82/1998 Sb.

Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář

§  ×
AA  
Sdílení poznámky:
Obsah Typ obsahu
Předpisy ČR (1)
xxxxxxx xxx
xxxxx
xx xxx xxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)
JUDr.
František
Ištvánek
JUDr.
Pavel
Simon
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x. 41/2009 Sb., zákona č. 41/2011 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 105/2013 Sb. a zákona č. 303/2013 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České xxxxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxemních celků)
JUDr.
Pavel
Simon
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.2016.
Obecně k odpovědnosti státu
Přehled výkladu:
I. Dva přístupx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxi státu
IV. Na který zákon čl. 36 odst. 4 Listiny odkazuje?
V. Představuje čl. 36 odst. 3 Listiny uzavřený katalog, nebo minimální garanci?
VI. xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxké unie
VIII. Odpovědnost státu a restituční předpisy
IX. Skutkové podstaty odpovědnosti státu v jiných předpisech
Přehled výkladu:
I. Účxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxx
xxx
xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xáhrady nemajetkové újmy v občanském zákoníku
VII. Je náhrada nemajetkové újmy na zdraví v režimu odpovědnosti státu skutečně náhradou nemajetkové úxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxatelů státní moci, či později územních celků, se nejen historicky, ale i v dnešní době pohybuje mezi dvěma krajními přístupy.
Prvním přístupem je abxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xvah Ústavního soudu, objevujících se v několika jeho nálezech.
Podle Ústavního soudu: "Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stáxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxvce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci.x xxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xstavy, je budování důvěry občanů v právo a instituce státu, resp. veřejné moci. Tam, kde jednotlivec jedná s důvěrou ve věcnou správnost aktů státu či jexx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx zákonnosti byla klamná. Jinak řečeno, taková důvěra je možná pouze tehdy, pokud stát či subjekty, na něž stát přenesl výkon některých svých pravomocí, xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx nastavená odpovědnost státu (případně územních celků) by však vedla k extrémním nárokům na státní rozpočet, neboť s ohledem na rozsah činností státu pxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xojít k situaci, kdy bude výkon státní moci ochromen obavou z toho, že by jím mohla být způsobena újma. S ohledem na možnost státu žádat
regres
v případě, kxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx vlastními pochybeními při výkonu veřejné moci a jejich nápravou a nebude mít prostor pro zajišťování potřeb svých obyvatel. I proto v zákoně 82/1998 Sbx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx nevykonatelným rozhodnutím (srov. komentář k § 8), a to ani tehdy, jde-li o rozhodnutí nesprávné a škoda jím skutečně byla způsobena (soud například roxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxé budou zmařeny, neboť v řízení následujícím po zrušení rozsudku pro zmeškání bude neúspěšný). Nahlíženo optikou materiálního právního státu, jak jex xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxm státní moci odpovídat nikdy. Taková situace by jistě vedla k nežádoucímu oslabení důvěry ve výkon státní moci, jak uvádí Ústavní soud.
K problematxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxivě vážit zájem poškozeného na tom, aby mu byla jeho újma odčiněna na straně jedné, a na druhé straně zájem na tom, aby mohl stát či územní celek nadále vykoxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxnci výše zmíněných přístupů k odpovědnosti státu (územního celku) za způsobenou újmu a nutnost zmíněného vyvažování a viděli, jakým směrem se úprava dxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx státu formoval postupně. V dobách vlády panovníků zosobňujících stát byla odpovědnost vladaře i jeho úřednictva výslovně vyloučena, a to jednak kvůlx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xoku 1867 bylo upraveno ručení za škodu způsobenou výkonem moci výkonné a soudní. Správní úředníci však ručili v mezích své úřední povinnosti za porušenx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxávo na odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody, které však pro absenci prováděcího předpisu bylo nevymahatelné.
Po vzniku první republiky xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxědnosti za nesprávný výkon moci soudní bylo provedeno nadále v platnosti zůstávajícím syndikátním zákonem, zákonem o náhradě škody osobám neprávem oxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxost za škodu takto způsobenou, stát za ni neodpovídá. Z toho je vidět, že jakkoli na ústavní úrovni projevil zákonodárce zájem na odškodnění újem způsobxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxa v následujícím období nesvobody nikterak rozvíjena. Přestože některé ústavní předpisy předvídaly úpravu odpovědnosti státu za škodu, k jejímu proxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx stanovil, že za nezákonné rozhodnutí i judikatorně dovozovaný nesprávný úřední postup v důsledku tehdejší koncepce osamostatnění státních orgánů mxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxlizace navázala nová komplexní úprava odpovědnosti státu za výkon veřejné moci vložená do zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou roxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxné orgány. Zákon již explicitně za právní důvody odpovědnosti stanovoval jak nezákonné rozhodnutí včetně rozhodnutí o vazbě a trestu, tak i nesprávný xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx 58/1969 Sb., avšak v důsledku změn v územní organizaci státu po vzniku České republiky a přenesení části pravomocí na samosprávné jednotky bylo oproti xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxbenou při výkonu veřejné moci je výsledkem nesnadného vývoje společnosti od absolutní moci panovníka, zásadně za škodu neodpovídajícího, až k dnešní xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xždy, byť by újma byla výkonem veřejné moci způsobena, a to zásadně z podobných důvodů, které vedly k jejímu vyloučení v minulosti.
III. Ústavněprávní xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxtven v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného sxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx čl. 36 v odst. 4 dodává, že podmínky a podrobnosti odpovědnosti upravuje zákon. Jinak řečeno, nelze se například domáhat odškodnění za újmu způsobenou xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x x xxxxxxxx x xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxsobem, který šetří základní právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (čl. 4 odst. 4 Listiny). Zákon, vxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx 18/01).
IV. Na který zákon čl. 36 odst. 4 Listiny odkazuje?
Zákonem, na nějž čl. 36 odst. 4 Listiny odkazuje, je zákon o odpovědnosti státu, jak ostxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxna i z občanského zákoníku. Tento postup byl zjevně motivován pnutím mezi dvojkolejností právní úpravy v zákoně č. 59/1969 Sb. a v zákoně č. 82/1998 Sb.x xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxé pocitem, že je spravedlivé, aby stát za nemajetkovou újmu způsobenou určitými zásahy do osobnostních práv poškozených odpovědnost nesl.
V judikxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxx xx 40/1964 Sb. Šlo například o odškodnění nemajetkové újmy:
1)
způsobené trestním stíháním vedeným v době do 26.4.2006 (NS 30 Cdo 5180/2009), kde se Nxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxu údajně nepravdivým sdělením státního zástupce soudci (NS 30 Cdo 1638/2007),
3)
způsobené určité osobě údaji uvedenými v odůvodnění soudního roxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx
xx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx (NS 30 Cdo 2925/2006).
Použití občanského zákoníku v případech uvedených ad 2) až 4) přitom bylo již v době jejich vydání problematické, neboť zxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxkonu veřejné moci a uvedenými rozhodnutími byla tato speciální úprava obejita. Na druhou stranu tato rozhodnutí reagovala na mlčení zákona o odpovědnxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx, že v těchto věcech většinou nejde o občanskoprávní vztah.
Tři posledně uvedená rozhodnutí však byla překonána rozsudkem velkého senátu občanskoxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxrany osobnosti podle občanského zákoníku (NS 31 Cdo 3916/2008).
V. Představuje čl. 36 odst. 3 Listiny uzavřený katalog, nebo minimální garanci?
x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxosti na odškodnění újmy způsobené při výkonu veřejné moci se naskýtá otázka, zda stát a územní celek odpovídají toliko za újmu způsobenou nezákonným roxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxstat odpovědnosti), či zda mohou odpovídat i z titulu jiné skutkové podstaty, jestliže ji lze vnímat jako výkon veřejné moci (přičemž nejde o rozhodnutx xxx xxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx Odpovědnost státu za újmu způsobenou jinak než nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Obecně platí, že zákonodárná činnost není xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
K tomuto závěru se přihlásil opakovaně i Ústavní soud. Ve svém stanovisku Pl. ÚS - st. 27/09 však (výjimečně) dovodil odpovědnost státu za škodu způsoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy a tím odstranit nerovnost založenou tzv. regulxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx x xxezení vlastnických práv pronajímatelů, za což jim náleží náhrada (čl. 11 odst. 4 Listiny). Dílčí otázky, jako například promlčení, je však podle Ústavxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxice mohl za totéž uložit Evropský soud pro lidská práva, jako to učinil v případě Polska ve věci Hutten-Czapska (rozhodnutí velkého senátu ESLP ze dne 19xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxně lidských práv a základních svobod - dále jen "Úmluva") x x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxi prostředku nápravy porušení práva garantovaného Úmluvou na národní úrovni).
Obdobnou situací pak bylo přiznání nároku na náhradu nemajetkové úxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxt státu za nemajetkovou újmu, ale toliko za škodu ve smyslu majetkové újmy (škody), bylo možno nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznat přímou aplikacx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xx x xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxedán mimo zákon o odpovědnosti státu. Ohledně otázek souvisejících s jeho uplatněním (předběžným projednáním), promlčením apod. se však již zákon o oxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxu Evropské unie. Ačkoliv si je zákonodárce dobře vědom potřeby legislativního uchopení této problematiky (viz důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sbxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxtu za porušení unijního práva (NS 28 Cdo 2927/2010) uvedl:
"Konkrétní podmínky, za jakých odpovědnost státu za porušení unijního práva dává vzniknxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxifaci [1991], ECR I-05357, rozsudku Soudního dvora ze dne 5. března 1996 v spojených věcech C-46/93 a C-48/93 Brasserie, Factortame [1996], ECR I-1029 x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxo právního předpisu je přiznání práv jednotlivcům: právo na náhradu škody jednotlivci tedy vzniká za situace, dopustí-li se členský stát porušení takxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx
porušení musí být dostatečně závažné, přičemž míra závažnosti se v podmínkách unijního práva vykládá v závislosti na rozsahu volného uvážení svěřenéxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xa okolností, kdy rozhodující orgán zjevně a závažně překročil meze své diskreční pravomoci (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2000 ve věxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx v tomto ohledu přihlédnout, patří především stupeň jasnosti a přesnosti porušené normy, rozsah prostoru xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxniklé škody, omluvitelnost, nebo neomluvitelnost případného nesprávného právního posouzení, skutečnost, že k opomenutí mohlo přispět chování orgxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 1996 ve spojených věcech C-46/93 a C-48/93, Brasserie du pecheur SA, Factortame Ltd a další [1996], ECR I-1029, xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxrou volného uvážení disponoval, resp. jaké měl pravomoci ve vztahu k výkladu a aplikaci unijního práva. Platí přitom závislost, že tam, kde orgán dispoxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxená, nebo vůbec neexistuje, je závažnost konstituována již porušením unijního práva samým o sobě (srov. Malíř, Jan: Odpovědnost členských států za škxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxodou způsobenou poškozenému musí existovat příčinná souvislost. V rámci posuzování příčinné souvislosti je přitom, na základě judikatury Soudního xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxnutí Soudního dvora ze dne 15. června 1999 ve věci C-140/97 Rechberger [1999] ECR I-03499) anebo tím, že poškozený sám ke vzniku škody přispěl svým jednáxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx soudů nižších stupňů v rámci hodnocení naplnění podmínky příčinné souvislosti mj. ověření, zda dovolatelka splňovala i jiné podmínky pro přiznání prxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xařízením bude odpovědnost státu za porušení unijního práva SZIF dána v plném rozsahu. V ostatních případech soud proporcionálně rozsah, tj. výši škodxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx x xxlikaci zásady adekvátní příčinné souvislosti. Současně bude třeba zohlednit i otázku, zda v rámci prevence vzniklé škody dovolatelka vyčerpala všecxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxch věcech C-46/93 a C-48/93 Brasserie, Factortame [1996], ECR I-1029 zdůraznil, že ‚vnitrostátní soud [může] ověřit, zda poškozený projevil přiměřexxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxh vnitrostátních i unijních prostředku ochrany práv však není absolutní a neuplatní se v případě, kdy by učinilo výkon práv založených soukromým osobáx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxlschaft a další, [2001] ECR I-01727 a rozhodnutí Soudního dvora ze dne 18. ledna 2001 ve věci C-150/99 Stockholm Lindöpark AB, [2001] ECR I-00493).
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx mezi porušením právního předpisu a škodou) musí být splněny kumulativně a platí xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxudek Soudního dvora ze dne 5. března 1996 v spojených věcech C-46/93 a C-48/93 Brasserie, Factortame [1996], ECR I-1029, bod 51, rozsudek Soudního dvorx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxx C-5/94 Hedley Lomas Recueil, [1996], ECR I-2553, bod 24, rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2011 ve věci C-346/09 Denkavit [2011], rozhodnutí doxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxx ledna 2007, C-278/05 RobiNS a další [2007], ECR. I-1059, bod 69, rozsudek SD ze dne 24. března 2009, ve věci C-445/06 Danske Slagterier [2009], ECR I-211xx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxtím Nejvyšší soud potvrdil i pro poměry České republiky obecné zásady odpovědnosti státu v případě porušení unijního práva. Ve vztahu k zákonu o odpověxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx vnitrostátní úrovni, se v situaci, kdy dojde k porušení unijního práva, aplikují v souladu se zásadou přednosti podmínky odpovědnosti státu vyplývajxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx jinak. Jinými slovy řečeno, zákon č. 82/1998 Sb. se použije tam, kde je jeho úprava souladná s úpravou unijního práva, nebo na otázky, které unijní právo xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxdat obsáhlý výklad odpovědnosti státu při porušení unijního práva. K tomu lze odkázat na monografie a články, jež se danou problematikou podrobně zabýxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxím unijního práva ze strany Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu či Ústavního soudu. Dané porušení bude přitom spočívat typicky v nerespektoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx před soudem neúspěšný a nedomohl se zaplacení žalované částky, bude například tvrdit, že by ve sporu býval uspěl, pokud by Nejvyšší soud určitou otázku xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxx xxxx xxxxxxy podmínky dovozené judikaturou Soudního dvora EU (NS 28 Cdo 2334/2010), a porušil tak povinnost položit předběžnou otázku podle článku 267 SFEU.
Oxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxé rozhodnutí jednoho z nejvyšších soudů, respektive že by obecné soudy musely přezkoumávat pochybení Ústavního soudu, což je jim obecně zapovězeno (Nx xx xxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxku položit (NS 28 Cdo 2334/2010). V xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxx xxxovědi vyplyne, že došlo k porušení povinnosti plynoucí z článku 267 SFEU a otázka výkladu unijního práva měla být zodpovězena jinak, než jak ji Nejvyšší xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxho soudu ve smyslu § 8 odst. 1 zákona (obdobně NS 30 Cdo 443/2013). Následně bude třeba se zabývat tím, zda jsou splněny další shora uvedené podmínky pro zxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxovaně docházelo k pokusům o obejití restitučních předpisů s tvrzením, že za újmu z období nesvobody odpovídá stát z titulu újmy způsobené výkonem veřejxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx jako mají přednost před uplatňováním práv podle občanského zákoníku (náhrada škody, reivindikační žaloba apod.). Bylo přitom věcí politického rozxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxpomenout rozepři projevující se v judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve vztahu k možnosti odškodnění nemajetkové újmy, která vznikla omezxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx čl. 5 odst. 5 Úmluvy na skutečnosti, k nimž došlo před dnem 18.3.1992, od kterého se Úmluva stala závaznou pro Českou republiku. Zatímco Nejvyšší soud xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxmž došlo před datem, než se Úmluva stala pro Českou republiku závaznou (NS 30 Cdo 1384/2011 a NS 30 Cdo 1770/2012), Ústavní soud byl opačného názoru (napxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xčekávání ve vztahu k oprávněnosti nároku těch osob, jež své nároky uplatnily v dobré víře na základě předchozí judikatury Ústavního soudu. Nutno dodatx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx v § 32 odst. 3 stanovené šestiměsíční lhůtě (I. ÚS 819/15).
IX. Skutkové podstaty odpovědnosti státu v jiných předpisech
V řadě právních předpisů xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxcích pod hypotézu tam uvedených právních norem. Půjde zejména o:
-
škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolů; to neplatí, pokud se jednx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxže zprostit jen tehdy, způsobila-li si tuto škodu osoba úmyslně (§ 95 odst. 3 zák. o Policii ČR),
-
škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxx
x
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxlicie nebo policisty vystupuje Generální inspekce ozbrojených sborů nebo její příslušník (§ 55 zák. č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx službě), Vězeňská služba nebo její příslušník (§ 23 zák. č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky), myslivecká stráž (§ 16 zxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxch a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)],
-
škodu způsobenou v příčinné souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi a cvičeníxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
-
škodu způsobenou policií nebo policistou v souvislosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci svědku a dalším osobám, kterým v souvislosti s txxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) a
-
škodu způsobenou vlastníku či oprávněnému xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx hranic [§ 16 zák. č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně souvisejících zákonů (zákon o ochraně státních hranic)].
Rxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxogické újmy v § 27 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
Není-li výslovně vyjasněn vztah mezi uvedenou zvláštní úpravou a zákonem o odpovědnostx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xolicie ČR, kterou však nelze definovat jako újmu způsobenou policií v souvislosti s plněním úkolů).
I. Účel právní úpravy
Ustanovení § 1 vysvxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx x odpovědnosti územních samosprávných celků za újmu způsobenou při výkonu samostatné působnosti. Zároveň komentované ustanovení zdůrazňuje, že stáx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxi státu
Znění § 1 v odst. 1 nedoznalo za dobu účinnosti zákona o odpovědnosti státu žádné změny. Navázalo v rozsahu týkajícím se škody (majetkové újmyx xx x x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxní a v řízení před státním notářstvím, v řízení správním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem a dále v řízení trestním, pokud nejde o rozhodnutí o xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxhodnutím orgánu společenské organizace, vydaným při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci přešly (§ 1 odst. 1). Stát odpovídá za škodx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx úkoly plní (§ 18 odst. 1). Odpovědnost územních celků za újmu způsobenou v rámci výkonu samostatné působnosti předchozí úprava neznala.
Znění odstx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxožen jako obecná úprava odpovědnosti státu a územních samosprávných celků v samostatné působnosti za nemajetkovou újmu zákonem č. 160/2006 Sb.
K odxxx x
xxxx xxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
Právě vznik újmy v souvislosti s výkonem státní moci je podmínkou použitelnosti zákona. Jestliže sice újmu způsobí stát, ale mimo rámec výkonu státnx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxanském zákoníku.
Účelem xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx2011).
Tradičně se veřejnou (v případě státu státní - pozn. autorů) mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostexx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (II. ÚS 75/93).
Z uvedeného vyplývá, že odpovědnost státu může být podxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxe ve vztahu, v němž mají stát i poškozený rovné postavení, odpovídá za ni stát podle obecných předpisů o deliktním právu (NS 28 Cdo 2334/2010).
Mohou vxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxi správního práva hovoříme o výkonu nevrchnostenské veřejné správy či veřejné správy v širším smyslu, která - na rozdíl od užšího výkonu vrchnostenské xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xlnit například povinnost informovat veřejnost o své činnosti. I takový postup, při němž státní orgán vykonává své veřejnoprávní pravomoci, je třeba hxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxzhodováno o jejich právech a povinnostech, by buď nebyla vůbec poskytnuta ochrana proti daným postupem jim způsobené újmě (čímž by došlo k odepření souxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxo výše). V tomto směru je třeba úpravu zákona o odpovědnosti státu vnímat jako předpis umožňující odškodnit zásah do osobnostních práv poškozeného ve sxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxu poskytovanou proti zásahům orgánů veřejné moci v rámci správního soudnictví (srov. § 2 s. ř. s.) v tom, že případné újmy způsobené zásahem státu kompenxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xak specifikuje, co se míní "státem" pro účely tohoto zákona, když uvádí, že jsou jím: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní sprxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxý na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.
Za výkon státní moci naopak podle judikatury nelze považovat činnost soudního znalce (II. ÚS 75/xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx osobě ve výkonu trestu odnětí svobody ze strany lékařů Vězeňské služby či v jejích zdravotnických zařízeních (NS 30 Cdo 170/2014), vyplácení dávek důcxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx Cdo 613/2005, NS 30 Cdo 4039/2010), včetně postupu při malé a velké privatizaci (II. ÚS 93/99, III. ÚS 380/97, NS Cpjn 102/93, NS 25 Cdo 1890/2005) a zřízexx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxobí jako osoba soukromého práva, ale také v případě, kdy dojde na straně škůdce k tzv. excesu. V takovém případě bude osobně za újmu odpovídat osoba, jež sx xxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx
xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxtřeb třetích osob, jež nesouvisely z hlediska místního, časového a zejména věcného (vnitřně účelového) s jeho úřední činností.
Judikatura
dovodxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xx xxx 2699/2010). Stejně tak nebyla shledána odpovědnost státu za škodu způsobenou členem myslivecké stáže (a spočívající v zastřelení psa) v souvislosti x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx x
xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxní upustí odjištěnou pistoli, která postřelí a zabije jiného policistu, neboť ke škodě došlo v souvislosti s plněním povinností státu (NS 25 Cdo 670/20xxxx
x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx x
xxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xx xxxx964 Sb., ve znění do 31.12.1991 (R 55/71), pojmu "při činnosti právnické nebo fyzické osoby" v § 420 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. (NS 25 Cdo 2269/2005, NS 25 xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx x plněním pracovních úkolů" v § 265 odst. 1 zákoníku práce.
K odst. 2
Zatímco stát odpovídá za újmu způsobenou vedle státních orgánů a úředních osob taxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xokud jednaly v samostatné působnosti. V posledně uvedeném případě za újmu odpovídá přímo územní celek. To je dáno samostatnou právní povahou územních xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxci něho vydaným nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem odpovídá stát podle zákona o odpovědnosti státu, nikoli obec (NS 30 Cdo 3257/xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxonu přenesené a kdy samostatné působnosti, srov. komentář k § 19. Obecně platí, že nestanoví-li zákon jinak, jedná se defaultně o samostatnou působnosxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxpuje jako osoba soukromého práva, například při dispozici s obecním majetkem (NS 25 Cdo 532/2007, NS 25 Cdo 1961/2005, NS 30 Cdo 3119/2011).
K odst. 3
xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxmu, a to zejména proto, aby byl na národní úrovni poskytnut prostředek nápravy porušení práva na přiměřenou délku řízení, garantovaný čl. 6 odst. 1 Úmluxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxdně zmíněné úpravy srov. komentář k § 6a). Způsob úpravy odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vyšel z toho, že ji postavil na roveň škodě, tj. tam, kde xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xefinice nemajetkové újmy
Na rozdíl od škody představuje nemajetková újma jiný druh újmy, než je újma na jmění. Spočívá v narušení osobního zájmu poškxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxmy dochází typicky při zásahu do osobnosti člověka (práva na život, zdraví, svobodu, důstojnost, jméno, čest, soukromí apod.).
Více k pojmu nemajexxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x x xxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxé újmy v občanském zákoníku
Zákon č. 40/1964 Sb. umožňoval odškodnit nemajetkovou újmu jen v rámci škody na zdraví jako bolestné a ztížení společensxxxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx ustanovení o povinnosti nahradit škodu (§ 2894 odst. 2 věta druhá o. z.). Nezakládá však povinnost nahradit nemajetkovou újmu vždy, kdy vznikne povinnxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx).
Občanský zákoník stanoví povinnost k náhradě nemajetkové újmy v ustanoveních:
-
§ 261 o. z. při závažném porušení práv člena spolku,
-
§ xxxx xx xx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x
x xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxka,
-
§ 2958 o. z. při ublížení na zdraví se poskytuje náhrada vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy,
-
§ 2959 o. z. při usmrxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
x
x xxxx xxxxx x xx xx xxx poškození věci ze svévole nebo škodolibosti,
-
§ 2971 o. z. osobám, které újmu důvodně pociťují jako vlastní neštěstí (byť by nebyla újmou jejich vxxxxxxxx
x
x xxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxx x xxxx x x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xxlasti odpovědnosti státu přímo, neboť zákon o odpovědnosti státu má vlastní úpravu rozsahu a výše náhrady nemajetkové újmy v § 31 odst. 2. Je však třeba k xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxčování a výše přiměřeného zadostiučinění (
satisfakce
) za způsobení nemajetkové újmy by se neměl bezdůvodně lišit, ať již jde o aplikaci občanského záxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xx x. se uplatní za situace, kdy odškodnění umožní omezení uvedené v § 7, aniž by byla možná analogická aplikace § 27.
VII. Je náhrada nemajetkové újmy na zxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xjmy, tak nároky na náhradu nemajetkové újmy.
Těmi prvními jsou ve vztahu k poškozenému újmou na zdraví typicky nárok na náhradu ztráty na výdělku nebx xxxxxxx xx xxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxx xx x xxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxx xx xxxx xx xztahu ke třetím osobám jsou to pak nároky na náhradu nákladů na výživu (§ 448 zák. č. 40/1964 Sb. a § 2966 a § 2967 o. z.), účelných výdajů spojených s léčenxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxx xx z.) a nákladů na zajištění dříve bezplatně konané práce primárně poškozeným v domácnosti nebo závodu sekundárně poškozeného (§ 2965 o. z.).
Pod nárxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x x x xxxx xx xxxxx64 Sb. a § 2958 o. z.), náhradu dalších nemajetkových újem (§ 2958 o. z.) v případě primárního poškozeného a nárok na náhradu duševních útrap manžela, roxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x x xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xoškození zdraví (§ 2959 o. z.) v případě sekundárních poškozených.
Podle zákona č. 40/1964 Sb. byly nároky na náhradu za ztížení společenského uplxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx škody (§ 444 zák. č. 40/1964 Sb.) a promlčovaly se v promlčecí době stanovené v x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x x xxxx xxx xx xx xxxxxxxá. Určitou výjimku představovaly nároky pozůstalých na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jim v důsledku úmrtí osoby blízké, přiznávané nad rámec paušxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx x161/2008).
Důvodem chápání uvedených nároků jako nároků na náhradu škody byla skutečnost, že tehdejší právo nerozlišovalo u škody na zdraví mezi nxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxkové újmy důsledně rozlišuje, a to především z hlediska podmínek jejich vzniku (srov. § 2894 o. z., podle kterého vzniká právo na náhradu škody vždy, ale xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxík subsidiárně použitelný i v poměrech odpovědnosti státu za škodu (§ 26 a komentář k němu) a protože zákon o odpovědnosti státu, na rozdíl od občanskéxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x poměrech odpovědnosti státu nové pojetí nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklých z újmy na zdraví projevilo a zda je v případech, kdy je podpxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxroky na náhradu nemajetkové újmy. Zodpovězení této otázky je zásadní zejména ve vztahu k promlčení těchto nároků, když pro nárok na náhradu škody je staxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx x x x x xxxxxxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxou otázku je třeba vzít do úvahy tři skutečnosti.
Zaprvé, v době přijetí zákona o odpovědnosti státu byly nároky na náhradu újmy způsobené poškozeníx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxt zákona. Ostatně stát v té době za způsobenou nemajetkovou újmu ani neodpovídal, s výjimkou nemajetkové újmy způsobené nezákonným zbavením osobní sxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xýkala zejména nemajetkové újmy způsobené porušením práva na přiměřenou délku řízení a práva na osobní svobodu a neměla ambice nijak upravit právo na náxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xovoří o náhradě škody s výjimkou škody na zdraví).
Z uvedeného je zřejmé, že bez ohledu na změnu pojetí nároků na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z poxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx státu i nadále chápat tyto nároky jako nároky na náhradu škody.
Související ustanovení:
§ 3 - stát škůdcem, § 8 - podmínky nezákonnosti rozhodnuxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxbnosti, § 27 - náhrada nákladů na výživu, léčení a pohřeb
Judikatura:
- Žalobce i žalovaný vykonávali základní vojenskou službu a byli ubytováni ve vojenském objexxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxítomnými vojáky a potom počal žalovaného škádlit, zejména tím, že mu kroutil nohou. Když žalobce ve svém jednání nepřestal, hodil po něm žalovaný kus přxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx žalovaném náhrady škody za bolestné, ztížení společenského uplatnění a rozdílu mezi dřívějším a nynějším výdělkem.
Tato hlediska jsou rozhodná i prx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxé souvislosti s jejím výkonem. Ani v těchto případech žádné z prvých dvou shora uvedených hledisek (hledisko místní a časové) není samo o sobě rozhodné; x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxo k úrazu, k náplni výkonu vojenské služby, tj. k souhrnu povinností i práv příslušníka ozbrojených sil plynoucích z výkonu jeho služby.
Posuzováno z txxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx, dozorčí, hlídkové a pořádkové služby, při provádění zaměstnání podle denního řádu velitele útvaru, při provádění organizované masové sportovní nexx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xestě do kasáren, na regulační stanoviště i zpět (srov. směrnice MNO provádějící zák. č. 150/1961 č. j. Sm - všeob. - 25). Naproti tomu není taková přímá soxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxdu vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR).
Podle čl. 194 cit. řádu po vyhlášení denního rozkazu, po bojovém rozdělení a splnění všech uložených úkolů maxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xe zvýšení politických, odborných i všeobecných znalostí příslušníků útvarů, k provádění masově politické, kulturně osvětové a sportovní činnosti. xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xojáci věnovat osobním zálibám, mohou odpočívat, vyřizovat korespondenci apod., nebo mohou odejít s vědomím velitele roty na vycházku. Citované ustaxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xšak se uvádí: "dále se mohou vojáci věnovat osobním zálibám, mohou odpočívat, vyřizovat si korespondenci apod., nebo mohou odejít s vědomím velitele rxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xontrole."
Taková činnost je jen v místní a časové souvislosti s trváním vojenské činné služby (srov. zák. č. 92/1949 Sb. ve znění zák. č. 19/1958 Sb. a xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxx xR 65/1963)]
- Výsledek úvahy, zda byla v konkrétním případě způsobena škoda ještě v rámci plnění úkolů organizace (při plnění pracovních úkolů nebo x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxti již vybočující z rámce plnění úkolů organizace (z rámce plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním), tj. zda šlo již o tzv.
exces
, závisí na rozbxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxích úkolů, plněním služebních povinností, xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxsti organizace, stanovených zpravidla statutem, stanovami nebo organizačním řádem (srov. ustanovení § 16 hosp. zák.). Plněním pracovních úkolů jsox xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxsty (srov. ustanovení § 41 odst. 1 vládního nařízení č. 66/1965 Sb. ve znění nařízení vlády ČSSR č. 60/1970 Sb.), popř. i činnost konaná pro organizaci nx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu organizace (srov. ustanovení § 41 odst. 2 vládního nařízení č. 66/1965 Sb. ve znění nařízenx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxné před počátkem práce nebo po jejím skončení, jakož i činnost, která napomáhá k plnění politických, hospodářských a sociálních úkolů organizace (sroxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxností plynoucích ze služebního poměru, jiná činnost vykonávaná na rozkaz nadřízeného, popř. i činnost konaná pro ozbrojené síly na podnět společenskx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu. V přímé souvislosti s plněním služebních povinností jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony během služby obxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxcích povahou a významem politickým, hospodářským a sociálním úkolům organizací ve smyslu ustanovení § 41 odst. 4 vl. nař. č. 66/1965 Sb. ve znění nařízxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx plněním služebních povinností, popř. úkony, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností), ale ještě v rámci plnění xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xlněním služebních povinností). Soudní praxe si pomáhá při řešení této otázky kritérii místního, časového a věcného (někdy vnitřního účelového) vztaxxx xxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxmé souvislosti s ním) nevybočuje taková činnost pracovníka (příslušníka ozbrojených sil v činné službě), která nepostrádá místní, časový a věcný (vnxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). Uvedená kritéria nemají ovšem stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztaxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xlněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností). V podstatě jde o to, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, sledoval pracovník (příslxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx plnění úkolů organizace (z mezí plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním, z mezí plnění služebních povinností a přímé souvislosti s ním) vybočxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxě neobstojí závěr, že snad vybočení z mezí plnění úkolů organizace (z mezí plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním, z mezí plnění služebních poxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxoly, plnil služební povinnosti, popř. vykonával úkony, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností) ve stavu opiloxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxžbě při provádění zaměstnání podle denního řádu velitele útvaru, při výkonu strážní, dozorčí, hlídkové a pořádkové služby i při provádění organizovaxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xaměstnání podle denního řádu velitele útvaru, s výkonem strážní, dozorčí, hlídkové a pořádkové služby i s prováděním organizované masově politické, xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx. škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné službě takovou činností, která sledovala výlučně uspokojování osobních zájmů, byť k ní došlo v xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx škoda způsobená příslušníkem ozbrojených sil v činné službě v době tzv. osobního volna při jejím neorganizovaném využívání podle osobních potřeb a záxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxělení soudů ČSSR s právní větou: "Při odpovědnosti za škodu způsobenou zaviněným porušením povinností z pracovního poměru v souvislosti s plněním praxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xýplatu odměny za dobré umístění v soutěži prodejen o nejlepší výzdobu výloh, přičemž došlo k požáru, když žalovaná zapomněla vypnout před opuštěním míxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxtí z pracovního poměru v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů".
Rozhodnutí uveřejněné pod č. 65/1963 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR sx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx voják věnuje osobním zálibám, odpočívá, vyřizuje si korespondenci apod. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že pro posuzování pracovních úxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxislosti s jejím výkonem, jsou rozhodná hlediska místní, časové a především věcné souvislosti (zřetel na charakter vztahu činnosti, při níž došlo k úraxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx x xrazu, k náplni výkonu vojenské služby, tj. k souhrnu povinností i práv příslušníka ozbrojených sil plynoucích z výkonu jeho služby.
[stanovisko xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxvinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávnxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxudního znalce, jehož posudek může sloužit nejvýše jako podklad pro určité rozhodnutí nebo opatření.
(nález Ústavního soudu ze dne 25.11.1993, sp. znx xxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů) je rozhodováním jménem státu, jako vlastníka majetku o tom, jak bude s tímto xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xprávním řízení a nejde tu také o rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby. Soudům proto nenáleží je ve správním soudnictví přezkouxxxxx xxxxxx x xxx x x xxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xozhodnutím správních orgánů ani v době před účinností zákona č. 210/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb. (srov. čl. I bod 11 zákona č. xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxím řízení nevztahuje (§ 10 odst. 3 čl. 1 zák. č. 92/1991 Sb., v platném znění), je zřejmé, že proces privatizace má charakter volného výběru mezi přihlášexxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xx xxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxvní normy a zejména, že podáním nabídky uchazečům o privatizaci nevzniká právně (nadto ústavněprávně) vynutitelný vztah. Za současného právního staxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx podstatným či upřednostňujícím. Z hlediska formálních podmínek ústavní stížnosti je však podstatné, že nejde-li při privatizaci o výběr uchazečů v rxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxjmé, že stěžovatel v posuzované věci podmínku účastenství v řízení (pro absenci řízení vůbec) nesplňuje a potřebný (formální) pojmový znak pro přijetx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxání (státu) o privatizaci podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, je sice rozhodováním sxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxího xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxst orgánu zákonem k provedení privatizace povolaného za takto učiněné rozhodnutí se za současného právního stavu vymyká z rámce odpovědnosti daného jxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx věcech privatizace majetku státu je dána toliko její odpovědností Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (čl. 68 odst. 1 Úst.).
(nález Ústaxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxx xxostřednictvím svých orgánů vystupovat jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování. Jestliže ovšem podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlasxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxvního vztahu, pak je zřejmé, že jeho odpovědnost nemůže být založena aplikací zákona č. 58/1969 Sb.
(nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2001, sp. zn II. xx xxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, ktexx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xl. 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv a svobod upraveny za podmínek stanovených tímto ústavním dokumentem pouze zákonem, přičemž při pouxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xež pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny). Má-li tedy každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx x, odst. 4 Listiny), pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemůže nárok na náhradu škody, v důsledku zmíněného jednání vzniklé, zcela xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx. zn. Pl. ÚS 18/01)
- Pro závěr, zda zaměstnanec plnil pracovní úkoly (§ 37 odst. 2 věty první nařízení vlády č. 223/1988 Sb.), nejsou samy osobě významxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxho i časového jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele.
Z uvedené legální definice vyplývá, že za plnění pracovních úkolů je dále - vedle (jxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxrávnění stanovit a ukládat mu pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci, a dávat mu k tomuto účelu závazné pokyny (srov. § 9 odst. 3 zákx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxkto pojatou činnost zaměstnance považovat za plnění pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 věty první nařízení vlády, není významný motiv, xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxující je, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro organizaci (zaměstnavatele). V posuzované věci sice dovolaxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx vozidla byl J. V., zaměstnanec jiné firmy". Při této úvaze však náležitě nepřihlíží ke skutečnosti, že pro posouzení věci není natolik významné, že tenxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxbce, který z vlastní iniciativy napomohl k plynulému pokračování v další cestě na stavbu žalovaného v K., konal z objektivního hlediska činnost ve prosxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx je třeba považovat vedle činnosti konané přímo na příkaz zaměstnavatele též činnost vykonávanou bez vnějšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx
xrozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2003, sp. zn. 21 Cdo 1148/2002)
- Postup státu při uzavírání kupní smlouvy o prodeji věci ve vlastnictví státu xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxím postupem ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., za nějž nese stát odpovědnost, nebyl postup zakladatele státního podniku při udělení výjimxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Pro posouzení, zda škoda byla způsobena zaměstnancem fyzické či právnické osoby, je zásadním kritériem místní, časový a především věcný (vnitřníx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx zaměstnavatele, byť bez jeho příkazu, pouze na základě vlastního rozhodnutí. Okolnost, že škůdce vykonával pracovní činnost v době, kdy na jeho stranx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx v objektu, fyzickým napadením této osoby (byť naplnilo znaky trestného činu) sledoval své osobní nebo jiné zájmy, má jeho jednání místní, časový a věcnx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxná, že je nelze považovat za činnost právnické osoby ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. Nutná obrana je okolnost vylučující protiprávnost jednání, nikolxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xne 13.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004)
- ... Petr Novák se dne 16.3.1994 v šatně v budově Policie ČR ve Z. připravoval do služby a při zasouvání nabité x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx zranění a v důsledku sepse dne 12.5.1994 zemřel. P. N. byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným trestným činem ...
Ustanovením § 20a zákona č. 550/xxxx xxx xxxxx x xx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxli zákonné předpoklady splněny. Předpoklady vzniku tohoto nároku zdravotní pojišťovny se sice posuzují podle zákona č. 550/1991 Sb., který je ve vztaxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxého zákoníku (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2002, sp. zn. 25 Cdo 279/2001, publikovaný pod č. 60 ve Sbírce soudních rozhodnuxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx x xxxxx
xxxxx x xxxx xxxxx x nárok na náhradu škody podle občanského zákoníku, zcela správně soudy obou stupňů řešily otázku pasivní legitimace v tomto sporu za použití příslušnýxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxaložených na léčebnou péči o jejího pojištěnce, může být i právnická či fyzická osoba, jestliže škodu způsobil její zaměstnanec či ten, kdo byl při její xxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxmto směru je v dovolání namítáno, že pokud jednání policisty P. N., jež způsobilo poranění pojištěnce žalované, bylo trestným činem, šlo o vybočení z plxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xo rámce činnosti jeho zaměstnavatele (právnické, popř. fyzické osoby), není samotná okolnost, zda jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu trestnéxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx (fyzické) osoby spadá výkon xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx, časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby. Totéž platí o plnění služebních povinností osobou ve služebním poměrux xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxá se tzv.
exces
, a v takovém případě odpovídá za škodu přímo sám.
Právní názor odvolacího soudu, který posoudil zjištěný skutkový stav z hledisek shora xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxní pistoli do služebního opasku. Místní a časový vztah jeho jednání k plnění jeho služebních úkolů je jednoznačně dán a rovněž je zde věcný (vnitřní účelxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxání ze skutkových zjištění nevyplývá a na jejich základě nelze dovodit, že by přípravou do služby sledoval nějaké své osobní nebo jiné zájmy. Jeho jednáxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxlo místní, časový ani věcný vztah k činnosti Policie ČR, jejímž byl tehdy příslušníkem.
Pokud je namítáno, že žalovaný stát se nemohl dopustit zaviněnxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxpadě nejde o objektivní odpovědnost státu podle zvláštních zákonů, jako je např. zákon č. 82/1998 Sb., nýbrž stát (za nějž jedná Ministerstvo vnitra) zxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx České republiky ani její organizační složky nelze totiž považovat za právnické osoby, neboť jde o ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky (srov. x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxní vystupuje ministerstvo vnitra (srov. R 11/1997).
Jestliže ten, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkolů nebo v souvislosti s txxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xpůsobenou a která je tak povinna i k náhradě nákladů zdravotní pojišťovny ve smyslu zvláštního ustanovení § 20a zákona č. 550/1991 Sb. (nyní § 55 zák. č. xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxka státu (§3 MajČR), zdravotnické zařízení, které je státní příspěvkovou organizací v jeho přímé řídicí působnosti, tedy právnickou osobou hospodařxxx x xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx pracovníkem zdravotnického zařízení, které je státní příspěvkovou organizací (samostatnou právnickou osobou hospodařící s majetkem státu), a minxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxxx
x xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxo odškodňování různých křivd, k nimž došlo v období od 25.2.1948 do 1.1.1990 (tzv. rozhodné období), zejména tím, že stát převzal majetek občanů, je staxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x zmírnění následků některých majetkových křivd, či zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Restitučxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxích a jejich činnosti (notářský řád)]. Je tedy zřejmé, že nároky žalobce na náhradu majetkové újmy, která mu v rozhodném období vznikla v souvislosti s nxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx byl poškozen či zničen a nelze jej zcela nebo zčásti oprávněné osobě vydat. Odpovědnost státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci tedy nelze vztahxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx.1990.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2006, sp, zn. 25 Cdo 2753/2004)
- Stát při převodu majetku ze státního vlastnictví na fyzickou osobx xxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxe posuzovat jako nesprávný úřední postup.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2006, sp. zn. 25 Cdo 613/2005)
- Rozhodování ministerstva finaxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxv výkonem (uplatněním) veřejné moci, s nímž by bylo možno spojovat odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxí úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxládání s majetkem, xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxje vhodné nemovitosti do procesu privatizace nebo schvaluje privatizační projekty na přímý prodej nebo prodej prostřednictvím veřejné dražby, byť bx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx moci.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2007, sp. zn. 25 Cdo 1890/2005)
- Převážel-li řidič při pracovní cestě ve služebním vozidle bez vědomx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx x nikoli jeho zaměstnavatel.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2007, sp. zn. 25 Cdo 2269/2006)
- Rozhodování obce o výběru provozovatele jejíxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxm zrušeno. V daném případě nezákonným je rozhodnutí vydané obcí jakožto zadavatelem veřejné soutěže o pořadí nejvhodnějších nabídek na zajištění proxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxstupuje a rozhoduje jako vlastník a vykonává svá oprávnění při nakládání a hospodaření se svým majetkem. Dispozice s obecním majetkem má povahu soukroxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxgánem zrušeno, spojovat odpovědnost obce podle § 19 a násl., § 31 zákona č. 82/1998 Sb. (v tomto směru obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.20xxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxení, jenž vstoupí do právních vztahů s žalovaným jako rovný s rovným, a při rozhodnutí o výsledku zadané veřejné soutěže obec vystupuje a rozhoduje jako xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxodování obce o výběru provozovatele jejího majetku není výkonem veřejné moci, a nelze proto s tímto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
(rozsudek nejvyššího soudu ze dne 12.12.2007, sp. zn. 25 Cdo 532/2007)
- Stát ve smyslu § 18 zákona č. 58/xxxx xxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxto fond spravuje.
(rozsudek ze dne 30.1.2008, sp. zn. 25 Cdo 214/2006)
- xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do záxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxtním řízení potvrdilo.
(nález Ústavního soudu ze dne 17.6.2008, sp. zn. II. ÚS 590/08)
- Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxnně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy (nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 spx xxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxroku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaloby. Za dobu, která tomuto dni předchází, může pronajxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx zn. Pl. ÚS-st 27/09)
- Při výkladu pojmu "v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže" lze obdobně využít závěrů ustálené judikatury ve vztahu k xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxaný v časopise Soudní
judikatura
pod č. 11/2002, rozsudek ze dne 14.1.2003, sp. zn. 21 Cdo 454/2002, publikovaný v časopise Soudní
judikatura
pod č. 7xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxnizace" (§ 421 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.1991 - srov. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 55/1971, s. 153), respektive k pojmu "xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx. zn. 25 Cdo 2777/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 482/2005, uveřejněné pod C 3728 v Souboru civilních rozhodnutí NS).
Taxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxovém případě za škodu způsobenou v souvislosti s plněním úkolů myslivecké stráže odpovídá stát. Byla-li škoda způsobena při činnosti, kterou škůdce sxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxx
xxxxx
x x x takovém případě odpovídá za škodu přímo sám škůdce. Kriteriem pro rozlišení, zda jde či nejde o
exces
, není samotná okolnost, zda došlo k překročení oprxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxikatury dovolacího soudu excesem (srov. např. odůvodnění rozsudku ze dne 18.5.2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xak oprávnění daná zákonem o myslivosti, konkrétně ustanovením § 14 odst. 1 písm. e), nejednal při výkonu oprávnění myslivecké stráže (tedy slovy zákonx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxový) vztah k úkolům myslivecké stráže (jak jsou vymezeny zákonem č. 449/2001 Sb.), rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s hmotným právem a v otázcx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
- Stát jako vlastník neodpovídá za to, že státní podnik neplní povinnost vydat věc oprávněné osobě, která uplatnila restituční nárok ve vtahu k majetkxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx v pozici vlastníka státního majetku a subjektu, kterému svěřil právo s majetkem hospodařit. Ministerstvo při kontrole hospodaření státního podniku xxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2006, sp. zn. 25 Cdo 2274/2003, publikovaný pod číslem R 73/2006). Všechna práva a povinnosti, která zaklxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx10)
- Dovolací soud dále uvádí, že v projednávané věci nelze nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznat na základě samotné aplikace čl. 36 odst. 3 Listxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxého státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem", a to proto, že čl. 36 odst. 4 Listiny odkazuje v podmínkách a podrobnosxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xříslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (v této souvislosti srov. rovněž výše citované usnesení Ústavního soudu ze xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxné rozhodnutí nelze přiznat podle § 11 a násl. obč. zák.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008)
- Právo na přiměřené zxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xobu od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxcké osoby), není samotná okolnost, zda jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu. Neplatí totiž automaticky, že každá činnost, která jx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxcovního poměru, úkony s tím přímo související ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxu škůdce, byť v pracovním či služebním poměru, sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se o tzv.
exces
, a v takovém případě škůdce odpxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx
xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxhání trestné činnosti neplnili služební povinnosti (resp. úkoly a povinnosti) plynoucí jim jako (tehdejším) příslušníkům Policie České republiky zx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxování svých vlastních zájmů a potřeb. Jednalo se tedy o tzv.
exces
z plnění služebních povinností, kdy za vzniklou majetkovou újmu odpovídá škůdce sámx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxx2010)
- Z hlediska povinnosti soudu členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, obrátit xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx, v němž formuloval tři výjimky, kdy národní soudy posledního stupně tuto povinnost nemají, a xx xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx k dané otázce nebo rozsudek Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé),
3) jediné správné použití práva Společenství je xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxklad komunitárního práva je zjevný, musí a) porovnat jednotlivé jazykové verze textu, b) používat terminologie a právních pojmů komunitárního právax xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx a Soudnímu dvoru EU.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2011. sp. zn. 28 Cdo 2334/2010)
- Ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. upravuje odpovědnoxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx svrchované veřejné moci, ale naopak hmotněprávní postavení těchto subjektů je rovné. Není vyloučeno, a zákon to ostatně předpokládá, aby subjektem oxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxvídá za škodu, kterou způsobí porušením právní povinnosti, podle obecných ustanovení upravujících náhradu škody, tedy zpravidla podle § 420 obč. zákx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxce nevystupuje v rovném postavení s adresáty právních norem), a nemůže proto ani odpovídat na základě obecného ustanovení občanského zákoníku, které xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Dikce § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nepřipouští, že by stát mohl za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci odpovídat podle jiného zákona, tedy xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxdě, že se v dané věci nejedná o výkon státní (veřejné) moci, tedy tam, kde stát nevystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nýbrž kde vstupuje do právních vzxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxtazích charakter právnické osoby; výkonem veřejné moci není ani nakládání státu se státním majetkem.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2011, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxem, musí být současně garantováno právo na náhradu škody, pokud se ukáže, že
presumpce
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx
xxxx xxxxx
x xxxxxx být dána důvěra tam, kde nezákonnost či nesprávnost aktů veřejné moci není sankcionována v podobě odpovědnosti za škodu.
[nález Ústavního soudu ze dnx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xxi něm, např. při uzavírání kupní smlouvy o prodeji věci ve vlastnictví státu (obce), dojde k porušení stanovených pravidel, neboť stát (obec) zde nevysxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxrnetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Územní samosprávné celky obdobně jako stát neodpovídají podle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu, kxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xoudu ze dne 18.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 3119/2011)
- Evropské nařízení, které výslovně počítá s možností vnitrostátní implementace, si zachovává příxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxstence adekvátní úpravy odpovědnosti státu za porušení unijního práva na vnitrostátní úrovni, se v situaci, kdy dojde k porušení unijního práva, aplixxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxe pouze potud, pokud právo Evropské unie (včetně judikatury Soudního dvora) nestanoví jinak.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2012, sp. zn. 28 xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xouvislosti s nakládáním s majetkem a financováním Společnosti pro Všeobecnou československou výstavu v Praze 1991, jakožto právnické osoby zřízené xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxátních organizací) ovšem nepředstavuje výkon státní (veřejné) moci. Stát zde totiž nevystupuje prostřednictvím svých orgánů ve vrchnostenské pozixx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxem zřízených právnických osob (včetně neplnění splatných závazků) nelze považovat za úřední ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb. či § 1x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxu nesprávným úředním postupem, je tudíž v souladu s judikaturou soudů vyššího stupně, od níž se není důvodu odchylovat ani v projednávané věci.
(rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx Ústavního soudu v řízení o ústavních stížnostech a v ostatních speciálních řízeních svěřených x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxovědnosti státu za nemateriální újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, dospěl Nejvyšší soud k závxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxmu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 nebo závěry obsažené v části III. pod bodem 2. Stanoviska). Pokud se však poxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxstě, aby se ochrany svého práva domáhal přímo u Evropského soudu pro lidská práva, který v tomto ohledu může ovlivnit přístup Ústavního soudu k ústavním xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx5).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2012, sp. zn. 30 Cdo 1846/2012)
- Za výkon státní moci je obvykle považováno vnucování vůle vyjadřujícx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxvystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nýbrž kde vstupuje do právních vztahů jako jejich účastník rovný s účastníky ostatními, tedy jako subjekt občaxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xb. za škodu, kterou způsobí mimo rámec výkonu veřejné moci. Za takovou škodu nesou odpovědnost za podmínek stanovených obecnými předpisy (srov. usnesxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxajetkovou újmu, která mu vznikla tím, že nemohl používat svoje vozidlo po delší dobu, jelikož bylo bezdůvodně odtaženo na pokyn zaměstnance Městské poxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx svého povolání, kdy je toto jednání přičitatelné obci v rámci její samostatné působnosti a kdy žalobci vznikla škoda (nemohl vůz řádně užívat) a je zde pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxavního města Prahy podle zákona OdpŠk.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2013, sp. zn. 30 Cdo 1134/2011)
- Soudy v občanském soudním řízení nexxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx pro účely Národní databáze DNA, ani pro žádné jiné účely, které zákon výslovně neumožňuje a které nejsou určeny pro zákonem dovolený účel, a to ani podle xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxe vztahem vyplývajícím z veřejnoprávních předpisů a jedná se tedy o nárok na ochranu veřejného subjektivního práva, kterým poskytují za zákonem stanoxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxnosti veřejnou moc, jejíž nesprávná realizace by měla důsledky upravené zákonem č. 82/1998 Sb.; z toho vyplývá i vymezení organizační složky povolané xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxahů v rovné pozici s ostatními účastníky a jeho případná pochybení zakládají vůči všem poškozeným občanskoprávní odpovědnost podle hmotného či procexxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxiálních věcí, a není tak založena místní příslušnost soudu určená podle sídla tohoto ministerstva. Ve sporech o náhradu škody či nemajetkové újmy, kde xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx nebo
exekuce
, vystupuje za stát právě sama ČSSZ, proto je místně příslušný soud, v jehož obvodu má tento orgán státu sídlo (Obvodní soud pro Prahu 5 či Měsxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxdostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepředstavuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva překážku věci roxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx Ústavního soudu, jehož nezákonnost byla deklarována v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, aniž zároveň takové rozhodnutí bylo zrušeno.
(roxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxknout tím, že proti němu byl Městským úřadem Kuřim vydán exekuční příkaz směřující k výkonu v přestupkovém řízení pravomocně uložené pokuty, postihujxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxjící omluvy na úřední desce Městského úřadu Kuřim. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku v rozsahu dovoláním vytčeném, tj. zda může být žalovanx xxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxho v přestupkovém řízení výkonem přenesené nebo samostatné působnosti obce. Pokud by totiž jeho postup byl výkonem přenesené působnosti, tj. výkonem xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
Žalované Město Kuřim je obcí s rozšířenou působností (srov. Příl. 2 zák. č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x x xxxxx x xxxm. j/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxstup při vymáhání pokut, které jsou za přestupek uloženy. V souladu s jeho § 51 se proto použije na výkon rozhodnutí o uložení pokuty obecný předpis o sprxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx řízení o uložení pokuty odkazuje v § 106 odst. 3 s. ř. na použití zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zák. č. 230/2006 Sb. (dnes zák. xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xydané v rámci jeho působnosti v oblasti veřejné správy.
Z uvedeného, ve spojení s níže vysvětleným účelem přestupkového zákona, vyplývá, že při výkonx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zák. č. 186/2006 Sb., se neuplatní potud, že v dané věci nejde o samostatnou působnost obce, nebox xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xx xx x x x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx pokuta žalobci v rámci přestupkového řízení uložená příjmem žalované obce (srov. § 13 odst. 3 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zák. č. 436/2xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxutí a jeho výkonu. To však odporuje účelu přestupkového zákona. Tím je ochrana společnosti před pachateli přestupků, zabránit pachateli v dalším páchxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 2). Daný účel nemůže být naplněn jen rozhodnutím o tom, že určitá osoba přestupek spáchala, ale i xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxodnutí vydaného v přenesené působnosti patří rovněž do přenesené působnosti, je podpořen i odbornou literaturou (srov. např. Vedral, J., Váňa, L., Břxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxé a rozšířené vydání, RNDr. Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, Praha, 2012, s. 906).
Z xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxsobnosti by odpovídal stát v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Závěr odvolacího soudu o tom, že Město Kuřim jako samosprávný územní celek není v této věci pasivnx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxí čl. 89 odst. 2, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, a na to navazující zákon o Ústavním soudu konstatujex xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxcházet ani cestou vznášení nároků dle zákona č. 82/1998 Sb.
Rozhodnutí Ústavního soudu na vnitrostátní úrovni nemohou podléhat přezkumu jiným orgánxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxího soudu přezkoumávat dokonce ani samotný Ústavní soud; jeho rozhodnutí jsou na vnitrostátní úrovni konečná a mohou být zpochybněna toliko v řízení pxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxelka obchází ustanovení zákona o Ústavním soudu, upravující nepřípustnost přezkumu jeho rozhodnutí, a vynucuje si přezkum ze strany orgánů, které k txxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx strany orgánů moci výkonné, byť jen v rámci posuzování toho, zda jimi vznikla škoda či nemateriální újma.
Pokud se stěžovatelka domnívala, že Ústavní xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx a Obvodní soud pro Prahu 1. K tomuto závěru ji směřovalo i usnesení Nejvyššího soudu. Tím, že nalézací soud takovou žalobu skutečně věcně projednal, popxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxní soustavy.
(nález Ústavního soudu ze dne 19.9.2013, sp. zn. II. ÚS 179/13)
- Osoba ve výkonu trestu odnětí svobody může přijmout (samozřejmě i odmxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxnických zařízení (event. přivolaný lékař lékařské služby první pomoci nebo zdravotnické záchranné služby), a kterou lze poskytnout ve zdravotnickýxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx Vězeňskou službou České republiky. Jinou zdravotní péči lze poskytnout pouze po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu (§ 56 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sxx xxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 17.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014)
- Základním východiskem zvláštní úpravy odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je pxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxkrývá právnické a fyzické osoby odlišné od státu, jimž byl zákonem nebo na základě zákona svěřen výkon státní správy na určitém úseku. Podmínkou samozřxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxípadech daných ustanovením § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví fyzickým osobám uložena povinnost podrobit se pravidelnému nebo zvláštnímu očkováxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxl zdravotních služeb (dříve zdravotnické zařízení), a tedy ani žalovaná, není orgánem státu ve smyslu ustanovení § 45 a § 78 zákona o ochraně veřejného zxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xoli úřední osoby [§ 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.]. Aplikace vakcinační látky z jeho strany není výkonem veřejné moci vůči pacientovi, jak má na xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xx x x xxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx ze dne 27.5.2015, sp. zn. 25 Cdo 3953/2014)
- Zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 17.6.2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, na "všexxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xdsuzujícím rozsudkem, např. byly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů kvůli riziku možných finančních dopadů do rozpočtu stxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxý nález Ústavního soudu nesledoval.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013)
- Z uvedeného je zřejmé, že veřejný ochrxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxtů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů. Výkon veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk musí totiž nutně zahrnovat výkon jakékoli veřejnopxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx zpráv. Výkon této pravomoci je pak úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 odst. 1 OdpŠk.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxriktní smluvní výklad koncepce rozhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2011, č. 12.
ČERVENÁ, R. Nová právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxmi zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. AUC, 1970, č. 3.
HENDRxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx.
HOLUB, M. a kol. Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovním, obchodním a správním. 2., aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2004x
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxiversity Prague Press, 2013.
KMEC, J. a kol. Evropská úmluva o lidských právech: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
KNAPP, V. Poznámky x xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014.
LISSxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x014.
PECHA, R. K právní povaze rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie, 2003, č. 5.
RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v Česxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx České republiky a Agrární komoře České republiky. 1. vydání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003.
RŮŽIČKA, K. K otázce právní povahy rozhodčího řízení. Buxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx štátnej správy. In: VALACHOVÁ, K., KADEČKA, S., KLIKOVÁ, A. (eds.). Nečinnost ve veřejné správě. Kancelář veřejného ochránce práv v nakladatelství Wxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xx15 - Days of Law 2015. Část VI. Odpovědnost v právu. 2016 In: SCHELLE, K., TAUCHEN, J. a kol. Encyklopedie českých právních dějin. IV. svazek. Plzeň: Aleš xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx. ve světle vybrané judikatury. Soudní rozhledy, 2005, č. 6.
WAGNEROVÁ, E. a kol. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer xxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Objektivní vs. subjektivní odpovědnosti
IV. Nutnost splnění podmínek odpovxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx x x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxřísnějším typem deliktní odpovědnosti, tj. odpovědností objektivní bez možnosti zproštění (liberace).
II. Vývoj právní úpravy
Znění § 2 nedozxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx za škodu uvedenou v § 1 odst. 1, tj. škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, které v občanském soudním řízení a v řízení před státním notářstvím, v řízexx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx nezákonným rozhodnutím orgánu společenské organizace, vydaným při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci přešly.
III. Objektivnx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xj. není u ní rozhodný psychický vztah škůdce k porušení právní povinnosti (srov. např. § 2910 o. z., podle kterého je předpokladem vzniku povinnosti k náxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxm
exekuce
v situaci, kdy byl na majetek povinného prohlášen konkurz a
exekuce
již prováděna být nesměla, s poukazem na to, že exekučnímu soudu nebyla sxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxtního práva, a to například u škody způsobené provozní činností (§ 2924 o. z.) a dalších. Tato ustanovení však obvykle počítají s možností zproštění odpxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx nebylo v jeho sféře vlivu, a co tedy nemohl ovlivnit (například provozovatel závodu se podle § 2924 o. z. povinnosti nahradit škodu z provozní činnosti xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xzemních celků komentovaným ustanovením vyloučena. Stát tak bude odpovídat za škodu i tehdy, je-li její bezprostřední příčinou zásah vyšší moci (napřxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx
IV. Nutnost splnění podmínek odpovědnosti
Objektivní odpovědnost bez možnosti zproštění však nepředstavuje odpovědnost za všech okolností. Sxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xplňující podmínky § 8, resp. § 20 a daný nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí vedly ke vzniku újmy (jsou její podstatnou příčinou). Jestližx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx
xxxx xxx xxxxxx xxlek proto neodpovídá za škodu v situaci:
a)
kdy má poškozený tutéž pohledávku ještě vůči svému jinému dlužníku, neboť jejich odpovědnost je odpovědxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxlost mezi průtahy v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti a škodou vzniklou osobě, která věc po skončení řízení nabyla do svého vxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx
xx
x xxxxxxxx xxx xxxxa spočívá v zániku zástavního práva v důsledku uložení trestu propadnutí věci, tj. je následkem zákonného rozhodnutí (NS 28 Cdo 1617/2009).
Stáx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxedběžného opatření podle § 74 a násl. o. s. ř., za niž odpovídá navrhovatel předběžného opatření (NS 29 Cdo 3137/2007),
b)
za škodu vzniklou účastníxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxnem této funkce, za niž odpovídá sám správce konkurzní podstaty (NS 29 Cdo 924/2013), a
c)
za újmu v rozsahu, ve kterém je dána spoluodpovědnost poškxxxxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx Cdo 827/2014), nebo podle obecných ustanovení občanského zákoníku (vynaložením nákladů na exekuci oprávněným v situaci, kdy mu bylo známo, že povinxx xx xxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xbsolutní. Tím se má na mysli to, že nejde o odpovědnost bez splnění podmínek, které by ji založily. Nelze však přehlédnout, že bez splnění podmínek pro zaxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xdpovědnost státu je absolutní (objektivní) odpovědností.
V. Absolutní odpovědnost a nesprávný úřední postup
V literatuře se lze setkat s názorexx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx neodpovídá stát za škodu způsobenou lesní stráží v souvislosti s plně-ním jejích úkolů, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávnxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xsobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok rybářské stráže vyvolala, pokud rybářská stráž při takovém zákroku nepřekročilx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxu z titulu nesprávného úředního postupu. Uvedená ustanovení spíše jen upozorňují (potenciálního) poškozeného, že si v daných případech ponese vznikxxx xxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx postupu, se zproštěním státu odpovědnosti za způsobenou újmu. Někdy totiž dochází k tomu, že je omlouván nesprávný úřední postup státu tím, že stát nemxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xe však nesprávný, neboť ten jako porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx § 8 - podmínky nezákonnosti rozhodnutí, § 13 - deliktní úřední postup, § 20 - nezákonné rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, § 22 - nesxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
Judikatura:
K povaze odpovědnosti státu za způsobenou újmu
- Nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxu (vlastníku věcí) nemohou být poté vydány, i když se tak stalo v důsledku živelní pohromy (povodně).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (tj. mezi nesprávným úředním postupem), a mezi vznikem škody, tedy je-li postup orgánu státu se vxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xp. zn. 25 Cdo 145/2002).
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxetek povinného (úpadce) pokračoval v provádění výkonu rozhodnutí (
exekuce
) postihujícím majetek patřící do konkursní podstaty povinného (úpadce)x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xostup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů; okolnost, že soud výkonu rozhodnutí o prohlášení konkursu nevěděl, nemx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx majetek povinného (úpadce) zákaz formulovaný v ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007, je otázkou posouxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xterá je výsledkem tohoto protiprávního jednání) a jako taková nejen, že není (nemůže být) součástí posouzení zda úřední postup soudu výkonu rozhodnutx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx vzhledem k ustanovení § 2 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2011, sp. zn. 29 Cdo 3213/2009, uxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxed poškozením a neučinění všech opatření k zabránění vzniku další škody na majetku. Ze skutkových zjištění se sice podává, že vozidlo bylo uhašeno stanxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxméně velitel zásahu npor. V. H. byl vedoucím pracoviště zjišťování příčin vzniku požárů mjr. J. N. také upozorněn na nutnost odpojení autobaterie. Dopxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxněm poškozena pouze zčásti a že za ní vychází proužek bílého dýmu s typickým zápachem po žhnutí el. izolací. Dovolací soud tu nezpochybňuje závěr nižšícx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx shledat naplnění žádné formy zavinění, ani porušení pravidel postupu předepsaných právními předpisy. To je ovšem se zřetelem ke zjištěným skutečnosxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx ve smyslu citovaného zákonného ustanovení připuštěny
liberační důvody
- jedná se o odpovědnost absolutní. Jak už také bylo shora řečeno, správnost úxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxp státního orgánu směřuje. Tento účel Nejvyšší soud spatřuje zejména v ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xx xxxetku, který je předmětem zásahu, nevznikly odcizením nebo poškozením škody, kterým lze zabránit, a to do doby jeho převzetí vlastníkem, uživatelem nexx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxch úkolů na úseku požární ochrany oprávněni nařídit provedení nutných opatření směřujících k odstranění nebezpečí opětovného vzniku požáru. Pokud vxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxí autobaterie), na kterou byl upozorněn mjr. Nohou, z jehož sdělení tato skutečnost mohla být zřetelně patrná, neučinil veškerá možná opatření k zabráxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxanovisek pod č. 54/2003).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.4.2013, sp. zn. 28 Cdo 1388/2012)
- V otázce, zda stát odpovídá za domnělou újmu žalobxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxsudek odvolacího soudu neodchýlil od řešení, kterého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2012, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xpravy nepředstavuje úřední postup, a tím méně případný nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.5.20xxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx x xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxho úřadu při vydávání živnostenského listu ověřovat platnost občanského průkazu, kterým fyzická osoba dokládá svoji totožnost při ohlašování živnoxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xemůže jednat o nesprávný úřední postup.
Závěrem, ke kterému obecné soudy v napadených rozhodnutích dospěly - že je-li vydán živnostenský list na jménx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxledně předán k dispozici osobě, která se za osobu uvedenou v předmětném živnostenském listu pouze vydává, pak nejde o nesprávný úřední postup a nejsou txx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxx xxijatým výkladem liberovaly stát z jeho odpovědnosti, čímž porušily základní právo stěžovatele garantované čl. 36 odst. 3 Listiny.
(nález Ústavního xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; oxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxtliže odvolací soud změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl.
Zákonná úprava, která přičítá odpovědnost za újmy vzniklé tomu, xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxh zákonem požadovaných podmínek, je úpravou zvláštní, jež vylučuje obecnou úpravu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, oxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx rozhodnutí a stanovisek)
- Podání návrhu na exekuci za situace, kdy by bylo z okolností naprosto zřejmé, že z majetku povinného nebude moci být pohlexxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxk mohla být považována za škodu vzniklou zaviněním poškozeného ve smyslu § 441 obč. zák. (k odpovědnosti za škodu vzniklou porušením prevenční povinnxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xměřující k nápravě škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.3.2011, sp. znx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxlou zástavnímu věřiteli stát neodpovídá.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.11.2011, sp. zn. 28 Cdo 1617/2009)
- Nárok na náhradu škody způsobenx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit. Za nedobytnou lze přitom pohledávku xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx x xydání rozhodnutí o zrušení konkurzu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxho stavu poškozeného (neuspokojení pohledávky za dlužníkem), přitom není podstatné, zda konkurzní či exekuční řízení vedené vůči dlužníkovi bylo jix xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxí (v přiměřené době) uspokojení své pohledávky či nikoliv (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.3.2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007, uveřejněxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojexx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxx; z aktuální judikatury pak např. usnesení ze dne 2.6.2011, sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, nebo usnesení ze dne 14.9.2011, sp. zn. 28 Cdo 2154/2011; rozhodnutx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody zpxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxívající ve ztrátě majetku (viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2012, sp. zn. 28 Cdo 3533/2011).
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2013, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xtátu může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xapř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.11.2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS, pod C 3031, rozsudek Nejvyššxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxho soudu ze dne 25.8.2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2011) či z bezdůvodného obohacení (xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2014, sp. zn. 30 Cdo 3967/2013)
- Nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb., xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xemohl nemovitost užívat určitým způsobem a tak dosáhnout zisku.
I v nyní posuzovaném případě je nutno rozlišit, co bylo právně podstatnou příčinou, kxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxdenými a nemohl tyto nemovitosti pronajmout. Za bezprostřední příčinu této situace je nutno považovat skutečnost, že spoluvlastníci předmětných nexxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx toho byla právní předchůdkyně žalobce jako jedna ze spoluvlastnic nucena obrátit se na soud, aby podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxdchůdkyně) a druhá spoluvlastnice předmětných nemovitostí se nedohodli na způsobu hospodaření s předmětnými nemovitostmi, ani neuzavřeli dohodu o xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx spoluvlastníků předmětných nemovitostí. Za jedinou právně podstatnou příčinu vzniku škody na straně žalobce, bez které by k následku (vzniku škody) xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx průtahy v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Ostatně pokud by se podíloví spoluvlastníci dohodli na zrušení a vzájemném vypořádání spolxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxdíl) začít předmětné nemovitosti pronajímat a ke škodě na straně žalobce by nedošlo.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxedlo k porušování práv stěžovatele na přiměřenou délku řízení. Jde o součást pozitivních závazků státu ochránit osoby před porušeními jejich práv ze sxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxdů jednat se zvláštní pečlivostí a přijmout takové kroky, které lze od nich rozumně očekávat, aby nadměrné délce zabránily.
Ústavní soud si je vědom chxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx, nejde o faktor, na který by mohl Ústavní soud v těchto případech brát ohled. Odpovědnost státu za nepřiměřenou délku řízení je odpovědností objektivnx xxxx xxxx x x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx právo, aby o jeho záležitostech týkajících občanských práv a závazků bylo pravomocně rozhodnuto v přiměřené lhůtě.
(nález Ústavního soudu ze dne 9.4xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx nad výkonem funkce správcem konkursní podstaty, se soud nesmí vyhnout posouzení případných pochybení správce konkursní podstaty při výkonu funkce, xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx konkursního soudu ve vztahu ke správci konkursní podstaty, který při výkonu funkce i tak postupoval s odbornou péčí, nemůže být příčinou vzniku škody vx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxkatury Nejvyššího soudu je z hlediska zavinění si vzetí do vazby podstatné, zda chování obviněného bylo důvodem k obavě zakládající důvod, pro který byx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xsnesením Ústavního soudu ze dne xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxstné činnosti pramenila rovněž ze skutečnosti, že žalobce již nezletilé pohlavně zneužíval (k čemuž se částečně doznal), a v této činnosti by mohl pokrxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1777/2012) nebo odsouzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2012, spx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx
Uvedený závěr lze dle Nejvyššího soudu vztáhnout rovněž na zavinění si vazby, byť nikoliv obecně, ale vždy po zvážení konkrétních okolností posuzovaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xřípadě Nejvyšší soud po zvážení všech okolností shledal, že žalobce si vzetí do předstižné vazby zapříčinil sám. Žalobce se sice doznal jen k části skutxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx) důvodnou obavu trestního soudu z toho, že žalobce bude v pohlavním zneužívání, pro které byl již dříve trestán, pokračovat.
(rozsudek Nejvyššího soxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx a kol. Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovním, obchodním a správním. 2., aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde, 2004.
VOJTEK, Px xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx
Odpovědnost státu
Oddíl první
Obecná ustanovení
(Stát škůdcem)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.xxxxx
x x x
xxx xx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxny stanovit podmínky a podrobnosti uplatňování práva každého na náhradu škody, která je mu způsobena nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xeřejné. Odpovídá proto podle tohoto zákona jen tam, kde vnutil ostatním subjektům svoji vůli, popř. porušil ve svém postupu svá pravidla, když prosazoxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxk nastupuje, způsobil-li škodu nebo nemajetkovou újmu v důsledku vydání rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu.
Smyslem ustanovení je vymxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxitucionálně právně stanoveným systémem svých orgánů nadaných rozhodovat cestou obecně závazných aktů nebo rozhodováním o individuálních právech a xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxa jen prostřednictvím státních institucí, podle čl. 100 Ústavy jsou územní samosprávné celky územním společenstvím občanů s právem na samosprávu. Sxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xyzické, popř. právnické osoby nebo umožňuje individuální přenos výkonu na takové osoby. Určujícím pro odpovědnost státu za realizaci jeho odpovědnoxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx v individuálních případech.
V justiční praxi byl prosazen závěr, že při vydání rozhodnutí o splnění podmínek k výkonu soukromé praxe členů lékárnixxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxá autoritativní rozhodnutí veřejnoprávního charakteru. Z § 40 odst. 3 zák. o advokacii, upravujícího výkon veřejné moci na úseku advokacie a z jeho výsxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxm Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 1909/2009, byl v judikatuře též dovozen závěr, že také Česká advokátní komora nad svými členy vykonává xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx za výkon veřejné moci, který je způsobilý založit odpovědnost státu. Tato rozhodnutí představují extenzivní výklad vzájemného vztahu pojmů veřejné x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx, dle nějž je výkon samo-správy státem delegovanou veřejnou mocí, aniž by bylo blíže vysvětleno, jakou svou pravomoc stát takto advokátní komoře svěřixx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xři výkonu moci soudní a výkonné, nelze tak podle stavu judikatury dovozovat ve vztahu k výkonu moci zákonodárné.
Teorie i soudní
judikatura
(viz Rc xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxtup, a že proto nelze dovodit ani odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 či § 18 zákona č. 58/1969 Sb. (shodně xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxasováním o schvalování normativních aktů podrobováni soudní kontrole. S výkonem zákonodárné moci se připouští ovšem odpovědnost v důsledku nesprávxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxě při přepisu textu zákona, nebyl do předlohy pro zveřejnění ve Sbírce zákonů uveden text, jenž byl schválen zákonodárným sborem (viz I. ÚS 245/98).
K xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxčné označení funkčně organizačního nositele výkonu státní moci, jenž je zákonem za takový výslovně označen anebo jemuž zákon svěřuje vnější institucxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxkty samostatně odpovědné, jako je tomu např. u správců insolvenční (konkursní) podstaty (viz R 24/2006).
Výkonnou moc realizují nejen ústřední orxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxprávně úředně postupovat.
Byť se moc soudní realizuje především rozhodováním, na čemž je založena nosná koncepce zákona (viz hlava druhá oddíl druxx x x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxny k nesprávnému úřednímu postupu soudů (k potřebě rozlišování deliktní činnosti státu blíže viz § 5).
Někteří autoři odborné literatury řadí veřexxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxxxxku ze dne 27.9.2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015, dospěl k závěru, že veřejný ochránce práv je státním orgánem ve smyslu § 3 odst. 1, když přitom není rozhodnéx xx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx smyslu § 1 odst. 1 totiž nutně zahrnuje výkon jakékoli veřejnoprávní pravomoci, kterou je státní orgán ze zákona nadán, byť by tato pravomoc spočívala xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxiku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 odst. 1. Nelze uvažovat o osobní odpovědnosti osoby zastávající úřad veřejného ochránce práv, nexxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxx xxkonného uvedení úředních osob jako původců vydání rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu se pojí se skutečností, že zákon svěřuje a přenáší výkxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx. Pojmově je zde předpokladem takové odpovědnosti právě skutečný výkon takové pravomoci, a nikoli její předstírání či
exces
mimo ni.
Zákonná poznxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxxx x xx x x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx1995 Sb. V prvém případě se jedná o výkon lesní stráže, v případě druhém byl již v poznámce uvedený předpis nahrazen školským zákonem, dle jehož § 164 je xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxn nestanoví jinak. Dle § 165 odst. 2 školského zákona rozhoduje o důležitých právech a povinnostech uchazečů o vzdělávání a účastníků vzdělávání ve věxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxastníka vzdělávání.
Nízká právní relevance úplnosti poznámky je stvrzena i § 18 odst. 1 zák. o rybářství, dle nějž odpovědnost za škodu způsobenou rxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
x xxx výslovného odkazu je na místě obdobné důsledky o aplikovatelnosti zde komentovaného zákona dovodit např. z § 81 odst. 7 zák. o ochraně přírody a krajinyx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxjmenované spory spadající jinak do pravomoci českých soudů finanční arbitr, vystupuje tak jako správní rozhodující orgán s nepochybnou plnou podřízxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnovení plynou z případů, kdy je výkon státní správy svěřen právnickým nebo fyzickým osobám na základě zákonem připuštěné možnosti takového přenosu x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxdle § 54 a násl. zák. o podmínkách provozu vozidel může stanici technické kontroly provozovat právnická nebo fyzická osoba, která má k jejímu provozovxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxost.
Z § 3 odst. 3 zák. o zbraních vyplývá oprávnění ke zkoušení zbraní a střeliva v pochybných případech pro Český úřad pro zbraně a střeliva postupex xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxk. o zbraních vykonáním zkoušky před zkušebním komisařem určeným usnesením příslušného útvaru policie.
Za úřední osoby je ovšem třeba pokládat i xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xx
x xxxxx x xxxxx xx
x x x xxxxx x x x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxědnost územních samosprávných celků za škodu a vzniklou nemajetkovou újmu způsobené při výkonu veřejné moci v rámci jejich samostatné působnosti. Poxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxa zákonem, neodpovídají obce a kraje samy za sebe, ve smyslu komentovaného ustanovení je odpovědným stát, jehož funkci zde plnily. Stát má ovšem vůči nix xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xx xxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xamosprávných celků, jsou frekventovaně situace, kdy obecní úřady vykonávaly činnost podle zákona ČNR č. 41/1993 Sb. a posléze vykonávají podle zákoxx x xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx. Podle ustanovení § 6 zák. o ověřování (v dřívějším v § 3 odst. 1) není úřad při vidimaci odpovědný za obsah, správnost a pravost údajů uvedených v listinxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx. Ze skutečnosti, že vidimovaná listina či listina s ověřeným podpisem nejsou ani po vidimaci či legalizaci samy o sobě veřejnou listinou (veřejnou lisxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxx xstavní soud své závěry o odpovědnosti státu v uvedeném nálezu opřel právě o skutečnost, že notářský zápis je nadán účinky upínajícími se k veřejným listxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxikačních dokladů měla postupovat s obezřetností a s využitím xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxě, z níž je vidimovaná listina pořízena, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost [srov. § 9 písm. f) zák. o ověřováníxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxntovaného zákona. O nesprávný úřední postup se však nemůže jednat, pokud úřední osoba uvedeným způsobem postupuje a provede vidimaci listiny, která nxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx identifikace osoby platným osobním dokladem ve smyslu § 18 zák. o ověřování. Porušení povinností v zákoně na vidimační a legalizační činnost pověřenýxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx zákona je nazvána Výkon státní správy - pro vidimační a legalizační činnost podle § 1 odst. 1 písm. f) zák. o ověřování - držitele poštovní licence a písmx xx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxtatně i § 1 odst. 2 zák. o ověřování). Takové subjekty samy odpovídají za škodu vzniklou při vidimační a legalizační činnosti, jakkoli jde o obdobnou činxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxládána za přenesenou působnost státní správy a zakládat odpovědnost státu podle citovaného ustanovení.
K odst. 2
Zákonem č. 105/2013 Sb., o změně xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxmentované ustanovení o přidání odstavce 2, čímž bylo podle důvodové zprávy implementováno Rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13.6.2002 (člx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xlenský stát za jakoukoli škodu, kterou způsobí při své činnosti, v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, v němž jsou nasazeni. Čxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxky." Je tak rozšířena působnost tohoto zákona tak, aby bylo možné podle něj nahradit i škodu způsobenou úředními osobami jiného členského státu EU, pokxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxy státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů a se souhlasem orgánů České republiky působí na území České republixxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx ve věcech trestních.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxátní správy, která byla na Českou lékárnickou komoru přenesena zákonem č. 220/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, odpovídá stát.
(rozsudek Městxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx v konkursním řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000, Rc 24/2006)
- Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnuxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx06, sp. zn. 25 Cdo 1457/2005, Rc 98/2007)
- Proces přijímání zákonů hlasováním v Poslanecké sněmovně či Senátu Parlamentu České republiky není úředxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2007, sp. zn. 25 Cdo 1124/2005, Rc 7/2008)
- Vydání normativního právního aktu vládou České republiky není úřexxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxí soukromoprávní povahu a rozhodování obce o výběru provozovatele jejího majetku není výkonem veřejné moci.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.12xxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxjvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. 25 Cdo 1011/2007)
- Nesprávným úředním postupem je i nečinnost prezidenta republiky spočívající v nevydánx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx
x xx xxxdu způsobenou výkonem činnosti finančního
arbitra
odpovídá stát.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, sp. zn. 25 Cdo 4744/2010)
- Při výxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx x x x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx je pokuta uložená v rámci přestupkového řízení příjmem obce, na daném závěru ničeho nemění. Za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávnýx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx pasivně věcně legitimována.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2013, sp. zn. 30 Cdo 3257/2012)
- Za postup obecního úřadu při vidimaci listin xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2015, sp. zn. 30 Cdo 1966/2013)
- V případě tzv. povinného očkování nevykonává poskytovatel zdravotní péčx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx § 421a obč. zák., není vyloučena zákonem č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2015, sp. zn. 25 Cdo 3953/2014, Rc 7/2016)
- Kárné řízxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx který je způsobilý založit odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015)
Literatura:
FILIP, J., SVATOŇ, J. Státověda. 5. vydání. Praha. Wolters Kxxxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx x. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006.
HOLUB M. a kol. Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovním, obchodním a xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv. Komentář. 2. podstatně přepracované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2011.
VOJTEK, P. Odpovědxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.2016.
Škodu či nemajetkovou újmu mohou způsobit svou činností i subjektyx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xřad, avšak nikoliv jménem státu. Stát přesto prostřednictvím komentovaného ustanovení přijímá odpovědnost za jimi způsobenou škodu nebo nemajetkoxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxů a soudních exekutorů stát odpovídá, neboť představují výkon státní správy.
K odst. 1
Notář jako zákonem kvalifikovaná osoba je představitelem úxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx a prohlášení, přijímání listin a peněz do notářské úschovy a stanoví požadavek jejího nestranného výkonu. Notář tak především nezastupitelně sepisuxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxí činností při jejím pořizování, a to nestranným právním poučením těm, kteří právní jednání uskutečňují, a následnou odbornou formulací jejich projexx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
Notář podle rozhodnutí 28 Cdo 2217/2009 Nejvyššího soudu vkládá do vytvářeného dokumentu své právní znalosti a projevům vůle účastníků dává písemnou xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx k úkonům, které nejsou v rozporu se zákonem. Notář by měl v zájmu prosazení principu prevence upozornit účastníky na případné budoucí spory, které by moxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxího projevu vůle účastníků, který obsahově tvoří tento právní úkon, a prohlášení účastníků o vlastní způsobilosti k právním úkonům, a jednak projevu nxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxba chápat zákonnou poznámku odkazující na § 62 notářského řádu.
Výkladovou pozornost si vyžádala otázka rozsahu povinnosti notáře ověřovat pravoxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxř osobně, prokázat svou totožnost platným úředním průkazem nebo potvrzenou dvěma svědky je upravena výslovně v § 64 odst. 1 notářského řádu). Z toho plyxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxi Ústavním soudem zrušen). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu, jestliže notář sepsal notářský zápis o kupní smlouvě za situaxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxé podpisy prodávajících i jejich úřední ověření. V daném případě bylo falzum plné moci opatřeno podpisy prodávajících s úředním ověřením a legalizačnxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxo zápisu nenasvědčovaly tomu, že by se jednalo o podvod za pomoci velmi zdařilého falsifikátu. "Jestliže zákon neukládá notáři povinnost kvalifikovaxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx
xxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx znaleckého zkoumání, neodhalil, nezabránil tak uzavření předmětné kupní smlouvy, resp. sepsal na tomto základě notářský zápis o právním úkonu, kterx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx12 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, se Ústavní soud při řešení téže otázky naopak přiklonil k opačnému názoru - odpovědnost státu xx xxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxvní soud k tomu uvedl: "Byť z ustanovení § 63 not. ř. explicitně nevyplývá povinnost notáře zkoumat pravost plné moci, je nutno k této povinnosti notáře xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxím postupem. (...) Aby mohlo být dosaženo účelu, jenž je sepsáním notářského zápisu sledován, je nezbytné, aby notář vždy zkoumal nejen totožnost účasxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxcem účastníka je ten, kdo se prokáže platnou a řádnou plnou mocí. (...) Pokud notář při sepsání notářského zápisu o právním úkonu nezkoumá pravost mu přexxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxvení § 63 not. ř. tím, že neučinil úkony, které by naplnily realizaci jeho účelu. Požadavek na zvýšenou péči ze strany notářů při sepisování notářského xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xozdíl od listin se stejným obsahem, které vyhotovil advokát. Pokud obecné soudy, zejména pak Nejvyšší soud, dospěly k závěru, že akceptuje-li notář
faxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxledovaly shora vymezené účely sepisování notářských zápisů a zejména pak práva na náhradu škody za nesprávný úřední postup.
De facto
tak přijatým výkxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxx xoci bylo natolik zdařilé, že jej šlo rozpoznat pouze znaleckým zkoumáním, může být
relevantní
pouze ve vztahu k případné regresní úhradě státu vůči noxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxosti (ustanovení § 18). Tato skutečnost však v žádném případě nemůže hrát roli v posouzení nároku stěžovatele na náhradu škody vůči státu."
Listina xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xx xx xxxxxx x xxx x. z. hledí, jako by veřejnou listinou nebyla. Zachycuje-li veřejná listina ve smyslu § 568 odst. 2 o. z. projev vůle osoby při právním jednání, zakládá xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx nepůsobí. Obecně jen zaznamenává v listinách skutečnosti před ním nastalé nebo před ním učiněná prohlášení. Avšak zákonem č. 303/2013 Sb., kterým se mxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxpovědnosti státu za škodu způsobenou takovým zápisem a stát tak bude moci uplatnit
regres
po notáři v souladu s § 17. Tím se v rovině odpovědnosti za škodx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx podkladem pro zápis práv nebo skutečností zapisovaných do veřejného seznamu, změnu tohoto zápisu nebo jeho výmaz nebo zápis práv nebo skutečností zapxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx Obsah takového vyjádření notáře obsahuje § 70a notářského řádu. Podle § 71a notářského řádu má-li být notářský zápis o právním jednání podkladem pro zxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx a § 70a odst. 1, 2 a 4 notářského řádu obdobně. Podle § 80h odst. 1 notářského řádu pak notář osvědčuje splnění požadavků pro zápis do veřejného rejstříxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx notář o osvědčení podle odstavce 1 sepíše notářský zápis na základě písemností, které splně-ní požadavků pro zápis dokládají. Písemnosti předkládá nxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xodle odstavce 1 sepsat. Konečně dle odstavce 3 § 80h v notářském zápisu o osvědčení podle odstavce 1 notář osvědčí, jaké požadavky pro zápis byly splněnx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxovádět zápisy do veřejného rejstříku s veškerými účinky rovnocennými rozhodování rejstříkového soudu, aniž by zde byl předepsán procesní postup proxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxtář provedení zápisu ani nemůže odmítnout, jsou-li pro něj splněny podmínky. Tato právní úprava odpovědnosti státu a následného regresu státu vůči noxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxavce 2 komentovaného ustanovení, dle nějž jde o úřední postup. Tím ovšem okruh oprávněných k náhradě škody nebo nemajetkové újmy ve smyslu § 13 odst. 2 kxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx, které se budou dovolávat poškození svých práv postupem notáře.
Nadále však platí, že stát neodpovídá za škodu způsobenou pochybením notáře či jehx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx § 57 notářského řádu, tak jako ve všech případech, kdy za notářovu další činnost neodpovídá stát ve smyslu komentovaného ustanovení.
Podle právní úxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxxxxx xotáře podle hlavy III části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních, jímž je tato upravena po 1.1.2014 (což nereflektuje zákonná poznámka komentoxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxěřil. Jen na úkony uvedené v § 100 odst. 2 z. ř. s. se takové pověření nevztahuje, notář však připraví všechny podklady pro usnesení a jiné úkony soudu a učxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxí, a nikoliv za nesprávný úřední postup (viz odst. 2 komentovaného ustanovení). Stát však vždy odpovídá za činnost soudního komisaře, jako by šlo o postxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xuceného výkonu exekučních titulů, jako soudní, platí to co do důsledků pro konstrukci nositele odpovědnosti z takové činnosti - za takovou jejich činnxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxn nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena pxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxdle odstavce 3 téhož ustanovení exekučního řádu tím není dotčena povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního předpisu, jímž je dle zákonné poznámxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxů a činnost vykonávanou exekutorem z pověření soudu. Za výkon jiné činnosti mimo takové vymezení odpovídá poškozenému přímo exekutor. To platí dle § 17 xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxátu a exekutora byl judikatorně dovozován z rozhodnutí (viz rozsudek NS ze dne 30.7.2006, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, publikovaný pod R 44/2009), v němž se axxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xb. však došlo k takové formulaci úpravy odpovědnosti exekutora (viz odkaz na znění § 32 exekučního řádu shora), která je totožná s konstrukcí odpovědxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x ní ani nevyjádřila. Nabízí se přitom výklad, dle nějž podle nyní platné úpravy neplatí princip společné a nerozdílné povinnosti k náhradě škody a nemajxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xe smyslu komentovaného ustanovení, jako je tomu u notářovy odpovědnosti. Zákon komentovaným ustanovením zakládá přímou a úplnou odpovědnost státu zx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xi nemajetková újma, je třeba ve smyslu § 1 odst. 2 exekučního řádu a vysvětlení tam uvedené legislativní zkratky rozumět činnost při procesním postupu xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxor na základě pověření soudu k vedení
exekuce
poté, kdy je exekutorovi jeho pověření soudem doručeno. Jedná se tedy o činnost směřující k realizaci
exexxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxsobem (zastavení či upuštění od
exekuce
apod.) a také činnost, kterou je
exekuce
zakončena (např. doručování konečného rozhodnutí soudu, odblokovxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx skutkového děje nebo stavu věci, například splnění dluhu, stavu nemovitých věcí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou být prokázány nároky x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxi. I za takovou činnost exekutora směřující k zajištění důkazního prostředku, který je veřejnou listinou, stát může odpovídat, zejména byl-li by v příxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx § 79 notářského řádu naplněna.
Činnostmi, které vykonává exekutor na základě pověření soudu, jsou zjevně míněny další činnosti exekutora, např. xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxedením
exekuce
) a výkon činnosti soudního vykonavatele ve věcech výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu, dále činnost xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxžení majetku při likvidaci dědictví podle § 232 odst. 1 písm. a) a d) z. ř. s.
K odst. 2
Se zřetelem k tomu, že v činnostech notáře a exekutora, za něž odpxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxx
x xxxxx xxxxx xxx x x případě rozhodnutí notáře coby soudního komisaře anebo soudního exekutora vždy jen a jen o úřední postup, a nikoliv o rozhodnutí, které by mohlo zakládxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
§ 1 - odpovědnost státu a územních celků, § 3 - stát škůdcem, § 5 - deliktní jednání státu, § 38 - změna zákona o notářích
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxch dědického řízení není v příčinné souvislosti s tím, že dědic nenabyl sporné věci, které nebyly do soupisu zahrnuty, děděním ani na základě žaloby podxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxi přenesené na něj zákonem [jako úřední osoba ve smyslu § 3 písm. b) OdpŠk] odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 EŘ.
(rozsudek Nejvyššíhx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxedně v dražbě prodal movité věci, ohledně nichž byla podána vylučovací žaloba, aniž vyčkal, až o ní bude pravomocně rozhodnuto.
(rozsudek xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx podpisu na listině.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2009, sp. zn. 25 Cdo 1620/2007, Rc 32/2010)
- Za škodu způsobenou vadami notářského zápxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxx exekutor před právní mocí usnesení o nařízení
exekuce
přijme plnění, jehož úhrada byla povinnému ve prospěch oprávněného exekučním titulem uloženax x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxledně zrušeno a řízení o nařízení
exekuce
zastaveno.
Bylo by neúčelné a nehospodárné, pokud by soudní exekutor neměl možnost přijmout od povinného dxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xsnesení o nařízení
exekuce
, vznikne tím na jeho straně, jakož i na straně státu, odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným postupem soudního exekutoxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxvodně obohatil přijetím plnění odpovídajícího vymáhané pohledávce od jiné osoby než od povinného; jeho případná odpovědnost za škodu podle § 32 EŘ (pxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx x rukám exekutora uskutečněným v době po vydání exekučního příkazu a před prohlášením konkursu na majetek povinného dluh povinného vůči oprávněnému zaxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxx/2008, Rc 69/2011)
- Při posuzování toho, zda se notář dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se nelze omezit pouze nx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxzsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.3.2011, sp. zn. 28 Cdo 2217/2009)
- Škoda v důsledku nevykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnoxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xne 4.5.2011, sp. zn. 28 Cdo 327/2010)
- Nevykonatelnost exekučního titulu ani zrušení usnesení o nařízení
exekuce
neznamená automaticky odpadnuxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxnění neexistoval hmotněprávní důvod vzniku závazku, tedy že mezi žalobcem a tím, komu bylo plněno, nešlo o vztah dlužníka a jeho věřitele. To však neplaxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xroti státu závisí především na zjištění, jaký byl postup soudu v souvislosti se zamítnutím návrhu na nařízení
exekuce
, zda samotný příkaz soudního exexxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx x xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx1, sp. zn. 25 Cdo 1186/2009)
- Nevyužil-li vydražitel práva ujmout se držby, aniž by mu v tom bránila překážka objektivní povahy, vzdal se sám práva na xxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x průtahy, jimiž soudní exekutor oddálil právní moc rozhodnutí o příklepu.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2011, sp. zn. 28 Cdo 225/2011)
- Zxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xtraně ke vzniku bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu. Neuplatnila-li vůči němu takto ochuzená osoba právo na vydání bezdůvodného obohxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx újma coby důsledek nesprávně prováděné
exekuce
dosud nevznikla.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.5.2012, sp. zn. 28 Cdo 1512/2011)
- Nepřevzxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxxrách vlastněných třetím subjektem, aniž dojednal způsob jejího uskladnění, dopustil se nesprávného úředního postupu. Stát odpovídá za škodu způsobxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x
xxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxpsané věci vznikla v důsledku konání či opomenutí třetího subjektu (např. povinného).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.5.2012, sp. zn. 28 Cdo 399/xxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxého proti jeho právnímu nástupci.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2013, sp. zn. 30 Cdo 2135/2013)
- Došlo-li v důsledku nesprávného úřednxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxba v jiném dědickém řízení, považují se náklady řízení, které tento dědic vynaložil na vydání těchto prostředků, za náklady řízení účelně vynaložené nx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za ktxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxch rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář, Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014.
MAISNEROVÁ, B. Odpovědnost za škodu způsobenou soudnxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx, 2000, č. 2.
PŘÍKOPA, V. Odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí soudního exekutora. Komorní listy. 2015, č. 1.
VLASÁK, M. Odpovědnost notářx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
(Deliktní jednání státu)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxsti zákon. Tento zde komentovaný zákon ve svém § 1 odst. 1 obecně činí stát odpovědným za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Odpovědnost státu je pxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxní § 1 dále stvrzovaného požadavku naplnění podmínek pro odpovědnost státu, zákon blíže rozvíjí ve formulování deliktního jednání státu v § 5.
Pro xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xříčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Již z toho je zřejmé, že odpovědnost státu ve smyslu jeho konkrétní povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xdpovědnosti právně standardní nároky na poskytnutí plnění odpovědným státem vůči poškozenému a i na ochranu jeho práva, neplnil-li stát ze své odpověxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxátu, jímž se dovozuje, že je-li tu deliktního jednání státu ve smyslu § 5 samo o sobě, postačí to k jeho povinnosti nahradit škodu či nemajetkovou újmu (sxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxx x x xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxí státu, jichž se neměl dopustit a od nichž se může odvíjet, za splnění dalších předpokladů, jeho povinnost k náhradě škody. Ta nastupuje, je-li příčinox xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxe roli ve vymezení oprávněné osoby a z hlediska běhu a délky promlčecích lhůt.
K písm. a)
Stát rozhoduje při výkonu státní moci v občanském soudním říxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxdnutí vydaná na základě procesních předpisů, pokud by jimi byla způsobena škoda, např. při shledání nedostatku či překážek podmínek řízení nebo o právxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx V tomto ustanovení zákon jen pojmenovává procesní prostředí, v němž bylo rozhodnutí vydáno, zatím bez vyjádření nezákonnosti rozhodnutí jako kvalifxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x x x x xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu, tedy taková, ve kterých se xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxženému na uplatnění konkrétního subjektivního oprávnění či povinnosti podle konkrétně zjištěného skutkového stavu věci. Postupují podle obecného xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xoukromého práva (občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgáxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x x xx xx xxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xx xxojevuje veřejný zájem na úpravě postavení účastníků (řízení nesporná), o spory, v nichž je pravomocné rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxna, popř. podle zákona o konkursu a vyrovnání. Občanskými soudními řízení jsou v tomto smyslu ovšem i ta, v nichž se postupuje podle zákona o zvláštních řxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx x xxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxch exekučních, insolvenčních, popř. konkursních.
Z toho plyne, že za občanská soudní řízení není na místě pokládat ta, v nichž jiné orgány než soudyx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxx x xx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxání Českého telekomunikačního úřadu podle zákona o elektronických komunikacích. Rozhodnutími vydanými v občanském soudním řízení nejsou ovšem rozxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxí smlouvy a o zrušení rozhodčího nálezu jsou již výkonem civilní pravomoci.
Rozhodnutí vydaná ve správním řízení jsou všechna ta, která byla vydána xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxtelem k jeho obecné a podpůrné povaze nezbytnou podmínkou pro to, aby šlo o správní rozhodnutí, za taková jsou pokládána i rozhodnutí podle zvláštního zxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (viz § 3).
Potencionálně deliktními jsou též rozhodnutí vydaná v řízení podle soudního řádu spxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxského soudního řádu, je u nároků vztahovaných k odpovědnosti státu vždy třeba uvažovat, zda uplatňovaná škoda či nemajetková újma vznikly v příčinné sxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxx x x x xx xxxxxxx xxxxxxje podmínky práv vzešlých z rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření. Zde komentované ustanovení tak pokrývá případy jiných rozhodnutí vydxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxo jednání státu se zákon omezuje jen na její identifikaci, zato však přímo jako na úřední postup, který nebyl správný. Duplicitně pak zákon vyjadřuje toxxx x x xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xx x xxi takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí.
Pozornosx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xtátního orgánu [popř. jiných osob, které byly pověřeny výkonem státní správy svěřené jim zákonem nebo na základě zákona - § 3 písm. b)], jejichž výsledkx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxnutí, ač vydáno mělo být. Škody či náhrady nemajetkové újmy se může domáhat i ten, komu byly v příčinné souvislosti s takovými pochybeními způsobeny, ač xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxení povinnosti uložené insolvenčnímu správci (konkursní podstaty) zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce odpovídá insolvenční sprxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxsti správce konkursní podstaty v konkursním řízení (R 24/2006). Stát odpovídá toliko za nesprávný úřední postup při výkonu své dohlížecí funkce nad spxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxkursní podstaty, ačkoliv mu byly známy skutečnosti, jejichž jednoduché posouzení umožňovalo přijmout spolehlivý závěr, že sepsaná věc nepatří do koxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxkursního soudu vyjadřovat se při výkonu své dohlédací činnosti ke stavu dokazování v řízení o vylučovací žalobě (R 24/2006). Institucionální zakotvexx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxinálním vymezením správce konkursní podstaty coby zvláštního veřejnoprávního orgánu. Správce konkursní podstaty tím není stavěn na roveň úředním oxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxecných soudů a Ústavního soudu, jež činí stát odpovědným za nesprávný úřední xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx správce konkursní podstaty za škodu způsobenou tím, že při výkonu funkce nepostupoval s odbornou péčí a porušil povinnosti, které mu ukládá zákon nebo xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx újmy za nepřiměřenou délku konkursního řízení, tedy vůči státu za organizaci soudnictví včetně úpravy postupu insolvenčního správce (konkursní podxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxd délkou konkursního řízení tak, aby překročení zákonem stanovené (osmnáctiměsíční) nebo konkursním soudem určené (v usnesení o prohlášení konkursxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xrodloužení lhůty, přijal neprodleně pořádková opatření, jimiž zjedná nápravu proti možným průtahům v této fázi konkursního řízení. Bez zřetele k tomxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x tomu, zda správce konkursní podstaty pochybil tím, že o prodloužení této pořádkové lhůty nepožádal, však její překročení ještě samo o sobě nevede k závxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxřenou. Důvody, pro které došlo k překročení lhůty k podání konečné zprávy plynoucí z ustanovení § 14a odst. 2 zák. o konkursu a vyrovnání, jsou (mají být) xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxce konkursní podstaty plnil (podle konkursního soudu) své povinnosti řádně a včas (viz R 132/2012). Dohlédací činnost soudu vůči časově řádnému postuxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x x xx xxxxx x x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xelků, § 7 - aktivní legitimace, § 8 - podmínky nezákonnosti rozhodnutí, § 9 - škoda způsobená vazbou, § 10 - škoda způsobená výkonem trestu, § 11 - škoxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxprávním jednáním žalovaného [závěr je použitelný i ve vztahu k objektivní odpovědnosti] a vznikem škody na zdraví musí být bezpečně prokázána; nestačx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxevní) stav poškozeného. Pokud některou ze skutečností, jež přicházejí v úvahu jako příčiny vzniku škody, bez nichž by škodlivý následek nebyl nastal, xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxslosti má poškozený žalobce. Hledisko časové souvislosti mezi porušením právních povinností škůdce a skutkovou událostí, z níž vznikla škoda, není sxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xrozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.1990, sp. zn. 1 Cz 59/90, Rc 21/1992)
- Dále se Ústavní soud zabýval otázkou, zda předmětný rozhodčí nález je prxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxxxx xx zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), přičemž dospěl k závěru, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře Česxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xe smyslu cit. ustanovení Ústavy a zákona. Podle § 1 odst. 2 písm. b) Řádu rozhodčí soud rozhoduje spory, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor z plxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Rozhodxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.
(usnesení Ústavního soudu ze dne 15.7.2002, IV. ÚS 174/02)
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxtulem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. právě toto nesprávné rozhodnutí, a nikoli nesprávný úřední postup, který mu přexxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxným nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2013, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxžba zrušena, za částku vyšší, nežli původně, samo o sobě důvodnost nároku na náhradu škody v důsledku nesprávného úředního postupu nezakládá.
(rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxekutora. Komorní listy, 2015, č. 1.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx zákona za škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci, je mimořádně složitě strukturxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxiny co do podmínek a podrobností rozvíjí komentované ustanovení (viz čl. 36 odst. 4 Listiny) do zřetelného a jednotného návodu, u kterého orgánu státu xx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxedku rovněž i o otázku, z jakých rozpočtových prostředků svěřených jednotlivým rezortům a orgánům bude nárok uspokojen, s čímž může souviset realizacx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxgánů je na druhé straně stát ovšem jediným nositelem odpovědnostní subjektivity ve vztahu k oprávněnému subjektu. Je-li nárok podle tohoto zákona u úřxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxadu, jde o jeho řádné uplatnění. Pro prvou situaci § xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxěžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Také v případě uplatnění sporného nároku u soudu, je-li žaloba podána proti státu, a nikoliv nepochybxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxpují tam uvedené organizační složky státu, a je tudíž na soudu, aby se postaral o nápravu příslušným procesním postupem (ke splnění náležitostí žaloby xxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxx x xx s. ř. Jinými slovy řečeno, žalobcovo označení nepříslušné organizační složky nemůže mít v soudním sporu za následek jeho věcný neúspěch založený na zxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxátními orgány, úředními osobami nebo územními celky v rámci přenesené působnosti ve smyslu § 3 vždy pasivně věcně legitimován.
Podle § 21a odst. 1 ox xx xx xxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxsu, tedy podle zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Úprava plynoucí z komentovaného ustanovení ovšem použití ustanovení § 3 zákx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx nárocích podle komentovaného zákona vystupoval jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Výjimku tvoří od účinnosti zákona č. 1xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx x., totiž účast organizační složky státu příslušné podle zvláštního právního předpisu, a tu právě určuje komentované ustanovení.
V této souvislosxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx vzniklé na základě relativně samostatných, byť spolu souvisejících nebo na sebe navazujících, skutkových okolností, např. bývá uplatňován nárok na xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxěřené délky řízení.
Judikatura
dovodila, že při hodnocení toho, zda se jedná o nárok jediný či o více nároků, které vznikly v důsledku více příčin, je třxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxbně popíše, vysvětlí a uvede, s jakou skutečností ji pojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce skutkově vymezuje pxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxganizačními složkami, což na jednotné pasivní legitimaci státu ničeho nemění. Jde zde o naplnění procesních podmínek xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxžitou určitost žaloby co do úplnosti skutkových tvrzení i jednotlivých žalobních žádání.
Konečně je třeba uvést, že stát může být vedlejším účastnxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xejvyššího soudu ze dne 30.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 3737/2014 (R 40/2016). Občanský zákoník v § 21 stanoví, že stát se v oblasti soukromého práva za právnicxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xni při své účasti v soukromoprávních vztazích stát není oproštěn od svého primárního postavení jako nositele veřejných funkcí a veřejné moci a z toho vyxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xrávní zájem na výsledku řízení ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř. vykládat pouze jako obecný zájem státu, nýbrž je nezbytné jej posuzovat s ohledex xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxtlivých organizačních složek. Zájem na výsledku řízení tudíž nemusí mít pouze stát jako takový, ale rovněž konkrétní organizační složka státu, byť taxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx výsledku řízení je však rovněž zájmem státu, za nějž má tato organizační složka v pozici vedlejšího účastníka v soudním řízení vystupovat. V případě odxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxx xxgislativní zkratku "úřad", aby nastavil určení, že v odpovědnostním vztahu podle tohoto zákona jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední sprxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxtní správy, v jejichž čele je člen vlády:
1.
Ministerstvo financí,
2.
Ministerstvo zahraničních věcí,
3.
Ministerstvo školství, mládeže x xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx spravedlnosti,
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
12.
Ministerstvo obrany,
13.
Ministerstvo dopravy,
14.
Ministerstvo životního prostředí.
Jejich název určuje zákon, není tedy práxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xtátu plyne z označení státu a vyjádření jejich jednání jménem státu, tedy např. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti.
Podle § 2 odst. 1 uvedxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxrální,
3.
Český báňský úřad,
4.
Úřad průmyslového vlastnictví,
5.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
6.
Správa státních hmotnýcx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxx xxxxx xxxxx republiky,
11.
Český telekomunikační úřad,
12.
Úřad pro ochranu osobních údajů,
13.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxních orgánů státní správy, v jejichž čele stojí ministr a které v odpovědnostních vztazích podle komentovaného zákona jednají jménem státu, stanoví čxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
x xdst. 2 písm. a)
Nejdříve je zákonem určena příslušnost Ministerstva spravedlnosti, došlo-li ke škodě, a ovšem i případně ke vzniku nemajetkové újmyx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxy taková, ve kterých se jedná a rozhoduje v rámci civilní pravomoci soudů. Soudy v těchto řízeních nalézají právo, tedy vykládají právní normy ve vztahu x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxtupují podle obecného procesního předpisu představovaného občanským soudním řádem při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, ktexx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxbo jde-li o jiné věci, nestanoví-li to zákon (viz § 7 o. s. ř.). Jde o spory mezi stranami stojícími proti sobě (řízení sporná), o řízení, v nichž se projevuxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxu projednáváno podle části páté občanského soudního řádu, o řízení exekuční a vykonávací, jakož i o řízení insolvenční podle insolvenčního zákona, poxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxch soudních, tedy včetně mj. řízeních o pozůstalosti, ale i ta, v nichž se postup řídí procesní částí zvláštního předpisu, jako je tomu právě v řízeních exxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxz ohledu na okolnost, který orgán činný v trestním řízení takové rozhodnutí vydal.
Určení Ministerstva spravedlnosti jako úřadu jednajícího jménxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx bylo ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, nepůxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxředních úřadů, jejich rozhodnutí jsou pak přezkoumávána z hlediska xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí úřad, z jehož oboru působnosti pochází správní rozhodnutí, které bylo při soudním přezkumu shledáno nezákonným. Pokud však byla škoda či nemajetkovx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxtní správy, které náleží do jeho působnosti ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) (viz § 11 odst. 1 kompetenčního zákona) a koneckonců i jeho rozpočtové kapitolyx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx škody způsobené nesprávným úředním postupem soudu ve správním soudnictví je úřadem příslušným jednat za Českou republiku dle § 6 odst. 3 Ministerstvx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxx14, ve zjevné návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2013, sp. zn. 25 Cdo 3495/2012. Obě rozhodnutí nejsou v předžalobní (při předběžném pxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxkutorů (viz § 4 Komentáře k jejímu odpovědnostnímu rozsahu) je tímto komentovaným ustanovením výslovně podřízena jednání jménem státu Ministerstvx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx, že jde v jejich činnosti o výkon činností tradičně soudních v širším slova smyslu.
K odst. 2 písm. b)
Jak uvedeno shora ad písm. a), dojde-li při výkoxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xkoda nebo nemajetková újma, jsou úřadem jednajícím jménem státu úřady určené odvětvově, poměry své působnosti určené částí druhou kompetenčního zákxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x x xxxxx 1 písm. b).
I zde obsažená formulace, dle níž je příslušným odvětvový úřad i v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx. Vazba na případy nezákonného rozhodnutí jazykovým výkladem vylučuje případy nesprávného úředního postupu. Z doslovného znění též pak plyne, že příxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx přičitatelné podle odvětvového principu ministerstvu spravedlnosti.
K odst. 3
Určení ministerstva financí jako úřadu nadaného jednat jménem sxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxtva určit lze, úpravou zbytkovou, nastupující xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxt po celou dobu uplatňování a vyřizování nároku. Lze připustit, že dynamikou vývoje sporu, dosažením zjištění o skutkovém stavu, se původně nezřetelnx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Avšak z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1382/2014 se podává, že není-li možno (ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávnxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x xxx xx xxxxxxxx xkolnosti dané věci vedly k určení příslušnosti různých organizačních složek státu), jedná za stát ve smyslu zde komentovaného ustanovení ministerstxx xxxxxxxx
xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxc mimo soustavu zákonem nastaveného rozdělení působnosti, např. při legislativně vadném postupu Parlamentu, Kolegia státních zástupců pro přezkouxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxx x
xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x x x xxxt. 2 zák. o ČNB označena za právnickou osobu veřejného práva, je zněním komentovaného zákona povolána k jednání za stát, a nikoliv jménem státu, i v soukxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxně věcně legitimován je i v těchto případech stát, vůči němuž se nárok uplatňuje, a nikoliv přímo Česká národní banka, jež je tu organizační složkou státx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxy na základě vydání nezákonného rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu jako nezávislého orgánu státu, jehož
kompetence
jsou založeny v zákoně o NKxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx 1. Jednání úřadů jménem státu dle odst. 2 a jednání za stát ve smyslu odst. 3 až 5 nepochybně zahrnuje i jednání před soudem (viz Komentář k odst. 1).
Souxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx věci týkající se jednoho nároku jen jedna jeho organizační složka.
(usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003, sp. zn. 21 Co 595/200xx
x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxním nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s výjxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx4.2007, sp. zn. 25 Cdo 2814/2004)
- Česká národní banka má na rozdíl od organizačních složek státu způsobilost být účastníkem občanského soudního řxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx Českou národní bankou odpovídá stát podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. 25 Cdo 1011/200xx
x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx2004 Sb. vystupuje za stát Česká národní banka.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.2.2011, sp. zn. 25 Cdo 3333/2008)
- Je-li žalobcem v žalobě za žxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx posoudit jako vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České repubxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, Rc 72/2012)
- Obecní úřad obce s rozšířenou působností není orgánem oprávněným vystupovat za stát v soudním řízení o náhraxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxhem, pod nějž spadá i dohled nad investičními společnostmi a investičními fondy, spadal do 31.3.1998 do působnosti Ministerstva financí, od 1.4.1998 xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxx x xřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky). Pakliže má být odpovědnostním titulem státu nesprávný úřední postup xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxy, a příslušným úřadem jednajícím jménem státu ve smyslu § 6 může být od tohoto data jen Česká národní banka. Není přitom podstatné, zda se v posuzované vxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xa stát ve sporu o náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. vystupuje, i když k nesprávnému úřednímu postupu došlo v období, kdy byla dozorová činnost vykonxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxí došlo k nesprávnému úřednímu postupu, byť již danou agendu nevykonává, tj. bez ohledu na zákonem stanovenou působnost organizačních složek státu poxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx 30 Cdo 3967/2013)
- Za stát před soudem vystupuje ten "úřad" (ve smyslu § 6 odst. 1 OdpŠk), který je příslušný jednat jménem státu v době probíhajícího xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxe 28.5.2014, sp. zn. 30 Cdo 55/2014)
- V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedenéxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xx xxxxxx8 Sb. Ministerstvo financí.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.7.2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014)
Literatura:
GERLOCH, A., TRYZNA, J. O poxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vyxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxí úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Nulový aplikační prostor
1) Přímo použitelnost čl. 5 odst. 5 Úmluvy
2) Porušení čl. 8 Listiny
IV. Vztah k dalšxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx x xxluvy, že za porušení základního práva na osobní svobodu a bezpečnost musí podle vnitrostátního zákonodárství existovat právo na náhradu. Dosavadní fxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx se omezuje na otázky trestního řízení, přestože k porušení práva na osobní svobodu může dojít i mimo trestní řízení (např. v řízení o převzetí a držení v úxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx, které může spočívat jak v rozhodnutí, tak v nesprávném úředním postupu.
II. Vývoj právní úpravy
Znění § 6a bylo do zákona vloženo jeho novelou proxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxtě nemá aplikační prostor, a proto se s ním ani v judikatuře příliš nepracuje. Jeho jediným smyslem je upozornit na skutečnost, že v případě nezákonného xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx resp. územní celek za tím způsobenou újmu. Děje se tak ale výhradně za podmínek odpovědnosti z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředníhx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xaždý, kdo byl obětí zatčení nebo zadržení v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění.
Podle čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy každý má právx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx: a) zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem; b) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránix xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán; e) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nexxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxovolenému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání (odst. 1). Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxením odstavce 1 písm. c) tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu soudní pravomoci a má práxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xaždý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxedenými v čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy, je dáno právo na náhradu majetkové i nemajetkové újmy přímo na základě odst. 5 téhož článku (srov. NS 31 Cdo 3916/2008, Ix xx xxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxnnosti (srov. IV. ÚS 162/04), byť lze mít pro postup zákonodárce pochopení vzhledem k předchozí judikaturní praxi.
Judikatura
Nejvyššího soudu dxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxou v důsledku specifického právního institutu. K tomu dojde podle § 9 v případě, kdy se původně zákonná vazba, která nepředstavuje porušení čl. 5 odst. x xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxu. Protože v takovém případě rozhodnutí o vazbě sdílí režim judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu v tom, že rozhodnutí o vazbě nemělo být vůbec vydánox xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx x xx x xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xdo 3916/2008).
2) Porušení čl. 8 Listiny
Stejně tak nebude mít § 6a aplikační prostor v případě porušení čl. 8 Listiny, podle kterého osobní svobodx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku (odst. 2). Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxe musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu (odst. 3). Zatknout obviněného je možno jen xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu (odst. 4). Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnuxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů (odst. 6).
K porušení čl. 8 Listiny totiž vždy dojde v důsledku vydánx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxouzeného do výkonu trestu v případě, kdy byl výkon původně uloženého trestu podmíněně odložen a nebylo rozhodnuto o tom, že má být vykonán - NS 30 Cdo 5399xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxsouzeného vztahovala amnestie - ze zprávy NS ČSSR ze dne 30.11.1977, sp. zn. Plsf 3/77 /Rc 35/1977).
Stejně tak může dojít k zásahu do práva na osobní sxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxx x xxx xxx xůjde o újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
IV. Vztah k dalším ustanovením zákona
Komentované ustanovení, xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxk odpovědnosti za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Protože § 9-11 jsou speciální úpravou ve vztahu k § 8, nelxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx množství shodných znaků, které analogickou aplikaci ospravedlňují.
Například v případě nezákonné vazby vykonané v řízení, kde nedošlo ke zproštxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x řízení, které zproštěním obžaloby skončilo (NS 30 Cdo 2357/2010). Na druhou stranu nelze použít závěry dosažené ve vztahu k výkladu § 9 a s ním souvisejxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx14), neboť jde o skutkově odlišné situace.
Související ustanovení:
§ 8 - podmínky nezákonnosti rozhodnutí, § 13 - deliktní úřední postup, § 20 x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
Judikatura:
- O nesprávny úradný postup napr. išlo, keď ... odsúdený bol ponecxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx
xxx xxxxvy o účinnosti zákona č. 58/1969 Zb. prejednanej a schválenej plénom Najvyššieho súdu ČSSR, z 30.11.1977, Plsf 3/77)
- Právo na přiměřené zadostiučxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudux xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx práv a svobod.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, uveřejněný pod číslem 125/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a staxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxí normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí i při přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy lidských práv a svobod. Při stanovení peněžxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xěci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjekxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xenězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x xadostiučinění v penězích.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, uveřejněný pod číslem 52/2012 Sbírky soudních rozhxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xazbou v trvání 107 dní byla dostatečně zhojena započtením doby strávené dovolatelem ve vazbě na trest odnětí svobody, ke kterému byl dovolatel v řízení xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xdnětí svobody, když omezení na svobodě v rámci vazby bylo kvalitativně stejné, neboť podmínky pobytu jsou srovnatelné v případě vazby i v případě věznixx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx byla do doby výkonu trestu započtena a omezení bylo kvalitativně stejné. Dovolatel ani sám netvrdil, že by mu nezákonným pobytem ve vazbě vznikla újma kxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxk zůstává konkrétní období, kdy byl dovolatel na svobodě omezen. Bylo by tedy možné si představit, že by osobě omezené na svobodě nezákonnou vazbou mohlx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx vazbou, například zmeškal nějakou důležitou životní událost. Takovou okolnost však dovolatel netvrdil ani neprokazoval, a proto dovolací soud uzavxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxobenou nezákonnou vazbou.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2015, sp. zn. 30 Cdo 2486/2013)
- Dovolací soud považuje za správný závěr soudu pxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx orgánů donucen po dobu 233 dnů setrvat ve věznici za podmínek, za kterých se jinak vykonává trest odnětí svobody, ačkoli výkon jemu uloženého trestu odnxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxavomocné soudní rozhodnutí bylo k podané stížnosti žalobce zrušeno.
Se soudem prvního stupně lze souhlasit i v tom směru, že už sám fakt, že v daném přípxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxba byla zbavena osobní svobody v důsledku rozhodnutí o vazbě, které v době svého vydání splňovalo veškeré zákonné předpoklady pro vydání, avšak v důslexxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xe si žalobce spácháním trestné činnosti zbavení osobní svobody - byť částečně - přivodil, respektive spoluzavinil. Tato okolnost zcela zásadním způsxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx soud na rozdíl od soudu prvního stupně vycházel z analogického použití ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě tomu, xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xdst. 1 OdpŠk, je takové právní posouzení nesprávné, neboť se promítlo i do nesprávného stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v neprospěch poškozxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx právech: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
SVOBODA, K. Soudní praxe při vykazování násilníka z bytu. Právní rozhledy, 2007, č. 5.
VOJxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
(Aktivní legitimace)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.2016.
Ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny má kažxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm. Dle odst. 4 téhož ustanovení Listiny podmínky a podrobnosti upravuje zákon.
Důvodnost nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxxxxx xe založena na vzniku škody (viz § 1) jako důsledku deliktní odpovědnosti orgánu veřejné moci, ve zde komentovaných souvislostech rozhodnutí soudu, poxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxdnosti takového nároku je aktivní legitimace oprávněné poškozené osoby, čímž je nutno rozumět řešení otázky, zda osoba, která tvrdí předpoklady sobě xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xkody výrazem "každý" je právě řešení aktivní legitimace zjevným případem, kdy podmínky jejího naplnění stanoví komentovaný zákon, a to ve zde komentoxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxí nároku na náhradu škody (nemajetkové újmy) jedná o vztah mezi jednotlivcem a státem, který vzniká v důsledku nezákonného či nesprávného úředního posxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxné úpravy odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku a principy ovládajícími odpovědnost státu za škodu podle zákona o odpovědnosti za škodu zpxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx x005/14) ústavní meze a kritéria, kterým musí obsah tohoto zvláštního zákona, předvídaného čl. 36 odst. 4 Listiny, vždy nutně dostát, když konstatovalx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx Jinými slovy, zvláštní zákon dle čl. 36 odst. 4 Listiny nemůže popřít předmětné ústavně zaručené základní právo, a to nejen jako celek, ale ani jeho dílxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx každého, kdo byl poškozen nezákonným rozhodnutím státního orgánu či veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. (...) Smyslem a účelem "obyčejxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xakotvených práv, tedy podmínky a podrobnosti čistě procesní povahy (nikoli "materiálně právní")".
Ač Ústavní soud v mnoha případech v rámci své arxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxace oprávněné osoby vychází z normativní dominance podmínky vyplývající z citovaného ustanovení pro důvodnost nároku na náhradu škody způsobené nezxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx účastníka v odst. 2 komentovaného znění zákona (k tomu viz NS 30 Cdo 2767/2013).
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxdá podle komentovaného zákona jen za podmínky účastenství poškozeného v řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí.
K odst. 1
Současná platná úprava účxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxkterizovaném vystupováním stran ve sporu jsou ve smyslu definice obsažené v § 90 o. s. ř. účastníky ten, popř. ti, kteří žalobu podávají (žalobce, popřx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxx zda jsou skutečně nositeli subjektivního oprávnění vyplývajícího z hmotného práva (aktivní legitimace) nebo subjektivního práva žalobce odpovídaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx odst. 1 o. s. ř. oprávněný a povinný a za podmínek uvedených v odst. 2 a 3 téhož ustanovení i manžel povinného. V jeho případě jde o účastenství ze zákona, nxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x x xx xxxxx x x x xxxxxxxxxo řádu.
Podle zákona o zvláštních řízeních soudních, v nichž se při ochraně práv projevuje veřejný zájem na tom, aby jejich výsledek odpovídal věcné xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xá být v řízení jednáno. Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastnil řízení od jeho zahájení, soud jexx xxxxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx se v řízení nejednalo, soud jeho účast v řízení ukončí (§ 7 odst. 2 z. ř. s.). Z hlediska výkladu zde citovaného zákona je tedy významný procesní stav účastxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx nebyl, odvíjí se jeho aktivní legitimace pro důvodné uplatňování nároku od odstavce 2 komentovaného ustanovení. Účastníkem zvláštního řízení soudnxxx xx xxxxx x x xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxtví podle této zákonné definice platí, že je tu významný stav účastenství v době vydání nezákonného rozhodnutí.
V řízeních ve věcech, o nichž bylo roxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx řízení byl, ale soudního řízení se od počátku neúčastnil. Pokud by takto procesně nebyla sjednána náprava, odvíjí se aktivní legitimace k nároku na náhxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxch a povinnostech se v řízení jedná, tedy dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo proti dlužníku, tzn. přihlášení věřitelé, popř. dle § 15 insolvexxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxatou (§ 168 insolvenčního zákona), věřitelé s pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 insolvenčního zákona), osoxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxeňující majetkovou podstatu dlužníka po dobu, kdy se rozhoduje o jeho odměně, insolvenční správce po dobu, kdy se rozhoduje o jeho odměně. V incidenčníxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxčanského soudního řízení mohou být i jiné osoby podílející se na takové části řízení - např. při dokazování při rozhodování o jejich odměně svědkové a znxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxníci, popř. i ti, kteří podali opravný prostředek, ač k tomu nebyli subjektivně legitimováni, aj.
Samostatnou úpravu účastenství obsahuje soudní xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xx xxxxxxx xento zákon; odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon. Krom toho zná soudní řízení správní osoby zúčastněné na řízení, jimiž jsou ve smyslu § 3x xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx a dále ty osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámilxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxu postupuje, pokud se v průběhu řízení zjistí, že je tu další taková osoba. Osoba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet dx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, usnesení o předběžném opatření a rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat jeho předmětem. Soud usnesenxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxného zákona pokládat za účastníky řízení aktivně legitimované k případnému uplatňování nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy podle komentovanxxx xxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxí o vazbě § 9 odst. 1 komentovaného zákona, k rozhodnutí o trestu § 10 komentovaného zákona a k rozhodnutí o ochranném opatření § 11 komentovaného zákoxxx
xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený (v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce); ale i jiná osoba, na jejíž návrh nexx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxvné řízení, je na místě osobou, proti níž se vede trestní řízení, rozumět i obviněného, v řízení před soudem pak obžalovaného a po jeho pravomocném skončxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xen, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda - § 43 tr. řádu.). Vedle účastníků řízení o věci samé, jíž sx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxžovat i další osoby (např. svědky, znalce, tlumočníky a ty, jimž soud při dokazování uložil určitou povinnost), o jejichž právech a povinnostech se v urxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxaného, léčebný ústav, výchovné zařízení, zájmové sdružení občanů apod.) - srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4768/2007 a 30 Cdo 1019/2012.
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx, pokud zaplatily náklady nutné obhajoby. Tyto osoby jsou rovněž oprávněny navrhovat, aby soud rozhodl o nároku na bezplatnou obhajobu, a mají i právo pxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx 6 části věty za středníkem tr. řádu. Osoby, které jsou podle § 37 odst. 1 tr. řádu oprávněny zvolit obviněnému obhájce (zákonný zástupce, příbuzný v pokxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx o osoby, které mají zpravidla s ohledem na vztah k obviněnému samy osobní zájem na výsledku řízení (srov. Šámal a kol., 2008, s. 280, bod 2). Proto jsou tytx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxx xxxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xároku na náhradu škody spočívající v jimi vynaložených nákladech nutné obhajoby (Vojtek, 2012, s. 88, odst. 3). Osoby oprávněné zvolit obviněnému obhxxxx xx xx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxislosti s tím škoda nebo nemajetková újma, za niž odpovídá stát, je třeba je považovat za účastníky řízení, kteří jsou k náhradě takové škody nebo nemajexxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxypicky obžalovanému) - viz R 71/2013.
Vymezení pojmu účastníka správního řízení obsahuje § 27 spr. řádu, který v § 1 odst. 1 rozlišuje podle typu řízxxx xx x xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx rozhodnutí správního orgánu; a b) v řízení z moci úřední má za účastníky dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, a podle odst. 3 toho definičního ustanovení jsou účastníky rovněž osoby, o kterých tx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odst. 1. Pro případ pxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx osoba je, či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxtím zmeškala úkon, který by jako účastník mohla učinit, je oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení rozhodnutí o odvolání.
K odst. 2
Ze shora xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxného rozhodnutí coby předpokladu odpovědnosti státu za jím způsobenou škodu, plyne, že vada řízení projevující se tím, že s někým nebylo jednáno jako s xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx nýbrž za nezákonnost rozhodnutí, ovšem za předpokladu, že byla splněna podmínka stanovená v 8 odst. 1, tedy že rozhodnutí vzešlé z řízení, v němž nebylo xxxxxxx x xxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související ustanovení:
§ 1 - odpovědnost státu a územních celků, § 8 - podmínky nezákonnosti rozhodnutí, x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
- Osoba, která nezaplatila nesprávně doměřenou daň, nemůže požadovat náhradu ušlého zisku z podnixxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Oprávněný v řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, při němž byla sepsána směnka bez protestu třetí osoby ve prospěch povinného, není akxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xlatebního rozkazu proti třetí osobě.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2004, sp. zn. 25 Cdo 1835/2003)
- Okolnost, že byly chybně posouzeny pxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxstí samotného rozhodnutí o dědictví. I v takovém případě je podmínkou odpovědnosti státu za škodu, aby toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno.
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx; projeví se přímo v rozhodnutí samém.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.9.2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005)
- Obviněný, který byl trestně stíhán pro xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxávo na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby v rozsahu odpovídajícím části odměny advokáta, která se vztahuje ke skutkům (trestným činům), pxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxmá podle zákona č. 58/1969 Sb. ve znění účinném před 15.5.1998 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, která jí vznikla v důsledku trxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxu proti státu o náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které skončilo jeho zastavením nebo zproštěním obžaloby.
(rozsudek xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xízení, není aktivně legitimován ve sporu o náhradu škody, která měla být podle žaloby způsobena nezákonným rozhodnutím o prohlášení konkurzu.
(usnexxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xktivně věcně legitimována ve sporu o náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které skončilo jeho zastavením nebo zproštěním xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xlíže § 7 OdpŠk, přitom pro všechny druhy řízení platí, že vedle účastníků řízení o věci samé bude třeba za účastníky řízení ve smyslu § 7 OdpŠk považovat i xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxhy či podávat opravné prostředky. Takto rozšířený okruh oprávněných subjektů odůvodňuje zájem státu na odškodnění osob, jejichž práva mohla být autoxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxní, konkrétně domovní prohlídky, při níž jí byly odňaty některé věci důležité pro trestní řízení. V takovém případě nelze vyloučit, že následné zastavxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxxxxho ze základních lidských práv, byť samotné odnětí věcí bylo v souladu se zákonem a směřovalo k ověřování skutečností rozhodných pro posouzení jednání xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxadu za psychické následky vzniklé v souvislosti s domovní prohlídkou, jejímuž provedení byla přítomna.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2012x xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxxxx xxx xxiní v trestním řízení jim přináležející úkon. Vznikne-li jim v souvislosti s tím škoda (např. v podobě vynaložených nákladů na obhajobu) nebo nemajetkxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx legitimované. To však neznamená, že by tyto osoby byly oprávněny k náhradě škody nebo újmy vzniklé v trestním řízení někomu jinému (typicky obžalovanéxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxě legitimován k uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o zákazu dovozu odpadu, vydaným v tomto řízení.
(rozsudek Nejvyššxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxavovanou náklady, které obviněný vynaložil v souvislosti s podáním návrhu na peněžitou záruku (§ 73a tr. ř.), zajištěním finančních prostředků na penxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx Cdo 4274/2014)
- Odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 oxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost posxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx15, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, Rc 8/2016)
- Člen právnické osoby není jen z titulu své účasti na právnické osobě, jež byla účastníkem správního řízení, xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx, sp. zn. 30 Cdo 1706/2015)
Literatura:
DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentářx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxKA, L., PODHRÁZKÝ, M., VETEŠNÍK, P., ZAVŘELOVÁ, J., BOHADLO, D., ŠURÁNEK, P. Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
POTĚŠxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxčanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxní. Praha: C. H. Beck, 2012.
WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolterx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx016.
Ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxý zákon ve svém § 1 odst. 1 obecně činí stát odpovědným za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Odpovědnost státu je podle § 1 odst. 3 rozšířena i na hrxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxvku naplnění podmínek pro odpovědnost státu zákon blíže rozvíjí ve formulování deliktního jednání státu v § 5.
Pro odpovědnost státu podle zákona mxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxm a škodou. Již z toho je zřejmé, že odpovědnost státu ve smyslu jeho konkrétní povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy je objektivní, bez ohledx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxandardní nároky na poskytnutí plnění odpovědným státem vůči poškozenému a i na ochranu jeho práva, neplnil-li stát ze své odpovědnosti zcela nebo částxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx že je-li tu deliktní jednání státu ve smyslu § 5 písm. a) a § 8 zákona ve formě nezákonného rozhodnutí samo o sobě, postačí to k jeho povinnosti nahradit šxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxt obecně, ale nikoliv bezvýjimečně, leda rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno, a že mu měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xa zrušení nezákonného rozhodnutí vykládán formalisticky. S poukazem na požadavek splnění odpovědnosti státu v materiálním slova smyslu tak Ústavní xxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xyloučily podřaditelnost tvrzených pochybení pod legislativní označení "nesprávný úřední postup" z důvodu, že tento postup směřoval k vydání rozhodxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xS 1774/08).
Ústavní soud dovodil, že zákonný požadavek předchozího zrušení rozhodnutí pro nezákonnost je stavěn na teleologii, že s ohledem na zásxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xiném řízení. Nicméně v situaci, kdy již byla v předchozím (jiném) řízení deklarována nezákonnost určitého rozhodnutí, pak z logiky věci ani ministersxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx s čl. 36 odst. 3 Listiny. Podle usnesení I. ÚS 3009/08 stát funguje i proto, aby občany chránil, aby jim poskytoval záruky, že jejich práva budou hájena, a xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxáva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem stanoví. Zákon však nemůže samotný nárok na náhradu škody anuloxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxého' zákona dle čl. 36 odst. 4 Listiny je pouze stanovit podmínky a podrobnosti realizace co do svého obsahu (již) ústavodárcem v čl. 36 Listiny zakotvxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxch orgánech, zda dospějí k závěru o podřazení věci i v případě deklarace nezákonnosti rozhodnutí a bez jeho současné kasace pod pojem "nezákonného rozhxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxné judikatury obecných soudů se takto usměrněnému požadavku materiálního chápání požadavku na to, aby bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno, přizpůsobxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xzniklých rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření stanoví komentovaný zákon v § 9-11 xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xe vztahu k nárokům odvozovaným od nezákonnosti rozhodnutí vydaného v trestním řízení ve smyslu komentovaného § 8 zákona.
K odst. 1
Nezpochybnitexxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxocné, lze mu čelit procesními prostředky, s nimiž procesní předpisy spojují přezkum jeho správnosti, a tudíž odstranění jeho nezákonnosti. Již z tohoxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxovaného ustanovení.
Jak je shora naznačeno, podmínka zrušení či změny pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost byla tradičně soudy považována za xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx ÚS 769/04 odmítl), že nemůže být splněna či nahrazena tím, že z důvodů zvláštního zřetele hodných není poškozenému přičítáno k tíži, že nevyužil možnosxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxtovaného zákona za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno nebo změněno ku prospěchu poškozeného.
Procesní podmínky pro zrušení či zmxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxo zmatečnost (nikoliv k žalobě o obnovu řízení, neboť v takovém řízení pojmově nejde o revizi skutkových zjištění dosažených v důsledku vadného postupx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxpřípadě kvalifikovaného smírčího orgánu, vydané ve věci vyplývající ze vztahů soukromého práva (viz § 244 odst. 1 o. s. ř.) může být projednáváno v občaxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx x xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xozsahu původní rozhodnutí, i tak by mohl být naplněn předpoklad odpovědnosti plynoucí z komentovaného ustanovení, popřípadě z úpravy obsažené v § 20 xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxi přezkumném řízení.
Podle § 78 odst. 1 s. ř. s., je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxvným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je podle § xxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxzhodnutí zrušit v dovolacím řízení podle § 265k tr. řádu nebo ke stížnosti pro porušení zákona dle § 269 tr. řádu nebo § 284 tr. řádu k návrhu na obnovu říxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxšení zákona dle § 268 odst. 2 tr. řádu, dle nějž, shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx: "Nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je též takové rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, jehož nezákonnost byla deklarováxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xřeba poukázat na to, že veškerá pravomocná rozhodnutí mohou být k přípustné a důvodné ústavní stížnosti pro nezákonnost zrušena rozhodnutím Ústavníhx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnuxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobcx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx ve zde komentovaném ustanovení brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou
vigilantixxx xxxx
xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxí bránila prostřednictvím opravných prostředků a docílila tak jeho zrušení. Ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný opraxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx povinně dvojinstanční. V případě rozhodnutí, u nichž zákonodárce dospěje k závěru, že jejich přezkum v opravném řízení není důvodný, by bylo proti smyxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxhodnutí pro nezákonnost nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení ani v případě prvostupňovýxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx
xx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx, kdy je jediným možným prostředkem nápravy podání xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxžovat za účinný právní prostředek nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva").
Oproti dxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx bez ohledu na výsledek dalšího řízení (samozřejmě pouze za předpokladu, že důvodem zrušení předmětného rozhodnutí byla jeho nezákonnost). Stejný náxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx
xxxxxantní
pro zjišťování vzniku škody, případně nemajetkové újmy, a eventuálně příčinné souvislosti. V některých případech je tedy konečný výsledek daxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xěcně správné (např. pokud rozhodnutí bylo zrušeno, ale jeho výrok byl totožný s výrokem konečného rozhodnutí ve věci), na jeho nezákonnosti ve smyslu kxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxdek řízení po zrušení rozhodnutí (srov. NS 30 Cdo 190/2013). Mohou však nastat i případy, kdy újma poškozeného je takového charakteru, že její vznik je zxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxé v rovině konkursní problematiky
judikatura
(viz NS 29 Cdo 1655/2009) dovodila, že splnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xezákonnost konkursní řízení (jeho první fáze) pokračuje.
Požadavku materiálního chápání výkladu pojmu nezákonného rozhodnutí v komentovaném uxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxájeno, vedeno a neskončilo jeho pravomocným odsouzením v důsledku zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby pro určité důvody, je odrazem nexxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xozhodne policejní orgán za stanovených podmínek neprodleně o zahájení trestního stíhání osoby jako obviněného a ve výroku usnesení o zahájení trestnxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxto skutku spatřován. Obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost.
x xxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xákladních práv obviněného, ... nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouze v kontextu účelu jejich použití, jímž je odhalení a potrestání pachatele trxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xodezření orgánů činných v trestním řízení bylo zcela liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny, tj. přípxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xrestní stíhání. Pokud se trestní stíhání ukázalo jako nedůvodné, byla nedůvodná také samotná vazba jako prostředek vedoucí k vyšetření údajné trestnx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxhání vázaly. Je totiž třeba vycházet z toho, že nebýt vlastního trestního stíhání, nebyl by jednotlivec podroben povinnosti snášet jednotlivé procesxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxtřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, ukáží-li se jejich předpoklady jako mylxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxe, že v případě prokázání, že trestnou činnost nespáchal, dostane se mu odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Pxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaném pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991, dovodil, že je-li trestní stíháxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx respektive usnesení o vznesení obvinění vydáno, a to s tím důsledkem, že ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno nebo jenž byl obžaloby zproštěxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx tak ve skutečnosti ze zkoumání zákonnosti zahájení trestního stíhání nevychází. Znak nezákonnosti, jež tu vůbec např. pro realizaci zásady
in dubio pxx xxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx tyto situace jsou na roveň co do uplatnitelnosti nároku na náhradu škody, splnění předpokladu nezákonného rozhodnutí postaveny, čímž je do jisté míry xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
V plenárním nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 11/10 Ústavní soud konstatoval "při hodnocení, resp. výkladu nálezu sp. zn. II. ÚS 590/08 je totiž nutno na xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxonkrétní tam popsané) situace uvážil, "že odporuje nade vši pochybnost principům demokratického právního státu podmiňovat xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxího řízení (resp. trestního práva obecně) použit zcela neadekvátním, až absurdním způsobem, pak podle názoru Ústavního soudu nelze pro účely odpovědxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xomuto naprosto flagrantnímu pochybení, poměřovat postupy a mechanismy, jež pozitivněprávní úprava zná a aplikuje za situace, kdy k takovémuto excesx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxí použily trestněprávní institut (vazbu) k ověření duševního zdraví stěžovatele, neboť již při zahájení trestního stíhání zvažovaly, zda není nutné xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxu, ale i celé trestní stíhání stěžovatele. Za takovýchto okolností pak ovšem nelze - tak jak konstatoval Ústavní soud v předmětném nálezu sp. zn. II. ÚS 5xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x4.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, dovozuje, že důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 17.6.2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, byť obecně formulované, nelze auxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxpovědnostní titul (rozhodnutí o vazbě), a formálně i předpoklady uvedené v ustanovení § 12, avšak soud dospěje k závěru, že v posuzovaném trestním řízexx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxrušení procesních práv obviněného, či dokonce jakékoliv osoby, která je účastna na trestním řízení, nýbrž především na případy odpovědnosti za újmu zxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x
xxxxxxtura
(ve vztahu k rozhodnutí o zahájení trestního stíhání) definovali s ohledem na význam dotčených práv předpoklady vzniku odpovědnosti státu volnxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx. 36 odst. 3 Listiny ve spojení s ustanovením § 8 (tj. zrušení rozhodnutí pro nezákonnost) či za nezákonné (nedůvodné) omezení osobní svobody ve smyslx xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx se k trestnímu stíhání vázaly," by ve svých důsledcích znamenalo, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, byly nxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxdné důsledky apod. Je nepochybné, že takové důsledky, které by mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgáxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxb (srov. § xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx. 2
Výjimku ze zákonné podmínky vzniku nároku na náhradu škody na základě zrušeného nezákonného rozhodnutí coby pravomocného uvádí odst. 2 komentovxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xízení.
Taková skutečnost může dle současné právní úpravy procesních předpisů nastat v občanském soudním řízení. Podle § 162 odst. 1 o. s. ř. jsou přxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx ustanovení může soud předběžnou vykonatelnost vyslovit, a to ve výroku rozsudku, též tehdy, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahrxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xinak doručením, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno, nebyla-li v nich uložena povinnost k plnění (viz § 171 odst. 2 o. s. řxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxkmile bylo doručeno tomu, komu ukládá povinnost. V této souvislosti je třeba ovšem poukázat na povinnost uvedenou v § 75b o. s. ř. - k zajištění náhrady šxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3137/2007, publikovaným pod R 32/2009, dovodil, že za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením, které xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xředběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřexxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx Nejvyšší soud zde vyšel z toho, že obecně lze říci, že stát nenese odpovědnost za škodu vzniklou činností, která je výkonem státní správy, tam, kde příslxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdnutí) bylo docíleno v souladu se zákonem (zda šlo o rozhodnutí "správné") nebo v rozporu s ním (zda šlo o rozhodnutí, jež bylo následně změněno či zrušenxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx kde by bylo možno nařídit předběžné opatření ve smyslu § 12 odst. 1 z. ř. s.
V důsledku rozhodnutí ESLP, která vytýkají České republice, že nemá účinný xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx, pro které bylo nařízeno, v důsledku čehož není poškozeným k dispozici ani kompenzační prostředek právní ochrany, je třeba mít praxi odvolacích soudůx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxodnutí, bylo by teleologickým výkladem zde komentovaného ustanovení možno dovodit, že případně škoda způsobena nezákonným rozhodnutím byla.
Taxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxxxx x
Vyžaduje-li naplnění pojmu deliktního jednání státu ve formě nezákonného rozhodnutí ve smyslu odst. 1 komentovaného ustanovení, aby šlo o pravomocnx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxžil v zájmu své odpovědnosti za předcházení vzniku škody
imanentní
vlastnosti rozhodovacího systému, tj. jeho opravných prostředků, jsou-li mu jakx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxbo subjektivně nepřípustnými, by bylo případem nežádoucího formalistického výkladu. Takový výklad nebyl zatím v
relevantní
judikatuře, např. ve vxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxravných prostředků (vyjma institutu obnovy řízení, důvody pro ni se totiž nepojí s možností přezkumu skutkové správnosti původního rozhodnutí). Pošxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx z výsledku řízení vyplývající situace. Musí aktivně zahájit soudní, správní či jiné právní řízení, aby předešel vzniku škody. Dispozitivnost vedení xxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxvrhu na zastavení výkonu rozhodnutí či
exekuce
.
Podmínka obsažená v komentovaném ustanovení však nesplývá v jedno s podmínkou náležitého odstranxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxání opravných prostředků jimi dotčenými účastníky.
Byl to právě výklad výjimky založené v komentovaném ustanovení, tedy případu zvláštního zřetxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxaně jeho práva poskytuje. V R 31/2010 velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ještě vyložil, že nejde-li o případ zvláštníxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxy jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx x xxxxru právě opačnému, totiž že "obviněnému náleží nárok na náhradu škody, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xolegia Nejvyššího soudu pak přijal rozsudek sp. zn. 31 Cdo 2805/2011, s obdobným právním závěrem (viz R 121/2012). Z uvedeného plyne, že existenci takoxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxastník řízení využít všech procesních prostředků v řízení samotném, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a které jsou zároveň způsobilé odstxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxefinuje ani neposkytuje vodítko, v čem mohou být spatřovány. Ponechává tedy na úvaze soudu, aby v každém konkrétním případě dovodil a zdůvodnil, zda na xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxžadovat (srov. NS 28 Cdo 63/2009). Půjde zejména o případy, kdy by skutečnost, že poškozený nevyužil všech procesních prostředků, představovala vůči xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxesních opravných prostředků vyžaduje, aby stěžovatel řádně využil ty prostředky nápravy, které jsou dostupné a dostatečné k dosažení nápravy tvrzenxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxtivnost. Stěžovatel není povinen využívat prostředky, které jsou nedostatečné a neefektivní."
V nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/08 se Úxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxnutí vyplynulo, že Ústavní soud není příznivcem "rigorózního lpění na formálním zrušení (změnění) tvrzeného nezákonného rozhodnutí", naopak, splnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxznačil, že některá rozhodnutí jsou na sebe v pozitivním právu tak vzájemně navázána, že faktická nemožnost zrušení jednoho je nahrazena konečným rozhxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxho opravného prostředku - dosáhnout kvalifikovaného odstranění (formálního "zrušení") správního rozhodnutí (jímž mu byl zadržen řidičský průkaz)x xxx xx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxí "překlenutelný" faktickým "odstraněním" původního správního rozhodnutí konečným rozhodnutím v trestní věci, které neskončilo odsuzujícím rozsxxxxxx
xxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x x xxx xxxxxxxícího se zákonného zástavního práva, je proto třeba v souladu s výše xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxedlivě požadovat, a následně, zda případný nedostatek účinného opravného prostředku není překlenutelný faktickým odstraněním v důsledku konečnéhx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxho práva v tomto smyslu nepředstavuje účinný prostředek nápravy, který by byl poškozený povinen využít ve smyslu § 8 odst. 3, neboť ani jeho uplatnění by xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xelků, § 5 - deliktní jednání státu, § 7 - aktivní legitimace, § 9 - škoda způsobená vazbou, § 12 - vyloučení odpovědnosti státu
Související předpxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx nezákonným rozhodnutím orgánu státu, představuje škodu, která je s nezákonným rozhodnutím v příčinné souvislosti tehdy, jestliže k takovému jednánx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxnu státní správy, která byla na Českou lékárnickou komoru přenesena zákonem č. 220/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, odpovídá stát.
(rozsudek xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxtek, jehož se dopustil v nutné obraně, má zásadně vůči státu nárok na náhradu nákladů, které vynaložil na nutnou obhajobu (zákon č. 82/1998 Sb. ve znění pxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx004, sp. zn. 25 Cdo 2614/2003, Rc 32/2005)
- Obviněný, který byl trestně stíhán pro více samostatných skutků (trestných činů ve vícečinném souběhu) x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxně uznán vinným.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004, Rc 92/2006)
- Obchodní společnost nemá podle zákona č. 58/xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxho jednatele.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 1956/2004, Rc 81/2006)
- Ušlým ziskem může být i ztráta vyvolaná tím, že pxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xejvyššího soudu ze dne 23.8.2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, Rc 39/2008)
- Za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením, které bylo zrušenx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle záxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xařízení odmítl.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2008, sp. zn. 29 Cdo 3137/2007, Rc 32/2009)
- Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx nikoliv mezi újmou a skutečností, jež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí zrušeno.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2009, sp. zn. 25 Cdo 490xxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxelnou újmu, která by byla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jestliže později vydané rozhodnutí obsahující tentýž výrok o odnětí věci, xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxním splnění příkazu k úhradě stát odpovídá, nenaplňoval-li obchod znaky obchodu neobvyklého (podezřelého), tj. obchodu, jehož znaky jsou demonstraxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xa škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxnku zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nelze nahradit závěrem, že měl-li orgán činný v trestním řízení pochybnosti o vlastnickém právu k věci, byl povxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xásadně splněna bez ohledu na výsledek dalšího řízení. Výsledek případného pokračování řízení je z pohledu odpovědnosti státu za škodu významný z pohlxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xx. 25 Cdo 4379/2007)
Splnění podmínek pro prohlášení konkursu podle zákona č. 328/1991 Sb. lze v řízení o nároku úpadce na náhradu škody způsobené roxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx008, Rc 49/2011)
- Splnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o prohlášení konkursu podle zákona čx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxo první fáze) pokračuje. Dlužník je po opětovném prohlášení konkursu na jeho majetek podle zákona č. 328/1991 Sb. oprávněn takovou pohledávku vymáhaxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxnkursní podstaty vyloučil.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2010, sp. zn. 29 Cdo 1655/2009)
- Odpovědnost státu za škodu způsobenou správxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xezákonným rozhodnutím.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2011, sp. zn. 25 Cdo 3375/2008, Rc 89/2011)
- Pravidlo vyčerpání procesních opravxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx. Existence efektivních opravných prostředků musí být jistá nejen v teorii, ale také v praxi, jinak ztrácí požadovanou přístupnost a efektivnost. Stěxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxx/10, SR 8/2011, s. 284)
- K závěru o odpovědnosti státu za škodu vzniklou vlastníku věci tím, že na základě pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí byla xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxí o vrácení věci tomu, kdo ji vydal orgánům činným v trestním řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.7.2011, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxi, které nastaly (vznikly) po jeho vydání a u odvolacího soudu byly uplatněny v souladu s principem neúplné
apelace
, nebo jestliže důvodem jeho zrušení xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx vydání rozhodnutí. Totéž platí pro první fázi konkursního řízení (vedeného podle zákona č. 328/1991 Sb.), ve které je na základě věřitelského návrhu nx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xen "osvědčují", resp. "dokládají".
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2011, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010, Rc 37/2012)
- V důsledku nesprávného úřxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx č. 82/1998 Sb.), v rámci něhož je vydáno též nezákonné rozhodnutí, může dojít ve sféře poškozeného ke vzniku více nemajetkových újem, a tedy i ke vzniku vxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xa základě jeho tvrzení a případně i důkazů jím nabídnutých vedla k závěru o tom, že utrpěl více nemajetkových újem, a že má tedy nárok na více přiměřených zxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxím nezákonného rozhodnutí, přichází pojmově zjevně do úvahy leda v poměrech správního rozhodnutí, kde správní orgán rozhoduje o právech a povinnostexx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xn. 30 Cdo 1076/2009)
- Stát odpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím ministra spravedlnosti o pozastavení výkonu exekutorského úřadu, které bylo xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxhodnutím orgánu činného v trestním řízení o vrácení věci tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata (§ 80 odst. 1 TrŘ), se neřeší otázka vlastnického práva k xxxx xxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xajetková újma osobě, která věc vydala.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2011, sp. zn. 28 Cdo 841/2011)
- Nemůže-li odsouzený získat nazpět xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxx xxxxekt zanikl bez právního nástupce, vznikla mu tím škoda, která je v příčinné souvislosti x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxilosti k právním úkonům se nezakládá nezákonnost rozhodnutí, jímž bylo řízení zahájeno, a tedy ani odpovědnost státu za škodu.
(rozsudek Nejvyššího xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xtížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu v konkrétním případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhraxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxa považovat i rozhodnutí Ústavního soudu, jehož nezákonnost byla deklarována v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, aniž zároveň takové rozhoxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xkody došlo ke stavení promlčecí doby ve smyslu § 112 obč. zák. i v situaci, kdy toto trestní stíhání skončilo odložením z toho důvodu, že nebylo řádně zahxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxladech na obhajobu v trestním řízení, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nelze odepřít poškozenému (jako náklady, které nebyly vyxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxjcem poškozeného.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013, Rc 29/2014)
- Podmínka odpovědnosti státu za škodu způsoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxn však může být
relevantní
pro zjišťování vzniku škody, případně nemajetkové újmy či vztahu příčinné souvislosti.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dnx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx znění pozdějších předpisů) nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení ani v případě prvostupňxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxů a způsobem, který stanoví zákon, garantované článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Na závěr o existenci odpovědnostního titulu nezákoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x x x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxého pokračování řízení je ve vztahu k odpovědnosti státu významný pouze z hlediska závažnosti vzniklé újmy.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2xxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxtí do vazby neumožňovalo, nepřísluší odškodnění za vykonanou vazbu pravomocně odsouzenému pachateli trestného činu dle zákona č. 82/1998 Sb., ve zněxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xrozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, Rc 72/2015)
- Škoda způsobená soupisem věci do konkursní podstaty úpadce není xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx2015, sp. zn. 29 Cdo 3213/2010)
- K projednání a rozhodnutí sporu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutíx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xezákonnost byla deklarována v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (aniž by zároveň takové rozhodnutí bylo zrušeno).
(usnesení Nejvyššího soxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxna o přestupcích) pro projednání přestupku již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena procesní pochybení správních orgánů, x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxe. K uplynutí zákonné prekluzivní jednoroční lhůty došlo v nyní projednávaném případě primárně v důsledku procesního postupu správních orgánů, kterx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxacího správního orgánu následně zrušil. Nelze ani přehlédnout téměř liknavý procesní postup odvolacího správního orgánu v rámci řízení o stěžovatelxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxu zákona č. 82/1998 Sb. a hodnocení důvodnosti nároku stěžovatele na náhradu škody, spočívající v jím vynaložených nákladech na své právní xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxh meritorních rozhodnutí a v konečném důsledku tedy i na způsob vyústění přestupkového řízení jako celku. Uvedené platí i s přihlédnutím k tomu, že právxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxupkového řízení pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku, jakkoliv rozhodovat o nákladech tohoto řízení. Závěry Ústavního souxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxůběhu, které by nevyústily v pravomocné
meritorní
rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za "nespráxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxtně nacházela i v rozporu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu ve vztahu k otázce odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivcům v důsledku zaxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx1 ze dne 17.7.2002 (N 92/27 SbNU 79) či nález sp. zn. I. ÚS 3026/07 ze dne 3.3.2009 (N 42/52 SbNU 423)], jejíž závěry lze za použití argumentu
a maiori ad minux
xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx nyní projednávané věci, tj. kdy dojde k zastavení přestupkového řízení pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku (podle ustanovxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxkonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku - a tedy i zastavení řízení - jsou spíše přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, příp. jeho právnxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxody, zaručeným v čl. 36 odst. 3 Listiny, ovšem podřadit v žádném případě nelze.
(nález Ústavního soudu ze dne 5.5.2015, sp. zn. II. ÚS 3005/14)
- V řízxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxení), nemohou - z této povahy věci - uplatnit vlastní úvahu ohledně důvodu nezákonnosti, pro který bylo dané rozhodnutí zrušeno. Jestliže v dané věci orxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xávěr obejít jinou výkladovou konstrukcí takových důvodů, která jej má v důsledku potlačit nebo dokonce popřít; nikoli každý důvod zrušení rozhodnutí xxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x dané věci zjevně nešlo.
(nález Ústavního soudu ze dne 7.5.2015, sp. zn. III. ÚS 1071/14)
- Odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxštění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z tohx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, Rc 8/2016)
- Nepodal-li poškozený odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, kterx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xb. (ve znění pozdějších předpisů).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2015, sp. zn. 30 Cdo 4389/2013)
- Přestože zajišťovací příkaz a na něj naxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx je považovat za rozhodnutí nezákonná ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť k jejich faktickému odstranění došlo na základě konečného rozhodnutí ve věci, tjx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxí pořízený podle § 326 o. s. ř. není rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Případná pochybení při pořízení tohoto soupisu však mohou být posuzovánx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x sobě nemusí vést k závěru, že při soupisu došlo k nesprávnému úřednímu postupu.
Pokud při soupisu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, je vylučovací xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxy svých účelně vynaložených nákladů a náhrady nákladů uhrazených protistraně jako nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xýkon veřejné moci, který je způsobilý založit odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk. Kárné řízení, vedené proti advokátovi podle AZ, nemůže založit oxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxek Nejvyššího soudu ze dne 16.11.2015, sp. zn. 30 Cdo 1758/2015; 30 Cdo 1711/2015)
- Za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba poxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhání; výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný.
(xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xomentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
Rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření
(Škoda způsobená vazbou)
JUDr.
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x x x
xxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xáhradu škody a nemajetkové újmy pro případ nezákonného rozhodnutí, některé podrobnosti a podmínky nároků vzniklých rozhodnutím o vazbě, trestu nebo xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
Tato ustanovení je ovšem třeba vykládat s § 12 stanovícím případy, kdy je vznik nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy vyloučen.
K odst. 1
Podsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxe z toho, že škodní předpoklad je založen výkonem vazby a výsledkem trestního řízení bez toho, zda byla vazba vykonána v souladu se zákonem, tedy zda byla xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx trestní stíhání zastaveno, poškozený byl obžaloby zproštěn nebo byla-li věc postoupena jinému orgánu, a naopak, bylo-li rozhodnutí o vazbě příslušnxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx x xx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxením trestního řízení. Podle čl. x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxx xxn tehdy, jestliže je dán některý z důvodů vazby podle § 67 tr. řádu a nasvědčují-li současně zjištěné skutečnosti tomu, že skutek, pro který bylo sdělenx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxx xxxx lze obviněného vzít do vazby jedině na základě rozhodnutí o vazbě, které je vydáno vůči obviněnému, jenž je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákox xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx svobody, jehož horní hranice převyšuje tři léta, ustanovení však z tohoto požadavku uvádí výjimky vztahující se k osobě obviněného. V důsledku rozhodxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxýval, mařit nebo ztěžovat objasnění věci nepřípustným působením na prameny důkazů nebo pokračovat v trestné činnosti.
Podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Úxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxnem, přičemž jednou z uvedených výjimek je zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodnx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxáchání.
Česká republika je vázána čl. 5 odst. 5 Úmluvy, podle kterého "[k]aždý, kdo byl zatčen nebo zadržen v rozporu s ustanoveními tohoto článku, mx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxákonným zbavením svobody (srov. NS 31 Cdo 3916/2008, I. ÚS 85/04 a II. ÚS 590/08). K tomu je nutné dodat, že čl. 5 odst. 1-4 Úmluvy v obecné rovině vyžadujíx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxovaných v čl. 5 odst. 1 Úmluvy. Kromě důvodů, pro které může být jednotlivec zbaven svobody, obsahuje čl. 5 Úmluvy ve svých odst. 2-4 další procesní záruxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xx xdo 3916/2008 konstatoval, že podmínkou aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy, tj. úspěšnosti nároku na náhradu škody, je skutečnost, že ke zbavení svobody došlx x xxxxxxx x xxx x xxxxx xx xx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx535/86, odst. 38).
Z uvedeného plyne, že je-li shledáno porušení čl. 5 odst. 1-4 Úmluvy, poskytuje se odškodnění přímou aplikací čl. 5 odst. x xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx Úmluva aplikační přednost před zákonem.
Specifickým případem je situace, kdy je národní úprava odpovědnosti státu za újmu (majetkovou i nemajetxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxá nezákonným až v důsledku specifického institutu národního práva. Takovou situaci je způsobilý založit komentovaný § 9 zákona ve zvláštním případěx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xedy výsledku řízení ve věci samé, čímž je založena odpovědnost státu za škodu obviněnému způsobenou vykonáním vazby. Protože v takovém případě rozhodxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx0/08 a NS 1 Cz 6/90), nezbývá než uzavřít, že rozhodnutím o vazbě došlo k porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy (srov. NS 31 Cdo 3916/2008).
Úprava odpovědnostx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x také tehdy, jestliže bylo rozhodnutí o vazbě jako nezákonné zrušeno, odpovědnost státu nevyplývá z komentovaného ustanovení, nýbrž z odpovědnosti zxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx nemajetková újma. Škoda je obvykle představována ušlým ziskem, příjmem, výdělkem apod. po dobu trvání vazby či náklady na nutnou obhajobu. Ve smyslu sxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxnanou vazbu podle § 1 odst. 3 a § 31a zákona i nemajetkovou újmu podle kritérií představovaných zpravidla povahou trestní věci, celkové délky omezení xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxvnání míry odškodnění ve většině evropských států k orientačnímu doporučení, dle nějž je adekvátním odškodněním částka 500 až 1 500 Kč za jeden den trváxx xxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xřípadech, tedy na rozhodnutí dříve upravená v hlavě dvacáté páté trestního řádu - např. rozhodnutí o předběžné vazbě ve vydávacím řízení, o vydávací vxxxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxx xxxxx x x x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x 411, § 413 odst. 3 ve spojení s § 411) aj. Tato ustanovení však byla s nabytím účinnosti zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxlouva (srov. např. § 94 o předběžné vazbě, § 101 o vydávací vazbě, § 141 o průvozu osoby, § 166 o předběžné a vydávací vazbě, § 190 o evropském zatýkacíx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx k naplnění znaku nesprávného úředního postupu (§ 13) nebo nezákonného rozhodnutí (§ 8) ve smyslu zrušení či změny rozhodnutí o vazbě v těchto případech xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxk § 8 a § 13 orgány České republiky, nastupuje odpovědnost státu dle uvedených ustanovení.
Související ustanovení:
§ 6a - porušení práva na osoxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxsející předpisy:
Judikatura:
- K odškodnitelné ztrátě na výdělku za dobu vazby může výjimečně dojít, nepracoval-li poškxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxl již uzavřenu pracovní smlouvu nebo jinou dohodu, na jejímž základě měl dosáhnout určitého příjmu, a vzetí do vazby mu zabránilo do práce nastoupit, přxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxě nástupu a pracovním zařazení) a vzetí do vazby mu znemožnilo pracovní smlouvu uzavřít. Ztráta možnosti hledat si pracovní uplatnění ztrátu na výdělkx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxt majetkovou újmu poškozeného, který byl neoprávněně vzat do vazby, jen v případě, že právě v důsledku vzetí do vazby nemohl svým závazkům v době jejich sxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx své závazky včas splnit.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2004, sp. zn. 25 Cdo 1323/2003)
- Základní právo na odškodnění ve smyslu čl. 36 odstx x xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxtného činu samo o sobě nezákonným rozhodnutím není, pokud je toto rozhodnutí učiněno v souladu s čl. 8 odst. 4 a 5 Listiny, resp. v souladu s trestním řádexx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xrokázáno, že skutek spáchala. Jestliže zákon č. 58/1969 Sb. [dnes zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxdějších předpisů] zakládá odpovědnost státu za škodu způsobenou vedle nezákonného též zákonným rozhodnutím o vazbě, pokud byl obžalovaný později zpxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxody jednotlivce, nikoli však o plnění závazného pokynu podle čl. 36 odst. 3 Listiny.
(nález Ústavního soudu ze dne 5.5.2004, sp. zn. II. ÚS 596/02)
- xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxozený zavinil, netrval po celou dobu vazby.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2005, sp. zn. 25 Cdo 1482/2004)
- Ten, na němž byla vykonána vazbxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxestního stíhání.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2009, sp. zn. 25 Cdo 3038/2006)
- I podle § 30 OdpŠk ve znění zákona č. 160/2006 Sb. platí, xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xýši možno prokázat, ačkoliv je vznik škody v podobě ušlého zisku prokázán.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011, sp. zn. 28 Cdo 605/2009)
x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx06 Sb., lze přiznat v době od 18.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 EÚLP. Práva na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí podle § 11 a násl. Občx x xxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, Rc 125/2011)
- Výkonem vazby nevznikla odškodnitelná majetková újma tomu, kdo v době xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxdchozího pracovního poměru nelze ve sporu o náhradu škody proti státu řešit ani jako otázku předběžnou.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.11.2011, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxm strádáním v průběhu výkonu vazby.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 28 Cdo 3545/2010)
- Stát neodpovídá za škodu způsobenou rxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xrestního stíhání.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2012, sp. zn. 28 Cdo 442/2012)
- Skutečnost, že obviněný neměl stálé bydliště, sama o sobx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxdu), nýbrž mohla být např. důsledkem jeho nepříznivé sociální situace. V takovém případě by ovšem žalobce příčiny ke vzetí do vazby nezavdal, zvláště nx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxě poučen o tom, kde si má tyto písemnosti přebírat. Závěr odvolacího soudu, že si žalobce vzetí do vazby zavinil tím, že neměl stálé bydliště, je proto z uvxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxi, že se dopustil skutku, pro který byl stíhán, jsou jeho závěry v přímém rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť příčinnou souvislost xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu, především v jeho poxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx a jeho výsledkem bylo uložení trestu. Nejde tedy o to, zda se odsouzený dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uvádění nepravdivých skutečností či předstírání, že vůči němu jsou důvody k trestnímu stíhxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxíž jednatel či společník byl vazebně stíhán, není aktivně věcně legitimována ve sporu proti státu o náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě.
(usnxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxodnutí tak, že by takové posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nepřísluší odškodnění za vykonanou vazbu pravomocně odsouzenému pachateli trestnéhx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxkonnost nebyla jinak deklarována.
(rozsudek Nejvyšší soud ze dne 18.2.2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, Rc 72/2015)
- Podle ustálené judikatury Nejxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxuvislosti se škodnou událostí nezačala ani naplňovat, neboť poškozený předpokládanou činnost nezačal ve sjednané době provozovat a ani v době před škxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxi, byť písemně, nýbrž nezbytné je zjištění, že k dosažení sjednaného výdělku nedošlo jen z důvodu škodné události, a že nebýt jí, poškozený by takovou čixxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
KUBÍČEK, M., POLÁK, P. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014.
ŠÁMAL, P. a koxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxst za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
(Škoda způsobená výkonem trestu)
JUDr.
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxu na náhradu škody a nemajetkové újmy pro případ nezákonného rozhodnutí, některé podrobnosti a podmínky nároků vzniklých rozhodnutím o trestu stanovx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx x 12 zákona však uvádí příčiny, které odpovědnost státu podle § 10 vylučují.
Smysl této zvláštní úpravy míří na případy, kdy poškozený jako odsouzexx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxný a vykonaný trest zrušen a trestní řízení dopadlo pro poškozeného buď zcela úspěšným výsledkem, tj. zproštěním obžaloby nebo zastavením trestního sxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxožení trestu, může jím být i uložení ochranného opatření (na což pamatuje § 11) a uložení povinnosti nahradit škodu. Realizace takové sankce však není pxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxí bezdůvodného obohacení dle soukromoprávních předpisů. Trest mohou uložit jedině soudy a ve smyslu čl. 39 Listiny jen takového druhu, který je uvedex x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxže. Mladistvým lze za spáchání provinění uložit jako sankci výchovná opatření (viz § 11) a trestní opatření, jež taxativně vypočítává § 27 uvedeného zxxxxxx
x xxxxx x
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxh z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku byl poškozený (dříve odsouzený) zproštěn viny, nebo bylo-li proti němu trestí stíhání zastaveno (§ 172 odst. 1 txx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxí trestným činem, c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, a e) trestnost činu zanikla. Důvod zproštění obžaloby dle písmene d), podle xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxch v § 226 tr. řádu a zároveň ve výroku výslovně uvést tento důvod zproštění (§ 122 odst. 2 tr. řádu). Důvod zproštění pak může být předmětem námitek obžalxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx91). Příznivější jsou podle okolností případu zejména důvody podle § 226 písm. a), b) a c) tr. řádu oproti důvodům podle § 226 písm. d) a e) tr. řádu. Důvxx xxxxxxx x x xxx xxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx § 226 písm. c) tr. řádu může být v konkrétním případě pro něj nejpříznivější. Ustanovení § 226 tr. řádu se uplatní i v řízení proti mladistvému s modifikxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxodů pro zproštění obžaloby.
Předpoklad škody a nemajetkové újmy způsobené výkonem trestu omezujícího osobní svobody je naplněn obdobným způsobex xxxx x xxxxxxx x xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxx xxdobný nárok jako při zcela příznivém výsledku řízení pro dříve odsouzeného i v případě mírnějšího trestu buď téhož druhu, nebo mírnějšího druhu. Porovxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxobní svobodu, § 12 - vyloučení odpovědnosti státu, § 32 - promlčecí lhůty
Související předpisy:
Judikatura:
- Po dobu, kdy učitxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxvněným odnětím osvědčení pro učitele v autoškole a škodou spočívající v nákladech, které učitel vynaložil na mzdy náhradním učitelům a odvody na sociáxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxo soudu, které bylo zrušeno, nemá nárok na náhradu škody odpovídající hodnotě propadlých věcí, jestliže nepožádal o pokračování v trestním stíhání, kxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxstiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě či trestu, které bylo vydáno před účinností zákona č. 160/2006 Sb., lze přiznat v době ox xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxx xx xxění pozdějších předpisů, popř. podle čl. 5 odst. 5 EÚLP, nelze uplatňovat na základě totožných skutkových tvrzení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxe byl ve výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž že musí být prokázána majetková újma, která by nenastala, pokud by žalobce ve vězení nebyl. Paušální náhradx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxdmínku vzniku škody a neposkytuje se tomu, kdo vznik škody vůbec neprokázal. Bylo tudíž povinností žalobce prokázat v řízení výši svého příjmu v době přxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxené pracovní smlouvě, případně výkon podnikatelské činnosti.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.6.2011, sp. zn. 28 Cdo 3802/2009)
Literaturxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx x. Beck, 2013.
ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxtavuje obecnou úpravu deliktního předpokladu nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy pro případ nezákonného rozhodnutí, některé podrobnosti a poxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xaková rozhodnutí byla nezákonná.
Toto ustanovení je ovšem třeba vykládat s § 12 stanovícím případy, kdy je vznik nároku na náhradu škody a nemajetkxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxranné opatření, a bylo-li rozhodnutí ukládající takové opatření jako nezákonné zrušeno, právo na náhradu škody a nemajetkové újmy proti státu. Výčet xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
Je zjevné, že zejména výkon ochranného léčení a ochranné výchovy by výrazně mohly zasáhnout do osobní svobody poškozeného, v důsledku čehož by jim mxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxc, která je k spáchanému činu v některém ze vztahů uvedených v § 55 odst. 1 písm. a) až d) tr. zákoníku a která by jinak mohla být prohlášena podle tohoto ustxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxkem zabrané věci, za jistých okolností mu věc nemusela náležet, což může mít vliv na důvodnost tvrzení o vzniku škody.
Sankcionování mladistvých upxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou) a ochranná opatření (ochranné léčení, zabrání věci a ochrannou výxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxsející xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013.
ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004.
Vxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.2016.
Zákonná konstrukce povinnosti (odpovědnosti) k náhradě škody zxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx škůdce nevyžaduje; povinnost k náhradě je dána, je-li dáno rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, které zapříčinily vznik škody nebo nemajetkové úxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxým rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, tedy podmínky a podrobnosti čistě procesní pxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx nutně dostát, když konstatoval, že takový zákon nemůže samotný nárok na náhradu škody, která vznikla v důsledku zmíněného jednání, anulovat (negovatxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx a to nejen jako celek, ale ani jeho dílčí komponenty (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn II. ÚS 1955/15). Ústavněprávní základ odpovědnosti výrazně xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxter, a jsou-li naplněny předpoklady odpovědnosti státu, činí kriteriální obsah nároku otázka jeho přiměřenosti. Jedinou výjimku představují důvodx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxědnosti uvedenými v komentovaném ustanovení.
Zatímco § 8 představuje obecnou úpravu deliktního předpokladu nároku na náhradu škody a nemajetkoxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxoví komentovaný zákon speciálně v § 9-11 úpravou zvláštní, nevázanou na to, zda taková rozhodnutí byla nezákonná. Důvody vyloučení odpovědnosti stáxx xxxxxxx x x xx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxkona.
K odst. 1
V prvé řadě zákon vylučuje z osob oprávněných k náhradě škody, a ovšem i nemajetkové újmy, toho, kdo si buď uplatnění institutů trestnxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
Vlastní zavinění výkonu vazby, odsouzení nebo uložení ochranného opatření nelze spatřovat v jednání obviněného či odsouzeného, pro které byl trestxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx přispěl k tomu, že byl vzat do vazby, popřípadě odsouzen anebo mu bylo uloženo ochranné opatření. Jinak řečeno nebýt takového jeho jednání, uvedený násxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxným jednáním projevujícím se vyhýbáním, popř. jiným ztěžováním trestního řízení, a to případně i před zahájením trestního řízení. Zavinění obviněnéxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxlo být zahájeno. Příčinnou souvislost je přitom třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v trestním řízení naplnil skutxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxí) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností, doznáním se k činu, který nespáchal, atd.) (viz Vojtek, 2012, s. 101 a 102).
x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x x xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx soud (nález sp. zn. Pl. ÚS 11/10, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 148/2011) za přiléhavý ani
de lege lata
(při případných xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx
xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxní příčiny ke") vzetí do vazby a měl by být vykládán restriktivně, resp. tak, aby samotný aspekt zavinění neznamenal ve své podstatě popření úmyslu zákoxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxlze tedy souhlasit v této souvislosti s tím, aby zavinění v rámci citovaného ustanovení bylo spojováno dokonce s formou nevědomé nedbalosti, tak jak s nx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxk, 2007). Ta lakonicky konstatuje - a její závěry zcela přejímá
relevantní
judikatura
(srov. například NS 25 Cdo 3038/2006) - že ustanovení § 12 odst. x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxraturou a judikaturou založena na tom, že stíhaná osoba nevěděla, že si může svým jednáním způsobit určitý následek (např. vzetí do vazby), ačkoliv to vxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxx xe dne 19.3.2008, sp. zn. II. ÚS 1856/07, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 57/2008, uvedl: "Zavinění stěžovatele na zahájxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xezi které zejména patří právo nevypovídat, jakož i právo nevypovídat pravdivě."
V otázce, zda lze posuzovat jako zavinění si trestního stíhání sitxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxvypovídat v trestním řízení může v odškodňovacím řízení vést k závěru, že poškozený si trestní stíhání zavinil sám, to ovšem nikoliv bez dalšího. Jinýmx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxení trestního stíhání konkrétní vliv. Tedy například, pokud by poškozený měl k dispozici informace, příp. důkazy, které by vedly k tomu, že by trestní sxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx k závěru, že poškozený si trestní stíhání zavinil.
Soud v kompenzačním řízení při zohlednění důvodů, pro něž došlo k zastavení trestního stíhání či xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxté pochybnosti o spáchaném skutku, a především o tom, zda jej spáchala osoba nakonec obžaloby zproštěná. To by mimo jiné znamenalo porušení zásady
presxxxxx
xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xx xxxxx xxx xxx
x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx vyjádření zásady
presumpce
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xbviněný nepochybně není vinen. Vyžadovat, aby dotyčná osoba v řízení o odškodnění za vazbu předložila důkaz o své nevině, se zdá být nepřiměřené a porušxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxx x xxxx xxx x xxxx x kol., 2012, s. 790 a 791) - srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011.
Specifické okolnosti konkrétního případu spočívající v chováxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxstiučinění podle § 31a odst. 2.
Zavinění si předstižné vazby [§ 67 písm. c) tř. řádu] nemůže spočívat v dřívějším odsouzení trestně stíhaného, byť by xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxstného činu, pro který byl již dříve odsouzen, a to i tehdy, jestliže byl následně zproštěn obžaloby z důvodu, že se skutek jemu kladený za vinu nestal (vix xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxby (srov. NS 25 Cdo 882/2003).
Otázkou analogické aplikace § 12 odst. 1 v případě, kdy poškozený, proti němuž vedené trestní stíhání bylo pravomocnx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx14 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde dospěl k závěru, že analogická aplikace § 12 zákona není možná v případě, kdy poškozený, proti němuž vexxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx že by navrhl jeho pokračování.
K odst. 1 písm. b)
Poškozeným není ve smyslu komentovaného ustanovení ani ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo prxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxého pachatele z důvodu nedostatku věku (§ 25 tr. zákoníku) nebo duševní poruchy (§ 26 tr. zákoníku).
Poškozeným není ve smyslu zákonné konstrukce anx xxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xrestním řízení prominut nebo zmírněn trest nebo zastaveno trestní stíhání anebo mu byla individuálním rozhodnutím prezidenta republiky udělena amnxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx příznivého výsledku trestního řízení mimo výluky uvedené v xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xe dne 26.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1202/2007, uveřejněného pod číslem 12/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ten, proti němuž bylo trestní stíhxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxerý mu bylo sděleno obvinění, byla později změněna. Za podstatné je třeba pokládat, že stíhané jednání v rovině skutku bylo trestným činem.
K odst. 2
xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxci 2 komentovaného ustanovení, tedy tehdy, kdy trestní stíhání sice nevyústilo v trestní odsouzení, avšak pro procesní výsledek řízení nelze učinit z xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxx xxxxx xxxxx xxhož platného a účinného znění je ji však nutno vztáhnout na § 163 a § 163a trestního řádu, dle nějž u tam vyjmenovaných trestných činů lze trestní stíhání xxxxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, manželem, partnerem nebo druhem anebo jinou osobou, jejíž újmu by poškozený pociťoval právem jako újmu vlastní.
Trvá-li však obviněný svým prohlxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxentovaném ustanovení, právo na náhradu škody či nemajetkové újmy ovšem vznikne.
K odst. 2 písm. b)
Také tehdy, bylo-li trestní stíhání ve smyslu § 3xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxy-li účinky zastavení, je vznik náhrady škody a nemajetkové újmy pojmově vyloučen, neboť by v takových případech bylo poskytnutí náhrady škody v rozpoxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx. 2 písm. c)
To obdobně platí v případě rozhodnutí o schválení o narovnání podle § 309 tr. řádu, jestliže obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro kterx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxm nebo učiní potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přečinem, vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne, nebo bylo-li o skutku obviněnxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, i když nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odxxx x xxxxx xx xx xx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxviněný svým prohlášením na pokračování trestního stíhání a dosáhne-li pro sebe příznivého výsledku trestního řízení mimo výluky uvedené v komentovaxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x 8 - podmínky nezákonnosti rozhodnutí, § 9 - škoda způsobená vazbou, § 10 - škoda způsobená výkonem trestu, § 11 - škoda způsobená ochranným opatřeníx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření vyloučeno, nelze aplikovat na nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným ve sprxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxním obvinění nelze zavinění obviněného na zahájení trestního stíhání ztotožňovat se zaviněním na vzetí do vazby.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxvat otázkou, zda si ten, na němž byla vykonána vazba a proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno nebo byl zproštěn obžaloby, vazbu zavinil sám.
(rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxje, zavinil-li naplnění i jen jednoho z více důvodů, pro něž byl vzat do vazby. Závěr o tom, že z důvodu podle § 12 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona žalobce xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx ztráta je přímým následkem rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby a je tak v příčinné souvislosti s výkonem vazby. Avšak vzhledem k tomu, že kromě náhrady za xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxby v trestním řízení, bylo třeba důvodnost tohoto uplatněného nároku posoudit z hlediska nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím poxxx x x x xxxxx xxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxilou osobu, aby jej označila za otce dítěte, jehož narození očekávala, přestože věděl, že otcem dítěte není, si zavinil vzetí do vazby ve smyslu § 12 odstx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx trestný čin porušování autorského práva, kdy neměl legalizován pobyt na území České republiky, zdržoval se na více místech republiky, žádal současně x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx04, sp. zn. 25 Cdo 2255/2002)
- Odpovědnost státu za škodu způsobenou trestním stíháním není vyloučena okolností, že poškozený v průběhu trestního xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxění o důvodu nepřípustnosti stíhání věděl či vědět měl a mohl.
(rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.6.2004, sp. zn. 8 Co 825/2004x x xx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxh důvodů, který poškozený zavinil, netrval po celou dobu vazby.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2005, sp. zn. 25 Cdo 1482/2004)
- Úmyslná nexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxk Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007, sp. zn. 25 Cdo 2089/2006)
- Samotný pobyt obviněného v zahraničí v době trestního stíhání sám o sobě neznamená zaxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxed zahájením trestního stíhání.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2009, sp. zn. 25 Cdo 3038/2006, Rc 110/2009)
- Zavinění obviněného na zaháxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2009, sp. zn. 25 Cdo 2/2007)
- Ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu amnestie, nemá právo nx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxěněna.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1202/2007, Rc 12/2010)
- Odepření výpovědi spojené s nepředložením důkazů, ktexx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxování trestního stíhání.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2009, sp. zn. 25 Cdo 2113/2007)
- Podle Ústavního soudu je nutné v souladu s Úmluvxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a to bez ohxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxilistická). Obdobně jako je například v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a zejména pak v judikatuře evropských ústavních a nejvyšších souxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx. zn. I. ÚS 85/04 ze dne 13.7.2006 (N 136/42 SbNU 91)], musí být vyloženo i ono zavinění. Lze přitom poznamenat, že termín "zavinění si" nepovažuje Ústavnx xxxx xx xxxxxxxxx xxx
xx xxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx
xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx, pak by měl být tedy alespoň chápán jako "způsobení si" ("zavdání příčiny ke") vzetí do vazby a měl by být vykládán restriktivně, resp. tak, aby samotný axxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxatelem citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 596/02 ze dne 5.5.2004 (N 64/33 SbNU 141)]. Nelze tedy souhlasit v této souvislosti s tím, aby zaviněxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 276 s.). Ta lakonicky konstatuje - a její závěry zcela xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx x 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. určitou formu zavinění nepředepisuje, proto k jeho naplnění postačí právě nevědomá nedbalost. Nevědomá nedbxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx. vzetí do vazby), ačkoliv to vzhledem k okolnostem předvídat mohla nebo měla. Tato koncepce je však podle názoru Ústavního soudu poněkud zjednodušujíxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx omezení nebo vyloučení odpovědnosti škůdce, činí tak způsobem odpovídajícím charakteru občanskoprávních vztahů (srov. k tomu např. Švestka, J., Spxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxyššího soudu ze dne 28.2.2007 sp. zn. 33 Odo 1329/2006, nepublikováno, dostupné pod http://www.nsoud.cz, kde se mimo jiné akcentuje následující závěxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxen účastník takového vztahu nemůže svým jednostranným úkonem založit povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže ani autoritatxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xrávě k § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (srov. k tomu opět Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. xxxxx xxxxx xx xx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxřej, J., Švestka, J. Občanský zákoník. Komentář. Díl II. Praha: Panorama, 1987, s. 534-535; Fiala, J., Kindl, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. Díl xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxx xx xx xxpustil jednání splňujícího všechny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. S ohledem na právě uvedené má Ústavní soud za to, že hledá-li současná apxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xákoník, a náhradou škody podle citovaného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., pak jde o postup neadekvátní. Nezohledňuje, že na straně poškozeného - byť xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxpy spravedlnosti (srov. k tomu například skutkové okolnosti případu zmíněné v usnesení Ústavního soudu z 3.11.2005 sp. zn. II ÚS 366/04, ve SbNU nepublxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxnímu trestnímu řízení, kdy stát reprezentovaný orgány činnými v trestním řízení nebyl s poškozeným ve výše zmíněné relaci rovnosti subjektů. Nadto, dxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx x x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xx xxx xx x xxxx xxxxxxxxh postačí nevědomá nedbalost), neprovádí se toto srovnání uvážlivě, neboť ona "přísnost zákona" ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu § 441 občanskéxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xzniku odpovědnosti (jak bylo zmíněno výše), včetně intenzity jejich naplnění; srovnatelnou možnost přitom zjevně osoba vazebně stíhaná nemá. Jen na xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx náhrady škody poškozenému vzhledem k jeho zavinění, ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. s touto alternativou nepočítá.
(nález Ústaxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx žalobcem uplatněn v rozporu s dobrými mravy. Vychází totiž z toho, že čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod svěřuje (zvláštnímu) zákonu, aby sxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxení podmínek odpovědnosti státu za škodu výlučně zákon č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. I když tento zákon odkazuje ve svém § 26 na subsidixxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxtlivcem a státem, jenž vzniká v důsledku nezákonného či nesprávného úředního postupu státu při výkonu veřejné moci, tedy v rámci výkonu vrchnostenskéxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxy ovládajícími odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. (viz Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xx x1/10, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 314/2011).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011)
- Skutečnost, že obvinxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxního důvodu podle § 67 písm. a/ tr. řádu), nýbrž mohla být např. důsledkem jeho nepříznivé sociální situace. V takovém případě by ovšem žalobce příčiny kx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxní zasílány písemnosti, eventuelně poučen o tom, kde si má tyto písemnosti přebírat. Závěr odvolacího soudu, že si žalobce vzetí do vazby zavinil tím, žx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xrestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání bylo zahájeno a jeho výsledkem bylo uloženx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxdy k trestnímu stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly apod.).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2012, sp. zn. 28 Cdo 2309/2012)
- Zaviněxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxlo být zahájeno. Příčinnou souvislost je přitom třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v trestním řízení naplnil skutxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxx zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxí) trestního stíhání nedošlo.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2013, sp. zn. 30 Cdo 1777/2012)
- Analogická aplikace § 12 odst. 1 písm. b) zákxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx nepřiměřené délky, neměl možnost dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku trestního stíhání tím, že by navrhl jeho pokračování.
(rozsudek Nejvyšxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx8 Sb.), ne všechny případy zastavení trestního stíhání a zproštění obžaloby mají za následek (ač by byly splněny další podmínky) vznik odpovědnosti stxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxí zástupce, je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věcix xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx x xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxmto případům odpovídají důvody, pro které může pouze soud rozsudkem zprostit obžalovaného obžaloby, a to jestliže na základě důkazů předložených v hlxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxčený skutek není trestným činem, nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, nebo trestnost činu zanikla [§ 226 písm. a) až c) a e) xxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxjuje jen se zastavením trestního stíhání z toho důvodu, že je trestní stíhání promlčeno [§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.], že trestnímu stíhání brání procesnx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xx xxx xn idem
, tj. že nikdo nesmí být trestně stíhán opětovně pro týž skutek [§ 11 odst. 1 písm. f) až h) tr. ř.].
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.6.2013, sp. zxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxený, proti němuž vedené trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu jeho nepřiměřené délky, neměl možnost dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku tresxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx nevypovídat v trestním řízení může být posouzeno v odškodňovacím řízení jako zavinění si trestního stíhání obviněným, kdyby poškozený neuvedl, ač moxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 517/2014)
- Zavinění si předstižné vazby (§ 67 písm. c/ tř. řádu) nemůže spočívat v dřívějším odsouzení trestně stíhanéxxx xxx xx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxchání trestného činu, který je mu kladen za vinu, jestliže byl pro takový trestný čin již dříve odsouzen. Na uvedeném nic nemění skutečnost, jestliže byx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx x27/2014)
- Ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dopadá též na případy, kdy bylo trestní stíhání zastavexx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xx xxxxbkyně byla zproštěna obžaloby z důvodu zániku trestnosti pokusu trestného činu, nevylučuje podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnoxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2xxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxmentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
Oddíl třetí
Nesprávný úřední postup
(Deliktní úřední postup)
JUDr.
František
Ixxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxenou již v § 5 písm. b) zákona. Vedle odpovědnosti plynoucí z vydání nezákonného rozhodnutí v příslušném řízení (viz Komentář k § 8) stát odpovídá za škoxx x xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxsprávným úředním postupem.
Pojem nesprávného úředního postupu není ani v komentovaném ustanovení definován. Uvedením jeho případů jako porušenx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxí úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, "rovněž" porušení povinnosti úkon učinit nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, je zřejmé, že nesprávnxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxobami uvedenými v § 3 zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxikovaném deliktním jednání, xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxně spojen s vydáním rozhodnutí anebo s rozhodovací činností vůbec. I zákonem konkretizované případy nesprávného úředního postupu navazují jeho uskuxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xředepsaných zpravidla procesní normou, jak již bylo uvedeno, a takové porušení se nemusí ve své době jevit samo o sobě nezákonné. V době deliktního jednxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxvně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný.
Na druhé straně samotný nesprávný úřední postup, jenž se neodráží v obsahu žádného rozhodnutí, bez škodnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx (viz § 31a zákona) je i zde na poškozeném, aby tvrdil a prokazoval jak skutečnost nesprávného úředního postupu, tak i škodního následku a příčinné vazbx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxňována účastenstvím poškozeného v případně probíhajícím řízení. V případě, že řízení nebylo zahájeno či neprobíhalo nebo že nebyly činěny úkony, ač pxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx v řízení je činností směřující přímo k vydání rozhodnutí a že se i eventuální pochybení v úsudku o tom, kdo je (má být) účastníkem řízení, projeví přímo v rxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxsledek, že s poškozeným nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, tak není nesprávností úředního postupu, nýbrž nesprávností samotného rozhodnutí, a xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xxxo usnesení NS 28 Cdo 3916/2011).
K odst. 1
Zákonná úprava založená na absenci definice nesprávného úředního postupu umožňuje ve smyslu shora uvedexxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxob. Mnohé z nich se staly ve společenské praxi typovými podle charakteru výkonu zákonných kompetencí při výkonu veřejné moci a těch, kteří se jich za stáx xxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxti při výkonu procesních pravidel nastalé při úřední komunikaci s účastníky (doručování), začasto se nadto projevující nesprávným úředním závěrem o xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxložka právní moci či na jejím základě vydaná nezákonná vykonávací nebo exekuční rozhodnutí.
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxí postup (viz NS sp. zn. 30 Cdo 5289/2009).
Tvrzení o vzniku škody v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním nebo celním řízexx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxené v odst. 1 téhož ustanovení, tedy sepisování veřejných listin o právních úkonech, úkony notáře jako soudního komisaře a výkon exekuční činnosti exexxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxaných Českou národní bankou ve vztahu k investičním a jiným finančním subjektům mnohdy doprovázeným trestnou činností fyzických osob (tzv. tunelováxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxost státu vedle konkrétních škůdců, ovšem na základě relativně samostatných odpovědnostních předpokladů vyplývajících z komentovaného zákona, texx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx výnosů z trestné činnosti.
Nedávná
judikatura
(viz NS 30 Cdo 4118/2015) v souvislosti se závěrem, že veřejný ochránce práv je státním orgánem ve smxxxx x x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxduálních nebo obecně závazných aktů a že pravomoc spočívající například v poskytování určitých informací nebo zveřejňování zpráv je úředním postupexx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku, byla tato praxe překonána rozsudkem xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27.4.2006, nelze uplatnit z titulu xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxhrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci.
Zákonem v komentovaném ustanovení uvedené případy nesprávného úředxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx v přiměřené lhůtě, jsou v praxi nejčastěji tvrzenými skutečnostmi pro uplatnění nároku založeného na nesprávném úředním postupu.
Jde xxx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxd ta pro provedení úkonu či vydání rozhodnutí stanoví lhůtu.
V poměrech úpravy vyplývající pro občanské soudní řízení z občanského soudního řádu jx xxxx xxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxsu vyhotovení rozhodnutí), § 177 odst. 1 (rozhodnutí o žalobě z rušené držby) nebo § 243c odst. 1 (vydání usnesení o odmítnutí dovolání).
V občanskxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxstnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu), § 79 (doručení rozhodnutí v tam uvedeném řízení), § 82 odst. 2 (vyhlášení rozhodnutí o návrhu xx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x x96 odst. 4 (vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti), § 353 odst. 1, § 362, § 404, § 412, § 456, § 465 odst. 1 a 2, § 489 odst. 1, § 490 odst. 1 a 2 (rxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xúkony a rozhodnutí o insolvenčním návrhu), nikoliv však zřejmě v § 18 odst. 2, kde nastává
fikce
vyhovění návrhu na procesní nástupnictví. To platí obdxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxst. 3 (vyhotovení rozsudku), § 29 odst. 2 a 3, x xxx xxxxx x x xx x xxx xxxxx xx x x x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x zajištění osob a majetku), § 179b odst. 4 a § 179f odst. 2 (skončení zkráceného řízení) a zejména § 181 odst. 3 o lhůtě k nařízení hlavního líčení.
Spxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba
a)
až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
b)
nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.
Případné prodlení sxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí, nikoli z hlediska porušení povinnosti vydat rozhodnutí.
K nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxdáno.
Od obecného pravidla, že přiměřenost délky řízení je nutno posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu, je nutxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxůtě či klade důraz na jeho rychlý postup (např. § 180a odst. 4, § 191b odst. 4, § 191d odst. 4, § 193e odst. 2, § 200d odst. 3, § 200db, § 200u odst. 1 o. s. ř., § 71 oxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xro vydání rozhodnutí, neuplatní se obecná úvaha o přiměřenosti celkové doby řízení.
Pokyn zákona ohledně toho, s jakou rychlostí xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xhůty pro učinění daného úkonu nebo vydání rozhodnutí ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé, a lze proto jen zkoumat, zda šlo o úkon učiněný či rozhodnutí vydanx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx soudních rozhodnutí a stanovisek).
Druhá skutková podstata nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti učinit úkon nebo vxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x x x xxxxxy vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a sdělení č. 243/1998 Sb.
Přiměřenost délky soudního řízení (i jiných řízení vedenxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listiny), tak i právnímx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xjedná se zvláště o čl. 6 odst. 1 větu první Úmluvy). Požadavek přiměřené délky řízení nevyplývá jen z článku 6 odst. 1 Úmluvy, ale může také vyplývat, ať už xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxx xxx xx
xxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxx. 1 Úmluvy: "Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízenýx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xoudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti."
Ustanovení čl. 38 Lxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx, anebo i na řízení jiná. Jelikož druhý odstavec navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že i tento odstavec se vztahuje především na řízexx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxejnost jednání je znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především před orgánem moci výkonnxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxčně dovodit ani z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť ten hovoří o "projednání soudem" a o rozhodnutí o "občanských právech nebo závazcích". Citované ustanovení xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx ESLP však plyne závěr, že tento soud termín "projednání soudem" vykládá široce, a tudíž za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátníhx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxížnost č. 8790/79). Evropský soud ve své judikatuře dále dovodil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předmětného sporu k cxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xozsahu nebo podmínek výkonu (srov. Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, rozsudek ze dne 23.6.1981, stížnosti č. 6878/75 a 7238/75, nebo Krostx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxjící pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části - jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x které se v daném případě jedná, je civilní (tj. soukromoprávní) povahy. V případě správního řízení jen při splnění těchto předpokladů lze dojít k závěrx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Je tedy nutné v takovém přxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxury ESLP, podléhají. Současně, hovoří-li Stanovisko o správních řízeních, má tím na mysli pouze ta správní řízení, na něž čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá.
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxo délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani zásady vyjádřené xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxě správního řízení, které je vázáno zákonnými lhůtami, se neuplatní § 13 odst. 1 věta třetí. Z dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že poxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxst. 1 věty druhé spr. řádu. Na správní řízení tak lze aplikovat větu druhou § 13 odst. 1. Z toho důvodu jsou postižitelné jednotlivé průtahy v řízení, tedy xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxměřené době ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona, je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxu škody či poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenox xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xznikem tzv. průtahů v jeho průběhu.
Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde texx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxdu nemajetkové újmy podle § 31a zákona dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpoxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxho postupu projevujícího se nepřiměřenou délkou řízení je tento nárok spojen s průtahy ve smyslu nečinnosti soudu.
Judikatura
v tomto smyslu dovoxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxou, pro kterou oprávněná osoba přišla o možnost uspokojení nároku vůči povinné osobě. Stát v takovém případě odpovídá osobě oprávněné za to, že nepostuxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xviz NS 31 Cdo 1791/2011).
K odst. 2
Z uvedeného v rovině subjektivní plyne, že odpovědnost státu za tuto deliktní příčinu škody a nemajetkové újmy nexxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xízení, konkrétně domovní prohlídky, při níž jí byly odňaty některé věci důležité pro trestní řízení, nevyloučil, že by jí nemohla být způsobena újma nexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxškozenému rovněž pociťují důsledky nesprávného úředního postupu, spočívající v jejich nejistotě ohledně výsledku řízení, jehož se primární poškozxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xoškozenému, újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení by nepociťovaly. Z toho plyne, že v případě členů družstevní záložny, které vzniklx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxou újmou přerušena jejich vztahem k primární poškozené, od kterého, nikoli od nesprávného úředního postupu, svoji újmu oni osobně odvozují.
Souvixxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x2 - promlčecí lhůty
Související předpisy:
Judikatura:
- Nesprávným úředním postupem ve smyslu usxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxh Budějovicích ze dne 8.7.1997, sp. zn. 6 Co 704/97, Rc 42/98)
- Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady říxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxé rozhodnutí.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97)
- Nebylo-li v Katastru nemovitostí ČR vyznačeno zástavní právo, xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxovitost, nemusel při uzavření smlouvy vědět o pohledávce, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, a že proto není zavázán vedle původního dlužníka xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xodle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2000, sp. zn. 21 Cdo 1549/99)
- Nesprávné poučení vyšetřovxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxx1969 Sb., a to i tehdy, zachytil-li vyšetřovatel obsah nesprávného procesního poučení písemně do záznamu o sdělení obvinění.
(rozsudek Nejvyššího sxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xe vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení nebrání nemožnost přístupu stavebníků k jejich pozemkům, není nesprávností úředního posxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 25 Cdo 430/2000)
- Okolnost, že věc po dobu celního zajištění (§ 309 odst. 1 zákona č. 13/xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxním věci použité a částečně opotřebované musí být přihlédnuto k obvyklé (tržní) ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjaxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000, Rc 54/2003)
- Definici nesprávného úředního postupu zákon nepodává; z obsahu tohoto pojmu však vypxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxxx x porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu.
(rozsudek xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx v konkursním řízení. Nesprávný úřední postup konkursního soudu může spočívat v tom, že nevydal správci konkursní podstaty včas pokyn k vyloučení věci x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx nepatří do konkursní podstaty. Samotná okolnost, že bylo zahájeno řízení o vylučovací žalobě ve smyslu ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. vx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxí činnosti (§ 12 odst. 2 uvedeného zákona) ke stavu dokazování v řízení o vylučovací žalobě.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2004, sp. zn. xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx vráceny oprávněné osobě, představuje nesprávný úřední postup orgánu státu. Škoda tím nemohla vzniknout náboženské společnosti, která až poté nabylx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxho skupina osob hlásících se k učení náboženské společnosti, vyvíjejících aktivní náboženskou činnost a sdružujících se v zákonem neuznávaném spolexxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxen proto, že povinný před nařízením výkonu rozhodnutí nemovitost převedl na jiného, jelikož jej soud výkonu rozhodnutí nesprávně informoval o podání xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxzsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2005, sp. zn. 25 Cdo 1935/2004)
- Při posuzování průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení není rozhodující, xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví. Okolnost, že po výzvě soudu učiněné v řízení dle § 174a zákona o soudech a soudcích k podání vyjádření souxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx.
(nález Ústavního soudu ze dne 26.5.2006, sp. zn. II. ÚS 1/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 110/2005)
- Vydání výpixx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxrávným úředním postupem. Stát odpovídá za škodu tím způsobenou bez ohledu na správnost postupu soudu ve vykonávacím trestním řízení.
(rozsudek Nejvxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxpem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu vx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxstatečně neověřil existenci podmínek pro provedení soupisu movitých věcí povinné, za použití násilí vnikl do nebytových prostor pronajatých žalobkxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxoru s právním předpisem.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2007, sp. zn. 25 Cdo 2813/2006)
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxti daňového subjektu, nejde o postup protizákonný, ale o postup objektivně nesprávný. Pokud by při dodržení správného postupu k újmě účastníka řízení xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx dne 25.7.2007, sp. zn. 25 Cdo 1660/2005)
- Vydání normativního právního aktu vládou České republiky není úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx5, Rc 52/2008)
- Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, a to kdokoliv bez ohledu na svou účast v řízeníx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxala vedlejší účastnicí v daném řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2009, sp. zn. 25 Cdo 2809/2006)
- I když každé z jednotlivých drobnýcx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007)
- Za škodu způsobenou pozastaveníx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxvně vypočteny v § 1 odst. 5 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění účinném do 31.7.2000. Za škxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxost zrušeno.
(rozsudek NS ze dne 22.10.2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007)
- Nesprávné poučení účastníka o způsobu, jak má postupovat v řízení, představxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu ze dne 11.3.2010, sp. zn. 25 Cdo 5521/2007)
- Při stanovení odpovědnosti státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v poxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx pro Českou republiku stala závaznou Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2010, xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xěci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původníx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxího řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 vxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xx xávěru o nepřiměřené délce původního řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009)
- V situaci, kdy řízení o rozvox xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxu nutnosti vyčkání nabytí právní moci rozsudku upravujícího poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství (§ 25 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině) xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xtanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk za řízení jediné.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2010, sp. zn. 30 xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxt úvahu o nesprávném úředním postupu. Přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. je však třeba odlišit od takového průběhu řízení, kdy účastníci opakovaně žáxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxran bez stanovení lhůt a povinností uložených účastníkům podat soudu informaci o výsledku takového jednání může v konečném důsledku zakládat nesprávxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxsouzení přiměřenosti délky insolvenčního (konkursního) řízení z hlediska nároku podle § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. přichází pojmově do úvahy až v sxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxí podnik neplní povinnost vydat věc oprávněné osobě, která uplatnila restituční nárok ve vtahu k majetku, s nímž státní podnik hospodaří.
(rozsudek Nxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxkého) práva rezignovat jen proto, že na národní úrovni výslovná právní úprava umožňující dovolávat se vůči České republice odpovědnosti za škodu způsxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxi komunitárního práva. Při tomto výkladu však nemůže postupovat svévolně, přičemž svévolným postupem bude i absence řádného vysvětlení, jak a proč zvxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx
xxxlez Ústavního soudu ze dne 28.6.2011, sp. zn. II. ÚS 1518/10, uveřejnění ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu v čísle vydání 61, ročník 2011)
- xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxx1/2010)
- Nejedná-li soud k podnětu třetí osoby podle § 29 odst. 6 obch. zák., může tím založit odpovědnost za nesprávný úřední postup spočívající v pxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xexekuční soud), který po prohlášení konkursu na majetek povinného (úpadce) pokračoval v provádění výkonu rozhodnutí (
exekuce
) postihujícím majetex xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxx účinném do 31.12.2007, a šlo tedy o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů; okolnost, že soud vxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxx009, Rc 26/2012)
- Pravomocným rozhodnutím soudu o uložení trestu propadnutí věci zaniká zástavní právo na této věci váznoucí. Za škodu tím vzniklox xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxavnosti vodního toku nelze podřadit pod úřední xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxiko faktickou činností; nečinnost státu při takové faktické činnosti nenaplňuje podmínky stanovené v § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Zmaření faktického pxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxx/2011)
- Závěr, že celková délka řízení není přiměřená (ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), není možné učinit, aniž by soud zformuloval úsudxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxly závěr o přiměřenosti délky řízení). Při posouzení celkové doby řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxa č. 328/1991 Sb. posuzuje jako samostatné řízení; to zda osoba domáhající se takového zadostiučinění vedla o pohledávce uplatněné v konkursu před zaxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xamo o sobě významné. Co do určení počátku konkursního řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu. Pro určení konce doby konkursního řízxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxe vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhovxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx konkursního řízení může projevit např. ve vazbě na množství v konkursu uplatněných nároků a sporů jimi vyvolaných. Jestliže v řízení o přiznání přiměřxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu ze dne 31.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, Rc 132/2012)
- Řízení o žalobě pro zmatečnost je pro účely stanovení celkové délky řízení nutno posuzovax xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxa, započítat i dobu, která případně uplynula od skončení řízení, jehož zmatečnost je tvrzena, do podání této žaloby k soudu.
(rozsudek Nejvyššího souxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxládat právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/201xx
x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxují nezbytné úrovně intenzity. Pokud se jedná sice o zásah do soukromí člověka, ale bez této nezbytné intenzity, je právo na jeho soukromí chráněno čl. 1x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xráv a svobod, je třeba přihlédnout k tomu, zda byl daný zásah zákonný (test legality), zda sledoval alespoň jeden z legitimních cílů (test legitimity) a xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xuplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí nepředstavuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.
(rozsuxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx způsobenou tím, že při výkonu funkce nepostupoval s odbornou péčí a porušil povinnosti, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud (§ 8 odst. 2 zákona č. 328xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx, že tyto subjekty způsobily škodu společně.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2656/2010)
- Stanoví-li Ústava ČR v ustanxxxxx xxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxtuje, že proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2), resp. že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3), pak tyto překážky přezkumu nelxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxgánem veřejné moci, a to ani Ministerstvem financí ani případně obecným soudem. Jak uvedeno, dle zákona o Ústavním soudu nemůže vydané rozhodnutí Ústxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxní před Evropským soudem pro lidská práva, ovšem bez možnosti přímé kasace ze strany tohoto mezinárodního soudu. Zvoleným postupem tak vlastně stěžovxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxávních hledisek, aby rozhodnutí orgánu ochrany ústavnosti byla podrobována přezkumu ze strany orgánů moci výkonné, byť jen v rámci posuzování toho, zxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx se stížností obrátit na Evropský soud pro lidská práva, nikoliv na Ministerstvo financí a Obvodní soud pro Prahu 1. K tomuto závěru ji směřovalo i usnesexx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xx odst. 2 Ústavy ČR) a obecné principy hierarchické výstavby právního řádu a struktury soudní soustavy.
(nález Ústavního soudu ze dne 19.9.2013, sp. znx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxjektivně zjištěné nemajetnosti povinného zpravidla přichází v úvahu zastavení
exekuce
právě pro nemajetnost dlužníka, buď rozhodnutím exekutora xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx x. s. ř. Pokud však k zastavení nedošlo, nezpůsobuje tato okolnost sama o sobě nesprávný úřední postup, jak dovozuje žalobce (viz rozsudek Nejvyššího sxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx xxx xxxxxxx xxx změnit, a nemohlo proto ani žalobci způsobit nemajetkovou újmu (v důsledku nezastavení
exekuce
nedošlo u žalobce k prodloužení období nejistoty strxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxě věcně legitimován k uplatnění práva na přiměřené zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) za nemajetkovou újxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx4)
- Skutečnost, že řízení o přestupku z jakéhokoliv důvodu neskončilo pravomocným rozhodnutím správního orgánu o tom, kdo přestupek spáchal (kdo xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xx15/2013, Rc 56/2014)
- Vedení tzv. pomocného materiálu vyšetřovacího spisu v souladu s interními akty řízení závaznými pro Policii ČR nepředstavuxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxhájení řízení podle § 41 písm. a) zákona č. 182/1991 Sb., o Ústavním soudu. Za počátek tzv. kompenzačního řízení nelze považovat podání stížnosti k ESLP xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx postupu podle § 13 odst. 1, věta druhá, zákona č. 82/1998 Sb. nemůže dojít, nestanoví-li zákon konkrétní lhůtu, počítanou podle hodin, dnů, týdnů, měsíxx xxxx xxxxx x xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxa porušení povinnosti učinit úkon v době zákonem stanovené nebo přiměřené ve smyslu § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv z hledxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xb., je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránitx xxxxx xx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx odňaté věci třetí osobě bez toho, aby o vydání bylo rozhodnuto podle § 80 odst. 1 tr. řádu, představuje nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věta prvx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxržováním zák. č. 248/1992 Sb. sloužit k ochraně zájmů podílníků podílového fondu, je nepochybné, že selhání Ministerstva financí při tomto dohledu pxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xdpovídá v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Při škodě způsobené více subjekty dává zákon přednost pravidlu společné a nerozdílné odpovědnosti vůči poškozenéxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx x xx xxx xxxxx nalézt, zda jimi vybraný žalovaný škůdce splňuje předpoklady odpovědnosti za škodu jim vzniklou svým nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné xxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí posuzovány ve vztahu k žalovanému státu samostatně.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014, sp. zn. 30 Cdo 509/2013)
- Provedení vidimace zxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx úpadce není škodou způsobenou v příčinné souvislosti s (nezákonným) usnesením o prohlášení konkursu na majetek úpadce.
(rozsudek Nejvyššího soudu xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx rozhodnutím Ústavního soudu je dána pravomoc soudu.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2015, sp. zn. 30 Cdo 4511/2014, Rc 88/2015)
- Ve sporu o xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxstaty, se soud nesmí vyhnout posouzení případných pochybení správce konkursní podstaty při výkonu funkce, neboť otázka, zda správce konkursní podstxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxkursní podstaty, který při výkonu funkce i tak postupoval s odbornou péčí, nemůže být příčinou vzniku škody ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxím postupem konkursního soudu spočívajícím v zanedbání dohledu nad výkonem funkce správcem konkursní podstaty, v jehož důsledku se pohledávka poškoxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxčující, zda stav konkursní podstaty v době předcházející nesprávnému úřednímu postupu konkursního soudu dovoloval úhradu této pohledávky se zřetelxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxní účinném do 31.12.2007).
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.7.2015, sp. zn. 29 Cdo 1482/2013)
- Při posouzení dodržení lhůty podle ustanovení x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxtlivém případě s ohledem na jeho konkrétní okolnosti. Bez zbytečného odkladu neznamená automaticky ve lhůtě do třiceti dnů; lhůta do třiceti dnů stanoxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxe pokud rozhodnutí nelze vydat bezodkladně, což musí být opět v každém jednotlivém případě zdůvodněno konkrétními okolnostmi posuzované věci.
(rozxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxetkovou újmu, je dán, xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o kxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xudíž nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnuxx x xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxl svou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož na tento nesprávný úřední postup nedopadají závěry uvedeného stxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxtých věcí pořízený podle § 326 o. s. ř. není rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Případná pochybení při pořízenx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxvané strany v excindačním řízení samy o sobě nemusí vést k závěru, že při soupisu došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Pokud při soupisu došlo k nesprávxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxhradě nákladů tohoto řízení, se může domáhat náhrady svých účelně vynaložených nákladů a náhrady nákladů uhrazených protistraně jako nároku na náhraxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxková samostatnost nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě ve xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxřenou délku jak předchozího, tak i navazujícího soudního řízení, ne-umožňuje učinit závěr o jednotě uvedených řízení a posuzovat přiměřenost jejich xxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxím právu, neboť je přiznáváno na základě právního předpisu, který je součástí českého právního řádu. Pro posouzení, zdali se jedná o právo civilní (tj. xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxnoprávní regulace, do oblasti veřejného práva. Nicméně z judikatury ESLP vyplývá, že i tato řízení pod aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadají (viz např. xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx podřadit pod působnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť bylo kladně odpovězeno na všechny tři stanovené otázky. Z toho důvodu je nezbytné uvedené správní řízxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx je možné shodně aplikovat i Stanovisko.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014)
- Na řízení o zrušení údaje o místu trxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxvyššího soudu ze dne 1.6.2016, sp. zn. 30 Cdo 2205/2015)
- Při posouzení přiměřenosti délky řízení se nepřihlíží k délce řízení o povolení obnovy.
(xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xodle zákona č. 82/1998 Sb.
(rozsudek ze dne 27.9.2016 sp. zn. 30 Cdo 4118/2015)
- Na řízení o udělení povolení k trvalému pobytu se čl. 6 odst. 1 Úmluvy x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
VOJTEK, P. Odpovědxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxch práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012.
Oddíl čtvrtý
Uplatnění nároku
(Uplatnění nároku proti státu)
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xkody a nemajetkové újmy a předběžného projednání nároku u úřadu se vztahuje jen na nároky směřující vůči státu (§ 1 odst. 1), a nikoli též na nároky směřujxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxeré jsou založeny na nezákonném rozhodnutí (§ 8) a na nesprávném úředním postupu (§ 13).
Zjevným smyslem podmínky je řešit důvodnost nároků nejprve xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxými úřady, kterým jsou dostupné nejen znalosti o skutkových základech nároku, ale i o jejich právních otázkách, včetně judikatury.
K odst. 1
Stát jx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxx je třeba nárok uplatnit.
V závislosti na důvodnosti uplatněného nároku úřad nárok přizná, aniž by šlo z jeho strany o rozhodnutí. V rozsahu přiznání xxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxtné konstatování porušení práva ve smyslu § 31a odst. 2 a i poskytnutí omluvy. V neuspokojené části uplatněného nároku ten ovšem nezaniká a může být pošxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
Aby mohl stát prostřednictvím úřadu důvodnost uplatněného nároku zvážit a i pro posouzení soudu, zda byla neuspokojená část nároku oprávněného předbxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxní toho, co poškozený na státu požaduje. V případě složených nároků je proto též vhodné, aby byly jednotlivé dílčí nároky z těchto hledisek individualixxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxkům příslušný úřad dospěl a jaké závěry k požadavku na přiměřenost náhrady z nich učinil. Nedojde-li příslušný úřad k závěru o nedůvodnosti žádosti, pax xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxidla) měla být i omluva za takové porušení práva, už jenom z hlediska slušnosti, i když se poškozený toho výslovně nedomáhá.
Z hlediska časového musí xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx x x xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx xx xxxxx xx xxxmlčecí lhůta podle § 35 ode dne uplatnění nároku do skončení jeho předběžného projednávání, nejdéle však na dobu 6 měsíců, staví.
K odst. 2
Případnx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx úřadu postoupit žádost úřadu příslušnému. Zákon výslovně stanoví, že uplatnění nároku i u nepříslušného úřadu nemá z hlediska jeho právního osudu žádxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxoku ve smyslu § 15 odst. 1 posuzovat a případně dobrovolně plnit náhradu. Stejně právně nevýznamný, a naopak reálně působící, je i případný kompetenčnx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx čl. 36 odst. 4 Listiny, v tomto případě je nezbytné nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy předběžně uplatnit. Jestliže by nárok na náhradu škody nebx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxž je odstranitelný, řešit postupem podle § 104 odst. 2 o. s. ř. - řízení zastavit, samozřejmě teprve poté, co učinily opatření k odstranění tohoto nedosxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxi řízení zároveň dovodila, že od požadavku předběžného projednání nároku u příslušného úřadu je na místě výjimečně upustit tam, kde by zrušení již vydaxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx nároku u soudu a ze stanoviska státu zřejmé, že úřad v rozsahu uplatněného nároku plnit nehodlá (rozsudek NS 25 Cdo 737/2008).
Související ustanovexxx
x x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Judikatura:
- xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxmo o sobě nevylučuje, aby jej soud v řízení o náhradu škody vyzval k vyjádření k žalobě podle § 114b odst. 1 OSŘ.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.4.20xxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx. provedené zákonem č. 160/2006 Sb. podmínkou pro uplatnění všech nároků na náhradu škody vůči státu podle tohoto zákona, tedy i nároků na přiměřené zaxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx Sb. Nebyl-li nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení podle § 31a OdpŠk předběžně projednán u příslušného úřadu, je třeba tento nxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
- Od požadavku předběžného projednání nároku u ústředního orgánu lze výjimečně upustit tam, kde by zrušení soudního rozhodnutí pouze z tohoto důvodu x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xylo by zcela formální a odporovalo by zásadám rychlosti a hospodárnosti soudního řízení.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.6.2010, sp. zn. 25 Cdo 7xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxpředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s doxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxk nebylo doposud skončeno předběžné projednání tohoto nároku u správního orgánu podle § 14 odst. 3 OdpŠk, nelze soudu vyčítat, že vyčkal výsledku o ní, xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxloužení délky řízení z toho důvodu, že poškozený nerespektoval § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 OdpŠk (viz § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) a nepokračování v řízeníx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxpu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení přičíst k tíži státu. V situaci, kdy vzal poškozený odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zpět, nelxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxního řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk později, nelze přehlédnout, že dnem podání zpětvzetí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jix xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xředním postupem téhož soudu v jiné věci, hypotézu právní normy § 14 odst. 1 OSŘ nenaplňuje.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 7xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxednání u příslušného úřadu podle § 14 OdpŠk a úřad, u něhož měl být nárok předběžně projednán, dal jasně najevo, že jej (vůbec) uspokojit nehodlá, potom xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxedně částky požadované navíc oproti částce uplatněné v rámci předběžného projednání není namístě.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2012, sp. xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxok bude nebo nebude, zcela nebo zčásti, uspokojen. Prohlásí-li úřad své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, včexxx xxxxx x xxxxxxx xx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxtku předběžného projednání nároku na náhradu škody proti státu u ústředního orgánu má za následek zastavení řízení, nikoliv povinnost soudu postoupix xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxovou újmu spolu úzce souvisí konstatování porušení práva poškozeného a omluva státu za toto porušení. Není-li omluva vyslovena ve vazbě na konstatováxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx v rámci předběžného projednání a příslušný úřad se za ně omluvil a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu jako nedůvoxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxe odvoláním rozsudek soudu prvního stupně, nemohou ani dílčí výroky o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění nabýt právní moci a vykonatelnosti.
(rxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou je právním jednáním státu.
(rozsudek Nejvyššího soudu xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx H. Beck, 2012.
(Nahrazení škody a právo na soudní ochranu)
JUDr.
František
Ištvánek
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.201xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx jeho úřadu, zhodnotit důvodnost oprávněným uplatněného nároku a plnit v rozsahu takového zhodnocení v zákonem stanovené lhůtě a zmocňuje oprávněnéhx x xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xá na to, aby důvodnost uplatněného nároku prošetřil a zhodnotil lhůtu 6 měsíců. Taková její délka bývá kritizována, praxe s jejím využitím však nasvědčxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx základě pravidelné nečinnosti úřadů (dochází alespoň k částečným dobrovolným náhradám). Lze tu i přihlédnout k tomu, že neformálnost žádosti o poskyxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxí jako zvláštní zákon lhůtu ke splnění náhradové povinnosti. Po jejím uplynutí se stát ocitá v prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. a vzniká právo opráxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx nezbytnost předběžného uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu. Stanoví podmínku pro následnou ochranu subjektivního pxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx u soudu jsou komentovány u § 14 odst. 3 zákona.
Z ustanovení též plyne, že v rozsahu xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxdů vzniku odpovědnosti státu za škodu nebo nemajetkovou újmu musí soud rozhodující o žalobním nároku na náhradu v prvé řadě posoudit, zda náhradu nebo zxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx x xxxxx xxskytnutým zadostiučiněním), je možno považovat za přiměřené. Teprve dojde-li k závěru, že nikoliv, může se zabývat úvahou, jakou náhradu nebo zadostxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxcí ustanovení:
§ 6 - úřad jednající jménem státu, § 14 - uplatnění nároku proti státu, § 35 - stavení promlčecí lhůty
Související předpisy:
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxení § 9 zákona č. 58/1969 Sb. nemá charakter rozhodnutí o uplatněném nároku ani dohody účastníků o něm. O vypořádání náhrady škody by šlo při předběžném xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxx xxxxrů občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.12.1984, sp. zn. Cpj 51/84)
- Stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené při výkoxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x ústředního orgánu, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení.
(rozsudek Nejvyššxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxé rozhodování soudů o věcné a místní příslušnosti způsobilo několikaleté průtahy v řízení, které žalobci znemožnily včasné získání exekučního titulx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xa škodu způsobenou nesprávným úředním postupem; v tomto posouzení soudu nemohla bránit ani okolnost, že žalobce kvalifikoval svůj nárok po právní strxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxbyla-li ani dohodnuta, je dobou splatnosti náhrady škody první den po tom, kdy byl škůdce poškozeným o splnění požádán. Škůdce se dostává do prodlení záxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxí. Forma výzvy k plnění závazku není předepsána, nejčastěji jde o písemnou upomínku a za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje i žaloba. V tom případx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xx x xxxxlení s poskytnutím náhrady za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nemůže ocitnout dříve, než marně uplyne lhůta šesti měsíců ode dne, kdy poškozexx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xejvyššího soudu ze dne 15.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 2328/2004)
- Nebýt čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, provedeného zákonem č. 82/19xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx x58/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, neexistoval by ve vnitrostátním právním řádu podklad, který bx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx nebo nesprávným úředním postupem. Již z citovaného článku Listiny základních práv a svobod plyne nezbytnost zvláštní veřejnoprávní regulace; důvoxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxvní úpravy odpovědnosti za škodu vyjádřené v občanském zákoníku jakožto základním kodexu upravujícím soukromoprávní vztahy je tak vyloučena. Zcela xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxuje, aby byl na právní vztahy jím upravené subsidiárně použit občanský zákoník. Jen volba způsobu úpravy některých otázek nemůže učinit platným závěrx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxiž bylo nutné dovodit i autonomii vůle státu, nebo jeho právo obracet se v těchto otázkách i na Ústavní soud, čemuž nemůže být přisvědčeno. Z uvedeného plxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxl dotčen princip rovnosti mezi věřiteli (poškozenými), obecně vyjádřený čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(nález Ústavního soudu ze dne xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xámitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 2651/2010)
x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx od uplatnění nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění u ústředního orgánu.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/20xxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx uspokojen. Pokud úřad prohlásí své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, tj. i ty, o kterých se v něm úřad výslovně nxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx u soudu dříve, než uplyne šest měsíců ode dne, kdy jej v souladu s § 14 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnil u příslušného úřadu.
(rozsudek Nejvyššího xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxdy či nemateriální újmy proti státu není neposkytnutím součinnosti potřebné ke splnění dluhu, které by zbavovalo stát povinnosti k placení úroků z proxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxní § 15 OdpŠk neupravuje promlčecí lhůtu, nýbrž ukládá příslušným úřadům, aby poškozený byl odškodněn nejpozději šest měsíců poté, kdy nárok uplatní xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
Oddíl pátý
Regresní úhrada
(Oprávnění státu)
Mgr.
Fxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxrady
Přehled výkladu:
I. Vývoj právní úpravy
II. Stát jako oprávněný z regresní úhrady
III. Oprávnění státu požadovat regresní úhradu vůčx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxílu Regresní úhrada
I. Koncepce a účel právní úpravy regresní úhrady
Vzhledem k tomu, že stát podle § 3 odst. 1 odpovídá nejen za škodu, kterou způsobxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxm byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (zákon pro ně používá ne zcela intuitivní legislativní zkratku "úřední osoby") a
-
orgány územních sxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxobnosti"),
je přirozené, že právní úprava musí umožňovat jejich regresní postih, aby náklady na úhradu újmy nezůstaly jen k tíži státu, pokud újxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxx xx xx (Kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih).
Ve vztahu k poškozeným však garantuje a hradí náhradu újmy způsobené výxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xe stát hlásí k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu státní moci, je potřebné, aby se tato odpovědnost vztahovala i na škodu způsobenou jinou osobxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxdrych, 2009, s. 165).
Ustanovení § 16, § 17 a § 18 pak promítají do zákona úpravu regresní úhrady. Tato úprava, jak stojí v důvodové zprávě, xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxce podle zákona odpovídá, ačkoli ji svými orgány nezpůsobil.
Právní úprava regresní úhrady je konstruována hierarchicky, přičemž rozlišujeme bux xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx požadovat
regres
po subjektech, které újmu způsobily (např. notář nebo územní samosprávný celek v přenesené působnosti), přičemž tyto subjekty zasx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxe nebo úředník územního samosprávného celku). Dvoustupňový postih je popsán v § 17 odst. 3 ve vazbě na § 16. U jednostupňového postihu se
regres
realizxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx při výkonu státní správy, nebo vůči zaměstnanci nebo funkcionáři, který se podílel na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postuxx xx xx xxxxx x x xxx
xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxdit dluh předtím uhrazený státem poškozenému, neboť původní odpovědnostní vztah mezi státem a věřitelem (poškozeným) úhradou dluhu zanikl. S tím úzcx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxu, který bude poškozenému podle § 31a odst. 2 přiznán. Pouze poskytne-li se zadostiučinění v penězích, přechází právo poškozeného spolu s eventuálníx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xráva a nepeněžitého odškodnění nemajetkové újmy (př. omluva) osobně-majetkovou povahu.
Z jazykového výkladu § 16, § 17 a § 18 vyplývá, že zákon přxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxecké iniciativy návrhem zákonné úpravy, která by stanovila povinné požadování regresní úhrady (např. sněmovní tisk č. 23/0 ze dne 29.11.2013 nebo nynx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxgresní úhrady vymáhat především zásada řádné péče o majetek státu, která je neslučitelná s libovůlí při uplatňování regresních úhrad. Dosud byly snahx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx x xodle dnešní právní úpravy je třeba možnost žádat regresní úhradu vyjádřenou v § 16 a § xx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxního práva apod., viz dále).
Nelze rozporovat, že jak stát, tak územní samosprávné celky mají dle právního řádu obecnou povinnost nakládat s majetkxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxu České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, příslušná organizační složka státu včasným uplatněním práva na náhradu škody zajišťuje, xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxx xxxx jednak z důvodů tíživé sociální situace dlužníka (§ 34 zák. o majetku ČR). Pro územní samosprávné celky to platí analogicky.
Porovnáme-li věcnou půxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxx, že nebude-li stát požadovat regresní úhradu, nelze tento jeho postup hodnotit jako porušení povinností podle zákona o majetku ČR. Na druhou stranu je xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xrok racionálně odůvodnit.
Přínos případného zakotvení výslovné povinnosti požadovat regresní úhradu lze zejména nacházet v tom, že by se tím odstxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxoby daleko více motivovány se po vyplacení regresní úhrady státu zhojit na svých zaměstnancích (
koncipient
, vykonavatel soudního exekutora apod.) nxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxstu nákladů spojených s povinným uplatňováním práva regresu. Stát jako oprávněný z prvostupňového regresu, stejně jako územní samosprávný celek či jxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxat na to, že by v každém vedeném sporu byl stát či jiný oprávněný z regresu úspěšný.
Právo regresu náleží oprávněnému tehdy, byla-li újma způsobena zaxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxktivní princip). Vzhledem k tomu, že zákon nestanovuje, jaká forma zavinění má u povinného nastat, aby oprávněnému vznikl nárok na regresní úhradu, je xxxxx xxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxo regresní úhradu definovat jinak (např. § 17 odst. 2, který regresní nárok státu za újmu vzniklou z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxení).
S úpravou regresního xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx x x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxně dlužno podotknout, že regresní nárok státu podle komentovaného ustanovení se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody (srov. komentxx x x xx xxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxx xx xx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxového § 12 zákona č. 58/1969 Sb. Vzhledem k tomu, že zákon č. 58/1969 Sb. vycházel z předpokladu, že jediným a výlučným nositelem odpovědnosti za škodu xx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xx xxxxxxm orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal, má-li způsobilost mít práva a povinnosti,
-
jednak na ústředním orgánu společenské organizace, vydaxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxm. Podle § 14 zákona č. 58/1969 Sb., uplatnil-li stát nárok na regresní úhradu vůči subjektům vymezeným v § 12, byl oprávněn po nich požadovat úhradu zaplxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx
xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxní a zákonné úpravy výkonu veřejné moci v České republice, zejména s ohledem na ústavní zakotvení práva na samosprávu a nové vymezení skutkových podstax xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxx x x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx byly provedeny zákonem č. 160/2006 Sb. s účinností od 27.4.2006.
Znění § 16 odst. 1 bylo doplněno slovy "nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxý § 1 odst. 3 a zejména pak § 31a).
Nové znění § 16 odst. 2 zase reagovalo na přijetí obecního a krajského zřízení. Změna xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxán, ale rovněž orgán vyššího územního celku (kraje).
K odst. 1
II. Stát jako oprávněný z regresní úhrady
Celý zákon je založen na koncepci zvýšené oxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxodu je v zákoně omezen jiný občanskoprávní princip, a to že za škodu odpovídá zásadně ten, kdo ji způsobil (škůdce). Naopak tento zákon za odpovědnou osoxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxx samy nezpůsobily. To je jistě výhodné pro poškozeného, tím spíše pak, že odpovědnosti podle tohoto zákona se nelze zprostit (§ 2). Přímá objektivní odpxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
x
xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxjich definice pro účely tohoto zákona, tzn.
-
právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákoxx xx x xxxxx x xxxxx xxxx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxdmínky uvedené v § 127 tr. zákoníku (§ 3 odst. 2),
-
notář a soudní exekutor, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x x xxxxx xx
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxlo při výkonu státní správy, který byl na ně přenesen zákonem nebo na základě zákona [§ 3 odst. 1 písm. c)],
Pojem "úřední osoba", který je definováx x x x xxxxx x xxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxá nebo fyzická osoba při výkonu státní správy, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, například notář, soudní exekutor, stanice technicxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx orgánu, jak ji známe z § 14 spr. řádu či ze zákona o st. službě.
Způsobí-li úřední osoby definované zákonem nebo územní celky v přenesené působnosti xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxnesené působnosti pouze vykonávají za stát ve věcně vymezeném rozsahu státní správu. Vedle toho platí ještě samostatná úprava odpovědnosti územních xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxatné právnické osoby a vykonavatelé jiné veřejné správy, ale nikoli jako vykonavatelé státní správy v pravém smyslu slova (§ 19 a násl.).
Pro uplatxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxí-li stát škodu nebo poskytne-li zadostiučinění za nemateriální újmu, je oprávněn za splnění zákonem předepsaných podmínek požadovat po úředních osxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxslu ustanovení § 17 odst. 4. V těchto případech totiž nejde o zaměstnance, ale
de iure
o správní orgány, jak jsou definovány v § 1 odst. 1 spr. řádu, tedy o vxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xx xx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxe zavinění.
Přestože stát garantuje a hradí újmu poškozeným, tak je evidentní, že právní úprava regresního nároku mu umožňuje následně uplatňovat xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xx xxxrně nevzbuzuje otázky, neboť jde o osoby, které převzaly delegovaný výkon státní moci dobrovolně, tedy i včetně rizika regresní povinnosti k náhradě úxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xoci v přenesené působnosti dobrovolný není. Jde o zákonem uloženou povinnost, přičemž územní samosprávný celek jako samosprávná právnická osoba má pxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxý celek státu jako právnická osoba celým svým majetkem, a to přesto, že nešlo o výkon samosprávy, ale o přenesený výkon státní moci. Stát tedy sice garantxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxe a ne vždy jim k tomu vytváří podmínky a ne vždy jim tuto službu v plném rozsahu hradí. Byť, jak již bylo řečeno, jde o přenesení náhrady vázané na zavinění rxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxt (exkulpovat).
Popsaným problémem, který může mít i ústavní rozměr, se okrajově zabýval Ústavní soud při posuzování ústavní stížnosti statutárnxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx xx x xxxx xxxx xxx x xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxadu za náhradu škody způsobené pochybením stavebního xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx x xxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xtát, tedy České republika -
Ministerstvo pro místní rozvoj, které ji následně úspěšně uplatnilo dle komentovaného ustanovení vůči statutárnímu mxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx a vnitřní struktuře jejích jednotlivých složek, z nichž každá nese příslušnou odpovědnost za určité jednání, zcela vybočuje institut regresní úhradxx xxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxovéto konstrukci v podstatě znamená, že ačkoliv formálně v souladu s § 3 odst. 1 písm. c) odpovídá za způsobenou škodu stát, tak v konečném důsledku nese xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x x x x xxxxx x xxxxx xx xx xxx stává
obsoletní
a čistě formální, bez faktického dopadu na vyjádření konečné odpovědnosti určitého subjektu za škodu jako újmy na jeho majetku. V řešxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxrávního rozhodování v rámci přenesené působnosti. Tím, že v důsledku použití institutu regresní úhrady byl výrazně zúžen majetek (rozpočet) územníhx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxocesu rozhodování stavebního úřadu a není nadáno ani žádnými kontrolními mechanismy nad touto institucí, jež se řídí při své činnosti toliko stavebníx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxí úprava reflektuje spojený model výkonu veřejné správy v České republice (II. ÚS 2573/12).
Popsaný problém nebyl Ústavním soudem beze zbytku vyřexxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx aspekty jsou řešitelné ústavně konformním výkladem regresní odpovědnosti se zohledněním podmínek daných § 18, tedy zejména s nutností prokázat regrxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx
x xxxxdem na možný vznik regresní povinnosti by pak bylo žádoucí, aby se příslušná úřední osoba či samosprávný územní celek účastnily soudního řízení, v němž xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx o náhradu újmy, neboť neuplatní veškeré námitky, jež by mohly být uplatněny, a následně bude neúspěšný i s regresním nárokem, kde proti němu úřední osobx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxčné výkladové nejasnosti i otázky o jeho smyslu. Jeho smyslem je založit regresní nárok státu vůči územním samosprávným celkům (obcím i krajům) za nezáxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxsobnosti ve druhém stupni. O co tedy přesně jde? Jde o situace, kdy rozhodnutí územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti bylo přezkoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx, i pokud bylo samotné přezkoumávané rozhodnutí vydáno v samostatné působnosti, neboť přezkum je vždy realizací státní správy) a v případě rozhodnutí xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx správním orgánem orgánu kraje v řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra a v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxvné a teprve poté bylo takové rozhodnutí zrušeno (nejčastěji soudem ve správním soudnictví). Z uvedeného vyplývá, že přestože územní samosprávný celxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxo potvrzení ve druhém stupni, ať již prostřednictvím krajského úřadu v přenesené působnosti, nebo sám. Přestože má tedy stát minimálně spoluodpovědnxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx vůči samosprávě, byť pouze v poměrné výši (odst. 4).
Lze mít za to, že aplikace komentovaného ustanovení nebude příliš častá, neboť za škodu způsobexxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxovídá stát přímo dle § 3 odst. 1 písm. a) a za škodu způsobenou orgánem územního samosprávného celku v přenesené působnosti odpovídá stát podle § 3 odst. x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxo základu pro částečný
regres
daný poměrem odpovědnosti územního samosprávného celku v samostatné působnosti na způsobení vzniklé škody, čemuž nasxxxxxxx x xxxxxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxni a odpovědnost kraje, pokud krajský úřad byl nadřízeným orgánem, který přezkoumával a potvrdil nezákonné rozhodnutí obce. Pokud by byl nadřízeným oxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx odpovědnost nevzniká, neboť stát odpovídá za škodu přímo a regresní nárok vůči sobě samému nemá smysl. V takovém případě může xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxřízeného státního orgánu na vzniku újmy ve smyslu odst. 4.
Shrneme-li, tak komentované ustanovení zakládá podle okolností regresní nárok státu vůxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx), tak i v přenesené (za nezákonnost rozhodnutí o odvolání vydané v rámci instančního přezkumu krajským úřadem). Ve skutečnosti jde však pouze o regresxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xiž v § 16 odst. 1.
Okolnostmi zakládajícími nárok státu na regresní úhradu dle odst. 2 jsou situace, kdy:
a)
stát nahradil škodu nebo poskytl zadosxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxupni, které bylo zrušeno pro nezákonnost společně s rozhodnutím orgánu vyššího územního samosprávného celku (krajského úřadu) vydaným v přenesené pxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xx
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxučinění za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím územního samosprávného celku (obce, kraje) vydaným v samostatné působnosti v prvním stupni, ktxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
Jsou-li splněny podmínky uvedené v bodu a), tak je stát oprávněn obrátit se s požadavkem na regresní úhradu jak na kraj, tak na obec, neboť oba územní celkx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx vůči němu o duplicitu k § 16 odst. 1). Jsou-li splněny podmínky uvedené v bodu b), ustanovení § 16 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 17 odst. 1 umožňuje stxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxho rozhodnutí státního orgánu. V souvislosti s výší požadované regresní úhrady upozorněme na to, že požaduje-li stát regresní úhradu vůči územním samxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxžadována vůči konkrétním fyzickým osobám, jež se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí státního orgánu, je nejen nutné určit míru jejich účasti nx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xmyslu § 17 odst. 4.
Představíme-li si komentované ustanovení v praxi, půjde nejčastěji o dvě situace:
i.
xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx v rámci přezkumného řízení nebo správním soudem zrušena, nebo
ii.
kraj vydal v rámci samostatné působnosti nezákonné rozhodnutí, které bylo Minixxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxe a hl. m. Praha rozhodují v rámci samostatné působnosti např. ve věci některých správních deliktů (§ 58 a § 59 obecního zřízení, § 11 krajského zřízení, x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxtahu ke komentovanému zákonu považovat, za splnění specifických podmínek, rovněž opatření obecné povahy nebo veřejnoprávní smlouvu (blíže k tomuto xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxají již v prvním stupni v přenesené působnosti. Okruh skutečností, které spočívají v tom, že
a)
obec vydala v rámci přenesené působnosti nezákonné rxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxněna či správním soudem zrušena, nebo
b)
kraj vydal v rámci přenesené působnosti nezákonné rozhodnutí v prvním stupni, které bylo státním orgánem x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xod hypotézu ustanovení § 16 odst. 1.
Komentované ustanovení se jeví v tomto rozsahu jako nadbytečné, resp. je třeba jej vykládat jako doplňujícx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx v samostatné působnosti. Vzhledem k tomu, že v textu zákona to přímo uvedeno není, je třeba tyto závěry dovozovat výkladem z logiky věci a ze systematickxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvídají územní samosprávné celky podle § 19 samy, a je proto otázkou, zda vůbec může k tomuto typu regresní odpovědnosti dojít.
K odst. 3
IV. Vázanost xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxsobnosti), tak subjekty uvedené v odstavci 2 (územní celky v samostatné působnosti) vydají nezákonné rozhodnutí, přičemž tuto nezákonnost, za kterox xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxo orgánu vykonávajícím státní moc, jímž zrušil jejich původní zákonné rozhodnutí.
Právo státu na regresní úhradu proti tomu, kdo vydal nezákonné rxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx, nikoliv subjekty uvedené v odst. 1 a 2, pro které byl nesprávný právní názor obsažený v rozhodnutí instančně nadřízeného orgánu závazný. A naopak, pokxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxánu, tedy kraji či státu podle § 23 (Nahradil-li územní celek v samostatné působnosti škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, při jehož vydání se říxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na kraji, je-li příslušným orgánem orgán kxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx x xxxxlu regrese nárok a kterou je oprávněn požadovat po subjektech uvedených v odstavci 1 (úřední osoby definované zákonem, územní celky v přenesené působnxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxentované ustanovení tak do úpravy regresní úhrady promítá zásadu proporčního rozdělení újmy, kterou známe z § 2915 odst. 2 o. z.
Podotkněme, že určexx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xodle konkrétní situace.
Vedle proporčního omezení regresní povinnosti platí samozřejmě i omezení dané požadavkem zavinění podle § 18 odst. 1.
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x x xxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxnovení o regresní úhradě, § 23 - nárok územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči státu nebo kraji, § 34 - promlčení regresního nárxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xpůsobenou při výkonu státní moci, je nanejvýš logické, aby se tato odpovědnost vztahovala i na škodu způsobenou obcí v přenesené působnosti, neboť výkxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxterak omezit či dokonce vyloučit, a současně objektivní, a proto se jí stát nemůže zprostit ani tehdy, je-li prokázáno, že škoda byla způsobena úmyslnýx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxostí tak činit, ale zároveň na její výkon nemá obec právní nárok ani nevzniká žádné legitimní očekávání ze strany obce, že tomu tak bude i v budoucnu. Je věxx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx tím, že deleguje pravomoc na jiného, se nezbavuje odpovědnosti za případnou škodu. Nicméně na nespravedlnost, kterou pociťuje stěžovatelka ve skutexxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxní § 16 odst. 1, jež umožňuje státu nahradivšímu škodu požadovat po obci regresní úhradu. Takto koncipovaná právní úprava celé problematiky je komplexxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxh právech a domáhají se náhrady škody.
(usnesení Ústavního soudu ze dne 27.6.2011, sp. zn. IV. ÚS 276/11)
- Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxt regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. Právní úprava reflektuje tzv. spojený modex xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxétní rozhodovací činnosti zasahovat nemůže.
(usnesení Ústavního soudu ze dne 7.3.2013, sp. zn. II. ÚS 2573/12)
- Další
judikatura
k regresním náxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xoci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Bulletin advokacie, 1998, č. 8.
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=23.
Sněmovní tisk č. 335/0 [onlixxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxT=335.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
(Nárok na regresní úhradu vůči osoxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Regresní úhrada vůči osobám, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úřednxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxosti na regresní úhradu vůči jejich zaměstnancům, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu
VI. Výše regxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
I. Účel právní úpravy
Smysl institutu regresní úhrady, tj. aby důsledky způsobené újmy dopadly na ty subjekty, jež újmu skutečně způsobily, sx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx x xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xpravy v komentovaném ustanovení záleží v tom, aby osoby podílející se na výkonu veřejné moci byly vedeny k odpovědnému plnění svých povinností (NS 30 Cdx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x
x
xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxst. 1,
požadovat regresní úhradu od konkrétních osob, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu.
Ixx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xxx x xx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxla uplatnění nároku na regresní úhradu proti osobám, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí tím, že vina těchto osob byla zjištěna v trestnxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
x
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxilostí nebo ústřednímu orgánu společenské organizace, uhradily-li státu
regres
, nebo
-
státu, neměl-li státní orgán právní způsobilost nebo zaxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxrady, kterou mohly státní orgán s právní způsobilostí, ústřední orgán společenské organizace nebo stát požadovat, se dle § 15 a § 17 zákona č. 58/1969 Sxx x xxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxdpisů upravujících pracovní vztahy. Výše regresní úhrady v ostatních případech, tedy u osob, které nebyly k oprávněným z regresní úhrady v pracovním pxxxxx xxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx šlo-li o škodu způsobenou úmyslně).
Předchozí právní úprava se tak od komentovaného ustanovení lišila především tím, že stát byl oprávněn požadovxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxze v případě, pokud byla jejich vina zjištěna v trestním, kárném nebo kázeňském řízení.
Ustanovení § 17 bylo za dobu své účinnosti novelizováno zákxxx xx xxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xůvodu zadostiučinění xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxí § 17 odst. 2 slova "nebo státního zástupce". Cílem této úpravy, jak stojí v důvodové zprávě, bylo odstranění různého režimu pro uplatnění regresní úhxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxdu vůči státnímu zástupci nezávisle na skutečnosti, zdali byla v řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce vyslovena jeho vina. Konečně bylo zákoxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xřijetím nového správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., který zejména ve své části čtvrté zavedl nové instituty tzv. neformálního správního řízení, ktxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xa osoby, které jsou účastny rozhodování (tj. vydání rozhodnutí), byla provedena změna tak, aby do okruhu osob, vůči nimž může směřovat
regres
podle § 1x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxvat i na osoby, které se účastnily výkonu veřejné moci také prostřednictvím nových institutů podle nového správního řádu."
Zákonem č. 303/2013 Sb. xxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxím zavinila škodu a zároveň nebyla k oprávněnému z regresní úhrady v pracovním poměru nebo v poměru mu na roveň postaveného. Dle důvodové zprávy byla tatx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxá a nijak odůvodnitelná.
K odst. 1
III. Regresní úhrada vůči osobám, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním pxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxzákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem. Je to přirozené, neboť se jedná o orgán samotného státu, jenž buď nemá právní osobnost (v této sxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx jako oprávněnému ztrácí z hlediska rozpočtového práva smysl.
Z tohoto důvodu nastupuje oprávnění státu požadovat regresní úhradu přímo od konkréxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x které byly k rozhodování a úřednímu postupu oprávněny. K tomu dodejme, že činností státního orgánu nemíní § 17 odst. 1 xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí dopadá zejména na ty osoby, funkcionáře nebo zaměstnance, kteří jsou ve vztahu ke státu
-
ve služebním poměru dle zákona č. 234/2014 Sb., o státní slxxxxx
x
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxm poměru (např. justiční čekatel či asistent soudce).
Regresní nárok státu, vyplývající z § 17 odst. 1, se promlčí za rok ode dne, kdy stát nahradix xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxdřená v komentovaném ustanovení vedlejší větou "pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni" není zcela srozumitelná (pozn. autxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxosti komentovaného ustanovení jsou vyňaty ty osoby, které újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem zavinily tím, že xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxní rozhodnutí nebo k vedení úředního postupu je třeba vykládat šířeji, jako obecné oprávnění v takových záležitostech typově jednat, nikoli v doslovnxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xodle tohoto zákona neodpovídá např. osoba, která sice vydala rozhodnutí nebo učinila jiný správní úkon, ale později se ukázalo, že k tomu nebyla oprávnxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxadě excesu. U takových osob bude třeba dovozovat odpovědnost za škodu podle obecných právních předpisů občanského, případně i trestního práva.
Nexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxbec odpovídá za újmu způsobenou poškozenému (k problematice tzv. excesu srov. komentář k § 1).
K odst. 2
IV. Regresní úhrada vůči soudci nebo státnímx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xtát, nahradil-li škodu nebo poskytl-li zadostiučinění za nemajetkovou újmu, je oprávněn požadovat regresní úhradu vůči soudci, který způsobil újmu xxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxtím nebo nesprávným úředním postupem soudce vyslovena jeho vina v řízení o kárné odpovědnosti podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, stáxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
x
xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxho vina v trestním řízení. (pozn. autora: nezapomínejme, že v trestním řízení se deklaruje vina nejen odsuzujícím rozsudkem, ale rovněž některými jinxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx stíhání či narovnání. V této souvislosti je nutné též zmínit dohodu o vině a trestu.)
Jak uvádí důvodová zpráva, skutečnost, že povinnost soudce x xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxtavy) a snahy o vyloučení zásahů moci výkonné do moci soudní prostřednictvím uplatňování regresních nároků. Regresní odpovědnost soudců a státních zxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx povinností (§ 18 odst. 1).
S účinností od 27.4.2006 vztahuje komentované ustanovení stejný režim i na státní zástupce, což lze věcně považovat za spxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxě tak není vázána na pracovněprávní nebo disciplinární postih.
Dodejme, že po dobu kárného nebo trestního řízení vedeného proti soudci nebo státníxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
x xxxxx x
xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxí úhradu vůči jejich zaměstnancům, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu
Hierarchická konstrukce xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx následný nárok na úhradu vůči konkrétním fyzickým osobám, jež se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu.
Úřxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxř, jako úřední osoba dle § 3 odst. 1 písm. b), je oprávněn dle komentovaného ustanovení uplatnit nárok na regresní úhradu vůči notářskému koncipientovix xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx. 3 rovněž opravňuje soudního exekutora (př. exekutorského kandidáta), jako úřední osobu dle § 3 odst. 1 písm. b), žádat úhradu od svých zaměstnanců, txx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxti mohou požadovat úhradu především od svých úředníků, jejichž
status
upravuje zákon o úřednících ÚSC.
Nárok úředních osob, definovaných zákonexx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxávném úředním postupu, se promlčuje v roční objektivní promlčecí lhůtě běžící ode dne zaplacení regresní úhrady státu (srov. § 34 a komentář k němu).
x xxxxx x
xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x nichž se výše regresu řídí zvláštními předpisy. Je nutné si uvědomit, že zvláštními předpisy se řídí pouze určení výše regresu, nikoliv samotný nárok nx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xoci náležela k povinnostem vyplývajícím
-
z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného (tj. dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedxxx xxxxxx xxxxx
x
x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxx povinných z regresu dle § 17 odst. 1 a xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxresní úhradu vůči osobě, která nenaplňuje hypotézu § 17 odst. 4, tj. u níž účast na výkonu veřejné moci nenáležela k povinnostem vyplývajícím z pracovníxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxkové újmy.
Poznámka pod čarou odkazuje na ustanovení § 179 zrušeného zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.). Ačkoliv tak odkaz v poznámce pod čarou nxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxož úprava rozsahu náhrady škody při odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli v pracovněprávních vztazích je co do obsahu takřka txxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xracovního poměru nebo poměru mu na roveň postaveného způsobila odpovědnost státu za škodu (př. nemajetkovou újmu) nebo povinnost úřední osoby a územnxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxělku před porušením povinnosti, jímž způsobila škodu. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek, lze se dxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxo zisku.
Dlužno podotknout, že zvláštním předpisem, na který komentované ustanovení odkazuje, je vedle zákoníku práce rovněž zákon o služebním pxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x5 uvedeného zákona, téměř totožná s úpravou odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli v pracovněprávních vztazích. To ovšem nic xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxna o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, určí se výše regresu dle tohoto zákona. Na rozdíl od úpravy v zákoníku práce zákon č. 361/2003 xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx bezpečnostních sborů se tak ve věci výše regresní úhrady ocitají oproti ostatním osobám dle § 17 odst. 4 v odlišném postavení, aniž by to bylo jakkoliv oxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx zákoníku práce, zákona o státní službě, zákona o úřednících ÚSC a zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Smyslem tohoto ustanovxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxým z regresní úhrady dle § 17 odst. 1 až 3, tedy především vůči státním zaměstnancům, příslušníkům bezpečnostních sborů, soudcům, státním zástupcům, zxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx regresní úhrady by bylo vhodnější, kdyby § 17 odst. 5 byl přiřazen ke společným ustanovením v § 18, neboť je evidentní, že jak nárok na regresní úhradu vůxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
VIII. Příkaz nadřízeného jako důvod vylučující uplatnění nároku na regresní úhradu
Komentované ustanovení zakotvuje ochranu osoby, proti níž nelxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxného.
Ustanovení § 17 odst. 6 tak zavádí okolnost, která vylučuje uplatnění nároku na
regres
příkladmo vůči
-
státním zaměstnancům, kteří plnxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xx x x xx xxxx x xxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo příslušníka (§ 46 zák. o služeb. poměru příslušníků bezp. sborů),
-
zaměstnancům, plnili-li pokyny zaměstnavatele [§ 38 odst. 1 písm. b) zákoníxx xxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx
x
xxxxxx soudním úředníkům nebo vyšším úředníkům státního zastupitelství, pokud plnili pokyn předsedy senátu, resp. státního zástupce xx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxonném rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu pouze v důsledku toho, že splnily pokyn, příkaz nebo rozkaz osoby v nadřízeném postavení. V této soxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxm daly podnět.
Z teoretického hlediska by se výluka dle § 17 odst. 6 mohla rovněž uplatnit u státního zástupce, který se podílel na vydání nezákonnéhx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxe (§ 12e z. s. z.). Jen stěží si lze ovšem představit, že by byl státní zástupce, jenž pouze splnil pokyn vedoucího státního zástupce, uznán vinným v řízenx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxx. 2, nevzniklo právo státu na regresní úhradu vůči státnímu zástupci).
V souvislosti s komentovaným ustanovením je nutné upozornit na to, že pokynyx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x 17 odst. 6, se tak ocitnou ve složité důkazní situaci, neboť budou muset prokázat existenci příkazu nadřízené osoby.
Komentované ustanovení rovněx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx z regresní úhrady vůči ní požadovat úhradu regresu. Část odborné literatury (Mates, Severa, 2014) se kloní k názoru, že tzv. výjimka z výjimky se rovněž xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxx
x x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxe přímo proti doslovnému znění zákona a není podepřena dostatečně silnými systematickými a teleologickými argumenty (osoba, která spáchá správní dexxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxxx xxxxxx x x8 - společná ustanovení o regresní úhradě, § 23 - nárok územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči státu nebo kraji, § 24 - nárok úzxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx nároků státu, § 34 - promlčení regresního nároku, § xx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
xudikatura
k regresním nárokům je uvedena souhrnně v komentáři k § 18.
Literatura:
BĚLINA, M., DRÁPAL, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vyxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx úředním postupem. Bulletin advokacie, 1998, č. 8.
MATES, P., SEVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
VOJTEK, P. xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxišek
Korbel,
Ph.D.
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.2016.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Subjektixxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx
VIII. Zásada zachování právní pozice povinného z regresní úhrady
I. Účel právní úpravy
Komentované xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx x x xxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x x x), tak i k regresním nárokům s dvoustupňovým postihem (§ 17 odst. 3 ve vazbě na § 16). V případě regresního nároku s dvoustupňovým postihem se společná prxxxxxx x x xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx
xxxxxx
xxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx v přenesené působnosti (§ 16 odst. 1),
-
územním samosprávným celkům (§ 16 odst. 2),
-
osobám, které se v rámci svého oprávnění podílely na vydánx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx x
x
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxdních osob a územních celků v přenesené působnosti na
regres
proti osobám podílejícím se na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním xxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxa v § 18 dopadají i na regresní nároky územních celků v samostatné působnosti (srov. komentář k § 25). Společná pravidla k regresní náhradě v § 18 mají záxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx zprávy vyplývá, že vzhledem ke zvláštnímu charakteru regresního nároku, na který se nevztahuje občanský zákoník, bylo nutné vymezit podmínky regresxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x
xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx zprávy, že na regresní nárok se nevztahuje občanský zákoník, se nám však jeví jako poněkud zavádějící. Ustanovení § 17 odst. 5 stanoví, že nárok na regrxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxx osoba a územní celek v přenesené působnosti dle § 17 odst. 3 nárok na úhradu, nebude se moci proti povinnému z regresu dožadovat náhrady škody podle zákoxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xborů, příp. podle občanského zákoníku.
Analogicky lze konstatovat, že uplatní-li stát nárok na regresní úhradu dle § 16 odst. 1 a odst. 2, nebude moxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xx xxxze ovšem mít za to, že samostatná úprava regresní úhrady, která je předmětem § 16, § 17 a § 18, je vždy a za všech okolností, uvážíme-li celou řadu právních x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxského zákoníku (v této souvislosti si lze představit zejména otázky spjaté s problematikou zavinění, příčinné souvislosti a její adekvátnosti, solxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x x xx xx xxxxxx x x x 16 a § 17) je
dispozitivní
a se souhlasem všech stran lze práva a povinnosti související s regresní náhradou škody dohodnout i jinak, byť samozřejmě muxx xxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxmožnost chránit základní osobní údaje o příjemci veřejných prostředků, jemuž byly odpuštěny či sníženy povinné platby do veřejných rozpočtů (srov. § xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx. NSS), apod.
II. Vývoj právní úpravy
Předchozí právní úprava v porovnání s komentovaným ustanovením blíže nevymezovala podmínky regresní odpovxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xovinných k regresu, tak plní rovným dílem, jedná-li se o státní orgány s právní způsobilostí nebo ústřední orgány společenské organizace, nebo podle mxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx v případech zvláštního zřetele hodných.
Ustanovení § 18 nedoznalo za dobu účinnosti aktuálně platného a účinného zákona žádné změny.
K odst. 1
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxdností objektivní bez možnosti liberace (někdy se též hovoří o odpovědnosti tzv. absolutní), regresní úhrada je založena na odpovědnosti za zaviněníx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xorušil zákon nebo se na takové činnosti podílel, stalo se tak ale jenom proto, že se řídil podzákonným předpisem, který odporuje zákonu." Je však zjevnéx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxdnosti regresně povinných osob, zejména zaměstnanců orgánů veřejné moci v pracovním poměru, které by vedlo k ústavně nekonformní nerovnosti s konstrxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxění je vyžadováno bez ohledu na to, zdali regresní nárok míří proti konkrétním fyzickým osobám dle § 17 odst. 1 až 3 (připojme i notáře a soudního exekutoxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxprávným celkům v samostatné působnosti dle § 16 odst. 2.
Regresní odpovědnost za zavinění vzniká tehdy, jsou-li splněny následující předpoklady
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxx
Porušením právní povinnosti míníme protiprávní jednání škůdce, tedy takové konání nebo opomenutí fyzické, př. právnické osoby, které je v rozporu s oxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxonu pamatuje na jeden z důvodů vylučujících protiprávnost, a to v ustanovení § 17 odst. 6, které stanoví, že nárok na
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xodejme, že dikce ustanovení § 17 odst. 6 neodpovídá právní povaze důvodů vylučujících protiprávnost, namísto nemožnosti uplatnění nároku na regresxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxvědnost za zavinění vyloučena. Nabízí se také úvaha, zda může dojít k vyvinění s poukazem na další, komentovaným zákonem nevymezený důvod vylučující pxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx povinnosti v příčinném spojení škodu nebo nemajetkovou újmu, postihne škůdce odpovědnost k regresu tehdy, pokud mu lze přičíst i zavinění. Tento pojex xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx škůdce k vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání (tj. ke vzniku újmy). Zavinění je vybudováno na složce intelektuální a volní, přixxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xterá forma zavinění je pro účely regresu požadována, lze dovodit, že k naplnění podmínky zavinění postačí i jen nevědomá nedbalost (
culpa
neglegentixx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxovědnosti státu nebo územního celku v samostatné působnosti za újmu, a ani nevěděla, že její jednání ke vzniku této odpovědnosti může vést, třebaže to vxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx pracovního nebo jiného obdobného poměru, zkušenostem apod.) vědět měla a mohla.
Lze konstatovat, že osoby podílející se na výkonu veřejné moci jsox x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x x x x xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxt, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. A kdo se veřejně nebo ve styku s jinou oxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xe s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
Intelektuální složka zavinění, která je na rozdíl od složkx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x obezřetný postup jsou jedním z předpokladů, aby mohli příkladmo notáři, soudní exekutoři, státní zaměstnanci, příslušníci bezpečnostních sborů či xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x kárnou odpovědností podle notářského řádu, exekučního řádu, zákona státní službě nebo s kázeňskou odpovědností podle zákona x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xx xxxxx xxx
x xxxxxxxxsti s komentovaným ustanovením vyvstává rovněž otázka, zdali za zaviněné porušení právní povinnosti lze považovat zastávání právního názoru (najmě xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxx xxxxx xxxxxí platí, že jej lze sdílet nebo s ním polemizovat, právní názory se často během času vyvíjejí a mění. Je proto třeba vždy zkoumat, zda nesprávný právní názxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxní této otázky bude odvislé od úrovně odborné péče, která je spojena s povoláním nebo stavem té které osoby, od níž je požadována regresní úhrada. Tak napxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxativně jiné nároky než na zaměstnance úřední osoby dle § 3 odst. 1 písm. b), jehož účast na výkonu veřejné moci je pouze okrajovou činností v rámci jeho praxxxxx xxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx x x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxdě škody (povinnost nahradit škodu způsobenou porušením zákona), stanoví, že dojde-li k porušení zákonné povinnosti, má se za to, že škůdce zavinil škxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxadném soudním řízení povinen prokázat, že subjekt, proti němuž je uplatňován regresní nárok, vznik újmy zavinil. V tomto ohledu jde o speciální, opačnx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x a 2 a podle § 17 odst. 2, ponese za stát důkazní břemeno týkající se podmínek regresní odpovědnosti úřad určený dle § 6. Je-li uplatněn regresní nárok podxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xa nesprávném úředním postupu ve služebním, pracovním nebo jiném obdobném poměru.
Komentovaný zákon rozlišuje jednostupňový a dvoustupňový regrxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxok podle § 16 odst. 1 a 2 a podle § 17 odst. 1, dopadne povinnost unesení důkazního břemene, se všemi důsledky s tím spojenými, v plném rozsahu, postavení xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxx x xx xxxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx dokazování, které vyplynuly již z předchozího řízení o nároku státu na regresní úhradu. K tomu dodejme, že budou-li konkrétní osoby shledány kárně nebx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx je to povinnosti prokázat zavinění té které konkrétní osoby samozřejmě nezprostí.
K odst. 3
V. Odpovědnost více osob
Způsobí-li škodu zaviněným xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxazkové právní vztahy, jejichž společným atributem je pouze to, že vznikly na základě téhož právního důvodu. V této souvislosti hovoříme o tzv. pasivníxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxbení škody, přičemž posouzení této míry je předmětem dokazování. Jde tedy opět o speciální a výrazně odlišné, resp. opačné řešení, než je obecná úprava xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxe jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxxcifikuje, je dáno diskreční oprávnění soudu založit solidární odpovědnost povinných k regresu. Soud je tak výjimečně oprávněn rozhodnutím učinit z jxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxu judikaturu k solidární odpovědnosti podle občanského zákoníku; srov. např. NS 25 Cdo 2126/2000, podle nějž společná odpovědnost vzniká v důsledku sxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxhatel má vztah nejen k vlastnímu jednání, ale také k jednání jiných osob podílejících se na vzniku škody.
Vnesení solidární odpovědnosti do komentoxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxvé výše. Solidární odpovědnost je samozřejmě výrazně výhodnější pro věřitele.
Otázkou je, zda důvodem pro založení solidární odpovědnosti je i sixxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxoli a že v takových případech bude na místě stanovit každému ze škůdců dílčí odpovědnost, a to vzájemně ve stejném rozsahu.
S dílčím zavázáním povinnxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxo určitou funkci, musí si být nutně vědom toho, jaká rizika to s sebou přináší (viz Mates, Severa, 2014, s. 141). Na druhou stranu by se mohlo jevit jako nesxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxně jako nezákonné zrušené, nebo alespoň se předmětného hlasování zdržel.
Posuzujeme-li regresní odpovědnost člena kolegiálního orgánu, je nutnx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xředním postupu orgánu nebo který hlasoval proti přijetí nezákonného rozhodnutí, případně se hlasování alespoň zdržel, nenastanou vůbec podmínky, jxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxům kolegiálních orgánů bude v praxi značně problematické, zejména s ohledem na častou tajnost hlasování nebo důkazní nouzi v případě hlasování bez proxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxtor § 18 odst. 4 přichází v úvahu pouze tehdy, založil-li soud ve výjimečně odůvodněném případě solidární odpovědnost osob povinných k regresu a nahraxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxkládá právo takové osoby požadovat odpovídající část plnění od dalších povinných osob, a to v rozsahu vyplývajícím z jejich účasti na způsobení vzniklx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxty a navenek nemá vliv na jejich celkovou odpovědnost vůči osobě oprávněné z regresu.
Dodejme, že se jedná o stejnou zásadu, kterou obsahuje ustanovxxx x xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxřítkem pro následné vypořádání mezi jednotlivými škůdci forma jejich zavinění. Výše podílu by se též měla řídit tím, co je spravedlivým rozdělením mírx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx zakládají nebo omezují jejich povinnost k náhradě škody. Podíl může podle okolností dosahovat i plné částky poskytnutého odškodnění (Hrádek, 2014, sx xxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxmuž porušení by mohlo dojít například tehdy, byl-li by povinný z regresu zavázán k zaplacení úhrady v plné výši, což by pro tohoto povinného představovaxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxodňujícím toto mimořádné řešení spravedlivá jak z pohledu oprávněného z regresu, tak z pohledu povinného, vůči němuž by povinnost x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxx omezení náhrady škody. [Náhrada škody může být ve výjimečných případech omezena, pokud by vzhledem k finanční situaci stran představovala plná náhraxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx ochrany zájmu (čl. 2:102) a rozsah škody].
Ustanovení § 18 odst. 5 označuje, byť pouze demonstrativní formou, jako kritéria odůvodňující případnx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx nejde jen o poměry fyzické osoby, ale díky demonstrativnosti výčtu o jakékoli osoby, tedy i právnické, jak na to správně upozorňuje Petr Vojtek v komentxxx x x xxxx xx xx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxerační právo
, vyjít i z jiných okolností, než na které komentovaný zákon výslovně pamatuje. Kritéria vyjmenovaná by však měl zvažovat vždy. Závěr o modxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxvy moderace do tohoto zákona se jevilo od počátku poněkud nadbytečné, neboť dublovalo obdobné ustanovení § 450 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ktexx xx xx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx
xxxxxxxxx xxxxo
aplikovat pouze na návrh, nebo z úřední povinnosti vždy. V soudní praxi se traduje, že při rozhodování o nároku na náhradu škody je soud povinen vždy zkxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xoudu se co do obsahu liší, byť nikoliv zásadně, od obecné úpravy tohoto institutu v ustanovení § 2953 odst. 1 o. z. Za pozornost ovšem stojí odst. 2 téhož uxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxoby v pozici odborníka nebo v postavení příslušníka určitého stavu nebo povolání, s nímž se pojí předpoklad zvýšených znalostí, schopností nebo dovedxxxxx xx x xxxxx x xx xxxx
xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xx osoby, jež je účastna při výkonu veřejné moci, lze očekávat zvláštní znalosti, schopnosti či dovednosti. Použitelnost výlukové normy obsažené v § 295x xxxxx x xx xx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxpak, stalo by se ustanovení § 18 odst. 5 obsoletním. Na druhou stranu je otázkou, zda je tento důsledek zamýšlený, neboť úprava v komentovaném ustanovexx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xrofesionály dle § 2953 odst. 2 o. z., není odůvodněno, aby tato výjimka neplatila i pro újmu způsobenou výkonem veřejné moci.
Ačkoliv aplikační prosxxx x xxxx xxxxx x xx xx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx-li se výkladové nejasnosti při užití § 18 odst. 5, v zásadě použitelná. V souvislosti s tím je třeba zmínit, že soudní praxe za účinnosti zrušeného občanxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxady škody i v případech, kdy je škůdcem právnická osoba [Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2011, sp. zn. 25 Cdo 4506/2008. Toto rozhodnutí však nebyxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx Osobní působnost komentovaného ustanovení tak zahrnuje nejen fyzické osoby jako povinné z regresní úhrady podle § 17 odst. 1 až 3 [k nim připojme notářxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xx xxxxxxx pouze v rámci regresních nároků, nikoli v rámci primární odpovědnosti za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, kxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx x xostavení silnější strany vůči straně slabší (srov. § 2898 o. z. a tam uvedený zákaz změny nároku na náhradu újmy v neprospěch slabší strany).
K odst. 6
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxi nebo nedostatečné obrany státu nebo územního celku v samostatné působnosti dojde k přenesení negativních následků z toho vyplývajících na povinnéhx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx uplatnit povinný z náhrady škody.
Lze konstatovat, že úřední osoby nebo územní celky v přenesené a samostatné působnosti (§ 16 odst. 1 a odst. 2), osxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx jako oprávněnému z regresu uplatnit všechny námitky, jež stát jako povinný z náhrady škody mohl uplatnit vůči poškozenému (tzv. jednostupňový regresxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxmnímu celku v přenesené působnosti jako oprávněnému z regresu uplatnit jak všechny námitky, které mohl stát jako povinný z náhrady škody uplatnit vůči xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx. dvoustupňový regresní postih).
Dodejme, že ustanovení § 18 odst. 6 hovoří o námitkách, které mohl subjekt uplatnit vůči poškozenému v řízení o náxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx byť se v tomto případě o řízení
stricto sensu
nejedná. Opačný výklad by vedl k
absurdní
situaci, kdy by se právní pozice subjektu, vůči kterému je požadxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxkytnuta již orgánem příslušným podle § 14 komentovaného zákona.
Související ustanovení:
§ 16 - oprávnění státu, § 17 - nárok na regresní úhradx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxk územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči osobám, které se podílely na vzniku újmy, § 25 - obdobné použití právní úpravy regresnxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxu samotné odpovědnosti a není důvodu, aby se odpovědnostní vztah řídil jiným předpisem než následný regresní postih, byť ke splnění povinnosti k náhraxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx na stanovené podmínky odpovědnosti, včetně vymezení subjektů, za jejichž činnost stát odpovídá, přičemž změna předpisu v oblasti odpovědnosti státx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxu na regresní úhradu je příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi porušením právní povinnosti územním samosprávným celkem při výkonu státnx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxedku. Přitom obecně platí, že otázka příčinné souvislosti - vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody - je zpravidla otázkou skutkovou, nikoli právxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxípadně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2011, sp. zn. 28 Cdo 928/2012)
- Jestliže pxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xoté, co v důsledku jím učiněných dispozic - přesunutí výtěžku dražby na jiný, rizikovější účet - došlo ke ztrátě části rozdělované podstaty (v důsledku xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxího jednání ve formě nevědomé nedbalosti. Ta je charakteristická tím, že povinná osoba nechtěla státem odškodnitelnou újmu způsobit a ani nevěděla, žx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx soudu ze dne 8.6.2011, sp. zn. 28 Cdo 2441/2010)
Literatura:
ELIÁŠ, K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu. Právní rozhledyx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xraha: Leges, 2014.
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520, relativní majetková práva, 1. část). Prahxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxx xxxxx
xxxxvědnost územních celků v samostatné působnosti za škodu
Oddíl první
Obecné ustanovení
(Skutkové podstaty odpovědnosti územního celku)
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
Přehled výkladu:
I. Formy odpovědnosti územního celku za škodu
Ke druhému dílu Odpovědnost územních celků v samostatné působnosti za škodx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxnosti za škodu.
Připomeňme, že územní celek je rovněž jako stát nositelem objektivní, resp. absolutní odpovědnosti za škodu bez možnosti liberacex x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxvy
Vzhledem k tomu, že předchozí právní úprava vycházela z předpokladu, že jediným a výlučným nositelem odpovědnosti za škodu je stát, úprava odpověxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxcí územní samosprávy).
Ustanovení § 19 nedoznalo za dobu účinnosti zákona žádné změny.
I. Formy odpovědnosti územního celku za škodu
Hlxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx jako základní územní samosprávné celky a kraje jako vyšší územní samosprávné celky vykonávají vedle samosprávy také státní správu, a to v rámci tzv. přxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem (čl. 101 odst. 4 Ústavy), z čehož vyplývá, že územní celky vykonávají samostatnou půsoxxxxx xxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x ani být nemůže, neboť přenesená působnost není ústavním právem územních xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxrávě.
Pokud zvláštní zákony upravují působnost územních samosprávných celků a nestanoví, zda jde o samostatnou či přenesenou působnost, jde vždy x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxx x xxx xx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxnovení se vztahuje pouze na okruh případů, kdy územní celek vykonává samostatnou působnost. Pokud by šlo o přenesenou působnost vykonávanou územním sxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxnění vzniku škody podle § 16 odst. 1.
V souvislosti s identifikací samostatné působnosti je nutné podotknout, že jak na ústavní, tak na zákonné úrovnxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xám způsob, jímž se zákonodárce rozhodl vymezit samostatnou působnost obce. Jde o způsob, který sice obsahuje výčet většího množství činností (nadto jxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxní a upřesnění kritérií, jež by obcím umožnila ne-li definovat, pak alespoň odhadnout, kde jsou meze jejich samostatné
kompetence
ve vztahu k působnoxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xákon o hl. m. Praze pouze ve svých jednotlivých ustanoveních demonstrativně vymezují, jaké záležitosti náleží do samostatné působnosti. Podle § 35 obxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx x xx a § 102 obecního zřízení.
Kraj spravuje v samostatné působnosti zejména záležitosti uvedené v § 11, § 35, § 36 a § 59 krajského zřízení, s výjimkou vydxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx x x xxxxx x xxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxta Prahy (§ 16, § 58, § 69; obdobné platí i pro městské části).
Podle dikce § 19 odpovídají územní samosprávné celky za škodu, kterou způsobily při výkxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxbenou při výkonu veřejné moci, § 19 hovoří o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné správy. Byť pojem veřejné moci je nepochybně širší než pojem veřejxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxdu v režimu komentovaného zákona nejen tam, kde vystupují jako nositelé veřejné moci rozhodující z pozice vrchnostenské autoritativně o právech a povxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxci jiných postupů v oblasti veřejné správy, zejména podle části čtvrté správního řádu. Podobně jako v případě odpovědnosti státu (srov. komentář k § 1) xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxě jejich nesprávnosti a z toho kauzálně vyplývajících škod způsobených jiným osobám. Opačný závěr by měl totiž za následek to, že osobám dotčeným činnoxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxskytnuta ochrana proti daným postupem jim způsobené újmě (čímž by došlo k odepření soudní ochrany v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny), nebo by byly odkázáxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx o odpovědnosti státu vnímat jako předpis umožňující odškodnit zásah do osobnostních práv poškozeného ve specifické situaci, to jest, došlo-li ke vznxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxné moci v rámci správního soudnictví (srov. § 2 s. ř. s.). Tam, kde územní samosprávné celky vystupují coby fiskus, tj. v oblasti soukromého práva, odpovxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxlasti nakládání s majetkem, smluvního práva nebo v oblasti pracovních a jiných obdobných poměrů.
Objektivní odpovědnost územního celku za škodu vxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx k tomu, že jde o odpovědnost objektivní, resp. absolutní, není zde
a priori
podmínkou porušení právní povinnosti),
xx
xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx a vznikem škody nebo nemajetkové újmy.
Důkazní břemeno ve věci naplnění jednotlivých podmínek leží jak při mimosoudním uplatnění nároku poškoxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxov. § 5). Komentované ustanovení tak rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem veřejné správyx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx škodu z rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, neboť v trestních věcech rozhodují pouze orgány státu.
Jak vyplývá již z § 1 odst. 3, odpoxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxt se svým nárokem na náhradu škody přímo na soud, § 14, upravující předběžné projednání, ve spojení s § 6 se v rámci odpovědnosti územního celku v samostaxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xiberace, § 5 - deliktní jednání státu, § 21 - znaky skutkové podstaty nezákonného rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, § 22 - nesprávnx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxdárce použil metodu kombinace pozitivního demonstrativního výčtu jmenovitě uvedených relativně konkrétních aktivit v § 14 odst. 1 zákona o obcích s xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xvorba životního prostředí), v § 14 odst. 2 zákona o obcích s tím, že do samostatné působnosti obcí náleží pouze ty záležitosti z výše uvedených generelnx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxle své povahy upravena zvláštními předpisy jako výkon státní správy a jedná-li se současně o otázku místního významu z výše uvedených generelně vymezexxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx samostatné působnosti nabízí.
(nález Ústavního soudu ze dne 8.11.1994, sp. zn. Pl. ÚS 18/94 - pozn. autora: rozhodnutí se vztahuje ještě k předchozí pxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxch č. 128/2000 Sb., je názorné)
- České republice přináší problémy již sám způsob, jímž se zákonodárce rozhodl vymezit samostatnou působnost obcex xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxativně posílil samostatnost obcí, nepokusil se však o kvalitativní vymezení a upřesnění kritérií, jež by obcím umožnila ne-li definovat, pak alespoň xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxe stojí decentralizovaný demokratický stát středoevropského typu, jímž je i Česká republika, před složitou úlohou: zároveň spočívá na "centrálním" xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxobnosti obcí (§ 14 a § 17 zákona o obcích), která - pokud neporušuje zákon - je mimo ingerenci státní správy. Zákonodárce tím však stojí před složitou úloxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xradiční statický poměr mezi státní správou a samosprávou se totiž ve složité moderní společnosti přeměnil v dynamický funkční vztah, založený xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxcným důsledkem hospodářského a so-ciálního vývoje v zemích, ve kterých po odstranění absolutismu se samospráva vyvíjela postupně cestou decentralixxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxznamového vymezení ústavního principu samosprávy ("věcí samosprávy" dle čl. 104 odst. 2 Ústavy ČR). Tento nedostatek pak ztěžuje ochranu ústavního pxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xy zákon narušoval obsah tohoto principu v jeho podstatě. Kritériem však sotva může být věcný výpočet čl. 14 zákona o obcích. Mnohem spíše je třeba uvážitx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxedpokladu, že mohou být místním společenstvím ve vlastní odpovědnosti a samostatně zvládnuty.
Protože v České republice převládá stále organizačnxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx přirozené, že předmětem zákonných úprav zavazujících též obce a případně i vymykajících se jejich působnosti, jsou i záležitosti, jež jsou jinak obecxxx xxxxxx x x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xozhodnutí se vztahuje ještě k předchozí právní úpravě v zákoně č. 367/1990 Sb., o obcích, nicméně pro obtíže spojené s definicí samostatné působnosti oxxxx xxxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxe o výběru provozovatele jejího majetku není výkonem veřejné moci, a nelze proto s tímto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, spojovat odxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxou souvislost mezi rozhodnutím žalovaného o výsledku veřejné obchodní soutěže na veřejnou zakázku a náklady následně vynaloženými žalobcem na zahájxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Po patnácti letech existence Ústavy České republiky obsahující ústavní garanci práva na územní samosprávu se již obsah tohoto práva ustálil a stal sx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxvy, a z tohoto důvodu opouští dosavadní
restriktivní
výklad ustanovení čl. 104 odst. 3 Ústavy. Ústavní soud konstatuje, že... k vydávání obecně závazxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xojmově není právního předpisu bez stanovení právních povinností.
(nález Ústavního soudu ze dne 11.12.2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06)
- Dispozice s obexxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxonem veřejné moci; nelze proto s takovýmto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, spojovat odpovědnost obce podle ustanovení § 19 a násl., x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx2011, sp. zn. 25 Cdo 2615/2010)
- Podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídají jak stát, tak i územní samosprávné celky, pokud byla škoda způsobena rozhodnxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxí, kdy je toto jednání přičitatelné obci v rámci její samostatné působnosti a pokud žalobci vznikla škoda a je zde příčinná souvislost mezi touto škodou x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx1998 Sb.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2013, sp. zn. 30 Cdo 1134/2011)
- Výkon rozhodnutí o uložení pokuty v přestupkovém řízení orgánem oxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxvídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb.
(rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2013, sp. zn. 30 Cdo 3257/2012 - pozn. autora: rozhodnutí bylo zrušeno nxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx
Literatura:
RYCHETSKÝ, P., LANGÁŠEK, T., HERC, T., MLSNA, P. a kol. Ústava České republiky. Zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Prxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
MATES, P., SEVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné mxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx2016.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Nezákonné rozhodnutí vydané ve správním řízení
1) Nezákonné rozhodnuxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxpisy o správním řízení
I. Účel právní úpravy
Komentované ustanovení vymezuje bližší podmínky odpovědnosti územního celku v samostatné půsxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx na náhradu škody dle skutečnosti, zdali bylo nezákonné rozhodnutí vydáno ve správním řízení, nebo postupem, na který se předpisy o správním řízení nevxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xstanovení se značně změnila koncepce dopadů správního řádu na veřejnoprávní postupy ve veřejné správě. "Nový" správní řád č. 500/2004 Sb. jednak přxxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xiž nutné, aby se zvláštní zákony v oblasti správního práva výslovně dovolávaly použití správního řádu), jednak v přechodných ustanoveních v § 180 staxxxxxx xxx
xx
xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxedpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle části druhé a třetí správního řádu (formální správní xxxxxxxx
xx
xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné a které nelze podle těchto předpisů řešit, podle části čtvrté správního řádu (nxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxt. 1, který odkazuje na § 8, nezákonné rozhodnutí jako jedna ze dvou skutkových podstat objektivní odpovědnosti územního celku vykazuje obdobné znaky xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxisy vyvolaný nesprávným posouzením hmotněprávních nebo procesních otázek ze strany toho, kdo uvedené rozhodnutí vydal. Způsobit poškozenému újmu jx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxx xdpovědnosti státu vázán na podmínku vyčerpání všech procesních prostředků ve smyslu § 8 odst. 3, jakož i na podmínku zrušení nebo změny nezákonného rozxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xx odst. 1 pouze tehdy, vydaly-li nezákonné rozhodnutí ve správním řízení, tedy v takovém řízení, ve kterém vystupovaly jako správní orgán ve smyslu legxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xádu (zákon č. 71/1967 Sb.), jehož věcná působnost se vztahovala pouze na správní řízení v užším slova smyslu. Zrušený správní řád tak reguloval postux xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxnostech účastníků řízení. Naproti tomu aktuálně platný a účinný správní řád se vztahuje na veškerý postup správních orgánů při výkonu veřejné správyx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx realizace tzv. neformálních aktů (vydávání osvědčení, vyjádření a sdělení), uzavírání veřejnoprávních smluv nebo vydávání opatření obecné povahyx
xxx xx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxsobnosti § 20 odst. 1, neboť jak uvedeme níže, komentované ustanovení by mohlo zahrnout i ty případy, kdy poškozenému vznikne újma na základě nezákonnéxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxho řádu.
Obce vydávají rozhodnutí v samostatné působnosti podle správního řádu především ve věci ukládání pokut za správní delikty podle § 58 a § 5x xx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxe správního řádu rovněž ve věci ukládání pokut za správní delikty podle § 29 a § 30 ve spojení s § 119 odst. 1 písm. a) zák. o hl. m. Praze. Podle § 94 odst. 1 kxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxsobnosti kraje, k řízení je příslušný krajský úřad, na jehož rozhodování se vztahuje správní řád, pokud krajské zřízení nebo zvláštní zákon nestanovx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxízení.
2) Opatření obecné povahy a veřejnoprávní smlouvy
Vyvstává otázka, zdali pod hypotézu § 20 odst. 1 spadají případy, kdy poškozenému vznikxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx k zákonu č. 160/2006 Sb., jenž přinesl zásadní novelizaci komentovaného zákona, k tomu uvádí: "Zákon č. 82/1998 Sb. totiž reflektuje pouze škodu způsoxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxůsobem. Mezi nové instituty, které nový správní řád přinese, patří především veřejnoprávní smlouvy, opatření obecné povahy a některé jiné úkony sprxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx institutů by měl stát nebo územní samosprávné celky odpovídat. V případě veřejnoprávních smluv a opatření obecné povahy se tyto instituty výslovně poxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx x xxxxxxnné rozhodnutí."
Přestože důvodová zpráva k novele č. 160/2006 Sb. poměrně jednoznačně stojí na stanovisku, že by se podle zákona měly odškodňovax x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxsti čtvrté správního řádu, a to jako nezákonná rozhodnutí v širším smyslu, je s podivem, že se toto přesvědčení zákonodárce neprojevilo ve výslovné novxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxtní akt, který je specifický jednak konkrétním vymezením předmětu, jednak obecností adresátů. Subsumovat opatření obecné povahy pod pojem nezákonnxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xpatření obecné povahy nenabývá právní moci, můžeme nanejvýše hovořit o jeho platnosti a účinnosti. Obdobně je tomu u veřejnoprávních smluv i u úkonů poxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx x x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx přetrvávající
deficit
výslovné úpravy přímo v textu zákona je úmysl zákonodárce, vyjádřený v uvedené důvodové zprávě, zřejmý. Extenzivní výklad poxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxž o tvrzení, že institut opatření obecné povahy se výslovně podřazuje pod režim rozhodnutí. Ačkoliv toto tvrzení není zcela srozumitelné, lze se domníxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxního řádu, která reguluje postup správního orgánu při vydání deklaratorního nebo konstitutivního rozhodnutí o právech a povinnostech účastníků řízxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxnodárce a účelu a smyslu komentovaného zákona, lze se přiklonit k názoru, že věcná působnost § 20 odst. 1 se vztahuje i na situace, kdy poškozenému vznikxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx Takový výklad je jistě vhodnější než to, aby bylo poškozenému odňato právo domáhat se náhrady škody způsobené nezákonným opatřením obecné povahy podlx x xx xxxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxa.
V souvislosti s podřazením institutu opatření obecné povahy pod hypotézu § 20 odst. 1 se nabízí zajímavá otázka, zdali osoba, která utrpěla újmu x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxky dle § 172 odst. 4 spr. řádu nebo nepodala písemné odůvodněné námitky dle § 172 odst. 5 spr. řádu. Jinými slovy vyvstává otázka, zdali zejména nepodání xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxem k povinnosti poškozeného předcházet vzniku škody všemi dostupnými procesními prostředky lze konstatovat, že jde jednoznačně x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxdu škody vzniká nebo zdali procesní pasivita poškozeného v řízení je důvodem alespoň pro snížení náhrady.
Veřejnoprávní smlouva je podle § 159 odstx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx obecné povahy tak veřejnoprávní smlouva není vůbec správním aktem. Vzbuzuje-li pochybnosti
subsumpce
opatření obecné povahy pod hypotézu § 20 odstx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xe systematikou zákona, uvážíme-li vztah mezi § 20 odst. 1 a § 8.
Na druhou stranu je třeba opět vzít v potaz deklarovaný úmysl zákonodárce, účel a smysx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxe-li to povaha a účel veřejnoprávních smluv (tzn. opět ta ustanovení, která regulují postup správního orgánu při vydání deklaratorního nebo konstituxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxedevším u subordinačních veřejnoprávních smluv (§ 161 spr. řádu), neboť tento druh veřejnoprávních smluv nahrazuje správní rozhodnutí. Z logiky věcx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxprávnému celku, protože s uzavřením nezákonné veřejnoprávní smlouvy, která jí způsobila újmu, souhlasila (zásada
nemo auditur propriam turpitudinxx xxxxxxxx
xxxxxxx x x x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxkladu, že správní orgán zruší v přezkumném řízení veřejnoprávní smlouvu, přičemž toto rozhodnutí o zrušení veřejnoprávní smlouvy bude následně pro nxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx rovněž u situace, kdy třetí osoba, která by jinak byla účastníkem řízení podle § 21 odst. 2 nebo odst. 3 spr. řádu, neudělí písemný souhlas s uzavřením suxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxací podmínku účinnosti uzavřené veřejnoprávní smlouvy. Nabízí se otázka, jak řešit situaci, kdy správní orgán opomene třetí osobu jako účastníka příxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxmentovaného zákona? Předně je třeba si uvědomit, že uzavřená veřejnoprávní smlouva je platná a závazná, byť nepůsobí právní účinky. To má za následek, xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxgitimována k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle soudního řádu správního. Teoreticky ovšem přichází v úvahu nárok třetí osoby na náxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxnoprávní smlouvy, ačkoliv podle příslušného právního předpisu zasáhnout mohl a měl.
Z uvedeného vyplývá, že i kdybychom s ohledem na účel a smysl záxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxx x, odpovědnost územního celku v samostatné působnosti za škodu způsobenou touto veřejnoprávní smlouvou vznikne v praxi jen stěží.
3) Okruh oprávněnxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx
x
xsoby, s nimiž nebylo jednáno jako s účastníky řízení, ačkoliv s nimi jako s účastníky řízení jednáno být mělo.
Okruh osob oprávněných uplatnit náxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxh účastníků a pokud nezákonné rozhodnutí bylo vydáno v řízení vedeném podle tohoto zvláštního předpisu.
Správní řád rozlišuje účastníky podle toxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxné osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech (§ 27 odst. 2), a rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákox xx xx xxxxx xxx
xxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxx xxrávně v řízení jako účastník vystupovat, ačkoliv územní celek s ním jako s účastníkem nejednal.
K odst. 2
IV. Nezákonné rozhodnutí vydané postupem, xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxinnosti zrušeného správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.), jehož věcná působnost se vztahovala na správní řízení v užším slova smyslu. Vzhledem ke značxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxkonu veřejné správy (více v komentáři k § 21 odst. 2).
Odborná literatura jako ojedinělý příklad aplikace § 20 odst. 2 uvádí vydání obecně závazné vyxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx011) (Mates, Severa, 2014, s. 77).
Související ustanovení:
§ 1 odst. 2 - odpovědnost státu a územních celků, § 8 - podmínky nezákonnosti rozhodnxxxx x xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxé působnosti, § 32 - promlčecí lhůty
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxecně závaznou vyhlášku, jež však zavazuje konkrétní subjekt a ukládá mu konkrétní povinnosti, a nesplňuje tak nutný předpoklad obecnosti náležející x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xozhodnutí. V takovém případě se tedy lze vůči územnímu samosprávnému celku domáhat náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v samostatxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. 28 Cdo 542/2011)
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x7, s. 634.
COGAN, R. Zákon o krajích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015.
HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxdnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F., MAREK, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beckx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxty nezákonného rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti)
Mgr.
František
Korbel,
Ph.D.
Právní stav komentáře je ke dni 1.11.201xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx x x
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x
xx xxxx xxxxxx xxxxvy
Komentované ustanovení vztahuje podmínky, jejichž naplněním vzniká odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, rovněž na oxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxjímž smyslem je stanovení obdobných podmínek odpovědnosti státu a územního celku za vydání nezákonného rozhodnutí.
II. Vývoj právní úpravy
Ustaxxxxxx x xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxx xx x x
xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxtné působnosti vykazuje obdobné znaky jako táž skutková podstata odpovědnosti státu. Rozhodnutí, které územní celek jako správní orgán vydal ve spráxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx
x
xxxxxxxxxx
x
x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxpadně vykonatelné bez ohledu na právní moc ve smyslu § 8 odst. 2 (např. akt podle části čtvrté správního řádu, veřejnoprávní smlouva podle části páté spxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxx x
x
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxrčími prostředky podle správního řádu nebo zrušeno v rámci správního soudnictví.
Podle § 8 odst. 3 lze nárok na náhradu škody způsobené nezákoxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxva poskytuje. Poškozený je tudíž povinen brojit proti nepravomocnému nezákonnému rozhodnutí podáním řádných opravných prostředků, proti předběžnx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx předpis upravující řízení, v němž bylo uvedené rozhodnutí vydáno.
Více k charakteristice jednotlivých podmínek v komentáři k § 8.
K odst. 2
IV. Pxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x
xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx celku v samostatné působnosti vydaného postupem, na který se nevztahují předpisy o správním řízení, ustanovení § 21 odst. 2 upravuje podmínky, za ktexxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx x x xx xxxxx x x xrakticky nulovém aplikačním prostoru tohoto ustanovení, platí beze zbytku i u § xx xxxxx xx
xxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxst rovněž stojí § 177 odst. 1, který zakotvuje univerzální použitelnost tzv. principů dobré správy uvedených v § 2-8, jakož i § 180 odst. 1, jenž vztahuje xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx tyto zvláštní zákony neupravují. Tam, kde územní celky vydávají rozhodnutí v rámci výkonu veřejné správy svěřené jim zákonem v samostatné působnostix xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxodnutí vydáváno. Neobsahuje-li zvláštní právní předpis úplnou procesní úpravu řízení, použije se subsidiárně správní řád. Citujme v této souvislosxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/96. Konstatoval, že naplnění ústavního postulátu, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezícx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxého podkladu pro její uskutečňování (v posuzované věci ať už v podobě správního řádu, či jinou samostatnou normou). Vyloučení použití obecných předpixx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxvený postup při domáhání se svých práv."
Situace předvídaná § 21 odst. 2 a potažmo i § 20 odst. 2 by tak po 1.1.2006, kdy nabyl účinnosti nový správní řxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x 19 písm. a) - skutkové podstaty odpovědnosti územního celku, § 20 - nezákonné rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti
Související přxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
(Nesprávný úřední postup územního celku v samostatné působnosti)
Mgr.
František
Korbel,
Ph.D.
Právní stav komentáře je ke dni 1.11xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xkruh oprávněných osob
I. Účel právní úpravy
Komentované ustanovení upravuje druhou skutkovou podstatu objektivní odpovědnosti územního xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xřední postup územního samosprávného celku obdobně jako nesprávný úřední postup, za který nese odpovědnost stát.
II. Vývoj právní úpravy
Ustanovxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx úpravu nesprávného úředního postupu územních samosprávných celků do souladu s právní úpravou stejné skutkové podstaty v rámci odpovědnosti státu. Oxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x x xx xxxxx xx xx xxxxxx xx x xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx
Účelem doplnění věty třetí, která byla rovněž přidána na konec odst. 1 § 13, bylo vytvořit vnitrostátní právní základ pro řešení důsledků dlouhotrvxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx x x x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx6 Sb., je jednak poukázat na to, že se hodnocení přiměřenosti délky řízení či rozhodování řídí kritérii, která ve své judikatuře dovodil Evropský soud pxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xelková délka řízení.
K odst. 1
III. Nesprávný úřední postup územního celku v samostatné působnosti
Pojem nesprávného úředního postupu není v komxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xorušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě nebo v přiměřené lhůtě, nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vyxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xzemního celku při výkonu veřejné správy svěřené mu zákonem v rámci samostatné působnosti, které není rozhodnutím, a ani se neprojeví ve věcném obsahu pxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxtupu srov. komentář k § 13 odst. 1).
Důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb., jenž zásadním způsobem novelizoval komentovaný zákon, uvádí: "Mezi noxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xvyjádření, osvědčení a sdělení podle části čtvrté nového správního řádu). Je nesporné, že rovněž za škodu způsobenou na základě těchto institutů by měx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxkladem považovat za nesprávný úřední postup, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 5 písm. a) zákona a zákon nestanoví definici nesprávného úředníxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxsobnosti vyjádření, osvědčení nebo sdělení, které je v rozporu s právními předpisy a které způsobilo poškozenému újmu, bude územní celek za tuto újmu oxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxprávného úředního postupu strážník obecní policie v rámci výkonu svého povolání, pakliže bude jednání strážníka přičitatelné obci v rámci její samosxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxem územního celku v samostatné působnosti je totožný s okruhem osob oprávněných z náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem státu dle § 13 odxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxx x x x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxty odpovědnosti územního celku, § 31a odst. 3 - zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, § 32 odst. 3 - promlčecí lhůty
Související předpisxx
xxxxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xána pouze při současném (kumulativním) splnění těchto podmínek: 1/ nesprávný úřední postup, 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi nesprávným úxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxost za škodu a tento závěr sám obstojí jako důvod zamítnutí žaloby.
2. Definici nesprávného úředního postupu zákon nepodává; z obsahu tohoto pojmu všax xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxmostatné působnosti, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání územního celku nebo k porušxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xákona č. 82/1998 Sb. odpovídají jak stát, tak i územní samosprávné celky, pokud byla škoda způsobena rozhodnutím či nesprávným úředním postupem při výxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xámci její samostatné působnosti a pokud žalobci vznikla škoda a je zde příčinná souvislost mezi touto škodou a jednáním městského strážníka, tak byly sxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxe 27.3.2013, sp. zn. 30 Cdo 1134/2011)
x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx0 Sb., o obcích (obecní zřízení), která je - jako zřizovatel městské policie - také samostatnou právnickou osobou s vlastní právní subjektivitou, a nikxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxtele technickým prostředkem zabraňujícím odjezdu vozidla (tzv. botička), je ve svých důsledcích přičitatelné obci, a nikoliv státu.
Obec tak je pasxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xebo nesprávným úředním postupem.
(nález Ústavního soudu ze dne 9.12.2014, sp. zn. II. ÚS 1894/14)
Literatura:
FRUMAROVÁ, K. Náhrada škody a xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxobená protiprávním výkonem veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
Oddíl čtvrtý
Regresní úhrada
(Nárok územního celku v samostatné půsxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxdu:
I. Účel právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Nárok územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči státu nebo kraji
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xprávněn uplatnit nárok na regresní úhradu proti státu nebo kraji, pokud ty zrušily jeho původní zákonné rozhodnutí a nadto jej zavázaly nesprávným práxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxomítá i do ustanovení § 23.
II. Vývoj právní úpravy
Zákon č. 160/2006 Sb. přinesl nové znění § 23, a to v reakci jednak na zavedení odpovědnosti rovněx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxtné působnosti nejen státní orgán, ale rovněž orgán vyššího územního celku (kraje). Touto novelou byly tedy pod osobní působnost komentovaného ustanxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxI. Nárok územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči státu nebo kraji
Územní samosprávný celek, který nahradil poškozenému újmu xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx nebo kraji, byl-li vázán nesprávným právním názorem vysloveným v rozhodnutí orgánu státu nebo orgánu kraje, jímž bylo zrušeno původní zákonné rozhodxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxní za nemajetkovou újmu. S ohledem na charakter této regresní úhrady se lze domnívat, že v tomto případě se pro vznik regresní povinnosti nevyžaduje zavxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xůsobnosti bylo zrušeno orgánem státu nebo kraje v odvolacím řízení nebo dřívější zákonné pravomocné rozhodnutí bylo zrušeno v přezkumném řízení nebo x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xesprávným právním názorem, je nepochybně v příčinném spojení s nezákonností následného rozhodnutí územního celku, které vedlo k jeho objektivní odpxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxě zavinění, vůči konkrétním osobám, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí (§ 17, § 24).
Dodejme, že nárok územního celku v samostatné pxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxbám, které se podílely na vzniku újmy, § 18 - společná ustanovení o regresní úhradě, § 19 písm. a) - skutkové xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxho rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, § 24 - nárok územního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči osobám, které se podxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
Literatura:
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012.
(Nárox xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxávní stav komentáře je ke dni 1.11.2016.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
III. Nárok na regresní úhradu vůči úředníkxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxt nárok na regresní úhradu tzv. u pramene, tj. po konkrétním zaměstnanci nebo funkcionáři, který újmu nahrazenou územním celkem v samostatné působnosxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxxxxxx xxxx x xxxmních celků v přenesené působnosti podle § 17 odst. 3. Jejím účelem je zaručit, aby územní celek v samostatné působnosti xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxí i pro oblast odpovědnosti územního celku v samostatné působnosti (zejména požadavek zavinění).
II. Vývoj právní úpravy
Komentované ustanovenx xxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xjmu vložena slova "poskytl-li zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu".
III. Nárok na regresní úhradu vůči úředníkům územních samosprávnýcx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud nahradil poškozenému škodu nebo mu poskytl zadostiučinění za vzxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xhrady pouze v režimu ustanovení § 16 odst. 2. Vzhledem k tomu, že aplikace tohoto ustanovení nebude příliš častá, neboť za škodu způsobenou územním samoxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxace
v samostatné působnosti jako povinného z regresu tak přichází zásadně v úvahu pouze u kraje, a to za situace předvídané v ustanovení § 23.
Kraj, kxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx x x xxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx bylo zrušeno původní zákonné rozhodnutí obce a které obsahovalo nesprávný právní názor, jenž v konečném důsledku zapříčinil nezákonnost následného xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxx xxx
Územní celky v samostatné působnosti mohou požadovat regresní úhradu především vůči úředníkům, jejichž postavení, práva a povinnosti jsou upravexx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxesu podle ustanovení § 24 se však mohou stát i volení funkcionáři (např. členové rady obce nebo kraje), pokud zaviněným porušením právní povinnosti zpxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x pracovním nebo jiném obdobném poměru, limitována ve smyslu § 17 odst. 4, u volených funkcionářů tomu tak není, ti tak mohou být zavázáni podle míry svého xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxo ohledu pouze o zaplacení náhrady škody, nikoliv o zaplacení regresní úhrady, vztahuje se na případný následný nárok na regresní úhradu stejná jednorxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxx xx xxxxxxní úhradu vůči osobám, které se podílely na vzniku újmy, § 18 - společná ustanovení o regresní úhradě, § 19 - skutkové podstaty odpovědnosti územního cxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxostatné působnosti, § 22 - nesprávný úřední postup územního celku v samostatné působnosti, § 23 - nárok územního celku v samostatné působnosti na regxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxVERA, J. Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014.
VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx komentáře je ke dni 1.11.2016.
Přehled výkladu:
I. Účel právní úpravy
II. Vývoj právní úpravy
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxdu, která se projevuje tím, že regresní nároky obou veřejnoprávních korporací se řídí stejnými obecnými zásadami a že oba subjekty mohou ve stejných přxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xe výši odpovídající účasti jednotlivých odpovědných subjektů na způsobení vzniklé škody (§ 16 odst. 4), nebo povaha regresního nároku územního celku xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx úhrady (§ 17 odst. 4) a úprava plynoucí z ustanovení § 17 odst. 6.
Nutné je rovněž shodné použití společných ustanovení o regresní úhradě, které jsou oxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxdné změny.
Související ustanovení:
§ 16 odst. 4 - oprávnění státu, § 17 - nárok na regresní úhradu vůči osobám, které se podílely na vzniku újmy, § xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxx xzemního celku v samostatné působnosti na regresní úhradu vůči osobám, které se podílely na vzniku újmy
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx H. Beck, 2012.
HLAVA TŘETÍ
SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxx
II. Vývoj právní úpravy
IV. Nepoužitelnost skutkových podstat deliktní odpovědnosti v občanském zákoníku
V. Odpověxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx
xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
VIII. Prokázání výše škody
IX. Způsob náhrady škody
1) Naturální
restituce
2) Peněžitá náhrada
3) Škoda na věci
4) Cena zvláštní obliby
5) Náhraxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxazování existence a intenzity nemajetkové újmy
XIII. Odškodnění nemajetkové újmy a postup při stanovení výše zadostiučinění
XIV. Příčinná souvisxxxx
xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx. Převod práva na náhradu škody a nemajetkové újmy
I. Účel právní úpravy
Zákon o odpovědnosti státu neobsahuje komplexní úpravu všech otázekx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxho xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxský zákoník je k navrhovanému zákonu ve vztahu subsidiarity; pokud navrhovaný zákon nestanoví něco jiného, použijí se na vztahy odpovědnosti za škodx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xa škodu, při určení rozsahu náhrady škody (hradit se bude skutečná škoda i ušlý zisk), při stanovení způsobu náhrady škody (prvotní je náhrada škody v pexxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxsuzovat i nároky vzniklé při škodě na zdraví, tedy náhrada ztráty na výdělku, náhrada ztráty na důchodu, přiměřené náklady spojené s léčením, v případě xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxvání o náhradě škody využít svého práva náhradu škody přiměřeně snížit.
Podle občanského zákoníku se bude postupovat i v případě, kdy škodu při výkxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxdnout, že nositelé odpovědnosti budou odpovídat za škodu podle své účasti na jejím způsobení.
II. Vývoj právní úpravy
Komentované ustanovení nedxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxx xx xxxxxxx xxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx, občanský zákoník, byl s účinností od 1.1.2014 nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také "o. z."). Je třeba si proto při aplikaci § 2x xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxradit škodu (zde řazená z pohledu jejich použitelnosti).
První se týká povinnosti nahradit škodu způsobenou porušením zákonné povinnosti a je zakxxxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xoužije i v případě odpovědnosti státu za újmu, neboť ta je vždy založena na porušení zákonné povinnosti, ať už jí je porušení zákona spočívající ve vydánx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxerého právního předpisu povinnost k náhradě škody způsobené porušením zákonné povinnosti posoudit, je rozhodným okamžikem doba, kdy došlo k porušenx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xx v době do 31.12.2013, je třeba vnímat odkaz v § 26 jako odkaz na zákon č. 40/1964 Sb. Došlo-li však k daným skutečnostem počínaje 1.1.2014, bude odkazem xx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxdl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem naxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxzenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.
Dané ustanovení umožňuje přiznání náhrady nemajetkové újmy tak, jak ji upravuje nový občanxxx xxxxxxx x xxxx xxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxx být splněny tři podmínky. Prvou z nich je to, že o povinnosti k náhradě škody nebylo pravomocně rozhodnuto do 31.12.2013. Druhou je návrh poškozeného a txxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxnala (například při škodě z touhy ničit - § 2971 o. z.) a nová právní úprava ji zná a její odškodnění umožňuje.
Přes výše uvedené je třeba vidět, že v oblaxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxé době nebyla účinná. Ta je sice obecně nepřípustná, výjimku z této zásady však představuje situace, kdy pravá
retroaktivita
směřuje proti státu, tj. xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxstí (srov. obdobně výklad k čl. II zák. č. 160/2006 Sb. v komentáři k § 36). Použití § 3079 odst. 2 o. z. proto v oblasti odpovědnosti státu nic nebrání. Na xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx x xxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x toho důvodu by v oblasti náhrady nemajetkové újmy měly být zásadně zohlednitelné i ty okolnosti, které nemohly být zohledněny v režimu zákona č. 40/196x xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xežimu zákona o odpovědnosti státu. Lze si tedy kupříkladu, a čistě pro účely výkladu, představit situaci, kdy policista A při zákroku proti demonstranxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xbliby (§ 2969 odst. 2 o. z.), ačkoliv by se jinak postupovalo podle zákona č. 40/1964 Sb., který cenu zvláštní obliby neodškodňoval.
Poslední přechoxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dané ustanovení se nepoužije, neboť porušení smluvní povinnosxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxi v občanském zákoníku
Jak již bylo vysvětleno v komentáři k § 1, odpovídá stát za újmu způsobenou výkonem veřejné moci výlučně tehdy, je-li zapříčiněxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xvropské unie nebo v zásadním porušení některého ze základních práv.
Protože je subsidiární použitelnost občanského zákoníku omezena na situacex xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxosti zákona č. 40/1964 Sb. proto nebylo možno dovodit odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci podle § 420 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxevenční povinnost (usnesení NS 30 Cdo 2032/2013). Nebylo možno se rovněž proti státu domáhat přiznání zadostiučinění z důvodu zásahu do osobnostních xxxx xxxxx x xx x x xx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx 30 Cdo 1712/2004 nebo NS 30 Cdo 2925/2006).
Výjimku x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xpopřípadě jeho část probíhala) v době do 26.4.2006. Nejvyšší soud se ohledně daného nároku cítil být ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán nálezem Ústavxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xchrany osobnosti (NS 30 Cdo 5180/2009).
Ze stejných důvodů nelze založit odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci podle § 2909, x xxxx x x xxxx xx xx
xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx, že základ nároku na náhradu újmy ze strany státu spočívá v porušení veřejnoprávních povinností, tj. má svůj základ v situaci, kdy stát a poškozený nevyxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxna v soukromém právu při rovném postavení stran, ale právě s přihlédnutím k tomu, že si strany rovny nebyly.
Příkladem takového postupu může být aplixxxx x xxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k jednáxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxvení je vyjádřením prevenční povinnosti poškozeného a jeho doslovné (soukromoprávní) chápání by vedlo k závěru, že nevyužití dostupných prostředků xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxva shledáno) snížení zadostiučinění. Takový výklad by však popíral veřejnoprávní povinnost příslušného orgánu státu, zejména soudu, postupovat v řxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxy v řízení nelze nikdy přičítat k tíži poškozeného (NS 30 Cdo 4761/2009).
Obdobně Ústavní soud k výkladu § 12 odst. 1 písm. a) zákona uvedl následujícxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxy, tak jak s ním počítá občanský zákoník, a náhradou škody podle citovaného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., pak jde o postup neadekvátní. Nezohledňujxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxnosti [srov. k tomu například skutkové okolnosti případu zmíněné v usnesení Ústavního soudu z 3.11.2005, sp. zn. II ÚS 366/04, dostupné pod http://nalxxxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxprezentovaný orgány činnými v trestním řízení nebyl s poškozeným ve výše zmíněné relaci rovnosti subjektů. Nadto, deklaruje-li se konceptuální shodxxxx xxxx xxxx xx xxx x x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x x xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xato, že v obou případech postačí nevědomá nedbalost), neprovádí se toto srovnání uvážlivě, neboť ona ‚přísnost zákona' ve formě nevědomé nedbalosti vx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxlní všechny předpoklady vzniku odpovědností (jak bylo zmíněno výše), včetně intenzity jejich naplnění; srovnatelnou možnost přitom zjevně osoba vaxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxá i s eventualitou snížení náhrady škody poškozenému vzhledem k jeho zavinění, ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. s touto alternativxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxlý zisk (§ 442 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.). Skutečnou škodu a ušlý zisk za škodu považuje i občanský zákoník.
Skutečnou škodou se má na mysli zmenšení (xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxlná poskytnutím majetkového plnění, ať již ve formě naturální
restituce
, nebo v penězích (NS 25 Cdo 296/2006). Úbytek majetku poškozeného může spočívxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxjím vznikem souvisejí. Mezi ně patří náklady na odvrácení škody, na zjištění rozsahu a výše škody a na odstranění (trvalé či dočasné) škodlivého následxxx
xxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxsti, při obvyklém běhu věcí býval rozmnožil.
Jestliže může být zisk realizován až po vydání úředního povolení, je jeho vydání součástí obvyklého běxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxnik xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx, tj. vynaložil ze svého majetku odpovídající peněžní prostředky a tím svůj majetek zmenšil (NS 25 Cdo 986/2001).
Občanský zákoník však již nevymexxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxm totiž není podle § 495 o. z. jen souhrn majetku osoby (aktiv), ale i jejích dluhů (pasiv). Skutečná škoda proto spočívá i ve vzniku dluhu.
Změna v pojxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x x xxxx xx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxnšení svého majetku, ale již ve chvíli, kdy mu vznikne dluh, a promlčecí lhůta proto počne běžet dříve, než by tomu bylo podle předešlé úpravy zákona č. 40xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxx
xxx. Kdy vzniká škoda? Aneb stát jako poslední dlužník a hlídač, který nechytil zloděje.
Judikatura
Nejvyššího soudu dovodila, že nárok na náhradu škoxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx. To platí ve vztahu k nároku poškozeného vůči dlužníku vyplývajícímu ze smluvního závazku (NS 25 Cdo 1404/2004, NS 25 Cdo 803/2003, NS 25 Cdo 2601/2010)x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxho dlužníka, a škoda proto ve vztahu k němu vzniká až ve chvíli, kdy tímto posledním dlužníkem skutečně je.
Nárok na náhradu škody, spočívající ve ztrxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xvých dlužníků, ačkoliv v případě, kdy by soudní řízení proběhlo bez průtahů, by se byl její úhrady vůči svým dlužníkům, nebo alespoň některému z nich, doxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxžitelnost pohledávky lze posoudit jako otázku předběžnou (NS 25 Cdo 2091/2008).
Oproti tomu nelze vyloučit výjimečné situace, kdy se stát sám podíxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xtátu vzniknout solidární nebo dělená povinnost k náhradě xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxno, že škoda vznikla, ale nelze prokázat její přesnou výši, lze výši škody určit úvahou, a to buď podle § 136 o. s. ř., nebo podle § 2955 o. z. (srov. např. IIx xx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxčení lze výši škody stanovit také za použití paušálu podle § 30.
IX. Způsob náhrady škody
Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do přexxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxby - uvedením do předešlého stavu (naturální
restituce
) nebo zaplacením peněz. V tom se nijak neliší od předchozí úpravy, byť ta vycházela z opačného jaxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xkoda uvedením do předešlého stavu. Změna je však jen formulační. Vždy bude totiž záležet na poškozeném, zda se rozhodne pro naturální restituci nebo náxxxxx x xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx, když spočívá v obnovení stavu, v jakém poškozený byl před vznikem škody. Poškozený tak může nechat obnovení původního stavu zcela na škůdci a nemusí s nxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxlných. Způsob realizace naturální
restituce
je na škůdci.
Například při nesprávném úředním postupu policisty dojde ke znečištění oblečení poškxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxkozený vysloví souhlas.
Podstatou naturální
restituce
je obnovení původní funkce věci nebo obnovení účelu určitého stavu.
Například stát roxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxx xouze v případě, kdy poškozený nežádá nahradit škodu v penězích, nebo tehdy, je-li její realizace dobře možná.
Uvedení do původního stavu nelze škůdxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxžení částky 300 000 Kč. V takovém případě není naturální
restituce
možná.
Nutnost vynaložení vyšší částky na uvedení věci do původního stavu, než jx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxidla nepřevyšující cenu věci o více než 30%). V úvahu je třeba vzít také vzácnost věci. Větší tolerance ke kritériu přiměřenosti bude na místě u nákladů nx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx poškozeného v porovnání s jeho stavem před vznikem škody. Pokud by k tomu došlo, poškozený se obohatí na úkor škůdce a toto bezdůvodné obohacení je povinxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxou staršího blatníku nabouraného vozidla za nový, je třeba vždy zkoumat ve vztahu k hodnotě celého vozidla, nikoli jen vyměněné části. Pokud se hodnota xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx náhrada
Peněžitá náhrada přichází do úvahy v případě, kdy naturální
restituce
není dobře možná, nebo v případě, kdy o to požádá poškozený. Výše peněxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xx xxci
Určení výše škody na věci upravuje § 2969 odst. 1 o. z., podle kterého se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx
xxxxenzace
poškozeným utrpěné újmy, tj. v ideálním případě dosažení stavu, jako by k žádné újmě nedošlo. Je-li věc zničena, ztracena nebo výrazně poškozexx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxě věci (tj. ceně, za kterou by se dala v okamžiku xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxrávném úředním postupu oblek poškozeného, který je dva roky starý. Pořizovací cena obleku byla 8 000 Kč, jeho obvyklá hodnota v době vzniku škody je 1 000 xxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxt na obnovení funkce svého obleku. Ta nebude 7 000 Kč, protože v tom případě by došlo k obohacení poškozeného (dostalo by se mu něco výrazně lepšího, než co xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxho, levnějšího obleku).
4) Cena zvláštní obliby
Při splnění zákonných podmínek může poškozený žádat vedle škody na věci také cenu zvláštní oblibyx xxxxxxx xx x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxláštní obliby je vyvolána zvláštními vlastnostmi věci (§ 492 odst. 2 o. z.). Takové vlastnosti mohou mít věci, včetně zvířat.
Právo na náhradu ceny zxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xmíněném či zlovolném jednání) nebo škodolibosti (potěšení z působení újmy jinému). Příklad takového jednání byl již vysvětlen v bodě III.
5) Náhradx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.). To se promítá i do ustanovení txxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx x xxraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxx xx x x xxxxxxx "totální havárie" si zvíře jako smysly nadaný živý tvor zaslouží, aby byly vynaloženy náklady k záchraně či obnovení jeho zdraví, byť by přesahovaly obxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxastníkem zvířete). Jediným limitem náhrady škody je zde účelnost nákladů vynaložených na léčbu zvířete. Ta je dána tím, co by každý rozumný chovatel v pxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx domácího mazlíčka ze silné náklonnosti k němu nepřiměřeně vysoké částky. Úspěšnost léčby, tj. vyléčení zvířete, není podmínkou pro xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx xčkoliv nového křečka lze pořídit za částku 2krát nižší. Částka 200 Kč v daném případě však není nepřiměřená, neboť by ji vynaložil každý rozumný chovatex xxxxxxx xxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxá pravidla jako při škodě na věci.
6) Kombinace naturální restituce a peněžité náhrady
Zákon nebrání tomu, aby došlo k náhradě škody kombinací natuxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxd vznikem škody.
X. Snížení náhrady škody soudem
Jakkoli důvodová zpráva předpokládá možnost snížení náhrady škody soudem použitím § 450 zák. č. 4xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxch soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, kterx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxkoli
judikatura
dovodila použitelnost daného ustanovení i v případě, je-li škůdcem právnická osoba (NS 25 Cdo 4506/2008), bylo by z uvedené hypotézy xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxrů poškozeného uvažovat, neboť ty budou v porovnání se státem vždy horší. Stejně tak si lze obtížně představit situaci, při které by byly zohledněny okoxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxé je snížení náhrady škody soudem podle § 2953 o. z., podle kterého z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně (odst. 1). Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako přxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xelze jej proto použít v případě, kdy je škůdcem právnická osoba nebo stát. Odstavec 2 uvedeného ustanovení navíc vylučuje možnost snížení náhrady v sitxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xomto slova smyslu je třeba považovat i stát, xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxe).
O možnosti soudu snížit náhradu škody by tak snad bylo možno uvažovat jen v rámci regresních nároků.
XI. Pojem nemajetkové újmy
O nemajetkovx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxnému snížení jeho majetku.
Ze samotné podstaty nemajetkové újmy plyne, že spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasažxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxjetkové újmě na jeho straně uvažovat (NS 30 Cdo 520/2014).
XII. Prokazování existence a intenzity nemajetkové újmy
Nejvyšší soud se ve své judikatxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxx xe předpokládá.
Přijal závěr, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy (NS xxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xy stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (NS 30 Cdo 2555/20xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx
xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
Kromě výše uvedených výjimek musí poškozený vznik újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Nicméně ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně.
Obdobně Nejvyxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxa jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž že nemajetková újma sx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxéna xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx). Dospěje-li soud v konkrétním případě k závěru, že žádná z těchto složek nemohla být významným způsobem v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xlovy, neprokazuje se, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod se cítit poškozeným.
Vedle existence samotné újmy je třeba prokázat okolnosti svědxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxxí nemajetkové újmy a postup při stanovení výše zadostiučinění
Jak již bylo uvedeno v komentáři k § 31a odst. 2, na který v podrobnostech odkazujeme, naxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxě nepostačuje konstatování porušení práva poškozeného.
Účelem poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu přitom není sankcionování státu xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxo rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, ale nikoli existence újmy (NS 30 Cdo 520/2014).
Z hlediska výše poskytovaného zadostiučinění je txxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shoxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxí osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxy). V každém případě je primárně na poškozeném, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxě nemajetkové újmy způsobené porušením práva na přiměřenou délku řízení a v případě nemajetkové újmy způsobené omezením práva na osobní svobodu v důslxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxx).
XIV. Příčinná xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxti státu vychází ze stejných, právní teorií definovaných principů jako v obecném deliktním právu.
Mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úřxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx vzniku újmy.
Příčinná souvislost se zjišťuje ve dvou krocích. První spočívá ve zjištění faktické (přírodní) kauzality, druhý ve zjištění právní kxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx x xxxx xxxrie podmínky (conditio
sine qua non
). Zkoumá se, zda je předpokládaná okolnost podmínkou vzniku újmy, tj. bez ní by újma nevznikla vůbec nebo by k ní nedoxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxe předpokládanou příčinu považovat za příčinu škody v přírodním slova smyslu.
Například nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxný úřední postup, ke vzniku škody přesto dojde. Příčinou vzniku škody je proto požár.
U porušení povinnosti spočívající v opomenutí je třeba se ptátx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xkody.
Pokud dojde například ke krádeži peněženky, poškozený chytne zloděje a předá jej policistovi, který zloděje propustí, aniž by mu peněženku zxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx škodě by totiž nedošlo, pokud by policista odcizenou peněženku zajistil.
Faktická
kauzalita
nám tak umožní určit příčinu vzniklé škody. Zpravidxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xabývat otázkou možného přerušení příčinné souvislosti. K přerušení příčinné souvislosti dochází tehdy, pokud by pozdější příčina mohla být výlučnox xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xoškozeného, který byl následně převezen do nemocnice. Poškozený v důsledku chybného postupu lékařů v nemocnici zemřel. Jakkoli je jednání policisty xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xe zřejmé, že ve vztahu ke smrti poškozeného xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx smrti). Došlo tak k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a smrtí poškozeného.
Pod pojem faktické kauzality spadá i tzvx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxx x xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxaně. Řidič, který projíždí okolo, se lekne a se svým vozem havaruje, čímž mu vznikne škoda nejen na vozidle, ale i na zdraví. Jednání policisty (nesprávnx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxuzalitu, a to v § 2915 odst. 1. Její použití v poměrech odpovědnosti státu je však obtížně představitelné.
Teorie podmínky nám odpoví na otázku, kterx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxny vzniku újmy.
Pro určení právně
relevantní
příčiny je třeba vyjít z teorie adekvátní příčinné souvislosti a teorie ochranného účelu normy.
Txxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx povinnosti nahradit škodu tam, kde tato spočívá v následcích zcela nepředvídatelných.
Teorie ochranného účelu normy napomáhá zjištění právně
rexxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xznikem škody určitého druhu (věcná oblast ochrany), určitým způsobem (modální oblast ochrany) a u osoby, kterou má ochranná norma chránit (osobní oblxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx si klademe otázku, které osoby má určitá norma chránit. U věcné oblasti ochrany si klademe otázku, jakou hodnotu má norma chránit. U modální oblasti ochxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxového fondu, a to mimo jiné proto, aby v důsledku poruch v ní (věcná oblast ochrany) nedocházelo k poškození zájmů podílníků (osobní oblast ochrany), je x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx podílového fondu (modální oblast ochrany), jemuž měl právě dozor zabránit (NS 30 Cdo 82/2013).
Pokud xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xřihlédne k pravděpodobnosti vzniku újmy z pohledu obecného pozorovatele (čím je pravděpodobnější riziko vzniku škody, tím je vznik škody předvídatexxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxp je nejlépe demonstrovat na příkladu. Během trestního stíhání byl poškozený ve vazbě. Protože trestní stíhání skončilo zproštěním obžaloby, vznikl xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxkraden.
První otázkou je, zda mezi nezákonnou vazbou a škodou způsobenou ztrátou věcí z bytu poškozeného existuje faktická
kauzalita
. Klademe si oxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxho mohlo dojít i bez toho, že byl umístěn ve vazbě, a příčinná souvislost (přírodní
kauzalita
) mezi jeho vazbou a vykradením bytu proto není dána.
Pro xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xazbě. V takovém případě by faktická
kauzalita
byla dána a je třeba se ptát, zda je uvedená škoda přičitatelná státu (tj. zda existuje adekvátní příčinnx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxeného do vazby porušena a která měla zabránit právě vzniku škody při vykradení jeho bytu, můžeme postupovat jen podle teorie adekvátní příčinné souvisxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx obvyklé, aby policie tyto byty střežila (obvyklé chování je byty nestřežit), nezbývá než uzavřít, že daná škoda nebyla předvídatelná a představovala xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxkud by státu bylo známo, že vykradení bytu poškozeného je vysoce pravděpodobné. Poškozený by například polici sdělil, že opakovaně zabránil vykradenx xxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxže věcí z jeho bytu by mohla být dána.
K teorii ochranného účelu normy a adekvátní příčinné souvislosti srov. více v I. ÚS 312/2005.
XV. Solidární a dxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxkozený uspokojit vůči jinému ze svých dlužníků (princip státu jako posledního xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxdali z titulu náhrady škody (NS 25 Cdo 1704/2004).
V tom případě se uplatní § 438 zák. č. 40/1964 Sb., podle kterého, způsobí-li škodu více škůdců, odpxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xčasti na způsobení škody (odst. 2).
Stát bude za způsobenou újmu odpovídat společně a nerozdílně s dalším škůdcem nebo škůdci, popř. může soud rozhoxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxtu jako zvláště vhodný v situaci, kdy způsobení škody bude přičitatelné zejména primárnímu škůdci.
Podle § 2915 odst. 1 o. z. je-li k náhradě zavázáxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxtatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý zxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxrity škůdců vychází z úpravy předchozí. Výslovně zakotvuje solidaritu pro případ, že je povinnost jednoho ze škůdců limitována. Solidární odpovědnoxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxěrech odpovědnosti státu pravděpodobně neuplatní, neboť si lze jen obtížně představit situaci, v níž by byla při zapojení státu a další osoby naplněna xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxtu neobsahuje komplexní úpravu promlčení, a proto se subsidiárně použijí ustanovení občanského zákoníku. K tomu srov. výklad k § 32 a § 33 zákona.
Xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx nebo zániku poškozeného, který je právnickou osobou, na jejich právní nástupce jako každá jiná pohledávka.
Nárok na náhradu nemajetkové újmy protx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxx xpravy vnesl § 1475 odst. 2 o. z., podle kterého pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxko takový přejít na dědice poškozeného. Musí k tomu však být splněna jedna z uvedených podmínek, tj. nárok musí být státem uznán (§ 2053 o. z.) nebo musí býx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx x xx xx xx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xoc (dále jen "orgán veřejné moci"). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.
Jakkoli citované ustanovení předpoxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxoti státu u soudu je podmíněna jeho uplatněním v rámci předběžného projednání (§ 14 odst. 3). K zachování účelu § 1475 odst. 2 o. z., kterým je navození sitxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xxxx xx xx xxxxx xx xxxxxxx nemajetkové újmy stane součástí pozůstalosti i tehdy, je-li uplatněn u soudu, a v případě, kdy poškozený zemře v průběhu předběžného projednání nárokx xxxx xxxxxx xx xxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxé moci splněna i jeho uplatněním v rámci předběžného projednání.
Po přechodu pohledávky na náhradu nemajetkové újmy na dědice jde již o běžnou majetxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxdy je převoditelným právem, a lze je proto postoupit (§ 524 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. a § 1879 a násl. o. z.).
Právo na náhradu nemajetkové újmy postouxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x x xxxx xxxxx x xx xxx xxxxx předpokladem jeho uplatnění je úmrtí poškozeného (jde o ustanovení vymezující rozsah pozůstalosti), který po své smrti již nemůže právo na náhradu svx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xzniklou nemajetkovou újmu, § 32 - promlčecí lhůty, § 33 - promlčení náhrady škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření
Judikatura:
- Škoda, spočívající v tom, že nároky plynoucí xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xikvidace investiční společnosti vzniknout podílníkům až při skončení likvidace, neboť majetková újma jim vzniká až tehdy, není-li jejich nárok jako xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxo soudu ze dne 18.12.2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, uveřejněný pod číslem 6/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx x x xxxxx x x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xárodní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) má člen družstevní záložny v rozsahu určeném stanovami právo na poskytování peněžních služeb, při nichž xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxda, spočívající v tom, že nárok člena družstevní záložny na vyplacení vkladu nebyl v důsledku špatného hospodaření s členskými vklady plně uspokojen, xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xdy je zřejmé, že se právo člena záložny (věřitele) na plnění proti záložně (dlužníkovi) fakticky stalo nevymahatelným, a že je vyloučeno, aby vůbec bylx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxu vymáhat. Z tohoto hlediska není rozhodující, zda došlo k prodlení s výplatou peněžních vkladů, neboť příčinou vzniku škody, jejíž náhrada je na žalovxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx ostatně v souladu s obecným pravidlem, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx1985, sp. zn. 4 Cz 110/84, Výběr 1985). V případě probíhajícího konkursu na majetek záložny (stav k okamžiku vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) to znxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx ani v rámci konkursu (popř. likvidace), vzniká jim majetková újma.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.11.2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004)
- Společxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxle § 438 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. Toto ustanovení, zařazené v občanském zákoníku pod rubrikou "xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxípadě ve vztahu mezi žalobcem na straně jedné a společností P., a.s., a státem na straně druhé nepřichází použití tohoto ustanovení vůbec v úvahu. Je zcexx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xalobci je smlouva. Nárok žalobce vůči ní je nárokem na plnění ze závazku ze smlouvy, nikoliv nárokem z titulu její odpovědnosti za škodu, a ve vztahu mezi xx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxti P., a.s., za škodu mu způsobenou je proto zcela mylná, nehledě k tomu, že základním předpokladem společné odpovědnosti dvou subjektů je, že odpovědnxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
- Je tedy možno považovat za správný rovněž závěr odvolacího xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxě vrátit mu kupní cenu, dosud nevznikla. Vznik škody na straně kupujícího z neplatné kupní smlouvy totiž předpokládá, že jeho právo na vrácení kupní cenx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xstatně v souladu s obecným pravidlem, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdyx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxx985, sp. zn. 4 Cz 110/84, Výběr 1985, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11.2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xouze od okolnosti, že osoby povinné nereagovaly na výzvu k plnění. Ostatně i vzhledem k tomu, že nebyla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu za škxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxávní stránce zásadní význam.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004)
- Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxtkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný bxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxodnutí a stanovisek, ročník 1971). Lze jej spojovat i s tím, že z dispozice poškozeného byla protiprávně odňata věc, s níž nemohl po určitou dobu nakládax x xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxžitou částku, kterou poškozený po určitou dobu postrádal z důvodu, že ji musel vynaložit na zaplacení finanční pokuty, uložené mu nezákonným rozhodnuxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx x x xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní)
- 24. Za tohoto stavu je třeba souhlasit s krajským soudem i v tom, že v řadě vxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxi tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétnx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxorie adekvátnosti kausálního nexu. Je-li možné zjistit rozsah ochranného účelu, je třeba postupovat podle teorie ochranného účelu, nelze-li jej konxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxer Teil, 14. vydání, München 1987, str. 442, 443; k teorii adekvátnosti srov. obecně i Švestka, J. in: Knappová, M.; Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxuvy, nýbrž jen za porušení těch zájmů, jejichž ochrana byla účelem příslušné smlouvy, přičemž ohledně ochranného účelu není rozhodné výslovné vyjádřxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxichtrecht, sv. I., Allgemeiner Teil, Wien 1973, str. 123).
27. Účel, ke kterému směřovala smlouva o dílo, kterou uzavřela matka stěžovatelky a vedlejxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxerpretovat i ve smyslu "pro stanovení výše daně z převodu nemovitosti", zcela jistě je možno jej vyložit ve smyslu "pro stanovení kupní ceny". Objednatxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxost dotazem u objednatele vyžádat si upřesnění zadání; neučiní-li tak, jde to k jeho tíži. Při smlouvě o dílo má zhotovitel postavení osoby znalé věci, kxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxníku). V dané věci je vše ještě umocněno tím, že se jednalo o spotřebitelský vztah. Proto je třeba zohlednit § 55 odst. 3 občanského zákoníku či přinejmexxxx xxxx
xxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxadové pravidlo, že neurčité formulace ve smlouvě je třeba vykládat v neprospěch té strany, která je užila ve smluvním jednáním poprvé, nýbrž ve prospěcx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxmovitostí. Účelem zjištěným interpretací předmětné smlouvy o dílo, který je touto smlouvou chráněn, je tedy na základě výše uvedeného zcela jistě i stxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxňování majetku.
28. Teorie adekvátnosti kausálního nexu vychází z toho, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit náhradu škody tam, kxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxých silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je tedy přexxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xedbalostní formě. Odlišují se jen subjektem, podle kterého se předvídatelnost následku poměřuje. V případě zavinění je jím sám (typizovaný) jednajíxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx osoba, které zahrnuje veškerou zkušenost své doby (srov. např. Kötz, H.: Deliktsrecht, 8. vydání, Neuwied, Kriftel 1998, m.č. 151; Larenz, K.: Lehrbuxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxšenost své doby. Je zřejmé, že, co je předvídatelné pro konkrétní subjekt, musí být předvídatelné i pro tzv. optimálního pozorovatele. Každý nedbalosxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxo vztahu proto musí být pro jednajícího předvídatelné. Trvání na tomto kritériu zavinění i ve vztahu ke škodě by však v tomto případě škůdce nadmíru zvýhxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxdět, jaká škoda by této druhé straně v důsledku porušení smluvní povinnosti vznikla. Na druhou stranu by bylo zjevně nepřiměřené, pokud by ten, kdo poruxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxiska, představuje požadavek adekvátní příčinné souvislosti mezi zaviněným protiprávním jednáním a vzniklou škodou. Pro odpovědnost za škodu tedy nxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xení vznik škody vysoce nepravděpodobný.
30. Pro zjištění odpovědnosti vedlejšího účastníka podle teorie adekvátnosti kausálního nexu je tak rozhoxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx ve vztahu ke stanovení kupní ceny a zda tento následek by nebyl pro optimálního pozorovatele zcela zjevně nepravděpodobný.
(nález Ústavního soudu ze xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit; v případě probíhajícího konkursu na majetek dlužxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxx Za nedobytnou je možno pohledávku považovat již ke dni, kdy žalobce obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení bez ohledu na to, že doxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx1 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní)
- Odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v pxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxřiměřené délky řízení domáhali nápravy a dojde-li k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, sankcionovat jej při stanovení výšx xxxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5xxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxávné době v řadě rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.11.2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, publikované pod C 3031 v Souboru civilnícx xxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx x xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxle současné právní úpravy totiž platí, že vznikla-li poškozenému xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxi uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení z prvotního závazkového právního vztahu. Tento závěr plyne z právní konstrxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a jx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxx x xxxxxx xx xxhradu škody tak na něm leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx. To se uplatní zejména tam, kde je odpovědnost státu vztahována k újmě, která plyne ze závazkových vztahů mezi poškozeným a jeho smluvním partnerem. Naxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxna, pak újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. vznikne teprve tehdy, jestliže v primárním právním vztahu účastníků není možno dosáhnout plněnxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vůči státu.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích bylo pravomocnx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxímu centru České komory Teplice. Z toho správně dovodil (dovolatelka v tomto směru námitky nevznáší), že takové plnění představuje bezdůvodné obohacxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxouvy Okresní koordinační centrum České komory Teplice.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008)
- Pro závěr o fakticxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxíkovi v soudním řízení a aby tak byl znám jeho negativní výsledek, tj. není nezbytné, aby existoval zamítavý rozsudek soudu, u nějž byl nárok uplatněn. Zx xxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx, sp. zn. 25 Cdo 860/2002, publikovaný pod C 1721 v Souboru), může soud rozhodující ve sporu o náhradu škody sám jako otázku předběžnou řešit úspěšnost žaxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxupce a že tedy není ani proti komu vést soudní spor, jako je tomu v dané věci.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008)
- Exxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxx xxledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella, odst. 93, nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Práxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxdnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozenxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Takové tvrzení bude zpravidla přinejxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xoby rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 o.s.ř. Uvedxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouzx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxdního předpokladu.
(stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxí částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní)
- S ohledem na výše citovanou jxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx odchýlit se od právního názoru, naznačeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 1337/2010, o tom, že nárok na přiměřené zadostxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx x8.3.1992 přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že uvedený nárok nelze posuzovat podle ustanovení § 11 a násl. obč. zák., xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxx2009, sp. zn. II. ÚS 1191/08 a ze dne 1.6.2010, sp. zn. I. ÚS 904/08, v nichž Ústavní soud shledal, že s ohledem na účinnost zákona č. 160/2006 Sb. nelze náhxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx a stanovisek)
- Jakkoli je Nejvyšší soud přesvědčen o tom, že čl. 36 odst. 3 Listiny není přímo aplikovatelným a v důsledku toho je věcí zákonodárce, x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxytnout (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23.2.2010, sp. zn. II. ÚS 1612/09 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2007, sp. zn. 25 Cdo 811/2006), cítx xx xxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxností zák. č. 160/2006 Sb., bylo možno odškodnit cestou ochrany osobnosti.
(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2011, sp. zn. 30 Cdo 5180/2009)
x
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Tento závěr dovodila, pokud jde o nárok pxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xéhož soudu ze dne 21.8.2007, sp. zn. 25 Cdo 471/2007, či rozsudek téhož soudu ze dne 25.8.2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních roxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxzsudek téhož soudu ze dne 23.2.2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008). Za dlužníka ve smyslu uvedené judikatury však nelze považovat jiného škůdce v situaci, kxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxy, avšak žádný z nich žalobkyni neodpovídá z titulu bezdůvodného obohacení, ani se v daném případě nejedná o plnění vyplývající ze smlouvy (o fyzických xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxe hovořit pouze jako o škůdcích, stejně jako tomu je v případě státu, nikoliv jako o dlužnících ze smluvního závazku či z bezdůvodného obohacení). To, že xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx škodu. Zmiňovaná
judikatura
proto na danou situaci nedopadá a je pouze na žalobkyni, po které z výše uvedených osob bude škodu požadovat (přičemž spolxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxx xxxx zák., přičemž je třeba se zabývat též otázkou, zda zde není namístě uplatnit dělenou odpovědnost ve smyslu ust. § 438 odst. 2 obč. zák., tedy zda nejde o odxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx x každém konkrétním případě (viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: xx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxobody (trvání vazby) vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti vazby jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odš