občanského soudního řízení v tom smxxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxm
delegace
.
Nejblíže společně nadřízeným soudem je krajský soud ve vztahu ke dvěma okresním soudům působícím v hranicích působnosti tohoto krajskxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxím sice x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x x xx
xomentátor: Jirsa
K odst. 1:
Soudce se v praxi občas ocitá v situaci, kdy má jistý vztah (poměr) k tomu, co projednává, nebo k těm, kdo se projednávání účxxxxxx x xxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxx xx xx x xxx xxxxxxxxxx xxxxí účastníci a veřejnost vůbec. Ve stejném postavení jako soudce je, pokud jde o důvody vyloučení, přísedící.
Ustanovení § 14 používá důležitý pojex xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxodjatý, postupuje standardně v projednávání a rozhodování, aniž by se kdokoliv zabýval jeho vztahem k věci nebo účastníkům. Teprve, je-li podjatý, ba xxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx) ke konkrétní kauze (nejen k předmětu řízení, ale k věci v širším slova smyslu), který může navozovat nejen u účastníků řízení, ale také u veřejnosti, prxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxsti o takové schopnosti soudce.
S nepodjatostí nelze ovšem nestrannost zaměňovat. Zatímco podjatost znamená určitý osobní vztah soudce k věci nebx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x x x xxxtiny základních práv a svobod) a pravidel spravedlivého procesu. Tzv. právo na spravedlivý proces (na přístup k soudu) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxý někomu v řízení straní (nebo se jako stranící jeví), vzbuzuje pochybnosti o své nepodjatosti.
K tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 2xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxnávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně rexxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxvní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxmu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že sxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxannost soudce - vzájemná souvislost a podmíněnost pojmů, Právní praxe č. 8/1993, str. 460-461) charakterizující jako nestranného soudce, který "podxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xni antipatie, že strany sporu jsou v jeho očích zcela rovné, že žádná z nich nemá v jeho očích apriorně žádnou výhodu ani nevýhodu, přednost ani nedostatexx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxe a svobodně."
K vyřešení otázky případné nestrannosti soudce (nebo i jiného rozhodujícího referenta) slouží tzv. subjektivní a objektivní test nxxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xx xxxx xxxhodl vyloučený soudce, je dán zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e): "Podmínkou naplnění důvodu zmatečnosti rozhodnutí podle § 22x xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xe dne 19.10.2010, čj. 1 Cm 17/2007-348).
Důvodem pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci je tedy:
1.
poměr k věci,
2.
poměr k účastníxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx. Je však zřejmé, že soudce může stěží soudit například spor o náhradu škody proti státu vzniklý v souvislosti s dlouhodobou regulací nájemného, je-li pxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.2.2013, čj. 3 VSPH 1066/2012-A-16: "Poměr k věci může dle ustáleného výkladu vyplývat především z přímého práxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, kxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxto souvislosti citujeme i z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.4.2012, čj. Nco 65/2012-176, podle něhož "skutečnost, že soudce v rámci přípravy nx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxovanější (z logických důvodů) se jeví vztah k jejich zástupcům. K tomu citujeme ze stejného rozhodnutí jako výše: "Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxe v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xak jej vztah k zástupci nebo přímo k účastníkovi řízení ovlivňuje v jeho nestranném úsudku. Soudce je profesionál a měl by se umět subjektivně povznést nxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxě, není důvodem pro vyloučení z projednávané věci, přesto může již tato skutečnost vzbudit pochybnosti o soudcově nepodjatosti. K tomu dále např. z usnxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx vyloučení všech soudců daného soudu dle § 14 odst. 1 o. s. ř. K tomu, aby byl soudce vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o txxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx že vyloučen z projednávání věci může být ten, u něhož se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod k pochybnosti o jeho nexxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxních pocitů toho, kdo námitku uplatňuje. Hovoříme o subjektivní stránce podjatostia objektivní stránce podjatosti.
Například: Soudce bude soudxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxnce, může objektivně vzbudit pochybnosti o soudcově nepodjatosti a byl by pravděpodobně důvodem pro jeho vyloučení.
Podle názoru Nejvyššího soudx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxkázána jeho podjatost. Na druhé straně to však neznamená, že k takovému vyloučení soudce postačí jakékoliv subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx důvodu, který je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, a to takový poměr, jxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxdce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu např. tehdy, když by soudce sám byl účastníkem řízenxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx (např. jako svědek vnímal skutečnosti, jež jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům pak může být založen xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti např. v souvislosti s vědeckou či publikační činností soudce apod. O žádný z uvedených přípaxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxručit, aby to v úvodu jednání (přípravného jednání) oznámil: "Oznamuji přítomným, že znám advokáta žalované strany. Ačkoliv jsem s ním na fakultě udržxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxtranně provést řízením. Vznášíte námitku podjatosti?" Takto transparentní postup může vyloučit pochybnosti o soudcově podjatosti a
eliminovat
tax xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xeexistuje nic, co by mu bránilo v nestranném úsudku.
Samotná skutečnost, že účastníkem řízení je soudce nebo přísedící téhož soudu, není bez dalšíhx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxdujícím bližší než běžný kolegiální vztah.
K tomu například z nálezu Ústavního soudu ze dne 24.3.2009, sp. zn. I. ÚS 274/09: "Zvláště k posuzování vzxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestližx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xsnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.5.2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001)."
Je nutné, aby se soudce vyvaroval projevů, které by mohly vést k pochybnostem o jehx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxní, při příchodu do jednací síně, například soudce nemůže konverzovat pouze s právním zástupcem jedné strany. Pokud se zástupce před vyhlášením rozsuxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxistrany. Pokud se soudce takového chování nevyvaruje, může být vznesena námitka podjatosti proti jeho osobě.
Také při samotném jednání musí soudcx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xoudkyně vyloučena z projednávání a rozhodování věci, následující argumentaci: "Vzájemnou averzi žalobce a svědkyně, která se na jedné straně projevxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxokolaci a přehnanými reakcemi na jeho jednání. Soudce musí vždy zachovat klidnou atmosféru jednání a nestranným přístupem uklidňovat třeba vzrušenox xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xohou být zkratkovité a nepřiměřené a jejich jazykové výrazy až expresivní. Pokud účastník použije ve vztahu k soudci invektivy, které již nejsou pro soxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxx xxrazit jen v aktuální reakci nepřátelského postoje soudce k účastníkovi bezprostředně po takovém útoku účastníka. Negativní vztah soudkyně k žalobci xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxlu soucítí."
Jestliže se soudce dostane do situace, kdy zjistí, že zná osobu, které se konkrétní řízení dotýká, přesto není podjatý a není rozhodnutx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxokátem (účastníkem) a soudcem natolik blízké, že se i v průběhu řízení pravidelně stýkají, mělo by to vždy vést k tomu, že soudce sdělí předsedovi soudu dxxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxčítat s tím, že jeho postup může vést ke zrušení rozhodnutí odvolacím soudem. Podle § 205 odst. 2 písm. a) je odvolacím důvodem prostý fakt, že ve věci rozxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx v průběhu řízení, kterým se lze jen stěží ubránit. Skutečnost, že ve věci není pravomocně rozhodnuto, neznamená bez dalšího, že by se soudce měl médiím zx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxudku, které zaznělo v jednací síni. V této souvislosti však platí: Není-li ve věci pravomocně rozhodnuto, měly by se
mediální
výstupy týkat jen obecně xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxk XY a soudní znalec." "Žalovanému byla uložena pořádková pokuta, protože se choval urážlivě." "Soud považoval důkazní návrhy otce za nadbytečné." "Žxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xkončené věci je v omezeném rozsahu možný, stejně jako v případě zpravodajských výstupů však musí obsahovat jen to, co se veřejnost může dozvědět v rámci xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx elektronicky a novinář zpravidla v takovýchto případech žádostem x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxnty, kritikou nebo dokonce veřejnými invektivami některého účastníka či jeho zástupce, lze takové chování obecně vnímat jako podjatost vzbuzující.
x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxho dospět k závěru o podjatosti soudce na základě pouhého faktu, že poskytne novinám rozhovor týkající se případu, který rozhodoval a který byl mimo jinx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxrávněné kritiky ve sdělovacích prostředcích; současně je však třeba u něj předpokládat a požadovat vyšší stupeň tolerance a nadhledu, než tomu je u jedxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxx xe tyto skutečnosti jsou běžnou součástí práce soudců, nelze jim zpravidla přičítat založení dostatečně intenzivního negativního vztahu k účastníkůx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx o ní pochybovat vzhledem jeho konkrétním vyjádřením, veřejně vysloveným v době, kdy má ve věci opětovně rozhodovat, navíc za situace, kdy jeho dřívějšx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx o tom, že soudce vůbec není dotčen takovým úsudkem o výkonu své rozhodovací pravomoci, o čemž právě svědčí i jeho výroky v inkriminovaném rozhovoru.
xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxdce ve svém výroku myslel, co chtěl skutečně říci, či případně, co nebylo nikoliv jeho vinou v článku obsaženo. Stranou lze na tomto místě ponechat i otázxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxtného periodika za objektivní obsah všeho toho, co v rozhovoru skutečně zaznělo (pozn.: tisk má nejen povinnost šířit informace a myšlenky týkající se xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudu pro lidská práva, Prager a Oberschlich proti Rakousku, 1995), jelikož podstatným se jeví právě jeho celkové vyznění s dopadem na objektivní úsudek xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxtce před vlastním projednáváním a rozhodováním zkoumaného případu) překročil hranici toho, co lze považovat za přiměřený způsob poskytování informxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxných - právě zajištění autority a nestrannosti soudní moci (čl. 10 Evropské úmluvy). O to právě jde i v souzené věci. V tomto směru lze souhlasit se stěžovxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxn konána, ale musí být i vidět, že konána je (justice must not only be done, it must also be seen to be done)."
Na problematiku podjatosti jednotlivých sxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx důvodů prohlásil za podjatého a zbavil se tak skutkově či právně složité věci, náročné nebo veřejně sledované kauzy. Soudce však musí být odolný proti rxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxdlná. Od toho je soudce, aby se s podobnými situacemi vypořádal. Zveřejňování informací o zajímavé kauze v médiích, byť v mnoha případech nemusí být objxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx6, sp. zn. I. ÚS 363/06: "Případné politické ovlivňování spočívající ve veřejných projevech politiků, jakkoliv je z hlediska politické kultury demokxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xoudců." Zároveň lze připomenout řízení vedené u Městského soudu v Praze, v němž bylo vydáno předběžné opatření směřující proti kraji, jehož nejvyšší pxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxonní číslo a všechny dotčené občany vyzval, aby se jí telefonicky dotázali na důvody rozhodnutí. Přesto soudkyně neprohlásila, že není schopna nestraxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxm do podání vulgarismy, napadají jej, vznášejí námitky podjatosti proti všem soudcům, kteří by mohli jen okrajově mít s věcí něco společného. Také z tohx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxí-li důkaz opaku. Je proto značně nekolegiální, nechá-li se soudce vyloučit z projednávání věci jenom proto, že o něm kverulant napíše něco urážlivéhox xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xe každý vztah soudce k věci jej vylučuje z projednání a rozhodnutí. Nelze připustit, aby účastníci a veřejnost nabyli dojmu, že soudce byl na věci nějak zxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx poměr, měl vést k jeho vyloučení, byly by věci, které by nemohl soudit vůbec nikdo. Vezměme si například kauzu konkursů, na jejichž manipulaci se měli poxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxm jediného soudce, který by mohl svého kolegu soudit.
Je-li účastníkem (zástupcem) podáno proti soudci trestní oznámení, které souvisí s jeho postxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxx/2006-83: "Obecně lze konstatovat, že skutečnosti, kterými žalobce odůvodňuje svoji námitku podjatosti, nejsou samy o sobě relevantními důvody pro xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxně snaží zabránit průchodu práva a že je při svém postupu v řízení vedena úmyslem poškodit žalobce, nemůže vést k závěru, že by měla jakýkoliv osobní zájex xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxx xxx x proto, že postup soudce v řízení o projednávané věci nemůže být podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k jeho vyloučení. Nicméně za situace, kdy žalobce podal xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx, že by její další postup při projednávání a rozhodnutí této věci byl zcela nestranný, a vznikl tak důvod k pochybnostem o její nepodjatosti. Proto Městsxx xxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxx xx xx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxci vyloučil." To však nesmí vést k automatismům v rozhodovací praxi. Je třeba znovu zdůraznit, že námitky podjatosti bývá velice často využíváno k obstxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxdce, podají účelově žalobu a následně vznesou námitku podjatosti s odůvodněním, že mezi nimi a soudcem probíhá soudní řízení. Je-li zjevné, že postup úxxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxtního oznámení či podnětu k zahájení kárného řízení na soudce nemůže být samo o sobě důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci (viz napxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxnocen jinak než vztah ke stejné osobě, je-li v postavení účastníka. U jednoho z jihomoravských okresních soudů například došlo k tomu, že advokát dlouhxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxých vztahů s tímto advokátem se cítí podjati. Odvolací soud s ohledem na sdělení soudců rozhodl o jejich vyloučení a věc přikázal jinému soudu. Následně xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xebe dříve ve vztahu k osobě advokáta označil za podjatého, napadené rozhodnutí zrušil s tím, že rozhodoval vyloučený soudce. Výsledkem byla situace, kxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx až po několika letech, kdy u soudu začali působit noví soudci, kteří se "vylučovací akce" neúčastnili.
Ústavní soud dospěl ve svém nálezu ze dne 15.1xxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxuvislosti s tímto nálezem byly zveřejněny seznamy soudců - bývalých členů KSČ - a lze očekávat, že někteří účastníci budou tuto skutečnost uplatňovat v xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxř. spory týkající se majetku bývalé KSČ, náhrada škody způsobené v souvislosti s členstvím v této straně, ochrana osobnosti atd.).
A priori
však není mxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxjemných" případů. K tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30.5.2011, sp. zn. I. ÚS 1448/2011, v němž tento soud odkázal na svá dřívější rozhodnuxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxlze takovou podjatost bez dalšího dovozovat (srov. k tomu obdobně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.11.2013, čj. 4 Co 104/2013-152).
K odst. 2:
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xť již v rámci řádných či mimořádných opravných prostředků.
K odst. 3:
O žalobě pro zmatečnost nesmí rozhodovat soudce, který rozhodoval v původním xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx
x xxxxx xx xxxxx xxxxáváme s tím, že je vznášena námitka podjatosti účastníky, kteří nejsou s průběhem řízení spokojeni, nesouhlasí s procesním postupem soudce a jeho rozhxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xodnotit výlučně odvolací, případně dovolací soud (výjimečně i Ústavní soud). Tím se projevuje souvislost komentovaného ustanovení se zásadou zákonxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx obdobné chování jednoho účastníka pořádkovou pokutou a druhého nikoliv, mohlo by to výjimečně nadřízený soud vést k rozhodnutí o vyloučení soudce, poxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxtně stíhaného exhejtmana Středočeského kraje, v níž se rovněž zabýval otázkou tvrzené podjatosti zákonného soudce Ústavní soud, který v usnesení ze dxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxí z vyvratitelné domněnky nestrannosti soudce. Soudce se podle ní pokládá za nestranného, dokud neexistují subjektivní, k jeho osobnosti se vztahujíxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxdpojatosti soudce vůči jedné ze stran. Je nutné předložit konkrétní a hmatatelné důkazy o podjatosti soudce. Samotné vnímání soudce jako zaujatého doxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxí předpojatostí soudce a jednou ze stran. Unesení důkazního břemene pro stěžovatele je proto méně přísné. Předpojatost soudce nebo legitimní pochybnxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxa vnímala daného soudce jako nestranného."
Soudce může mít vztah i k jednotlivým důkazům, které budou v řízení prováděny. Může například znát svědkxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xčastník vznese námitku proti osobě soudce i znalce s následující argumentací: "Protože soudce XY ustanovuje znalce YX pravidelně i v jiných kauzách, mxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxnovil, nejprve však musí rozhodnout o námitce proti jeho osobě nadřízený soud (§ 16).
Námitka podjatosti není prostředek sloužící k tomu, aby se účaxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxokojen s průběhem řízení, a nejsou v ní uvedeny žádné skutečnosti svědčící o vztahu k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, ve svém důsledku znamená pxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxdne tak, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodování věci. V praxi to znamená oddálení konečného rozhodnutí, což není ku prospěchu účastníka, poxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxých chyb nebo nerespektuje závazný právní názor, pamatuje ustanovení § 221 odst. 2 (srov. komentář k němu), podle kterého může odvolací soud přikázat xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx neprodleně oznámit předsedovi soudu. To znamená ihned, jakmile je to možné. Pokud by tak soudce neučinil, mohlo by být jeho chování kvalifikováno jako xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxx, o soudech a soudcích), a v důsledku znamenat i kárný postih (k tomu srov. např. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2011x xxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx
x xxxx xxxxxx xxxxtí, že existuje určitý vztah, pro který je vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, neznamená to, že nelze vůbec v řízení pokračovat a činit některé krokx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxazu a ve výjimečných případech, hrozí-li vážné ohrožení účelu předběžného opatření, také o návrhu na jeho vydání. Je možné činit i takové úkony, které sxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xoudce, který nemá žádný vztah k věci (účastníkům).
Například: I vyloučený soudce může zaslat účastníkovi výzvu k zaplacení soudního poplatku, zasxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x rozhodnutí ve věci (uložit účastníkům, aby soudu předložili určité listiny, sdělili potřebné informace atd.).
Stejnou oznamovací povinnost jakx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xe vyloučen soudce (přísedící), který oznámí skutečnosti svědčící pro vyloučení, je předseda příslušného soudu, rozvrhem práce lze pověřit i místopřxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxdělit jinému soudci podle rozvrhu práce. Protože rozvrhy práce nemají většinou stanoven zvláštní mechanismus pro přidělování spisů po vyloučených sxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxolená); je důležité, aby byly takové zástupy v rozvrhu práce uvedeny, pokud možno tak, aby soudce zastupovalo vždy více jeho kolegů. Především je však vxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xěci pro podjatost, bude vyřizovat věc nejblíže zastupující soudce, a nebude-li to možné, dále soudce podle abecedního pořadí ..."
Může se stát i to, xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxa působící u stejného soudu a všichni soudci s ním mají bližší než běžný kolegiální vztah). Potom nezbude než věc předložit k rozhodnutí o delegaci nutné xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxx xxxxxané usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.7.2007, čj. 1 Nc 695/2007-43, a nález Ústavního soudu ze dne 24.3.2009, sp. zn. I. ÚS 274/09). U stejného soxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxit teprve nedávno a dotyčného kolegu viděl jednou v životě na pracovní poradě.
Je-li vyloučen z projednávání věci přísedící, lze vyřešit situaci tíxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxloučen, není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, předloží věc nadřízenému soudu k rozhodnutí (srov. komentář k ustanovení § xxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxmětu řízení, že má k věci jistý vztah. Nebo zjistí až v jednací síni, že zná některého účastníka nebo zástupce od vidění. Je pak povinen tyto skutečnosti nxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxtrannosti soudce (senátu). Z nedávné minulosti je znám případ, kdy v jedné trestní věci (stejně se to však mohlo stát v pracovněprávním sporu v civilním xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvě a negativně. Ve veřejně sledovaných kauzách mohou účastníci, jejich zástupci či politici v dnešní době, která bývá někdy označována jako mediokracxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xx xx xxxxvní soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyslovil k nepřípustnosti ovlivňování veřejného mínění ze strany politiků v souvislosti s konkrétními rozhxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
x xdst. 1:
Právo účastníků vyjádřit se k osobám soudců a přísedících lze prakticky chápat jako právo vznést námitku podjatosti. Poučení o tomto právu by xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx lze poučit ústně při jiném soudním roku či přípravném jednání (§ 114c).
Pokud soud nepoučí účastníka během přípravy, mělo by se tak stát zřetelně v jexxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxku jejich podjatosti. Hodláte tuto možnost využít?"). V protokolu o jednání se poznamená: "Na poučení podle ustanovení § 15a účastníci reagují tak, žx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxů a přísedících, neznamená to bez dalšího, že tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces, rozhodl-li ve věci nepodjatý soudce (přísedící). K tomu xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxe 13.11.2004 nebyl vyzván k vyjádření k osobám soudců dle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř., a to ani v předvolání k tomuto jednání. K tomu Ústavní soud uvádíx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xx xx xx x xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx4; proto je třeba stěžovateli dát za pravdu, že ze strany krajského soudu došlo k porušení citovaného ustanovení občanského soudního řádu. Vzhledem k txxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxyslem lidskoprávních principů nalézajících své vyjádření v právu na spravedlivý proces - konkrétně na nestranný a nezávislý soud dle čl. 36 odst. 1 Lisxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxěž právo účastníka řízení na poučení soudem o možnosti vyjádřit se k osobě soudce dle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř. (a tomu odpovídající povinnost souxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxo materiálním duchu tedy Ústavní soud posuzoval stěžovatelem argumentačně vymezené porušení práva na spravedlivý proces, tj. z toho hlediska, zda v sxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxvní soud nemohl přehlédnout, že stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti, pro které by byl důvod pochybovat o nepodjatosti soudců senátu odvolacího soxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xinulosti stejný senát odvolacího soudu, podal stěžovatel ústavní stížnost a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Stěžovatel se totiž omezil x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxdu se domnívat, že by v dané věci rozhodoval podjatý (odvolací) soud a že by tak skutečné a účinné právo stěžovatele na spravedlivý proces, tj. s ohledem nx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxí i objektivní lhůty podle druhého odstavce tohoto ustanovení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2009, sp. zn. 28 Cdo 4969/2008: xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxí poskytnout v řízení jedenkrát; následkem jejího neposkytnutí je možnost uplatnění námitky podjatosti později nežli ke konci prvního jednání nebo px xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxsti (§ 229 odst. 1 písm. e/). Stává se sice ojediněle, že účastník opře svůj odvolací důvod (důvod zmatečnosti) pouze o to, že nebyl soudem poučen o možnoxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxykoliv, ale nejpozději při prvním "jednání", u kterého je přítomen soudce, o jehož vyloučení má jít. V praxi se tak realizuje "vizuální stránka věci". Nxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xemusí jít o první nařízené jednání ve věci (předchozí jednání může vést zastupující soudce, který je odročí). Podstatná je fyzická přítomnost projednxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxikne důvod podjatosti později, má účastník možnost uplatnit jej do 15 dnů od okamžiku, kdy se o něm dozví. To, že důvod podjatosti vznikl později, respekxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxst presumovat). K tomuto účelu nařídí soud rozhodující o námitce v případě potřeby jednání a při něm provede dokazování k tvrzení o okamžiku zjištění důxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xalobce o tom, že se o důvodu podjatosti dozvěděl den po vyhlášení napadeného rozhodnutí, je třeba považovat za prokázané, jelikož v řízení před soudem pxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxvá."
Je-li námitka uplatněna pozdě, soud k ní nepřihlíží. Není třeba o tom vydávat samostatné rozhodnutí, avšak soud musí postup vysvětlit účastníxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxsedících), nezačne běžet objektivní ani subjektivní lhůta pro uplatnění námitky.
K odst. 3:
Námitka je často účastníky zaměňována s polemikou nax xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxní řízení a nemá zásadně obsahovat (v praxi však často obsahuje):
-
nesouhlas s procesním postupem soudce (vyššího soudního úředníka, tajemníka, jxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx justičních pracovníků,
-
projevy xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxu nevhodného chování má účastník jiné nástroje (viz Komentář k ustanovení § 6) a nesouhlas s rozhodnutím může uplatnit v opravných prostředcích. Při naxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx lze mít pochybnosti o nestrannosti (nerespektuje důsledně zásadu rovnosti zbraní ), může to znamenat důvod podjatosti a jeho vyloučení (k tomu srov. uxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxvně: "Namítám podjatost soudce XY ve věci vedené u Okresního soudu v YX pod spisovou značkou 11 C 24/2012, protože jsem jej dne 18.6.2012 spatřil se zástuxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxe mezi soudcem a zástupcem je evidentně blízký vztah, stýkají se i v průběhu řízení, navrhuji, aby nadřízený soud vydal toto rozhodnutí: Soudce XY se vylxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx x xx xxx xxx xxx xx x xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxt. 4), vyplývá z ní, kdo ji činí, kterému soudu je určena, které věci se týká a co sleduje, a dále i náležitosti zvláštní, to znamená:
-
označení vyloučexxxxx
x
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xeobsahuje potřebné náležitosti, je třeba účastníka vyzvat usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 k doplnění. Výzva musí obsahovat poučení o tom, v čex xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxá). Nedoplněná námitka se tedy neodmítá (§ 43 odst. 2, věta první), soud postupuje, jako by námitky nebylo; vždy je však třeba účastníkům při jednání vysxxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxerým nebyla připuštěna změna žaloby. Důvodem k vyloučení však nemůže být jeho postup ve věci nebo vlastní rozhodovací činnost. Aby se soud mohl námitkox xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxchybnosti o tom, že soudce nebude rozhodovat nestranně. Doplňte tedy námitku do deseti dnů od doručení této výzvy, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétnícx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xámitka doplněna ve stanovené lhůtě, soud k ní soud nepřihlédne a dále bude ve věci jednat a rozhodovat soudce, proti němuž byla námitka vznesena.
Komxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx Jeho smysl je zřejmý. Jde o jedno z více ustanovení, která mají soudci umožnit naplnit stěžejní zásadu rozhodnutí při jediném nařízeném jednání. Proto xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxkou vypořádat, pokud při tomto jednání také rozhodne (§ 15b odst. 2).
Komentář k § 15b
Komentátor: Jirsa
K odst. 1:
Soudce (přísedícíxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xoudců jednoho či dokonce i více soudů. Je-li však vznesena námitka "proti všem soudcům soudu XY", není nutné, aby se k ní vyjadřovali všichni soudci tohoxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxov. komentář k ustanovení § 15.
Vyjádření k námitce podjatosti má ve skutkové rovině stručně vystihovat, zda existuje vztah soudce k projednávané vxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx x xxxxném případě je třeba tento vztah vysvětlit: "zástupce žalobce znám z dob studií, deset let jsem jej však neviděl, styky s ním neudržuji ..." Takové vyjádxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxst, tedy důvod pro vyloučení. Je nesprávné do vyjádření uvádět "necítím se být podjatý". Otázka podjatosti je již otázkou právního zhodnocení určitéhx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxtce vyjádření a spis předloží k rozhodnutí nadřízenému soudu, bude to znamenat vrácení spisu bez věcného vyřízení a zbytečné prodloužení řízení. Totéx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxm se komentář týkal situace, kdy je námitka vznesena v rámci přípravy jednání, před prvním jednáním ve věci, resp. před přípravným jednáním. Pokud účasxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxmitka vznesena, má v této situaci povinnost zabývat se jí v duchu zásady rozhodnutí při jediném nařízeném jednání sám.
Zákon předpokládá, že je snahxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxeno, aby i přes vznesenou námitku, kterou soud vyhodnotí jako nedůvodnou, bylo ve věci možné rozhodnout.
Dospěje-li soud k závěru, že je námitka nedxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxé věci. Například: "Beru na vědomí, že žalovaný vznáší námitku podjatosti proti mé osobě z toho důvodu, že jsem žalobcův příbuzný. Ač mám stejné příjmenx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxořádá v odůvodnění konečného rozhodnutí, do něhož připojí vysvětlení, jaký je jeho vztah k věci, a stručné vysvětlení, proč považoval námitku za nedůvxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxe rozhodnout senát podle pravidel uvedených v ustanovení § 37 (viz komentář k němu).
Komentované ustanovení však nelze vykládat tak, že by se možnoxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2003, sp. zn. 29 Odo 714/2002, podléhá režimu § 15b odst. 2 námitka podjatosti vznesená kdykoliv od zaxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxho ustanovení pamatuje na situaci, kdy je námitka vznášena opakovaně pro stejné skutečnosti. Nejedná se zdaleka o "mrtvé" ustanovení. Opakované námixxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxžet, a ke které už bylo přihlédnuto. K tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xx xx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxtahovali toto řízení svými námitkami podjatosti založenými na důvodech, které již byly posouzeny. Záleží pouze na účastníku řízení, zda tuto námitku xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx, zda obsahuje nové skutečnosti či nikoliv. Od toho se odvíjí jeho další procesní postup. Pokud námitka žádné nové skutečnosti neobsahuje, není třeba k xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxvodnění rozhodnutí, kterým řízení končí, zejména nejde-li o obstrukci a je-li například opakovaná námitka vznesena v důsledku dezorientace účastníxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxítomen soudce, o jehož vyloučení jde, není-li tvrzeno, že se účastník dozvěděl o důvodech vyloučení později. Ani v tomto případě není třeba spis předloxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxstat situace, kdy soudce nařídí přípravné jednání (§ 114c), ale účastník námitku vznese až po jeho konání, před jednáním ve věci samé. Také v tomto přípaxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxx x xxxxxx xxxxtka je podána před prvním jednáním a je řádně odůvodněna - řešení: soudce se vyjádří a spis předloží nadřízenému soudu, je-li námitka důvodná.
2.
Náxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx k ustanovení § 43 odst. 1, 2).
3.
Námitka je doplněna na základě výzvy před prvním jednáním - řešení: soudce (přísedící) se vyjádří a spis zpravidla pxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxu doplněna - řešení: soud k ní nepřihlíží, pokud v tomto směru výzva obsahuje poučení; neobsahuje-li, je třeba vydat novou výzvu s poučením.
5.
Námixxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx a ve věci rozhodne.
6.
Námitka je vznesena při prvním jednání ve věci, je odůvodněna, avšak není důvodná - řešení: soud se xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxdnání odročí a spis předloží nadřízenému soudu.
8.
Námitka je vznesena před soudem prvního stupně po prvním jednání, při němž je soudce (přísedícíx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xozvěděl-li se účastník důvody vyloučení před prvním jednáním nebo jde-li o námitku opakovanou,
b)
k nové námitce přihlíží, dozvěděl-li se účastnxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxena při dalším jednání,
c)
k námitce přihlíží, dozvěděl-li se účastník o důvodech vyloučení později než při prvním jednání, vyjádří se a předloží sxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxh vyloučení později než při prvním jednání, jednání odročí, vyjádří se a předloží spis nadřízenému soudu, pokud je nová námitka vznesena při dalším jedxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xeší odvolání (dovolání) proti rozhodnutí soudu, u kterého působí ten, o jehož podjatost jde. K tomuto pojmu uvádí Nejvyšší soud ve stanovisku pléna ze dxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxnizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních, a s pojmem "soud prvního stupně" jej tudíž zaměňovat nelze. Rozhoduje-li tedy xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxojednání odvolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád ani neupravuje, když nepočítá s jinými odvolacími soudy než s krajskými soudy, rozhxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxch soudů jako soudů prvního stupně (§ 10 odst. 2 o. s. ř.)."
O xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxoti soudcům krajských soudů (Městského soudu v Praze) rozhodují soudy vrchní a o námitkách proti soudcům soudů vrchních Nejvyšší soud. Většinou tedy pxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx



xxxxxxxxxx: Vojtek
Vzhledem k tomu, že v systému obecných soudů neexistuje soud nadřízený Nejvyššímu soudu, musí se sám vypořádat se záležitostmi ohledně vyloxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xak postupuje obdobně jako předseda jiného soudu podle ustanovení § 15 odst. 2 (srov. komentář k němu), avšak s tím rozdílem, že spis k rozhodnutí o vylouxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxdci se musí vyjádřit o svém vztahu k věci, účastníkům či jejich zástupcům a že jiný senát Nejvyššího soudu rozhodne o vyloučení soudců usnesením.
Komexxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx
x xxxxxx xx xxxxxa nastat situace, kdy soud prvního stupně spis předloží nadřízenému soudu jen k rozhodnutí o opožděné námitce, protože opožděnost je povinen na prvním xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxci sám rozhodne (§ 15b odst. 3).
Jen vznese-li účastník včasnou námitku v rámci přípravy jednání podle jména, znamená to zpravidla předložení spisu xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxm. Potom není třeba jednání automaticky, jen pro vznesení námitky, odročit, protože dotčený soudce (senát) je až na výjimky povinen při prvním jednání xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxejčastěji námitkou účastník projevuje svoji nelibost s rozhodnutím soudce a zahrne ji do odvolání /dovolání/). V takovém případě nadřízený soud v senxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxnutí vydávat samostatné usnesení a výrok lze zahrnout do rozhodnutí o odvolání. Například:
I. Námitka podjatosti xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx
x xxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxvidla, že k rozhodnutí o námitce nemusí nadřízený soud nařídit jednání. To je třeba nařídit, je-li k rozhodnutí o námitce prováděno dokazování. Napříkxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxistrany v restauraci na obědě, a k tomuto svému tvrzení navrhne svůj výslech a výslech svědka XY, který účastníka doprovázel. Soud provede dokazování jxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxdné provést dokazování prostřednictvím soudu dožádaného, a to za podmínek uvedených v ustanovení § 39.
K jednání soud obešle všechny, jejichž přítxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xčelem rozhodnutí o námitce. Dokazování se řídí pravidly uvedenými v ustanovení § 122-124 (viz Komentář k nim), to znamená, že účastníci řízení mají prxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xodstaty výjimečným institutem, protože se dostává do
kolize
s ústavním právem na zákonného soudce. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dnx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a sxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jinak není namístě průlom do zmíněné úxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxle něhož důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xbsahoval přesné ustanovení o způsobu určení soudce, který věc projedná namísto toho, kdo byl z projednání vyloučen. Zpravidla je vhodné takovéto ustaxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxmu, kdo podle rozvrhu práce vyloučeného soudce zastupuje. Není-li to možné, přidělí věc soudci, který vyřizuje věci napadlé do oddělení s číselným oznxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxí nejblíže následující."
Při poněkud úzkostlivém lpění na zásadě zákonného soudce je takováto (nebo obdobná) formulace nezbytná. Podle znění zákxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxobných případů, momentální psychická či fyzická kondice soudce či stav jeho senátu (počet vyřizovaných věcí). Odkaz na rozvrh práce v komentovaném usxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxdě neobsahuje většinou rozvrh ustanovení o zástupu, je vhodné stanovit pro určení nového přísedícího kritérium abecedního pořadí.
Na komentovanx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxsledujícího po odročení předseda senátu (samosoudce) podrobněji věnovat dříve provedeným důkazům (přednesům). Není nutno provádět dokazování znoxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxni soudci konkrétního soudu (například z toho důvodu, že účastníkem řízení je přímo soudce tohoto soudu, k němuž mají všichni jeho kolegové blízký vztaxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxdu, však sama o sobě neznamená vyloučení všech zbylých soudců téhož soudu. K tomu srov. (obdobně) např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.7.200xx xxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxsobící: "Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravexxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx. v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech). Vyloučen je také souxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxmu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomixxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxe" formulací "je-li tu důvod pochybovat o podjatosti soudce". Zákon tak zakládá vyloučení soudce na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými kxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxčení soudce. K tomu, aby byl soudce vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, ale xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx ze soudců Obvodního soudu pro Prahu 8 neuvedl důvody, které by byly způsobilé odůvodnit závěr o jeho vyloučení ve věci. Ani soudkyně, která uvedla, že žaxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxhodnout. Tím spíše pak nelze k takovému závěru dospět u soudců, kteří uvedli toliko, že žalobce je, resp. údajně by měl být, manželem jejich kolegyně."
xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxkovi řízení či zástupci), pro který je důvod pochybovat o jejich podjatosti.
K odst. 2:
Také na základě rozhodnutí odvolacího nebo dovolacího soudx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxx xro zmatečnost podle ustanovení § 235h ve spojení s ustanovením § 229 odst. 1 písm. e).
2.
Rozhodnutím o přikázání věci jinému soudci z důvodu nerespxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx
xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx a § 16 odst. 1, výjimečně může spis přidělit předseda soudu jinému soudci postupem podle ustanovení § 2a odst. 1 j. ř. (například z důvodu nemoci, odchodx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
x xxxxadě vyloučení senátu je nejvhodnější zvolit pro určení senátu xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxeném, s tím, že po nejvyšším čísle 35 C následuje číslo nejnižší (5 C).
Komentář k § 16b
Komentátor: Vacková
Shledá-li nadřízený soud vxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xede ten soudce, vůči němuž byla námitka vznesena. Jakékoliv další námitky vůči jeho osobě (vznášené z téhož důvodu) jsou již bez významu a soudce, vůči nxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx námitky podjatosti, je sice závazné pro soud (1. stupně) a pro účastníky, neznamená však, že by okolnost, že ve věci rozhodoval v tom či onom stupni vylouxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xozhodnutí odvolacím soudem (§ 219a odst. 1 písm. a/), může být uplatněna jako jeden z důvodů zmatečnosti vydaného rozhodnutí (§ 229 odst. 1 písm. e/), xxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxa námitka podjatosti vůči určitému soudci vznesena, případně zda byla vznesena včas a jak se s ní vypořádal k tomu příslušný soud, ale jen tím, zda soudcex xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xodjatosti (nebo i v případě neexistence takové námitky) tuto okolnost může v uvedených řízeních vyřešit příslušný soud sám.
Z judikatury (usnesenx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxpočívá - jak vyplývá zejména z jeho znění - v tom, že nebylo nadřízeným soudem rozhodnuto o účastníkem vznesené námitce podjatosti, ale ve zjištění (proxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxo nepodjatosti (srov. § 14 odst. 1 o. s. ř.), nebo proto, že ve stejné věci rozhodoval u soudu nižšího (vyššího) stupně, popřípadě u dovolacího soudu (sroxx x xx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx x xxxxxxx xe o námitce podjatosti uplatněné žalovaným nebylo před jeho vyhlášením rozhodnuto xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx."
Komentář k § 17
Komentátor: Jirsa
Jestliže se dozví zaměstnanec soudu, znalec či tlumočník, že existují skutečnosti, pro něž je důvxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
2.
v případě ustanoveného znalce či tlumočníka oznámí tuto skutečnost příslušnému předsedovi senátu (projednávajícímu soudci), ten znalce (tlumoxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxedníka, ale i proti dalším justičním osobám (např. proti vymáhající úřednici, jež vymáhá jménem státu pořádkovou pokutu) může být vznesena námitka poxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xe o ní rozhoduje předseda senátu téhož soudu a není nutné spis předložit k rozhodnutí soudu nadřízenému (§ 16 odst. 1).
S ohledem na specifika znaleckxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxkona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, podle něhož znalec nesmí podat posudek, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, orgánům provádějícím řízxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xej pro podání posudku ustanovil.
Důvody pro vyloučení znalce jsou stejné jako u soudce či přísedícího (srov. komentář k ustanovení § 14). Například xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxčeni z podání znaleckého posudku v případě, že se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepoxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxistuje pracovní poměr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.1999, sp. zn. Skno 4/99, Soudní rozhledy č. 5/2000, dle kterého znalec, jenž je zaxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxut pochybnosti o xxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx, že existují a účastníkem jsou tvrzeny skutečnosti, v jejichž světle může být nepodjatost konkrétní osoby zpochybněna (srov. usnesení Ústavního souxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xento důvod například okolnost, že znalec vyšetřoval žalobce před zahájením řízení v souvislosti s vypracováním posudku na žádost pojišťovny, která v xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xypracoval-li znalec na základě soukromé zakázky účastníka posudek pro účely budoucího soudního řízení, a existuje-li tak mezi nimi komerční vztah (vxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxovedená zákonem č. 218/2011 Sb. zavedla nové ustanovení (§ 127a - viz komentář k němu), které umožňuje využít závěry "soukromého znalce" pro rozhodnxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxmí ve věci podat, protože lze mít pro jeho poměr k věci, orgánům provádějícím řízení, účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti, xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xízení.
Také znalecký ústav může být výjimečně vyloučen podle tohoto ustanovení, stejně jako znalec - fyzická osoba. K tomu uvádí Nejvyšší soud ve svxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx lze mít pouze u znalce jako fyzické osoby, nikoliv však u ústavů kvalifikovaných ke znalecké činnosti podle § 21 zmiňovaného zákona, neboť to vyplývá pxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxena ani úpravou obsaženou v ustanovení § 17 o. s. ř., ani ustanovením § 22 odst. 3 ve spojení s § 21 a § 11 odst. 1 zákona č. 36/1997 Sb. Skutečností zůstáváx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxlnění zákonného předpokladu pochybnosti o jeho nestrannosti, a tedy nepodjatosti."
Podání námitky proti osobě znalce lze předejít tím, že soud, pxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx jak o námitce proti osobě zaměstnance soudu, tak o námitce proti osobě znalce (tlumočníka), předseda senátu soudu prvního stupně rozhodne usnesením, xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx sp. zn. 14 C 1/2014.
Rozhodne-li předseda senátu, že znalec je vyloučen z podání znaleckého posudku, tímtéž usnesením (jeho druhým výrokem) ustanoxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xdy znalec A oznámí, že mu jsou známy okolnosti svědčící pro jeho podjatost.
Pro případy rozhodování o námitkách proti zaměstnancům soudu je nutné, axx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx neměl nastat za situace, kdy je práce u soudu soustředěna do týmů a je tedy zřejmé, s jakým soudcem je dotyčný zaměstnanec soudu ve skupině. Týmová organixxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxiděleni k jednotlivým agendám, nikoliv k osobám soudců.
O námitce proti osobě zapisovatele rozhodne soudce, pro kterého zapisovatelka momentálnx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xéče o nezletilé. Problém může nastat, vyřizují-li agendu péče o nezletilé dva soudci a více vyšších soudních úředníků a není přesně stanoven způsob rozxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxení o tom, že o námitkách podjatosti proti osobám zaměstnanců, u nichž není zřejmé, s jakým soudcem spolupracují, rozhoduje předseda senátu 15 C.
Náxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxstníka, aby námitku náležitě odůvodnil, a poté vyzve zapisovatele k vyjádření. Za tím účelem může též jednání přerušit na krátkou dobu. Potom při jednáxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxsovatelku, nebo začne průběh jednání diktovat na diktafon (není-li pořizován záznam - § 40 odst. 1). Jednání se tak může o několik minut zdržet, je to všax xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx při jediném nařízeném jednání a soudci dán do ruky další z řady prostředků, aby ji mohl dodržet.
Ve vztahu k vyšším soudním úředníkům se postupuje podxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxt vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odklaxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxodnuto, že vyšší soudní úředník je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného vyššího soudního úředníka. Obdobně se postupuje i ve vztahu k asistexxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xběžné" zaměstnance soudu, takže se na ně vztahuje komentované ustanovení.
O vyloučení rozhodců v řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. je v rámci dohxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxdjatosti rozhodce vyřešena s konečnou platností a účastník se jí nemůže dovolávat jako důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu před obecným soudem (z rozxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxx
xxxxx xxxxx
xxast na řízení
Účastníci
Komentář k § 18
Komentátor: Jirsa, Janek
K odst. 1:
Jedním ze základních principů civilního procesu je zásada rxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxvislý, nestranný soudce a nebylo mu odepřeno právo na spravedlivý proces. V občanském soudním řádu je vyjádřena v komentovaném ustanovení a její podsxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxotveným v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.), v čl. 37 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxláštní postavení, které má justice jako garant hodnot právního státu. Je třeba vyjít z požadavku, podle kterého je nezbytně důležité, aby soudy v demokxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x x xxxxx xázi řízení, neboť v této oblasti mají význam i pouhá zdání. Jedná se o obecnou zásadu, mnohdy zdůrazňovanou v judikatuře Evropského soudu pro lidská práxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xx xx xone)." Nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 13.11.2003, sp. zn. III. ÚS 202/03: "Jedním ze základních principů, jimiž je soudní řízení ovládáno, je prinxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxhá strana jakkoliv procesně zvýhodněna. K provedení tohoto principu se ukládá soudu povinnost, aby oběma stranám sporu zajistil stejné možnosti k uplxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxle konstantní judikatury tohoto soudu princip rovnosti zbraní, jako jeden z prvků širšího pojetí spravedlivého procesu, vyžaduje, aby každé procesnx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxstrana (viz např. Dombo Beheer B. V. proti Nizozemí, 1993, Ankerl proti Švýcarsku, 1996, Komanický proti Slovensku, 2002)."
Zásada rovnosti prolíxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxe 25.5.1994, sp. zn. II. ÚS 74/93: "Zásada rovnosti účastníků před soudem, zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústxxx xx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx x xxx x xxxx x xxx x § 158 o. s. ř."), z nichž nejdůležitější jsou následující:
1.
Ustanovení o poučovací povinnosti soudu (§ 5, 118a, 119a a další). Soud je povinen poučxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx k § 5 a nález Ústavního soudu ze dne 18.9.2018, sp. zn. IV. ÚS 3/18.
2.
Vyloučení podjatého (pochybnosti o nepodjatosti vzbuzujícího) soudce z projxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xx xxxx
xx Povinnost soudu zaznamenat úkon, při němž jedná s účastníky (§ 40).
6.
Ustanovení § 49 odst. 4 a § 50 odst. 2, která ve spojení s § 46b písm. a) a e) zrovxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxvrh na zahájení řízení (§ 79 odst. 3).
8.
Stejná možnost realizovat základní účastnické povinnosti - tvrdit rozhodné skutečnosti a plnit důkazní pxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xředvolán a měl se (objektivně vzato) možnost o úkonu soudu dozvědět.
10.
Předem daná (přesná) pravidla pro příslušnost soudu k projednání věci.
xxx
xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxlad zásada rovnosti porušena tím, že účastník nebyl předvolán k místnímu šetření v rámci znaleckého dokazování) včas všechny, jejichž přítomnosti je xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x omezení soudu v provádění důkazů nad rámec účastnických návrhů ve sporném řízení (§ 120 odst. 2) - zákaz zvýhodňování jedné strany vyšetřováním skutkoxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx který se bez omluvy k soudu nedostavil. Také v případě, že je prováděno dokazování v nepřítomnosti účastníka, který nebyl k jednání řádně předvolán, je xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xízení ani skutečnost, že účastník xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxdřovat se k návrhům důkazů a ke všem provedeným důkazům (§ 123).
15.
Osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka (§ 138) a bylxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x
xxxxx
x x xxxxx xxxxxxxit více, než je žalováno (§ 153 odst. 2) - k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5.5.2009, sp. zn. IV. ÚS 2780/08.
17. Povinnost vysvětlit rxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xx xxxx. 3 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (Při své rozhodovací činnosti soudce zejména dbá o to, aby jeho rozhodnutí bylo srozumitelně a pečlivx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxx xxxxx xxx
xxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxný prostředek (§ 201).
20.
Povinnost doručit ostatním účastníkům některá odvolání (§ 210 odst. 1) - k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx řízení toliko na základě podaného odvolání, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech, čímž porušil ústavně chráněnou rovnost účastníků řízenx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu coby takzvaného negativního zákonodárce došlo pro rozpor dále uvedeného ustanovení se zásadou rovnosti účastníků i ke změně občanského soudního xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxt. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je v části, která umožňuje změnu usnesení, jímž byl soudem xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xčinného občanského soudního řádu v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxpěch jen některého účastníka. V této souvislosti je důležité uvědomit si vztah mezi zásadou rovnosti na straně jedné a zásadou vyšetřovací či projednaxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
xx xxxxch upravených zákonem o zvláštních řízeních soudních může soud v duchu zásady vyšetřovací provádět dokazování aktivněji. Zákon zde chrání "slabší" xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xvá práva, nebo existuje veřejný zájem na precizním zjištění (vyšetření) skutkového stavu. Vyšetřuje-li však soud příliš aktivně v řízení sporném a prxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xtran a odvolací důvod pro účastníka, v jehož neprospěch byly důkazy provedeny, případně i důvod pro podání ústavní stížnosti. Souhrnná novela (zák. č. xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx0 odst. 2).
Z hlediska zásady rovnosti (přílišná "péče" o účastníka - i zastoupeného advokátem, který nezodpovědně přistupuje k plnění svých procexxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxho ustanovení (výzva k dotvrzení rozhodných skutečností, výzva k označení důkazů); na tomto místě však zákon upřednostňuje zásadu předvídatelnosti xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxe mít dalekosáhlé důsledky: v řízení nalézacím může být důvodem ke zrušení rozsudku či v případě pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu pro úspěšnox xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxm zrušení rozhodnutí v rámci řízení o řádném či mimořádném opravném prostředku nebo před Ústavním soudem. Jsou však rovněž činnosti (chování soudců a zxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxodjatosti a rovném přístupu ke všem účastníkům. V duchu zásady rovnosti a pravidel férového procesu se musí soud (nejen soudce, ale každý, kdo v konkrétxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxty) bez zaznamenání data, účelu a obsahu jednání (telefonátu) do spisu;
-
nevhodné hodnocení projevů některého z účastníků v jednací síni (zbytečxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
-
příliš příkré formulace v písemném vyhotovení rozhodnutí ve vztahu jen k některému účastníkovi;
-
"velkorysost" k nezodpovědnému chování úxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x
vstřícnost k procesním návrhům účastníka oddalujícím konečné rozhodnutí;
-
odbyté zhodnocení tvrzení a důkazů účastníka v rozhodnutí.
xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
Vzhledem k tomu, že zásada rovnosti účastníku je zaručena v ústavní rovině, vztahuje se nepochybně i na rozhodčí řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. - xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xx ř., přestože je to otázka v praxi dlouhodobě diskutovaná. Podle autorů komentáře je však v této souvislosti rozumný závěr, ke kterému dospěl Vrchní soux x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxto není soud oprávněn při rozhodování o návrhu na zrušení přezkoumávat rozhodčí nález věcně, tedy z hlediska správnosti hodnocení provedených důkazůx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxčího řízení poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat a zda se procesním postupem rozhodčího soudu nedostala jedna ze stran do nerovného postavexx xxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx telefonátů. To není důvod pro to, aby se k soudci nikdo nemohl dovolat nebo jej navštívit (a například se mu omluvit za nedodržení soudcovské lhůty), ale xxxx xxx x xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxobní schůzky týkající xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxstrany a diskutoval s ním, jak on vidí souzenou věc. To by se vám jistě nelíbilo ..." Pokud by soudce jednostranně přijímal nebo poskytoval od účastníka ixxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxx002 Sb., o soudech a soudcích.
K odst. 2:
Rovné postavení účastníků zajišťuje také jejich právo jednat před soudem v mateřštině, které mají bez ohlexx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.). Účastníci mohou ve své mateřštině činit veškerá podání a při jednáních či jiných úkxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.8.2006, sp. zn. 20 Cdo 1540/2006).
Není ovšem povinností účastníka práva na mateřštinu využít. Oxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxěž možné, aby jednání bylo vedeno v jazyce, kterému jak soudní osoby, tak i další osoby zúčastněné na řízení dobře rozumějí, což přichází zatím v úvahu v pxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxala tak v bilingvním prostředí, u mladších osob však dobrou znalost slovenštiny bez dalšího již předpokládat nelze. Řízení v obou státech je ovládáno pxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx-slovenské) souvislosti upozorňujeme na dvě zajímavá rozhodnutí. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2015, čj. 91 Co 308/2015-50, uvádí: "xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxímu překladu žaloby sepsané a podané ve slovenštině do jazyka českého však může vyvstat v důsledku prohlášení žalovaného, jemuž je uložena povinnost k xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxzacího o neustanovení tlumočníka slovensky hovořícímu žalobci, ve kterém odvolací soud dospěl k závěru, že rozdíly mezi českým a slovenským jazykem nxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx procesních práv účastníka řízení; právo na mateřštinu se vztahuje i na účastníky, jejichž rodným jazykem je slovenština. Potřeba ustanovit tlumočníxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxštinou mohou být na újmu výkonu procesních práv účastníka nebo výsledků dokazování. Nutno ovšem dodat, že v tomto případě účastník rozuměl česky velmi xxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxá o takovou osobu, vyplyne zpravidla již z žaloby (návrhu na zahájení řízení). Účastník - cizinec může při prvním úkonu v řízení uvést, že žádá, aby mohl jxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xjistit, zda je schopen a ochoten vystupovat v řízení v českém jazyce, či zda mu má být ustanoven tlumočník.
Může se stát, že účastník je přesvědčen o svxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxo v jednací síni. Zde není o potřebě ustanovit takové osobě tlumočníka pochyb.
Soud ustanoví tlumočníka vždy ihned poté, co dá účastník najevo vůli jxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxského jazyka účastníka a naopak jeho podání do češtiny. Při jednání účastníku tlumočí jeho průběh, případně účastnickou výpověď. Praktické je v něktexxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xčiněné při jednání či přípravném jednání zaznamenává v češtině, je-li však třeba pro přesnost zachovat výpověď doslovně, může zapisovatelka či tlumoxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx zvukový záznam (viz § 40 odst. 1 a komentář k němu).
Nelze vyloučit ani situaci, kdy účastníkovou mateřštinou je jazyk exotický a tlumočníka do tohoxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxd je však vždy povinen ústavně zaručené právo na mateřský jazyk účastníkovi zajistit, a to i v případě neobvyklého jazyka, například prostřednictvím vxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxud s účastníkem ze země bývalého Sovětského svazu (což není neobvyklé) a ten hovoří málo rozšířeným jazykem, lze ustanovit tlumočníka z ruštiny.
Vzxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx



x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu ze dne 23.3.2005, čj. 4 Azs 307/2004-63: "Se souhlasem účastníka řízení (byť byl udělen již v řízení před správním orgánem) nebo v odůvodněných přípaxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxého jazyka, který účastník ovládá, a který nadto byl v jeho domovské zemi dlouhá léta jazykem úředním (zde: ruština)."
xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xy měl soud vždy tlumočníka přednostně vybrat; není však vyloučeno ustanovení osoby v seznamu nezapsané, takzvaně
ad hoc
. Takto ustanovený tlumočník mxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxt. 1.
Obdobná situace jako u účastníka, jehož mateřským jazykem není čeština, je i u toho, kdo je zdravotně postižen tak, že neslyší či nemůže mluvit a xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxků a znakové řeči. Podle zákona č. 155/1998 Sb. se znakovou řečí rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština, což není totéž. Znakový jazyk je svébytxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx do znaků při zachování slovosledu. Při ustanovení tlumočníka je třeba zjistit, kterým ze systémů se účastník dorozumívá, a podle toho vybrat kvalifikxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxze znakovou řečí, zároveň cizincem a používá tedy znakovou řeč odlišnou od znakové češtiny (např. znakovou angličtinu, znakovou němčinu), je situace xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxy. Jde zde tedy o podobný případ jako u shora zmíněného cizince ovládajícího pouze exotický jazyk, pro který není možné zajistit bez obtíží tlumočníka.
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxdního jednání (případně u jiného úkonu soudu) sledovat neslyšící účastník na notebooku rychlopísařky řeč všech mluvčích přepisovanou v reálném čase x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxadů vůči účastníkům nemá (viz § 141 odst. 2). Je ovšem třeba odlišit takový případ od situace, kdy je tlumočník ustanoven například proto, aby přeložil lxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xx xx: Kroky při zajištění tlumočníka.



xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx že matka je české národnosti, otec pochází ze Švýcarska. V rámci přípravy jednání soud vyzve otce, nechť sdělí, zda hodlá využít práva jednat ve své matexxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxm, aby řízení bylo vedeno pouze v češtině. Při jednání ve věci samé však vyjde najevo, že otec ve skutečnosti česky téměř nerozumí a rovněž jeho vyjadřovaxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxřštinou je rétorománština, jeden ze čtyř úředních jazyků Švýcarské konfederace, ke kterému se však jako k jazyku hlavnímu hlásí pouze okolo 35 000 obyvxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xx xedy ani patrně není jmenován žádný tlumočník z této řeči. Jelikož komunikaci s účastníkem se soudce celkem úspěšně pokouší vést v němčině, dotáže se jej xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx z němčiny. Pokud možno si telefonicky ověří, zda je tlumočník úkol schopen splnit. Poté vydá usnesení, kterým tlumočníka ustanoví a jednání odročí takx xxx xxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxků. Povinnost k náhradě těchto nákladů státu účastníkům neuloží.
Komentátor: Trebatický
V zásadě platí, že v zájmu zákazu diskriminace z důvodu jxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xx xx x xx. 37 odst. 4 Listiny) účastník má právo, aby s ním bylo jednáno v jazyce, kterému rozumí. O tomto právu musí být poučen.
Poskytování právní pomoci v podxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x x xxdobě pořízení překladu listinných důkazů předložených takovou osobou z cizího jazyka (vyjma slovenštiny) do jazyka českého upravuje zákon č. 629/20xx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxx mateřštině v podobě požadavku na překlad písemností, které mu soud doručuje, do jazyka, kterému rozumí, nebo do úředního jazyka místa doručení, je v ráxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxo komunikaci s účastníky obsahuje např. nařízení č. 848/2015, o insolvenčním řízení, v čl. 54, podle kterého informace o zahájení insolvenčního řízenx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxlvenční řízení zahájeno, nebo v jiném jazyce, který daný stát označil za přijatelný v souladu s čl. 55 odst. 5, pokud lze předpokládat, že tomuto jazyku mxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxiv úředním jazyce orgánů Unie. Soud, insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními mohou od věřitele požadovat překlad do úředního jazxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxo insolvenční řízení zahájeno, nebo do jiného jazyka, který daný členský stát označil za přijatelný.
Komentář k § 19
Komentátor: Jirsa, xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx. účastnická způsobilost (způsobilost být účastníkem řízení) je jednou z podmínek řízení, jejíž nedostatek nelze odstranit a soud ji musí zkoumat kdyxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxskuje, že se soud nebude jeho návrhem meritorně zabývat a řízení zastaví podle § 104 odst. 1.
Poměrně často se žalobci dopouštějí nepřesností v označxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xřípadech je však v podání označen subjekt bez právní osobnosti. Proto je důležité, aby účastník při sepisování návrhu pracoval vždy s výpisem z příslušxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxiž by vyřešil otázku účastnické způsobilosti, zatížil by své rozhodnutí závažnou procesní vadou, která je důvodem k podání žaloby pro zmatečnost podlx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxt podána nebyla, vznikly by těžko překonatelné obtíže při případné exekuci; rovněž ve vykonávacím (exekučním) řízení je totiž třeba zkoumat, zda jsou xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xít práva a povinnosti procesní - tedy být účastníkem řízení. Tomu, kdo takovou podmínku nesplňuje, může způsobilost být účastníkem řízení (až na výjimxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxi. Podmíněně je právní osobnost přiznávána i počatému dítěti (
nasciturus
), a to v případě, že se narodí živé. Tato koncepce má svůj základ již v římském pxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxlišné vymezení vzniku hmotněprávní subjektivity platí v pracovněprávních vztazích. Dle ustanovení § 6 zákoníku práce vzniká právní osobnost zaměsxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxk. její smrtí, případně prohlášením za mrtvého (§ 71 odst. 2 obč. zák.).
Údaje o fyzických osobách jsou vedeny v informačním systému evidence obyvaxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxní zásilky), že účastník zemřel, musí ověřit v evidenci, u dědického soudu nebo soudního komisaře datum úmrtí a podle toho zvolit další postup. Pokud zjxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xejvyššího soudu ze dne 5.2.2004, sp. zn. 33 Odo 1002/2003: "Neexistence způsobilosti být účastníkem řízení a chybějící procesní způsobilost účastníxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxní účinky nelze změnit ani vydáním (nesprávného) usnesení o pokračování v řízení s dědicem takovéhoto účastníka, a nesouvisí ani s povinnostmi, které xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxx odst. 2), případně řízení zastaví podle § 107 odst. 5, přeruší podle § 107 odst. 1 nebo ustanoví opatrovníka neznámým dědicům podle § 29 odst. 3, či jedná x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx ověřit. Nelze vycházet z předpokladu, že žalobci podávají vždy návrhy na zahájení řízení proti živým osobám. Zejména velké společnosti, které napříkxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xnapř. u Obvodního soudu pro Prahu 8 byla podána žaloba o zaplacení kupní ceny za dodaný plyn proti odběrateli, který byl v době zahájení řízení již pět let xx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxh lze ověřit na stránkách Ministerstva financí (Administrativní registr ekonomických subjektů - ARES).
Podle § 20 obč. zák. mají právní osobnost x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xznává; právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.
Před rekodifikací soxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxných společnostech, zákona o nadacích a nadačních fondech, o vlastnictví bytů, či do obchodního zákoníku). S účinností od 1.1.2014 došlo ke sjednocenx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xyužívány a k nimž se vztahuje množství dílčí speciálních otázek, které je nutno zákonem upravit, byl vytvořen zvláštní zákon o obchodních korporacíchx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx společnost s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání je třeba prodej spotřebního zboží), a ty, které slouží zájmu veřejnému (např. Česká národnx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxu o ČNB, zákonu o vysokých školách, zákonu o obcích), a občanský zákoník se na ně aplikuje pouze tehdy, slučuje-li se to s jejich povahou. Za situace, kdy xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxi, jíž je občanský zákoník mj. ovládán, stejné právní postavení jako jiné osoby; to platí i o státu, který je podle § 21 obč. zák. v oblasti soukromého prxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xpůsobilosti z pohledu procesního práva, je upraven v § 126 obč. zák., podle něhož právnická osoba
-
vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku (odst. x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxaného zákonného xxxxxxxxxxxx x
x
xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxcké osoby potřebný; zákonem je pak dále stanoveno, ve kterých případech je k založení nebo ke vzniku právnické osoby potřebné rozhodnutí orgánu veřejnx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxužit třeba odborové organizace, které podle § 3025 odst. 2 obč. zák. vznikají ohlášením.
Většina právnických osob se však zapisuje do veřejnýcx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností - viz také komentář k § 79) a vzniká tak zápisem do těchto rejstříků, čímž i nabývá účastnické zxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxsobilosti rozdělit do těchto kategorií:
-
právnické osoby zapisované do obchodního rejstříku;
-
právnické osoby zapisované do spolkového rexxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
-
právnické osoby zapisované do rejstříku obecně prospěšných společností;
-
právnické osoby zapisované do rejstříku ústavů;
-
právnicxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xrávnické osoby.
Mezi právnické osoby zapisované do obchodního rejstříku a mající způsobilost být účastníkem řízení řadíme mj. subjekty, kterx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxvou společnost, komanditní společnost, veřejnou obchodní společnost, evropskou společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení) a všechny forxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxh lze snadno dohledat na stránkách www.justice.cz, ze kterých je přístupná on-line verze obchodního rejstříku. Společnosti vymazané z obchodního rexxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx jinak je obsahují databáze jednotlivých rejstříkových soudů.
Některé obchodní společnosti mají zvláštní postavení vyplývající ze samostatnéhx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxha, a.s. - srov. § 37, § 38 odst. 1 zák. č. 256/2004 Sb.) a bank (§ 1 odst. 1 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách) s výjimkou České národní banky, jejíž postavení je uxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxadů - oba jmenovaní regulátoři jsou akciovými společnostmi zapsanými v obchodním rejstříku.
Podle ustanovení § 44 zákona č. 304/2013 Sb. se do obcxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx závod nebo odštěpný závod.
Je nutné upozornit na podstatnou změnu, kterou přinesla rekodifikace soukromého práva. Podle § 17 odst. 2 obč. zák. plaxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxeží; toto ustanovení lze považovat za reakci zákonodárce na část judikatury českých soudů, které v obdobných případech odmítaly případ věcně projednxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxocesní rovině eliminován nálezem Ústavního soudu ze dne 6.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, který stanovil požadavek výzvy k odstranění vad podání před zasxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxu rekodifikace by již neměly být z nesprávného označení osoby, bude-li zjevná skutečná identita žalovaného subjektu, vyvozovány škodlivé následky pxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxktroniky FUNNYPLAYER, a spotřebitel, neúspěšný se svou reklamací zboží, zažaluje "FUNNYPLAYER" (nikoliv správně obchodní korporaci YOLA, s. r. o., xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxní ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř.) zastavit; naopak z úřední povinnosti začne jednat x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxost být účastníkem soudního řízení. V těchto a obdobných situacích je rozhodující, zda z uvedených žalobních tvrzení bude zřejmá skutečná identita suxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx jak se tato změna judikatorně projeví zejména v rozhodování vyšších soudů), doporučujeme i nadále dodržovat z opatrnosti dosavadní postup, tedy vydáxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xřeba žalovat nikoliv závod, ale přímo zahraniční právnickou osobu, případně vlastníka značky, nikoliv značku samotnou), a vyzve jej zcela konkrétně x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxčanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14.3.2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011: "Je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxy ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř."
Dalšími právnickými osobami se zvláštním postavením jsou státní podniky - například: Budějovický Budvar, národní pxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxí letového provozu České republiky, státní podnik; státní léčebné lázně Bludov, Jánské Lázně a Karlova Studánka; státní podniky Povodí Labe, Moravy, xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxtav, Technický a zkušební ústav stavební Praha, Textilní zkušební ústav, Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, LOM PRAHA), Státní statek Jenečx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxc, Přelouč - ty všechny jsou právnickými osobami ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku a jsou rovněž zapisovány do obchodxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xejstříku:
-
státní fondy, kterými jsou například: Státní fond kultury České republiky (zák. č. 239/1992 Sb.); Státní fond kinematografie (zák. č. xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx prostředí (zák. č. 388/1991 Sb.); Státní zemědělský intervenční fond (zák. č. 256/2000 Sb.);
-
další fondy: Garanční fond obchodníků s cennými xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx, má subjektivitu být účastníkem řízení, do obchodního rejstříku se však nezapisuje;
-
burzy: Komoditní burza Praha, Českomoravská komoditní buxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx Sb.); v současné době je v obchodním rejstříku zapsáno těchto šest aktivních zdravotních pojišťoven: Vojenská zdravotní pojišťovna České republikyx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxšťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna; Všeobecná zdravotní pojišťovna, xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx Sb.);
-
České dráhy, a.s. (zák. č. 77/2002 Sb.);
-
Česká tisková kancelář (zák. č. 517/1992 Sb.);
-
Hospodářská komora ČR a Agrární komora Čx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx složky);
-
Státní organizace Správa železniční dopravní cesty (§ 19 odst. 2 zák. č. 77/2002 Sb.).
Právnickými osobami zapisovanými do obchxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxní § 54 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb. právnickými osobami, mají způsobilost být účastníkem řízení a zapisují se do obchodního rejstříku (např. státní přxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx x x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx pro seniory, organizace pro rozvoj turistiky, střední, základní a mateřské školy, organizace spravující obecní majetek a celá škála dalších instituxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xímž nabývají rovněž účastnické způsobilosti, ještě patří
-
spolkový rejstřík,
-
nadační rejstřík (např. nadace jako Nadace BESIP, Nadace Dagxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxí fond Institutu pro moderní výzkum),
-
rejstřík ústavů,
-
rejstřík společenství vlastníků jednotek a
-
rejstřík obecně prospěšných spoxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xxxx
xxxxx xxxxektům se však podrobněji věnovat nebudeme.
Dalšími právnickými osobami, které považujeme za nutné zmínit podrobněji, jsou strany a hnutí, které jxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxerým se ruší rozhodnutí ministerstva o zamítnutí registrace. Zanikají dnem, kdy ministerstvo provede výmaz ze seznamu stran a hnutí podle § 12 odst. 1 xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxtických stran a hnutí") a ověřit tak název, sídlo, zkratku, den registrace, identifikační číslo, způsob jednání, statutární orgány či údaje o změnách xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x zák. č. 3/2002 Sb. a zanikají nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení této registrace (§ 24 odst. 1 téhož zákona). Do rejstříku registrovaných církvxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxistrace, název, sídlo, identifikační číslo, orgány i způsob jednání za církev či společnost. V současné době jsou registrovány (a mají tedy způsobiloxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxrma Kagjü, Česká hinduistická náboženská společnost, Českobratrská církev evangelická, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská, Církev čexxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxkev římskokatolická, Církev živého Boha, Evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Evangelická církev metodistická, Federace žixxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxtí Hare Krišna, Náboženská společnost českých unitářů, Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, Novoapoštolská církev v České republice, Obec křexxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxe, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev v České republice,Ústředí muslimských obcí, Višva Nirmala Dharma. Právxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxtrované církve a náboženské společnosti může podle ustanovení § 15a církevního zákona navrhnout k evidenci řeholní a jinou církevní instituci osob hxxxxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxolečnosti založené církví a náboženskou společností pro poskytování charitativních služeb. Evidencí podle tohoto zákona se tyto subjekty stávají pxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxa kultury. Jsou to například u římskokatolické církve: diecéze, církevní provincie a konference; farnosti, řády a kongregace; kapituly kanovníků, oxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxtýry; u Církve československé husitské: diecéze; náboženské obce; instituty účelová zařízení - diakonie; u Českobratrské církve evangelické: senixxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x České republice: jednotlivé muslimské obce. Obdobně jako jednotky územní samosprávy mají tedy některé církve "vyšší církevní celky" a jednotlivé "cxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxtníkem řízení, a lze se s nimi v řízení před civilním soudem setkat nejpravděpodobněji.
Řada právnických osob je zřízena zvláštním zákonem, nezapixxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx, že - ostatně podobně jako v dalších případech, o kterých jsme se již v komentáři zmínili - český právní řád je poměrně nepřehledný a neskýtá pro takové vyxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxobám:
-
České národní bance (zák. č. 6/1993);
-
České televizi (zák. č. 483/1991 Sb.), Českému rozhlasu (zák. č. 484/1991 Sb.);
-
Národní gaxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxvokátní komoře (§ 40 odst. 4 zák. č. 85/1996 Sb.); Exekutorské komoře České republiky (§ 109 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb.); Notářské komoře (§ 29 odst. 5 záxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxých inženýrů a techniků činných ve výstavbě (§ 23 odst. 5 zák. č. 360/1992 Sb.); Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR (zák. č. 301/1992 Sb.), která se xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx
x
-
-
veřejným výzkumným institucím (§ 2 odst. 1 zákx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxlní ústav AV ČR) a státem - ministerstvy či orgány státní správy (Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Výzkumný ústav potravinářský, Výzkumný ústav živoxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxtrum pro výzkum energetického využití litosféry /statutární město Liberec/). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zapisuje tyto institucx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
x
xxnebním společenstvům (§ 19 odst. 1 zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti);
-
Radě pro veřejný dohled nad auditem (§ 37 odst. 1 zák. č. 93/2009 Sb.);
-
xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
Jak xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxních vztahů (§ 21 obč. zák.). Stát je největším zaměstnavatelem, a tedy účastníkem vztahů pracovněprávních, vystupuje jako vlastník nemovitého majexxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxůsobilost být účastníkem řízení, protože v ustanovení § 3 odst. 2, věta první, zák. č. 219/2000 Sb. je výslovně uvedeno, že nejsou právnickými osobamix xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x x x xxxxx xx
x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xpůsobené nesprávným úředním postupem) nastává situace, kdy je jako účastník řízení nesprávně označena pouze organizační složka státu (např. Ministxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxlšího (bez výzvy a poučení) k zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 19, takový postup však správný není a ve světle rexxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xeho nesprávnou organizační složku, nemůže to vést k zastavení řízení nebo dokonce k meritornímu zamítnutí žaloby. K tomu uvádí např. Nejvyšší soud v roxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxru, a tuto organizační složku přibrat do řízení (pokud se ho již neúčastní). Rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že s určitou organxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxžka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace. Případný chybný závěr soudu o této otázce se pxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xolegia Nejvyššího soudu ze dne 14.3.2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011).
Výjimečně může být účastníkem řízení i cizí stát (například ve sporu mezi českýx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudu ze dne 25.6.2008, sp. zn. 21 Cdo 2215/2007: "Vystupuje-li cizí stát nikoliv jako suverénní nositel veřejné moci, nýbrž jako právnická osoba ve věcexx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxěr, že tato právnická osoba - cizí stát (pozn. autora - v tomto případě označený jako "Polská republika - Velvyslanectví Polské republiky") - nepožívá fxxxxxx xxxxxxx x xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx: "Z citovaných ustanovení mimo jiné vyplývá, že cizí státy požívají před českými soudy imunitu (vynětí z pravomoci) v případech, kdy řízení vyplynulo x xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxnita
se však nevztahuje na jiná jednání, úkony nebo případy, je-li podle obecného mezinárodního práva nebo mezinárodní smlouvy možné proti cizímu stxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxemností, předvolávání svědků a při jiných procesních úkonech."
Stálé rozhodčí soudy (Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agráxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxeny zvláštními zákony, které jim přímo právní osobnost ani účastnickou způsobilost nepřiznávají. Lze však dovodit, že způsobilost být účastníkem říxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2007, sp. zn. 32 Cdo 1044/2005, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15.7.2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02: "Ústavní sxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xako soukromých osob. Tento závěr zjevně plyne ze znění ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dle xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xtatutu č. OV01/94 a Řádu č. OV02/94 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, uveřejněných v č. 51/1994 Obchodního věstníku."
xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx



xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxpubliky, Policie České republiky, Vězeňská služba České republiky) mají zvláštní postavení, neboť až na výjimky způsobilost být účastníkem nemají a xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx IV ÚS 221/98: "Vězeňská služba České republiky byla zřízena jako rozpočtová organizace zákonem č. 555/1992 Sb., s účinností od 1. ledna 1993. V čele Vězxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx ve služebním poměru a občanští pracovníci Vězeňské služby ČR v pracovním poměru k Vězeňské službě ČR (§ 4 odst. 2 cit. zákona). Základními články organxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxst. 1 cit. zákona práva a závazky zrušeného Sboru nápravné výchovy ČR přešly dnem účinnosti tohoto zákona na Vězeňskou službu. Zřízení Vězeňské službx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxsti a dalších skutečností. Z uvedeného nezbývá Ústavnímu soudu xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x 19 o. s. ř. Dále je nutno konstatovat, že vazební věznice a věznice právní subjektivitu nemají, neboť jsou pouhými organizačními součástmi Vězeňské sxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxh vztazích služební orgány s výjimkou jednání před soudy, kdy jedná za stát vojenský orgán pro právní zastupování zřízený ministerstvem (§ 3 odst. 6 zákx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx jedná jménem organizační složky státu - Ministerstva obrany v soudním řízení ve věcech občanskoprávních, pracovněprávních (služebněprávních), ve xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxublika - Ministerstvo obrany, zastoupená (příp. jednající) Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany."
Způsobilost být účasxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xlužebním poměrem policistů, je tímto orgánem Ministerstvo vnitra ČR (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2009, sp. zn. 21 Cdo 4184/2xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxt. 7 zák. č. 238/2000 Sb.). Ve věcech týkajících se hasičského záchranného sboru bude tedy označení účastníka například: "Česká republika - Hasičský zxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxh; právní osobnost kraje (vyššího územního samosprávného celku) pak z § 1 odst. 2 zák. č. 129/2000 Sb., o krajích. Obce mohou za účelem ochrany a prosazovxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxůsobilost.
Vyšším územním samosprávným celkem je podle čl. 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb. hlavní město Praha a těchto 13 krajů: Středočeský krxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxvský kraj; Olomoucký kraj; Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj.
Kraje jsou kromě jiného právními nástupci školských úřadů, které ze zákona ke dni 3xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
Obecní úřady (městské xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx jako v případě organizačních složek státu a odštěpných závodů.
Mezi zvláštní subjekty nadané účastnickou způsobilostí patří například Rozhodčí xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx být účastníkem řízení nepřiznává, ale tato se dovozuje z toho, že konkrétní subjekt má majetek a všechny charakteristiky právnické osoby, splňuje tedx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx
K tomu srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 68/97: "Zákon může stanovit, že určitý subjekt je právnickou osobou, nejen tím, že onen subjxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxvní úpravy právnické osoby vyznačují. K těmto vlastnostem zejména patří určení názvu a sídla, vymezení orgánu, který je oprávněn za právnickou osobu jxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
Také soudní praxe se přiklání k tomu, že v některých případech již není vyžadován formální znak výslovného uznání zákonem, nýbrž postačuje, přiznává-xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x6 Co 99/2009-16: "Podle § 18 odst. 1, 2 občanského zákoníku mají způsobilost mít práva povinnosti i právnické osoby, jimiž jsou a) sdružení fyzických nxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx x. 301/92 Sb. v ustanovení § 19, jímž je upravena činnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR coby nezávislého orgánu pro rozhoxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxslu výše citovaného ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) obč. zák. nestanoví, jak však již soudní praxe v jiných případech dovodila, takové stanovení nemusx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx k právním úkonům."
Zahraniční právnické osoby jsou nejčastěji účastníky řízení v tzv. podnikatelských věcech. Pro jejich účastnickou způsobiloxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx řádem státu, podle něhož vznikla, a tímto právním řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové osoby, poměry mezi takovou osobou a jexxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xedná, jakož i její zánik.
Právní xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xx xxastníka označil (proti němuž žaloba směřuje), na základě výzvy soudu.
Příslušný výpis (listinu) by měla žalující společnost automaticky přiložix x xxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx subjektů. A platí i to, že při obchodování se zahraničním partnerem by měl podnikatel dbát nejen na zjišťování referencí, ale i na to, zda jeho potenciálxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxe spor, neboť dodatečným ověřováním právní osobnosti se může soudní řízení značně prodloužit).
Vedle fyzických či právnických osob může výjimečnx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx subjektům:
a)
České národní bance, která může podat návrh ve věcech kapitálového trhu (§ 318 z. ř. s.) - v případě ČNB však jde o právnickou osobu, jejíx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxx
xx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx vymáhající orgán obce návrh na soudní výkon rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.5.2006, sp. zn. 20 Cdo 614/2006).;
c)
odborovému xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxu o vylučovací žalobě (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2004, sp. zn. 20 Cdo 1293/2003). K účastnické způsobilosti Pražské správy socixxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx jako vymáhající správní orgán, který vydal v I. stupni vykonávaný výkaz nedoplatků (podle § 104g zák. č. 582/1991 Sb.) ve smyslu § 72 odst. 1 a 2 zák. č. 71xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxxxxx x x xx xxst. 1 exekučního řádu." Nebo z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.3.2005, čj. 14 Co 140/2005-13: "Pražské správě sociálního zabezpečení je třebx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx. č. 90/2012 Sb.).;
f)
správci daně (finanční orgány, jimiž jsou finanční úřady a finanční ředitelství a další správní i jiné státní orgány České rexxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxx xx 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů);
g)
správnímu orgánu v řízení o výkon jeho rozhodnutí, resp. exekuci (§ 105 odst. 2 zák. č. 5xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x x x xxxxx x xx xx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxstnictví z důvodu zákonného omezení smluvní volnosti převodce nebo nabyvatele a je-li veřejný zájem na určení neplatnosti smlouvy;
-
návrh na určxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xze podat jen u stávek a výluk upravených zákonem o kolektivním vyjednávání;
-
návrh na určení nezákonnosti výluky ke krajskému soudu, v jehož obvodx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx č. 218/2003 Sb.;
-
návrh ve věcech péče soudu o nezletilé, jde-li o uložení zvláštního opatření při výchově dítěte, o ústavní výchovu, o určení data xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx
x
xxxxx xx xxxx xchrany proti domácímu násilí (§ 8 odst. 1 písm. c/ z. ř. s.);
-
návrh v řízení o svéprávnosti xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxx x xísm. f/ z. ř. s.);
-
návrh v řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče nebo vyslovení nepřípustnosti xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx
x
xxxxx x xxxxxx x některých otázkách týkajících se právnických osob (§ 8 odst. 1 písm. i/ z. ř. s.).
Podrobnosti o působnosti státního zastupitelství a nejvyššího státnxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx xxx xxhranu hospodářské soutěže (§ 325 odst. 1 z. ř. s.);
j)
Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud v případech doloženého majetkového xxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxví věci nebo smlouvy o převodu cenných papírů, jejichž účastníkem není stát ani státní organizace, anebo do takového řízení vstupuje (§ 11 odst. 1 zák. čx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xx xx xxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxí
korporace
z obchodního rejstříku, jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2004, sp. zxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx organizace k návrhu na zápis do obchodního rejstříku (§ 27 zák. č. 250/2000 Sb.);
o)
zemřelému xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxi podáními. Neexistuje podání, které by soud mohl ignorovat, přestože je například (v kontextu komentovaného ustanovení) žalován subjekt evidentně xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxříklad u Obvodního soudu pro Prahu 8 došlo dne 1.3.1994 podání označené jako "žaloba na vydání holandského pasu", ve kterém byla jako žalovaná označena xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xetit: "Vážená vílo Amálko, byl bych rád, kdybyste mi roku 2044 předala osobně holandský pas, protože si připadám jako bludný Holanďan ..."
Chce-li sx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxe, splňuje shora uvedené podmínky. Soud pak v celém průběhu řízení zkoumá dle § 103, zda všichni za účastníky označení jsou k účastenství skutečně způsoxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xznačen někdo, kdo není způsobilý jím být (odštěpný závod, ministerstvo namísto státu - viz zákon č. 219/2000 Sb. a komentář k § 21a). V těchto případech xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxahu podání je nepochybné, že nejde o nepřesnost či omyl účastníka a z podání ani případných doplnění není seznatelné, kdo by měl být účastníkem řízení, sxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx: "Pokud žaloba směřovala od začátku proti zaniklé právnické osobě, nemůže dojít v průběhu řízení k procesnímu nástupnictví. Zaniklá právnická osoba xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je tedy neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož náprava není možná ani tak, že soxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx kdo je způsobilý jím být. Soud vyzve účastníka k opravě nebo doplnění podání podle § 43 odst. 1 (viz komentář). Nastane-li po doplnění situace stejná jaxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx
xx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xalšího řízení zastavit, ale postupuje podle § 107 (viz komentář). Buď tedy rozhodne o procesním nástupnictví, tedy o tom, s kým bude v řízení pokračováxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxí, leč v době, kdy ještě neuplynula lhůta k podání dovolání, je bez dalšího jeho právní nástupce, jenž podal dovolání; rozhodnutí podle § 107 o. s. ř. se nxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxkvidace se zapisuje do obchodního rejstříku a po její dobu je nutné užívat firmu s dodatkem "v likvidaci". Takováto obchodní
korporace
má i nadále účasxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 3.3.2009, sp. zn. 30 Cdo 700/2007, či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.4.2014, sp. zn. 7 Cmo 83/2012).
Je věcí likvidátora i
korporace
x xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxresu sídla, na které se však fakticky nezdržuje žádná z osob za ni oprávněných jednat. Pro soud neznamená vstup do likvidace, že musí doručovat písemnosxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xatové schránky k jednání, ta, vzhledem k tomu, že již fakticky ukončila svoji činnost, schránku nevybere, k jednání se nedostaví (nedostaví se ani likvxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxtoupila do likvidace, měl by se vždy snažit likvidátora o soudním řízení informovat a zapojit jej aktivně do procesu, a to i přesto, že bude mít právnická xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx 1 umožňuje soudu, aby právnické osobě doručoval na kterékoliv jiné místo, například na místo, kde se fakticky zdržuje likvidátor.
Zanikne-li práxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxle ustanovení § 104 odst. 1.
Stejně jako u fyzických osob, platí u osob právnických: Pokud nemají datovou schránku a soud jim doručuje písemnost, jež xx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxovací adresa a zda vůbec je právnická osoba v rejstříku zapsána. Není-li zapsána, musí soud zkoumat okamžik jejího zániku. Dojde-li k němu před zahájenxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxx k zániku po zahájení řízení, rozhodne soud o vstupu jiného účastníka do řízení (§ 107a) a jedná s právním nástupcem. Nejčastěji půjde o změny právní formxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxtříkovém spisu. Stejný ověřovací postup zvolí soud, nepodaří-li se vyhledat datovou schránku právnické osoby, ač by ji měla mít aktivovanou.
Pozbxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxedpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (viz komentář k § 107a), neznamená to ztrátu způsobilosti xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxdek pro nedostatek věcné legitimace.
Soud musí zkoumat účastnickou způsobilost také u subjektu, jehož vstup do řízení, ať již ve formě záměny, přisxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xsrov. např. usnesení Nejvyššího soudu čj. 29 Odo 1452/2005-45); v takovém případě se v řízení dále pokračuje s původními účastníky.
Komexxxx x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxm řízení. Zatímco způsobilost být účastníkem řízení lze charakterizovat jako schopnost být subjektem procesu před soudem, způsobilost procesní je nxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxliže samostatně jednat nemůže, musí být zastoupen (srov. též komentář k ustanovením § 22 a 29).
V občanskoprávních vztazích vzniká procesní způsoxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xanželství (§ 30 odst. 2 obč. zák.), případně požádá o tzv. emancipaci (§ 37 obč. zák.). Procesní způsobilost mají i nezletilí, ovšem pouze v takovém rozsxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xeho věku; k hodnocení svéprávnosti xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx.
Například sedmileté dítě je způsobilé uzavřít kupní smlouvu na koupi 10 ks pečiva v hodnotě 30 Kč; šestnáctileté dítě si může koupit sportovní obuv xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxnném zastoupení dítěte v řízení zákonným zástupcem (§ 23 a komentář k němu). Soudní řízení (ještě navíc sporné) je ovládáno specifickými a poměrně sloxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxost být účastníkem řízení i způsobilost procesní.
Rovněž například návrh na zvýšení výživného či úpravu styku by mohlo dítě ve věku blízkém zletiloxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, ktexx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x ustanovení § 100 odst. 3 ukládající soudu zjistit názor nezletilého dítěte na souzenou věc (viz komentář k tomuto ustanovení). Zde je kritériem schopxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxštěn. Ustanovení § 100 odst. 3 o. s. ř. je jistou procesní reflexí § 867 odst. 2, věta za středníkem, obč. zák., podle něhož platí, že o dítěti starším dvanxxxx xxx xx xx xx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx x x xxx xxxxx 3 projevuje úpravou, podle níž v řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje zásadně tak, aby bxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxh dětí a doručování soudních písemností těmto účastníkům vydal Ústavní soud zajímavý nález ze dne 4.12.2014, sp. zn. I. ÚS 1041/14, kde dospěl k závěru, xxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxrá je zpravidla, není-li zde konflikt zájmů, zaručena jejich zastoupením zákonným zástupcem; zároveň však musí být děti od jisté věkové hranice do řízxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxastníkovi řízení, je proto nutno jej doručovat jak jemu, tak i jeho zákonným zástupcům.
Osoby, jejichž svéprávnost byla omezena v řízení dle § 34 a náxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnost ke konkrétnímu právnímu jednání, jehož se týká zahájené řízení.
Například je požadováno vrácení dluhu 100 000 Kč proti žalovanému, který je nexxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx by bylo požadováno vrácení dluhu ve výši 10 000 Kč. Také zde však je často důvod pro aplikaci § 23.
Také procesní způsobilost patří k podmínkám řízení vx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxn činit vhodná opatření směřující k tomu, aby odstraněn byl (viz § 104 odst. 2 a komentář k němu).
Nejčastěji mohou nastat následující případy:
1.
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x:
-
oba jeho rodiče (osvojitelé) v průběhu řízení zemřou, resp. zemře jediný žijící rodič dítěte;
-
oba rodiče jsou zbaveni rodičovské odpovědnxxxx xxxx x xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xůže nastat rovněž tehdy, když je účastníkem osoba s omezenou svéprávností a její opatrovník zemře nebo je rovněž na svéprávnosti omezen.
Například: Oxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xž soudem ustanovený určený poručník (§ 878 odst. 2 obč. zák.). K jeho ustanovení však nedojde okamžitě po úmrtí matky. Je-li v tomto mezidobí vedeno řízexxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
2.
Zákonný zástupce nemůže účastníka zastupovat pro kolizi zájmů. K této situaci dochází například při právním jednání mezi dvěma nezletilými dětxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xakzvaného kolizního opatrovníka (§ 460 obč. zák.).
3.
Účastník není v řízení svým zákonným zástupcem zastoupen - soud jej vyzve, aby vstoupil do říxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxxxxho žalobce (což je situace snad nejčastější - například nezletilé dítě žaluje o náhradu škody na zdraví, kterou utrpělo při dopravní nehodě);
b)
žaxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxlý žalobce podává žalobu proti nezletilému žalovanému (například dojde k šikaně na základní škole spojené s fyzickým násilím a újmou na zdraví žalobcexx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxa);
e)
návrh směřuje proti žalovanému, který je omezen na svéprávnosti (osoba s omezenou svéprávností, jež navenek neprojevuje známky duševní chxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxch akcí uzavřela řadu smluv na koupi spotřebního zboží, za něž následně neplatila);
f)
účastníkovi je v průběhu řízení omezena svéprávnost (opět u xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxy příliš férové postupy; žalobce hodlal průběh řízení a některá právní jednání bývalé manželky zpochybnit tím, že navedl zletilého syna, aby v průběhu xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxobce jeho rodiče (zákonní zástupci), přičemž ti se mohou nechat zastoupit advokátem (případně jiným zástupcem). Žaloba je podepsána rodiči (jejich zxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx Evou Holubovou, nar. 14.5.1980, a Petrem Holubem, nar. 13.2.1977, bytem jako nezletilý, zastoupenými JUDr. Petrem Kafkou, advokátem se sídlem Kopřixxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx ř. s.)
Ad b) Postačí, když žalobce v žalobě označí žalovaného způsobem uvedeným v § 79. Ač není jeho povinností uvádět rodné číslo či datum narození, zxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxx. Není-li mu to známo, měl by alespoň soud zřetelně upozornit v podání, kterým se na něj obrací, že žaloba směřuje proti osobě bez procesní způsobilosti (xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxpce a s nimi dále jednal." V intencích § 104 odst. 2 je povinností soudu postarat se o odstranění nedostatku podmínky řízení, vyzvat zákonné zástupce a s xxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xákonné zástupce, uvede to do žaloby (viz ad b/), jinak může spoléhat na povinnost soudu odstranit nedostatek podmínky řízení, pro průběh řízení to však xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxlobce spojeny negativní finanční důsledky (zejména náhrada nákladů řízení protistraně). Ideální je, pokud za žalobce podávají žalobu jeho zákonní zxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx též jeho zákonné zástupce, nejčastěji rodiče.
Ad d) Žalobu podá jménem na svéprávnosti omezeného žalobce opatrovník ustanovený soudem. Také v tomxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxného jde o osobu na svéprávnosti omezenou. Měl by to zjistit soud, u něhož je žaloba podána, a také proto se jedná o obecný soud žalovaného, který s největšx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxlad žalovaný se nesrozumitelně vyjadřuje, úroveň jeho podání je pochybná apod.), vždy je třeba ověřit v opatrovnickém oddělení lustrací, zda nejde o oxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xrov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.6.2015, čj. 91Co 137/2015-71, který dospěl k závěru, že doručení soudní písemnosti přímo účastníkovi, xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xx xx x xomto případě soud řízení povinně přeruší podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) (srov. komentář k němu) do doby, než bude ustanoven hmotněprávní opatrxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx
xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxůsobilosti přiznává pro určité typy řízení zákon zvláštní procesní způsobilost fyzickým osobám, které ji jinak nemají:
1.
Ve věcech pracovněprávxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxprávním vztahu.). Znamená to, že například v řízení o určení neplatnosti výpovědi může vystupovat x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxpadně i s jeho zástupcem na základě plné moci.
2.
Speciální procesní způsobilost nezletilého rodiče v řízení o osvojení nezletilého je v současnosxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx
xx
xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxe fyzická osoba zbavená svéprávnosti podat návrh na vrácení svéprávnosti.
4.
Nezletilý snoubenec, který dovršil věk 16 let, je účastníkem řízení x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxx plná procesní způsobilost pro řízení o vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí.
Procesní způsobilost právnické osoxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xíže) v řízení vystupovat taková právnická osoba, která sice má způsobilost být účastníkem řízení, ale nemá způsobilost procesní.
Zjistí-li tedy sxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxí", je "neznámý", "nebyl zastižen", "odstěhoval se", nebo (častěji) nemá aktivovanou datovou schránku, je třeba následně ověřit, je-li právnická osxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxchodní rejstřík); k veřejným rejstříkům srov. komentář k § 19.
Někdy je právnická osoba sice v rejstříku zapsána, právně existuje, fakticky však nixxxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx účelům. Proti takové osobě soud řízení bez problémů dokončí, protože jí písemnosti doručuje fikcí do datové schránky nebo na rejstříkovou adresu (sroxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx x x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xřípadě, kdy nahlédnutím do rejstříku soud zjistí, že právnická osoba zanikla bez právního nástupce, ať již před zahájením řízení nebo i v jeho průběhu. xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxí podle § 104 odst. 2 činit nelze.
x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxolečnosti s ručením omezeným vzdá funkce a valná hromada dosud nového jednatele nejmenovala. V řízení, kde je taková právnická osoba účastníkem, lze pxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xopřípadě poté, co je právnické osobě pro řízení ustanoven opatrovník (viz komentář k § 29 odst. 2).
Rozhodnutím o úpadku (§ 136 ins. z.) neztrácí dlužxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxní konkursu na majetek dlužníka přechází dispoziční oprávnění k majetkové podstatě na insolvenčního správce (§ 246 ins. z.), který se tím ovšem samozřxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxobu, neznamená to, že soud řízení zastaví pro nedostatek procesní způsobilosti. Takovou žalobu je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k maxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 25.11.2006, sp. zn. 29 Odo 765/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.2.2011, sp. zn. 29 Cdo 4599/2010, řešící obdobnou situaci ve vztahu k úxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xni právnickými osobami, je dána v případech, kdy jim zákon přiznává způsobilost účastnickou - například orgánu obce (magistrátu, úřadu) v řízení o souxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxe zák. č. 2/1991 Sb. apod.
Vstoupí-li do řízení subjekt bez procesní způsobilosti, jako vedlejší účastník, soud řízení podle § 104 odst. 1 ve vztahx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxho soudu v Praze ze dne 28.12.2004, čj. 13 Cmo 419/2004-76).
K odst. 2:
Stát nemůže v řízení samostatně vystupovat, ačkoliv je právnickou osobou a účxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu ze dne 26.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 349/2003: "Stát (Česká republika) je způsobilý před soudem jednat jen prostřednictvím státního orgánu, jehož se věx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xx xx x.)."
Samotná organizační složka státu nemá způsobilost být účastníkem řízení ani způsobilost procesní. Zákon č. 201/2002 Sb. však x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxátu), pokud v případech doloženého majetkového zájmu státu a v souladu se zvláštním právním předpisem podává návrhy na zahájení řízení před tuzemskýmx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxového řízení vstupuje (§ 11 odst. 1 zák. č. 201/2002 Sb.).
V těchto případech tedy Úřad nevystupuje jako organizační složka, ale jako účastník řízenx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xtátu ve věcech majetkových", nikoliv "Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových". K tomu srov. též komentář k § 21a, podle něhox x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxzený v Úřadu a pověřený generálním ředitelem.
Komentář k § 21
Komentátor: Korbel
Jednání právnických osob v řízení před soudem je upraxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxtném právu do 31.12.2013 měly právnické osoby svou vlastní vůli, kterou projevovaly prostřednictvím jednání svých statutárních orgánů nebo i jiných xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx Tato koncepce byla ovšem po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku opuštěna. Vlastní jednání právnických osob prostřednictvím statutárních xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxhou mít vlastní vůli a nemohou samostatně jednat. Jejich vůli tvoří a jednají za ně pouze osoby fyzické. Jednání právnických osob proto bylo nahrazeno nxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xřípadech o zastoupení právnické osoby. Ostatně tak tomu bylo v představách veřejnosti navzdory dřívější právní úpravě i u nás; vzpomeňme si na označovxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxstoupena" jednatelem společnosti, předsedou představenstva, předsedou sdružení apod. Tyto koncepční změny v hmotněprávní úpravě jednání právnicxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx procesního práva proto i nadále zůstává koncept přímého jednání právnických osob, což je vyjádřeno jak nezměněnou textací návětí § 21, tak i zachováníx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxoliv jejímu statutárnímu orgánu jako zástupci.
Změny procesního práva v § 21 provedené doprovodnou novelou občanského soudního řádu k občanskéxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xrgánem právnické osoby nejen osoba fyzická, ale i osoba právnická. V takovém případě bude za právnickou osobu jako účastníka řízení jednat fyzická osoxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xe tedy v procesním právu nic podstatného nemění. Proto i nadále lze považovat za aktuální usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2001, sp. zn. 1 Cdo 1xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xednat před soudem jen takový účastník řízení, který je fyzickou osobou. Právnické osoby a stát mohou v řízení vykonávat svá procesní práva a povinnosti xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xoudem jednat; takovými osobami jsou též zaměstnanci právnických osob nebo státu (státního orgánu). Jednání osob uvedených v ustanovení § 21 o. s. ř. pxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxx xx xx xxx x xxxxx xe také písemnosti určené těmto účastníkům řízení doručují přímo právnické osobě (příslušnému orgánu státu), a nikoliv těmto osobám." V tomtéž rozhodxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxnat před soudem zaměstnanec této osoby ve stejné podobě a se stejnými důsledky, jaké uvádí ustanovení § 21 o. s. ř. o jednání zaměstnanců právnické osobx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx řízení - fyzická osoba před soudem vykonávat svá procesní práva nebo povinnosti osobně, může tak činit jen prostřednictvím svého zástupce, jejž si zvoxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxě jiného právního vztahu (např. příkazní smlouvy), je zde nerozhodná."
Obdobně i Ústavní soud v nálezu ze dne 9. prosince 2003, sp. zn. I. ÚS 554/02, vxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxerou účastník uděluje svému zástupci, zvolenému dle § 24.
Pokud by měl soud o jednání za právnickou osobu pochybnosti, nemůže je klást bez dalšího k txxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxvokátovi k podání žaloby. Soud však v dané věci žalobu odmítl, neboť neměl za prokázané, že se na podání žaloby usnesla členská schůze. Usnesení o odmítnxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxoby, který je v postavení předsedy jejího statutárního orgánu, oprávněn za ni podat žalobu k soudu a zmocnit advokáta k zastupování v takovém řízení, je xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxou jeho účastníci vyčerpávajícím způsobem soudem uvědomováni o povaze jeho dotazů, v důsledku čehož nemají tušení, jakými úvahami je soud veden, a nemxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxluší posuzovat, zda k podání žaloby za právnickou osobu jejím statutárním orgánem či pověřeným zaměstnancem nebo zplnomocněným zástupcem došlo v souxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xdát, že jde o banalitu, i tak
absurdní
názory se v soudní praxi vyskytly a musel je rušit Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. května 2003, xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxt jako porušení čl. 36 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Normy občanského soudního řádu o jednání za právnickou osoxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxní spory.
K odst. 1:
Právnické osoby mají stejně jako fyzické osoby způsobilost být účastníkem řízení (§ 19) a způsobilost jednat samostatně před sxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxhou právnické osoby svou vůli projevovat samy o sobě, nýbrž pouze prostřednictvím osob fyzických, a to i tehdy, tvoří-li statutární orgán právnické osxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxoba projevovat svou vůli, mohlo by dojít k procesní nezpůsobilosti právnické osoby, neboť by nemohla činit procesní úkony. K tomu může dojít například xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xasné, kdo je takovou oprávněnou osobou, apod. V takovém případě ustanoví soud právnické osobě opatrovníka (srov. komentář k § 29 odst. 2).
Fyzické xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxvní - přímo jednání právnické osoby. Právnická osoba jejich prostřednictvím jedná a zavazuje se. Práva a povinnosti z takového jednání vznikají přímo xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxoba podání a jí vznikají náklady řízení i případné právo na jejich náhradu.
Kdo konkrétně činí právní úkony za právnické osoby, stanoví hmotné právox xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Statutární orgán právnické osoby, způsob jeho vytváření a jeho první členy urxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxjich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti (§ 166 obč. zák.). Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnickx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxi hmotněprávní úpravě v postavení speciality, takže se pro jednání právnických osob před soudem použije přednostně. Oproti obecné hmotněprávní úpraxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxá osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna), nebo
b)
pověřený zaměstnanec nebo člen, xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxtně.
Uvedený výčet obsahuje alternativy, které se navzájem vylučují, neboť za právnickou osobu může v téže věci jednat vždy jen jedna osoba (viz xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxjí přímo za právnickou osobu a stejným způsobem ji zavazují při všech procesních úkonech. Oprávnění všech uvedených osob jednat za právnickou osobu vyxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx činit všechny procesní úkony, včetně např. zmocnění smluvního zástupce k procesnímu zastoupení právnické osoby, ale nemohou pověřit další osoby k přxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxboť občanský zákoník se vyhýbá zbytečným definicím. Pojem statutárního orgánu se považuje za notorietu a nové hmotné právo s ním tak pracuje, když příxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxí veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby (§ 163 občx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xejstříku. Tato povinnost by měla dopadat ve smyslu 20 odst. 2 obč. zák. i na právnické osoby veřejného práva, ale to se bohužel nepodařilo, a proto celá řxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxtný soud. V usnesení ze dne 19.11.2002, sp. zn. I. ÚS 662/01, Ústavní soud uvedl: "Skutečnost, že bývalý jednatel je i po zániku funkce dosud v obchodním rxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxlávající vznik, změnu nebo zánik jednatelské funkce
konstitutivní
charakter, zápis do obchodního rejstříku má již pouze
deklaratorní
účinky. To axx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxích předpisů (dnes dle § 121 obč. zák. - pozn. aut.). Obecný soud tedy neměl důvod pochybovat o aktuálnosti a pravdivosti údajů v rejstříku uvedených." xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxípadě je soud povinen zkoumat její oprávnění bez ohledu na obsah aktuálního výpisu z obchodního rejstříku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2006x xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx x. s. ř. plyne, že za právnickou osobu v civilním řízení jedná předseda statutárního orgánu. Pokud soud po právnické osobě vyžaduje jednání podle zápisx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxv a svobod."
Odchylkou oproti obecné občanskoprávní úpravě v procesu je, že tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osoxx xxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxeré zjednodušují proces jednání před soudem a provádění procesních úkonů právnické osoby vůči soudu.
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xíce členů představenstva společně, budou moci uzavírat jménem právnické osoby smlouvy pouze tehdy, jednají-li oba dva a připojí-li podpisy oba dva. K xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxx xx xxdnání jednoho z nich postačí, ale jinak jednat ani nejde, neboť podle odst. 5 může v téže věci za právnickou osobu současně jednat pouze jediná osoba. I v txxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx 23. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 4622/2009, se konstatuje: "Jednal-li úpadce při podání návrhu na zahájení řízení jedním ze svých jednatelů, pak za něxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxská smlouva předepisovala jednatelům jednat za navrhovatele společně."
V procesním právu je tato odchylka běžná, uplatňuje se obdobně i v jiných řxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx způsobu činění elektronických podání právnických osob. Podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi doxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxý právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. To znamená, že v oblasti hmotněprávních úkonů nelze využít fikci poxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxí či elektronický podpis. Uvedené však neplatí pro účely procesních podání, neboť občanský soudní řád je zde v postavení speciality a zároveň v těchto xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxní za právnickou osobu lze využít datovou zprávu bez elektronického podpisu, s fikcí podpisu podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., i pokud jinak tuto xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxt, aby členem (jakéhokoliv) orgánu právnické osoby byla jiná právnická osoba. V souladu s principem autonomie vůle a celkovou liberalizací občanskéhx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xx xxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxť není zakázána. Podle tohoto ustanovení platí, že je-li členem voleného orgánu právnické osoby jiná právnická osoba, zmocní fyzickou osobu, aby ji v oxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx.
Hmotné právo přineslo v uplynulých letech i některé další novinky pro statutární orgán, které procesní právo přebírá automaticky, aniž by je musexx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
x
xxzická osoba, která je členem orgánu právnické osoby, musí být plně svéprávná, ledaže se týká hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob s omexxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx členem voleného orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává; ledaže od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky (§ 15x xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxxxx xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x procesní úprava poměrně blízká, neboť i občanský zákoník uznává zastoupení právnické osoby prostřednictvím jejího zaměstnance nebo člena (§ 166 obxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxní od statutárního orgánu. Naproti tomu občanský zákoník staví na vyšší míře obecnosti, když k účinkům zastoupení právnické osoby zaměstnancem nebo xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxm právu právnickou osobu a zavazuje přímo ji např. každý prodavač, který bez dalšího uzavírá jménem svého zaměstnavatele ústní kupní smlouvy se zákaznxxxx xxxxx
xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx, činit podání a další procesní úkony, musí k tomu být pověřen. Pověření musí učinit (podepsat) ten, kdo je podle hmotného práva oprávněn právnickou osoxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxšího soudu ze dne 23.2.2005, sp. zn. 20 Cdo 2410/2004, k naplnění pojmu "zaměstnanec" nestačí dohoda o provedení práce, protože ta upravuje práce konanx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx zastoupení advokátem (např. dovolací řízení), kdy nedostatek takového povinného zastoupení může v konečném důsledku vést až k zastavení řízení z důvxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx



xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxenem", který může v důsledku pověření jednat za právnickou osobu, může být například i člen mateřské právnické osoby. Ústavní soud v nálezu ze dne 18. čexxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx svoji vůli ve formě uděleného pověření pro jednání před soudy a posléze samostatně pro řízení dovolací pro člena České obce sokolské, přičemž dle stanox xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx, jejíž statutární orgán pověření udělil, jednoznačně restriktivním výkladem § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř., nenaplňujícím smysl a účel tohoto ustanovexxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxka řízení na spravedlivý proces."
K písm. c):
Za právnickou osobu je oprávněn jednat před soudem vedoucí jejího odštěpného závodu, tj. pobočky obcxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx. Jde o osoby, jež obvykle nejsou přímo statutárním orgánem mateřské právnické osoby, která má jako jediná způsobilost být účastníkem řízení (srov. koxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxhozího bodu je v tom, že vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit procesní úkony za právnickou osobu bez nutnosti pověření, přímo z titulu funkce na zxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxně. Prokurista je fyzická osoba, jíž byla statutárním orgánem udělena tzv.
prokura
. Jde o institut primárně hmotného práva, který byl dříve upraven v § xx xxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxx xx
xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxx
xx xxxxxxxx plná moc, která je v občanském zákoníku systematicky řazena ve zvláštních ustanoveních o smluvním zastoupení. Použijí se na ni obecná ustanovení o zaxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxokury, ale dohoda mezi podnikatelem (zmocnitelem) a prokuristou (zmocněncem), forma prokury apod. Prokuru xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx provozu podniku dochází, vyjma zcizování či zatěžování nemovitých věcí. Občanský zákoník umožňuje udělení prokury i pro určitou pobočku závodu nebx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxx xx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxkon funkce, neboť se u něj předpokládá profesionalita a osobní odpovědnost za výkon prokury s péčí řádného hospodáře. Zastoupení prokuristy dalším záxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxá-li si podnikatel s prokuristou tuto možnost, může prokurista přenést prokuru na jiného či udělit další prokuru.
Byla-li
prokura
udělena více osxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxdý prokurista samostatně (§ 452 odst. 2 obč. zák.). Prokuru nelze udělit právnické osobě.
Je třeba zdůraznit, že prokuru nelze chápat jako "další stxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x
xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxx xvláštní druh smluvního zastoupení v rozsahu právních jednání, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky ... naproti tomu jexxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxnu je podle § 164 odst. 1 o. z. neomezené. Právní úprava účinná od 1.1.2014 stojí na tom, že člen statutárního orgánu jedná jako zástupce právnické osoby
xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx bylo na roveň postavené a libovolně kombinovatelné s jednáním smluvních či zákonných zástupců právnické osoby. Zákon nadále počítá při úpravě jednánx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxkých osob za právnické osoby nevylučuje, aby si právnické osoby (prostřednictvím jednání fyzických osob uvedených v tomto odstavci) sjednaly zastouxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx právnických osob, např. zástupce činí podání, soud mu doručuje apod. K zastoupení srov. komentář k § 22 a násl.
K odst. 2:
Existují konkrétní situaxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxných v odstavci 1. Těmito osobami a situacemi xxxxx xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxé povinnosti proti jinému společníkovi podle § 102 odst. 1 zákona o obchodních korporacích nebo na náhradu újmy společnosti podle § 108 odst. 1 zákona o xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx1 odst. 1 zákona o obchodních korporacích nebo při podání žaloby za společnost o náhradu újmy proti jednateli podle § 157 zákona o obchodních korporacíxxxx
x
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxrporacích,
-
akcionář akciové společnosti při podání žaloby za společnost o náhradu újmy proti členu představenstva nebo dozorčí rady nebo na splxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x
xxxn představenstva nebo člen dozorčí rady akciové společnosti při podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 428 zákona o obcxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xdst. 1 zákona o obchodních korporacích,
-
člen dozorčí rady akciové společnosti při zastupování společnosti v řízení před soudy a jinými orgány v řxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxendovat oprávnění osob uvedených v odstavci 1 jednat za právnickou osobu, je zavedení nucené správy právnické osoby. V takových případech jedná za práxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxí za právnickou osobu před soudem pověřit zaměstnance právnické osoby. Samozřejmě může též sjednat zastoupení.
Příkladem, který vylučuje a nahraxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxatku zavést mj. nucenou správu. Okamžikem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí o zavedení nucené správy se pozastavuje výkon funkce všech orgánx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxtárního orgánu má správce. Valná hromada banky se nekoná a o věcech v její působnosti rozhoduje správce. Nucená správa se zapisuje do obchodního rejstřxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxnka zjistí v hospodaření tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny nedostatky, které by mohly ohrozit či ohrožují splnitelnost jejích závazků, v závislosxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xojišťovně nebo zajišťovně se pozastavuje výkon funkcí jejích orgánů a ruší
prokura
a přechází působnost představenstva a valné hromady nebo členské xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxovně nebo tuzemské zajišťovně, anebo rozhodnutí o zvýšení nebo snížení základního kapitálu a rozhodnutí o zrušení společnosti nebo družstva a oprávnxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxnnými papíry podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, investiční společnosti nebo investičního fondu podle zákona č. 240/2013 Sxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxlučuje jednání osob podle odstavce 1, ale pouze je podmiňuje a doplňuje, je zavedení nucené správy zdravotní pojišťovny podle zákona č. 280/1992 Sb., o xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxké pojišťovny schválení nuceného správce, jinak jsou neplatná. Nucený správce je oprávněn činit rozhodnutí a právní úkony, které jinak příslušejí orxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.
Zákonem č. 375/2015 Sb., který novelizuje soubor zákonů v souvislosti s přijetím nového právního pxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xak, že vedle nucené správy byla do něj zařazena též dočasná správa a správa pro řešení krize. Dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení kxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxo řešení krize) není institutem občanského soudního řádu, ale zvláštních zákonů, je třeba všechny takové situace vykládat individuálně podle zvláštxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxho, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (střet zájmů). Jde o výraz obecnějšího principu, který se dříve vyskytoval i v hmotném právu v § 22 xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xe zájmy zastoupeného. V novém občanském zákoníku platí toto pravidlo bez výjimek pouze v případech zákonného zastoupení, ale ve smluvním zastoupení xx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxto si zastoupení sjednal. Procesní úprava v této otázce však nesleduje posuny v hmotném právu a přidržuje se úplného zákazu jednání za právnickou osobu x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxx osoby uvedené v odstavcích 2 a 3. Posuzuje se individuálně.
Lze si představit, že určitá fyzická osoba může být považována v určité situaci ve vztahu x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxet zájmů reálně existovat a musí být před soudem prokázán.
V usnesení ze dne 30.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 680/97, Nejvyšší soud konstatoval: "Fyzická osxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xporu, který s ní vede."
Střet zájmů mezi právnickou osobou a fyzickou osobou, která jejím jménem jedná, posuzuje soud v rámci procesního práva i bez nxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxvnickou osobu, aby jednala prostřednictvím jiné fyzické osoby. Není-li to možné, ustanoví jí soud opatrovníka podle § 29 odst. 2. Obdobné ustanovení vxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
x xxxxx xx
xxxxxx xxx xxxxx xx xxávnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. K existenci pověření je však třeba přistupovat materiálně, tj. podle toho, zda takové pověření existujex xxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu odmítnout, nýbrž je povinností soudu poučit účastníka o procesním právu (jde o procesní otázku) a vyzvat jej k doplnění chybějícího pověření. Doplníxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxího soudu z 29. listopadu 1984, sp. zn. 6 Cz 57/84, se konstatuje: "Nedostatek průkazu pověření jednat za organizaci je nedostatkem, který lze odstranixxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxncích zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) bylo v daném případě třeba, aby soud, pokud měl přes předložené doklxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxx xxxxe, že proti usnesení o zastavení řízení - k němuž v posuzovaném případě došlo - není odvolání přípustné, a stěžovatel tak již nemohl pochybnosti soudu, o xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxárním orgánem schválen i dodatečně, tj. i pověření lze doplnit dodatečně a platnost úkonů za právnickou osobu zůstane zachována.
Příklad: Zaměstnxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxkovéto odvolání je třeba považovat za včasné, pokud bylo alespoň dodatečně statutárním orgánem schváleno; a
vice versa
. Nejvyšší soud v usnesení ze dnx xx xxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xx xxxxx 1 o. s. ř.), a jestliže statutární orgán právnické osoby ani dodatečně tento procesní úkon neschválí, soud řízení o takovém podání zastaví." Ve vztahu k xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxkonu rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. února 2006, sp. zn. 20 Cdo 2439/2005: "Není pochybením soudu při dražebním jednání, připustí-lxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxsavadního obsahu spisu, případně jiných skutečností známých mu z úřední činnosti dostatečnou jistotu o oprávnění této osoby za dražitele jednat a je-xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxblém Nejvyšší soud v usnesení z 29. března 2001, sp. zn. 20 Cdo 1212/2000: "Nedostatek nebo vada průkazu k jednání za právnickou osobu je - obdobně jako nexxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxkazu řádného. Dodatečné doložení oprávnění jednat za právnickou osobu hojí i předchozí úkony."
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxst. 1 analogicky použitelný i pro výklad § 21 odst. 5).
Pověření k jednání za právnickou osobu může být dáno
ad hoc
na základě konkrétního úkonu (lisxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx organizačním či podpisovém řádu, v pracovní smlouvě apod.
Ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 554/02 Ústavní soud konstatoval, že pověření jednat za práxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx pověřeného zaměstnance předložením pověření uděleného statutárním orgánem k jednání v určité konkrétní věci, případně organizačním řádem, stanovxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxky ověřen. V občanském soudním řádu je požadavek úředně ověřeného podpisu na plné moci obsažen např. v § 336h odst. 3 (výkon rozhodnutí prodejem nemovxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxx x xxxxrh předražku).
V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba. Jak bylo již uvedeno a jak potvrdily opakovaně i soudy, napříklxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx osobu ustanovení ze stanov nebo společenské smlouvy, které stanoví, že společnost navenek zastupuje více jednatelů společně.
Uvedené ustanovenx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxnů. Každý z nich však potom jedná za právnickou osobu samostatně.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. března 2005, sp. zn. Odo 982/2004, uvedl: "Pověřxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxlečně, odporuje ustanovení § 21 odst. 5, větě druhé, o. s. ř.; možnost pověřit jednou listinou více zaměstnanců (členů), aniž by jejich oprávnění jednax xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxázky jednání za právnickou osobu (§ 21). Konkrétně jde o jednání právnické osoby státu. Stát (Česká republika) je právnickou osobou. Z hlediska hmotnéxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxsní způsobilost (§ 20). Jako účastník řízení má stát s ostatními účastníky rovné postavení.
Stát je zároveň nositelem veřejné moci - zákonodárné, vxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxím realizuje jednu ze svých nejdůležitějších funkcí, výkon soudnictví. Je-li stát účastníkem soudního řízení, soudí
de facto
sám sebe. To je však v dexxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxzkách soudní kontroly aktů moci výkonné (správní soudnictví) i zákonodárné (ústavní soudnictví).
Smyslem komentovaného ustanovení je určení přxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxcným předpisem upravujícím vystupování organizačních složek státu za stát je zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v prxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxvající diskuse o jednotné či dělené právní subjektivitě státu a zavedl jednotnou právní subjektivitu státu jako právnické osoby. Jednotlivé organizxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxi výkonu veřejné moci státu; obvykle jsou i samostatnou rozpočtovou kapitolou a účetní jednotkou, avšak nemají vlastní právní subjektivitu, neboť jsxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxganizačních složek státu za stát, je zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Za stát před soudem vystupuje podle okoxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx a/ a b/).
xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxovat ve věci týkající se jednoho nároku jen jedna jeho organizační složka (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003, čj. 21 Co 595/20xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxdnocení a případná oprava je povinností soudu. Jde o právní otázku. Příslušnost konkrétní organizační složky státu v každé věci dle skutkového vymezexx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxvrhu, ale ani případné přetrvání tohoto nedostatku nemůže vést k odepření spravedlnosti. V řízení lze i bez tohoto údaje v žalobě pokračovat; soud nemůxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x ní jednat.
Dřívější
judikatura
kladla povinnost označení organizační složky státu k tíži žalobce a z případných vad tohoto označení dovozovala nxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xi dokonce neodstranitelný (!) ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2002, čj. 21 Cdo 366/2002-44) a taková řxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx Ústavní soud zrušil rozsudky všech předchozích instancí a uvedl: "Pokud tedy je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx, a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, bylo zjevné, že podání nemá nálxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xx xx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxotože se jedná o vadu, jejíž neodstranění brání pokračování řízení, měl soud účastníka poučit podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o následcích nevyhovění výzvě. xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxvaly ochranu právům. ... Ústavnímu pořádku České republiky více odpovídá, jak vyplývá z čl. 1 Ústavy, princip materiální spravedlnosti než princip spxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxvyšší kontrolní úřad"." Stejný nález se věnuje i rozsahu poučovací povinnosti soudu, již strážce ústavnosti tradičně považuje za významnou xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxla rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahovala do hmotného práva (tedy poučení v otázce věcné legitimace). Takovým hmotnxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xalobce. Nicméně nevybočovalo by z rámce procesního poučení, pokud by soudy vyzvaly žalobce, aby odstranil vadu podání, spočívající v nesprávném oznaxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxení znít konkrétně."
V rozsudku ze dne 2.6.2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005, Nejvyšší soud uvedl: "Soud je povinen zjistit, která z organizačních složex xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxvá; závěr soudu se projeví v tom, že s určitou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná zx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxace. Případný chybný závěr soudu o této otázce se projeví jako vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci." Ve stejném duchu sx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xterá nebyla příslušná za stát jednat, nešlo o vadu podání ani o nedostatek podmínky řízení. Soud je povinen z úřední povinnosti správnou organizační slxxxx xxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci."
Nesprávné určení příslušné organizační složky státu soudem může být vadou řxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx 5 a § 242 odst. 3, větu druhou).
Tabulka č. 2. Správné označení státu jako účastníka řízení.
I--------------------------------------------I--xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx                                    x xxxxxxxx                                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------------------------------I
I Česká republika - organizační složka státu I Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti    I
I                                            I                                                 I
I adresa orgaxxxxxxx xxxxxxx xx              x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------------I
K písm. a):
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových byl zřízen zákonem č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx účetní jednotkou; spadá do resortu Ministerstva financí a je mu podřízen v rámci odborného dohledu. V čele tohoto úřadu stojí generální ředitel, kteréxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxená pracoviště působící v sídlech okresních soudů. Působnost hospodařit s majetkem státu a vystupovat za stát před soudem mají pouze územní pracovištx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xajetek nebo kde má sídlo organizační složka státu, místo které ÚZSVM jedná. V případě majetku, s nímž je oprávněn hospodařit ÚZSVM jako celek, plní úkolx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxální ředitel, který rovněž může ze závažných důvodů pro jednotlivý případ určit k výkonu činnosti jiné než zákonem stanovené územní pracoviště. Pokud xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx otázku místní příslušnosti soudu, je-li žalovaným stát. Rozdílné názory na tuto otázku sjednotilo stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2008, spx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xx xx xx xx xxx xxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxtu ve věcech majetkových (§ 21a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), je obecným soudem státu (§ 85 odst. 5 o. s. ř.) okresní soud, v jehož obvodu sídlí (má adresu) územnx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxí státu ve věcech majetkových a jeho organizační složky.
I---------------------------------------------------I--------------------------Ixxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx                                x xxxxxx xxxxxx            x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--I--------------------------I------------------------I
I Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových  I Rašínovo nábřeží 390/42  I 96vaa2e                x
x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx       x xxx xx xxxxx x           x                        x
x xxxxxxxx xxxxxxxx                                 x                          x                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------------I------------------------I
I územní pracoviště v hl. m. Praze                  I Rašínovo nábřeží 390/42  I 96vaa2e                I
I                                                   I 128 00 Praha 2           I                        I
I--xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxchy                   I Rašínovo nábřeží 390/42  I 4bdfs4u                I
I                                                   I 128 00 Praha 2           I                        I
I---------------------------------------------------I--------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx                x xxxxxxxxx xxx xxxxxx     x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx  x                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------I--------------------------I------------------------I
I územní pracoviště Plzeň                           I Radobyčická 14           I 3mafszi                I
I                                                   I 306 04 Plzeň             I                        I
I-------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx                  x xírové náměstí 36        I va2fsxs                I
I                                                   I 400 01 Ústí nad Labem    I                        I
I---------------------------------------------------I--------------------------I----xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx                  x xxxxxx xxx               x xxxxxxx                x
x                                                   x xxx xx xxxxxx xxxxxxx    x                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------------I--------------------------I------------------------I
I územní pracoviště Brno                            I Příkop 11                I rq6fs9a                I
I                                                   I 604 47 Brno              I                        I
I------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx                         x xxxxxarská 1335/9        I c4nfs5n                I
I                                                   I 716 10 Ostrava-Radvanice I                        I
I---------------------------------------------------I--------------------------I--xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxími orgány, správními úřady a jinými orgány a zpracovávání právních stanovisek. Úřad bude vystupovat za stát v případech stanovených v zákoně č. 201/2xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xle zahrnuje i závazky státu a případy, kdy někdo tvrdí či popírá, že jde o majetek, vlastnické právo či závazek státu.
Výlučné jednání ÚZSVM představxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxu státu namísto organizačních složek, které jsou jinak příslušné hospodařit s tímto majetkem podle zákona č. 219/2000 Sb. Toto oprávnění mu dává zvláxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxSVM jedná přímo jménem státu. Jeho jednání zahrnuje veškeré procesní úkony, které by v řízení mohla za stát vykonat příslušná organizační složka.
O xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxa státu
-
x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
x
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxtku,
-
ke stavbě, která je sídlem Parlamentu, prezidenta republiky, vlády, ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu, Ústavního soudxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxdených nemovitých věcí, popřípadě vydání uvedené movité věci,
b)
před tuzemskými soudy a rozhodčími orgány ve věci peněžitého plnění převyšuxxxxxx xx xxxxxxx xx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx
xx
xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx převyšujícího 50 miliónů Kč a v obchodních věcech 100 miliónů Kč,
d)
před Ústavním soudem o ústavní stížnosti v případech, kdy podaná ústavní stížnxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxo z podnětu Nejvyššího kontrolního úřadu nebo Ministerstva financí žalobu a dále jednat v řízení před soudy ve věci určení vlastnického práva státu, urxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx příslušná organizační složka.
Pokud dojde kdykoliv v průběhu řízení ke splnění podmínek pro výlučné jednání, ÚZSVM sdělí tuto skutečnost soudu a zxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x
xxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxit dohodou.
Výlučné jednání nelze použít:
-
v řízení o majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany; to neplatí, jde-li o určení vxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxstnictví státu,
-
v řízení o majetku, s nímž je příslušná hospodařit Bezpečnostní informační služba, a přitom by takovým postupem mohly být ohrožexx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx 82/1998 xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxi by ÚZSVM jednat v řízení namísto příslušného orgánu, kterému zvláštní právní předpis přiznává způsobilost být přímým účastníkem v tomto řízení místx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost; v takovém případě není účastníkem řízení právnickx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxnost v oblasti správy daní; příklad označení takovéhoto účastníka řízení: "Finanční úřad v Táboře"),
-
v řízení týkajícím se ochrany zahraničnícx xxxxxxxxx
x
x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, správními úřady a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu namísto příslušné organizační složky na základě dohody s touto složkou. Opět nexxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxx2002 Sb. V dohodě nelze sjednat žádné podmínky, které by úřad omezovaly ve způsobu jednání v řízení.
Sjednání dohody je možné i v průběhu řízení. Dosxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx úřad s příslušnou organizační složkou zápis, který musí obsahovat určení záležitosti týkající se majetku nebo důvod, pro který má být zahájeno řízeníx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx v citovaném ustanovení odkazuje na prováděcí vyhlášku Ministerstva financí č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních orgaxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxním jména a funkce (pracovního zařazení) fyzické osoby, která je oprávněna k podepsání zápisu; v případě smlouvy postupují obdobně a před své označení xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx se vždy v zápisu (smlouvě) i důvod, který zakládá příslušnost této organizační složky nebo státní organizace hospodařit s takovým majetkem. Nestanovxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx typ, který je pořizovanému zápisu nebo uzavírané smlouvě obsahově nejbližší. Zápisem a smlouvou nelze mezi organizačními složkami a státními organixxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxganizací.
Dohodnuté jednání nelze použít:
-
vylučuje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva,
-
měl-li by ÚZSVM jednat v říxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx toto řízení i procesní způsobilost,
-
jedná-li úřad v rámci výlučného jednání,
-
jestliže se ÚZSVM v řízení přímo účastní,
-
je-li již přísxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx složka,
-
jestliže se již ÚZSVM pro totéž řízení takto dohodl s jinou organizační složkou.
Vedlejší účastenství ÚZSVM znamená, že úřad může xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xospodařit státní organizace, má-li stát právní zájem na výsledku takového řízení.
V případě vedlejšího účastenství jedná úřad jménem státu. Jeho xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxupuje z vlastního nebo jiného podnětu anebo na výzvu účastníka řízení učiněnou prostřednictvím soudu. Nepovažuje-li podnět nebo výzvu za opodstatněxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x x xxxxx x xxxxna č. 201/2002 Sb.).
Vedlejší účastenství nelze použít:
-
jedná-li v rámci výlučného či dohodnutého jednání,
-
jestliže se v řízení přímo účxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxnovení § 11 zákona č. 201/2002 xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxného majetkového zájmu státu podává návrhy na zahájení řízení před tuzemskými soudy o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví věci nebo smlouvy o přexxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxSVM navrhuje zahájení takových řízení z vlastního podnětu, může tak ovšem učinit rovněž z podnětu orgánů činných v trestním řízení, České národní bankx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxtenství,
-
vystupuje-li v řízení za stát jako příslušná organizační složka,
-
jestliže návrh na zahájení řízení již podalo státní zastupitelxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdel obsažených v § 21-27 zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Započne-li ÚZSVM jednat v řízení místo příslušné organizační sxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx řízení o mimořádných opravných prostředcích. Po dobu jednání Úřadu jsou jakékoliv procesní úkony ze strany příslušné organizační složky v řízení neúxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxí, jsou neplatné. Výsledek řízení včetně placení nákladů řízení, popřípadě náhrady nákladů řízení však dopadá přímo na příslušnou organizační složkxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxto (srov. též § 157 odst. 1):
Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (podle x x x x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xoučasné zastoupení příslušné organizační složkou v tomto řízení na základě plné moci.
Jedná-li xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xři hospodaření s majetkem. Příslušné organizační složky státu a úřad si poskytují potřebnou součinnost. Jednání úřadu je bezplatné, resp. je financoxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx ze svého rozpočtu. Ostatní náklady řízení a náhrady nákladů řízení včetně soudních poplatků a uložených záloh na náklady důkazu hradí příslušná organxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
x
x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx v řízení obec),
-
§ 35a (je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právníxx xxxxxxxx
x
x xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
x xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx),
-
§ 203 odst. 3 (podání odvolání úřadem),
-
§ 231 odst. 3 (podání žaloby pro zmatečnost úřadem).
Určitá specifika má doručování. Na rxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx. § 46b písm. k/ o. s. ř. a § 14 odst. 2 zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových). Posledně uvedené ustanovení praví, že pokud výkon činnxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxě. Jde o značně nesystémové zvláštní ustanovení, které je však nutno respektovat. Pokud není jasné, které organizační složce úřadu přísluší, nezbude xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxckých úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zřizuje se mu povinně datová schránka orgánu veřejné moci podle § 6 cit. zák. Specifika doručování jx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxx. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Přestože v těchto případech obecně platí, že doručení do centrální datové schránky nebo do nesprávně zvolené organizační daxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xentrální adresu úřadu nebo do jeho centrální datové schránky, nemohlo by dojít k náhradnímu doručení.
V této souvislosti může vzniknout otázka, zdx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx aktivním úkonem přihlásí do datové schránky; a případně, pokud by se nepřihlásil, zda se uplatní náhradní doručení (
fikce
) uplynutím 10. dne od dojití xxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xi nelze zodpovědět pouze podle právní povahy držitele datové schránky, ale též podle situace, v níž se nachází. Je-li držitel v postavení orgánu veřejnx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxučeno až okamžikem přihlášení do datové schránky, případně náhradním způsobem po marném uplynutí 10. dne ode dne dodání zprávy do jeho datové schránkyx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx řízení, Nejvyšší soud jí nepřiznal výkladové
beneficium
doručení až aktivním úkonem při převzetí písemnosti, ale považoval zásilku za doručenou obxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxu doručení písemností určené státu je tedy rozhodující, kdy byla písemnost doručena na adresu sídla příslušné organizační složky státu, případně na jxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxnost přijmout osoby uvedené v ustanovení § 48e odst. 2 o. s. ř. (dnes § 50a odst. 2 - pozn. aut.); to, kdy se tato písemnost fakticky dostane do dispozice oxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxučenka doplňující údaj o tom, že písemnost určená státu - jeho příslušné organizační složce směřuje "k rukám" určité, jmenovitě označené osoby."
Axxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxtavci 2, případně další osoby, které tím byly pověřeny, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému obdobnému vxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
x xxxxx xxx
xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxíslušná organizační složka státu. Výčet organizačních složek státu podává § 3 odst. 1, § 4 odst. 1 a § 51 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republikx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxtupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd Čxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu. Organizační složkou státu jsou též všechny státní rozpočtové organizace zřízené zákxxx xx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxa. Pokud určitá veřejná instituce není samostatnou právnickou osobou a není ani organizační složkou jiné právnické osoby, půjde o organizační složku xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xozhodnutí orgánu veřejné moci (srov. § 122 obč. zák.). Dále srov. komentář k § 19.
Příslušnou organizační složkou státu je ta složka, která je přísluxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x majetkem je obecně příslušná ta organizační složka, která je účetní jednotkou a majetek potřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své půxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxm způsobu naložení s majetkem.
Celní orgány hospodaří s majetkem, který v souvislosti s porušením celně právních předpisů anebo na základě těchto pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxo byly zabrány v souvislosti s porušením právních předpisů upravujících správu spotřebních daní. Správa úložišť radioaktivních odpadů hospodaří s rxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x rostlinami a živočichy odebranými podle zvláštních právních předpisů. Krajská ředitelství policie hospodaří s telekomunikační a radiokomunikačnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxém řízení, jakož i s veškerými zbraněmi, střelivem, municí a výbušninami. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových hospodaří s majetkem, u něhxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xložka nehospodaří.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxm opatřením. Jednání ani rozhodnutí Ministerstva financí nespadá do pravomoci soudů, není soudy přezkoumatelné a nezasahuje se jím do ničích práv. Je xxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxšnost organizačních složek státu. Jde například o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxní správní úřady, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vyxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
Ministerstvo financí, není-li možno příslušný úřad určit,
-
Česká národní banka, bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno Českou národní bankou nebx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxoto orgánu dohledu k nesprávnému úřednímu postupu (ČNB není organizační složkou státu, ale samostatnou právnickou osobou),
-
Nejvyšší kontrolnx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxu.
Graf č. 15: Přehled možností jednání ÚZSVM a jiných organizačních složek za stát.



Doručování organizačním složkám státu se řídí předxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xároveň orgánem veřejné moci, jemuž se povinně zřizuje datová schránka (§ 1, 6 cit. zák.). Pouze pokud by nebylo doručení do datové schránky z různých důxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxt doručované písemnosti osoby uvedené v odst. 3, případně další osoby, jež tím xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
K odst. 2-4:
Zde se určuje, která konkrétní fyzická osoba jedná za ÚZSVM či jinou organizační složku před soudem.
V případě ÚZSVM může být touto osoxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxlní ředitel, který je rovněž zaměstnancem úřadu v pracovním poměru, ale nebude to v praxi obvyklé. Striktní omezení této možnosti na interní zaměstnanxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx s ohledem na hodnoty, které má úřad chránit.
Zaměstnancem ÚZSVM může být jen bezúhonná fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a je pxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx předpokladem zaměstnance úřadu, který má jednat u soudu, je vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním programu v oboru právo nx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxtnanci ÚZSVM plat jako státnímu zástupci krajského státního zastupitelství.
Zaměstnanci úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnosxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx x xx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xůvodů zprostit generální ředitel Úřadu a generálního ředitele Úřadu ministr financí. Dále jsou povinni zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
Zaměstnanec ÚZSVM nesmí:
-
přijímat dary nebo jiné výhody v souvislosti s výkonem svého zaměstnání, s výjimkou darů a výhod poskytovaných zaměstnxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx kontrolních orgánů právnických osob (korporací), které provozují podnikatelskou činnost,
-
vykonávat podnikatelskou ani jinou výdělečnou čixxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxd a činnosti v poradních orgánech vlády a na správu vlastního majetku.
Úřad se nemůže nechat zastoupit zástupcem na základě plné moci, s výjimkou xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxvněnou k zastupování.
V případě jiných organizačních složek státu je touto osobou vedoucí organizační složky nebo jím pověřený zaměstnanec působxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxší v tom smyslu, že umožňuje pověřit jednáním i zaměstnance jiných organizačních složek státu. Práva a povinnosti zaměstnanců stanoví pouze zákoník pxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xověření konkrétní fyzické osoby jednáním za příslušnou organizační složku státu před soudem podle občanského soudního řádu je dokonce benevolentnxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxcí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají; vedoucí organizační složky může pro určité právní úkony písemně pověřit jednáním jiného vedouxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxtřním předpisem organizační složky.
Charakterem pověření se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29.1.2008, sp. zn. 21 Cdo 1133/2007. Uvedl, že xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x x4 a násl. o. s. ř. (tj. zástupci na základě plné moci), neboť jednání těchto osob představuje procesní úkony přímo státu. Proto také písemnosti určené sxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxe (srov. § 48e odst. 1 o. s. ř.), a nikoliv jim."
Na jakékoliv jednání za stát dopadají obdobně ustanovení § 21 odst. 4, 5. Jde o ustanovení, která platí oxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxx x xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxt současně jednat jen jediná osoba. To však nevylučuje, aby se osoby jednající za příslušnou organizační složku státu střídaly.
Každý, kdo jedná za xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxením od vedoucího. Podpis vedoucího na pověření nemusí být úředně ověřen, nestanoví-li zákon jinak (např. § 336h odst. 3 pro účely dražby při výkonu roxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxních složek státu toto prokázání není nezbytné, neboť mohou být zaměstnanci nejen složky, za niž jednají, ale i jiné organizační složky státu. xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxvnění jednat za právnickou osobu vede soud jako zvláštní jmenný seznam, kde se vedle jména a příjmení oprávněného zaměstnance uvede označení právnickx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxk.
Pokud má osoba oprávněná jednat jménem státu právnické vzdělání (což je třeba pro účely dovolacího řízení doložit např. kopií diplomu), může sepxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxnovení se nemíní pouze jednání u soudu, ale jakékoliv procesní jednání konkrétních fyzických osob za ÚZSVM nebo jinou organizační složku státu. Tímto xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx
xxxxxxxř k § 21b
Komentátor: Korbel
K odst. 1:
Ustanovení o tom, kdo jedná před soudem za obec nebo za vyšší územně samosprávný celek (kraj), bylo do zákona doxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxého ustanovení, které upravuje jednání za právnické osoby (§ 21).
Obce i kraje jsou samostatnými právnickými osobami, které se označují jako veřejxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxanovení § 21a). Mohou být samostatným účastníkem řízení a mají samostatnou procesní způsobilost (viz komentář k § 19, 20).
Teorie správního práva txxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x x xxxxahu ústavně zaručeného práva na samosprávu podle článku 101 Ústavy jsou jím i obce a vyšší územní samosprávné celky. Vykonavatelem veřejné moci jsou jxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx správy v území jsou nejen organizační složky státu, ale i jiné právnické x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xrgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx samostatná působnost), tak i státní správu (přenesená působnost). O který případ se v konkrétní situaci jedná, vyplývá ze zvláštních zákonů, které obxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxo předpisu chybí, a potom platí zásada: Pokud zvláštní zákon v tomto ohledu nestanoví nic, jde o samostatnou působnost obce (kraje).
Na základě uvedxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxné působnosti, nebo jako orgán státní správy vykonávající přenesenou působnost.
Rovněž je třeba rozlišovat samotného nositele veřejné moci (obexx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxecní policie a úřad/magistrát), kteří mají subjektivitu toliko správněprávní, odvozenou od jejich pravomoci a působnosti.
Shora uvedené rozlišxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx nebo nesprávným úředním postupem jinému škodu, záleží správné určení a označení žalovaného na tom, zda se tak stalo v samostatné, nebo přenesené působxxxxxx
x
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xxxx xxoda způsobena jednáním v přenesené působnosti, odpovídá za ni stát, za nějž vystupuje věcně příslušná organizační složka státu.
Graf č. 16: Schxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx



xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx obec v samostatné působnosti (např. jako investor a žadatel o vydání stavebního povolení) bude poškozena nezákonným rozhodnutím či nesprávným úřednxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxém případě by obec žalovala stát vystupující v řízení prostřednictvím věcně příslušné organizační složky státu, přestože základem této odpovědnostx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Celé území České republiky je (s výjimkou vojenských újezdů) tvořeno územím obcex xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxtvím volených zastupitelstev a dalších orgánů. Obce a kraje jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlasxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxn vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.
Právní úprava obcí je obsažena v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízeníxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx byť v mnohém obdobnou právní úpravu má pouze hlavní město Praha. Orgánem obce je zastupitelstvo, rada, starosta/primátor, obecní/městský úřad/magixxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xsobou je starosta obce. Ve statutárních městech a v hlavním městě Praze se označuje jako primátor. Je-li starosta ze své funkce odvolán nebo se funkce vzxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxpování starosty. Neurčilo-li zastupitelstvo obce místostarostu k zastupování starosty nebo byl-li tento místostarosta z funkce odvolán nebo se funxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxční v obci vyhlášené volby do zastupitelstva obce pro nedostatek kandidátů nebo zanikne
mandát
všem členům zastupitelstva obce a na uprázdněné mandáxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xařazených do Ministerstva vnitra, který zastupuje obec navenek a je v čele obecního úřadu. Správce obce zabezpečuje úkoly v oblasti samostatné působnxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx x x xx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxx xx x xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxa a svolává ustavující zasedání zastupitelstva obce. Činnost správce obce končí dnem ustavujícího zasedání zastupitelstva obce nebo zvolením staroxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xrimátora hlavního města Prahy a dalším členům rady hlavního města Prahy může zastupitelstvo hlavního města Prahy svěřit zabezpečování úkolů v samostxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxsažena v ústavním zákoně č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, a v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). Vyxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxších územních samosprávných celků jako samostatných právnických osob, veřejnoprávních korporací.
Tabulka č. 4. Vyšší územní samosprávné celkyx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------------I
I název                I sídlo            I vymezeno územím                                                                                  I
I----------------------I------------------I------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxx   x xxxxx            x xxxxxx xxxxx xxxxx                                                                               x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx------------I--------------------------------------------------------------------------------------------------I
I Středočeský kraj     x xxxxx            x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx                                                           x
x                      x                  x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx   x
xx---------------------I------------------I---------------------------------------------------------------------------------------xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx       x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx I
I----------------------I------------------I------------------------------------------------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx        x xxxxx            x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx          x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx----I------------------I--------------------------------------------------------------------------------------------------I
I Karlxxxxxxx xxxx     x xxxxxxx xxxx     x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx                                                              x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------------------------------------------------------------------I
I Ústecký kraj         I Ústí nad Labem   I okresy Děčín, Chomutov, Litoměřice, Lxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxx                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--------------------------------------------I
I Liberecký kraj       I Liberec          I okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily                                          I
I-----------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-I
I Královéhradecký kraj I Hradec Králové   I okresy Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov                              x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------------I
I Pardubický kraj      I Pardubice        I okresy Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí                                             I
I----------------------I----------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx        x xxxxxxx          x xxxxsy Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov,                                                       I
I                      I                  I Třebíč a Žďár nad Sázavou                                                                        I
I----------------------I------------------I-------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxx    x xxxx             x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xenkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo                   I
I----------------------I------------------I-------------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx       x xxxxxxx          x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx                                             x
xxxxxxxx---------------I------------------I---------------------------------------------------------------------------------------------xxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx          x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx                    x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------------I--------------------------------------------------------------------------------------------------I
I Zlínský kraj         I xxxx             x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx                                                 x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------------------------------------------------I
Se zřízením 14 krajů jako právnických osob není fakticky konzistentní txxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xe dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy. Podle tohoto zákona nadále existuje území hlavního města Prahy jako samostatná územní jednotxx x xxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxaj/hl. m. I sídlo            I kraj           I sídlo          I
I-------------I------------------I----------------I----------------I
I Praha       I Praha            I Severočeský    I Ústí nad Laxxx x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxx            x xxxxxxxxxxxx   x xxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxx----I------------------I----------------I----------------I
I Jihočeský   I České Budějovice I Jihomoravský   I Brno           I
I-------------I----------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx x xxxxx            x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------I----------------I
Po právní stránce však nejsou oba předpisy v rozporu. Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. byly zřízeny kraje jako vyššx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxely administrativní. Staré kraje nejsou právnickými osobami a nejsou vůbec subjektem práv; nemohou být účastníkem soudního řízení a nemají procesní xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x většiny veřejnoprávních agend však byla místní příslušnost podle starých krajů opuštěna a nahrazena místní příslušností odvozenou od nových 14 krajx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxtastrální úřady, krajské soudy, krajská státní zastupitelství apod.), ale dochází k jeho postupné erozi (viz např. postupný vznik poboček krajských xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxupovat (nový) kraj, stanoví § 61 odst. 1 zákona o krajích. Touto osobou je hejtman kraje. Hejtmana zastupuje náměstek hejtmana. Zastupitelstvo může zvxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxi nebo v době, kdy hejtman nevykonává funkci.
Za obec i kraj může jednat kterýkoliv jejich zaměstnanec, který tím byl pověřen osobou oprávněnou zastxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xodepsat i ten, kdo je oprávněn starostu/primátora obce či hejtmana kraje zastupovat nebo jednat místo něj, tj. určený místostarosta, pověřený člen zaxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx § 336h odst. 3 pro účely dražby při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti).
V mnoha případech je jednání osoby, která je obecně oprávněna zastupoxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxavomoci zastupitelstva (§ 84, 85 zákona o obcích; § 59 zákona o hlavním městě Praze; § 35-37 zákona o krajích) a rady (§ 102 zákona o obcích; § 68 zákona o hlaxxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx jednak u některých hmotněprávních úkonů majetkové povahy, jako např. uzavírání smluv o koupi a prodeji nemovitého majetku, nájmu, výpůjčce, darech a xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxb, které obec či kraj založila či zřídila nebo v nichž má majetkovou účast, apod. Jednotlivé zákony stanoví peněžité limity, od kterých se předchozí schxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xkon doložkou, jíž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny; právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx zák.). Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 6.4.2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, uvedl, neplatnost právního jednání pro rozpor se zákonem se musí opírat o rozxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xe proto nutné se vždy ptát po účelu zákonného příkazu či zákazu. V soukromoprávní sféře ne každý rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost prxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxdevším smluvních vztahů podle zásady smlouvy se musí dodržovat. V soukromoprávní sféře platí zásada, že co není zakázáno, je dovoleno. Proto každý zákxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxonem restriktivně, a nikoliv extenzivně.
V případě procesních úkonů soudní
judikatura
dovodila, že podmínka předchozího schválení kolektivníx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxho soudu spočívá na závěru, že žaloba byla podána jménem města advokátkou na základě plné moci udělené starostou bez schválení příslušným orgánem obcex xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxhájeno. Odvolací soud při svém rozhodnutí poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 224/2002 a dále na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxípadně rady obce (výpověď z nájmu bytu, avalace směnky, smlouvy o půjčce). Podání žaloby však není hmotněprávním úkonem, k němuž by bylo třeba předchozxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx ochranu konkrétnímu hmotněprávnímu nároku (srov. např. Steiner, V. Základní otázky práva občanskoprávního, Praha 1981, str. 168). Rozhodnutí o podxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xa starý zákon o obcích, ale uvedené platí obdobně i dle stávající úpravy v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích - pozn. aut.) a nejedná se o právní úkon, který by xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx009, popř. nález Ústavního soudu ze dne 10. července 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000). Na rozdíl od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 224/2002, na xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xrgánům obce. Žaloba byla podána jménem obce a obec zastoupená starostou má právo podat žalobu. Starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a txxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxst. 1 o. z., § 21b o. s. ř.). Občanský soudní řád umožňuje účastníku, tedy i obci jako právnické osobě, aby se dal v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxx x xx xxxxx x xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxe na základě plné moci podala advokátka žalobu, neučinila právní úkon hmotněprávní povahy. V postupu starosty, který udělil plnou moc k zastupování měxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.12.1998, sp. zn. 2 Cdon 626/97), a tedy nedostatek podmínky řízení."
Doručování územním samosprávxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxé moci, jemuž se povinně zřizuje datová schránka (§ 1, 7 cit. zák.). Pouze pokud by nebylo doručení do datové schránky z různých důvodů možné, doručovalx xx xx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxek jsou oprávněny přijímat doručované písemnosti osoby oprávněné za něj jednat, případně další osoby, které tím byly pověřeny, které k tomu byly zmocnxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xxx
x xxxxx xx
xx xxxxkoliv jednání za obec a kraj dopadají obdobně ustanovení § 21 odst. 4, 5. Jde o ustanovení, která platí jak pro přímé jednání za právnické osoby, tak pro zaxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xx xx
xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xdo jedná za obec či kraj, musí své oprávnění prokázat. Starosta/primátor a hejtman prokazují svá oprávnění listinou, z níž vyplývá jejich ustavení do fxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxdu z jeho činnosti (§ 121).
I na prokázání oprávnění jednat za obec či kraj lze využít trvalé založení pověření k soudu xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xo však nevylučuje, aby se konkrétní osoby jednající za obec či kraj střídaly.
Pokud má osoba oprávněná jednat za územní samosprávný celek právnické xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxšším soudem (§ 241 odst. 2 písm. b/, odst. 4).
Zástupci účastníků
a) na základě zákona
Komentář k § 22
Komentátor: Korbel
Právní úxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxíslušné díly, přestože se tato možnost přímo nabízí, přinejmenším na účastníky řízení (§ 18-21b), zastoupení (§ 22-32) a účast státního zastupitelstxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxje proto hned od počátku této partie k popisu jednotlivých druhů zastoupení - na základě zákona, plné moci a rozhodnutí. Ani tento popis však není příliš xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxx, resp. § 436 a násl. obč. zák. (k teorii zastoupení a ke změnám právní úpravy v tzv. novém občanském zákoníku srov. Tichý, L.: Základní otázky smluvníhx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxnání zástupce za jinou osobu jejím jménem a s tím, že z jednání zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. V tomto smyslu hovoříme o přímém xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxx důsledky nastaly, musí je právo připustit. Institut přímého zastoupení je teprve novodobou záležitostí, jejíž právní úprava se objevila až v souvislxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxe civil, čl. 1984 a násl.; rakouský ABGB, § xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxdě
alteri stipulari nemo potest
(nikdo si nesmí dát něco slíbit pro jiného). Pokud někdo chtěl obstarat svou záležitost prostřednictvím jiné osoby, mxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxtoupené osoby a v dohodě s ní, ale práva a povinnosti z jednání vznikají pouze jemu a k jejich přenosu na zastoupenou osobu je třeba učinit další právní úkoxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxh typech, mezi něž patří například závazky ze smluv příkazního typu (§ 2430 a násl. obč. zák.), s výjimkou smlouvy o obchodním zastoupení (§ 2483 a násl. oxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxe přímého zastoupení. To samozřejmě nevylučuje, aby zástupce a zastoupený měli mezi sebou vedle přímého zastoupení sjednán i některý z institutů nepřxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxud nezabývá, neboť ve vztahu k soudu to vůči takto zastoupenému účastníku řízení nevzbuzuje
relevantní
právní účinky.
Zákonné zastoupení je zastxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxí osobnost a svéprávnost. Jejich nesoulad vzbuzuje potřebu zákonného zastoupení osoby, která má právní osobnost, ale postrádá svéprávnost.
Právxx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná (čl. 1 Listiny základních práv a svobod). Právní osobnost má i počaté dítě (
nasciturus
), naxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx, právo být účastníkem řízení, právo na spravedlivý proces apod.; jedná se o hmotná i procesní práva a povinnosti, která náležejí každému člověku. Svépxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxk. - znamená schopnost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, nebo - jinak řečeno - samostatně právně jednat. U xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxby samostatně nejednají, ale jsou zastupovány osobami fyzickými. Svéprávnost se proto přičítá členům statutárního orgánu právnické osoby, nikoliv xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxřením manželství. Nezletilí mají způsobilost jen k právním úkonům, jež jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich vxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxdnutí není příliš častý. Svéprávnosti odpovídá v občanském soudním řádu procesní způsobilost (srov. komentář k § 20).
Podle občanského zákoníku xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx jen přechodná, nebyla schopna činit právní úkony. Jestliže byla fyzická osoba schopna pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxit a rozsah omezení v rozhodnutí určit (§ 8-10 obč. zák. 1964). Rozhodnutí soudu je v obou případech
konstitutivní
, neboť se jím mění osobní stav i právní xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xbavených způsobilosti k právním úkonům je u nás alarmující (cca 25 000 osob). Tito lidé nemohou platně učinit ani elementární právní úkony v běžných živxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxvním úkonům je pouze cca 4000. Tento křiklavý nepoměr nemůže být nijak věcně odůvodněn a vypovídá o velmi paušalizujícím přístupu, jímž si soudy i opatrxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxoto institutu k eliminaci starších, slabších či jinak hendikepovaných osob. Tato praxe byla tvrdě kritizována nevládními organizacemi (např. Liga lxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxům, dal za pravdu ženě, jíž soudy odmítly navrátit způsobilost k právním úkonům i přesto, že trpěla jen lehkou mentální poruchou a byla schopna vést plnoxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxrétního případu.
Ústavní soud uvedl: "K porušení lidské důstojnosti v případě, kdy je konkrétní jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxně zavázány k ochraně a šetření práv člověka. Poválečné chápání lidských práv vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s objektem či předmětem. Otáxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxilosti a má silné
implikace
i v oblasti způsobilosti k právním úkonům ..." Rozhodování o případném zbavení způsobilosti k právním úkonům by mělo být vexxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx



xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxžit rovněž pro posuzování omezení práva fyzické osoby samostatně jednat před soudem a pro požadavek na její zastoupení zákonným zástupcem (§ 23) nebo oxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx úkonům, resp. svéprávnosti, ale pouze s jejím konkrétním omezováním rozhodnutím soudu podle okolností každého případu (§ 55 a násl. obč. zák.). Stejnx xxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxský trend.
Přechodná ustanovení (§ 3032, 3033) občanského zákoníku navíc stanoví, že osoby, které byly zbaveny či omezeny ve způsobilosti k právnxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxhodne jinak. Tím se
de facto
během tří let od účinnosti tzv. nového občanského zákoníku vynutí přezkum všech případů zbavení či omezení svéprávnosti x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům. Může se tak stát v důsledku duševní poruchy či jiného zdravotního stavu fyzické osoby, které vylučují jxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx že se jedná o poruchu či onemocnění pouze přechodné nebo proto, že soud ještě nezahájil řízení, nestihl rozhodnout, rozhodnutí nenabylo právní moci atxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx x xxxx xxxxxním svéprávnosti musí využít jiná, méně omezující podpůrná opatření, je-li to možné. Pokud k této situaci dojde, nebude takové osobě dosud ustanoven hxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxího řízení, které s ní vede (viz komentář k citovanému ustanovení).
Shora xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxníkem řízení, ale postrádá procesní způsobilost, musí být zastoupen zákonným zástupcem. Občanský soudní řád v komentovaném ustanovení hovoří o nutxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxotném a procesním právu.



Pokud plně svéprávná fyzická osoba fakticky není schopna jednat samostatně před soudem, to je důvod k ustanovení procxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxem může být důvodem pro zahájení samostatného řízení o podpůrných opatřeních nebo o svéprávnosti (a případné jmenování hmotněprávního opatrovníka) xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxlik toto omezení narušuje či vylučuje její schopnost jednat samostatně před soudem. To buď vyplývá přímo z výroku rozhodnutí o omezení svéprávnosti, nxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xusí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, i když se jedná o věc, v níž by jinak (podle hmotného práva) mohla jednat samostatxxx
xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxem. Pokud způsobilá není, musí být zastoupena svým zákonným zástupcem (pokud jej má), nebo jí soud ustanoví procesního opatrovníka pro řízení (§ 29).
xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xx
xxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxojitel nebo osvojitelé,
3.
poručník,
4.
opatrovník,
5.
pěstoun.
Rodiče jsou přirozeným zákonným zástupcem nezletilého dítěte (x xxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xx x19/67, kde uvedl, že "zákon o rodině umožňuje, aby kterýkoliv z rodičů, který je způsobilý k právním úkonům v plném rozsahu a nebyl zbaven svých rodičovxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxná práva a povinnosti vůči každému z rodičů. Avšak může-li otec i matka zastupovat podle zákona své dítě, není možné řešit výkon rodičovských práv a povixxxxxx xxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxnou záležitost apod. Zákon o rodině předpokládá, že rodič, který zastupuje dítě, jedná v souladu s vůlí druhého rodiče. Pouze v těch případech, kdy by jexxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx - musí být zjištěno, že projev zastupujícího rodiče je též výrazem vůle druhého rodiče. To znamená, že - vystupuje-li jako zástupce dítěte jen jeden rodxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxo postup podle § 49 zákona o rodině" (podle nějž, pokud se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti nedohodli, rozhodoval soud)x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxvení § 24 odst. 1, věta třetí, o možnosti pouze jednoho zvoleného zástupce se pro účely zákonného zastoupení nepoužije. Uvedené platí tím spíše i po nabyxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx vždy, bez ohledu na to, zda jde o záležitost podstatnou či nepodstatnou.
Zákonným zástupcem není nevlastní rodič, a to přesto, že má povinnost podílxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxt. 2 obč. zák.). Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi. Proto i na zastupování nezletilého dítěte jedxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxčuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičexx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxtněprávní) opatrovník, poručník a pěstoun, případně i jiná osoba, které bylo dítě svěřeno do osobní péče. Tito zástupci mají postavení zákonných zástxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxoto, že vykonávají práva a povinnosti rodiče (srov. § 928 odst. x xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x § 955 ve vztahu k osobě, které bylo dítě svěřeno do péče). Jde o instituty hmotněprávní, které nemají souvislost s konkrétním řízením, byť konkrétní říxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xx xx xx xxxxení ve věcech péče soudu o nezletilé).
Opatrovníka jmenuje soud dítěti, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx - například tehdy, je-li rodičovská odpovědnost obou rodičů omezena (§ 878 odst. 3 obč. zák.). Pro opatrovnictví dítěte, opatrovníka (včetně jeho výbxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xro zastupování bez omezení na konkrétní řízení či úkony, není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plnéx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxské zodpovědnosti byl pozastaven nebo byli sami omezeni ve svéprávnosti.
Nastane-li taková situace, musí zde existovat v zájmu zajištění potřeb dxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx, a to až do doby, kdy soud jmenuje dítěti poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce (§ 929 obč. zák.). Takové řešení je přechodné. Pro trvalé řešení pxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxý vztah. Soud proto neprodleně zahájí řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství vykonávat. Nxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxručníkem některou z osob příbuzných nebo blízkých dítěti nebo jeho rodině, ledaže rodič takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby, jmenuxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xpůsobem života zaručuje, že je schopna funkci poručníka řádně vykonávat. Před jejím jmenováním do funkce poručníka soud zjistí, zda její jmenování nexx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxdnou vhodnou fyzickou osobu najít, jmenuje soud do funkce trvalého poručníka orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 930 xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxnění), ale nemá k dítěti vyživovací povinnost (§ 928 odst. 2 obč. zák.).
Pěstoun vystupuje též jako zákonný zástupce dítěte, ale pouze v běžných zálexxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxže-li o něj osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, a to i na přechodnou dobu. Pěstoun musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České repubxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxnou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte (§ 962 obč. zák.).
Orgánem sociálně-právní ochrany dětí je dle § 17 zákona č. 359/1999 Sb., o sociáxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxsterstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností.
Ve vxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxx999 Sb.).
Při posuzování schopnosti nezletilých samostatně jednat před soudem nelze paušalizovat a vycházet při tom pouze z věkové hranice 18 let. xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxsti konkrétního nezletilého, a podle toho musí určit, zda může nezletilý jednat sám, nebo pouze prostřednictvím zákonného zástupce. Dále srov. komenxxx x x xxx
xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxi a účastenství plnohodnotným subjektem právních poměrů a na jeho stanoviska musí být brán zřetel. To zdůrazňuje jak Úmluva o právech dítěte (publikovxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvědnosti. Podle § 867 obč. zák. je soud povinen před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytnout dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxdle § 875 odst. 2 obč. zák. je rodič povinen před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělit dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní náxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx x nadále aplikovatelný xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxmu dítěte v řízení podle ustanovení § 62 zákona o rodině není dílčí složkou rozhodovací činnosti (která by náležela výlučně nejvyššímu státnímu zástuxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxlem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednicxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxedená zásada stanoví za cíl dosažení nejlepšího zájmu dítěte, zatímco druhá poskytuje způsob, jakým lze tohoto cíle dosáhnout. Jinak řečeno, nelze usxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx dítěte v soudním řízení zákonodárce svěřil soudu (§ 100 odst. 4 o. s. ř.)."
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19.12.2017, sp. zn. I. ÚS 3966/14, se soxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxečná vůle, a zároveň zajišťovat kontrolu nad plněním povinností zákonných zástupců.
Dojde-li ke střetu zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxí pak může nastat situace, kdy zastupování dítěte jeho zákonným zástupcem nebude z hlediska zájmu dítěte možné považovat za řádné. V takovém případě je xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxo soudu ze dne 6.3.2017, sp. zn. I. ÚS 3655/16).
Samostatným jednáním před soudem se rozumí jednání v pozici účastníka řízení, nikoliv např. v postavxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxe nepovažuje ani podávání různých podnětů, žádostí a petic. Jde o neprocesní úkony, které může činit i osoba bez plné svéprávnosti.
Zákon o zvláštníxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx úkony. Jsou jimi např.:
-
možnost podat návrh na povolení uzavřít manželství a účastnit se řízení s plnou procesní způsobilostí (§ 367 a § 368 odst. 2 xx xx xxxx
x
xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxx
x
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxt. 2 z. ř. s.),
-
plná procesní způsobilost nezletilého dítěte staršího 16 let v řízení o domácím násilí (§ 403 odst. 3 z. ř. s.),
-
plná procesní zpxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxpce k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti podle § 33 obč. zák. (§ 468 odst. 2, § 469 odst. 3 z. ř. s.),
-
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xx xx s.).
Další výjimky mohou obsahovat i jiné zákony. Například samotný občanský zákoník v úpravě základních statusových otázek fyzických osob pxxxxxx xx x xx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxklad dohoda o hmotné odpovědnosti, kterou lze uzavřít až po dosažení zletilosti. Z toho lze obecně dovodit, že v pracovněprávních věcech bude mít fyzicxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxed soudem samostatně jednat, způsobuje zmatečnost rozhodnutí a je důvodem k podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. c).
Po nabytí účinxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxtární orgán.
Specifickou roli v řízení má podpůrce (srov. komentář k ustanovení § 116a), jehož úloha v řízení je však ryze konzultační, nikoliv zástxxxxx
xxxxxxxx x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxmezí částečné (ne)způsobilosti dané faktickou (ne)schopností člověka právně jednat. Nabytím účinnosti občanského zákoníku bylo ještě mnohem vícx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxti nezletilců jejich věku. U osob omezených ve svéprávnosti je dáno rozsahem jejího omezení (soud rozhoduje vždy o omezení svéprávnosti, nikoliv o přixxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxn svéprávnost, ale i schopnost jednat samostatně před soudem je relativní veličinou. Soud ji musí posuzovat jak pro účely řízení jako celku, tak i pro koxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxnout, že jím musí být zastoupena. Tento postup lze aplikovat pouze u fyzických osob, které nemají svéprávnost v plném rozsahu, tj. u nezletilců nebo u osxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx musí být ustanoven opatrovník podle § 29. U osob, které jsou zbaveny svéprávnosti v plném rozsahu, vyplývá požadavek zákonného zastoupení z povahy věcxx xxxx xx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx



xozhodnutí podle § 23 se činí usnesením, které se doručuje podle § 50b odst. 4 písm. b) jak účastníku řízení, tak i jeho zákonnému zástupci.
b) na zxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxx x x xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x občanském soudním řízení. Skupinový nadpis "zastoupení na základě plné moci" vyplývá ze specifik procesního dokazování existence zástupčího oprávxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx x x xxxxx xxxxxtovaného ustanovení potlačen a předpokládá se pouze
implicite
(Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.). Obdobné nepřesnxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxí ustanovení § 31 obč. zák. 1964 bylo uvedeno již jen zavádějícím nadpisem "zastoupení na základě plné moci". Naproti tomu tzv. nový občanský zákoník xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x zastoupení navenek, ale dohoda mezi zmocnitelem a zmocněncem (shodně např. Eliáš, K. a kol.: Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 1. svazek. xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxchodním zastoupení podle § 2483 a násl.), jde v praxi o různé inominátní smlouvy, které můžeme nazývat dohoda o plné moci, smlouva zmocňovací apod. Takoxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x obvykle se uzavírá ústně, mnohdy dokonce jen tacitně (mlčky). Pokud zmocnitel udělí zmocněnci plnou moc k zastupování a ten s tím souhlasí (opět třeba jxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxr, F. tamtéž, str. 2144).
Smluvní vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem bývá ovšem bohatší, v praxi obvykle kombinuje dohodu o plné moci s další smlouvxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxchto smluv se sice nekonstituuje přímé zastoupení, a nemohou proto nahradit dohodu o plné moci (s výjimkou situace, kdy je plná moc obsažena v příkazní sxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx povinnost zmocněnce zastupovat zmocnitele, úhradu za zastupování, náhradu nákladů apod. Ani tyto dohody nemusejí mít písemnou formu.
V praxi se vxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxii), která zahrnuje jak dohodu o plné moci vyvolávající přímé zastoupení zmocnitele zmocněncem vůči třetím osobám, tak i příkazní či jinou smlouvu uprxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxkrétním zmocněncem, a proto také nezbavuje účastníka řízení práva činit jakékoliv procesní úkony i sám (pokud u nich není zastoupení povinné, jako napxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx účastník řízení něco osobně vykonat (srov. ustanovení o doručování přímo účastníku řízení, má-li se osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx je důsledkem zastoupení a jeho potvrzením, nikoliv jeho základem. Plnou moc vystavuje jednostranně zmocnitel pro zmocněnce, aby s ní zmocněnec prokaxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx. zn. 33 Cdo 3115/2016, též judikoval zprostředkované zmocnění k zastupování v řízení jinou osobou; účastník může zmocnit jinou osobu k udělení procesxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxci bylo formulováno tak, že zmocněnec zmocňuje advokáta k zastupování jeho zmocnitele, a nikoliv jeho samotného."
Rozdíl mezi dohodou a plnou mocí xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x plné moci a mezi samotnou plnou mocí. Dohoda o plné moci (zastoupení či zmocnění) je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zavazujx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxelem a zmocněncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xastoupení, vzniklém na základě dohody o plné moci (zastoupení či zmocnění). Udělení plné moci není samo o sobě smlouvou, ale jednostranným právním úkoxxxxx
xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx ustanovení o právních úkonech, § 545 a násl. obč. zák.). Tento přirozený princip vyjádřil býv. Nejvyšší soud ČSSR v rozsudku ze dne 27.6.1968, sp. zn. 2 Cx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xby bol určitou osobou zastupovaný."
V plné moci se vyžaduje uvedení rozsahu zástupčího oprávnění. Tento požadavek vyplývá z ustanovení § 441 odst. x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxše. Základními náležitostmi plné moci jsou pouze označení osoby zmocnitele, zmocněnce a rozsahu zmocnění. Plnou moc lze sepsat takto:
Vzorový dokxxxxx xx xx xxxx xxxx



x xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxm. Jakékoliv projevy vůle zmocněnce na plné moci jsou nadbytečné, neboť jde o jednostranný úkon zmocnitele, xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxné moci ze strany zmocněnce vyplývá jednak z dohody o plné moci mezi zmocnitelem a zmocněncem, a navenek pak z toho, že se zmocněnec plnou mocí prokazuje a xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnění, ale z jednostranného potvrzení se stává spíše oboustranná dohoda o plné moci uzavřená v písemné formě.
Rozsah zmocnění může být dohodnut a uvexxx x xxxx xxxx xxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxh úkonech v konkrétním řízení),
-
speciální (k jednotlivým konkrétním úkonům).
Blíže k jednotlivým druhům a vzorům plných mocí srov. komenxxx x x xxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx trestní řád, § 35 odst. 1 tr. ř.) zastoupení právnickou osobou až na dále uvedené výjimky (§ 26, 26a) nepřipouští. Toto omezení se dnes jeví spíše jako
relxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx6 Sb. připustil výkon advokacie prostřednictvím obchodních společností s výjimkou akciové (blíže srov. komentář k § 25 odst. 1). Z těchto důvodů se uvxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xproti obecné hmotněprávní úpravě smluvního zastoupení vykazuje občanský soudní řád v tom, že v téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvolexxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx
x xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxku naproti tomu připouští možnost sjednat zastoupení paralelně i pro více zástupců. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, muxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxx x řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží platným osvědčením pro příslušný stupeň xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxn č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Utajovanou informací se podle tohoto zákona rozumí informace v jakéxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxvýhodné (materiální podmínka). Samotný charakter informace však nestačí k tomu, aby byl přístup k ní odepřen. Odepřít přístup k informaci z důvodu utaxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxní určité skutečnosti za skutečnost utajovanou je stejně důležité jako její materiální podstata. Je povinností státu, aby informace, které mají věcnx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxodců těchto informací.
Seznam utajovaných skutečností zpracovává Národní bezpečnostní úřad a vydává ho vláda ve formě nařízení. V současnosti je xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xich obsahuje seznam utajovaných informací vymezených obecně a ve zbývajících přílohách se stanoví seznamy utajovaných informací podle jednotlivýcx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxátní úřad pro jadernou bezpečnost, Úřad vlády, zpravodajské služby, NÚKIB, Generální inspekce bezpečnostních sborů).
V příslušném seznamu je vžxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xxxxxxx x x xx xxxxxxené - V). Stupeň utajení se stanoví podle charakteru újmy, kterou by mohlo neoprávněné nakládání s takovou informací způsobit zájmům České republiky. xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxraveny ve vyhlášce Národního bezpečnostního úřadu č. 529/2005 Sb., o administrativní bezpečnosti a o registrech utajovaných informací. Stupeň utajxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x nelistinné formě se vyznačuje na popisném štítku nebo, je-li to možné, přímo na utajované písemnost. Soud v občanském soudním řízení charakter informxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xřísně tajné, tajné a důvěrné Národní bezpečnostní úřad; pro stupeň utajení vyhrazené ten, xxx xx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xtyku s utajovanými informacemi.



Pokud zástupce účastníka řízení není držitelem příslušného osvědčení podle zákona o ochraně utajovaných inxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxznámení fyzické osoby s jejími právy a povinnostmi v oblasti ochrany utajovaných informací a s následky jejich porušení. Vzor poučení stanoví vyhláškx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxětem řízení, a poučení o tom, že údaje o osobách, které mají přístup k utajované informaci, jsou evidovány Národním bezpečnostním úřadem a mohou být vyuxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxtu do spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
Samotné poučení není důvodem k neomezenému přístxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxvaným informacím pouze v rozsahu nezbytném pro uplatnění jejich práv a plnění povinností v občanském soudním řízení. Toto omezení není obsaženo v textx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx.
Každý, kdo měl nebo má přístup k utajované informaci, je povinen zachovávat o ní mlčenlivost a nesmí k ní umožnit přístup neoprávněné osobě. Porušexx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nebo i trestných činů vyzvědačství (§ 316 tr. zák.), ohrožení utajované inforxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxudu.
Komentář k § 25
Komentátor: Korbel
x xxxxx xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxou advokátní komorou. Volba advokáta je právem účastníka řízení, nikoliv jeho povinností. Nestanoví-li zákon jinak, je zastoupení advokátem v občanxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxá přímo z předpisů ústavní síly, konkrétně z článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto je nelze nijak omezit. Umožnění kvalifikované prxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx postup vážnou procesní vadou.
Zastoupení volbou advokáta vzniká na základě svobodné dohody mezi advokátem a klientem. Základem této dohody je hmoxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxávních služeb. Tuto terminologii používá zákon o advokacii; mnoho podrobnějších podmínek pro obsah ani formu takové smlouvy však nestanoví. Z toho vyxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx je tzv. nepojmenovanou (inominátní) smlouvou, která obvykle kombinuje dohodu o plné moci a smlouvu příkazního typu podle § 2430 a násl. obč. zák., nejčxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx. Advokát není povinen smlouvu uzavřít, ale jakmile ji uzavře, může ji vypovědět jen ze zákonem stanovených důvodů (viz dále).
K problematice tzv. řxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx k podání žaloby jejím jménem, zaujal Městský soud v Praze např. ve svém usnesení ze dne 12.2.2014, sp. zn. 93 Co 106/2013, závěr, že takový způsob volby adxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxje jej, neboť jde o vztah mezi advokátem a klientem. Jinak by tomu bylo např. tehdy, pokud by soud řešil spor mezi advokátem a jeho bývalým klientem vzniklx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxpčího oprávnění advokáta se vůči soudu prokazuje předložením plné moci, která je jednostranným potvrzením dohody o plné moci podepsaným zmocnitelemx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxý advokát má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil procesní plnou moc, tj. zastupuje účastníka při všech xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxétního advokáta, jenž má klientovi poskytnout právní službu. Rozhodnutí však nenahrazuje plnou moc; není právním titulem pro vznik zastoupení, jímž xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxložením plné moci, nikoliv rozhodnutí Komory. Rozdíl proti volné dohodě je pouze v tom, že advokát je klientovi doporučen Komorou a nemůže uzavření smlxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xřípady střetu zájmů. Právo na určení advokáta Komorou má podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii každý, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx advokát zastupovat nechce. Žadatel musí prokázat, že mu nejméně dva advokáti odmítli poskytnout právní služby.
Podmínkou pro určení advokáta je, xx xxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx, kde není zastoupení advokátem vyžadováno a není nezbytně nutné, a ani ke generálnímu zastupování žadatele v různých kauzách.
Komora může stanovix xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xajetkové poměry žadatele. Advokát je povinen právní služby žadateli poskytnout za Komorou určených podmínek. Změní-li se okolnosti nebo prokáže-li xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxnit či je zcela zrušit, a to i zpětně.
Agendu určování advokáta vyřizuje výhradně pobočka České advokátní komory v Brně. Žádosti o určení advokáta se xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxi podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxlenou pro účely všech procesních úkonů v řízení. V některých vzorech, které jsou využívány advokáty, se v procesních plných mocích uvádějí demonstratxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxpňů, jednal za něj s třetími osobami, uzavíral smíry a narovnání, činil písemná i ústní podání a návrhy, předkládal důkazy, uplatňoval opravné prostřexxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx plnou moc, na jejímž základě může činit všechny procesní úkony za zmocnitele. Procesní plnou moc nelze omezit pouze na vybrané úkony v řízení; pokud by txxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxxxx
xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xřed soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (srov. ustanovení § 26a). Smyslem těchto norem je zjednodušení situace pro soudx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxch procesních úkonech.
Opakem procesní plné moci je tzv. prostá plná moc, což je plná moc udělené pouze pro určité procesní úkony v řízení. Blíže k jedxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxa profesionální povahou výkonu advokacie, její právní a etickou regulací. Zastupování účastníků občanského soudního řízení je pro advokáty jedním z xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxkou advokátní komorou podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a dále evropští advokáti, kteří jsou státními příslušníky nebo trvalými rezidenty člexxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxní poskytovat právní služby pod profesním označením svého domovského státu, které bylo oznámeno ve sdělení Ministerstva spravedlnosti, vyhlášeném xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxn v konkrétních kauzách jako "hostující evropský advokát". Advokáti jsou povinni používat při poskytování právních služeb své profesní označení.
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxh výpisy. Jednotný seznam advokátů a advokátních koncipientů je přístupný prostřednictvím internetu na webové stránce Komory www.cak.cz, resp. vyhxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xožno s nimi volně nakládat.
Advokát se prokazuje osvědčením o zápisu do seznamu advokátů nebo identifikačním průkazem advokáta. Jeho náležitosti xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxských advokátů a advokátních koncipientů.
Identifikační průkaz musí obsahovat:
a)
fotografii držitele průkazu,
b)
jméno a příjmení držixxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xoncipient
" ("advokátní koncipientka"),
e)
evidenční číslo, pod kterým je držitel průkazu zapsán v seznamu advokátů, seznamu evropských advokáxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxtomatizovanou identifikaci, ale slouží např. i pro nahrání elektronického podpisu advokáta apod.
Novely zákona o advokacii provedené po roce 20xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx sdružení, jako společník obchodní společnosti anebo jako společník zahraniční společnosti nebo v pracovním poměru. Z označení nebo z názvu používanxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxionální etiky a soutěže advokátů České republiky přijatá usnesením představenstva České advokátní komory dne 31.10.1996, č. 1/1997, konkrétně v čl. xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxžení či společník obchodní společnosti.
Pokud je advokacie vykonávána ve sdružení advokátů, jedná se o sdružení bez právní subjektivity, tj. nezaxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxi tvořící sdružení poskytují právní služby pod společným jménem.
Jinak je tomu v případě výkonu advokacie v obchodní společnosti, kdy vzniká samosxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxé obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, pokud předmětem podnikání takové společnosti je pouze výkon adxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx Od 1.9.2009 je možné zakládat i jednočlennou advokátní společnost s ručením omezeným. Advokáti, kteří jsou společníky společnosti, vykonávají advoxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xcož jsou zejména soudní procesní řády nepřipouštějící zastoupení právnickou osobou - § 24 odst. 1 o. s. ř., § 35 odst. 1 tr. ř.), vykonávají advokáti advoxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxen xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxní právnickou osobou nevylučují, a proto ve správním či daňovém řízení bude účastníka zastupovat přímo advokátní obchodní společnost. Současný stav xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xčely zastupování před soudem konkrétního advokáta - fyzickou osobu, zatímco např. pro jednání s protistranou či sepis hmotněprávních úkonů ve stejné xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxu, provádí na základě této plné moci svým jménem obvykle i jiné úkony, přestože by je měla provádět na základě samostatné plné moci a pod jejím jménem přímx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx provedená zákonem č. 219/2009 Sb., reagující na faktické potřeby praxe ve větších advokátních kancelářích. Jde jednak o výkon advokacie v pracovním xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxho samostatného advokáta nebo společnost na základě smlouvy o trvalé spolupráci (přidružený advokát). Tyto způsoby se mezi sebou liší zejména charakxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxli, ve druhém o samostatnou výdělečnou činnost (podnikání) pod vlastním jménem a na vlastní účet a odpovědnost. Pro oba případy je však podobné, že advoxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxvat jeho nezávislost a advokátní povinnosti vůči klientovi. Pracovním i obchodním pokynům i dohodám advokáta při poskytování právních služeb v těchtx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxt práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je axxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxx xxxxxnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Advokát je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěžx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxním právních služeb. Povinnosti mlčenlivosti může advokáta zprostit pouze
klient
.
Advokát poskytuje právní služby obvykle za odměnu. Její výše mxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxcká pravidla stanoví, že smluvní odměna musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci; je-li sjednána podílová odměna, xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxěnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxe tarifní odměnu snížit až na polovinu, případně zvýšit až na trojnásobek, jde-li o úkony právní služby mimořádně obtížné, zejména je-li k nim třeba pouxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx xxxxx x x xxx xxxxxxaci Kovářová, D. a kol.: Odměna advokáta. Praha: Wolters Kluwer, 2019.
Vůči protistraně u soudu, pokud jí byla uložena povinnost nahradit náklady řxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (č. 116/2013 Sb.), ve znění sdělení Org. 23/13 (č. 117/2013 Sb.). Do doby případného vydání nové vyhlášky se výpxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxhledávkou advokáta, ale klienta, není-li mezi nimi ujednáno jinak. Přísudek má sloužit k paušalizovanému krytí nákladů, které úspěšná procesní straxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxže k náhradě nákladů řízení srov. komentář k ustanovení § 142.
Vedle nároku na odměnu má advokát rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxorné a přepravné, činí tato částka podle advokátního tarifu 300 Kč na jeden úkon právní služby. Náklady cestovného advokáta se řídí právními předpisy x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxním, a to v tarifní výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu (opět není-li dohodnuto jinak).
Advokát odpovídá za škodu způsobenou jím nebo jeho zaměxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxt zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po advokátovi požadovat.
Advokát může v praxi způsobit klientovi škodu z různých důvodů. xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxemi doručení. V rozhodovací činnosti kárných orgánů České advokátní komory se však lze setkat i s hrubějšími prohřešky jako např. zpronevěra prostředxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxho názoru a volbu optimálního právního postupu pro klienta. Pro uplatnění náhrady škody by však v takovém případě bylo nezbytné prokázat, že advokát nexxxxxx
xxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxstantní) a že nesprávná právní rada je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. V takovém sporu by soud musel jako předběžnou otázku vyhodnotit, jak bx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxpovědnosti založené již dříve § 24 zákona o advokacii nic podstatného nezměnila ani nová skutková podstata povinnosti k náhradě újmy podle § 2950 obč. xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xx0 000 Kč. Pokud si advokát nevyžádá samostatné pojištění, je pojištěn automaticky v rámci hromadného pojištění advokátů na základě rámcové smlouvy Čexxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxa povinně pojištěn na částku 50 000 000 Kč za každého aktivního společníka společnosti.
K zániku zastoupení advokátem může dojít dohodou s klientem xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxb vypovědět kdykoliv, a to i bez udání důvodu. Advokát jej nemůže k využívání svých služeb nutit proti vůli klienta. Takové omezování práv klienta by se pxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x poskytování právních služeb, nejvýše však v trvání 3 měsíců.
K zániku zastoupení ze strany advokáta může dojít pouze ze zákonem stanovených důvodůx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxkáta, zjistí-li dodatečně, že se již dostal či by se mohl ocitnout ve střetu zájmů. Jinak je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět (pxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxou součinnost. Advokát může takto postupovat i tehdy, trvá-li
klient
přes poučení advokátem o tom, že jeho pokyny jsou v rozporu s právním nebo stavovsxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxložil-li
klient
přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, ač byl o to advokátem požádán.
K odst. 2:
Toto ustanovení se zabývá insxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxchž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.
xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx



xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxlo, že zmocněnec musí jednat osobně, pokud možnost jednání prostřednictvím dalšího zástupce nebyla mezi zmocnitelem a zmocněncem dohodnuta (§ 438 obxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxáštním předpisem, který pro účely řízení před soudem umožňuje zplnomocněnému advokátovi dát se zastoupit jinou osobou i bez výslovné dohody se zmocnixxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x principu profesionality, kterou musí garantovat všichni advokáti. Další zastoupení advokáta bez souhlasu klienta umožňuje zákon o advokacii v § 26 oxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxna na jednotlivé úkony právní pomoci.
V dohodách mezi klientem a advokátem se často vyskytují ujednání, že advokát je oprávněn ustanovit za sebe růzxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xato ujednání z právního hlediska nadbytečná, neboť přípustnost dalšího zastoupení vyplývá ze zákona. Ujednáním by bylo možné naopak další zastoupenx xxxxxxxx xxxxx xxx x
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxo takového obvykle nenapadne.
V tomto smyslu je možno rozumět ujednáním o dalším zastoupení pouze jako určité prevenci. Pro realizaci dalšího zastxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxh zástupců se často objevují i v textu plných mocí, což je nepochopením jednostranného charakteru plné moci a nasvědčuje to závěru, že nejde o plnou moc, xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxo zástupce vznikají práva a povinnosti přímo původnímu zastoupenému. Vzájemný právní vztah však existuje nadále mezi původním zmocnitelem (klientexx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxx xxlšímu zástupci vznikají práva a povinnosti přímo původnímu zastoupenému. xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx. 3).
Okruh možných dalších zástupců advokáta
ex lege
je omezen na osoby, které podléhají kárné pravomoci České advokátní komory anebo jsou zaměstxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxlečník či zaměstnanec příslušného advokáta. Zástupcem může být každý advokát i evropský advokát, bez ohledu na způsob výkonu advokacie (samostatný axxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxu na to, kdo je jeho zaměstnavatelem či školitelem. Ve druhém případě může být zástupcem advokáta jeho zaměstnanec. Občanský soudní řád pro něj nestanxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx x xxxx xxxxstnanec advokáta, dokonce i neprávník, třeba asistent apod. Určité limity pro výkon dalšího zmocnění stanoví zákon o advokacii a vnitřní předpis Česxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx význam pro advokáta jednak v rámci kárné odpovědnosti, jednak z hlediska případné náhrady škody za porušení právní povinnosti (viz dále).
Dalším zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xx xxxxže jím být pouze ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, což je zvláštní procesní pravidlo (§ 32 odst. 2).
Za výběr dalšího zástupce odpxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxpedická poučka, mistr může svěřit práci svým tovaryšům, ale za výsledek odpovídá jen on, odpovídá tedy za to, že vybral špatné pracovníky nebo že je nedoxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xdvokátovi.
Limity dalšího zastoupení advokáta upravuje § 26 zákona o advokacii a dále vnitřní předpis České advokátní komory. Podle zákona o advoxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxt výkon svého zástupčího oprávnění v plném rozsahu (převést nemůže pouze svůj právní vztah s klientem). Při dalším zastoupení advokátním koncipientex xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx nutno trvat zcela striktně na tom, aby tyto jednotlivé úkony byly přesně v další plné moci popsány. Lze je generalizovat například tak, že advokát zmocnx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxší zastoupení, je usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 8. prosince 1998 č. 6/1998, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučníhx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xvého zaměstnance svým zástupcem jen pro provedení takových úkonů právní pomoci, u nichž lze vzhledem k jeho znalostem, osobním vlastnostem a dosavadnx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxají ze zákona a ze stavovských předpisů. O tom je advokát povinen dalšího zástupce poučit. Podle tohoto usnesení může advokát v občanském soudním řízenx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
b)
v řízení před krajským soudem jako soudem I. i II. stupně nejdříve po jednom roce právní praxe,
c)
v řízení před vrchním soudem jako soudem odvoxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx ustanovit jako dalšího zástupce advokáta.
Tento závěr je však relativní. Vzhledem k tomu, že jde o omezení stanovené pouze vnitřním předpisem Českx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxxx osoby není závazné, a proto soud k případnému porušení tohoto předpisu nepřihlíží a další zastoupení advokátním koncipientem připustí. Úkony provedxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx odpovědnosti.
Například rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 3.12.2010, sp. zn. K 169/09, byla uznána vinnou kárným proviněním advoxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xárný senát konstatoval, že kárně obviněná nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta, při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx let, během níž nelze zapsat advokátního koncipienta do seznamu advokátních koncipientů, pokud mu bylo předtím uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze sxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxipienta dalším zástupcem a soud k takové vadě přihlíží z úřední povinnosti. Jednání takto ustanoveného advokátního koncipienta by právní účinky v řízxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxvním soudem (§ 31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) a v trestním řízení pxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxm koncipientem se nepoužijí, jedná-li se o ustanovení advokátního koncipienta zástupcem advokáta pouze za účelem nahlížení do spisu a pořizování výpxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx své oprávnění k jednání prokázat (srov. § 32 odst. 1). Otázkou, zda k prokázání zástupčího oprávnění postačuje jednostranné tvrzení dalšího zástupcex xx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xastupovat jiným advokátem nebo advokátním koncipientem, potom ovšem musí mít soud, stejně jako při zastupování zástupcem účastníkem přímo zvolenýmx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx a je jeho plným právem trvat na tom, aby jeho substituční zmocnění bylo prokázáno. Z povahy věci vyplývá, že takovým průkazem bude opět písemná plná moc. xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxkázání oprávnění zastupovat. Jak kárné řízení, tak možnost případných opravných prostředků, byly-li by možné, řeší jen důsledky nepříznivého stavux xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxe se prokazuje plnou mocí, která bývá obvykle nazývána substituční plná moc. Dalšímu zástupci ji uděluje advokát jako primární zástupce, nikoliv
kliexx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx základě průkazu, že další zástupce je skutečně advokátem nebo advokátním koncipientem. Pokud je dalším zástupcem zaměstnanec advokáta, měl by soudu xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxáci konané mimo pracovní poměr lze považovat též za zaměstnance ve smyslu komentovaného ustanovení v důsledku § 2 odst. 5 a § 77 zákoníku práce (jde rovxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxná osoba, měl by mít soud za prokázané, že účastník řízení tuto možnost s advokátem dohodl.
xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx



xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxdepisuje ji proto pouze původní zmocněnec (v postavení zmocnitele). Podpis dalšího (substitučního) zmocněnce je nadbytečný. Nepůsobí sice neplatnxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xx xxx xlatí obdobně.
Možnost dalšího zmocnění nelze zneužívat k obstrukcím. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9.7.2008, sp. zn. 21 Cdo 1307/2007, konstatovxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxto oprávněn mimo jiné požádat soud za zastoupeného účastníka o odročení jednání. Dal-li se v občanském soudním řízení advokát zastupovat jiným advokáxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x x. s. ř. jen tehdy, týká-li se překážka nebo jiná okolnost, která vyžaduje odročení jednání, jak advokáta, tak i dalšího zástupce."
Stejně jako účasxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxslovně stanoveno, lze tento závěr dovodit za použití argumentu a simili (
analogia legis
). Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.10.1996, sp. zn. 2 Cdon 1xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xutno o nepřípustnosti zastoupení více advokáty současně poučit a vyzvat jej, aby si pro řízení zvolil jen jednoho zástupce a toto zastoupení aby osvědčxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xoručuje pouze advokátovi, s výjimkou případů, kdy má účastník řízení něco osobně vykonat. Má však v případě zastoupení advokáta dalším zástupcem doruxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxticky nevzniká, neboť oba zástupci mají stejné sídlo. Co však v případě zastoupení advokáta jiným advokátem s jiným sídlem? Přestože by se mohlo zdát, žx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxx senáty Nejvyššího správního soudu zodpověděl rozšířený senát v usnesení ze dne 4.11.2003, čj. 1 As 4/2003-48: "Využije-li advokát svého oprávnění dlx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxupcem účastníka řízení. Doručí-li xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxitučně zmocněnému advokátnímu koncipientovi (Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4.2.2005, sp. zn. 21 Cdo 1860/2004: "Převzal-li v případě, že účastníka xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxovi; byl-li adresátem písemnosti advokátní
koncipient
, účinky doručení nenastaly.").
Advokátovi se doručuje zásadně do jeho datové schránky (§ xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x autorizované konverzi dokumentů, a Ministerstvo vnitra zřídilo všem advokátům v České republice datovou schránku povinně. Od té doby soud doručuje vxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxt jiným advokátem i tehdy, pokud je sám účastníkem řízení. V takovém případě však půjde o běžné primární zastoupení, nikoliv další (substituční) zastoxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxifikovaného advokáta. Advokát není povinen jednat ve svých sporech samostatně. Má stejné právo dát se zastoupit advokátem, jako kdokoliv jiný, stejnx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxudu v Ústí nad Labem ze dne 18.10.2001, sp. zn. 10 Co 610/2001, se tento závěr potvrzuje. "Právní názor okresního soudu, že advokát domáhající se palmárnx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxého) nemá právo na náhradu nákladů řízení, je zjevně nesprávný. Účastník řízení může svá práva a povinnosti vykonávat prostřednictvím zástupce, kterxxx xx xxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx
xx xxxx xxxx
xxxxx xxxxxx předpis nebrání advokátovi, který se soudní cestou domáhá svého nároku plynoucího z podnikatelské (advokátní) činnosti nebo z příslušného soukromoxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx občanského soudního řádu, ale byl by ve zřetelné kolizi s ústavněprávními předpisy (srov. čl. 1 a násl. LPS)."
Komentář k § 25a
Komentátxxx xxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxrou stát pověřil notářským úřadem. Do notářského úřadu jmenuje notáře ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory. Počet notářských úřadů v obvodx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxdu byl zřízen.
Počet notářských úřadů tvoří
numerus clausus
. V současné době je v České republice zřízeno a obsazeno cca 450 notářských úřadů.
I nxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xa území každého z krajů, v nichž je sídlo krajského soudu, a v obvodu Městského soudu v Praze. Každá z těchto komor je samostatnou právnickou osobou a sdruxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxbo smrtí. Krajské notářské komory tvoří centrální Notářskou komoru České republiky se sídlem v Praze, která je rovněž samostatnou právnickou osobou.
xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxsu, úředních hodin a jazykové specializace. Seznam umožňuje též abecední náhled všech notářů v České republice. Vyhledávací formulář je veřejně přísxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxe zastupovat účastníky řízení ve všech řízeních, ale pouze ve vyjmenovaných, která souvisejí s jeho činností.
Zvláštním předpisem, na který zákon xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxí v rámci další činnosti poskytovat tuto právní pomoc:
-
poskytovat právní porady a zastupovat v jednání s fyzickými a právnickými osobami a v řízení xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xákona o zvláštních řízeních soudních, s výjimkou některých vyjmenovaných řízení, která se agend notářů netýkají,
-
sepisovat soukromé listiny a xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx
xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxny a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích též pokyny klienta. Notář odmítne provedení požadovaných úkonů, jestliže:
-
tentx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xěci,
-
ve věci již poskytl právní pomoc jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní pomoc žádá.
Notář může odmítnout požadovxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxmoci, jestliže:
a)
došlo k narušení důvěry mezi ním a žadatelem nebo klientem,
b)
žadatel nebo
klient
neposkytuje potřebnou součinnost,
cx
xxxxxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxostech, o nichž se při zastupování dozvěděl. Notář odpovídá klientovi za škodu, kterou by mu zastupováním způsobil. Vzhledem k tomu, že zastupování nexx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxkona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Zastupování notář vxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx poskytování právní pomoci, kam řadíme i zastupování, odkazuje na advokátní tarif (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxení při zastupování účastníka řízení notářem.
Notář podléhá kárné pravomoci Notářské komory. Kárným proviněním notáře xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx opětovné narušení důstojnosti notářského povolání. Notáři lze za kárné provinění uložit písemné napomenutí, pokutu až do výše stonásobku minimální xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx. Omezení procesní plné moci konkrétními úkony, na něž by se nevztahovala, by bylo neplatné. Pokud by byla udělena výslovně jen na konkrétní úkony v řízexxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxvní instanci, před odvolacím soudem, apod.). K procesní plné moci viz komentář k § 25 odst. 1.
Je-li zástupcem účastníka řízení notář, doručuje soud xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx notář povinně zřízenou datovou schránku orgánu veřejné moci, do níž soud zásadně doručuje.
K odst. 2:
Podobně jako advokát (§ 25), i notář je oprávnxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxřským koncipientem. V těchto případech občanský soudní řád mění obecné občanskoprávní pravidlo, že zmocněnec musí jednat osobně, pokud možnost jedxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxst zastoupení pouhým zaměstnancem notáře bez právnické, resp. čekatelské kvalifikace.
Nejčastější další zastoupení notáře bude realizováno noxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxtářských koncipientů a splňuje následující podmínky:
a)
je státním občanem České republiky,
b)
má plnou způsobilost k právním úkonům,
c)
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx
xx
xx xxxxxxxxx x
xx
xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx
Notářský kandidát nemá v zákoně o advokacii xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx zkoušku.
Vedle smluvního zastoupení dalším zástupcem umožňuje notářský řád ještě další zastoupení ustanoveným zástupcem a náhradníkem ze straxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx a není zastoupen notářem společníkem nebo notářským kandidátem. Zástupce je ustanoven z řad kandidátů notáře, nejsou-li, z řad notářů nebo jejich kanxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxušná notářská komora do uvolněného notářského úřadu, jestliže notář zemřel nebo byl odvolán nebo mu byl pozastaven výkon činnosti notáře, a to z řad notxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx platí § 25 odst. 2 obdobně (srov. komentář k tomuto ustanovení).
Komentář k § 25b
Komentátor: Korbel
Zvláštním kvalifikovaným zástxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxeních, ale pouze ve vyjmenovaných, která souvisejí s jeho činností.
Zvláštním předpisem, na který zákon odkazuje, je zákon č. 417/2004 Sb., o patenxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xyzickým a právnickým osobám ve věcech týkajících se průmyslového vlastnictví, zejména jejich zastupování před orgány státní správy a v řízení před soxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxublice, který v současné době řeší spory na ochranu průmyslových práv, je Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9.
Služby patentového zástupce jxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxh zástupců,
d)
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xeské republiky se sídlem v Brně. Komora je samosprávnou právnickou osobou, podobně jako Česká advokátní komora nebo Notářská komora České republiky. xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx se aplikují ustanovení § 34-45 zákona o patentových zástupcích, kde jsou uvedena práva a povinnosti patentových zástupců. V mnohém jsou podobná pravixxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxán právními předpisy a v jejich mezích pokyny klienta; jsou-li tyto pokyny v rozporu s právními nebo profesními předpisy, je povinen klienta o tom poučixx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxt vše, co podle svého přesvědčení a pokynů klienta pokládá pro něj za prospěšné. Patentový zástupce je samozřejmě povinen při výkonu činnosti dodržovax xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx a odpovídá za způsobenou škodu. Pro tento případ musí být ze zákona pojištěn.
Patentový zástupce je povinen zastoupení odmítnout, jestliže:
-
pxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x
x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxvím sdružení nebo společnosti patentových zástupců služby patentového zástupce jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí sluxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxho zástupce žádá, neoprávněně zvýhodnit,
-
zájmy toho, kdo o poskytnutí služeb patentového zástupce žádá, jsou v rozporu se zájmy patentového zásxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxvým zástupcem (dále jen "náhradník"); zastoupení náhradníkem není možné proti vůli klienta.
Patentový zástupce může pověřit pro jednotlivé úkonx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xádu, jako je tomu u advokátů a notářů, ale vyplývá z § xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxelem jinak (§ 438 obč. zák.). Zákon o patentových zástupcích zdůrazňuje opačné pravidlo, že zastoupení náhradníkem není možné proti vůli klienta. Tím xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxx
xx xxxe dohodou s patentovým zástupcem vyloučit.
Brání-li patentovému zástupci jakákoliv překážka ve výkonu činnosti a neučiní-li jiné opatření pro ocxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxkladně písemně vyrozumí. Poruší-li patentový zástupce tuto povinnost, ustanoví náhradníka Komora s tím, že podle okolností případu určí i výši náhraxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxdobně (srov. komentář k tomuto ustanovení).
Komentář k § 26
Komentátor: Korbel
Ustanovení § 26 se týká zvláštních případů zastoupenxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxov. § 24 odst. 1 a komentář k němu). Zastoupení právnickou osobou se připouští pouze vyjmenovaným specializovaným právnickým osobám.
Při zastoupxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxžkou státu, která je správním orgánem. Podobně tomu je ještě v případě zastoupení obce Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových podle § 26a.
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x5 zákona o advokacii, který po novele provedené zákonem č. 79/2006 Sb. umožňuje advokátům vykonávat advokacii jako společníci veřejné obchodní spolxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxnem a na její účet. Pokud zastoupení právnickou osobou nepřipouštějí zvláštní právní předpisy (což je i případ občanského soudního řádu), vykonávají xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x x xxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxupování členů odborových či družstevních organizací těmito organizacemi. Postupem doby se k němu přidalo zastoupení Úřadem pro mezinárodněprávní oxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx zákona a konečně právnickými osobami, k jejichž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.
Možnosti zastoupení právnickou osoxxx xxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xastoupení s nimi do rozporu, soud zastoupení nesmí připustit a musí jednat přímo s účastníkem řízení. Limity jsou následující:
-
v případě zastoupexx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx3 v obchodních věcech);
-
v případě zastoupení Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí musí jít o zastoupení pouze ve věcech se vztahem k cizině a xxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxi příslušné procesní úpravy týkající se nezletilých dětí, v jejímž rámci Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí zastupuje některého z účastníků řízxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxx xx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx x xxzletilé) a § 512 z. ř. s. (zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věcech výživného pro nezletilé dítě);
-
v případě zastoupení právnickou osobxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxdě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace;
-
v příxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xalobcem cizinec.
Při zastoupení právnickými osobami vzniká účastníku řízení právo pouze na náhradu hotových výdajů (§ 137 odst. 1), nikoliv na xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx tradiční institut, i dnes respektovaný napříč právním řádem (viz např. obdobnou možnost ve správním soudnictví dle § 35 odst. 3 s. ř. s.).
Odborové oxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxluční odborové hnutí (ROH), která vycházela z vedoucí úlohy Komunistické strany Československa (KSČ). Na mimořádném všeodborovém - všesvazovém sjexxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx, skládajících se z jednotlivých odborových organizací. Jednalo se o svazy odborových organizací jak federální úrovně, tak i svazy působící v České rexxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxzů. Od roku 1998 nese současný název Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). Při svém vzniku ČMKOS sdružovala 40 samostatných odborovýcx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxijaty. ČMKOS sdružuje většinu odborových svazů působících v České republice. Jejich členská základna dosahuje zhruba 500 000 členů; v současné době sxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxovního ruchu, Českomoravský OS pracovníků školství, Herecká asociace, Nezávislý OS Policie ČR, Nezávislý OS pracovníků potravinového průmyslu a přxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, OS pracovníků knihoven, OS pracovníků kulturních zařízení, OS pracovníků kultury a ochrany xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxy, OS pracovníků vědy a výzkumu, OS pracovníků výrobních a účelových organizací kultury, OS PROJEKT, OS státních orgánů a organizací, OS STAVBA ČR, OS Uxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx sdružení odborových organizací důlního průmyslu, Svaz odborářů služeb a dopravy, Unie - profesní a odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR, UNIE oxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx
xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxborů (ASO), Český odborový svaz severozápadních energetiků, Jednotný svaz soukromých zaměstnanců, Odborové sdružení železničářů, Lékařský odborxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxderace vlakových čet, Federace řidičů tramvají aj.
Pod úrovní odborových centrál působí odborové svazy sdružující jednotlivé odborové organizaxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxtelství a knižního obchodu, Odborový svaz hromadných sdělovacích prostředků, aj.
Nejnižším prvkem odborové struktury jsou jednotlivé (základnxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxe 1991 bylo v odborových organizacích sdruženo téměř 4,4 miliónu členů. V roce 1995 to již bylo pouze necelých 2,3 miliónu a dnes se tato členská základna xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xětších podniků a složitostí problémů spojených s vytvářením odborových organizací na malých pracovištích.
Právo každého svobodně se sdružovat pxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxolu s jinými sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. V článku 27 Listiny je dále rozvedeno právo sdružovací za účelem ochrany hospoxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xejich vznik nevyžaduje povolení státního orgánu. Listina zakazuje omezovat počet odborových organizací a jakkoliv některé z nich zvýhodňovat či dixxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxi státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
Záruku práva shromažďovacího, sdružovacího a práva zakládat odborové organizace obsahuje xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx záruky obsahují též mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.; článek 22), Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxrta
(č. 14/2000 Sb. m. s.; článek 11, 12), Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva se odborově organizovat (č. 48xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx organizace (zkráceně, ale nesprávně nazývané též odbory) nejsou v právním řádu výslovně definovány. Jsou samostatnými právnickými osobami vzniklýxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxé xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x
xxxxxxxxx
xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxá úprava právnických osob a úprava spolku v občanském zákoníku se proto použije na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů přiměřeně v tom roxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat (§ 3025 odst. 1, § 3046 obč. zák.).
Hlavní odlišností odborových organizacx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xodle článku 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a mezinárodních úmluv práce podmiňován souhlasem státního orgánu. Vznikají proto automatickx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxx2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.). Registrační (souhlasný) princip zde byl v zájmu zvýšené ochrany odborových organixxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xe, ale nemůže mu nijak bránit.
Stejně jako u spolků došlo od 1.1.2014 k tomu, že zanikla nesystémová pravomoc Ministerstva vnitra a odborové organizxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxických a fyzických osob. Dřívější evidence se z důvodu právní jistoty a snahy o omezení administrativy při zápisech považuje podle přechodných ustanoxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxčí složky. Nadřazené složky, jimiž jsou zejména odborové svazy a odborové centrály, mohou být právnickou osobou od 1.1.2014 jako spolek svazové povahx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxboček obchodního závodu, mohou být právnickou osobou jako organizační jednotka s vlastní právní subjektivitou na základě stanov do 31.12.2013 ve smyxxx