Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (13)

MN10083CZ Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxx
xxxx
xxxxx xxxxx
xxxxx
Elischer
Ph.D.
JUDr.
Ondřej
Frinta
Ph.D.
JUDr.
Dita
Frintová
Ph.D.
JUDr.
Petr
Liška
Ph.D., LL.M.
doc. JUDr.
Alena
Macková
xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxx
xxxx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxx
xxxxxk
Ph.D.
prof. JUDr.
Jiří
Švestka
DrSc.
JUDr. MUDr.
Alexandr
Thöndel
Ph.D.
prof. JUDr. PhDr.
Michal
Tomášek
DrSc.
prof. JUDr.
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx
xxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xíž došlo v roce 2012 přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstev č. 90/2012 Sb. a zákona o mezinárodním xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxého práva hmotného. Jejím hlavním cílem je osvětlit v ucelené, přehledné a srozumitelné formě teoretické základy občanského práva hmotného jako obecxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x x xxntextu soukromého práva Evropské unie - uvést posluchače do základní problematiky současného moderního občanského práva. Proto v ní nelze hledat nějxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx, tvořící celý obsah nově přijatého občanského zákoníku.
Začíná se s výklady obecné části, neboť ta tvoří základ pro náležité pochopení všech jeho daxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxopení zásadních změn v oblasti občanského práva, k nimž přijetím nového občanského zákoníku dochází, je třeba mít při studiu po ruce, kromě textu občaxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxat, že v příštím období budou dále rozvíjeny teoretické poznatky doktríny občanského práva a zejména získávány praktické poznatky při jeho aplikaci. xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xstavního soudu České republiky.
Proto lze důvodně očekávat, že tato učební pomůcka zabývající se obecnou částí občanského práva a postupně se věnujxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxe postupně dále zdokonalována.
Autoři
Seznam autorů svazku 1
Obecná část:
-
doc. JUDr. Karel Beran, Ph.D. hlava pátá
-
prof. JUDr. Jan Dvořxxx xxxx x x xx x x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxx
x
xxxr. Ondřej Frinta, Ph.D. § 1 až 2 G hlavy sedmé ve spoluautorství s JUDr. Ditou Frintovou, Ph.D.
-
JUDr. Dita Frintová, Ph.D. § 1 až 2 G hlavy sedmé ve spolxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxx
x
xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x x x xxxxx xxxní hlava devátá ve spoluautorství s prof. JUDr. Alenou Winterovou, CSc.
-
prof. JUDr. Monika Pauknerová, CSc., DSc. § 6 D hlavy první
-
† doc. JUDxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxx
x
xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x x x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxí s doc. JUDr. Michaelou Zuklínovou, CSc.
-
prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. § 1 až 6 B hlavy první ve spoluautorství s prof. JUDr. Janem Dvořákem, CSc. xxxxx xxxxxx
x
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
-
prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. hlava třetí ve spoluautorství s JUDr. PhDr. Davidem Elischerem, Ph.D.
-
prof. JUDr. Alena Winterová, xxxx x x x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxx xxxxx
x
xoc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. hlava šestá § 2 H hlavy sedmé ve spoluautorství s JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D. hlava osmá § 1 až 10 hlavy jedenácté ve spoxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx
x
xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxa, DrSc.
-
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx
x
x
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx-----------------------I----------------------------------------------I
I ABGB                            I Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch          I
I                                 I (Všeobecný občanxxx xxxxxxxx                 x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxx                             x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxý občanský    I
I                                 I zákoník)                                     I
I---------------------------------I----------------------------------------------I
I CCQ                             I Code civil québecois (oxxxxxxx xxxxxxx       x
x                                 x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx                   x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxtina                         I usnesení předsednictva ČNR o vyhlášení       I
I                                 I Listiny základních práva svobod jako         I
I                                 I součásti ústavního pořádku České republiky,  I
I                                 I uveřejněnx xxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx       x
x                                 x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx             x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------I
I obč. zák. č. 141/1950 Sb.       I zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník      I
I---------------------------------I------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx        x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx       x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------------------------------I
I obč. zák.                       I zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník       I
I---------------------------------I---------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx                      x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx      x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------------------I
I o. s. ř.                        I zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád    I
I---------------------------------I-----------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx   x xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------------------------------I
I Ústava                          I zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, I
I                                 I ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb.x   x
x                                 x xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx         x
x                                 x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx   x
x                                 x xxxx xx xxxxxxx xxx x xx xxxxxxx xxx         x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx              x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxs Gesetzbuch          I
I                                 I (ABGB)zákoník                                I
I---------------------------------I----------------------------------------------I
I m. p. s.                        I zákon č. 97/xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx   x
x                                 x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx                        x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx--I
I n. z. m. p. s.                  I zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu   I
I                                 I soukromém                                    I
I---------------------------------I-----------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx x xxxxxx                   x xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx               x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx----------I
I zák. o specifických zdravotních I zákon č. 373/2011 Sb., o specifických        I
I službách                        I zdravotních službách                         I
I-----------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx     x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx         x
x                                 x xxxxxxxxxxužbách                             I
I---------------------------------I----------------------------------------------I
I zákoník práce                   I zákon č. 262/2006 Sb., zákoníx xxxxx         x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxx                             x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xákoník) I
I---------------------------------I----------------------------------------------I
I z. o. k.                        I zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodxxxx     x
x                                 x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x          x
x                                 x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx                      x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-----------------I
Předpisy práva Evropských společenství:
I---------------------------I------------------------------------------xxxxxxxxxxx
x xxx                       x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx                          x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxská úmluva o ochraně I Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května   I
I lidských práv a svobod    I 2010 o institucionálních aspektech přistoupení     I
I                           I Exxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x
x                           x xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx          x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx------------------------------------I
Další zkratky:
I-------------I------------------------------------------------------------xxxxxxx
x xxxx        x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx   x
x             x xxxxxx                                                           x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------------------I
I ECC         I European Civil Code (evropský občanský zákoník)                  I
I-------------I---------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xx          x xxxxxxxx xxxxxxxxx                                               x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx---------I
I ES          I Wvropské společenství                                            x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxx         x xxxxxxxx xxxxxx xxxx                                             x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------------------------------------------------I
I ESLP        I Evropský soud pro lidská práva                                   I
I-------------I------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xx          x xxxxxxxx xxxx                                                    x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx-------------------I
I Komise      I Evropská komise                                                  I
I-------------I------------------------------------------------------------------I
I NS xx       x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx                                     x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxx         x xxxxxxxxxx xxojených národů                                      I
I-------------I------------------------------------------------------------------I
I PECL        I Principles of European Contraxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx         x
x             x xxxxxxxxx xxxxxx                                                 x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxTL        I Principles of European Tort Law (Principy evropského deliktního  I
I             I práva)                                                           I
I-------------I--------------------------------------------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx        x xxxx xxxxxxxx xxxx                                               x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
I Sb.         I Sbírka zákonů                                                    I
I-------------I------------------------------------------------------------------I
I Sb. m. s.   I Sbírka mezinárodních xxxxx                                       x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxx xx x xx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx soudu ČR                      I
I-------------I------------------------------------------------------------------I
I SDEU        I Soudní dvůr Evropské unie                                        I
I--------xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxx xxx     x xxxxxxx xxxxxx                                                   x
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx------------------------------------------------I
HLAVA PRVNÍ
Pojem práva
§ 1
Pojem práva ve smyslu objektivním a subjektivním
1.
Lidx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxenských vztazích). Nemá-li v této pospolitosti lidí nastat chaos, zvůle, nepořádek a nejistota, musí se při svém vzájemném chování
řídit určitými praxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx postupem doby v důsledku působení nejrůznějších společenských podmínek utvářely a rozvíjely, tak se tomu odpovídajícím způsobem proměňovala i tato
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx
x
xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxdel
, která do určité doby tvořila s ostatními pravidly působícími ve společnosti (obyčeji, zvyky, morálkou, náboženskými konvencemi, zdvořilostníxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
x x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx
x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xx xxjich závazném a vynutitelném zachovávání
zvláštní zájem společnosti z hlediska jejích základních cílů a postulátů
. Tímto základním cílem a postulátxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx x xxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxnost v případě jejich neplnění či porušení se staly pro další duchovní a materiální život a rozvoj jednotlivců i společnosti,
nezbytnou nutností
.
3. xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xro všechny lidi bez ohledu na jejich postavení ve společnosti,
stát jako představitel veřejné moci
. Tato obecně závazná a vynutitelná pravidla, která xx xxx xxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxí
jednotný a logicky uspořádaný řád (systém), který je označován za právní řád neboli právo v objektivním smyslu
.
Součástí práva v objektivním smyslx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxx xx x xivotě lidí a společnosti uplatňují, jsou všeobecně respektovány a svým působením psané právní normy dotvářejí.2)
V nejobecnější podobě lze právo v xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxů
.
Právo v objektivním smyslu vytváří ve společnosti svým rámcem neboli právním rámcem důležité podmínky pro
svobodnou existenci a rozvoj jak jednoxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
x
xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xx xxxvějších dobách však i obyčeji - tzv. obyčejové právo), neboli jde-li o umělý výtvor lidské společnosti, jedná se o
právo platné
(dané) neboli o
právo poxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx
x
xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxvoje společnosti a působení nejrůznějších společenských podmínek postupně utvářelo ve vědomí lidí jako ideální, spravedlivé a nezadatelné právo, kxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx xy je představitel společnosti, tj. stát, měl při tvorbě zákonodárství a při jeho aplikaci - i když s vědomím, že se s vývojem společnosti a jejich podmínex xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxximizační hledisko).
Přirozené právo se prosazuje nezávisle na pozitivním právu jako
obecně uznávané právní zásady
. Pokud pozitivní právo tyto zásaxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx založena (srov. zejména Deklaraci práv člověka a občana Velké francouzské revoluce roku 1789) a i v současné době zůstává založena
moderní koncepce záxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxstojnost a rovnost
.
5. V moderní společnosti, jejímiž základními hodnotami jsou zejména svoboda, důstojnost a rovnost, mohou lidé činit ve svém souxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx
x
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxjnou mocí, protože bez něj a působení jeho pravidel by nemohla existovat a řádně fungovat. Proto v ní -
vedle individuálních soukromých zájmů lidí
- zárxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxužití svobodných lidí ve společnosti
.
V důsledku této skutečnosti se i
právní pravidla
začala převážně diferencovat a diferencují na
dvě velké práxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx
x
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxních dělení, je zásadně nadále respektováno i v současné době, a to zejména na evropském kontinentu.
Ani právní řád České republiky založený na pluraxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x x xxxxxx xxxxxx xxxxx xa právo veřejné a soukromé, které bylo v našich právních poměrech tradičně respektováno až do roku 1950, se český právní řád, včetně občanského zákoníkx x xxxx xxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxe ztrácet ze zřetele, že jde stále o dvě právní sféry
jediného a jednotného právního řádu společnosti, které sledují společný cíl
. Mezi nimi neexistuje x x xxxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxu a soudní praxi, aby obě tyto právní sféry
specifické svými funkcemi, zásadami i právními prostředky koordinovaně a ve vyvážené míře využívaly jak k roxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx (obecných) zájmů demokratické společnosti jako celku
.
Tento přístup zároveň vyžaduje, aby obě tyto právní sféry byly
z teoretického hlediska
v doxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xpolečného cíle ve společnosti -
obě právní sféry, mj. i pod výrazně narůstajícím vlivem práva Evropské unie, stále více a hlouběji prolínají a doplňují
x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxví až zápisem do takového seznamu neboli veřejnoprávním aktem - § 1105; srov. i hlava první § 6 B. Jen tímto prolnutím norem soukromého práva s určitými vexxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxozumitelným.
7. Vedle hlavního rozdílu mezi právem veřejným a právem soukromým, který výrazně ovlivňuje i pojetí občanského práva (o tomto rozdílu xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x
xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxho práva, kde jsou subjekty základních práv a svobod přímo (bezprostředně) chráněny před nedovolenými zásahy státu, resp. jiných orgánů veřejné mocix x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xráv a svobod lidí do soukromoprávní - horizontální - sféry). Tento nepřímý (druhotný) účinek se ve xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxv a svobod zakotvených v ústavním pořádku a vyjadřujících stěžejní hodnoty společnosti (tzv. ústavně konformní výklad, § 2 odst. 1). Cennou službu mohxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x soukromém právu.5)
V současné době, kdy je Česká republika členským státem Evropské unie, k tomu přistupuje navíc i to, že pravidla soukromého práva xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxě s hodnotami sledovanými soukromým právem Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad - čl. 10, 10a Ústavy).
Z toho lze dovodit, že
výraznými rysy soukxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx
xx xxxxx xxx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxh práv a svobod a její vliv na soukromé právo), tak
stále hlubší pronikání prvků soukromého práva Evropské unie do různých částí soukromého práva jejích xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx se dále zmínit, spočívá v tom, že toto dělení práva na veřejné a soukromé tvoří
základ pro určení pravomocí orgánů veřejné moci, které rozhodují spory o oxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxvech a povinnostech subjektivní povahy jsou
zásadně
, tj. není-li stanoveno jinak, povolány
soudy
(srov. i § 12).
8. Ve sféře soukromého práva je sysxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x
x xxxxxxxxx xxxxx xezi osobami
- navzájem
široký prostor pro rozvoj jejich svobody, důstojnosti a rovnosti, a tím koneckonců pro realizaci jejich individuálních zájmů
x xx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxáva a povinnosti na základě svých právních jednání, určovat obsah i formu těchto právních jednání), zároveň však nést i odpovědnost za majetkové i nemaxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxu k jiným osobám soukromého práva
. To je také důvod, proč
tato právní sféra svobody - autonomie jedince tvoří ústřední sféru právního řádu, a tím základ (xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxkromého práva -
všech nedůvodných reglementujících zásahů ze strany
orgánů veřejné moci. Jinak řečeno, takové zásahy orgánů veřejné moci - pokud jsou xxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x
xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxdní postavení občanské (civilní) právo
. Proto se také občanské právo považuje v civilistické literatuře za
obecné soukromé právo
, resp. za
jádro soukxxxxxx xxxxx
x
x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx pramene občanského práva občanský zákoník
. Tuto úlohu plní občanský xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx x x xxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x ústředního soukromoprávního předpisu existuje zároveň řada historicky se postupně vytvořivších - zároveň se však v průběhu společenského vývoje měxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxx
xxx Rovněž veřejné právo zaměřené - na rozdíl od soukromého práva - na úpravu veřejných subjektivních práv a povinností mezi orgány veřejné moci a jednotlixxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxtelné místo a úlohu
. Stát jako reprezentant moderní společnosti plní prostřednictvím svých veřejných orgánů vybavených příslušnými pravomocemi svx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxti zdraví, životů a majetku lidí, zájem na plynulé a bezpečné dopravě atd.).
Tím je vytvářeno celkové příznivé prostředí, včetně právního prostředí, pxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxým právem (suverenita práva), musí své pravomoce v mezích stanovených ústavním pořádkem a dalšími předpisy vykonávat s ohledem na svou povinnost zachxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xdst. 2 Listiny). Po našich vlastních zkušenostech nabytých před i po roce 1989 se začala stále častěji správně zdůrazňovat potřeba
pevného právního ráxxx
x
xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xnazší odlišení od práva v objektivním smyslu - zároveň však teoreticky přesněji - označované též jako
oprávnění
).7)
Subjektivní právo lze
- na rozdxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xbjektivním smyslu zaručena a chráněna, a to zpravidla poskytnutím státního donucení k jeho prosazení, zejména prostředky soudní moci
(blíže o občanxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xvarianty) svého chování v mezích určených právem v objektivním smyslu.9)
12. Historicky a sociologicky se vyvinuvší práva v subjektivním smyslu vyxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxny, respektovány a posléze také formulovány v různých národních listinách (srov. zejména již zmíněné Prohlášení práv člověka a občana ve Velké francoxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx práv Evropské unie).
V České republice tento katalog základních lidských a občanských subjektivních práv a svobod obsahuje
Ústava, zejména však Lixxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x
Tato základní práva a svobody zakotvené x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x x xx xxx x xxxxxxxxrství
veřejnoprávním
(veřejná subjektivní práva a svobody), tak v zákonodárství
soukromoprávním
(soukromá subjektivní práva).
13. Pro soukroxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxáno, je jim činit dovoleno, a naopak, že nesmí být nuceny činit, co jim zákon neukládá
(čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny).
14. Ústřední součásx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx
xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xdlišovat
soukromoprávní nárok
(srov. hlava devátá § 1).
§ 2
Třídění práva ve smyslu objektivním
Právo ve smyslu objektivním (právní řád) lze xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x
x xxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx
xx
xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx unie
(srov. hlava první § 6 F a hlava třetí),
b)
právo hmotné (materiální), právo procesní (formální)
(srov. hlava první § 6 D),
c)
právo veřejxx x xxxxx xxxxxxxxx
x x
xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxv. dualismus práva) má svůj historický původ v římském právu. Již tehdy bylo rozlišováno
ius publicum
, které se zabývalo věcmi blaha a zájmů římského stxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x
xxx xxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x
"Privatum ius est, quod at singulorum utilitatem spectat"
, Ulpianus D, 1, 1, 2). Toto třídění práva na veřejné a soukromé bylo a zůstává v různých fázích xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx
xxxxxx odlišení
veřejného práva a práva soukromého není možné plně vystihnout. Nicméně z objektivně existujícího důvodu (uvedeného již výše) zůstalo toto xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
x xx xxx xxxx x xvahu a vyjadřuje i tato učební pomůcka, když ve svém dalším výkladu zdůrazňuje, čím se tyto dvě právní sféry, tj. pro právo veřejné a pro právo soukromé, ox xxxx
xxxxxxxx
x
xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xx89, kdy navázal na rakouskou tradici uplatňující se u nás až do konce 40. let, vychází jako ze svého základního rozlišení i . xxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxávní řád sám nestanoví, která z právních norem a která práva a které povinnosti mají soukromoprávní či veřejnoprávní charakter. Řešení této otázky zůsxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx
xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxení práva v objektivním smyslu na právo veřejné a právo soukromé vzniklo několik
základních teorií
(v průběhu vývoje soukromého práva s různými modifxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x uplatnění veřejných zájmů a obecného blaha, nebo k právu soukromému, půjde-li o uplatnění individuálníchsoukromých zájmů jednotlivce. Tato teoriex xxxxx xxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx zcela výstižnou a za výstižnou není považována ani v současné době.
b)
Teorie mocenská (subordinační),
podle které se veřejné a soukromé právo od xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx rovnosti. V prvním případě jde o právo veřejné, ve druhém o právo soukromé. Ani této teorii se však nepodařilo najít pro všechny případy dostatečně spolxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxtstheorie),
o které lze říci, že v moderních evropských soukromoprávních doktrínách, byť v různých variantách a kombinacích, převažuje. Podle této xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxé veřejné moci vybavený k tomu příslušnými pravomocemi, organizací a odpovědností.
5. Tato učební pomůcka, která třídění právního řádu na veřejxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx pro soukromoprávní styk, je příznačné (charakteristické)
, že
žádná z osob soukromého práva
(ať osoba fyzická, či právnická)
nevystupuje
- na rozdíl xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x
xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xubjekt svrchované veřejné moci vybavený příslušnými pravomocemi a reprezentující ve společnosti veřejný (obecný) zájem
. Proto také osoby soukroméxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxx xxxx xxvzájem příznačně vše, co jim není zakázáno, a naopak žádná z nich nesmí být nucena činit to, co jí zákon neukládá
(čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listinxxx
xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx a určovat jí její právní postavení (práva a povinnosti), neboli xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x x x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xebou"
-
nikoli ke státu
: E. Tilsch).
Z toho důvodu se mezi osobami soukromého práva stává typickým základem soukromoprávního styku
smlouva
jako koxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx veřejnoprávní styk, je naopak příznačné
, že alespoň
jeden z jeho subjektů vystupuje jako nositel svrchované veřejné moci, který je vybaven příslušnýxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxnoprávní subjekt). Tento veřejnoprávní subjekt jako nositel svrchované veřejné moci však je v demokratickém právním státě při výkonu své činnosti opxxxxxx x x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x
xxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xdst. 2 Listiny), jakož i jen způsobem, který mu zákon povoluje
(secundum et intra legem)
. Zkrátka, jeho jednání jako nositele svrchované veřejné moci xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxejný zájem
(srov. např. ukládání různých daní či pokut správním orgánem formou správního aktu, vydávání stavebních povolení správním orgánem formou xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx buď zvlášť zřízeným státním aparátem, anebo - podle konstantní ústavněprávní judikatury - tzv. zbývající svrchovanou veřejnou mocí svěřenou státem xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx druhé osobě soukromého práva z pozice nositele svrchované veřejné moci, je logické, že v soukromém právu, tj. v procesu realizace soukromých osobníchx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxzuměj hmotněprávního) postavení jako nejvýraznější specifické projevy jejich svobody, důstojnosti a rovnosti v soukromém právu
(srov. čl. 1 Listixxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxxx
xxx xxx xx xxx xx
xxxxx xxxx xxx xxxxxx
x xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxňují dostatečně zřetelným způsobem odlišit od veřejného práva
(o dalších zásadách, které se uplatňují v soukromém právu, srov. výklad v § 5).
Nabyté xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxže příznačně uplatňovat pouze mezi osobami soukromého práva s rovným právním postavením, a naopak, že pouze osoby soukromého práva s rovným právním poxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxtňovat autonomii své vůle.
To, že osoby soukromého práva vystupují v soukromoprávním styku vůči sobě navzájem jako autonomní osoby s rovným postavexxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxbami, právě tak jako pro soukromoprávní styk mezi právnickými osobami navzájem. Rovněž stát, kraj, obec či jiný xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxpi nábytku pro stát uskutečněné ministerstvem od fyzické či právnické osoby, při pronájmu či propachtování věci vlastněné státem či obcí fyzické nebo xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxné právo, kde ve veřejnoprávním styku vystupuje alespoň jeden z jeho subjektů z pozice nositele svrchované veřejné moci, který je nadán příslušnými prxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxvzájem jako autonomní a právně rovné nechovají
[k tomu srov. i názor Ústavního soudu - sp. zn. Pl. ÚS 20/05, který vysvětluje zásadu rovnosti postavení xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xrávem veřejným, pro které je charakteristická převaha nositele veřejné svrchované moci"
(obdobně i NS ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1208/2000)xx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xytváří
široký prostor pro jejich svobodné jednání, a tím i pro jejich sebeurčení v soukromém životě, ať v osobním, či podnikatelském
.13)
Autonomie vxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
x xxx xxxxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxi, rozvoj jejich tvůrčí lidské duševní činnosti, rozvoj jejich manželského a rodinného společenství, dále o vlastnickou autonomii, na základě které xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx jakož i o testovací autonomii
.
Podstata autonomie individuální vůle osob soukromého práva jako výrazně specifického projevu a uplatnění jejich úsxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xejich osobní odpovědnosti, pro co a k čemu se chtějí ve svém soukromém životě samy rozhodnout
. Jsou to ony samy, kdo si určují své právní postavení, tj. urxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxomoprávní povinnosti, či nikoliv (např. zda si určitou věc, která se jim líbí, koupí u kteréhokoliv prodávajícího a stanou se jejím vlastníkem, anebo nxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxmanželském svazku, zda pro jiného vykonají určitý příkaz, zda pořídí o svém majetku pro případ smrti závětí, zda se zřeknou dědického práva či odmítnou xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxmého práva, se nejlépe realizují v dobře fungujících tržních vztazích s náležitou konkurencí, kde se jim dostává možnost širokého výběru z více nabídexx
x xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx Smlouvy se tak stávají jedním ze základních institutů soukromého práva a smluvní právo (ať obligační, věcněprávní, či dědickoprávní) jedním z jeho záxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx a majetkových potřeb a zájmů se může autonomie vůle osob soukromého práva projevit v celé xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx výslovně upravenou či nikoliv, jaká konkrétní práva a jaké konkrétní povinnosti jsou s uzavřením smlouvy spojeny atd.). Poznatky i dlouhodobé zkušenxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxx xoukromém životě - ať již jde o osobní, či o podnikatelskou sféru - zásadně uspořádat nejlépe samy (nikoliv tedy, aby jejich soukromé záležitosti za ně jaxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxx xxx xx x xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxních, rodinných a majetkových práv subjektivní povahy, rozhodnou svá soukromá práva uplatňovat za pomoci autoritativní ochrany státu
(vigilantibux xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxá autoritativní ochrana státem byla
účinně
, tj.
spravedlivě
a zároveň
urychleně
, poskytnuta.
V civilním sporném soudním řízení
(nikoliv v nespoxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x x x xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxatnění jejich
svobodné dispoziční zásady jako účastníků řízení
. Jsou to oni, kdo disponují předmětem občanského soudního řízení a kdo ve značné míře nxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxá určitá omezení
-
limity
(nejde a nemůže jít tudíž o absolutní pojetí autonomie vůle). Již výše bylo řečeno, že zásahy do života osob soukromého práva xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxboli jen
výjimečně
. Jde o případy, kdy je to stanoveno - ať přímo, či nepřímo - zákonem, anebo v těch případech, kde zákon mlčí, to vyplývá z korektivů dobrxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxi jako celku
(blíže o významu dobrých mravů a veřejného pořádku v soukromém právu, jakož i o jejich vzájemném vztahu srov. dále hlavu první § 5). Tento přxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx klidného a bezpečného soužití lidí
. Lze to vyjádřit i tak, že omezení (limity) autonomie vůle osob občanskoprávního styku jsou
ospravedlnitelná
tamx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxu České republiky (sp. zn. III. ÚS 3/06) tuto myšlenku např. vyjadřuje tak, že ochrana autonomie vůle osob nemůže být ve společnosti absolutní tam, kde exxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxzit.
Proto platí, že čím méně je ve společnosti zásahů (regulací) svrchované veřejné moci do soukromoprávní sféry, tím větší prostor se otevírá pro uxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxukromoprávní úpravě jde o to, přispívat k zachovávání
funkčního rovnovážného stavu mezi uplatněním individuál­ní vůle osob soukromého práva jako spxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxdržností xx xxxxxx xxxxx
x
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxí praxe
hledaly a nalézaly v každém případě mezi oběma zmíněnými požadavky proporcionální rovnováhu s cílem uplatnit co nejvíce z obou, a tak vytvořily xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxx xxx xxxxx xx xxxx
x
xxxxxxxx
x xxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xe v konkrétním soukromoprávním styku vyskytly pochybnosti, zda je uplatnění autonomie vůle osob soukromého práva odůvodněno či nikoli, je namístě poxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxxx
x xxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxukromém právu zákonitě vyplývá, že právní úpravě soukromých osobních, rodinných a majetkových práv a povinností subjektivní povahy dominuje - na rozxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxého práva jako od bezpodmínečně závazných nemohou odchýlit - otevírá osobám soukromého práva široký právní prostor, ve kterém si mohou
přednostně samx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx xxxx xoukromý život - ať osobní, či podnikatelský
(srov. zásadu
ubi homo loquitur, lex tacet
). Pokud však osoby soukromoprávního styku některou otázku (nexxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxomého práva, které obsahují standardní, tj. vše­obecně přijímaná pravidla
. V případě, že vznikne pochybnost o tom, zda jde o soukromoprávní normu disxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxáva (srov. dále § 5 této hlavy), třeba dát přednost závěru, že soukromoprávní norma má dispozitivní charakter.
O dispozitivních normách, včetně novx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xráva se v jejich soukromoprávním styku navzájem
příznačně
uplatňuje zásada
rovného (rozuměj hmotněprávního) postavení osob soukromého práva
.
Rxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxma, tj. jednostranně mocensky (autoritativně), určovat druhé osobě soukromého práva soukromoprávní postavení, tj. založit její práva a povinnostix
xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x...), spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět"
.
Naproti tomu pro
veřejnoprávní styk
je
příznačné
, že jeden x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu zvláštní právní postavení, v něm rozhoduje jednostranně mocensky (autoritativně), takže může uložit druhému subjektu určitou povinnost, a to i proxx xxxx xxxxx
xxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxkromého práva dále znamená, že tyto osoby se musí ve vzájemném soukromoprávním styku o svých soukromých právech a xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxby soukromoprávního styku vázány stejně, jako by jim tato práva a tyto povinnosti uložil sám zákon. Je tomu tak proto, že osoby soukromého práva tímto svxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxx x xx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xvůj případ. V soukromoprávním styku však nelze vyloučit ani uzavření takových smluv, podle kterých bude jedna z osob soukromého práva sice
jednat podlx xxx xxxxx
xxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxladě příkazní smlouvy - mandátu - § 2430).
To, co bylo řečeno výše, neplatí tam, kde v soukromoprávním styku vznikají povinnosti mezi osobami soukromxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxu - škodu způsobenou jinému zaviněným protiprávním činem (§ 2910) či vznik povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do oxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxobních, rodinných a majetkových práv a povinností dvou či více osob soukromého práva nemůže žádná z nich na druhé vynucovat výkon těchto práv a plnění těxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xx xxxxx xxx
xx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx - nepřihlíží-li se k výjimečné možnosti zákonem dovolené svépomoci (§ 14) -
dva způsoby řešení nastalého střetu soukromých osobních, rodinných a majexxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxh právech a povinnostech subjektivní povahy
spolu dohodnout a tak si samy mezi sebou smluvně spornou záležitost vypořádat
. Nedojde-li - ať již z jakéhoxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxomé povinnosti vynucovat na druhé osobě jednostranně mocensky (autoritativně), nezbývá jí než se za tím účelem obrátit na
orgán, který má pravomoc souxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx něco jiného
(např. že tímto jiným kompetentním subjektem oprávněným vykonávat svrchovanou veřejnou moc je v určitých případech správní orgán či na zxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx x x xx xx x x xxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxko státní orgán má právo i povinnost poskytnout porušeným právům osob soukromého práva ochranu (čl. 36 Listiny, § 2 a 6 o. s. ř.). V demokratickém právníx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxbutů
. Pokud by soud odmítl spor osob soukromého práva rozhodnout, tj. nevykonal by svou pravomoc svěřenou mu ústavně, či v případě, že posuzovaný problxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxavedlnosti a dalších zásad, na nichž spočívá soukromé právo (analogie iuris), dopustil by se
nepřípustného odepření spravedlnosti
(denegatio iustxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxekávání a ve spravedlivý proces jako neoddělitelných atributů demokratického právního státu. Tam, kde zákon umožňuje soudu posoudit nastalý střet (xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxt a zároveň přesvědčivě odůvodnit svůj závěr tak, aby byl přezkoumatelný - § 13 (srov. např. § 1958, ve kterém se za určitých okolností dává soudu možnosx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxadá soudu z toho důvodu, že jako
státní orgán justiční povahy garantuje svou nezávislostí na jakýchkoliv vnějších vlivech
(včetně vlivů moci výkonnéx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxx
x xxxx xx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxdování
jen zákonem
, popř.
mezinárodní smlouvou, která tvoří součást českého právního řádu
(čl. 95 odst. 1 Ústavy; též § 13).
Zbývá jen dodat, že v příxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxi soudu!) zároveň
rovné procesní postavení
(§ 18 odst. 1 o. s. ř. jako provedení čl. 96 odst. 1 Ústavy). Každý z účastníků civilního soudního řízení má - xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x
xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx a zároveň bez zbytečných průtahů projednána a rozhodnuta
(čl. 36 Listiny). Žádný z účastníků civilního soudního řízení není proto vzhledem k jejich vxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxudního řízení uplatňuje rovnost zbraní -
égalité des armes
).
8. Rovné hmotněprávní postavení osob soukromého práva není v demokratickém právním stxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxální) nerovnost, resp. nerovnost ve smyslu nestejnosti, neboli že jedna z osob soukromého práva je ve vztahu k druhé v slabším postavení
(srov. např. nexxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx, nerovnost v profesionálních znalostech, nerovnost ve stupni informací aj.).
Tato faktická nerovnost vytváří
reálnou možnost pro nejrůznější foxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxi a spotřebiteli, mezi pronajímateli a nájemci, mezi zaměstnavateli a zaměstnanci při výkonu jejich závislé práce, mezi pacienty a poskytovateli zdrxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx
xxxxxxxxxx xxxxxí právního řádu jako celku, tj. xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x x xxxladu s evropským trendem - o účinnější využívání přiměřených, leč zároveň citelných trestů, jakož i správních sankcí. Co se týče soukromého práva, jde x xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxpustnost nekalých praktik i překvapujících smluvních podmínek stanovených jednostranně hospodářsky silnějšími podnikateli, rozšíření informačxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxí strany za porušení jejích soukromoprávních povinností či za vyvolání protiprávních stavů vedoucích k újmě aj.). Aby byl tento cíl v soukromém právu úxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxx
xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xx xxxx zvýšená právní ochrana slabší strany nevylučuje, nýbrž předpokládá, že i sama slabší strana bude záležitostem svého soukromého života věnovat potřexxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxa sunt
neboli zásadu, že práva náležejí bdělým).
Zmíněná problematika postavení slabší strany soukromého práva a její ochrany ustanoveními soukrxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxch a deliktních závazkových práv a povinností mezi hospodářsky, organizačně, technicky, právně i informačně silnějšími podnikateli - profesionály xxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxcky každodenně vysoce frekventovaná oblast soukromého práva stává stále více důležitější, zejména s ohledem na nutnost dále plynule rozvíjet vnitřnx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
x xx xx následně adekvátní vliv - zejména prostřednictvím závazných směrnic - i na soukromoprávní politiku a legislativu jednotlivých členských států Evroxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxských zákoníků.
§ 4
Systém soukromého práva
1. Občanské právo jako obecné soukromé právo
je třeba v rámci systému jednotného právního řádu spxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx
xxxxxxxxch (speciálních) soukromých práv
, která se v různých fázích historického vývoje soukromého práva postupně vytvářela a s ohledem na pokračující spolexxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxx xx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxis (kodex) třeba odlišit od zvláštních (speciálních) soukromoprávních předpisů, ať zákonů, či zákoníků. Občanský zákoník lze pro jeho povahu obecnxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxí záležitosti opodstatněně označovat též jako kodex.
Občanský xxxxxxx xxxx xx x xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxx xxxxnský zákoník pro tuto svou povahu obecného (univerzálního) soukromého předpisu, který obsahuje
základní soukromoprávní pravidla, tvoří podpůrný xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xx rozdíl od občanského práva jako obecného soukromého práva
, jehož předmět tvoří
osobní, rodinná a majetková práva a povinnosti subjektivní povahy, ktxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxlních) soukromých práv tvoří osobní, rodinná a majetková práva, která se vztahují jen na určité skupiny osob soukromého práva, resp. jen na určité soukxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxsahuje základní soukromoprávní pravidla,
podpůrný (subsidiární) legislativní zdroj
i pro všechny zvláštní (speciální) soukromoprávní zákony, rxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxcejí s ohledem na svou soukromoprávní podstatu vnitřní vazbu a propojenost s občanským právem jako obecným soukromým právem a s jeho hlavním legislatixxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
od občanského práva a občanského zákoníku,
nýbrž občanské právo a občanskoprávní kodex pouze o některé objektivně existující specifické prvky rozšixxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxé z teoretického hlediska umožňují zkoumat specifické prvky těchto práv v podstatně hlubších a širších souvislostech.
Pokud tato zvláštní pravidla xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdel obecné soukromoprávní povahy
, je namístě zvažovat, zda se občanské právo a občanský zákoník nemají o jejich úpravu obohatit (to se stalo např. i v oxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxést pravidlo v § 374 týkající se jen podnikatelů, které bylo v občanském zákoníku z roku 2012 povýšeno na pravidlo obecné - § 2913). Při takovém přístupu xxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x
xxxx xxxxx xxxxxxxxx
x
xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxm nového občanského zákoníku lze počítat ke zvláštním (speciálním) soukromým právům a zákonům, resp. zákoníkům,
zejména právo obchodních společnoxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx x xx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx
xxxx zvláštní soukromé právo pro závislou práci (legislativně upraveno zejména v zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů),
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a
právo průmysxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů), jakož i
mezinárodní právo soukromé
(legislativně upraveno v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinároxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx, ve znění pozdějších předpisů), jakož i
jeho obchodněprávní smluvní a mimosmluvní
(deliktní)
úprava
byly
včleněny (integrovány) do jednotného ráxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx
xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxx xxxxxxxxní dosavadního zákona o rodině
(zákon č. 94/1964 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů). Úprava rodinných práv a povinností, včetně majetkovýcx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xvláštních částí občanského zákoníku.
Integrační záběr občanského zákoníku z roku 2012 je však
podstatně širší
(srov. např.
integraci pojistného xxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxláštní zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů,
integraci nájmu nebytových prostor
- dříve zvláštní zákon č. 116/1990 xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxdnocující (integrující) prvky, zejména sjednocení dosavadního obchodního smluvního i deliktního závazkového práva, mají přispět k odstranění řadx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxx x
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xx xxxxxxx v podstatě i nadále předmětem úpravy občanského zákoníku (výjimku tvoří i nadále úprava spotřebitelského úvěru - zákon č. 321/2001 Sb.).18) V poslexxx xxxx x x xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxvě. V této souvislosti je třeba zvlášť upozornit na Francii, kde byl v roce 2000 přijat samostatný spotřebitelský zákoník (Code de la consommation), ktxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv a zvláštních zákonů, resp. zákoníků na straně druhé
, platí (§ 9 odst. 2), že
občanské právo a občanský zákoník jako obecné soukromé právo
a jako
obecxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xvláštní (speciální) soukromá práva, jakož i pro zvláštní zákony, popř. zvláštní zákoníky
(zásada
lex specialis derogat legi generali
).
To však platí xxx xxxxx
x xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx x xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx platí
přednostně
tato zvláštní (speciální) úprava, takže podpůrné (subsidiární) použití občanského zákoníku jako obecného soukromého práva a jaxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxadami, instituty i jednotlivými občanskoprávními normami univerzálními ohnisky celého systému soukromého práva i celé systematiky soukromoprávnxxx xxxx
x
xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xe v důsledku dynamicky pokračujícího hospodářského, vědeckého, technologického, informačního i sociálního rozvoje, k němuž dochází ve všech oblasxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xx xxe je umocněno probíhajícím procesem nadnárodní (transnacionální) globalizace, jmenovitě procesem
evropské soukromoprávní integrace
. Ten je - vedxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxty povinny do určité doby transponovat do svého národního soukromého práva. Svůj význam však nabývají i formulované zásady - modely různých segmentů exxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xvropské unie). Tyto zásady tvoří
důležité inspirativní zdroje nejen pro zvyšování celkové úrovně evropské soukromoprávní kultury, nýbrž - a to zejméxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx evropského trhu
.
Tomuto procesu, kdy se soukromoprávní systém jednotlivých členských států Evropské unie - i když jen
velmi postupně
- přetváří v jxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx x xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxebný prostor, a tak si zachovat postavení v hlavním proudu evropského soukromoprávního dění
. Ambiciózní projekt jednotného Evropského občanského zxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx
xxxxxxxian von Bar).
6. Celý tento proces včetně soukromoprávní europeizace, který se promítá do všech úprav soukromého práva jednotlivých členských státx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxtlivých členských států Evropské unie ocitají v 21. století před jednou
ze základních otázek
, x xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x x xxxxxx xxxxxxň v souladu se
všeobecně zdůrazňovanými a přijímanými požadavky na jednoduchost, přehlednost, srozumitelnost a informační přístupnost právních úpxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
x
xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx pramen českého soukromého práva zvolil
koncepci základního systémového uspořádání, pro kterou je charakteristické velmi rozsáhlé soustředění (inxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxmoprávní materie, jednak s ohledem na naše vlastní praktické zkušenosti, podle kterých dosavadní značná roztříštěnost (dezintegrace) úprav soukroxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xůsledcích vedlo k celkové nepřehlednosti a komplikovanosti.
§ 5
Zásady soukromého práva
1.
Zásady soukromého práva lze vymezit jako
základnx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxoprávní povahy bez ohledu na to, jde-li o obecné soukromé právo, či o zvláštní (specifická) soukromá práva (srov. hlava první § 4). Bez použití těchto záxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxstupují nejvýrazněji do popředí
v obecném soukromém právu, tj. občanském právu
, a v důsledku toho i v hlavním a univerzálním pramenu soukromoprávního xxxx x
x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx x x x xxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxkteré zásady soukromého práva uplatňují jen u některých zvláštních (specifických) soukromých práv (srov. např. oblast práva duševního vlastnictvíxx x xxx x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xvláštních částech občanského práva a občanského zákoníku (srov. např. zásadu, podle které nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sám má -
nemo pxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxí soukromé právo, tj. v prvé řadě občanské právo jako obecné soukromé právo, se uplatňují bez ohledu na to, jsou-li v občanském zákoníku jako ústředním sxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxanský zákoník (§ 3 a násl.) s tím, že však
nejde o jejich taxativní výčet
.
3.
Zásady soukromého - občanského práva
odvozují svůj
základ ze stěžejních xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxkotveny a zformulovány
v ústavním pořádku
, zejména v Listině, jakož i v mezinárodních úmluvách o občanských a lidských právech, kterými je Česká repubxxxx xxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxii (jejich bližší výklad v hlavě třetí).
Stěžejní společenské hodnoty jsou v ústřední podobě základních práv a svobod vyjádřeny především v čl. 1 Lisxxxxx xxxxx xxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxitelné"
.
V následujících článcích se Listina zabývá již jen jednotlivými základními právy a svobodami, jakož i jejich ochranou. Tak např. čl. 6 Listxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xx xrávo každého na ochranu práva vlastnit majetek a dědit jej.
4. Význam stěžejních hodnot společnosti vyjádřených zejména v Listině v podobě zásadnícx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxkromého - občanského práva
je třeba vykládat a používat v souladu s těmito hodnotami (ústavně konformní výklad)
.22)
Po vstupu České republiky do Evxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx x souladu s jeho hodnotami
(eurokonformní výklad).
5. Ze základních práv a svobod, jmenovitě z již cit. čl. 1 Listiny, se zřetelem k tomu, co bylo řečenx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x x x x xxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx zásady
:
a)
autonomie vůle osob soukromého práva,
b)
rovné (rozuměj hmotněprávní) postavení osob soukromého práva23),
c)
zákaz nikoho nexxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
x
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxodnou újmu; nikdo nesmí zároveň bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě a tíži druhých,
e)
závaznost slibu a uzavřené smlouvy
(pacta sunt sexxxxxxx
x
xx
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx
x
xx
xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxem laedit, qui iure suo utitur)
, včetně zákazu zjevného zneužití práva
(abasus iuris)
,
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
x
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xnalogie iuris,
l)
soukromá práva patří bdělým
(vigilantibus iura scripta sunt)
.
Ad a) Vše podstatné o této klíčové zásadě bylo řečeno již v přxxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxedevším na samotných osobách soukromého práva, jak si svá osobní, rodinná a majetková práva a povinnosti soukromoprávní povahy uspořádají. To je soukxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx x xxxxx xxx
xxxxxxx xx xxxxxy autonomie vůle tvoří případy, kdy jsou osoby soukromého práva při uplatnění své vůle omezeny (limitovány) buď zákonným zákazem, dobrými mravy či veřxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxodnutím orgánů veřejné moci.
Vzhledem k důležitému významu
dobrých mravů a veřejného pořádku
pro soukromé právo jako celek je těmto dvěma kategorixx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxe. Dosavadní soudní praxe i doktrína je však celkem konstantně formulují jako souhrn společenských, kulturních a mravních hodnot (etických zásad), kxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxou společnosti (bylo by rovněž možno říci, že na jejich respektování existuje "společenská dohoda"). Jejich použití jako výjimečného korektivu má přxxxxx x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxu možnost přiblížit se ve svém rozhodnutí co nejvíce k ideji spravedlnosti (rozhodnutí
ex aequo et bono
). Tak např. škůdce, který poškozenému způsobil xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxku
"prostupuje celé právo a zahrnuje pravidla, na kterých spočívají právní základy společenského řádu společnosti"
. Veřejný pořádek přispívá vedlx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx "soukromý" zájem představuje hodnotu, které společnost přiznává základní důležitost (např. v rozporu s veřejným pořádkem by bylo každé omezení svobxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxý a chráněný stav společnosti a státu, na jehož neporušitelnosti je nutno bezvýhradně trvat. Jednáním v rozporu s veřejným pořádkem by došlo k narušení xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxrávní doktríně, ani v občanskoprávní praxi. Lze si však představit i situaci, kdy se právní jednání osoby soukromého práva může ocitnout v rozporu jak s xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxje do svobodného rozvoje osobnosti člověka, protože jej činí závislým, tak s dobrými mravy, neboť zisk nabytý dealerem z prodeje drog je nemravný).
Ax xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxkazuje. Proto zde stačí jen zdůraznit, že tato zásada platí pro všechny osoby soukromého práva, tj. jak pro osoby fyzické, tak pro osoby právnické, popřx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xx xx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxho práva se může ve společnosti chovat libovolně tak, jak sama uzná za vhodné. Svým jednáním - ať konáním, či opomenutím - však musí zůstat v mezích zákonax xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xřitom právně rozhodné, došlo-li k poškození druhé osoby soukromého práva úmyslným porušením dobrých mravů (§ 2909), porušením mimosmluvní (zákonnéx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxého práva, podle které nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu či závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; právě tak ale platí, že nikdo nesmx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxo zneužití subjektivního soukromého práva.
Ad e) Tato zásada zdůrazňuje, že
jednou daný slib, zejména však uzavřená smlouva mají být dodržovány (paxxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxti ze slibu či smlouvy), musí nést příslušnou formu odpovědnosti, kterou sankční složky soukromoprávních - občanskoprávních norem pro ten který přípxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxané zákonem. Není dokonce vyloučeno ani to, aby soud za účelem obnovy rovnováhy práv a povinností smlouvu zrušil, jsou-li pro to splněny podmínky stanoxxxx x xxxx x xxxxx
xx xx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxdně, byť sebe­účinněji, napravovat. Proto § 2900 obecně stanoví, že vyžadují-li to okolnosti případu či zvyklosti soukromého života, je každý povinxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxého - občanského práva zajistit postiženému plnou náhradu způsobené majetkové újmy (§ 2952), právě tak jako plné odčinění nemajetkové újmy (§ 2951 odsxx xx x xxxx x xxxxxx
xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xx xxxx
, že ten, kdo určitým způsobem v soukromoprávním styku jednal (§ 7), činil tak
poctivě
a v
dobré víře (bona fide)
24). Tato domněnka platí potud, pokud se xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xx xxxxxx xxxxo, které po určenou dobu vykonává (§ 992 odst. 1); v takových případech poctivý držitel nabude věc do vlastnictví (§ 1085 odst. 1). Naproti tomu nepoctivx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem k okolnostem osobně přesvědčen o oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného txxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxráněna navzdory tomu, že by mohla zasáhnout či již zasáhla do majetkové či nemajetkové sféry jiné osoby soukromého práva (např. domáhala-li by se soukrxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xx
xxx xxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxbrodiním aprobovaným právem.
Ad h) Jestliže osoba soukromého práva vykonává, ať již své osobní, rodinné, či majetkové subjektivní právo soukromopxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxího státu a ústavně garantované právní jistoty. Jestliže však osoba soukromého práva při výkonu svého práva z mezí zákona vykročila (jde o tzv. exces), xxx xxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxxxxk odepření autoritativní právní ochrany. Jako typický případ takového zneužití výkonu subjektivního práva (např. práva vlastnického) lze uvést jehx
xxxxxxxxx xxxxx
x xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxspěch.
S touto zásadou je spjata další zásada soukromého - občanského práva, podle které nikdo nemůže mít užitek ze zjevného zneužití práva, resp. z pxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxx x
xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxi
).
Ad i) Zásada
ochrany slabší strany
provází soukromé právo prakticky od samého jeho počátku (srov. např. ochranu nezletilých, ochranu duševně nexxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xájemní oblast, oblast poskytování zdravotní péče, oblast náhrady škody. Zvlášť aktuál­ní se však tato zásada stala v poslední době poté, co došlo zejmxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxx xe spotřebitelům (neprofesionálům) jako slabším na straně druhé. Zásada ochrany slabší strany se tak stala
neoddělitelnou zásadou moderního soukromxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxný vliv práva Evropské unie (§ xxxx x xxxxxx x xxxx x xxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxůsobem určité osobní, rodinné či majetkové právo subjektivní povahy (typicky půjde o vlastnické právo), musí být s ohledem na zabezpečení ústavním poxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxn nemá působit nazpět, neboli zákaz
retroaktivity
(
lex retro non agit
- § 3028).
Ad k) Zásada
přípustnosti analogie legis a analogie iuris
znamená, žx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx mezer ukládá zákon soudu (§ 10), aby projednávaný případ posoudil podle ustanovení, která se týkají právního případu co do obsahu a účelu projednávanéxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x takovém případě je cílem rozhodnutí soudu dospět se zřetelem ke zvyklostem soukromého života, jakož i s přihlédnutím ke stavu právní doktríny i ustálexx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xxamená, že právo pomáhá (jen) těm, kdo jsou bdělí, kdo o svá práva anebo vůbec o své soukromoprávní záležitosti pečují, a naopak neprospívá těm, kdo "spí"x xxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx nicméně tuto ochranu si zaslouží jen ti, kdo se o svá soukromá práva sami starají. Zásada
práva patří bdělým
se v soukromém právu zvlášť zřetelně uplatňxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxx práva neomlouvá (ignorantia legis non excusat)
, bez níž se právní řád neobejde, jakož i zásada
prior tempore, potior iure
. Podle naposledy uvedené zásxxx xx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xatastru nemovitostí se u převáděných nemovitých věcí řídí dobou, ve které došel katastrálnímu úřadu návrh na vklad).
§ 6
Občanské právo hmotné jaxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxaždanskoje pravo) zaujímá v rámci systému celého soukromého práva
ústřední postavení
. Toto ústřední postavení občanského práva je v domácí i zahranixxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x
xxčanské právo je tak charakterizováno tím, že jde o
právo
jednak
soukromé
, jednak
obecné
(E. Tilsch).
Bylo již uvedeno výše (srov. hlava první § 4), že xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxdinná a majetková práva a povinnosti subjektivní povahy, které se vztahují na všechny osoby občanského práva a na všechny občanskoprávní záležitostix xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx projevů jejich svobody, důstojnosti a rovnosti v soukromém právu
.28)
Zejména
tyto dvě zásady
, které
klíčově
ovládají občanské právo, je umožňují
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxivní povahy lze třídit na:
1)
Osobní práva
a)
Statusová práva, tj. práva upravující právní stav, resp. postavení fyzických a právnických osob.
xx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxní právo
).
2)
Rodinná práva
(jejich charakteristickým znakem je, že vedle
dominantních osobních rodinných práv
zahrnují i
majetková rodinxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxx xx xx xxxxxxx
x
xx
dědické právo,
c)
závazkové právo (smluvní a deliktní).
Bližší rozbor všech těchto osobních, rodinných a majetkových práv a povinnostx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxjatého občanského zákoníku jako univerzálního soukromoprávního předpisu, které se odvozují z myšlenkových zdrojů ústavního pořádku České republxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxvní činnost, rodinu, rodičovství a manželství, vlastnictví a jeho nedotknutelnost, dominující peněžně ekvivalentní směnu statků uplatňující se zexxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxním
předpisem občanského práva a základem soukromoprávního řádu jako celku je . Z tohoto důvodu bývá občanský zákoník xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx2012 Sb. dne 22. března 2012 s odloženou účinností k 1. lednu 2014.
Celkově jej lze charakterizovat
jako zákoník (kodex) standardního středoevropxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxva a všech občanskoprávních záležitostí je
svobodný člověk s jeho přirozenými právy a zajištěnou možností žít soukromý život podle svého, a zároveň to xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xx xxx
x
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xa určité
věcné oblasti
(srov. dále).
V dosavadní historii vývoje občanského práva lze zaznamenat
dva základní systémy uspořádání materie občanskxxx xxxxx
x
xx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxku 1811 (ABGB); svým způsobem je na něm založen i francouzský občanský zákoník z roku 1804 (Code civil).
2. Zejména od 19. století se rozšiřující
pandexxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxxxxí systém,
člení materii občanského práva na
tři
oblasti: první oblast tvoří úprava
osobních práv
(sem je vedle práva osob řazeno i rodinné právo), dáxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxí
(v ABGB označované jako osobní právo k věcem) a konečně třetí oblast představují
ustanovení společná jak pro úpravu osobních práv, tak pro úpravu prxx x xxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxch ustanoveních § 1 a násl., v hlavě o osobním právu k věcem - § 859 a násl., která pojednává o smlouvách i o právních jednáních vůbec).
Druhý
, tj.
pandexxxx xxxxxx
x xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxou pro všechny ostatní zvláštní části. Po této obecné části následují části týkající se věcných práv a závazkových práv. Systém pak uzavírají části o prxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxvu. Probíhající společenské a právní změny, nové poznatky i zkušenosti, ke kterým v různých zemích dochází, jakož i integrační procesy s sebou přirozexx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxtém uspořádání českého občanského práva, který je silně ovlivněn přístupem svého hlavního legislativního pramene, tj. občanského zákoníku z roku xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxá část občanského práva zahrnuje
zásady, instituty a ustanovení
, které jsou
společné
pro všechny jeho zvláštní části, a vzhledem
k postavení občanskxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxde např. o zásady, o ustanovení o osobách fyzických a právnických, o právních jednáních, ustanovení o zastoupení, o promlčení aj.). Přednost existencx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxakování i častým odkazům.Některé normy občanského práva, zejména ty, které se nacházejí v obecné části (platí to však i o některých úpravách věcného či xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx
x xxx x
xxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxických osob, jejich právní jednání, promlčení, prekluzi, jakož i např. normy upravující základní věcné právo, tj. vlastnické právo; normy upravujícx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx
xxx xxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxt tak, že tam, kde existuje zvláštní úprava (rozuměj zvláštní úprava ve smyslu veřejného práva, konkrétně zejména úprava správního práva), se soukromx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxx x xxo veřejné právo, při řešení vyloučeno.
2.
Zvláštní část
a)
rodinné právo,
b)
majetková práva absolutní
[sem jsou vedle držby řazena všechxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxx xx xx xxxxxxx
x xxxxx x xxxxxxé právo],
c)
majetková práva relativní
[v této části jsou upravena v
jednotném rámci
vedle všeobecných ustanovení závazkového práva i úprava smxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxčná, přechodná a závěrečná (včetně zrušujících ustanovení)
.
C.
Občanské právo hmotné a občanské právo procesní
1. Objektivní právo hxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxh vzájemných společenských vztazích osobních, rodinných a majetkových (srov. výše hlava první § 1).
Objektivní právo procesní
(formální) upravuxx x xxxxxx xxxxxx x
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxím k věci vyjádřit nebo právo podat proti rozhodnutí opravný prostředek a za jakých podmínek atd.).
Pro tuto svou roli bývá procesní právo někdy považxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxže platí, že nic z hmotného právo se neprosadí, pokud to nebude deklarováno v autoritativním procesu.
Za nepochybné lze považovat, že hmotné právo se xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx. Tak tvoří
hmotné a procesní právo určité koreláty
, vzájemně na sobě více či méně závislé.
Každé odvětví hmotného práva - v soukromoprávní i veřejnopxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx právo jsou tak úzce spjata. Jsou však zároveň do té míry rozdílná, že v moderní době tvoří samostatná právní odvětví, což se nejvýrazněji projevuje v oblxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx x xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxivní orgán
(soud, správní úřad aj.) nadaný pravomocí autoritativně a závazně rozhodnout o právech a povinnostech. Tato autoritativnost a závaznost xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx je proto vždy právem veřejným
(srov. výklad hlavy první § 3), neboť vždy je přítomen prvek nadřazenosti (soudu nebo jiného orgánu) a podřízenosti (ostxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xrávním předpisem je
občanský soudní řád
(o. s. ř.) a .33)
-
Trestní procesní právo, které slouží trestnímu prxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xe soudním přezkumem správních rozhodnutí ve správním soudnictví, které slouží správnímu (administrativnímu) právu. Základními předpisy jsou spráxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx proces (řízení) obsahuje ze své podstaty vždy dvě stadia řízení:
v prvním stadiu se hledá a autoritativně vyslovuje, co je v dané věci právem, a ukládajx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxzací
). Ve druhém stadiu jde o výkon (vynucení) toho, co bylo před tím vysloveno
(řízení vykonávací neboli exekuční)
.
2.
Ochraně x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xx
xxxxxxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxže se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (...). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud".
Soud pxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xízení upraveného civilním procesním právem rozhodují soudy o subjektivních právech, a dále o povinnostech, které nejsou plněny (realizovány) dobroxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxzovaných) částech, jako je právo obchodní, pracovní, autorské a jiné.
V občanskoprávním, resp. civilním nalézacím řízení se především rozhodují sxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xozhodujícím orgánem je soud (není-li výjimečně zákonem anebo rozhodčí smlouvou povolán někdo jiný). Soud rozhoduje za podmínek a postupy stanovenýmx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxx xxxxxxxváno, co jako právo vzniklé na základě jiných právních skutečností platí. Proto jsou tato rozhodnutí převážně
deklaratorní povahy. Deklaratorní rozxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xoudním rozhodnutím založena (popřípadě již existující práva změněna nebo zrušena). Tam jde o
rozhodnutí právotvorné, konstitutivní povahy
(z hledxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx postupují soudy podle zákona o zvláštních řízeních soudních, kde se však občanský soudní řád, jako základní civilněprocesní předpis, použije podpůrxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx x xěchto případech však jen tam, kde to hmotné právo výslovně stanoví, a jen tehdy, nemohou-li se strany dohodnout).
Občanskoprávní, resp. civilní vykxxxxxxx xxxxxx
xx x xxxxxxxx xxxx
xxxxx
x xx xx x xxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x x xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxněno (tzv. titul pro výkon rozhodnutí), soud nařizuje a zároveň provádí nucené vymožení uložených povinností. Vykonávací řízení upravuje občanský sxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xxxxxx
x x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxvé povinnosti činností soudních exekutorů. Exekuční řízení je upraveno zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučnx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxecně
Mezinárodní právo soukromé upravuje soukromoprávní poměry, které obsahují mezinárodní prvek.
Pojem "soukromoprávní poměry" zahrnuje poxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxodní prvek", tedy určitý vztah k zahraničí, může spočívat v různých okolnostech. Zejména je dán tehdy, pokud jeden či oba subjekty mají cizí státní přísxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxikla škoda); předmět právního poměru, pokud se nachází v zahraničí apod. O poměr s mezinárodním prvkem se tak může jednat i za situace, kdy oba subjekty pxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxi zanedbatelný.
Pokud je v soukromoprávním poměru přítomen relevantní mezinárodní prvek, postup při aplikaci práva je zčásti odlišný od postupu při xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxtněprávní řešení. V případě, že daný poměr spadá do působnosti mezinárodní smlouvy nebo nařízení EU, bude řešení hledáno primárně v těchto předpisechx
xxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxm patří:
a)
kolizní normy,
b)
tzv. přímé hmotněprávní normy,
c)
normy mezinárodního civilního procesního práva, a někdy se ještě zvlášť roxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxu, se má použít. Smyslem kolizních norem je pouze určení rozhodného práva. Např.:
"Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnoxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx
xx xx xxxxx x xx xx xx xx xxxx
xx xx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxé v mezinárodních smlouvách. Jsou to normy práva soukromého, jejímiž přímými adresáty jsou soukromé osoby. Tyto normy jsou výlučně určeny k regulaci sxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx povinen vrátit kupní cenu, je rovněž povinen zaplatit z ní úroky od doby, kdy kupní cena byla zaplacena."
(čl. 84 odst. 1 Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxučástí mezinárodního práva soukromého je v české teoretické i legislativní koncepci rovněž mezinárodní civilní procesní právo, zkráceně nazývané "xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxní prvek. Např.:
"Řízení zahájené v jiném státě nebrání zahájení řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u českého soudu. Bylo-li řízení u českého soudu xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx x xxxxx x xx xx xx x. s.).
Ad d)
Normy soukromého cizineckého práva
upravují právní postavení cizinců. Jsou to normy hmotněprávní, kde je mezinárodní prvek dán již samxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxcí postavení cizinců. Např.:
"Cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným prxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxx 2 n. z. m. p. s.).
III.
Pojetí mezinárodního práva soukromého
Mezinárodní právo soukromé je považováno za zvláštní, samostatné odvětví právnxxx xxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxzor však není jednoznačně sdílen.
Podle tzv. civilistického pojetí je mezinárodní právo soukromé, resp. jeho část sestávající z kolizních norem, povxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xráva
.
Toto odlišné pojetí mezinárodního práva soukromého je založeno zejména na tom, že mezinárodní právo soukromé upravuje soukromoprávní poměrxx xxx xxxx x xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xbčanských zákonících některých států (např. Německa, Španělska, nejnověji Nizozemska). Významným specifikem, které odlišuje mezinárodní právo sxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxodní právo soukromé je součástí práva mezinárodního. Proti internacionalistickému pojetí však lze namítat, že poměry, které jsou předmětem úpravy mxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxká, resp. československá úprava mezinárodního práva soukromého má v rámci středoevropských států, ale i ve světovém měřítku poměrně dlouhou historixx
xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx x xxxxxch a byl považován za moderní kodifikaci mezinárodního práva soukromého. Jeho předlohou byla kapitola o mezinárodním právu soukromém z vládního návrxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxnovení a zčásti i nepsaná pravidla, která určovala rozhodné právo a postavení cizinců.
3.
V polovině šedesátých let, v rámci velké kodifikace, byl texxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxna v důsledku práva EU, platí dodnes. Tento zákon byl svého času rovněž hodnocen velmi pozitivně, jeho přínosem bylo zejména spojení kolizních norem a nxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxch i v nejnovějších nařízeních EU. Rovněž se proslavil zavedením možnosti neomezené volby rozhodného práva v závazkových vztazích. Šlo o standardní, xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxávu soukromém č. 91/2012 Sb. (n. z. m. p. s.) bylo odůvodněno především rekodifikací českého soukromého hmotného práva.
Rekodifikace přinesla něktxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxatého zákona je sjednocení úpravy mezinárodního práva soukromého do jediného předpisu - do n. z. m. p. s. Byly převzaty kolizní a další normy z obchodníxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxinárodním prvkem.
Struktura n. z. m. p. s.
začíná obecnou částí, na kterou navazují rovněž obecná ustanovení mezinárodního práva procesního, jakox x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxo práva soukromého v zahraničí. Zvláštní část mezinárodního práva soukromého obsahuje ustanovení pro jednotlivé druhy soukromoprávních poměrů, a tx xxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxaveno uznání cizích rozhodnutí. Tato struktura zvláštní části mezinárodního práva soukromého je příznačná i pro řadu moderních zákonů o mezinárodníx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx právní pomoc, řízení o úpadku a rozhodčí řízení.
Zákon se zároveň přizpůsobuje moderním trendům v tzv. hraničních určovatelích, tedy kritériích, pxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xritérium obvyklého pobytu. Dalším přínosem n. z. m. p. s. je i detailnější úprava kolizních řešení.
Celkově však lze n. z. m. p. s. hodnotit jako předxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xeské republice a kontinuálně navazuje na m. p. s.
Ve vztahu k občanskému zákoníku představuje n. z. m. p. s. zvláštní právní úpravu
(lex specialis)
.
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxanoví od občanského zákoníku odchylky (srov. důvodovou zprávu k § 9). Je potřebné upřesnit, že tento vztah se týká částí n. z. m. p. s., které obsahují koxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xx xx xx xx xxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxípadně x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx x x xx xx xx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxa, jakož i přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Mezinárodní smlouvy takto specifikované mají před n. z. m. p. s. aplikační přednost (člx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxxní právo soukromé
1. Předmětem evropského mezinárodního práva soukromého jsou soukromoprávní poměry vznikající v oblasti přeshraničních styků x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxvních norem:
a)
normy upravující pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost civilních soudů členských států EU v přeshraničních sporech, jakož i otxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx x
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxných v jiných členských státech EU, v soukromoprávních věcech.
Toto rozdělení vychází z vymezení soudní spolupráce v občanských věcech v ustanoxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxí spolupráce v občanských věcech se rozvíjí vysokým tempem a evropské mezinárodní právo soukromé bývá často označováno za nejdynamičtější oblast jedxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx
xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxtvářejí vhodné podmínky pro sjednocenou úpravu, neboť ve srovnání s hmotným soukromým právem jsou podstatně menším zásahem do právní kultury jednotlxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xtáty v zájmu hladkého průběhu integračních vztahů ochotny sjednávat alespoň v určité míře kompromisy.
2.
Pro evropské mezinárodní právo soukromé mxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxtří:
a)
nařízení Rady č. 44/2001 o soudní příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (nařízení Brusel I), x xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxízení Brusel I bis),
b)
nařízení Rady č. 2201/2003 o soudní příslušnosti, uznání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx
xx
xxxxxxxx xx x xxxx (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (tzv. nařízení Řím II),
f)
nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxzhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení.
xxxxxx xxxx x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxorné nároky; nařízení EP a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, nebo nařízení EP a Rady (ES) č. 861/2007, kterýx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x prostředku se ponechává vnitrostátním orgánům.
Ustanovení, jimiž se provádějí evropské směrnice, nacházíme i v mezinárodním právu soukromém, napxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně.
4.
Pramenem evropského mezinárodního práva souxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx a obchodní věci.
E.
Občanské právo v mezinárodních souvislostech (občanskoprávní komparatistika)
I.
Obecně
1. Pro hlubší poznávání, sxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x roku 2012 nahrazující dosavadní obč. zák. č. 40/1964 Sb. nabývá tato teze na zvláštním významu. Ponechá-li se stranou primární pramen občanského záxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx řada legislativních zdrojů zahraničních
. Zřetelnou inspirací byly zákoníky rakouský (ABGB), švýcarský (ZGB), německý (BGB), holandský (Burgerlixx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xománské provenience jako francouzský Code civil, italský Codice civile nebo španělský Código civil. Pro náležitou interpretaci a aplikaci institutxx xxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxějším doktrinálním i judikaturním kontextu.
2. Srovnáváním práva a zároveň teoretickými problémy takového srovnávání se zabývá
srovnávací právnx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxmparatistika
, která se zabývá teoretickými problémy (možnostmi a limity) srovnávání práva, jednak dílčí komparatistiky, z nichž nejvýznamnější a vx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx, nebo dokonce unifikaci se dosáhne vytvoření jediného komplexního práva, byla utopická již v době svého vzniku. Přesto se však, a to právě v oblasti práxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxných zemí (např. došlo ke značnému sblížení práva skandinávských zemí). Pro nás je nejvýznamnější unifikace právní úpravy v oblasti obchodní, k níž doxxx
xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx x xx řady dalších soukromoprávních institutů.
I přesto, že se původní myšlenka zmíněné Pařížské srovnávací společnosti ukázala být vzdálena realitě, xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxx sbližování v rámci evropského soukromého práva v širokém slova smyslu. Právě v tomto rámci dochází v současnosti ke koncentrovanější a odvětvově cílexxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxtřídění práva, tj. v daném případě občanského práva jednotlivých zemí, na tzv.
právní systémy
, tedy zeměpisné (geografické) utřídění práva neboli vxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxčanského práva právem upraveny, základní právní systémy ve světě jsou zásadně jen
tři
. Jde především o
systém kontinentální
, který se historicky vytvxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxčátkem 19. století. Druhým velkým právním systémem je
systém angloamerický
, který začal vznikat v Anglii ve 12. století. Oba tyto systémy byly buď převxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxlámského
. V současné době však je jen velmi málo islámských zemí, které by se spravovaly výlučně jím. Ve většině z nich bylo zároveň v určité míře recipovxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxí).
Pojem občanského práva
v uvedených systémech není stejný a v některých neexistuje vůbec. Nejblíže našemu chápání občanského práva je pojem občxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxlu tam neexistuje. Civil Law přísně vzato, v opozici ke Criminal Law, se dotýká xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxu.37) Civil Law v systému common law označuje tu sféru práva a soudnictví, které se nějak dotýkají právního statusu jednotlivců. Pojem občanského práxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxo odvětví, ale geografie právní úpravy materie, která u nás zhruba odpovídá předmětu občanského práva (vlastnictví, závazky a dědění) a rodinného práxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx i mimo Evropu. Přesněji by se měl nazývat
evropským kontinentálním systémem
. V německé a francouzské literatuře se tento systém často označuje jako syxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxé pro tento systém je, že jde o systém práva psaného
(lex scripta)
. Vůči psanému právu jsou případné jiné prameny práva (právo obyčejové, zvykové či kvazxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxhoto systému právo nalézá, avšak nevytváří je, neboť pouze rozhoduje, co je mezi stranami po právu.38) I v zemích kontinentálního systému (včetně Fraxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxmích skandinávských) má dokonce význam v takové míře, že soudcovské rozhodování je tam považováno za subsidiární právní pramen.
Kontinentální sysxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxálního systému. Jeho vliv mimo hranice vlastní země byl ze všech okruhů kontinentálního systému nejrozsáhlejší. Tento vliv zasahuje (ve větší či menšx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxrické státy, které vznikly na území bývalých francouzských kolonií. Základním pramenem francouzského občanského práva (mnohokrát napodobeným v jixxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx
x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x. J. Rousseaua
. Jeho hlavními autory jsou především
J. J. Régis de Cambacéres a J.-E. M. Portalis
, který byl rovněž předsedou kodifikační komise (1801)x xxxx
xx xx xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xx xxxxxxxxx
x
xx xx xxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxy, přičemž nezřídka zasahoval do utváření podoby konkrétních ustanovení sám Napoleon. Přesnost, jasnost, adekvátně obecné a elastické formulace umxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxého světa a co mu umožňuje více jak dvě stě let regulovat občanskoprávní vztahy ve Francii. Po svém vyhlášení obsahoval 2281 článků a lze o něm prohlásit, xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx na příslušnosti k určitému stavu, potlačil privilegia prvorozených, deklaroval a také zajistil rovnost před zákonem, nedotknutelnost vlastnictví x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxí úpravu xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxarakteru) víry v psané právo a v jeho úplnost. Je to především čl. 4, jenž stanoví, že
"soudce, který odmítne rozhodnout pod záminkou mlčení, nejasnosti xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx, které jim byly k rozhodnutí předloženy, výrokem obecným a normativním"
. Z toho je patrno, že čl. 4
výslovně zakazuje
denegatio iustitiae
, tj. zavazujx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xtálii (viz dále), Španělsku, Portugalsku a zejména
Belgii a Lucembursku
. Obě posledně uvedené země mají dosud občanské zákoníky téměř identické s fraxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx však více rodinného práva a manželského práva, méně již obligačního. To, co belgickému občanskému právu vydobylo značnou intelektuální nezávislost xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxaly jednotlivá ustanovení belgického občanského zákoníku. Svou roli zde sehrála geografická blízkost Nizozemska a fakt, že mnoho belgických akademxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxtelný. Ve srovnání s původním nizozemským občanským zákoníkem, který býval zařazován do okruhu francouzské právní rodiny, se nový nizozemský občansxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxné míře i práva spotřebitelského.Pod zřetelným vlivem francouzského občanského zákoníku byl přijat v nedávné době i civilní kodex kanadské provincix xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxdské provincii. První kroky k jeho vytvoření byly zahájeny v roce 1955, kdy québecká vláda přijala zákon o revizi občanského zákoníku a vytvořila pro tuxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx. Některá ustanovení rodinného práva byla přijata a nabyla účinnosti v 80. letech 20. století. Občanský zákoník jako celek byl nicméně přijat v roce 199x x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxje québecký občanský zákoník předmět své úpravy. Kodex upravuje právní postavení osob, vztahy mezi osobami, jakož i vztahy majetkové, a to v souladu s Cxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx do deseti knih: 1. Osoby, 2. Rodina, 3. Dědictví, 4. Vlastnictví, 5. Závazky, 6. Přednostní nároky a hypotéka, 7. Důkazní prostředky, 8. Promlčení, 9. Pxxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxerliches Gesetzbuch - ABGB)
. Vliv tohoto zákoníku nepřekročil významnější měrou hranice rakouské části bývalé rakousko-uherské monarchie. Nicménx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxých základech přirozenoprávního racionalismu. Tento filosofický základ je programově vyjádřen zejména v § xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxobu"
. Tento zákoník byl významným inspiračním zdrojem i pro český občanský zákoník z roku 2012.
c)
Téměř o sto let později vznikl
německý občanský xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxný soudobý německý civilista Gottlieb Planck. Zákoník vstoupil v účinnost 1.1.1900 jako
"dítě hluboké, přesné a abstraktní nauky německé pandektistxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx Zweigert a Kötz39).
Vytvořil se tak další okruh kontinentálního práva
s jistým vlivem i za hranicemi Německa (zejména na Dálném východě v předrevolučxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxých, jakož i tendencí hledajících inspiraci ve starém německém právu.
e)
Dalším okruhem je
občanské právo švýcarské
. Jeho základním pramenem je oxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxarského občanského zákoníku byl Eugen Huber, kterého tímto úkolem v roce 1892 pověřila švýcarská vláda. Oba tyto zákony vstoupily v účinnost roku 1912 x xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxromoprávních kodifikací vnesl nový mocný hlas představující zvláštnost švýcarského právního myšlení. Inspirací švýcarského občanského zákoníku xxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxjící otevřenou strukturu, s velkým prostorem pro soudní výklad, jenž by měl odrážet principy vhodnosti, přiměřenosti, rozumnosti a ekvity. V současnx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxx vznikl) je to, že ve své obligační části je výrazně komercializován, takže tu převažuje prvek obchodněprávní. Švýcarský občanský zákoník měl též jistx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx patří i základní
občanskoprávní úprava italská
, tj. jednotný a komercionalizovaný
občanský zákoník z roku 1942
. Itálie, navzdory tomu, že někdy bývx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxou úlohu v osamostatnění italského občanského práva sehrálo přijetí zcela nového občanského zákoníku
(Codice civile italiano)
v roce 1942. Původní xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxníku má i
portugalský civilní kodex (Código Civil)
. Současný portugalský zákoník vstoupil v účinnost v roce 1967 a nahradil původní kodex z roku 1867. Jxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxení jednotlivých oblastí občanského práva. Po vzoru BGB je proto rozdělen do pěti samostatných knih: 1. Obecná část (Parte Geral), 2. Závazkové právo (xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxx xx někteří autoři si kladou otázku, zda je možno i nadále portugalské soukromé právo řadit čistě do romanistického právního okruhu. Portugalský zákoník xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxtnosti. Jeho hlavní struktura a celková koncepce zůstává nicméně nedotčena.Z poslední doby sem lze zařadit původně pojatý
občanský zákoník nizozemsxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x další ustanovení soukromého práva dosud obsažená ve zvláštních zákonech (zejména v řešení některých úprav obligačního práva). Nizozemský občanský xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xčetně práva společností, 3. Obecné právo majetkové, tj. ustanovení společná jak pro právo vlastnické a jiná věcná práva, tak pro právo závazkové, 4. Děxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx typy (II), 8. Námořní právo, právo plavby po tuzemských vodních tocích a letecké právo neboli přepravní právo, 9. Právo duševního vlastnictví (zatím vx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxx6, kniha 8 v roce 1991 a knihy 3, 5, 6 a některé části knihy 7 v roce 1992).Takto nově koncepčně pojatá kodifikace občanského práva mj. již obsahuje ustanovxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxovním právu a zejména o právu spotřebitelů.
e)
Svérázný právní okruh tvoří
občanské právo skandinávské
. To se historicky vytvořilo na základě práxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx vyhlášeným v roce 1683 (Danske Lov) a doplněným následnou sérií mnoha právních textů. Neexistuje tu žádný obecný občanský zákoník jako v čistě kontinexxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxjovým právem.Ani
Švédsko
nemá obdobu francouzského Code civil nebo německého BGB. Švédské právo se především opírá o silnou domácí tradici starého nxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxívá v tom, že švédské právo vychází v mnohem větší míře z psaného práva; soudcovské právo zde hraje menší roli. Lze uzavřít, že švédské právo se nachází něxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xe zde rozpadá do několika samostatných kodexů či zákonů, které spojuje toliko předmět úpravy. Ve srovnání s tradičními kontinentálními kodexy proto pxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x
xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xi dílčích kodexů, mezi něž se řadí především zákon o smlouvách, zákon o osvojení, dědický zákoník, zákoník o nemovitostech, zákon o manželství, zákon o xxxxxxx xxxxx xxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxkému pracovišti Institutu xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxla k tomu, že jeho jednotlivé části byly přijímány postupně. První část kodexu, která nabyla účinnosti v roce 1995, obsahuje tři oddíly: 1. Obecná ustanxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xmluvním typům a deliktnímu právu; ta nabyla účinnosti o rok později (1996). Třetí část týkající se dědického práva a mezinárodního práva soukromého vsxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx, jako je tomu u mnoha civilních kodexů zemí kontinentální právní kultury (Itálie, Německo, Švýcarsko aj.). Nový kodex je rozsáhlejší, než byl původní xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx je zakotven princip dobré víry, uvažování podle analogie a institut zneužití práva. Občanský zákoník Ruské federace patří mezi komercionalizované kxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx rodinné právo. To zůstává nadále upraveno v samostatném zvláštním zákoně.
g)
V
Pobaltském regionu
došlo v nedávné době k vyvrcholení kodifikačnxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxšský parlament ustavil již v roce 1990 Komisi a pracovní skupinu pro vypracování nového lotyšského občanského zákoníku. Do jejího čela byl jmenován prxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxji byly civilní kodexy Québecu a Nizozemska.V roce 2002 nabyly účinnosti poslední partie nového
estonského občanského zákoníku
. Nový estonský kodex xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxvo. Estonská kodifikace občanského práva představuje kontinentální úpravu podobnou německému občanskému zákoníku. Došlo nicméně k významnému posxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxdu.Naproti tomu
Litva
dosud nepřijala novou občanskoprávní kodifikaci. V platnosti zůstává její původní - dnes novelizovaný - občanský zákoník z rokx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxh provincií ruského impéria (1864), jednak o německý BGB. Navzdory velkému rozsahu (2400 článků) nezahrnuje však litevský občanský zákoník některé pxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxáštních právních úprav.
h)
Středoevropské a východoevropské občanskoprávní úpravy
se v současné době nacházejí ve fázi zásadních reforem, příxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxx 1998 byl předložen návrh nového občanského zákoníku. Legislativní práce na tomto návrhu však v novém volebním období ustaly. Na konci roku 2002 uveřejxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx xřijat nový zákon o rodině. V roce 2006 se rekodifikace slovenského soukromého práva xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxčasné době tak probíhají na Slovensku legislativní práce na paragrafovaném znění a návrh je podroben rozsáhlé odborné diskusi.V
Maďarsku
bylo rozhoxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx Návrh byl v roce 2008 předložen maďarskému parlamentu k projednání. Kodex měl vstoupit v účinnost postupně (nejprve jeho obecná část, poté obligace ze xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxravu společnosti na tak zásadní změnu. Po určitých politických změnách byl připraven zákoník nový, který byl v únoru 2013 přijat maďarským parlamentexx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x. Vlastnické právo, 4. Závazkové právo a 5. Dědické právo.V
Rumunsku
došlo v roce 2010 k přijetí nového občanského zákoníku, který nahradil původní koxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx Španělska, Švýcarska, Německa a Brazílie, upravuje materii v 2664 článcích rozdělených do sedmi knih. Závazkové právo je poprvé upraveno v samostatnx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxinného práva, vlastnického práva, obligací, nebo cenných papírů. Jde o kodex, který stejně jako český občanský zákoník z roku 2012 plní integrující fuxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx zahrnul i normy mezinárodního práva soukromého.
i)
Polsko
přistoupilo k postupné reformě stávajícího občanského zákoníku z roku 1964
(Kodeks cxxxxxxx
x xxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxizi celého systému civilního práva. Komise v tomto období rozhodla, že reforma se bude provádět cestou postupných legislativních změn platné právní úxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxmi novelizacemi platného zákoníku. V roce 2006 byla vytvořena Kodifikační komise, jejímž úkolem je připravit základní předpoklady a obecné směrnice xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxo, zahájila výše zmíněná Komise přípravné práce na vypracování nového občanského zákoníku s cílem posílit legislativní jednotu a integritu polského xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxého referen­čního rámce (DCFR) a Principy evropského smluvního práva (PECL).
3.
Angloamerický právní systém
(systém common law) vznikl v Anglxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xvé určité odchylky.
Angloamerické právo je právo převážně soudcovské (judge made law, case law). Skládá se ze dvou základních částí (subsystémů) zvanxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx se na soud nebyla jeho právem, nýbrž privilegiem (zvaným
writ
), které mu bylo poskytnuto. Toto privilegium xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxx xxx xxxxé neexistoval writ, nemohlo být u královského soudu uplatněno.
Další vývoj anglického práva byl silně ovlivněn tzv. druhým westminsterským statutxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxvány. Jen výjimečně bylo připuštěno vydání writu v analogickém případě writu již existujícího
(in consimili casu)
. Toto ustanovení, které čelilo rozxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxx xxxxxxzilo sice vývoj common law v Anglii (není totiž v moci takového opatření zastavit historický vývoj), nicméně však učinilo systém common law ještě rigidxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx
xxxxxx
x
xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxl společenský, zejména hospodářský život, tím více bylo sporů, pro které neexistovaly writy (ani
in consimili casu
), a nové typy writů, jak bylo právě vxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxcléři (Lord High Chancellor), tehdy ještě církevnímu hodnostáři, který tyto rozepře rozhodoval podle spravedlnosti
(ars aequi et boni)
, tj. podle eqxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xommon law však i nadále zůstávalo, alespoň teoreticky, právem primárním.
Vztah equity a common law byl vyjádřen zásadou
equity follows the law
(equxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxkonaluje.
Nicméně z rozhodování podle equity se postupně vytvořil druhý systém soudcovského práva anglického a z toho plynoucí dualismus common lax x xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx 1873 až 1875 zákony zvanými
The Judicature Acts. Ty zavedly pro Anglii jednotný systém soudnictví,
který však je nadále přes svou jednotnost zřetelně oxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx
(legislation, statute law, enacted law), dále
právo obyčejové
(customs) a
právní literatura
(legal writings). Ve Spojených státech jsou za hlavní xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx x
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxdcovské
je vytvářeno rozhodnutími soudu, která mají
povahu závazných precedentů
. V anglické literatuře se k vyjádření této skutečnosti používá zpraxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx uvedeno výše, jak v oblasti common law, tak v oblasti equity.
Pro pochopení zásady
stare decisis
je třeba alespoň stručně vylíčit současnou organizxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxx xxabské (County Courts)
. Vyššími soudy (vesměs se sídlem v Londýně), které mají společný název Supreme Court of Judicature (Nejvyšší soudní dvůr) a jejixxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxx
xxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxlační.
High Court of Justice
je podle věcné příslušnosti rozdělen do tří oddělení (divizí), a to
Queen's Bench Division
(královské oddělení, vládnexxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxem, právem svěřeneckých fondů, závětním právem a pozemkovým právem a
Family Division
(rodinné oddělení), které je příslušné pro věci dříve patřící dx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxvna lordů
(House of Lords), která je nejvyšším soudem Anglie. Sněmovna lordů rozhoduje v senátech složených nejméně ze tří lordů. (Nejde zpravidla o rxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxtému soudů vyplývá i systém precedentů, který je v současné době v podstatě stejný jak v oblasti common law, tak i v oblasti equity.
Podstatou precedenxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx, a tím se stává pramenem práva.
Základním pravidlem je, že precedens zavazuje jako právní norma v prvé řadě ten soud, který jej vydal a jenž při svém práxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxvazuje jako pramen práva Sněmovnu lordů samotnou i všechny ostatní anglické soudy. Precedens vytvořený Court of Appeal zavazuje tento soud a všechny dxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxenem práva pro jinou divizi. Teoretická odpověď je zpravidla záporná. V praxi se však uznává, že ze vzájemné úcty jednotlivé divize High Court of Justicx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx
x xx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxdech může odchýlit od vlastního rozhodnutí a tím změnit v dané věci precedens pro všechny anglické soudy.
Precedenty jsou evidovány v
různých sbírkáxx
x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxouží jako precedenty). Anglické (i americké) cases, tj. soudní případy, se citují jmény stran spojenými zkratkou "v." znamenající latinské slovo "vexxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxiká specifická otázka, zda tam existuje common law federální nebo zvláštní v každém státě. Zprvu se s ohledem na povahu common law přijímalo, že je jednoxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx Pensylvánie. Od té doby se teoreticky přijímá, že common law Spojených států existuje též ve všech jednotlivých státech. Ve skutečnosti však síla tradxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx
xx svým charakterem nejbližší "kontinentální" koncepci pramenů práva. V angloamerické právní oblasti je ovšem psaná právní norma chápána spíš jako zákxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx Law má v praxi větší xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxx jsou v současném angloamerickém právu prameny podružnými.
4.
Islámské právo
je považováno za právo boží. Tvoří součást obecné soustavy pravidel chxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxx
x xx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxlit atd.). Tato pravidla včetně norem právních jsou považována jakožto pravidla boží za neměnná. Jsou však vykládána (interpretována) učenými islámxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxvá podoby fikh jako práva skutečně aplikovaného. To umožňuje teoreticky neměnné právo výkladem měnit a přizpůsobovat společenskému vývoji.
xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx
x x
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx
xx
xxxxxx
x.
Samostatná Československá republika byla vyhlášena 28. října 1918. Jedním z prvních zákonných opatření po jejím vzniku bylo vydání tzv.
recepčního xxxxxx xx xxxxxxx xxx
x xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx
x. Na území Československa se tehdy aplikovaly tyto hlavní soukromoprávní předpisy a právo:
a)
a tx x xxxxxxxx xx xxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxávo
- nebylo obecně kodifikováno; jednalo se o právní obyčeje, speciální zákony a kuriální decízie (na území Slovenska a Podkarpatské Rusi);
c)
nxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxáva
právní dualismus
, tj. odlišný občanskoprávní režim na území nynější České republiky a nynější Slovenské republiky.
Tento stav přetrvával až do vyxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx
xx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxh - ABGB) z roku 1811
zavedl jednotné soukromé právo pro příslušníky všech stavů. Jednalo se o rozsáhlé legislativní dílo, které mělo tři části, 38 hlav x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx hlediska stál na
základech osvícenství a racionálního směru přirozenoprávní teorie
.
Práce na jeho přípravě trvaly šest desetiletí. Za podnět k zahxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xo ustanovila Marie Terezie dvě komise (kompilační komisi a revizní komisi), které byly později spojeny do jednoho grémia. Jejich úkolem bylo zpracovax xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx 1766. Tento návrh však nebyl nakonec přijat. Stejný osud stihl také zkrácený a přepracovaný návrh J. B. von Hortena.
Teprve za vlády Josefa II. byly po xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxský zákoník
byl první obecný občanský zákoník platný na našem území (obsahoval jen obecnou část a rodinné právo). Ani tento zákoník však neměl dlouhéhx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xento zákoník tvořil jako prvotní
návrh Všeobecného občanského zákoníku
základ pro práci druhé komise. Jejím nejvýznamnějším referentem byl
Franz vxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xx xx xxx xx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxuské císařství s výjimkou země uherské koruny. Účinnosti nabyl 1. ledna 1812.
2. I když Všeobecný občanský zákoník byl již v době svého vzniku svým cexxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxtahů.
Všeobecný občanský zákoník jako svou součást upravoval také rodinné právo.
Zásadní
koncepci
Všeobecného občanského zákoníku tvořilo
neoxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx
x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxré dávalo aplikujícímu soudci podstatně větší prostor při dotváření práva. Totéž platilo i o pojetí , které výslovně odkazovalo na
přirozenoprávnx xxxxxxx
x xxxxxx
xx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxslosti je potřeba po profesoru
Antonínu Randovi
zmínit profesory
Emanuela Tilsche
(autora učebnice Obecného práva rakouského),
Jaromíra Sedláčkx
x
xxxxx xxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx
x
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxkoliv byla téměř dvě desítky let připravována. Ministerstvo spravedlnosti předložilo vlastní návrh nového zákoníku:
"O změně a doplnění některých xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxa nakonec uskutečněna v podobě
tří dílčích novel, a to cestou císařských nařízení
(nařízení č. 276/1914, č. 208/1915 a č. 69/1916 ř. z.).
Všechny tytx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx
xx
xxxxxké občanské právo
převzaté pro území Slovenska bylo právo zvykové (nepsané a nekodifikované). Jeho původ je datován do 16. století a je spojován s dílem xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxná soudní pravidla vytvořená judexkuriální konferencí roku 1861. Stejně jako Opus tripartitum nebyla ani tato pravidla uzákoněna a platila z
moci zvyxxxxxx xxxxx
x
xx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxnými vnitrostátními problémy. Přesto tyto problémy hospodářské, politické i sociální neodvedly pozornost od občanského práva. Záhy se prosadila myxxxxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxdnak jeho doplnění. Změny přitom měly být omezeny jen na míru nejnutnější. Opětovně bylo zdůrazňováno, že má jít jen o opatrnou revizi dosavadního zákoxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xbčanského zákoníku. Kritici tohoto období často argumentují přílišným obdivem tehdejší civilistiky k Všeobecnému občanskému zákoníku. Jeho zastáxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxžoval" tlak na zásadní změny občanského zákoníku.
2.
Přetrvávající právní dualismus
vyvolal intenzivní potřebu sjednocení právní úpravy. Při unxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxx xxxxxx xxacovat superrevizní komise na konečné redakci osnovy. Roku 1937 byla Senátem Národního shromáždění vydána jako
"Vládní návrh zákona, kterým se vydávx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx x xxxxx xx x xxxx xxxxx
x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxní práce na novém občanském zákoníku. Přijaty byly pouze dílčí úpravy směřující k modernizaci některých oblastí.
3. V samotném závěru prvorepublikxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxzborů i značnou teoretickou a filozofickou hloubkou. Neopomíjelo ani historické aspekty vývoje práva včetně práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxg a František Rouček.
4. Velmi krátké
období tzv. druhé republiky
s sebou přineslo jisté klamavé naděje. Vládnímu návrhu měly paradoxně pomoci ústaxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx zmocňovacího zákona č. 330/1938 Sb. z. a nař. Bylo jasné, že přijat může být jen mírně upravený vládní návrh. Dokonce byla narychlo navrhována i nová odxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx druhé republiky dalšímu jednání zabránil.
Po vytvoření samostatného slovenského státu a Protektorátu Čechy a Morava již k přijetí vládního návrhu xxxxx xxxxxxxx
x x
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx45, kdy byl znovu vydán text osnovy z roku 1937 tiskem a rozeslán k odborné debatě. K návrhu se vyslovovala Komise pro kodifikaci a unifikaci civilního prxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xextu občanského zákoníku při témže Pověřenectvu. Přednost však byla dána řešení řady naléhavých poválečných problémů.
2. Výrazným zásahem do vlasxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
Na základě dekretů prezidenta republiky z 24. října 1945 č. 100103/1945 Sb. byly znárodněny doly, banky a veškeré průmyslové podniky mající vícx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxavodárné národní shromáždění schválilo 28. dubna 1948 zákony znárodňující všechny podniky s více jak 50 zaměstnanci, veškerý velkoobchod, zahraničxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxský z roku 1811 ve znění vzpomenutých dílčích novel u nás platil až do konce roku 1949 a z větší části až do konce roku 1950 (v Rakousku s řadou změn platí dosuxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xxx
x x
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxce v letech 1950-1964
1.
Poválečné uspořádání s sebou přineslo značné změny politické, hospodářské i sociální, které se neobešly ani beze změn v práxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxou 9. května 1948 koexistoval Všeobecný občanský zákoník ještě jeden měsíc jako s ústavou platnou, od 9. června toho roku však již jako s ústavou účinnoxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxx Ten v § 46 zrušil cca 200 ustanovení Všeobecného občanského zákoníku.
2. Dalekosáhlé změny
nastaly účinností ústavy i v právu rodinném
. Právo popíxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xměny urychlily práce na
zákoně o právu rodinném
č. 265/1949 Sb.
Od účinnosti tohoto zákona bylo rodinné právo většinou tradováno jako samostatné prxxxx xxxxxxxx
xx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xrávním řádem. Rychlým změnám charakteristickým pro právní vývoj tohoto období se vyhnulo pouze pracovní právo, které si na svůj zákoník "počkalo" až dx xxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xovětského práva a tendence ke zlidovění právní úpravy. To vše předurčovalo postupně klesající tradiční význam práva, včetně soukromého práva, ve spoxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx č. 141/1950 Sb.). Vyšel ve Sbírce zákonů 25. října 1950 s účinností k 1. lednu 1951. Zrušil nejen Všeobecný občanský zákoník, ale i Všeobecný zákoník obxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx práva se tehdy projevil, zejména pokud jde o pojetí a obsah vlastnického práva, nejvíce pak v jeho diferenciaci na vlastnictví státní, družstevní, spoxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxným občanským zákoníkem, byl počet jeho ustanovení zhruba třetinový. I přes tuto značnou úsporu si však občanský zákoník č. 141/1950 Sb. ještě zachoxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx
xx
x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxním úkonům (§ 9 až 14 obč. zák. č. 141/1950 Sb.).
b)
Na rozdíl od dělení věcí na hmotné a nehmotné, občanské právo tohoto období pojem věci zúžilo. Právxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx
. Pojem nehmotné věci vlastní Všeobecnému občanskému zákoníku byl opuštěn.
c)
Aby bylo možné realizovat socialistickou výstavbu a provádění jexxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxx x xxxxxstil rozdílnost vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené. Naproti tomu zachoval právo stavby, které bylo v poválečném období upraveno zákonem č. 88xxxxx xxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxx xx xxxx1950 Sb.). V oblasti úpravy nabývání vlastnického práva opustil nauku o titulu a modu, která byla vlastní úpravě ve Všeobecném občanském zákoníku. V přxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xnih, avšak jen s deklaratorním účinkem, což vedlo k zániku intabulační zásady.
e)
V oblasti věcných práv
odstranil dualitu rozlišování služebnosxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx 181 a násl. obč. zák. č. 141/1950 Sb.).
f)
Zásadní změny doznalo i právo dědické.
Byla opuštěna koncepce ležící pozůstalosti
(hereditas iacens)
jxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxctví nabývá okamžikem smrti zůstavitele.
g)
Tento zákoník odstranil právní dualismus
mezi územími nynější České republiky a Slovenské republixxx
xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxalo být rodinné právo účinností zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb. považováno za součást práva občanského.
6. Občanský zákoník z roku 1950 nemxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxerá výrazným způsobem ovlivnila další vývoj soukromého práva.
§ 4
Občanské právo v Československé republice v letech 1964-1989
1. Počátkem šxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxého, několika znaky. Přijetím několika samostatně koncipovaných zákoníků ve formě kodexů týkajících se původně jednotné materie soukromého práva dxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xájem společnosti jako celku a tím i samotného státu nad individualitou jedince a jeho autonomií. Tržní hospodářství bylo nahrazeno centrálním hospodxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xsou nahrazovány pojmy s novým věcným obsahem i terminologií. Jednotlivé kodexy této doby vystupují jako dílčí a vůči sobě navzájem jako autonomní úpraxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x x
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx
x
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxona patří především ideologická i deklaratorní povaha řady jeho norem. Koncepčně je občanský zákoník
pojat především jako kodex spotřebního práva
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxvídalo právu obchodnímu, byl
zákoník hospodářský
(zákon č. 109/1964 Sb.). Ten upravoval samostatným způsobem vzájemné majetkové vztahy tehdejšícx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxé řadě se
odklonil od dispozitivity
, která je vlastní soukromoprávní úpravě, a
důraz položil na kogentnost
, což souviselo s primátem celospolečenskéxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxy
. Byl rozdělen do osmi částí: 1. Obecná ustanovení, 2. Socialistické společenské vlastnictví a osobní vlastnictví, 3. Osobní užívání bytů, jiných míxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xx xávěrečná ustanovení.
Z občanského zákoníku byly vypuštěny i některé tradiční soukromoprávní instituty (např. držba, vydržení, věcná břemena, sxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xájmu byl zaveden i nový institut nazvaný "užívání bytu a pozemku".
3. Vedle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. byl přijat již zmíněný samostatný záxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx pro právní poměry vznikající v zahraničním obchodu. Tím vznikla potřeba vypracovat třetí
zákoník - zákoník mezinárodního obchodu
(zákon č. 101/196x xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxvněž koncipován bez návaznosti (subsidiarity) na občanský zákoník.
Nově byla upravena i
materie rodinného práva v zákoně o rodině, a to zákonem č. 94xxxxx xxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx § 104 zák. o rodině platilo, že:
"Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného."
Jednalo se především o přxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxeno do práva občanského.
xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxx
x x xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxx nahradil dosavadní zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád).
Dále byl přijat zákon č. 97/1963 Sb.,
o mezinárxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxx xx xxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx občanskoprávního zákonodárství. Ty našly svůj výraz v jeho novelizaci provedené zákonem č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxéna relativní neplatnost právních úkonů, držba (byť v určité zjednodušené podobě), vydržení, sousedská práva, vydědění a věcné břemeno.
6. Ani
rodxxxx xxxxx
xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxdinu a děti". O dva roky dříve byla zákonem č. 50/1973 Sb. upravena pěstounská péče.
§ 5
Občanské právo po roce 1989
1. Po listopadu 1989 se Českoxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxx xxxx xbnoveno i
dělení práva na veřejné a soukromé
. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. již svou celkovou koncepcí v mnohém nevyhovoval novým politickým, ekoxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx nedostatků tzv. velkou (zásadní) novelu. Ta měla za úkol odstranit nežádoucí ideologické, teoretické, systémové i pojmoslovní deformace občanskéhx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxk zákonem č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník (účinnost od 1.1.1992). Tento zákon zasáhl celé jádro občanského zákoxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x zákoník mezinárodního obchodu, které oba nahradil obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.). Byl to především tento zákon, který ve své době umožnil pxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxak nebyl v potřebné míře synchronizován. Tím se stávalo, že některé instituty závazkového práva jak smluvního, tak odpovědnostního byly upraveny dvaxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx, rovných práv a povinností všech vlastníků, včetně principu stejné právní ochrany poskytované vlastnickému právu každého subjektu
(§ 124 obč. zák. čx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxi ústavního pořádku České republiky (srov. čl. 11 Listiny). Tím došlo ke kvalitativnímu odlišení občanskoprávního pojetí vlastnického práva od předxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx x xxxxe využití některých moderních mezinárodněprávních prvků, týkajících se zejména procesu jejich vzniku - vycházela z principu, že v soukromoprávní obxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxti, dalším prohloubením úpravy občanskoprávní ochrany osobnosti, návratem k původní koncepci dvoufázového nabytí vlastnického práva k nemovitostxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxe škod.
Přes řadu nedostatků
u nás začalo občanské právo v zásadě fungovat jako obecný základ soukromého práva
.
To, co bylo řečeno o občanském zákonxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxlicit úprav s občanským zákoníkem)
sehrál důležitou úlohu při transformaci společnosti od direktivně řízené ekonomiky k ekonomice tržní
.
K rozvojx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx x xxxxxxxx x xxxxx xxxnomice a k principům právního a demokratického státu souviselo i přijetí
restitučních zákonů:
a)
zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků něktexxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x
xx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxě a jinému zemědělskému majetku.
4. Ač zmíněná velká (zásadní) novela občanského zákoníku z roku 1991 a obchodní zákoník z roku 1991 odstranily xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxizorní.
Teorie i praxe soukromého práva se shodovaly v tom, že
společenská potřeba vyžaduje přijetí nového občanského zákoníku
.
Ještě v období fexxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xánik federace a vznik dvou samostatných nástupnických států s sebou přinesly další změny v soukromoprávním zákonodárství. Podle čl. 1 ústavního zákoxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx64 Sb. stal
občanským zákoníkem České republiky
. Na jeho charakteru, systematice a přetrvávajících nedostatcích to však nic nezměnilo.
Z tohoto obdxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxí konsenzuální princip u převodu nemovitostí
, jenž byl nastolen občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb., a nahrazen
principem intabulačním
. Realizace zxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxých práv k nemovitostem
. Právní režim katastru nemovitostí byl upraven zákonem č. 344/1992 Sb.,
o katastru nemovitostí
.
6. Stranou novelizací nezůxxxxx xxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxtalo nadále upraveno v rámci občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v části druhé věnované věcným právům. Novela zákona o rodině č. 234/1992 Sb. umožnixx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxdílového spoluvlastnictví manželů institutem společného jmění manželů.
Kromě toho ale byla především zcela zásadním způsobem novelizována celá obxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx stala součástí ústavního pořádku. Ochrana dětí v sociální sféře byla upravena zákonem o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.).
7. Obxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxm EU šlo
zejména o úpravu spotřebitelských úvěrů a smluv
, která byla do občanského zákoníku včleněna zákonem č. 367/2000 Sb. (blíže srov. hlavu třetíxx
x x
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxipomenout ještě jeden kodifikační projekt.
V polovině 90. let byl pod gescí Ministerstva spravedlnosti vypracován xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x
xxxxxx xxxxx
x xxxxx xx xx6). Práce na tomto návrhu později ustaly. Projekt nebyl doveden ani do stadia věcného záměru.
V roce 2000 se z iniciativy ministra spravedlnosti Otakxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxvou (která pracovala zejména na právu rodinném, spoluvlastnictví a nájmu). Návrh věcného záměru byl po odborné oponentuře předložen vládě ČR a schválxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxdifikační komise, jejímž předsedou byl jmenován Miloš Tomsa a jejímž úkolem bylo oponovat připravený text. Do řad členů komise byly postupně přibrány xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxti veřejnosti první verzi návrhu nového občanského zákoníku a zahájilo k němu veřejnou diskusi.
V období dalších dvou let byla pod patronací Ministxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx fór konaných na Právnické fakultě Univerzity Karlovy s účastí předních evropských civilistů.
Počátkem ledna 2009 předložilo Ministerstvo spravexxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x dalšímu projednání. Návrh byl po projednání v Legislativní radě vlády v dubnu roku 2009 schválen vládou a postoupen do Poslanecké sněmovny (tisk Poslaxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxož i návrh zákona o mezinárodním právu soukromém.
2. Vládní návrh občanského zákoníku vyšel z přirozenoprávní filozofie osobních a majetkových prxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xe inspiroval zejména předválečným revidovaným návrhem občanského zákoníku z roku 1937 s jeho úzkou návazností na rakouský ABGB z roku 1811. Návrh rovnxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxace - nizozemskou, québeckou a ruskou a také připravované úpravy slovenské, polské, maďarské i pobaltských států (blíže srov. hlava první § 6 E). Do oblxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx
xávrh sledoval obnovení pojetí občanského zákoníku jako
univerzálního kodexu soukromého práva
. Úlohou občanského zákoníku bylo shrnout masu právxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxvuje
člověk, jeho svoboda a z ní plynoucí autonomie
. Toto
antropocentrické pojetí občanského zákoníku
však nepomíjí ani xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxházel ze
základních pilířů soukromoprávní úpravy, zejména z osobnosti člověka, rodiny, vlastnictví a smlouvy
. Kladl si za
cíl stát se obecným předpisxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xbčanskoprávní úpravy v oblasti závazkových vztahů, jmenovitě smluvního a deliktního práva. Rovněž úprava
rodinného práva byla zařazena přímo do občxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xx
xxxxx xxx x x xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxné znění zákoníku práce bylo bez předchozího věcného záměru předloženo ke schválení v průběhu roku 2005. Nebylo při tom respektováno východisko již nxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxý zákoník subsidiárně použitelný na pracovněprávní vztahy. Původní text zákoníku práce v § 4 naopak přijal ve vztahu k občanskému zákoníku metodu txxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxdu (ve Sbírce zákonů pod č. 116/2008) původní § 4 zákoníku práce zrušil, čímž došlo k obnovení subsidiarity občanského zákoníku i pro pracovní právo.
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx mají být i tradičně zachovány zvláštní zákony v oblasti
mezinárodního práva soukromého
(srov. blíže první § 6 D), jakož i v oblasti
práv duševního vlastxxxxxx
x
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxx xxxxxxxxx povahy kogentní.
7. Návrh občanského zákoníku zároveň reagoval na výsledky evropských harmonizačních aktivit v oblasti soukromého práva, a to jax xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxly bez věcných důvodů předchozími úpravami opuštěny (srov. např. superficiální zásadu, institut práva stavby, zřeknutí se dědictví aj.).
8. Práce xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxly znovu revidovány v rekodifikačních komisích během podzimu 2010. Jednou z důležitých změn tohoto období bylo i zahrnutí úpravy bytového spoluvlastxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxna o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) a zákona o mezinárodním právu soukromém odeslán Legislativní radě vládx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxsedání v Kroměříži. Následně 18. května 2011 vláda ČR schválila na svém zasedání návrh nového občanského zákoníku svým usnesením č. 357. Návrh byl potx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx jeho projednání ústavně právnímu výboru. Po projednání návrhu v ústavně právním výboru během léta a podzimu byl návrh ve znění pozměňovacích návrhů 9. xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxé usnesení, takže občanský zákoník byl schválen uplynutím třicátého dne od jeho předložení Senátu (čl. 46 odst. 3 Ústavy České republiky). Prezident xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxx x.
89/2012 Sb. (obč. zák.). Tím se stal součástí českého právního řádu. Jeho účinnost byla stanovena od 1. ledna 2014.
Dvouletá legisvakanční lhůta bylx xxxxxx x xxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxkáti, notáři).
Zároveň se počítá s tím, že tato legisvakanční lhůta bude využita k vydání doprovodných a souvisejících právních předpisů, předevšíx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxs přijímání nového občanského zákoníku z roku 2012 však nebyl tak jednoznačný a jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Téměř deset let jeho příprav bylo provxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxané právní úpravy se stávajícími ustanoveními předpisů, především občanského zákoníku, který již v nových podmínkách po roce 1989 prošel řadou pozitxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxtná novost řešení a konstrukcí; c) značný rozsah a složitost textu nového občanského zákoníku spojené s rizikem možného ztížení a zpomalení vymahatexxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxkromého práva, nebude moci očekávatelně předpokládat výsledek soudního řízení (přitom zejména jurisdikce ESLP zdůrazňuje povinnost jednotlivých xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxíslušnosti, k nimž má dojít, značně přetíženy. Vedle zmiňované kritiky rozsahu x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxesních. Ty totiž nebyly připravovány souběžně, nýbrž se zpožděním. I to by v praxi mohlo přinášet komplikace a oslabovat právní jistotu adresátů noremx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxde dostačovat ani laické veřejnosti, ani odborníkům k tomu, aby se s veškerými novotami, které nebudou mít v potřebném předstihu v konečném znění k dispxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxho soukromého života lidí i do činnosti právnických osob.
11. Vedle občanského zákoníku jako základního předpisu soukromého práva byl přijat též xx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxé republice je zároveň
doprovázena navazujícími změnami v civilním právu procesním
. Jde jednak o zákon, kterým se mění občanský soudní řád, jednak o noxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxVA TŘETÍ
Evropské soukromé právo
§ 1
Pojem
Pojem evropského práva soukromého je v současnosti používán zásadně ve
dvojím významu
.
a)
V
užšíx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxm je předmět regulace. Ten bývá na národní úrovni obvykle traktován soukromoprávními odvětvími, zejména občanským a obchodním právem. V tomto smyslu xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxdat za samostatné právní odvětví a za vyčerpávající úpravu soukromého práva, jak tomu bývá obvykle ve vnitrostátních právních řádech, neboť unijní soxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxčně spjaty s cíli a smyslem evropské integrace, tj. takové, které měly a mají svůj význam pro kvantitativní a především kvalitativní rozvoj jednotného xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxho trhu nepostradatelná.
Mezi dílčí části evropského soukromého práva tak patří např. právo nekalé soutěže, právo obchodních společností, pojistněxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxu způsobenou vadou výrobku).
Pojem "Evropské soukromé právo" neodpovídá v plné míře vnitrostátnímu chápání soukromého práva nejen z hlediska předmxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxdy s ohledem na účel regulace, resp. dosažení harmonizačního cíle.Nezbytnost zajistit vyšší integraci xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxnodárce. V soukromoprávní oblasti je
metodou integrace
- až na několik výjimek -
harmonizace
(nikoli unifikace). Proto evropské soukromé právo spoxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxměru.Popsaný způsob pojímání evropského práva má v Evropě i své odpůrce, zejména mezi některými evropskými představiteli soukromého práva. Ti zdůraxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxstup k problematice a příslušné směrnice mohou ve svém důsledku vést k vytvoření nových dělicích hranic v právních řádech členských států. Uchýlení se xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xx xx xxxxpel) za aktuální hrozbu pro celkovou kvalitu a koherenci národních systémů soukromého práva. Kritiku ovšem nelze redukovat pouze na koncepční neujasxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxjistit jen dílčími legislativními akty; garantem kvality a konzistentnosti má být autentická evropská právní věda, vědoma si principů a standardů evxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx
x
xxxxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxo
acquis
, ale postupně se utvářející rámec směřující k vytyčenému cíli, jímž je
příprava evropského občanského zákoníku
. V tomto rámci se kromě jiných xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxčnost dosavadního přístupu opírajícího se o politiku úzce zaměřené a tematické regulace provázenou kumulací směrnic a přistoupila zatím k definovánx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x
x x
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x jeho širších souvislostech je spjat se vznikem a vývojem ideje evropského občanského zákoníku (European Civil Code - ECC). Myšlenka jednotného evropxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx a o jeho další směřování. Poprvé významněji zazněla myšlenka evropského soukromoprávního kodexu v roce 1974, kdy na schůzce prof. O. Landa a W. Hauschixxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxmission on European Contract Law) sdružující význačné představitele soukromého práva ze všech členských států a usilující o vytvoření principů takoxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxmého práva traktované standardními civilními zákoníky.
Vzhledem k významu rostoucího unijního obchodu se předmětem prvotního zájmu stala
unifikxxx xxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxkého kodexu smluvního práva byly zahájeny na začátku 80. let 20. století, a to v rámci zmíněné Komise pro smluvní právo. Paralelně s touto Komisí začal vyxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxncipy pro mezinárodní obchodní smlouvy (Principles for International Commercial Contracts). Rok poté vydala Landova komise první část Principů evrxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxjeny redakční práce na Společném evropském zákoníku soukromého práva. O pět let později zopakoval tutéž tezi a vyjádřil podporu Komisi pro evropské smxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx" (Towards a European Civil Code). Jejím výstupem byla stejnojmenná kniha, která - ač se primárně týká smluvního práva - již bere v úvahu další oblasti soxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxupiny, komise a expertní týmy zaměřující se na jednotlivé oblasti soukromého práva. Mezi tyto skupiny patří zejména:
-
Acquis Group
, která se soustxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxijního rámce o zlepšení legislativy v oblasti soukromého práva;
-
Komise pro evropské rodinné právo
(Commission on European Family Law) působícx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxného práva ve Vídni pod vedením K. Oliphanta;
-
Studijní skupina pro Evropský občanský zákoník
(Study Group on a European Civil Code) vytvořená v rxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxn Private Law) vedený profesory M. Bussanim a U. Matteim př univerzitě v Trentu ("Skupina Trento");
-
Akademie evropských představitelů soukroméxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx
x
xxxxxxx
xxx xxxxxxx
pod vedením prof. W. van Gervena při univerzitě v Lovani snažící se o celoevropskou kompilaci právní vědy a příslušné judikatury (Leuven Centre for a coxxxx xxx xx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxlem napomáhat koordinaci různých probíhajících výzkumů.
2. V roce 2001 se další iniciativy chopila Evropská komise. Komise vyzdvihla předevšíx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxise publikovala svůj Akční plán, v němž precizuje záměr soustředit pozornost na xxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxzev) i pro vnitrostátní zákonodárce. Společný referenční rámec je zamýšlen za účelem poskytnutí strukturálního a obsahového vodítka pro další vývoj xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxame of Reference - DCFR), který je výsledkem akademické iniciativy Studijní skupiny pro Evropský občanský zákoník (Ch. von Bar, H. Schulte-Nölke, H. Bxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xonzultaci (červenec 2010) svou
Zelenou knihu o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky
. Smyslex xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxitiky v oblasti evropského smluvního práva. Je zajímavé, že byť byl DCFR původně Komisí prezentován jako jakási příručka obsahující doporučená řešenxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xředpisů v oblasti smluvního práva, v citované Zelené knize navrhuje Komise vedle dalších možných směrů vývoje evropského smluvního práva i možnost přxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
x xxxx xxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxostatný soubor pravidel smluvního práva". Neměl nahrazovat vnitrostátní právní úpravy smluvního práva, ale měl nabízet alternativy pro smluvní strxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxvy ryze vnitrostátní. S ohledem na počet členských států Evropské unie se o něm hovořilo jako o "28. právním režimu".
§ 3
Unijní soukromoprávní acqxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxukromého práva, jež jsou pokládány za hlavní z hlediska fungování jednotného vnitřního trhu. Pro právo Evropské unie to znamenalo především postupné xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxání, že plně rozvinutý princip privátní autonomie vůle smluvních stran je způsobilý založit nežádoucí disproporci ve smluvním vztahu, kdy na jedné stxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xro svou osobní (s)potřebu. Vznikající nerovnováha v takovém smluvním vztahu v některých případech dosahuje úrovně nedobrovolného omezení smluvní axxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx, formulářové smlouvy, všeobecné obchodní či prodejní podmínky). Řešením se jevila snaha o vyvážení zmíněné smluvní asymetrie na legislativní úrovnx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxraně spotřebitele, který připravila Komise v roce 1975, se objevuje vymezení základního vějíře práv spotřebitele. Tento výčet se stal základnou pro dxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxxx x vzdělání a
e)
právo sdružovat se k ochraně svých zájmů,
se stala ústředním motivem celé spotřebitelské právní úpravy.
Právo Evropské unie v txxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxximečně má evropské spotřebitelské
acquis
podobu přímo aplikovatelných nařízení.
Ochrana zdraví a bezpečnosti
se stala základem pro mnoho legislxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxnosti výrobků (která nahradila prvně zmíněnou).
Ochrana hospodářských zájmů spotřebitelů
stála rovněž u zrodu mnoha evropských legislativních axxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx
-
směrnice 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti zejména elektronického obchodu na vnitřnxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxh vůči spotřebitelům na vnitřním trhu,
-
směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru,
-
směrnice 2008/122/ES ze dne 14. ledna 200x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxtech, o dalším prodeji a o výměně a
-
směrnice 2009/22/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů.
Právo na inforxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxx x
xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxíčovou normou zůstává směrnice 85/374/EHS o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a pro oblast letecké přepravy zvláštní nařízení 261/2004 x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxobnostem o spotřebitelském právu srov. hlavu sedmou § 4.
V souhrnu lze konstatovat, že za současného stavu vývoje po přijetí a transpozici citovanýcx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx kompetencím. V oblasti civilního práva dochází toliko k dílčímu prolínání unijního práva do národních úprav jednotlivých členských států, a to na zákxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxvněji, lze nepochybně vedle ochrany spotřebitele s významnějšími přesahy do širšího smluvního práva zařadit kupř. i ochranu osobních údajů (zadržovxxx xxxxxxxx xxxxx x
xxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx, s sebou přinášejí zvláštní požadavky na ochranu práva na soukromí.
Směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxline (především on-line prodej zboží, služby poskytující informace on-line, obchodní sdělení nebo ty služby, které poskytují nástroje k vyhledávánx xxxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxunikační síti nebo ve shromažďování informací poskytovaných příjemcem služby aj.). Cílem této směrnice je vytvoření právního rámce pro zajištění voxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxání osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)
pak obsahuje základxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxů, byla přijata
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES o zásadách Společenství pro elektronické podpisy
. Rozdíly v předpisech členských sxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x elektronického obchodu.
3. Mezi dynamicky se rozvíjející oblasti lze v současnosti zařadit i
oblast práva duševního vlastnictví
. Oblast ochrany axxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxxnizace příslušných předpisů
(autorské právo)
, tak v rovině unifikace
(průmyslová práva)
.
4. Dnes již nezanedbatelnou složku evropského soukroméxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xpřekážky volného pohybu osob) koncentruje pozornost unijního zákonodárce, popř. se staly předmětem judikatury Evropského soudu pro lidská práva (Exxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxturní tradice, zkušenosti každé země.
V současnosti v této oblasti stanoví unijní právo určitá pravidla týkající se soudní příslušnosti a uznávání xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxkém státě jsou soudy příslušné pro rozhodování v rozvodovém řízení a jakým způsobem uznávají rozhodnutí o rozvodu vydaná v jednom členském státě orgánx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxiž jsou nejčastěji rodiče. Je např. stanoveno, který soud bude příslušný pro vyřešení věci s cílem vyloučit, žijí-li oba rodiče v různých zemích, aby se xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxx xxxx x xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxživovací povinnosti, od 11. června 2011 se použijí nová pravidla, která nadále zajišťují soudní ochranu osoby oprávněné z výživného tím, že jí umožní žxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxíhat" v Evropské unii a má být ve všech členských státech vykonán bez dalších formálních požadavků.
5. I když se v dohledné době nepodaří vytvořit jednxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxxxxx tzv.
evropského mezinárodního práva soukromého
. V současnosti existují
dvě nařízení
harmonizující, resp. unifikující, kolizní normy pro oblast zxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxo mimosmluvní závazkové vztahy (tzv.
Řím II
) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvnx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx
x xxx x
xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x
xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxropské unie určující rozhodné právo, které použije příslušný soud v případě přeshraničních sporů z mimosmluvních závazkových vztahů, tj. typicky ve xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
x x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxukromoprávní "soft law"
1.
Jak evropské smluvní právo, tak evropské deliktní právo jsou v současnosti podrobovány zevrubným analýzám, jejichž cíxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xákoník
by měl zahrnovat hlavní oblasti soukromého práva tak, jak je upravují i vnitrostátní civilní kodexy. To znamená, že předpokládá úpravu smluv, xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xe je nelze zahrnout do jednotného evropského soukromoprávního kodexu, třebaže
národní občanské zákoníky
tak povětšině činí. Naproti tomu smluvní pxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxto je zcela pochopitelné, že příprava evropského soukromoprávního kodexu byla zahájena přípravou principů evropského smluvního a deliktního právax
xx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx jednota názorů o účelnosti a potřebě takového kodexu.
Základním argumentem pro jednotný evropský civilní kodex je, že se tím dále prohloubí evropskx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxace. Rozdílné úpravy národních zákonodárců ve výše uváděných oblastech snižují celkovou efektivitu jednotlivých opatření orgánů Evropské unie.
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxké právní kultury na jedné straně a sepětí práva a jazyka na straně druhé. Je tu však i řada praktických překážek, jako např. odstraňování případných chyxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxolává určité problémy. Z toho je patrno, že existence evropského civilního kodexu vyvolává a bude vyvolávat řadu otázek, pro které bude třeba v průběhu xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxí snahy o harmonizaci principů evropského soukromého práva, je oblast
smluvního evropského práva
. I v této oblasti se nicméně objevují rozdílné přístxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxni dávají přednost spíše selektivně-unifikačnímu přístupu s plným využitím
acquis
, které by mohlo posloužit jako základ pro unifikované evropské smxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx smluvních úprav jednotlivých členských států (Studijní skupina pro Evropský občanský zákoník).
K jednotlivým výstupům v oblasti současného evroxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxpského smluvního práva
(The Principles of European Contract Law - PECL). Hlavní cíl PECL je vytvořit právní základnu pro jakýkoli budoucí evropský koxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx, aby se jejich smluvní vztahy řídily normami, které nemají původ ani v jednom z dotyčných států, nýbrž představují promyšlená řešení nabízená právnímx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx
xx xxx xxxxx xxxxxxx xxo legislativní vývoj (harmonizačním vzorem), jakož i vodítkem pro interpretační praxi soudů, arbitráží aj. v oblasti smluvního práva v těch otázkáchx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxo neobsahují ustanovení o spotřebitelských smlouvách. Komise pro evropské smluvní právo rozhodla, která témata zařadit do PECL a naopak která ponechxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxry, legitimity sankčních doložek ve smlouvách aj.).
Na PECL navázal následně významný dokument nazvaný
Návrh společného referenčního rámce
(Draxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xxxxxte-Nölke, H. Beale aj.). Ten má sloužit k přípravě politického dokumentu - tzv. Společný referenční rámec (Common Frame of Reference - CFR). Tento dokuxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxmo na PECL (DCFR přebírá do svých ustanovení výsledky obsažené v PECL jako obecnou část závazkového práva). Autoři DCFR čerpali své poznatky především xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
x x xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxi akademickými a studijními skupinami směřujícími k evropskému občanskému zákoníku. Rozsah DCFR je poměrně široký a místy přesahuje témata běžná pro xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxosmluvní odpovědnosti. Dále zahrnuje jednotně úpravu jak občanskoprávních, tak obchodněprávních smluv. Na citovaném dokumentu je již zřetelně patxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxinem v oblasti evropského soukromého práva je i uveřejnění návrhu
Evropského smluvního kodexu
(Code européen des contrats - CEC) pavijskou Akademií xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxého občanského zákoníku (Kniha IV - Obligace a smlouvy), jednak pojednání o smluvním právu prof. McGregora určené pro Law Commission vytvořenou britsxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxsná pravidla vzešlá z praxe opírající se o společný romanistický základ, nicméně otevřený i některým anglosaským invencím. Legislativní úsilí je vedxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxíněné extrakontraktuální partie obsažené v DCFR - dokument zásadnější povahy, a to
Principy evropského deliktního práva
(Principles of European Toxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxé právní kultury v deliktní oblasti, jednak byly judikaturami některých států vymezeny jako referenční zdroj pro základ určitých úvah v rámci odůvodnxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxtutů, obohacovat aktuální vědecký diskurz na základě rozsáhlých komparatistických analýz s cílem položit teoretické základy evropského soukroméhx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xx. von Barem a působící při univerzitě v Osnabrücku patří uveřejňování série tzv.
Principů evropského práva (Principles of European Law - PEL)
se zaměřexxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxean Law of Benevolent Intervention - PEL Bent. Int.), následovány
Principy evropského práva obchodního zastoupení, franšízy a distribučních smluv
(xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxciples of European Law of Service Contracts - PEL SC),
Principy evropského práva koupě
(PELS),
Principy evropského práva zajištění
(PEL Pers. Sec.)
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x x
xxxxx x xxxxxxikace
1.
Pramenem občanského práva hmotného jako obecného soukromého práva ve formálním smyslu
(sedes materiae)
jsou normy upravující osobní a mxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxkromé).
2. Česká republika je zemí
výlučně psaného práva
(lex scripta)
. Proto jsou normy občanského práva vyjadřovány ve formě právních předpisů.
xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxsemné podobě vyhlášeny svým adresátům v oficiální xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxávními předpisy jsou rovněž
některé právní akty orgánů Evropské unie
(jmenovitě nařízení).
Právní normy jsou obsaženy i
v mezinárodních smlouváxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x x
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxní smlouvy
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a jimiž je Česká republika vázána, jsou z rozhodnutí českého xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx-li mezinárodní smlouva pro určitý konkrétní případ něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva (čl. 10 Ústavy). S ohledem na zmíněné pravidxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxifikována (čl. 87 Ústavy, § 71a až 71e zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Pro oblast občanského práva hmotného mají význam především
mezinároxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxmu vlastnictví
.42)
B.
Právo Evropské unie
1. Přímo použitelná ustanovení práva EU mají aplikační přednost před zákony.
Tuto zásadu poprvé fxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx
xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx xx
x
xxxxxxxrní právo EU
.
a)
Primární právo
tvoří tzv.
zakládací smlouvy EU
(tj. mezinárodní smlouvy, na základě kterých EU vznikla a kterými jsou vymezeny jexx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
x
xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xU
. Dohled nad prováděním primárního práva a nad souladem sekundárního práva s právem primárním vykonává SDEU.
b)
Sekundární právo
je vytvářeno ixxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxí obecnou povahu. Rozhodnutí jsou vydávána v jednotlivých případech.
3. Pro oblast občanského práva jsou významné zejména předpisy z oblasti
ocxxxxx xxxxxxxxxxxx
x x
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxi státy [čl. 4 odst. 2 písm. f) Smlouvy o EU]. Pramenem práva jsou zde především
směrnice
, které xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xéto oblasti (blíže k tomu srov. hlavu třetí).
Pokud jde o předpisy EU z oblasti
práva duševního vlastnictví
, vyplývá pravomoc EU z čl. 4 odst. 2 písm. a) x xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxx xxáty. Podle čl. 118 Smlouvy o fungování EU přijmou Evropský parlament a Rada v rámci vytvoření nebo fungování vnitřního trhu řádným legislativním postuxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x x xxxxxxxx xxxxxxlizovaného režimu pro udělování oprávnění, koordinaci a kontrolu na úrovni EU.43)
C.
Ústavní zákony
1.
Ústavní zákony mají
vyšší právní sílu xxx xxxxxx
x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxř. jeho jednotlivé ustanovení, je v rozporu s ústavním pořádkem (ústavními zákony), předloží věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy). Ústavní soud xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxnů se projevuje i
při interpretaci zákona
v tom směru, že každé jeho ustanovení lze vykládat jen
ve shodě
(konformně) s ústavními zákony (§ 2 odst. 1). Exixxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx
xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xsou
významnými prameny Ústava
a zejména , kterou Ústava prohlašuje za součást ústavního pořádku České republiky (čl. 3 a 112 odst. 1 Ústavy)x
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxprávních norem. Tento význam spočívá především ve stanovení pravidel pro aplikaci mezinárodních smluv, ústavních zákonů a zákonů soudy (čl. 10 a 95 Úxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx jedné ze základních zásad pro sféru soukromého práva:
"co není zákonem zakázáno, je dovoleno"
(čl. 2 odst. 4 Ústavy).
Listina
zaručuje ve shodě s Ústxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xbčanská práva, čímž tato práva
nabývají charakteru ústavních práv. To znamená, že
mohou být omezena pouze zákonem a za podmínek stanovených Listinou a
xx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
x
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xl. 31, včetně práva žít v příznivém životním prostředí - čl. 35, právo na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména - čl. 10, právo na sxxxxxxx x xxx x x xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxx
xxxxx xxdit
(čl. 11 odst. 1) a
práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti
(čl. 34 odst. 1).
Tato práva jsou podrobněji rozvedena a konkretizována v občanském zxxxxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx
xx xxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxotlivá ustanovení pro rozpor s ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy].
2. Občanské právo hmotné je kodifikované. Jeho základním pramenem xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx občanského zákoníku nevyčerpává.
Řada osobních a majetkových práv a povinností
, které jsou v základní (obecné) rovině upraveny občanským zákoníkexx xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (č. 231/2001 Sb.), zákon o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb.), zákon o zdravotních sluxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxx
xx
xxxxxxxxxx předpisy
1.
Podzákonné předpisy jsou odvozeny od zákonů v tom směru, že je lze vydat jen na základě zákonného zmocnění a v mezích zákona
(secundum et ixxxx xxxxxx
xxxx xx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xéž označovány jako
předpisy prováděcí
.
2. Oproti zákonům nejsou podzákonné předpisy vydávány Parlamentem, ale orgány veřejné správy.
Pravomoc xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx
x xxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxkového podzákonného předpisu zmocňoval, i když tak v konkrétním případě učinit může (tak např. podle § 1970 platí, že "
výši úroku z prodlení stanoví vlxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx mají - vedle vlády - i
ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy. Oproti vládě však může konkrétní orgán veřejné správy (např. ministxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx v mezích zákona (čl. 79 odst. 3 Ústavy). Prováděcí předpisy ministerstev či jiných správních úřadů a orgánů územní samosprávy zpravidla nesou označenx
xxxxxxxxxx
x
xx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxx xoud dojde k závěru, že podzákonný předpis odporuje zákonu, nepoužije jej při svém rozhodování a řídí se pouze zákonem.
Ústavní soud má navíc pravomoc zrxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx
x x
xxxxxxxý zákoník jako hlavní pramen občanského práva
A.
1.
Občanský zákoník z roku 2012 je hlavním pramenem občanskéxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxostí dochází ke zrušení občanského zákoníku z roku 1964 (č. 40/1964 Sb.) a všech jeho pozdějších novel. Rovněž dochází ke zrušení celé řady dalších přexxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxegrována) přímo do rámce občanského zákoníku. Cílem tohoto legislativního přístupu bylo obnovit v plné míře pojetí občanského zákoníku jako obecnéxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x x xxx
xx
xxxxxxxx xxkoník z roku 2012 sestává celkem z pěti částí členěných do 3081 paragrafů takto:
Část první Obecná část
x
xxxxx
x
xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xxx
x
xxxxx xx xxxxx xx xx xx xxxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx
x
xxxxx xx xxxx x jejich rozdělení (§ 489 až 544)
-
HLAVA V Právní skutečnosti (§ 545 až 654)
Část druhá Rodinné právo
-
HLAVA
I
Manželství (§ 655 až 770)
-
xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx x xxxx xx xxx xx xxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx práva
-
HLAVA
I
Všeobecná ustanovení (§ 976 až 978)
-
HLAVA II Věcná práva (§ 979 až 1474)
-
HLAVA III Dědické právo (§ 1475 až 1720)
Část čxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxx)
-
HLAVA III Závazky z deliktů (§ 2894 až 3014)
Část pátá Ustanovení přechodná, společná a závěrečná
-
HLAVA
I
Ustanovení společná (§ 3015 xx xxxxx
x
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx
x x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxlučně psané
(lex scripta)
. To znamená, že pramenem práva je pouze stanoveným formálním způsobem zveřejněná psaná právní norma -
právní předpis
.
K
nxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxé podstaty vystihnout každou situaci, kterou může život přinést a kterou je třeba řešit za pomoci práva. V praxi nastávají případy, kdy použití právní nxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxx
xxxxxxxx x xxxxxx
xxxx
xxx x xxxxxxxx případech však nemůže dojít k tomu, že soud odmítne rozhodnout
s odůvodněním, že právní norma je nejasná nebo že neexistuje (srov. i hlavu první § 3).
Odexxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx x xxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxje výkladem.
B.
Soudní rozhodnutí
1. V České republice není
- oproti zemím angloamerické právní kultury -
pramenem práva soudní precedent
, txx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx pouze nálezy Ústavního soudu, kterými rozhodl o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení a které jsou publixxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxn nalézá, ale též zároveň tvoří (tzv. precedenční právo -
judge made law, case law
).
Právní názor vyslovený v soudním rozhodnutí je v České republice zxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 a § 243d odst. 1 o. s. ř.). Jiný soud se proto může od předchozího soudního rozhodnutí, resxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxc podle analogie práva s cílem dospět k dobrému uspořádání občanských práv a povinností (§ 10 odst. 2).
Ve skutečnosti (fakticky) však rozhodovací prxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxpisu vyšším soudem, neboť věc, pokud je předložena vyššímu soudu v rámci řízení o opravném prostředku, je většinou rozhodnuta v souladu s již dříve vyslxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxx x usnesení Ústavního soudu.
Judikatura soudů však fakticky ovlivňuje i samotné chování subjektů práva (adresátů právních norem). Soudní rozhodnutx x xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxvá pro subjekty práva více předvídatelným a očekávaným, čemuž přizpůsobují své chování.
3. V právní teorii i praxi se v současné době naléhavě volá po xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxkém zákoníku vytváří § 13, podle kterého
"každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xaždý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky".
Z citovaného ustanovení je patrné, že občanský zákoník xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxžité odůvodnění, bude-li její právní případ rozhodnut odlišně.
Rovněž je patrné, že ač občanský zákoník vytváří soudu prostor pro dotváření právax xxxxxxx xx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xibovůle.
C.
Obyčej
1. V České republice není pramenem práva ani obyčej.
Právní obyčej (zvyk, zvyklost, uzance) se vyznačuje dvěma charakterxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxucovanou neboli panuje přesvědčení o její právní závaznosti
(opinio necessitatis)
.
Obyčejové právo jako samostatný, s psaným právem souběžný xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx její využití. V takovém případě však nejde o odkaz na jiný paralelní pramen práva, který by se uplatňoval nezávisle na zákoně, ale o zákonné dovolení pouxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxpadů při určení práv a povinností použít zvyklosti
(§ 9 odst. 2). Tak je tomu v případě uvedeném v § 10 odst. 2 (přihlížet v případě analogie práva ke zvyklxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x x xx xxxxx xx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxx a § 2961.
Zvyklosti zavedené mezi určitými smluvními stranami nabývají významu formálního pramene práva též v případě, že mezi nimi dochází k opakovxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx při určení právního následku, který byl právním jednáním vyvolán (§ 545), při výkladu projevu vůle (§ 556), při určení doby plnění (§ 602) nebo při určenx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx
xxxxxský zákoník z roku 2012 umožňuje soudu při interpretaci a aplikaci právních norem přihlédnout i k některým dalším nepsaným pravidlům či hodnotám. Jde xxxxxxx x xxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xx x xxxxx xx x x xxxxx x x x x x xx xxxxx xxx
xxxxx xxxxx
xxxxxx x x xxxxx xx x x xxxxx xx x xx xxxxx xx x xxx xxxx x
xxxxxxx xxxxxek
[např. § 1 odst. 2, § 19, § 172 odst. 1 písm. a) aj.].
II.
Obecné právní zásady
Občanský zákoník z roku 2012 vytváří prostor pro zařazení zásaxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx x xxxxx xx x xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxx x x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxě uznané zásady spravedlnosti a práva (§ 3 odst. 3). Blíže o tom srov. hlavu první § 5.
III.
Dobré mravy
1.
Vymezení pojmu
"dobré mravy"
je vzhledxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxgnuje. Jejich vymezením se obecně zabývá právní teorie, konkrétně (v jednotlivých případech) judikatura obecných soudů. Vymezení dobrých mravů nenx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxího soudu47) lze za dobré mravy považovat souhrn etických zásad, jež jsou zachovávány a uznávány rozhodující částí společnosti a jejichž dodržování xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxxx x
xx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxvěru apod.).
2.
Dobré mravy limitují (korigují) individuální autonomii vůle osob.
Osoby si nemohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx x xxxxxx x xxdnání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, může být absolutně neplatné (§ 588). Jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, může také způsobit negativní xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxxovaný zachoval zjevně v rozporu s dobrými mravy - § 2072, nebo vznik odpovědnosti za škodu způsobenou úmyslným porušením dobrých mravů - § 2909.
3.
Dobxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx x x xxxxx x
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění".
Dobré mravy musí být proto soudem zohledněny při výkladx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx s mravním řádem společnosti.
4.
Zvláštním případem jednání v rozporu s dobrými mravy,
na který občanský zákoník výslovně pamatuje,
je zjevné zneuxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx xprávněné zájmy, ale jeho motivem by bylo poškození druhé strany, soud by takovému výkonu práva nepřiznal ochranu (prakticky by to znamenalo to, že by soxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xx
x xxxx xxx xx
xx xxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. Soudy by přitom měly v podmínkách xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxch případech, kde k dosažení dobrého a spravedlivého je nutné použít (s ohledem na okolnosti konkrétního případu) vyrovnávacího měřítka
(ius est ars bxxx xx xxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxňuje o dobrých mravech ještě v jedné souvislosti, a to u § 2976, kde se hovoří o
"dobrých mravech soutěže"
. V tomto případě však lze usuzovat, že působení dxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxní autonomie vůle osob veřejný pořádek.
Požadavek zachování veřejného pořádku je zmiňován v řadě právních předpisů včetně Listiny (čl. 12 odst. 3, xx xxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxx x x xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxjem, jehož vymezení je vždy nutné vztáhnout ke konkrétní normě, v níž je obsažen, a závisí v každém konkrétním případě na úvaze orgánu aplikujícího právxx
xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx zdejší společnosti
.48) Zatímco pojem dobrých mravů míří na vzájemný vztah osob soukromého práva, pojem veřejného pořádku sleduje zachování stěžejxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxby si nemohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, pokud by tím byl narušen veřejný pořádek (§ 1 odst. 2). Právní jednání, které odporuje zákonx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxbem narušuje veřejný pořádek, vzniká zákonný důvod jejího zrušení soudem [§ 172 odst. 1 písm. a)].
O výjimečném použití korektivu veřejného pořádku xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxatura (vědecká, komentářová a časopisecká).
Ani závěry právní teorie publikované v odborné literatuře však pramenem práva nejsou a soud jimi není pxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xspořádání občanských práv a povinností
(§ 10 odst. 2).
2. Soudy, které aplikují právo, leckdy při své rozhodovací xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxra může v těchto případech posloužit jako určitá inspirace pro rozhodnutí soudu, a to zejména s ohledem na přesvědčivost a váhu autorem použitých právnxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x x
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxkoprávní norma je normou právní. Proto i pro ni musí platit to, co platí pro právní normu obecně:
právní norma je obecně závazné pravidlo chování, které jx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxaz nebo dovolení. Z
preskriptivnosti plyne závaznost
normy, tedy povinnost chovat se v souladu s příkazem, zákazem nebo dovolením. Sama preskriptivxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxlení neuplatní pouze jednou v individuálním případě, nýbrž opakovaně v případech stejného druhu neurčeného počtu. To, čím se právní norma liší od ostaxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x tom, že má
podobu pramene práva
, je předpokladem pro uplatňování právního principu "neznalost zákona neomlouvá"
(ignorantia legis non excusat)
. V přxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxné pojmové znaky právní normy, tj. preskriptivnost, obecnost, vynutitelnost a forma pramene práva, jsou i znaky norem práva občanského.
2.
Preskrixxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx x
xxxxxxxxxxx
x xx
xxxxxx xx xxvinnost jednat v právním styku poctivě"
, § 6 odst. 2 naopak
"zakazuje"
, aby někdo
"těžil ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu"
. Citovaná ustaxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxm chápat jako zákaz jednat nepoctivě, tj. zejména ze svého nepoctivého činu těžit. Modalitu
"dovolení"
lze najít např. v § 559, který stanoví, že
"každx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xe jazyk zákona většinou k vyjádření příkazu, zákazu nebo dovolení nepoužívá přímo těchto slov, nýbrž pojmů "musí, nesmí, má právo" apod. Zákon v některxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xůže být § 552, který stanoví, že
"o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle"
. Tato - na první pohled deskriptivní (popisná) věta - ve xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxhuje používáním termínů, které umožňují dosadit za ně předem neurčený počet případů stejného druhu, konkrétně např. slov - každý, nikdo apod. Opakem oxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxo
konkrétně
(určitě). Příkladem konkrétně vyjádřené občanskoprávní normy je § 777, podle kterého je
"matkou dítěte žena, která je porodila"
. Toto usxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x
xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží (...)"
] je abstraktní, neboť soudu umožňuje relativně širokou úvahu o tom, co jsou důvody
"zvláštního zxxxxxx xxxxxx
x
xxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx se může stát, že právní předpis (typicky zákon) sice obsahuje příkaz nebo zákaz, ten se však vztahuje výlučně na jeden jediný (individuální) případ. V txxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxisu může být zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého. V § 1 odst. 2 tohoto xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxiskupství olomouckého".
Toto ustanovení není ve skutečnosti právní normou, protože je bylo možné použít pouze vůči individuálně určenému subjektu - xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx x "obecné" pravidlo.
4.
Vynutitelnost
právní normy spočívá v uložení nepříznivého právního následku, resp. sankce, tehdy, je-li porušen příkaz, zxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx nebo lstí, povinnost nahradit újmu z toho vzniklou. I v občanskoprávních normách však lze tu a tam najít případy, kdy uložená povinnost vynutitelná nenxx xxxxxxxxx xxxx xxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxou důstojnost (...)".
Tato povinnost není přímo vynutitelná. Jedinou sankcí je možnost rozvodu manželství. V takových případech se hovoří o tzv.
impexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xětší problém. Konkrétně se projevuje v tom, že právní normu lze nalézt v některé z forem státem uznaných pramenů práva (srov. hlava čtvrtá).
B.
Strxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxivnost je vyjádřena v
dispozici
, obecnost v
hypotéze
a vynutitelnost v
sankci
.
2. Základem každé právní xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxadem dispozice je ustanovení § 1908 odst. 2, které stanoví:
"Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas."
Jestliže je někdo dlužníxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxpotézu
právní normy však v tomto případě rozhodně nelze ztotožňovat pouze se slovem dlužník. Hypotézu právní normy tvoří velké množství ustanovení oxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxvní důvod (titul) vzniku závazku je přitom objasněn v § 1723, podle kterého vzniká závazek mj. ze smlouvy, z protiprávního činu nebo z jiné právní skutečxxxxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxtanovení (§ 2390), jež zápůjčku vymezuje, rovněž vplývat do hypotézy právní normy, která stanoví povinnost dlužníka zaplatit včas a řádně.
To, co se xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx jako jeden z předpokladů pro realizaci dispozice, tj. hypotéza. Takto izolovaně je možné například nahlížet na § 1723 odst. 1, který lze kvůli názornosxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
x
xxxxx
xx xxxxxxxxx
x
xxx xxxxxx závazek
(dispozice)
."
Při celkovém pohledu je však patrné, že vymezení závazku je jenom prostředkem na cestě od konkrétního typu závazku, tj. napxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxvní normy.
3. Poslední část právní normy -
sankce
- vypadá na první pohled úplně stejně jako dispozice. Příkladem může být § 1970, který dovoluje věřixxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx a zákonné povinnosti a dlužník je za prodlení odpovědný). Z citovaného ustanovení je zjevné, že sankční část právní normy znamená pravidlo, které nastxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxužníka "sank­cionovat" tím, že po něm požaduje úroky z prodlení.
4. Tím byla demonstrována tzv.
trichotomická (trojčlenná) struktura právní normy
x xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx x xxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxzují vždy. Jestliže totiž dlužník, jak bylo ukázáno, zaplatí včas a řádně, nezbývá žádný prostor pro sankci. Z toho také plyne, že se někdy spíše než o trixxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxx
xxpotéza
,
xxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
x
xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx představuje to
"druhou hypotézu"
,
iv.
v důsledku jejíhož nesplnění se realizuje
sankce, tj. "druhá dispozice"
.
U každé normy občanského prxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx
x xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxí část -
druhá dispozice - sankce
.
C.
Občanskoprávní poměr
1.
Je-li nahlíženo na právní normu z hlediska jejích adresátů, tj. fyzických a právnxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
x xebo
povinnost
. Právní norma tak dává oprávněnému
"právo na jisté chování"
, a povinnému naopak
"povinnost chovat se určitým způsobem". V tom také spočíxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxcké osoby chovat se ve společnosti v mezích objektivního práva určitým způsobem, kterážto možnost je zároveň tímto objektivním právem garantována a cxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxému subjektu, tomuto právu však na druhé straně může odpovídat buď povinnost individuálně neurčených subjektů (právo působí vůči všem -
erga omnes
), nxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxx
x xxx xxx xx xxxxxx xxxčasnou doktrínou českého občanského práva. V každém občanskoprávním poměru lze nalézt tři prvky:
subjekty
(minimálně dva),
obsah
, kterým jsou vzájxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x
xxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xoměru neboli co je předmětem plnění.
2. V případě
absolutních práv
(typicky práva vlastnického) spočívá právo vlastníka v oprávnění požadovat po vxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx
xx xx xxxxxxxxx xe oprávněný stojí hypoteticky v právním vztahu se všemi potenciálními rušiteli jeho práva, byla založena občanskoprávní doktrína do roku 1989. V součxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxí poměr
. Důvodem je úvaha, že poměr může vzniknout pouze mezi individuálně určenými subjekty (korelativní poměr). Tento předpoklad je v případě absolxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
x x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x relaci k povinnosti jiného individuálně určeného subjektu, tj. povinného. Klasickým příkladem občanskoprávního poměru je závazkový právní poměr (xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxravě určitých občanských subjektivních práv, se obvykle označuje jako
právní institut
. Co je a co není právním institutem, lze určit jen obtížně. Obvyxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxe jedním zákonem - typicky třeba občanským zákoníkem. Tak např. institut manželství je sice upraven občanským zákoníkem, navazují však na něj i další pxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x x
xxxxx xxxxx xxxxxxxxho práva
A.
Obecně
1.
Většina norem občanského práva náleží k normám s tzv. klasickou strukturou (hypotéza - dispozice), které se někdy označují xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxtnost spočívá v tom, že se v nich nenachází vlastní pravidlo chování, které stanoví, "co má být", nýbrž obvykle pouze způsob, jak se lze k tomuto pravidlu xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx x x xxxxxxxxxx xxčanského práva, ačkoli jejich výskyt je spíše ojedinělý.
a)
Příkladem
blanketní
normy může být první část druhé věty § 1970:
"Výši úroku z prodlení xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxdy, ve kterém se výše úroku z prodlení nachází.
b)
Kompetenční
norma - na rozdíl od normy blanketové - neodkazuje na jiný právní předpis, kde je obsaxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxdle kterého je dána "kompetence" soudu, aby určil dobu plnění podle okolností případu v situaci, kdy je tato doba ponechána na vůli dlužníka a sám dlužníx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxch poměrů s cizím prvkem. Ani kolizní norma tedy neobsahuje vlastní pravidlo chování, nýbrž pouze stanoví, podle kterého právního řádu se bude konkrétxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx
x xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxanoví, co má být), nýbrž stanoví cíl, jehož má být (chováním) dosaženo (jak se k cíli dostat, tj. jak se chovat, je věcí adresáta xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým."
xx
xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx
xx
xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxukturou, což znamená, že u nich lze nalézt jak hypotézu, tak dispozici, eventuálně i sankci.
2.
Dispozitivní normy
(iura dispositiva)
jsou takové xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxspozitivní právní norma působí
podmínečně
, resp.
subsidiárně
(podpůrně), tj. pro případ, že si osoby soukromého práva neujednaly něco jiného. V příxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx
xxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xiší od normy kogentní, od které se smluvní strany odchýlit nesmějí, a pokud by se tak stalo, jednalo by se o ujednání neplatné.
3.
Kogentní právní normy
xxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxporovalo.
4. Problém rozlišování dispozitivních a kogentních právních norem však nespočívá v tom, že by se nevědělo, jaká je jejich podstata, nýbrž x xxxx
xxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxvají skutečnosti, které o dispozitivním nebo kogentním charakteru dotyčné normy nemohou vypovědět nic zcela spolehlivého.
Prvním takovým nezpůsxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xoukromého s dispozitivními právními normami. Toto ztotožnění má své kořeny v římském právu, konkrétně v Papiniánově formuli, podle které
"Ius publicxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxrmy lze nalézt nejen v právu soukromém, nýbrž i v právu veřejném. Důkazem toho je např. institut prorogace v občanském soudním řízení (§ 89a o. s. ř.), tedx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx xeřejném, rozdíl spočívá jen v četnosti jejich výskytu. Ve veřejném právu je pro jeho povahu (srov. hlavu první § 3) dispozitivních právních norem méně, xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxosti občanskoprávní normy je
jazykový výklad termínu kogentní a dispozitivní
.
Ius cogens
jako právo donucující by mohlo naznačovat, že dispozitivnx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxl však spočívá v tom, že kogentní norma donucuje kategoricky a apriorně, zatímco dispozitivní norma donucuje pouze hypoteticky a posteriorně. Dispozxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
x xx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x
xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxnou volbou jiného pravidla stává normou kogentní).
5. Jaká jsou tedy
skutečná kritéria, podle kterých lze dispozitivní normu odlišit od kogentní
? Pxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx charakter se však vztahuje pouze k možnosti vyloučit její vlastní aplikaci. Každá
dispozitivní norma tak má dvojí charakter
.50) To znamená, že obsahxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxlatní v případě, že se tak nestane. Tehdy představuje samotné pravidlo chování (srov. výše). Na základě tohoto poznatku lze usuzovat, z jaké strukturnx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu."
Předpoklad prx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh. Tato negativní podmínka představuje z hlediska struktury právní normy její hypotézu. To umožňuje učinit zxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xmocnění k vyloučení normy chování ve své hypotéze.
Právě tato dvojí podoba dispozitivní normy ji odlišuje od
dovolující normy kogentní
. Jejím příklxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxvoluje, aby smluvní strany pro budoucno změnily svá subjektivní práva a povinnosti vzájemnou dohodou. Pokud by se mělo jednat o dispozitivní právní noxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxx xy to mohlo například znamenat vyloučení možnosti změnit výši nájemného vzájemnou dohodou. Takové ujednání by však bylo v rozporu s dovolující normou oxxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xx xxxhodiskem při určování dispozitivního charakteru právní normy musí být vždy její
hypotéza
. Tato hypotéza musí obsahovat zmocnění smluvních stran k auxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxozitivních norem však spočívá v tom, že
hypotéza právní normy, která by tuto část výslovně obsahovala, není vyjádřena. Možnost autonomní právní úpravx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xe stejným obsahem.
Již samo toto konstatování má svůj praktický význam. Plyne z něj, že
dispozitivnost právní normy nikdy nemůže záviset na vlastní noxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx modality normativnosti, projevující se ve slovech
"musí", "nemůže"
nebo
"nelze"
.
Při určování dispozitivního nebo kogentního charakteru právnx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx, nikoliv normu dispozitivní. Pro určení dispozitivnosti právní normy je třeba vždy hledat dovolení výlučně v
hypotéze
. Pokud je takové
dovolení
k autxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xormy pochyb
.
6. V situaci, kdy takové
výslovné (explicitní) dovolení v hypotéze normy vyjádřeno není, je třeba vycházet ze systematického výkladu oxxxxxxxxx xxxxxxxx
x x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxáva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxh, kdy to zákon výslovně (explicitně) zakazuje. Toto ustanovení tak vyjadřuje zásadu, že
všechna pravidla občanského zákoníku jsou principiálně dixxxxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
x
x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxslovný zákaz autonomní právní úpravy
. Nejobecnější zákaz v tomto smyslu obsahuje již citovaný § 1 odst. 2 druhá věta, podle kterého
"jsou zakázána ujexxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xdchylných ujednání je v případě právních poměrů, na jejichž jedné straně stojí
spotřebitel
, přičemž k odchýlení od zákona by došlo v těch ustanoveníchx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813). Obdobně je chráněn nájemce bytu nebo domu:
"nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva"
(x xxxx xxxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xdchylné ujednání výslovně zakazuje. Poslední skupinou případů, kdy je možnost autonomní smluvní úpravy
"
zásadně zakázána
"
, je část třetí občanskéhx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx x xxx xx
xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxpouští-li to zákon"
. Z této úpravy plyne, že se uplatní opačné pravidlo, než jaké je stanoveno v § 1 odst. 2. Odchylná úprava je v rámci této části zásadně zxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx kterého
"se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno xxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxní hypotézy), které ji umožňuje.
7. Dosavadní xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxí úprava byla zásadně přípustná, pokud
"z povahy ustanovení"
neplynulo, že se od něj odchýlit nelze. Občanský zákoník z roku 2012 tuto abstraktní konxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxo pořádku nebo práv týkajících se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
Závěr o dispozitivním nebo kogentním charakteru právní normy budx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxení osob.
Na kogentnost či dispozitivnost dotyčné normy tak bude možno prakticky usuzovat zpětně podle výsledku, k jakému by soud dospěl při řešení inxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xogentní podle hypotetického výsledku jeho aplikace, tj. podle toho, zda bude soud v individuálním případě považovat určité ujednání za např. v rozporx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxdě. To se však může ocitnout v rozporu s požadavkem na obecnost právních norem.
§ 3
Působnost norem občanského práva
A.
Obecně
Působnost noxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxí k její hypotéze. Působnost právní normy znamená vymezení kritérií, podle kterých poznáme, zda lze právní normu v konkrétním případě aplikovat. Pokux xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx x
xxxxxktu
právního poměru, jde o
působnost osobní
. Pokud vymezuje právní poměr podle toho,
kde k němu dochází
, je řeč o
působnosti prostorové
. Pokud jde o krixxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx x
xxxxxxxxx xxxxxxx
x
xx
xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xkruhu právních poměrů podle toho, čeho se vlastně týkají. Věcná působnost občanského zákoníku je stanovena v § 9 odst. 1 a 2. Ten stanoví, že
"občanský xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxx xx
xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxm v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon."
2. Význam rozlišování věcné půxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxpak vyloučit.
Věcná působnost je tak kritériem, které určuje, kdy lze a kdy nelze aplikovat občanský zákoník.
xx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxbliky, není tomu tak. Pro občanský zákoník není rozhodující, zdali někdo je, nebo není státním občanem ČR, nýbrž to, zdali někdo je, anebo není "osobouxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxx xxxx, který se v oblasti soukromého práva za právnickou osobu považuje (§ 21). Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se občanský zákoník bude vztahovat na vxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxáštní ustanovení, která by nějakým způsobem omezovala nebo stanovovala výjimky z jeho aplikace vůči "osobám".
Tato pravidla a výjimky však existují v xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx
x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xxx
x xxxxxxxx xx xx xxbude jednat o právní poměr s cizím prvkem, bude se občanský zákoník vztahovat na všechny osoby na jeho státním území (s tím úzce souvisí otázka působnosxx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
; nemusí zde tedy "působit" bezvýjimečně. To plyne již z toho, co bylo řečeno o osobní působnosti, pokud jde o právní poměry s cizím prvkem. Příkladem můžx xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xtátu, jehož je tato osoba občanem".
Bude-li proto uzavírat cizinec na českém státním území sňatek, nebude pro něj z hlediska jeho způsobilosti uzavříx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xbčanského zákoníku. Stejná situace může nastat i tehdy, kdy "cizím prvkem" právního poměru není jeho subjekt, nýbrž jeho předmět. Konkrétně může jít o xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xx xx xx xx xx xx xxxx xxxxx xxxxxí vlastnického práva řídit právním řádem místa,
"v němž věc je"
.
Tyto příklady demonstrují jen to, že se normy českého občanského práva budou aplikovat xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxdně řídí právními normami, které jsou v době jejich vzniku nejen
platné
, nýbrž i
účinné
. Lze konstatovat, že v roce 2013, tj. v době prvního vydání obecné xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxmžiku, kdy byla částka Sbírky zákonů rozeslána, jsou oba součástí právního řádu ČR, a tudíž platné. V případě ještě stále platného občanského zákoníku xx xxxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxm, že předchozí občanský zákoník č. 40/1964 Sb. je zákonem, který nabyl svou účinnost dne 1. dubna 1964 a bude účinný až do konce roku 2013. Na základě dexxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxý je až do konce roku 2013 sice platným, avšak zatím "neúčinným" zákonem. To znamená, že nemůže do konce roku 2013 působit právní následky.
2. Odlišná dxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxnosti nově přijatého občanského zákoníku do doby jeho účinnosti uplynou dva roky. To je stanoveno § 3081, který účinnost výslovně stanovil ke dni 1. lexxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx rovněž určena pro státní orgány, které musejí v této lhůtě připravit doprovodné právní předpisy, které na občanský zákoník navazují.
3. Časová půsxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxkud se uvažuje o zakládání nových právních poměrů, nečiní stanovení aplikovatelné právní normy podle její časové působnosti, tj. účinnosti, větší prxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
4. Určitý problém nastává v situaci, kdy se jedná o právní poměry již vzniklé.
Většinou platí, že se právní poměry posuzují podle právních norem účinnxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xzavření kupní smlouvy, která vznikla za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., přičemž obě strany si na jejím základě již poskytly plnění, takxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x x xxxě, kdy tato norma byla zrušena a nahrazena nově účinnou právní normou
. V takové situaci přicházejí v úvahu
tři možná řešení
.
Prvním
z nich je, že se
na pxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxslu dochází k tomu, že zrušená právní norma působí účinky i po svém zrušení do doby, kdy tak či onak zaniknou všechny právní poměry vzniklé na jejím základxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx založeny, aplikovat "zrušenou" právní úpravu. Zároveň však občanský zákoník z roku 2012 výslovně dovolil, aby si strany ujednaly, že se jejich práva x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xorem obsažených v dřívějším právním předpisu posoudí
pouze vznik
právního poměru, zatímco
jeho obsah
se již posoudí podle norem obsažených v právníx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxpisu. V takovém případě jde o tzv.
nepravou retroaktivitu. To je varianta, kterou občanský zákoník přijal např. pro řešení právních poměrů týkajícícx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx
xx xxxx xxxxx xxx
xxxxx
xx xxxxx x
xxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxsuzovat podle dosavadních předpisů, tj. zejména podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona o rodině, jejich obsah však již bude posuzován podxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxxxxity
. Ta znamená, že se podle novější právní úpravy posoudí
nejen obsah právního poměru, ale i jeho vznik
. To může prakticky znamenat, že právní jednání, xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxtí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhoxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxčných ustanovení
(§ 3028 a násl.). I když jsou tato ustanovení "až na konci zákona", je třeba jim věnovat patřičnou pozornost. Použití "neúčinné" práxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x x
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxa
1.
Jestliže se naplní předpoklady stanovené hypotézou normy občanského práva, "realizuje" se její dispozice. Z pohledu adresátů norem občanskéxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxho práva hmotného spočívá v tom, že k jejich realizaci dochází většinou bez státního donucení.
Subjektivní občanská práva obvykle vznikají, mění se a xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx jim vznikají subjektivní občanská práva a také občanskoprávní povinnosti. Dobrovolným chováním v souladu s právem povinnosti adresátů norem občansxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxx
xxxxizaci občanského práva
, pro kterou je
charakteristické, že k ní dochází bez státního donucení
. To znamená, že k výkonu práv a plnění povinností plynoucxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxišuje např. od trestního práva hmotného, které se nemůže realizovat jinak než prostřednictvím postupů a forem trestního práva procesního.
2. V přípxxx
xxxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxa donuceni veřejnou mocí
. Orgánem, který donucuje k chování v souladu s normami občanského práva, je většinou
soud
(§ 12). Nemusí však tomu tak být vždyx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxlišují
tři fáze
. Nejprve dochází ke
zjišťování skutkových otázek
, což je předpokladem pro podřazení (subsumpci) zjištěných skutkových okolností pox xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxedpisy. Druhá fáze aplikace práva spočívá ve
zjišťování právních otázek
. Tím se má na mysli rekonstrukce normy občanského práva, zejména z ustanovení xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xůsobnost. Poslední fáze aplikace práva spočívá ve
vydání rozhodnutí
soudu, typicky rozsudku. Všechny tyto tři fáze jsou upraveny v předpisech občanxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxní ochrany s tvrzením, že bylo porušeno (ohroženo) jeho subjektivní občanské právo, avšak na danou situaci bezprostředně nedopadá žádná norma občansxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx x x xxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx čeho může posoudit, zdali bylo skutečně porušeno (ohroženo) tvrzené subjektivní občanské právo. Nejjednodušším řešením takové situace by bylo konsxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xpravedlnosti -
denegatio iustitiae
(srov. článek 36 odst. 1 Listiny, který každému garantuje, aby se mohl stanoveným postupem domáhat svého práva u nxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx x xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxnout na základě výslovného ustanovení občanského práva,
"posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanémx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxkoníku č. 40/1964 Sb. Otázka, která se zde kladla, spočívala v tom, zdali tomuto rozvedenému manželovi náleží náhradní byt analogicky jako nájemci. xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx x xxx. zák. č. 40/1964 Sb. (NS ČR 26 Cdo 2962/1999). Občanský zákoník z roku 2012 tuto situaci již výslovně řeší. V ustanovení § 768 odst. 2 stanoví, že rozvexxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxstává tehdy, nelze-li posuzovaný případ podřadit nejen pod normu občanského práva, nýbrž ani pod obdobnou normu, jež by na posuzovanou situaci dopadaxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinnostxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xzácné. Případ, na kterém lze analogii iuris vhodně demonstrovat, je možno uvést z oblasti ústavního práva. Jedná se o rozhodování Ústavního soudu ČR o zxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx se vyrovnat s otázkou počítání času v ústavním právu. Konkrétně šlo o situaci, kdy prezident vrátil Poslanecké sněmovně zákon po uplynutí patnáctidenxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxí pracovní den, tj. na pondělí (srov. § 607). Prezident skutečně vrátil zákon nejbližší následující pracovní den, tj. v pondělí. Vzhledem k tomu, že v úsxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx iuris. V konkrétním případě dospěl Ústavní soud k závěru, že prezident vrátil příslušný zákon včas, tj. že se i v ústavním právu lhůta prodlužuje, pokud xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx
x x
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xbčanského práva plyne ze skutečnosti, že jazykové vyjádření normy nemusí být vždy totožné s vlastní právní normou. Proto je součástí procesu aplikace xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx
. Z tohoto důvodu je třeba se tázat, jakým způsobem soudci postupují při výkladu právních norem.
V této souvislosti vznikají dvě základní otázky:
Kxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xdpovědět v návaznosti na klasifikaci subjektů, které jsou oprávněny výklad podávat. Z tohoto hlediska jde o tyto druhy výkladu:
a)
výklad normotvůxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx
xx xx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xývá někdy nepřesně označován jako legální (zákonný) výklad, znamená, že jednou přijatá právní norma je
samotným normotvůrcem následně interpretováxx
x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx 544). V tomto případě se nejedná o výklad podaný v souvislosti s aplikací práva. Jde jen o definování obsahu určitých pojmů, se kterými zákon následně prxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxadu
ex post
. Takový postup je z hlediska dělby moci nežádoucí.
Z toho důvodu nelze považovat výkladová stanoviska poradních orgánů (např. orgánů působxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxtický výklad normotvůrce se tak v České republice nevyskytuje.
Ad b) Pod
výkladem orgánu aplikujícího právo
si je třeba představit zejména
výklad xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx, jakým bylo určité ustanovení vyloženo. V návaznosti na to, jaký soud rozhodnutí vydal, lze rozlišovat mezi judikaturou instančně vyšších a nižších sxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx
"Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodxxx x xxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky."
(Srov. hlavu čtvrtou § 4 B.) Z toho plyne, že soudce, který aplikuje právo, není sice povinen rozhodxxxx xxxx xxxxxx xxxx x
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxdem takového postupu je, že soud má možnost dané předchozí rozhodnutí znát, aby mohl posoudit, zdali se jím rozhodovaný případ v podstatných znacích shxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xedává. Z povahy věci plyne, že největší význam může mít jen judikatura zveřejněná (publikovaná).
Publikace judikatury má v současnosti formu
zákonxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxdnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR (§ 24 zákona č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích),
-
Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR (§ xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxtuje Ústavní soud ČR, Nejvyšší soud ČR, jakož i Nejvyšší správní soud ČR. Publikace rozhodnutí na internetu se liší od zákonných sbírek tím, že se v přípaxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x
xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxx xxxx xx xxxxxatura publikována i v
neoficiálních
, tedy
soukromých zdrojích
. Těmi mohou být výběry judikatury v komentářích a poznámkových vydáních jednotlivých xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx soudů k
ústavně konformní interpretaci
hrají nejvýznamnější roli
rozhodnutí Ústavního soudu ČR
. Jejich význam je v občanském zákoníku výslovně zdůxxxxxx x x x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxádkem vůbec (...)".
Jestliže proto Ústavní soud ČR vyloží určité ustanovení občanského práva, bude povinností obecného soudu interpretaci Ústavníxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby".
Až doposud se citované ustanovení vykládalo spíše restriktivně v tom smyslu, že normativní výzxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxivního zákonodárce". Právní teorie zaujímala jen velmi opatrné stanovisko k nálezům Ústavního soudu ČR při konkrétní kontrole ústavnosti, které ve
sxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxžený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR.
V současnosti se však setkáváme se stále silnější tendencí považovat za závazný nejenom výrok, nýbxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xtanovisko obecných soudů, že závazný může být jenom výrok, uvedl,
"že jeho právní názor je závaznou součástí odůvodnění"
(viz nález I. ÚS 23/97 ze dne 1xx xxxxx xxxxx xxx xx x xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx právní názor obsažený v odůvodnění, tj. právní teze nosná pro samo rozhodnutí.
Povinnost respektovat právní názor obsažený v odůvodnění nálezu Ústaxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxreflektoval, porušil tím, vycházeje ze smyslu a účelu efektivního a smysluplného, koncentrovaného (specializovaného) ústavního soudnictví, majíxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxx
xxxxxx
x x xxxx xxx dovodit, že dosavadní restriktivní výklad čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR považuje Ústavní soud ČR za překonaný. Vykonatelné nálezy Ústavního soudu tak předxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxnných sbírkách
. Z hlediska občanského práva hmotného připadá přední místo
Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu
. V této sbírce jsou uvedenx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxo sbírce je navíc uvozen tzv. právní větou, která obsahuje právě to, co je z dotyčného judikátu "normativně nejsilnější". Určitou nevýhodou Sbírky rozxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx tak, jak to může učinit např. komentované znění zákona. Právě proto soudy při svém rozhodování obvykle nevycházejí z "holého textu zákona", nýbrž použxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxtlivým zákonným ustanovením.
Potřeba aktualizace těchto publikací tak plyne nejenom z důvodu změny zákona, nýbrž i z důvodu nové judikatury.
Ad c)
Vxxxxxx xxxxxx
xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxafií, učebnic, komentářové literatury a vědeckých článků. Nejedná se však o výklad bezvýznamný. Jeho význam spočívá v přesvědčivosti, která plyne z vxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxého, který je rovněž nezávazný, avšak většinou též nepřesvědčivý.
B.
Metody interpretace práva
I.
Obecně
1.
Způsob výkladu norem občanskxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxačuje za předmět výkladu. Výklad právní normy se totiž neomezuje pouze na
vlastní text zákona, který je interpretován
(tzv.
primární objekt interprexxxx
xx xxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxace)
.
2. Za
primární objekt interpretace
lze v souladu s § 2 odst. 2 považovat zákonné ustanovení, kterému
"nelze přikládat jiný význam, než jaký plxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxho smyslu".
3. Za
sekundární objekt interpretace
je třeba považovat
zásady, na nichž občanský xxxxxxx xxxxxxx
xx x xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x x xxxxx x xx xxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxné právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým"
. Proto také podle x x xxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx
xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxé cítění".
Při hledání hodnot, které občanské právo chrání, se však nelze omezovat pouze na předpisy občanského práva, neboť podle § 2 odst. 1
"každé uxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx xxxody interpretace
Jestliže je objektem interpretace jazykové vyjádření normy občanského práva, tj. vlastní ustanovení právního předpisu, jde o vxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx x x xxxxx x
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxkazem, musí mu ustoupit"
naznačuje, že je třeba nejprve zkoumat primární objekt interpretace a teprve poté objekt sekundární.
S tím souvisí použitx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xx xx xxeba řadit výklad
a)
jazykový (gramatický),
b)
logický a
c)
systematický.
Ad a)
Jazykový (gramatický) výklad
vychází z pravidel graxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx výkladu. Slova použitá v textu zákona je třeba chápat v obecném smyslu, jaký jim přikládá spisovný jazyk. Je-li podána definice termínu v normě občanskxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxikovat na texty norem jiných právních odvětví. Rovněž odborné technické, biologické a jiné termíny je třeba chápat ve smyslu, jaký jim přísluší v odborxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxu "nehmotné věci" v § 496, která je z hlediska obecného zažitého významu slova "věc" protimluvem).
Ad b)
Logický výklad
se snaží vyjádřit smysl normy oxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
na straně jedné, a argumenty, které jsou již
hodnotově zabarvené
.
Mezi čistě logické argumenty lze řadit např.
argumentum a contrario
neboli důkaz xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxm. Typickým argumentem je
argumentum a fortiori
neboli důkaz silou (dosl. "ze silnějšího"). Tento argument má dvě podoby:
a minori ad maius
neboli od xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx
x xxxxxx xx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxšném konkrétním případě vyšší nebo nižší. Stejně tak je hodnotově zabarvené
argumentum ad absurdum
(tj. až k nesmyslu). Pomocí tohoto argumentu je intxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxrdní a co nikoliv, je nutno opět aplikovat určité hodnoty, jejichž narušení se právě může absurdním jevit. Dalším takovým typem argumentu je
argumentux x xxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx která se bude aplikovat,
argumentum a simili
je pojem spjatý s interpretací normy, která je již k dispozici. Rozdíl spočívá v tom, že užití argumentu
a sxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx zákonodárce předpokládat nemůže, neboť předpokladem analogie je chybějící právní úprava pro konkrétní případ.
Ad c)
Systematický výklad
je zaloxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxnit v rámci systému jednoho zákona (jako např. občanského zákoníku), v rámci systému pramenů celého soukromého práva, anebo dokonce v rámci celého práxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxí zjišťovaného rozsahu právní normy.
Podle poměru výkladu k doslovnému znění normy občanského práva lze rozlišovat:
aa)
doslovný výklad
- při doxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
x tímto způsobem výkladu se rozšíří doslovné znění normy občanského práva, která byla z různých příčin formulována úžeji, je však nicméně zachován její xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
III.
Nadstandardní metody interpretace
Specifikem (zvláštností) nadstandardních výkladových metod
je skutečnost, že objektem interpxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxt se jedná, se rozlišuje výklad
a)
historický,
b)
xxxxxxxxxxxx x
xx
xxxxxxxxxxxxx
xx xx
xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxárce. Tento výklad je nazýván historickým proto, že úmysl zákonodárce vůbec nemusí být patrný z právního předpisu, a dokonce s ním může být v rozporu. Zdxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx xx xxkon jednou schválen, není rozhodující pro jeho výklad důvodová zpráva, nýbrž jen a pouze vlastní text zákona
. Účel zákona vyjádřený v důvodové zprávě nxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx právo.
Ad b)
Komparativní výklad
zjišťuje účel zákona pomocí srovnání právní úpravy s obdobnými instituty v různých právních řádech. Nemusí se vždx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxmětem komparativního výkladu mohou být jak normy cizího právního řádu, tak kodifikační projekty. Praktický význam komparativního výkladu však nelzx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxé republice. Význam této interpretační metody spočívá v tom, že vede soud, který výklad podává, k tomu, aby se argumentačně vypořádal s tím, proč se jeho xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xx xxx x xx xxx x x
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx, které občanský zákoník chrání
. To však neznamená, že by mělo být ignorováno jasné jazykové vyjádření zákonného ustanovení.
Teprve tehdy, když se výxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxí úpravy jeho
cíl - účel - télos
. Proto se výklad, který se snaží o postihnutí pravého účelu právní úpravy, označuje jako výklad
"teleologický"
. Jeho cílxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxní subjektivní občanské právo nebo právní povinnost. Z toho plyne, že v případě teleologického výkladu soud na základě "objektivního účelu"
ve skutečxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxotlivé situaci. Z toho důvodu nelze vyloučit, že tento výklad bude ovlivněn představami o spravedlnosti příslušného soudu. To je také důvod, proč je přxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxatický teleologický výklad tam, kde normy občanského práva implementují požadavky stanovené směrnicemi práva evropského (jde např. o normy na ochraxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx x xxxladu s cílem, který tyto směrnice sledují
(eurokonformní výklad)
.
HLAVA ŠESTÁ
Občanskoprávní skutečnost
§ 1
xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx smyslu, jednak bere na zřetel (a tudíž je schopno s ní pracovat), jednak s ní spojuje právní následky.
Občanskoprávní skutečnost
pak je objektivní skuxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxx x xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxebo zánik subjektivních práv a/nebo povinností.
Občanský zákoník z roku 2012 nedefinuje pojem "právní následky", jen mluví o tom, odkud právní náslexxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxx x x xx5; co to je právní následek, lze dovodit také z § 600, kde se vymezuje pojem "právní událost").
Mluví-li se o právních následcích, logicky se klade otázxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxůsobuje právní následky. Rozlišují se přitom (pouze)
dva druhy důvodů
: prvním je
zákon
(který vyvolává vznik např. subjektivního práva opravdu výjixxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx
x
xx
xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxavy páté první části občanského zákoníku lze - víceméně - usoudit, že
hlavními druhy právních skutečností jsou
a)
právní jednání a
b)
právní uxxxxxxxx
x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxo právně jedná (nakupuje), projevuje
svou vůli
, když nastane nějaká událost (blesk zapálí strom, a nastane protiprávní stav, anebo uplyne určitá dobaxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx
x x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxlektované mají různou podobu, odlišný charakter. Přitom právě
existence (přítomnost) vůle je rozhodným dělicím kritériem
pro soubor
všech právnícx xxxxxxxxxxx
x
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xx xxx x xxxxxx x xxzv.)
konstitutivní rozhodnutí státních orgánů
(především soudů):
aa)
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxolat právní následky
.
bb)
Konstitutivními rozhodnutími státních orgánů rozumíme rozhodnutí, s nimiž jsou spojeny právní následky.
b)
Pxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
právně relevantní události
.
c)
Vytvoření věci.
Do první výše uvedené skupiny právních skutečností bývá přiřazováno i vytvoření věci, popř. vytxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxní poruchou, nebo velmi malé dítě. Takže i když zpravidla vůle při vytvoření věci přítomna bývá, není k tomu, aby vytvoření věci bylo právní skutečnostíx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxě či více právních skutečností zároveň, jindy zákon jako právní důvod společně s právní skutečností. Příkladem takového společného působení dvou práxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxtí vlastnictví děděním.
§ 3
Právní jednání
A.
Pojem právního jednání
1. Právním jednáním se rozumí takové chování osoby, subjektu právxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xánik práv a/nebo povinností, které
-
jsou v něm vyjádřeny,
-
plynou ze zákona,
-
plynou z dobrých mravů, jako pravidel chování,
-
plynou xx xxxxxxxxxx
x
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxy pro právní jednání pojem
právní úkon
. Pojmy "právní jednání" a "právní úkon" sice nelze ztotožnit, ale svou podstatou jsou si velmi blízké, takže při pxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx
.
Podstatou právního jednání je projev
neboli
prohlášení vůle.
(To lze dovodit zejm. z § 551 až 553, § 556 a z § 548.) Lze také říct, že
základem právníxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx
x
xxxx
x
x
xxxxxxx projevená
(prohlášená),
-
která má
(vyvolává)
právní následky
.
2. Právně je možné jednat
různými způsoby
. Především lze (§ 546) jednat ve xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx
xxxxxx
xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xfacere)
. Také nekonat je možné rozličně. Rozlišuje se pouhé nekonání, kdy jde o to, že osoba, která je povinna něco konat (natřít plot), svou povinnost nxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxkoná
: zdrží se
(omittere)
a své právo (svou právní možnost) nevyužije, nebo strpí
(pati)
, aby někdo jiný její právo omezoval (omezil), a nebrání takovxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxskytneme, konání, když provozujeme, vykonáváme nějakou činnost (pro jiného); příkladem zdržení se je situace, kdy slíbíme sousedovi, že nebudeme vyxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xtrpíme, aby obyvatelé části obce chodili k nám pro vodu do studny (nebudeme se bránit proti tomu, že třetí osoby omezují, či jinak ruší naše vlastnické prxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxx
xxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xx xxxxxxxx x xxxxxxxtem konkrétního případu objektivně)
o tom, co chtěl jednající projevit, vyjádřit
(§ 546). Výraz
výslovně
je nepochybný, jednající se vyjadřuje sloxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xx x xxxxx xxxxxxxx
x xxx x xxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx, tak, že je objektivně (vůči třetím osobám) zřejmé, co chce projevit, jakou vůli chce projevit: např. chce odvolat, zrušit své předchozí právní jednánx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxbě, která položí na misku požadovanou částku peněz, chce dojet tramvají do práce, nastoupí do tramvaje.
Teorie práva obvykle zmiňuje ještě třetí způxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx jedná konkludentně!)
nic
, nechová se nijak.
Mlčení je zvláštní druh nekonání.
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx Neplatí tedy obecně přijímaná zásada o tom, že kdo mlčí, souhlasí
(qui tacet, consentire videtur)
. V právu platí zásada právě opačná: kdo mlčí, o tom nelxx xxx xx xxx xx xxxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxého okamžiku se považuje za jeho souhlas, není taková klauzule právně relevantní, tj. nemá právní význam.
Z toho se pak vyvozuje
právní pravidlo
:
mlxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxávně je možné jednat
po právu
, anebo
protiprávně
, a to podle toho, zda objektivní právo právní jednání schvaluje
(aprobuje)
, nebo neschvaluje, zakazxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xrávní jednání řadu požadavků, jejichž splnění je zpravidla podmínkou právní existence, anebo právní platnosti právního jednání, a to podle významu tx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
-
subjektu
, tj. osoby, která projev vůle činí,
-
vůle
,
-
projevu
(totiž vůle),
-
předmětu projevu vůle
,
-
popř. také
vzájemného poměxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
x
xxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx
xxxxxí osobnost
(§ 15 odst. 1, § 16 a § 17), a aby tato osoba byla v
dostatečné míře svéprávná
, tj. svéprávná právě pro ono právní jednání (§ 15 odst. 2, § 581 věxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxah jednajícího k zamýšlenému následku; vůle je chtění, zájem na dosažení nějakého výsledku nebo následku.
xxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx že člověk právně jedná, ale vůbec si není vědom, že jedná právně, že totiž právo jeho jednání za právní považuje a jako takové je upravuje. Je pravda, že taxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xbsahem (a smyslem) této vůle je vyvolat právní následky (a to ty, které stanoví § 545, tj. především takové, které jsou přímo v tomto právním jednání vyjáxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxdla uvedena ta práva a ty povinnosti, které mají na základě této smlouvy např. vzniknout (srov. např. smlouvu o výstavbě domu). Jindy práva a povinnost nxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxl se chovají tak, jak s tím zákon počítá: zákon sám stanoví jejich práva a povinnosti, které jsou následkem jejich chování (srov. např. přepravní smlouvx x xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxejen) občanského práva, zastávají stanovisko, že
bez vůle jednající osoby právní jednání není
: jestliže vůle jednajícího chybí, o právní jednání nejxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xu, které je podle práva zapotřebí, aby vyvolala, jsouc projevena, právní následky, usuzuje se na takovou potřebnou a kvalitní vůli z okolností, za nichx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxx xx x x xxx x xxxx x xxxxx xxx xxx x xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx určeno (adresováno). Srov. k tomu ale § 587.
Sluší se rovněž poukázat na § 2055 odst. 2, kde se připomíná rozdíl mezi právním jednáním (např. darovánímx x
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xx xxxlu nechtějí jednat s právními následky, že se nechtějí vázat tak, jak zákon předpokládá.
3.
Vnitřní pohnutka
, či
motiv jednání
, jsou nerozhodné, irexxxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx x xxxx x xxx
x xxxxxxxio
).
Svobodu vůle vylučuje jednak
fyzické násilí
(vis absoluta)
, jednak násilí psychické (
vis compulsiva
, dosl. síla popouzející); psychické náxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxo kdy vyhrožující hrozí něčím, co není oprávněn provést (např. je to zákonem zakázáno), anebo něčím, co sice je oprávněn provést (např. podat žalobu), axx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxxx xynutit určité právní jednání nějaké osoby - kdokoli; relevantní je taková hrozba tehdy, pokud je jednání jedné osoby, které bylo hrozbou ovlivněno, ku xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx
xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxání, výuce apod. Nevážnými jsou také právní jednání simulovaná, projevy vůle na oko, právní jednání "jakoby". Jde ve své podstatě o nerovnováhu či rozpxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxpady prve zmíněné.
Lze ale také simulovat jedno právní jednání, tj. určitým způsobem - jakoby - právně jednat, určitou vůli projevovat, ale mít přitox xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx xx
xxxxírající
. Právně relevantní je jednání zastřené (§ 555 odst. 2), které však nezřídka trpí nějakou právní či jinou vadou (např. je zákonem zakázáno), anexx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxosta
omylu
(§ 583 až 585). Ne ale každý omyl je
právně významný (právně relevantní)
. Rozlišuje se omyl
podstatný
(týkající se rozhodující okolnosti prx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxl
nepodstatný
(týkající se vedlejší okolnosti). Podstatným je omyl v předmětu plnění
(in corpore)
, v jakosti plnění
(in qualitate)
, v osobě spolukonxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxx
x
xxxx xx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxx
x xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxx
xxxx
x
xxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxní negativní následky (tj. aby omylem způsobená vada vůle mohla být sankcionována), musí buď jít o omyl týkající se rozhodující (rozhodné, totiž podstxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xřitom spolukontrahent (druhá strana) o omylu jednajícího buď musel vědět, nebo jej dokonce sám způsobil, vyvolal.
Mýlka v pohnutce právního jednánx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
x xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxi nutně, na rozdíl od úpravy v obč. zák. č. 40/1964 Sb.) s nevýhodnými, zejména smluvními podmínkami [srov. § 49 obč. zák. č. 40/1964 Sb., jakož i restituxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x 1796)].
IV.
Projev
1.
Také projev (vůle) musí splňovat řadu náležitostí. Musí být dostatečně
určitý, srozumitelný
, popřípadě musí mít
náležxxxx xxxxx
x
xx
xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxxxx
x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxností vyvodit, o co se jedná, o jaké jednání jde, čeho se týká, jaké povinnosti a jaká práva z něj mají vzniknout, event. xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx x 3 F této hlavy. Ze zákona takové požadavky plynou, např. pokud jde o právní jednání týkající se nemovitostí (srov. katastrální předpisy).
3. Pokud jdx x
xxxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx absolutní nesrozumitelnost je právně relevantní, jen taková má negativní právní následky (§ 553). Na relevanci srozumitelnosti má rovněž vliv odpovxx xx xxxxxxx xxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxní jednání v podobě prohlášení vůle (k tomuto rozlišení srov. dále).
Jak nedostatečná určitost, tak nedostatečná srozumitelnost
(především obsahxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx
xx xxx xxxxx xxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxík z roku 2012, stejně jako dosavadní právo, stojí na zásadě
bezformálnosti
právního jednání: každý má právo zvolit si pro své právní jednání
libovolxxx xxxxx
x xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxnem (vždy kogentním ustanovením) a forma určená dohodou (ujednaná stranami).
Právní jednání může mít formu ústní, písemnou nebo tzv. přísnou písemxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxx x xxx x xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxrohlášení o uzavření manželství a o otcovství; zákon o registrovaném partnerství podobně vyžaduje ústní prohlášení o vstupu do partnerství).
b)
xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxněná destička popsaná klínovým písmem může obsahovat právní jednání). Písemnou formou se rozumějí i záznamy pořízené elektronickými a jinými technixxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxí). Přitom vlastnoruční podpis může být nahrazen mechanickými, popř. elektronickými prostředky (§ 561 odst. 1 věta druhá a třetí).
Písemnou foxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxm se takové právo mění nebo ruší (§ 560; v případě koupě nemovité věci platí pro vedlejší ujednání, např. o koupi na zkoušku, zvláštní pravidlo § 2128 odstx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx5) (§ xxx xxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxtačí neschopnost číst nebo neschopnost psát), jednak těchto (uvedených) osob, které ale jsou - navzdory této své nedostatečnosti - schopny se určitým xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx x xxxxx xxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxoň toho - připojily k písemnému právnímu jednání
vlastní znamení
56) (§ 563).
Veřejnou listinou
se rozumí listina vydaná orgánem veřejné moci v mezxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxstin největší význam
notářský zápis
, což je druh veřejné listiny, kterou pořizují notáři podle ustanovení notářského řádu (zákon č. 358/1992 Sb.). Txxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx 1526), anebo modifikační smlouva týkající se společného jmění manželů (§ 716).
Soukromou listinou
je naproti tomu každá listina, jejímž
obsahem
je xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xkutečnosti (např. plná moc jako osvědčení o zástupčím oprávnění, založeném smlouvou o zastoupení), která zároveň není veřejnou listinou. Pokud se něxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx, v níž podepsaná osoba skutečně napsala to, co je uvedeno, co je seznatelné, zatímco správná je taková listina, která nevypovídá o právní skutečnosti lxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxním nástupcem právnické osoby, předpokládá se, že byla uznána pravost a správnost listiny (jinak řečeno, pokud druhá strana či třetí osoba použije lisxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx (§ 565 až 566).
5. Pro formu právního jednání platí ještě jedno zvláštní zákonné pravidlo: vyžaduje-li
zákon
pro právní jednání určitou formu, lze oxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxávního jednání změnit i v jiné formě, ledaže si strany ujednaly, že se uplatní prvně řečené (§ 564).
Kromě toho platí, že nedostatek stanovené nebo ujexxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxx
xx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xe právní jednání týká, popř. to, čeho se týkají práva a povinnosti právním jednáním založené. Teorie považuje
za náležitosti předmětu právního jednánx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx
x
xx xxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxnost, resp. jeho uskutečnitelnost je reálně možná, a to za současně daných vědeckých poznatků a možných technologických řešení. Je nabíledni, že mnohx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx
xx xx xxxxx xxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxř. v čase, kdy má být plněno, nemožné, má to negativní důsledky pro platnost právního jednání. Rozlišuje se nemožnost počáteční, totiž při uzavření smlxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xupní nebo darovací smlouvy je "modré z nebe".
3. Naproti tomu
nedovoleností
předmětu právního jednání se rozumí, že plnění není možné z nějakého práxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxho součásti, to, co z lidského těla pochází atd. (§ 111 a 112).
4. Něco jiného je
nedovolenost právního jednání
samotného (srov. níže a § 6 až 8, § 551 a xxxxx x x xxx x xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxt k rozlišení tak dokonalému, aby nezbyla nějaká jednání nezařaditelná do té či oné kategorie. Je možné třídění podle subjektu, resp. subjektů, podle txxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxjemných plnění, k nimž má dojít na základě právního jednání atd.
2.
Podle subjektů
se rozlišují právní jednání
jedné strany
nebo
jedné osoby
(napxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxx xx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxba, aby došlo jiné osobě (druhé straně), v druhém případě vzniká právní jednání až v okamžiku, kdy své právní jednání učinila poslední z kontrahujících xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxle kauzy
(hospodářského důvodu právního jednání, na rozdíl od důvodu právního, srov. výše) rozlišujeme právní jednání
kauzální
a
abstraktní
ve třexx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
x xxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxávní jednání kauzu, zřejmě taky nemá potřebnou míru vážnosti: jde o jednání simulované. Dále se zkoumá
vyjádření kauzy
. Zde je naopak pravidlem, že kauxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx
xxxxzování kauzy
. Obvykle se lze setkat s názorem, že jde o to, zda v případě sporu o plnění závazku (v jiných směrech teorie i zákon mlčí) musí být kauza právníxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xebrání, xxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xeprokazuje, ledaže by to vyžadoval zákon. Je tomu tak proto, že cenný papír (tzv. skriptura) sám ztělesňuje právo na plnění, závazek tomuto právu odpovxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxsná") a
neadresovaná
("neadresná"). Adresovaná jsou ta jednání, která jsou určena určité jiné osobě, adresátovi (několika osobám, adresátům), přixxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxkoník z roku 2012 v § 570 výslovně mluví o tomto problému jen v souvislosti s právním jednáním vůči nepřítomné osobě, nicméně toto pravidlo platí ve všexx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxcí osoby dosáhne do
dispoziční sféry adresáta
. Není nutné, aby dosáhl jeho ruky, zraku apod. Stačí, že adresát má
možnost
se s projevem vůle jednajícíhx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xednání žádného adresáta nemají, jsou hotová (perfektní) svým učiněním (připojení podpisu jednajícího, ať už na listině, nebo elektronické listině, xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xávěť psaná vlastní rukou, zdánlivě určená dědicům, je perfektní od jmenování dědice, nikoli až podpisem zůstavitele).
5. Právní jednání se rozlišuxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xro případ své smrti
(mortis causa)
.
6. Právní jednání, spíš však práva a povinnosti jimi založená, a to zejména plnění, se rozlišují i podle toho, zda pxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxmně podmíněné, provázané: jde o rozlišení právních jednání, resp. právních poměrů na
synallagmatické
a
asynallagmatické
. Za synallagmatická oznaxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xlnit navzájem v jediný okamžik (zároveň), může splnění žádat jen ta strana, která již svůj dluh splnila nebo je ochotna a schopna splnit současně s druhox xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xle to jen v případě, že plnění druhé strany je ohroženo nějakou okolností týkající se této druhé strany, která odpírající straně nebyla, a ani neměla být xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxne-li tato lhůta marně, má právo odstoupit od smlouvy. Avšak odepřít plnění ani odstoupit od smlouvy není možné proto, že druhá strana nesplnila řádně a xxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxov. i dále § 3 D této hlavy).
7. Dále se rozlišují právní jednání
úplatná
a
bezplatná
; pro zbytkovou skupinu používáme označení různá -
smíšená
, ostatxxx xxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xebo v jiné majetkové hodnotě. Přitom jde o plnění zásadně ekvivalentní. Není-li tomu tak, není-li slíbeno ani žádáno nějaké plnění druhé strany, jde o pxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
smíšeném
(negotium mixtum cum donatione).
8. Občanský zákoník zná dva instituty, které dosavadní pohled na nerovné smlouvy zásadně mění, a to
neúmxxxx xxxxxxxx x xxxxxx
xx xxxx x xxxxx x x xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxut právní ochrany slabší strany před právním jednáním, které by
bezdůvodně zkracovalo
její práva tím, že protiplnění ani zdaleka nedosahuje míry ekvxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxxxx xxxxxxxx kdy jedna ze stran
zneužije
tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit nebo posxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxevolenci zákona využít.
9. Rovněž se rozlišuje jednání
formální
a
neformální
(bezformální).
Neformální
je takové právní jednání, pro které anx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xmlouvy, rozlišují na
pojmenovaná
a
nepojmenovaná
(
nominátní
a
innominátní
, typická, resp. typová a atypická). Jde v zásadě o to, zda právní jednání xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxx xbčanský zákoník z roku 2012 sice jednotlivé smlouvy pojmenovává, ale pododdíly, v nichž je ta která smlouva jako typová uvedena, označuje podle
závazxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxdpisech jednotlivých oddílů části věnované závazkovému právu.
D.
Smlouva jako nejvýznamnější a nejčastější druh právního jednání
I.
Pojem xxxxxxx
xx xxxxxxx
xx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxí jednání, ale také zdaleka nejfrekventovanější právní titul. Smlouva jako právní skutečnost, konkrétně právní titul, k sobě připíná právní následkxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxx xze setkat spíš s jiným vymezením smlouvy:
smlouva je dvou, popř. vícestranné právní jednání, které vzniká konsenzem čili úplným a bezpodmínečným přijxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxnz
totiž není nic víc než shoda, a to alespoň dvou stran o nějakých následcích.
Mnohem důležitějším prvkem je však
závaznost
smluvních projevů vůlx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxá společná vůle stran směřující k uzavření smlouvy, vůle stran po shodě a vzájemné zavázanosti
. A navíc, smluvní projevy, totiž nabídka a její přijetí, xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxx
xxx
x
xxxxxxx xxxxxxxx xxkoník č. 40/1964 Sb. smlouvu nikterak nevymezoval, občanský zákoník z roku 2012 tak sice rovněž nečiní, mluví ale aspoň (v § 1724 odst. 1) o účelu či smxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx x x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xpravidla bohatší.
V literatuře i v zákoně se rozlišují
smlouva, dohoda
a
ujednání
. Jazykově, z hlediska svého významu, jde o tři pojmenování téhož. xx xxx x xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxx x xxku 2012 lze najít místa, kde kýžená preciznost není dodržena).
Smlouvou
se práva a/nebo povinnosti
zakládají (vznikají), dohodou se mění nebo rušx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxh jmen.
2.
Zásada
pacta sunt servanda
(smlouvy mají být dodržovány) je jednou ze
základních zásad soukromého práva a právního řádu vůbec
. Podle něktxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx možná. Tento názor je prezentován v první řadě přirozenoprávních teorií. Občanský zákoník z roku 2012 v § 3 odst. 2 písm. d) stanoví (jako jednu z příklxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
x
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx protipól
v principu autonomie vůle
, smluvní autonomie, jinak řečeno v zásadě rozhodné pro všechno soukromé právo, že
je dovoleno vše, co není zakázáno
xxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx
xx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxon či smluvní ujednání s jinou osobou nezakazuje, ale také že jen zákon nebo smlouva (kontrahovaná s jinou osobou) může uložit povinnost (nikdo nemůže jxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xnutit (dát), jinak právo může
dát
jen zákon)
. Je sice možné zavázat sebe sama povinností, ale aby tento závazek měl právní význam, právní účinky, musí jxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxxxx přímus (kontraktační xxxxxxxxxx
x x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxže být také smlouva, kterou se osoba sama zaváže vůči jiné osobě (nejčastěji vůči státu nebo obci), že bude kontrahovat tu či onu smlouvu, určité smlouvy xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxh institutů soukromého práva. I smlouvy upravené pracovním právem jsou svou povahou smlouvami soukromoprávními (srov. také § 2401).
Také v oblasti xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx úprava, ale v nedostatku vlastní právní úpravy lze použít přiměřeně ustanovení občanského zákoníku.
5. Smlouva jako právní institut a všechno, co s xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xozsáhlou kapitolou, že se nejednou setkáme s výrazem
"smluvní právo"
. Velmi často je důsledkem existence komplexu smluvního práva skutečnost, že kodxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxé právní školy) obecný pojem "smlouva" a s ním pracuje obdobně jako s "právním jednáním".
K zásadám smluvního práva patří
konsenzualismus
(či konsexxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxx
x x xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxvní svoboda"
rozumíme svobodu kontraktační, svobodu vůbec smlouvy uzavírat. Ale v rámci této svobody se ještě rozlišují svoboda volby smluvního parxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx
xxxxzností smlouvy
můžeme rozumět nejen to, že povinnost, kterou jsme smlouvou na sebe vzali, máme splnit (§ 1759:
"Smlouva strany zavazuje."
). Se závaznxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxaností smlouvou souvisí ale i to, že smlouvu, kterou jsme dobrovolně, poctivě a v dobré víře uzavřeli,
nemůžeme
kdykoli a z jakéhokoli důvodu ani změnixx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxx se ze smluvního ujednání a jeho následků; může tak určit také sama
smlouva
, nebo kontrahenti dohodou kdykoli po uzavření smlouvy (§ 1759). Pokud ale zákxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxánik závazků), zejm. pak § 1998 a násl. (výpověď) a § 2001 a násl. (odstoupení od smlouvy)].
Výpověď
závazku přichází v úvahu, pokud si tak strany ujxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxjícím se nebo trvajícím plněním (srov. např. nájem nebo příkaz). Výpovědí zaniká závazek, resp. práva a povinnosti ze smlouvy vzniklé, na smlouvě samoxxx xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xmlouvy srov. § 1829 a násl., pro kupní smlouvu srov. např. § 2109 a násl.), kdy je zpravidla
sankcí
za porušení smluvní povinnosti. Odstoupením se závxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxx
xx
xxx
xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxývá smluvní proces. Je to proces začínající vznikem návrhu (nabídky) na uzavření smlouvy, pokračující jeho přijetím a končící dojitím přijetí tomu, kxx xxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxnímu procesu v užším slova smyslu předchází, tj. tzv.
negociací
, ať již právem postižených, či nepostižených přípravných kroků budoucích smluvních sxxxx xx xxxx x x xxxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx xxxxh směřuje, resp. ten, komu je nabízeno, je
adresát (oblát)
, a to až do chvíle, kdy se jeho souhlasný (přijímající) projev vůle stane
přijetím
(akceptacxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxeňské úmluvy OSN o smlouvě o mezinárodní koupi zboží z roku 1980, určené ovšem pro přeshraniční obchody movitých věcí ve velkém.
Ve skutečnosti ve znaxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxvných projevů vůle často chovají konkludentně (např. při koupi novin, přepravě tramvají apod.), jindy zase spolu vedou dlouhá i složitá jednání, smloxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxant. Nicméně, objektivní právo má své limity, je tvořeno normami a ty mají svou vlastní podstatu a podobu. Tomu pak odpovídá právní úprava smluvního proxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x x xxxx x xxxxxx x xxxxxxx x x xxxxx x x xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx uzavření smlouvy (srov. dále).
a)
Projev vůle nabízejícího čili oferenta je
nabídkou
na uzavření smlouvy předně jen tehdy, je-li z něj zřejmý úmysx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxl být vázán v případě, že nabídka bude přijata (§ 1732 odst. 1): dané slovo, slib zavazuje [§ 3 odst. 2 písm. d)].Druhou podmínkou je, aby - jak plyne již z toxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xx xxxxxx xxxx xxx xxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxouva mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím oferty (§ 1732 odst. 1).V souvislosti s podnikatelskou činností je návrhem na uzavření smxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xystavení zboží. Je tomu tak ale vždy jen s výhradou: takový návrh je účinný jen do vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti podnikatele plnit (§ 1732 odst. xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x
xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx vůle oferenta
neobsahuje
podstatné náležitosti smlouvy, anebo kdy z něj
neplyne vůle
oferenta být smlouvou vázán v případě, že oblát nabídku přijmex x
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx
x xxx x
xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxmy - není-li podnikatelem - je jen výzvou k podání nabídky či nabídek, ledaže z něj jasně (zřetelně) plyne něco jiného.Oferta je
adresované právní jednáxx
x xx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xx xxxxxxx xxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxdenými náležitostmi, není až do onoho "dojití" ofertou, nemá právní následky (účinky), které by jako oferta mělo. Ve smluvním procesu se tedy uplatňujx xxxx
xxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxojev vůle je ofertou již od okamžiku, kdy byl oferentem učiněn (např. byla podepsána, popř. odeslána listina, která obsahuje návrh na uzavření smlouvyxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxele poštovních služeb, se má za to (vyvratitelná domněnka), že oferta (právní jednání v písemné formě) došla adresátovi třetí pracovní den po odeslání x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxředků, které oferent (jednající) použil, anebo vlivem jiných okolností, které nastaly během přepravy, posoudí se právní případ podle ustanovení o omxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx x xeodvolatelná: nabídka je neodvolatelná ve třech případech, a to, je-li v ní neodvolatelnost výslovně vyjádřena, nebo pokud se strany na neodvolatelnxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx anebo ze zvyklostí.Již výše byl zmíněn výraz "negociace".
Občanský zákoník z roku 2012 přináší do českého právního řádu zásadní úpravu předsmluvnícx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxvření smlouvy. Jednající přitom neodpovídá za to, že posléze smlouvu neuzavře. Jestliže ale začne jednat a pokračuje v jednání, jako by chtěl smlouvu uxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxý význam ve chvíli, kdy strana - tak říkajíc - podváděná xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxu vede k přesvědčení o vážném úmyslu první strany.Jestliže pak jednající osoby při negociacích dospějí tak daleko, že se jeví jako vysoce pravděpodobnxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx strana je povinna nahradit vzniklou škodu, ne však ve větším rozsahu, než kolik činí škoda obvykle.
Ani odvolatelnou nabídku
(tj. taková nabídka, ktexx xxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxerou (on sám) určil pro přijetí (§ 1738 odst. 1 věta první; nejde o lhůtu stanovenou zákonem - srov. výraz "určené").I když je oferent podle řečeného oprxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx (jeho odesláním a v okamžiku odeslání) svou vůli přijmout nabídku. To platí o všech právních jednáních v písemné formě (§ 572).
Nabídku je také možné zruxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
x xxx xxxxx ještě nedošel do dispoziční sféry svého adresáta. Takže přesně řečeno, nejde o zrušení
nabídky
(§ 1737), ale tradičně se tento institut právě takto ozxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx To, co již bylo právně učiněno, přechází na právní nástupce (resp. vyčká se do ustanovení osoby, která bude dřívějšího jednajícího právně chránit). Výxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
x xxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxx xx xx xxk nestane, stanoví se v § 1734 a 1735 podpůrně délka lhůty pro přijetí nabídky. Nabídka, která byla učiněna ústně, musí být přijata bezodkladně. To nepxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx. neodůvodněného odkladu, v podstatě ihned.Byla-li nabídka učiněna v písemné formě, má být přijata nejpozději v době, která je přiměřená povaze navrhxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxtosti, komplikovanosti, míru rozsáhlosti jejího předmětu, míru finanční náročnosti. Se vzrůstající mírou se v uvedeném smyslu prodlužuje doba nutnx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xřepravy, tím delší je také doba, kdy oferent ještě musí očekávat souhlasný volní projev druhé strany.
c)
Lhůta k přijetí oferty (akceptační lhůta) xxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxtovi
. Žádné výjimky občanský zákoník nestanoví (na rozdíl od předchozí právní úpravy).
d)
Zánik nabídky xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxresát oferty nemá povinnost jakkoli se k ofertě vyjadřovat, může ji nechat nepovšimnutou. Výjimku z toho může stanovit zákon, nebo dřívější ujednání mxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xby projev vůle, který je akceptací, učinil včas a adresoval jej oferentovi
(§ 1740 odst. 1). Souhlasem se rozumí buď pouhé ano, nebo zásadní zopakování, xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxbídku tím samým
odmítá
a jeho volní projev vůči dřívějšímu oferentovi se tím samým stává sám ofertou: akceptant se stává oferentem a dřívější oferent axxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx zůstane nabídkou a projev vůle akceptanta je akceptací, přijetím nabídky. To ale platí jen tehdy, pokud oferent - pro takové drobné změny - přijetí bez zxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x
xxxxxxxx
xxijetí,
které - má-li náležitosti oferty - může být ofertou vůči (původnímu) oferentovi
. Může se totiž uplatnit fikce, která povede k uzavření smlouvy.xx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxent bez zbytečného odkladu alespoň ústně adresáta své nabídky vyrozumí o tom, že přijetí považuje za včasné (subjektivní fikce včasnosti), anebo namíxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxx xx bez pochybností), že bylo odesláno za takových okolností, že by bylo oferentovi došlo včas, kdyby přeprava probíhala obvyklým způsobem, připisuje záxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxě adresáta své nabídky vyrozumí, že svou nabídku považuje z důvodu nevčasnosti přijetí za zaniklou (§ 1743).
f)
Přijetí nabídky nemusí být výslovnxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxentně)
podle obsahu oferty. To se nabízí zejména v případě, má-li podle nabídky akceptant poskytnout nebo přijmout nějaké plnění (§ 1744):
adresát ofxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
x
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxa,
neboť je to - stejně jako oferta - adresovaný projev vůle, který
se stává perfektním dojitím adresátovi. Okamžik perfekce akceptačního projevu vůxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxerty se začal chovat v souladu s ofertou, je smlouva uzavřena v okamžiku,
kdy se relevantní jednání akceptanta uskutečnilo, resp. začalo uskutečňovat
xx xxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxce osobám, stává se perfektní v okamžiku, kdy dojde poslednímu z adresátů. Zamýšlejí-li všichni adresáti akceptovat, musejí
všichni
projevit svou sxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx).
i)
Také projev vůle adresáta oferty, jenž se má stát akceptací (za předpokladu, že byl učiněn výslovně), lze zrušit projevem vůle, který dojde nexxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxx xxxxxxx x xxxanském zákoníku výslovně uvedené, kdy pravidla smluvního procesu, vyložená výše, se použijí jen tehdy, pokud sám občanský zákoník nestanoví pravidxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxšší nabídkou (§ 1770).
b)
Veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku.
Vyhlášení soutěže o nejvhodnější nabídku je výzvou k podávání nabídek, není tedx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx
xozumí se jí projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na veřejnost - na neuzavřený okruh osob a navrhuje uzavření smlouvy. Protože taková nabídka zpraxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí obecně se pojednává dále; na tomto místě budou zmíněna jen specifika obsahu smlouvy.
Obsah právního jednání a obsah smlouvy je třeba odlišit od obsaxx xxxxxxx xx xxxxxxx
xx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxzlišují se smlouvy typové, pojmenované, nominátní a atypové, atypické, nepojmenované, innominátní. (K dalšímu rozlišování smluv srov. níže.) Typoxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxvazky z právních jednání" (v § 2055 až 2893). Ustanovení, která upravují jednotlivé typy smluv (resp. typy závazků) se použijí na smlouvy, jejichž obsax xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxo ze základních principů smluvního práva platí, že
je-li smlouva bezplatná
(srov. výše právní jednání bezplatná), předpokládá se, že ten, kdo má povinxxxx xxxxxx xxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxně uvedeno v § 1747.
c)
Jestliže si to kontrahenti přejí (tj. odpovídá-li to souhlasné vůli kontrahentů), mohou část obsahu smlouvy ponechat na obsxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxkatelé uzavírají s podnikateli. A právě v tomto případě je třeba, aby obchodní podmínky byly přiloženy již k nabídce, ledaže jsou stranám při uzavření sxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxou povinnost jednat poctivě, nezneužívat své právo atp., § 1752 dovoluje, aby v případě smluvního styku s větším počtem osob (např. činnost elektrárexxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xbchodní podmínky v přiměřeném rozsahu. Toto právo je ale podmíněno splněním několika podmínek, v první řadě tím, že zmíněné oprávnění bude založeno jix x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxmně očekávat, jsou neúčinná, pokud je dotyčná smluvní strana výslovně nepřijala, přičemž jiné ujednání je irelevantní (§ 1753).
5.
Forma smlouvy.
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxže mít smlouva formu buď ústní, nebo písemnou, resp. formu úředního zápisu. Je-li smlouva uzavřena slovy, platí o jejím obsahu to, co bylo stranami shodxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxaduje se, aby z okolností uzavření smlouvy byla zřejmá vůle stran ujednat obsah smlouvy, tedy alespoň její podstatné náležitosti. Zřetel je třeba vzít xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxní si strany také mohou písemně potvrdit obsah smlouvy. Při obchodech mezi podnikateli i mezi podnikatelem a nepodnikající osobou hraje pro vztah obsaxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxx
xx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxni, když tato forma nebude dodržena (§ 1758).
6. Právní následky (účinky) smlouvy.
Důvodem zdejší zvláštní zmínky o následcích smlouvy (
a contrarix
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxobí
jen vůči smluvním stranám
. Má-li působit i vůči jiným osobám, musí to pro konkrétní případ stanovit zákon (§ 1759).
Výslovně se stanoví, že nedostxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx věci, kterou prodává, není kupní smlouva jen proto neplatná; § 1760).
Jestliže zákon podmiňuje vznik následků smlouvy rozhodnutím státního orgánux xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx, kdy zákonem požadované rozhodnutí nabude právní moci. Nepodá-li strana, od níž se to očekává, návrh na takové rozhodnutí státního orgánu do jednoho rxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxže osoba poskytne jiným osobám postupně právo tutéž věc užívat nebo požívat (brát z ní užitky a plody), nabývá takové právo ta osoba, která právo nabyla jxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxí význam, že se plnění (podstatnou) změnou okolností stane obtížnější, ledaže jde o dále uvedené situace: podstatná změna okolností vedoucí ke znevýhxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xlnění - pokud takovou změnu nebylo možné předpokládat, znevýhodněná strana může žádat obnovení jednání o smluvním plnění. Pokud se strany v přiměřené xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xx xxxx x xxxxxxx xak bylo výše již uvedeno, nelze nikomu vnutit povinnost, ale ani právo. Tak má-li podle smlouvy dlužník plnit nikoli věřiteli, ale třetí osobě, musí s tíx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx zaváže, že pro věřitele zajistí, aby mu třetí osoba něco splnila, zavazuje se tím jen k tomu, že se u třetí osoby přimluví. Když se ale obdobně osoba zavážex xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx
III.
Druhy smlouvy
Obdobně jako právní jednání, také smlouvy se různými způsoby rozlišují, takže se mluví o druzích smluv.
a)
O
pojmenovaných
x
xxxxxxxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxvní teorie je užívá dodnes, i když proti tomuto rozlišení se správně připomíná, že konsenzuální jsou všechny smlouvy, xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxtem smlouvy je či není něco, co lze předat, a dále, na co zní hlavní povinnost ze smlouvy: je-li hlavní povinností něco dát, jde o smlouvu konsenzuální, jexxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxsy, výpůjčky, zápůjčky, úschovy atp.
c)
Tradiční je rozlišení smluv na
úplatné
a
bezplatné
(tj.
onerózní
a
lukrativní
), a to podle toho, zda majxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxx x souvislosti se smlouvou zbývá připomenout
námitku nesplněné smlouvy
(
exceptio non impleti contractus
). Jde o zvláštní námitku založenou zákonem pxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxít, jinak řečeno má
právo namítnout
, že druhá strana není schopna očekávaného vzájemného plnění, jež mělo následovat.
e)
Smlouvy adhezní
("smlouxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx popř. jestliže obsah smlouvy (smluvní podmínky) jsou ve smlouvě určeny podle pokynů jedné strany; jinak řečeno, o obsahu oferty není možné jiné ujednáxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxně učinit, je buď ofertu přijmout tak, jak je, anebo smlouvu neuzavřít (v anglosaské terminologii jsou tyto smlouvy označovány jako smlouvy
"take it or xxxxx xxx
xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxem) jde také tehdy, použije-li se k uzavření smlouvy smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo nějaký podobný prostředek (těmto smlouvám se protx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x ximi, kontrahujeme-li s podnikatelem (dodavatelem) dodávku elektřiny, plynu, vody, s bankovními a pojišťovacími společnostmi, s developery, konecxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xstanovení týkající se doložek v takových smlouvách, které odkazují na podmínky uvedené někde jinde, mimo smlouvu, nebo doložek, které jsou obtížně čixxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxt podle časového rozložení (určení) plnění na
jednorázové
(koupě),
opakující se
(plnění vyživovací povinnosti),
trvající
(nájem, úschova, praxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxpř. smlouva zástavní, úroková, smlouva o předkupním xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxva
(§ 1785 a násl.).
Smlouvou o uzavření budoucí smlouvy
se alespoň jedna strana zavazuje, že na výzvu druhé strany učiněné v ujednané lhůtě, a nexxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxčného odkladu po takové výzvě. Obsah oné budoucí smlouvy má být (v první smlouvě) ujednán
alespoň obecným způsobem
. Pokud pak vyzvaná, totiž zavázaná sxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxx xxxxá. Na rozdíl od dosavadního právního stavu není pro toto
pactum
požadována písemná forma. Nedostatek výzvy ze strany oprávněné má za následek zánik poxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxě, kdy má dojít k uzavření budoucí smlouvy, zásadně shodné. Mluvíme o tom, že smlouva je uzavírána
cum clausula rebus sic stantibus
(tj. s výhradou, že vxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxně požadovat, aby (nyní) smlouvu uzavřela, povinnost smlouvu uzavřít zanikne. Nicméně, tato (zavázaná) strana je povinna změnu okolností ohlásit opxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxsah právního jednání
Obsah právního jednání
je něco jiného než "obsah smlouvy", jak jsme o něm mluvili výše (srov. sub D II. bod 4). Ale protože smlouxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xrávní teorie se již tradičně zabývá obsahem právního jednání a její závěry jsou zásadně - pokud jde o pojetí obsahu právního jednání - jednoznačné, zákoxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxmí určení práv a povinností, jejichž vznik, změnu nebo zánik představuje právní následek právního jednání.
Zmatení nebude tak výrazné, řekneme-lix xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxilé
(essentialia, naturalia, accidentalia negotii)
:
1)
Podstatnými
lze nazvat ty složky právního jednání (srov. k tomu již uváděný § 1746),
bez xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxo jednání. Když v právním jednání obsaženy nejsou, jde o právní jednání jen zdánlivé (tj. po právu neexistující). Například v kupní smlouvě jsou esencixxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxává v hlavě druhé obligačního práva (§ 2055 až 2893), najdeme podstatné složky vždy v prvním ustanovení toho kterého závazku. Jedná-li se ale o závazek, xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxx x xxx xtrany daly najevo, anebo je z okolností zřejmé, že bez dohody právě o této otázce by strana nebyla smlouvu uzavřela.Podstatné složky jsou i v jednostranxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxřízení na případ smrti je třeba z podstaty dovodit, co dalšího kromě ustanovení dědice nebo odkazovníka je nezbytné).
2)
Pravidelné
jsou ty složkyx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxjména o dohodu o času a místě plnění.
3)
Nahodilé
pak jsou takové složky, které jsou v právním jednání obsaženy jen tu a tam, občas, tedy
nahodile
. Mxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxdlejší"
.
a)
Podmínky.
Podmínka je takové vedlejší ustanovení v právním jednání, kterým se právní následky (účinky, účinnost) právního jednání čxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxala. Nemusí jít, a zpravidla ani nejde, o právní skutečnost, stačí, že jde o nějakou součást objektivní reality, vnějšího světa (např. není jisté, zda pxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxy
odkládací
a
rozvazovací
. Podmínka je
odkládací
, je-li
nastoupení právních následků
právního jednání závislé na jejím splnění. Podmínka je
rozvxxxxxxx
x xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxjakého práva a odkládací podmínka tento zánik práva spojí s nejistou skutečností: zánik subjektivního práva je něco jiného než zánik právních následkxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxx xxxxxxx
xx x xxxxx jde o podmínky, se v pochybnostech předpokládá spíš odložení právních následků než jejich zánik: podmínka je proto spíš odkládací než rozvazovací (§ 5xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx
xxjistota
ohledně toho, zda se podmínka splní či nesplní, lze říci, že podmínka je
pendentní
(
conditione pendente,
doslova: podmínka visí, je zavěšenáxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxlněna xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxnou (§ 549).
b)
Doložení času
(dies)
. Doložení času je výraz, který občanský zákoník (§ 550) používá pro takové vedlejší ustanovení v právním jednxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx nastaly, mají skončit. Je to určení
jisté, konkrétní doby
(na rozdíl od nejisté podmínky).
c)
Příkaz
(modus).
Jde o vedlejší nahodilé ujednání v xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxu hodnotu získá, aniž by za to měla majetkovou hodnotu poskytnout - dává této osobě
příkaz: ukládá jí, do jisté míry namísto adekvátního vzájemného plněxxx xxx xxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxžadovat splnění příkazu jen tehdy, pokud již sám splnil (převedl vlastnictví věci). O příkazu ve veřejném zájmu platí zvláštní pravidlo (odst. 2).
Pxxxxx x xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxdle příkazu; tento negativní následek může vyloučit jen výslovná (jiná) vůle zůstavitele. Zvláštní situace nastává, spočívá-li zůstavitelův příkax x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí překročil, může soud o zákazu rozhodnout, že není a nebyl dán ("nepřihlíží se k němu").
Není-li možné splnit příkaz, pak předně má být splněn alespoň xxxx xxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxx xxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xplnění příkazu má kromě obmyšlené osoby také vykonavatel závěti nebo jiná k tomu v závěti povolaná osoba. Pokud jde o veřejný prospěch a prospěch právnixxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xednání upravený v § 555 a násl., kde jsou stanovena jasná, a hlavně závazná (kogentní) pravidla.
Právní jednání je třeba posoudit
podle obsahu
. Avšax xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xožné zjistit), vykládá se právní jednání
podle úmyslu
jednajícího, za předpokladu, že tento úmysl
byl druhé straně znám
nebo o něm
musela
(nikoli měxxx
xxxxx
x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxejmě tam, kde jsou strany v dlouhodobějším xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x x
xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxrany daly následně najevo, jaký obsah a význam (subjektivně) právnímu jednání přisuzují
(§ 556).
2. Pokud se při
rozumném
výkladu zjistí, že něktexx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xe takto vyjádřil jako první (§ 557).
Zvláštní ustanovení jsou dána pro styk nepodnikatele s podnikatelem a vzájemný styk mezi podnikateli (§ 558, ve sxxxxxx x x x xxxxx x x x x xxxxx xxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxkce, existence, zdánlivost
1.
Výrazy v rubrice uvedené byly již výše zmiňovány, výraz "perfekce" byl vyložen, postačí tedy jen zopakovat, že
perfexxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx adresátovi), z právního hlediska nebylo dovršeno, proto není,
neexistuje
, je to
právní jednání jen zdánlivé
(
non negotium
, ne-jednání
).
A priori jx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xěkdo jednal nepoctivě nebo protiprávně, nesmí z toho mít prospěch; totéž platí, jestliže někdo vyvolal protiprávní stav, anebo měl nad protiprávním sxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x
x xxxxx xxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxije svého práva
, nemůže se dovolat právní ochrany.
2. O
zdánlivé právní jednání
jde tehdy, nejsou-li splněny
zvláštní náležitosti
projevu vůle, jxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxn některou z vad uvedených v ustanovení § 551 až 553. Výčet vad právního jednání zde uvedený je taxativní. Jsou to vesměs vady zcela zásadní povahy. Jde o txx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
x x xxxdiska právní teorie (a především z hlediska teorie civilního práva) postrádá jednající osoba řádnou vůli jak v případě, kdy je k projevu vůle dovedena čxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxru bez jídla a pití) cizí fyzickou silou, takže ve skutečnosti projevuje vůli někoho jiného
(vis absoluta)
, tak i v případě, kdy je vůle jednající osoby
zxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxdné obavy.Občanský xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xapř. drogou anebo vězněním) jedná ve skutečnosti osoba, která svou silou na jednajícího působila, podala mu drogu, omezila ho v pohybu, zákon stanoví, xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx x
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxinucena hrozbou
tělesného nebo duševního
násilí
, vyvolávajícího vzhledem k okolnostem její důvodné obavy, a v této důvodné obavě právně jednala, nexx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
x x xx xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x osoba má právo neplatnost namítnout či se neplatnosti jinak dovolat (§ 587; jde o relativní neplatnost, srov. dále). Zákonodárce se tím vrací ke staré řxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxamnému důrazu celosvětově kladenému na všestrannou ochranu lidské osobnosti - vážně pochybovat. Ovšem ten, kdo byl přiveden k právnímu jednání hrozbxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
xx
x xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxe
ani v případě, jestliže
jednající zjevně neměl vážnou vůli
(§ 552). O vážnosti vůle srov. výše § 3 B této hlavy.
c)
Konečně o právní jednání
nejde
xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxdě se ale může uplatnit zákonem stanovená (§ 553 odst. 2)
fikce existence právního jednání
, a to s účinky
ex tunc
(tj. od okamžiku, kdy bylo právně jednánxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x x x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxt jistou obavu, že benevolence zákonodárce bude zneužíváno (navíc je pochybné, zda ji lze vůbec prakticky využít).
V ustanovení § 553 odst. 2 můžeme spxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xadou právního jednání sankcionovanou neplatností. Zhojit lze totiž jen vadu něčeho, co je, ne toho, co není.
3.
O zdánlivé právní jednání jde ale txxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx
x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxet (je třeba si uvědomit, že občanský zákoník vyjadřuje oznamovacím způsobem slovesa povinnost!), neexistuje, je tedy
toliko zdánlivé
. Tady nejde o xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxvaze, účelu, cíli právního jednání:
takové právní jednání nemělo být podle zákonodárcovy vůle vůbec učiněno
.
Jde tedy o to, že bylo nějak právně jedxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxuhá obč. zák.) se rovněž mluví o "zdánlivosti", konkrétně o
zdánlivém manželství
(§ 677 až 679). Právní úprava je koncipována obecně, některé důvody nxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx
xxxxxxonium non existens
nebo
non matrimonium
), pokud
alespoň u jedné z osob, které hodlaly uzavřít manželství, nebo v projevu vůle o vstupu do manželství nexx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxším právním řádem uznané - vzniknout.
II.
Platnost a neplatnost
1. Na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné
(x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xebo bude za neplatné prohlášeno.
Neplatnost je tedy zcela výjimečnou, a to negativní vlastností právního jednání.
Obdobné nepochybně platí, pokud jxx x xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxvot, které přinesl občanský zákoník z roku 2012
.
Neplatností, nulitou
(negotium nullum)
, se rozumí
negativní následek vady právního jednání, ktxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xle neplatností jsou sankcionovány i
některé jiné závady
právního jednání, v konkrétní situaci, upravené porůznu v občanském zákoníku (srov. např. § 1xxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxučiněné (finguje se, že právně jednáno nebylo).
Rubrika nad § 580 a násl. ("hlavní důvody neplatnosti") znamená - pokud jde o výraz "hlavní" - jen to, xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxnosti podle těchto ustanovení (tj. § 580 a násl.) jsou rozpor s dobrými mravy, rozpor se zákonem, ovšem jen za předpokladu, že to smysl a účel zákona vyžaxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxnání a omyl (určité kvality).
2. Rozlišuje se neplatnost
absolutní
a
relativní
. Zásadním kritériem rozlišení je (a to jen podle občanského zákoníxx x xxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxdy, resp. civilní kodexy, upravují různými způsoby), zda je neplatnost xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx
x
xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx veřejném, v zájmu všech, v zájmu celé společnosti, anebo alespoň v zájmu širšího okruhu osob, nikoli
(tak či onak)
určených.
V prvém případě jde o nxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx
xxxxxxx xx xxxxxxxosti právního jednání může jen tato osoba
.
Občanský zákoník v § 586 praví, že
"může vznést námitku neplatnosti (...)"
. Poznamenejme, že ne ve všech xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx žaloba. Je ale třeba (byť jen teoreticky) připustit situace, kdy žádná žaloba (rozuměj žaloba na plnění) podána není, a chráněná osoba přece neplatnosx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxlu s druhou stranou (situace omylu, § 583 a násl.), anebo takové jednání, kdy jednal někdo jiný spolu s osobou třetí [situace, kdy manžel za existence spxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxh manželského společenství, § 714 odst. 2].
Absolutní neplatnost nastává bez dalšího
(tj. bez jakéhokoli právního jednání kohokoli, ať osoby, ať sxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx nemusí rozhodovat o neplatnosti výslovně, otázku neplatnosti může řešit jako předběžnou, ale nikdo jiný než soud nemůže stanovit, že právní jednání jx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x
xxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxsto postaví),
že právní jednání je neplatné
, protože absolutně neplatné právní jednání se považuje za neučiněné od samého počátku (fikce nejednání).
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xakovou neplatnost zjistí eventuálně
ex officio
), zatímco relativní neplatnost
musí dotčená osoba sama u soudu uplatnit
: neuplatní-li totiž oprávněxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxxx x
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxtanoví, že právní jednání je neplatné, považuje se
(fikce)
právní jednání za platné
(§ 586 odst. 2). Teprve uplatní-li (dovolá-li se) oprávněná osoba xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxné, a to (bez ohledu na den, kdy rozhodnutí nabylo právní moci) se zpětnými účinky
(ex tunc)
, tj. od okamžiku, kdy bylo právně jednáno s právně relevantní xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx a to v § 588, které je třeba číst zejména spolu s § 581 věta první, v souvislosti s § 31 až 37 a § 582 odst. 2:
-
zjevný rozpor s dobrými mravy
(stanoví se, žx
xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
x
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx
xxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx, právní jednání
zjevně narušuje veřejný pořádek
, a konečně
-
založení povinnosti k
plnění od počátku nemožnému
.
-->
Právní jednání může x
xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xeplatnost takového vadného jednání na tom, zda rozpor s dobrými mravy lze označit za zjevný, anebo nelze. Pokud je totiž jednoznačně patrný, takže každx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxelem ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a takové právní jednání je absolutně neplatné.
Pokud o takový případ nejde, kdy tedy je právní jednání sice v rozxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxx xx xxxonem, je potřeba zkoumat, zda zákonné ustanovení bylo zakotveno právě s cílem chránit veřejný pořádek, a že tudíž jde o takové pravidlo, na jehož zachovxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxysl a účel porušeného zákonného ustanovení vyžaduje, aby takové právní jednání bylo neplatné (§ 580).
Pokud pak smysl a účel zákona
nevyžaduje
, aby práxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxní
platné
, přestože odporuje zákonnému ustanovení.
Naproti tomu jestliže smysl a účel zákona vyžaduje, aby právní jednání, které je se zákonem v rozpoxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxek nenarušuje, půjde o právní jednání neplatné (§ 580), avšak o neplatnost (pouze) relativní.
Jestliže ale zákonu odporující právní jednání zjevně naxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxx nemožnosti, na rozdíl od tzv. následné nemožnosti, která může nastat, jestliže není možné splnit povinnost ze závazku, což mívá za následek zánik závaxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxk.
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxl-li sám nezletilý, ač měl jednat jeho zákonný zástupce, ledaže zákon stanoví výjimku (srov. § 31 až 37). V takovém případě jde o zřejmý rozpor se smyslem x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxnání samotného nezletilého v těch případech, kdy bylo zastoupení potřebné (tj. kdy nešlo o výjimku z pravidla, že za nezletilého jedná jeho zákonný zásxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x
xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxx xxxx x x x), Listinou (čl. 42 odst. 1) a dále i § 855 a násl. obč. zák.]. Ustanovení o prioritě platnosti právního jednání (§ 574) musí ustoupit zájmu nezletilého. xxx xxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxm nezletilého nebude v konkrétním případě zásadní
. Dodatečné schválení jednání nezletilého je však vyloučeno - na rozdíl od schválení jednání opatroxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xeplatnosti relativní: bude tedy záležet na tom, zda ten, na jehož ochranu je takový důvod neplatnosti stanoven, se neplatnosti dovolá. Přitom dovolat xx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxtečného schválení (§ 65).Závada v právním jednání způsobená
momentální duševní nezpůsobilostí
(§ 582 věta druhá) je důvodem relativní neplatnosti xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxení určité formy. Formu si mohou strany ujednat v zájmu své právní jistoty, pak jistě nesplnění ujednání, nevyhovění dojednané formě, bude sankcionovxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx bude mít nezachování formy za následek absolutní neplatnost
. Avšak je-li forma zákonem stanovena bez ohledu na veřejný pořádek, ale obsah a účel dotyčxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xeplatnost obsah a účel zákonného ustanovení neplatnost nežádá, neplatnost nezakládá, právní jednání bude platné. (K napravení nedostatku formy sroxx x xxx x xxxx xxxx xxx xxx
xx x xxxxx xxxxx xxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxávní jednání
nemá žádné právní následky
, protože se považuje za neučiněné (srov. výše sub II. bod 1 a 3). Představíme-li si tedy souvislou řadu právních xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxplatná i všechna právní jednání následující (dobrá víra - nabyvatele - je relevantní jen tam, kde má být nabyto majetkové právo, které může být vydrženox xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx předmětů právního jednání) a
tuto část lze od ostatního (platného) oddělit
, postupuje se i zde podle zásady uvedené v § 574 (tj. vždy ve prospěch existxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x
xx xxxx xxxx
x xxx
xxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx
xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx i bez oné závadou stižené části, kdyby strana neplatnost rozpoznala včas
(§ 576 a násl.).
Částečná neplatnost právního jednání může rovněž spočívax x
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxo soud nemůže měnit obsah smluvního ujednání:
soud
k návrhu strany
změní rozsah
tak, aby odpovídal
spravedlivému uspořádání práv a povinností
mezi stxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxadu působící neplatnost rozpoznala včas (§ 577). Také toto pravidlo je zřejmě dáno na podpoření zásady, že smlouvy mají být spíš platné než neplatné (§ 5xxxx
xx
xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xrávního jednání, a tím spíš pak nepůsobí jeho neexistenci (zdánlivost, např. pro neurčitost či nesrozumitelnost).
8.
Ten, kdo neplatnost právního xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxdy stará maxima
turpitudinem suam allegare non potest
(nelze se dovolávat vlastní hanebnosti, nečestnosti). To je speciální ustanovení provádějící xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx nahradit škodu, která byla neplatností právního jednání způsobena straně, která o neplatnosti nevěděla (§ 579 odst. 2).
9. V souvislosti s neplatnoxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx
xxtihabice
, považuje za speciální případ konvalidace) a
konverzi
.
a)
Konvalidace
znamená zhojení, uzdravení: jde o odstranění vady právního jednxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxčné" jednání, srov. výše. V onom případě jde o výjimku z pravidla: co není, nelze zhojit.Je-li vada v právním jednání sankcionována relativní neplatnoxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxsti je důležité jen to, zda osoba, na jejíž ochranu byla neplatnost právního jednání stanovena, se neplatnosti dovolá či nedovolá.O konvalidaci schváxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxdnání (v případě, že měl jednat opatrovník)
"lze prohlásit za neplatné"
, pokud opatrovanci působí újmu (§ 65 odst. 1); jedná se o relativní neplatnost. xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx x xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxdnání se bude považovat za platné za podmínky, že je schválí opatrovník (popř. sám dříve opatrovaný, který nabyl svéprávnost). Tady nezbývá než vyslovxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxo nedostatek formy
lze odstranit
"dodatečným zhojením"
, totiž tak, že
strany (společnou činností) dodají svému právnímu jednání tu formu, kterou zákxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxr se zákonem, tj. se smyslem a účelem zákona, za předpokladu současného zjevného narušení veřejného pořádku)
zákon konvalidaci neumožňuje
: jediná náxxxxx xxxx xxxxxxxx x
xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxu, je obsažen v § 557
(srov. výše sub 5).S institutem konvalidace se lze setkat dále kupodivu také jinde než v souvislosti s řešením závady v právním jednxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxovaném partnerství). Konvalidace manželství má své kořeny v kanonické
sanatio in radice
(náprava manželství v základu). Příkladem může být manželstxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxné. Zábranu takovému soudnímu rozhodnutí představuje zánik prvního manželství nebo jeho prohlášení za neplatné. Tím dojde k sanaci, "uzdravení" čilx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xx xxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxce).
Existují případy, kdy právně jednala osoba, která měla mít k jednání souhlas jiné osoby (osob), nicméně jednala pouze sama. Vadnost právního jedxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxání (např. § 446, § 1128 aj.). O tom všem již výše v souvislosti s institutem konvalidace.Výjimkou z dříve uvedeného pravidla je ustanovení § 1762: pokux xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx x
xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx účinnosti teprve právní mocí tohoto rozhodnutí. Jestliže však návrh na takové rozhodnutí nepodala osoba, která k tomu byla z toho či onoho důvodu povinxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxonverzi" mluví) v § 575. Jde o řešení problému neplatného právního jednání xxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxx xxxxné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že právě takové právní jednání vyjadřuje vůli jednajícího. Nejde o případ zastřeného a zastírajícího pxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xx
xxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxnání, ale svou povahou zcela odlišnou od platnosti: zatímco platnost, resp. neplatnost právního jednání souvisí se splněním či nesplněním zejména náxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxsp. je schopné, anebo není schopné vyvolat právní následky čili účinky, tj. vznik, změnu nebo zánik práv a/nebo povinností
.
U jednostranných právníxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxa odsune počátek účinnosti (vzniku právních následků) svého právního jednání na nějakou jinou pozdější dobu, k jinému okamžiku.
Pokud jednající nix x xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxývá účinnosti spolu se svou perfekcí, tj. v okamžiku, kdy dojde do dispoziční sféry adresáta (srov. výše výklad ke smluvnímu procesu). Také neadresovaxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxinnost podle ustanovení zákona, anebo podle ujednání stran (rovněž zde srov. výklad o smluvním procesu).
Ujednávají-li strany smlouvu tak, že jsou x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx x
x xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxídkou, popř. jejím faktickým jednáním. V tomto okamžiku nabývá smlouva také účinnosti, není-li mezi stranami jiného ujednání.
Jednají-li ale straxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxspoziční sféry. Souhlasný projev vůle, který takto došel navrhovateli, způsobuje, že smlouva vznikne. V tomto okamžiku nabývá také účinnosti (§ 1745xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
vše ve prospěch právního jednání
(srov. např. § 1743 odst 1).
Také strany mohou svým ujednáním účinnost svého právního jednání odložit: např. mohou xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx, u níž zákon vyžaduje rozhodnutí určitého orgánu (§ 1762), bylo by takové ujednání v rozporu se zákonem (srov. dále).
2. Pokud je předmětem právního jxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xx xxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx ve veřejném seznamu
(katastru nemovitostí), nebo o
nemovitou věc takto nezapsanou
. Jde-li o nemovitou věc nezapsanou, právo k ní vzniká, převádí se čx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxjném seznamu, platí zvláštní režim:
vlastnické, popř. jiné věcné právo se nabývá (resp. pozbývá) zápisem
(konkrétně, vkladem)
do takového seznamu
xx xxxxx x xxxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx ximiž se disponuje s věcnými právy k nemovitým věcem zapsaným ve veřejném seznamu, se rozpadají do dvou částí: rozlišují se účinky obligační (obligačně xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxa strany navzájem zavazuje - a přitom se věcněprávně (tj. např. pokud jde o převedení vlastnického práva) nic neděje. Naproti tomu, má-li dojít např. k nxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xení to záležitost, která by mohla být ujednána stranami, neboť zákon kogentně stanoví, že tyto
účinky nastávají zápisem (vkladem) do veřejného seznamx
x
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx cenu) je otázkou zvláštního ujednání stran o okamžiku učinění návrhu orgánu, který veřejný seznam vede (s event. odpovídající ochrannou či zajišťovaxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxpomeňme, že není věcí katastrálního úřadu zkoumat, zda se strany popř. takto dohodly, a takové případné ujednání není pro katastrální úřad překážkou pxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xráva na náhradu škody.
V souvislosti s tím se klade otázka, zda návrh na zápis v právě uvedeném smyslu je ve své právní podstatě návrhem na rozhodnutí urxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx, a to pod sankcí zrušení smlouvy. Vzhledem k tomu, že takový důsledek jistě nebyl zákonodárcem uvažován, musí být odpověď na položenou otázku záporná.
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx
xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxí se sluší upozornit na to, že občanský zákoník v některých ustanoveních druhé a čtvrté části (např. v § 719, § 1964 a § 1972) zmiňuje právo dovolat se neúxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xe lze setkat také v zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.).
5. Stejně jako se rozlišuje obligačněprávní a věcněprávní účinnost (účinky) smlouvy, a bxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxt absolutní a relativní. Absolutní neúčinnost znamená, že smlouva nemá právní účinky vůbec (nemá je vůči nikomu),
relativní neúčinnost
znamená, že sxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxní neúčinnost (podle obč. zák. č. 40/1964 Sb. v posledním znění "odporovatelnost") je právním institutem vytvořeným pro ochranu věřitele.
Jeho fxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx právních jednání dlužníka učiněným ve prospěch třetích osob a zároveň v neprospěch věřitele.
Relativní neúčinnost znamená, že
i když právní jednánx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxávní úprava je komplexní v § 589 až 599.
2.
Institut relativní neúčinnosti zakládá právo věřitele domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxkojit z dlužníkova majetku svou vykonatelnou pohledávku.
Není rozhodné, zda třetí osoba, která měla získat od dlužníka prospěch (který měl sloužit k xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxinnost dotyčného jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě, kterou věřitel odporoval právnímu jednání dlužníka, a nastává dnem právní mxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xoudního řádu).
3. Odpůrčí žalobu může věřitel podat
jen proti jednáním taxativně stanoveným
v § 590 až 592.
a)
Předně,
bez ohledu na to, o jaké právxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxinnosti právního jednání),
aa)
které dlužník učinil v posledních pěti letech
v úmyslu zkrátit své věřitele
, pokud takový úmysl
byl druhé straně
pxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxx
x xxxx
xxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xnám
dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, anebo
cc)
kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a
osobou jemu blxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxkův úmysl zkrátit věřitele
znám nebyl a ani znám být nemusel
.
b)
xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
x xterou dlužník uzavřel v posledním roce,
musela-li druhá strana poznat
v dlužníkově jednání
mrhání majetkem
, kterým je dlužníkův věřitel zkracovánx
xx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxtím osobám
. Z práva věřitele odporovat jsou vyňata taxativně vyjmenovaná právní jednání dlužníka: plnění povinnosti uložené zákonem, obvyklé přílexxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxsti (§ 591).
d)
Stejně jako právní jednání výše uvedená [sub b) a c), nikoli vyňatá] se posoudí i
opomenutí
, kterým dlužník
pozbyl majetkové právo
xxxx xxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
x xx xlatí i tehdy, jestliže dlužník
odmítl dědictví
, ledaže bylo předluženo (§ 592).
Věřitel si může právo podat odpůrčí žalobu
vyhradit
(např. prosxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
x xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx
x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx
xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xx­účinnosti neběží, dokud se pohledávka nestane vykonatelnou.
4.
Odpůrčí žalobu podává věřitel nikoli vůči svému dlužníkovi, ale vůči druhé straně xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxo stranou je (obvykle) ten, kdo z věřitelova jednání měl
majetkový prospěch
. Může to být ale i
dědic
takové osoby nebo
právní nástupce
právnické osobyx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx
xxxxxxxxxi věřitel kladného rozhodnutí
, totiž takového, podle kterého nemá napadené právní jednání dlužníka
vůči věřiteli žádné účinky
, získá (tak) právní tixxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxi. Přitom žalovaný má věřitele uspokojit právě z toho, co neúčinným dlužníkovým jednáním
ušlo z dlužníkova majetku
(slova
"třeba i z toho"
je třeba vyxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxšlo) - právě oním úspěšně odporovaným jednáním); není-li to dobře možné, náleží věřiteli od žalovaného odpovídající náhrada, rozuměj peněžitá (§ 595 xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxpady, kdy ten, kdo prospěch získal, už ho zase pozbyl dalším právním jednáním vůči jiné osobě. Jde o to, aby věřitel nemusel onoho dalšího nabyvatele vyhxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx držitele (předpokládá se, že nabyla něco, xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxti
, které podle zákona zakládají věřitelovo právo odporovat právnímu jednání dlužníka (pokud prokáže, že mu známy být nemusely, je poctivým držitelexxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxst uspokojit věřitele z dotyčného plnění (jenom)
v takovém rozsahu, v němž byl oním plněním obohacen
; to ale neplatí v případě, že se věřitel mohl dovolax xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxx xxxxx x x xxx
xx xxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxbou napadena, nabyla k věci, z níž by se jinak věřitel mohl uspokojit, takové právo, že se
věřitel nemůže neúčinnosti právního jednání domáhat
, je tato oxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxávku vůči dlužníkovi. Aby svou povinnost vůči věřiteli splnila, může se třetí osoba (žalovaný) obrátit na věřitelova dlužníka a žádat od něj vrácení vzxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxsti (§ 597).
8. Zvláštní pravidla pak platí pro případ, že věřitelů je více, a v případě, že předmětem právního jednání je věc zapsaná ve veřejném seznaxx xx xxx x xxxxx
x x
xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxx čili v souladu s právem, tj. jak právem aprobované, tak v rozporu s právem, tj. právem reprobované
(srov. výše). Právní jednání v rozporu s právem se zprxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx
x
xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx právem (a to bez ohledu na to, zda takový rozpor bude mít za následek absolutní, anebo relativní neplatnost), kdy se mluví o porušení "mimosmluvní povinxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxtože jen v užším slova smyslu: má účinky jen mezi stranami smlouvy (§ 1759).
2. V souvislosti s rolí vůle v právním jednání bylo uvedeno, že jak zákon, tax xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx ani o právní jednání nejde.
Menšinové stanovisko se jeví v docela jiném světle, jde-li o jednání protiprávní. Tady totiž panuje
obecné
přesvědčeníx xx
xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxbo nechce
, ba lze dokonce říct, že zpravidla nechce, nepočítá s nimi, neusiluje o ně! A přece nastanou!
Nicméně jistý prvek xxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Nejčastěji se lze setkat s protiprávním jednáním v podobě způsobení škody (újmy) nebo v podobě nikoli náležitého, tj. buď nevčasného, nebo neřádnéhox xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx
nepříznivé (negativní) právní následky
(blíže srov. hlavu desátou § 3).
§ 5
Právní události
A.
Pojem
1.
Právní událost je takovou právní xxxxxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxobě a za určitých okolností je pro právo významná: objektivní právo ji bere na zřetel a spojuje s ní právní následky.
S právní událostí může také počítax xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx o smlouvě, není důvod, proč by to nemělo platit i pro případ jiného právního jednání, např. jednostranného, třeba závěti.
2. Právní událost není skutxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxé nepříznivé (negativní) právní následky (vzniká protiprávní stav).
Právní události vyvolávající pozitivní právní následky, to jsou události přxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxkové události je narození člověka, uplynutí lhůty, anebo dosažení určitého věku.
Naproti tomu právní událostí, která vyvolává nepříznivé (negatixxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xdálost, ani její následek v zásadě z právního hlediska neočekáváme (i když třeba meteorologové upozorní na nebezpečí bouřkové situace).
Nicméně, pxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xpůsobí dopravní nehodu, při níž vznikne škoda na cizí věci, vzniká protiprávní stav, za který řidič odpovídá, nese odpovědnostní následky). Srov. takx xxxxxxxxxx x x xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxčité situaci) a nepředvídatelné (smrt člověka v jiné situaci, např. při dopravní nehodě), odvratitelné a neodvratitelné (v souvislosti s
vis maior
, sxxxx xxxxxx
xx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxhem spíš jde o "vyšší sílu", osud. S každým z nich, i když jsou si dost podobné, právo spojuje různé právní následky.
Náhodou
se rozumí to, co se stane nexxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx4, 2944 a 2946. Náhodě je možné zvýšenou opatrností zabránit, či jinak se jí vyhnout.
Naproti tomu
vyšší mocí
je taková příčina události, resp. sama uxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxt nelze
(srov. § 2925, kde se ustanovuje o škodě způsobené provozem zvlášť nebezpečným, s tím, že povinnosti k náhradě škody se lze zprostit mj. tehdy, jxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxx
xx
xx
xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxbě (např. čtyři hodiny), vždycky má nějakou souvislost s jiným právním jevem, např. právním jednáním. Lze také říct, že čas má specifickou podobu, takoxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx
xxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxk práv a/nebo povinností), anebo o nějaký
časový okamžik, s nímž
(s tím, že nastane, že k němu dojde)
právo spojuje určité právní následky
. Běh času pak zxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
x xxxxxx xxx
xxxxxxx xxxx
x
Občanský zákoník z roku 2012 je ve svém vyjadřování veden myšlenkou potřeby přesného
rozlišení pojmů čas, lhůta a doba
. Zatímco
čas
je pojem obecněxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxx
xx xxxx xxxxxx xxx
xxxxx
x
xxxxx x xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x/nebo povinnosti (nájem sjednaný na dva měsíce). Naproti tomu lhůta je určení času, časový úsek, stanovený nebo určený k uplatnění práva u jiného právnxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xít třeba o lhůtu ke splnění povinnosti apod. Nedůslednost v rozlišování doby a lhůty je patrná např. v ustanoveních týkajících se právních následků vadxxxx xxxxxxx
xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxx
xxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxlouvě; nejde ale o nic jiného než o plynutí času, jak se vykládá dále).
2.
Časový okamžik
je např. den, kdy se osoba narodí, den, kdy je uzavřena smlouvax xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxpoledne, hodina, začátek dne, konec dne ap.
Pokud jde o běh času, jeho prvou variantou je
dovršení času
. Jde o takovou situaci, kdy právo anebo volní prxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxy, kdy s dosažením určitého dne po okamžiku je spojena splatnost pohledávky, je spojeno nabytí zletilosti, svéprávnosti, tedy nějaký právní následekx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx
xxxxxxx času
. Jak již bylo zmíněno, mohou nastat dvě situace. Především situace, kdy je objektivním právem stanovena nebo nějakou právní skutečností (právníx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxivní následky, podle toho, zda lhůta je dána ke konání či nekonání. A pak situace, kdy je objektivním právem stanovena nebo právní skutečností určena doxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxov. výše), resp. soubor právních skutečností, kdy je právní jednání (ať už v té, či oné podobě) spojeno s časem.
3.
Počítání času.
Pravidla pro počítáxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxítání času v § 605 až 608.
Lhůta nebo doba může být určena podle dnů, anebo podle delších či kratších časových úseků. Podle toho se počítání liší.
Je-li lxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx
x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxř. sedmidenní lhůta tedy běží po sedm dní následujících po dni, kdy byla např. ujednána).
Je-li lhůta nebo doba stanovena nebo určena podle týdnů, měsícx xxxx xxx
x xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx na měsíc/e a jeho část, připočítává se část nakonec.
Lhůta nebo doba určená v kratších časových jednotkách, než je den, se počítá "od okamžiku k okamžixxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx
xx
xxxxx x xxxx
xxx xxxxxxxxx xxxx
xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxkeré členění druhů lhůt a dob.
Především lze rozlišovat lhůty a doby stanovené zákonem a lhůty a doby ujednané (určené) smluvními stranami, tj.
lhůtx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xouze druhým způsobem (první zná jen právo veřejné).
Dále se rozeznávají
lhůty a doby hmotněprávní a procesní
. To je, pokud jde o lhůty, nejdůležitějxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx, nejsou-li dodrženy, zcela zásadní význam procesní, a posléze zase hmotněprávní: nevyužijeme-li nám danou hmotněprávní lhůtu, bude naše procesní pxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
Hmotněprávní lhůty se od procesních lhůt liší místem, kde je v poslední den lhůty třeba právo uplatnit nebo vykonat, aby lhůta byla zachována, resp. práxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx x xxx xxx xxx xxxxxx x xmotněprávní lhůtu, je třeba, aby (právo vykonávající nebo právo uplatňující) právní jednání v písemné xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx, je-li adekvátní právní jednání v písemné formě včas předáno poště (nebo jinému obdobnému přepravci) s úkolem doručit adresátovi.
Lhůty a doby dále xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xhůta v ustanovení § 2165. Příklad pořádkové
doby
je v § 1735 [
"v době přiměřené povaze navrhované smlouvy (...)"
], pořádkové
lhůty
pak v § 1979 [
"nepxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xx xx xxx xxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx4).
6. Jde-li o případ, že právní následky právního jednání jsou učiněny závislými na určitém čase (období), rozlišuje se
čas (okamžik), od kterého sx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxx x xxxx
x x xxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxx
x xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxh podmínek (srov. výklad o vedlejších ujednáních ve smlouvě), ale u časového úseku je známo, je jisté, že rozhodný den nastane, i to, kdy nastane
(dies cexxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxní doba z nájmu), den, o němž je jisto, že nastane, ale neví se, kdy (smrt člověka), den, o němž není jisto, zda nastane, ale je jisto, kdy (případ dosažení uxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xxxxx a zánik práv a povinností během dne a stejně i pro jejich výkon (splnění) během dne (totiž 24 hodin) jsou stanovena zvláštní pravidla (§ 601 a 602).
Jesxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxci dne (24.00 hod.); neplatí to jen v případě, pokud to vylučuje (sama zvláštní) povaha právního předpisu. Jsou-li však dvě práva vzájemně návazná, pak xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxem, byť poněkud překračujícím hranice soukromého práva, je "dítě", které je do své zletilosti chráněno právě jako dítě Úmluvou o právech dítěte, od nabxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxčitého dne, je zapotřebí, aby se tak stalo v obvyklou denní dobu (např. v otevírací nebo pracovní dobu), anebo do 22.00 u fyzické osoby doma, ledaže ze zvyxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
x x
xxxxxx xxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxvní stav" se kupodivu v naší právní teorii běžně nesetkáváme, i když se o jednotlivých právních stavech mluví, nejde tedy o pojem neznámý. Právní stavy exxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxm reflektovaných: tak např. common law
marriage
, biologické otcovství (které neodpovídá právnímu, matrikovému), nezvěstnost, kterou soud neprohlxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxnželství, zdá se, vyvolá práva a povinnosti manželů). Ale není tomu tak: právní skutečností, právním důvodem je jen právní jednání, anebo rozhodnutí sxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xovinností manželů je sňatek, uzavření manželství, nikoli stav trvajícího manželství.
2. Je známo právní stanovisko (srov. hlavu X § 2 E), podle kterxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxotiprávního stavu se pak uvádí např. nepříznivý právní (ale především faktický) stav způsobený vichřicí, spočívající např. ve zborcení střechy, ktexx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxozem, kdy odpovědnost vyžaduje zavinění.
§ 7
Jiné právní skutečnosti
A.
Právotvorné (konstitutivní) rozhodnutí státních orgánů
1.
Rozhxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx toho,
zda mají povahu právní skutečnosti
, totiž zda jejich právním následkem je vznik, změna nebo zánik práv a/nebo povinností; v takových případech sx xxxxx x
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxnnost vznikly, změnily se nebo zanikly (anebo naopak nevznikly, a takto neexistují, nezměnily se, nebo nezanikly, a tedy existují); taková rozhodnutx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxx x
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
x
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xají procesní následky, kupř. mohou být jako titul předmětem výkonu rozhodnutí, hmotněprávní následky mají právě jen rozhodnutí konstitutivní (napřx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xatímco konstitutivní rozhodnutí, právě proto, že je právní skutečností, a jako takové vyvolává právní následky, má právní účinky
ex nunc
, totiž od chvxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx
xx xxxx
x xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxinnost plnit z původní, zakládající právní skutečnosti (např. povinnost vrátit půjčené peníze ze smlouvy o půjčce a poskytnutí peněz).
B.
Vytvoxxxx xxxx
xx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxení hmotné věci, tak vytvoření nehmotné věci. Že xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxi mezi právními skutečnostmi, v nichž vůle roli hraje, a těmi, kde vůle roli nehraje (prostě proto, že i osoba psychicky zcela nedostatečná je schopna věxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxmětem vlastnického práva, pokud má takovou povahu, že je schopna být předmětem práv věcné povahy.
§ 8
Právní domněnky a fikce
A.
Pojem
Právxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx x nimi (objektivní) právo zcela zvláštním způsobem nakládá pro potřeby posouzení a dokazování (což je jen a jen věcí soudu), a že je dokonce schopno právnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx práva a povinnosti se tvořily a zanikaly tam a tehdy, kdy a jak je to v zájmu "posunu věcí dopředu" zapotřebí, kdy se to jeví s ohledem na obvyklý chod věcí jaxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxme
právní domněnky vyvratitelné a nevyvratitelné
, a to podle toho, zda
soud má bezpodmínečně předpokládat
existenci něčeho, o čem není jisté, že to je xxxxx xx xx xx xxx x xxxxx xxxxx xxx
xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxcesní strana nepřinese důkaz opaku).
První zmíněné jsou
domněnky nevyvratitelné
. Soud za určité situace dovozuje podle ustanovení zákona něco, co xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxné domněnky uvozuje v občanském zákoníku vždy výraz
"platí"
. Dokázání opaku tady nepřichází v úvahu. Na rozdíl od vyvratitelných se nevyvratitelných xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxa něco, co tak obvykle bývá, a i tady je to tedy pravděpodobné. Avšak jistota je tu ještě menší než v předešlém případě, takže je v zájmu zjištění skutečnéhx xxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxy atd. Vyvratitelné domněnky v občanském zákoníku uvozuje vždy výraz
"má se za to, že"
(v dřívějších předpisech a v obč. zák. č. 40/1964 Sb. také výraz xxxxxxxxx xx xxxx x xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxxx
xx x xxx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx
xxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxovní spojení znamenalo vyvratitelnou domněnku) nebo
"hledí se na"
. Fikce není otázkou pravděpodobnosti. U fikce jde o to, že v určité situaci, za splněxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxckým zřetelům. Může být fingována jak situace (stav), tak jednání (srov. např. § 447, 1743 odst. 1 a 2). V případě fikce se zpravidla vlastně dovozuje prxxx xxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xx xxxxxxxxxti odlišuje.
HLAVA SEDMÁ
Subjekty občanského práva
§ 1
Obecně o subjektech občanského práva
1.
Výraz subjekt má v právní nauce více význaxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
x xx xxxx xx právní normy obracejí jako na svého
adresáta
.
Způsob, jakým se právo obrací na lidi, je dvojí: buď je opravňuje právo vykonávat, tj. zejména podle práxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxx xxování řídit, se v soukromém právu označují jako
osoby
(výraz osoba v tomto smyslu tedy není chápán jako synonymické označení člověka, nýbrž jako označxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxe dvě klíčové vlastnosti
:
a)
Způsobilost k právům a povinnostem
, tedy
způsobilost být subjektem práv a povinností.
Tato způsobilost se v občanském xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx
x xx x xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xále v § 2 H této hlavy výklad o ochraně osobnosti, kde je výraz "osobnost" bez přívlastku "právní" po­užíván ve zcela odlišném smyslu).
V právní teorii se xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxé osobě nenáleží.
Jen ta osoba, která má potřebné psychické předpoklady, tj.
intelektuální a volní vyspělost
, může svým vlastním jednáním právní násxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxsobilost k právně relevantnímu jednání lze tedy dále dělit podle toho, zda jde o způsobilost vlastním jednáním vyvolat následky právem aprobované (doxxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxx x
xxxxxxxxxxx
x xxx xx svéprávný, může svým vlastním jednáním způsobit vznik, změnu nebo zánik práv a povinností (v obč. zák. č. 40/1964 Sb. se tato vlastnost označovala jaxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xx
xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxní, která se v právní teorii označuje jako
deliktní způsobilost
.
3. Zákonodárce při vymezení osob, kterým je právo určeno, nemůže postupovat libxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxrace lidských práv; srov. dále Pakt o občanských a lidských právech). V občanském zákoníku je to výslovně vyjádřeno v § 19, podle kterého
každý člověk má xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxověka a způsob jejich ochrany.
Zákonodárce by tedy měl právní osobnost člověka vždy respektovat jako jemu vrozenou (a tedy přirozenou vlastnost), ktxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx
xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xx xxxxxx xxxxxxxe od
osoby právnické
. Ta je svou povahou od člověka odlišná, a proto
postrádá přirozené právo na uznání své právní osobnosti
. Občanský zákoník z roku 20xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxr stát osobou ve smyslu práva, musí jej zákon za tuto osobu konstituovat.
4. Oproti občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. stanoví občanský zákoník z rxxx xxxx xxxxxxxxx xx
xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx
x xxxxxxx xx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxí vymáhat (§ 17 odst. 1). K tomu je připojeno obecné pravidlo, jak posoudit situaci, kdy někdo zřídí právo či uloží povinnost tomu, co osobou není. V takovxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxí vzhledem ke konkrétním okolnostem jednotlivého případu. Jako příklad lze uvést situaci, kdy někdo daruje nějakou věc zvířeti (např. obojek psovi). x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
x x
xxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxí osobnosti
1.
Každá fyzická osoba má
právní osobnost
neboli je způsobilá mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 odst. 1).
Jde o jedno ze zxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxozených práv člověka a způsob jejich ochrany.
Občanský zákoník z roku 2012 tuto myšlenku zdůrazňuje výslovným ustanovením (§ 16), podle kterého právxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxt fyzické osoby vzniká
narozením
(§ 23).
V § 25 se právní osobnost přiznává v plném rozsahu také
plodu v lůně mateřském, pokud se dítě narodí živé
(tzxx
xxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxně jako děti již narozené. Již plod v lůně mateřském lze také obdarovat. Právní osobnost
nascitura
není omezena pouze na způsobilost mít práva, neboť pxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxxx se vznikem práv i povinností. Proto občanský zákoník obsahuje korektiv, který ukládá
přihlížet k zájmům
nascitura
. V § 25 se totiž výslovně stanovíx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x obdarování).
Nenarodí-li se dítě živé
, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo. Jeho právní osobnost vůbec nevznikla.
Pro usnadnění dokazování v nejaxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xx
xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxx
x xxxxx xx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xze prokázat opak.
Vznik právní osobnosti v hmotném občanském právu má význam také pro občanské soudní řízení. Procesní subjektivitu, tj. způsobiloxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxá (§ 19 o. s. ř.).
B.
Změna pohlaví
1.
V těch případech, kdy existuje
trvalý nesoulad mezi psychickým a anatomickým pohlavím
(tzv. porucha sexxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxm znemožnění reprodukční funkce
[§ 21 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., zákona o specifických zdravotních službách].
V zákoně o specifických zdravotnxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxe tehdy, byla-li u pacienta jednoznačně stanovena porucha sexuální identifikace, prokázána schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví a jedná xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xopř. do obdobného svazku osob stejného pohlaví v cizině. Pokud by tomu tak bylo, lze tyto výkony provést teprve poté, kdy pacient prokáže, že jeho manželxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xákoník obsahuje ustanovení vážící se k této problematice, a to jako první z občanských zákoníků platných na našem území. V § 29 odst. 1 je ve shodě se zákxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xlužbách je navíc požadována
přeměna pohlavních orgánů
. Uvedené ustanovení bude nutno pro účely praxe blíže vyložit, neboť dosud se pro uznání změny pxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxdení
změny pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a majetkové práva a povinnosti
(právní osobnost člověka zůstává stejná).
Zanikx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxh by neměla nastat situa­ce, kdy změna pohlaví bude provedena osobě žijící v manželství či v registrovaném partnerství. Výslovné ustanovení o zániku mxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxických zdravotních službách porušen. Občanský zákoník z roku 2012 (ve shodě se zákonem o specifických zdravotních službách) tak zabraňuje vzniku sixxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx xkutečnost, že právem uznaná změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, resp. na jeho osobní poměry, znamená především, že i po změně pohlaví zůstávxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx xxxxxví dojde.
5. Vzhledem k tomu, že právním následkem změny pohlaví je zánik případného manželství či registrovaného partnerství, je třeba
postavit naxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx
xxxxx xxxxaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů
(§ 29 odst. 1). Zároveň je stanovxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxeb.
6. V případě zániku manželství z důvodu změny pohlaví
o povinnostech a právech manželů
ke společnému dítěti a o jejich majetkových poměrech v dobx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxxx xxx xxxe každý z rodičů napříště o společné dítě pečovat.
C.
Svéprávnost
I.
Plná svéprávnost
1. Svéprávnost je způsobilost fyzické osoby nabývat xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xvéprávným
se člověk stává na základě některé ze tří následujících skutečností.
a)
Nejčastěji se plné svéprávnosti nabude
zletilostí
, tj.
dovršexxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x x xxxx xxxnáct let v § 35, § 1526 a § 1548, šestnáct let v § 35, § 672 a § 811, dvacet let v § 2279, dvacet pět let v § 74 a sedmdesát let v § 2279). Tyto zvláště stanovené věxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxx xxxxrávnosti fyzické osoby ještě před nabytím zletilosti, tj. ještě před dovršením jejího osmnáctého roku věku.
b)
Nabytí plné svéprávnosti
uzavřenxx xxxxxxxxxx
xx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xo doby, než tato osoba dovrší osmnáctý rok věku a stane se zletilou,
půjde o plně svéprávného nezletilého
. V případě zdánlivého (putativního) manželstxx xx xxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxti
(srov. níže). Také osoba, které byla plná svéprávnost přiznána rozhodnutím soudu, bude zletilou teprve ode dne, kdy dovrší osmnáctý rok věku. Do té xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxlní vyspělosti a neporušenosti vůle. V ustanovení § 31 se hovoří o
vyspělosti rozumové a volní
. Jde tedy o
psychickou způsobilost rozpoznávací
(předxxxxxxx
x xxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxtive) způsobilost podle tohoto poznání své chování a jeho variantu určit, tj. ovládat je vůlí.
Plnou svéprávnost nemají:
a)
přímo ze zákona v důsxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxxx x x xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxjichž svéprávnost byla omezena rozhodnutím soudu
(§ xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxjal).
Občanský zákoník pamatuje i na osoby, jejichž svéprávnost sice soudem omezena nebyla, ale které právně jednaly ve stavu duševní poruchy, x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxní způsobilost
. Každý může před soudem jako účastník občanského soudního řízení samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkoxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxerá nemá úplnou způsobilost k právním úkonům, musí být v tomto řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohla jednat samxxxxxxx xx xx xx xx xxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx x
xxxxxxxxxxx
x x xxxxxx xxxě se obvykle užívá výraz "emancipace"), podle něhož mohl císař nezletilcům prominout ("přidat") léta
(venia aetatis)
, čímž jim umožnil vyhnout se někxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxtilosti na osmnáct let z původních jedenadvaceti. Občanský zákoník z roku 2012 tento institut do českého právního řádu opět navrací v § 37.
Soud přizxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xx
xxxx xxxxdčeny následující schopnosti nezletilého:
aa)
sám se živit a
bb)
sám obstarat své záležitosti,
c)
zákonný zástupce nezletilého s návrxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxého zástupce nelze opatřit).
Návrh na přiznání svéprávnosti může podat jak nezletilý, tak jeho zákonný zástupce. V případě, kdy návrh podá zákonný zxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxk věku.
III.
Svéprávnost nezletilých
xx
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxlišit
dvě kategorie nezletilců
:
a)
nezletilci, kteří nenabyli plné svéprávnosti
(§ 31 a násl.), a
b)
nezletilci, kteří plné svéprávnosti naxxxx
xx xx xxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
:
Prvním z nich je obecné pravidlo, že o každém nezletilém, který nenabyl plné svéprávnosti, se má za to (vyvratitelná právní domněnka), že je způsobixx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtupně tak, jak se rozvíjí jejich psychická vyspělost. Tak např. novorozenec nebude svéprávný vůbec, osmileté dítě již bude zpravidla chápat význam daxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxlouvě atd.), nebude však již zpravidla chápat např. význam cenných papírů. Takové dítě bude proto
svéprávné částečně
. Ze znění § 31 vyplývá, že zásadxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xedná o právní jednání, k němuž jsou obecně (průměrně) vzato způsobilí nezletilí jeho věku. Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně. V občanském zákonxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxavidlo, že žádný nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zásxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxími pravidly
:
a)
Zákonný zástupce může nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, udělit souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení uxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxi tedy zákonný zástupce, aby nezletilý učinil nějaké konkrétní právní jednání, stanoví se, že nezletilý je schopen v mezích uděleného souhlasu sám práxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxetilému zákonem výslovně zakázáno (srov. např. na straně jedné udělení souhlasu zákonného zástupce k tomu, aby si nezletilý zakoupil jízdní kolo, jehxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx).Udělený
souhlas zákonného zástupce může být později omezen, nebo vzat zpět.
To ovšem již nemůže mít vliv na platnost právních jednání, která nezletxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x
xostačí, aby vůči třetí osobě
(vůči níž má nezletilý právně jednat)
vůli projevil alespoň jeden ze zákonných zástupců
. Pokud však vůči této třetí osobě xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x x xx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx Situace se tedy posoudí tak, jako by vůči třetí osobě nejednal žádný ze zákonných zástupců.Zatímco ze znění § 32 odst. 1 plyne, že zákonný zástupce udělxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxé svéprávnosti, právně jednat. Zákonný zástupce musí v těchto případech dát najevo třetí osobě, že souhlasí s tím, aby s ní nezletilý, který nenabyl plnx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxx xxxxx xbecná zásada, že rodiče jednají ve vzájemné shodě. Hrozí-li však při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxné svéprávnosti, udělit souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti (§ 33). Vzhledem k závažnosti prxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxět odvolat. Platně udělený souhlas zákonného zástupce má za následek, že nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, se stává způsobilý k jednáním, jxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxu, je-li stanovena pro výkon určité výdělečné činnosti (§ 33 odst. 2). V tomto případě se nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, stává způsobilým xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxx xxxxx x xxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx x roku 2012 upravuje také
základní otázky pracovněprávní subjektivity nezletilého.
Jedná se o otázku osobního statusu, jehož úprava do kodexu soukroxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x x xx xx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xovinnou školní docházku
. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným práxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxého právního předpisu (zákoník práce). V zájmu zajištění zvýšené ochrany nezletilého je však stanoveno, že zákonný zástupce nezletilého, který nedoxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx je nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého. Tato úprava byla od samého počátku předmětem výhrad ze strany pracovněprávní teorie i praxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxen právně jednat z důvodu duševní poruchy, která není jen přechodná,
může soud svéprávnost člověka omezit
(§ 57). Institut omezení svéprávnosti v občxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxech osob se zdravotním postižením (č. 10/2010 Sb. m. s.) obsahuje některé odlišnosti.
2. I nadále platí, že se jedná o závažný zásah do přirozených práx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxma ratio
) použít pouze tehdy, kdy by mírnější opatření nedostačovala. Vzhledem k tomu, že institut omezení svéprávnosti je v občanském zákoníku z roku xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x člověka nezletilého
.
Omezit svéprávnost zletilého člověka lze proto pouze tehdy, pokud by mu jinak hrozila závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xx xxxxx xxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxují
další podmínky a požadavky
, jež musí být při omezení svéprávnosti konkrétního člověka naplněny.
K omezení svéprávnosti lze přistoupit pouze (§ xx xxxxx xxx
xx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xx
xx xxxx xxxxxxxxxx
xx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx
přitom je třeba brát v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.
Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxvat se
není sama o sobě důvodem k omezení svéprávnosti (§ 57 odst. 2).
Soud může omezit svéprávnost zletilého člověka pouze v rozsahu, v jakém člověk nxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xusí soud ve svém rozhodnutí přesně xxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx
xx
xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxt svéprávnosti zcela.
Občanský zákoník z roku 2012 totiž výslovně stanoví, že rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje zletilého člověka práva sxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx svéprávnosti je pojato jako dočasné opatření.
Nejdelší doba,
na jakou může být svéprávnost omezena, je stanovena na
tři roky
. Doba, na kterou soud sxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xutnou pro její vyřízení.
Uplynutím doby, na kterou byla svéprávnost omezena, právní účinky omezení zanikají.
Osoba se tímto okamžikem stává bez dalšxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok (§ 59).
Jakmile se změní okolnosti (ať už jde o nutný rozsah omezení, či jeho délku), xxxx xxxxx x xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xx x xxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
x
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxost je omezena, jmenuje soud
přímo v rozhodnutí o omezení svéprávnosti
opatrovníka
. Při jeho výběru přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřexx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x§ 62). Ten, o jehož omezení svéprávnosti se jedná, může určitou osobu za opatrovníka povolat. Tato osoba pak může sama navrhnout, aby ji soud opatrovníkxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxovisko (§ 61).
Opatrovníkem může být jmenována pouze osoba, která splňuje následující požadavky:
a)
je způsobilá právně jednat,
b)
její zájxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxx xxxbou, která je zařízení sub c) závislá (§ 63).
Je-li jmenován opatrovník, může opatrovanec nebo každá osoba opatrovanci blízká žádat o ustavení
opxxxxxxxxxx xxxx
x xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xx
xx x xxxxxském zákoníku z roku 2012 jsou zařazena také pravidla pro případ, kdy opatrovanec jednal samostatně, ač podle rozsudku o omezení svéprávnosti nemohl jxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx jednání působí opatrovanci újmu (§ 65 odst. 1 věta první). Tak např. opatrovanec, jehož svéprávnost je omezena tak, že není oprávněn nakládat s peněžnxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxtku. Jedině tehdy, bude-li shledáno, že právní jednání újmu opatrovanci působí, prohlásí je soud za neplatné. Bude se přitom jednat o neplatnost relatxxxxx
xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxm, ač nemohl jednat bez opatrovníka (např. opatrovanec zakoupil u mobilního operátora zjevně neopodstatněné množství předplaceného kreditu pro hovxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxtí
, aniž je vázán návrhy stran.
V § 65 odst. 2 se stanoví, že jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxx co nabude svéprávnosti. Nezbývá než vyslovit pochybnost o správnosti tohoto ustanovení, a to vzhledem k tomu, že opatrovancovo jednání je stiženo
nepxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxuje tudíž dodatečné schválení.
7. Problematika omezení svéprávnosti je také
předmětem úpravy v přechodných ustanoveních občanského zákoníku z rxxx xxxx
x x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxsti k právním úkonům, nebo v této způsobilosti omezen, považuje se ode dne nabytí účinnosti občanského zákoníku z roku 2012 za osobu omezenou ve svépráxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxobilý právně jednat v rozsahu stanoveném dosavadními právními předpisy, nerozhodne-li soud podle tohoto zákona jinak (§ 3032). Osoby, které byly zbaxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxa přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona omezena, nabudou svéprávnosti nejpozději uplynutím tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ledažx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx jako nejzazší prostředek, který má být použit pouze tehdy, kdy by mírnější opatření nepostačovala. Občanský zákoník z roku 2012 proto upravuje také
pxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxření tak závažným zásahem do přirozených práv člověka.
Jedná se o tato podpůrná opatření:
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x
xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx x xxxxxx xx preventivním opatřením. Podstatou tohoto institutu je umožnit člověku, který u sebe pozoruje postupné rozvíjení duševní poruchy (např. Alzheimeroxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxn tyto záležitosti spravovat sám.
V § 38 je stanoveno, že v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby:
-
jeho xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
x
xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
x
xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxdem k závažnosti tohoto předběžného prohlášení
je stanovena řada formálních náležitostí
. Prohlášení může mít
formu veřejné či soukromé listiny
. V přxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxž je lze zjistit. Svědci musí prohlášení podepsat a být schopni potvrdit schopnost prohlašujícího jednat a obsah jeho prohlášení. Svědky mohou být jen xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxahem prohlášení pořízeného
veřejnou listinou
určení, kdo se má stát opatrovníkem, ten, kdo veřejnou listinu sepsal, zapíše údaje o tom, kdo prohlášexx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxx xtanoveny pro situace, kdy prohlášení činí osoba nevidomá, osoba, která neumí nebo nemůže číst nebo psát, či osoba se smyslovým postižením. Činí-li proxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxmý nebo osoba, která neumí nebo nemůže číst nebo psát, před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho pravou vůli (§ 40 odst. 1). Činí-li prohlášení osoba xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx, který prohlášení nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Kdo prohlášení činí, potvrdí před svědxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxníka a je-li účinnost prohlášení vázána na podmínku, rozhodne o splnění podmínky vzhledem k závažnosti důsledků prohlášení soud.
Předběžné prohláxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxnosti
zjevně tak podstatným způsobem, že člověk, který prohlášení učinil, by je za takových okolností neučinil nebo by je učinil s jiným obsahem
(clauxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx
x
xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx
xx xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxozila závažná újma
. Před vydáním rozhodnutí soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož prohlášení rozhoduje, a to i za použití takoxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxminout. Je-li prohlášení nebo jeho odvolání neplatné, soud k nim přihlédne, není-li příčiny pochybovat o vůli toho, kdo je učinil.
Ad b)
Nápomoc při rxxxxxxxxxx xx xx x xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxý), a to na základě
smlouvy o nápomoci schválené soudem
. Na rozdíl od institutu opatrovníka, který v určených věcech jedná namísto opatrovance, v přípaxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxože mu v tom duševní porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s podpůrcem ujednat poskytování podpory (podpůrců může bxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx
x
xxxx x xxxx xxxhlasem přítomen při jeho právních jednáních,
-
mu zajistí potřebné údaje a sdělení a
-
mu bude nápomocen radami.
Účinnost smlouvy je podmxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx
písemná forma
. Vedle písemné formy je možné smlouvu uzavřít také tak, že vůle smlouvu uzavřít bude stranami projevena přímo před soudem.
Podpůrce poxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx na úkor podporovaného bezdůvodně obohatit.
Zvláštní oprávnění má podpůrce
v případě, kdy podporovaný právně jedná v písemné formě
. V takovém přípaxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xodpůrce je právo namítat neplatnost právního jednání podporovaného
(§ 47). Z povahy věci plyne, že má jít především o ta právní jednání, která působí pxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx
x
xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x
x xxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxx
xx xx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx duševní porucha samostatně právně jednat, zastupoval člen domácnosti (§ 49 a násl.). Tento institut však může být použit jen tehdy, pokud zletilá osoxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx zastupovat. Může to být potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, popř. osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxtne-li to člověk, který má být zastoupen, zastoupení nevznikne; k odmítnutí postačí schopnost projevit přání. Souhlas samotného zastoupeného však kx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxného, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí.
Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá živxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx se nebude ani jednat o obvyklou záležitost). Zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých záležitostí, jxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxcím měsíčně výši životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu (§ 52).
Zastoupený může mít v rámci zastoupení členem domácnosti zástxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxo z nich.
Zastoupení členem domácnosti zaniká, pokud:
-
se jej zástupce vzdá,
-
zastoupený odmítne, aby ho zástupce dále zastupoval (postačí xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx výše), zanikne zastoupení účinností smlouvy v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.
D.
Deliktní způsobilost
1.
Delikxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxx xxxxxxxí této odpovědnosti rozhodné též zavinění, hovoří se o
odpovědnosti za zavinění - odpovědnosti subjektivní
. Vedle tohoto druhu odpovědnosti v soukroxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxx xxpovědnost nezávislá xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xby ten, kdo má prospěch z určité činnosti, která poškozuje zvýšenou měrou své okolí, nesl se zřetelem na zajištění účinné ochrany poškozených bez ohledx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x§ 2895).
3.
Jako ze základního pravidla pro stanovení vzniku a rozsahu deliktní způsobilosti lze vyjít z obsahu § 24 ve spojení s § 2922.
Každý člověk xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xokud se člověk přivede ze své viny (přesněji: ze svého zavinění) do stavu, v němž by jinak pro psychické nedostatky za toto své protiprávní jednání odpovxxxx xxxxxx x x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx následek újmu, podle míry své vlastní svéprávnosti
, tj.
schopnosti posoudit své jednání i jeho následky a zároveň toto své jednání ovládnout
. Z toho vyxxxxxx xx
x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxi plné svéprávnosti, a zletilých osob, které jsou stiženy duševní poruchou, je třeba vždy v
každém konkrétním případě
posoudit, zda tyto osoby byly zpxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
E.
Bydliště fyzické osoby
1.
Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam - s výhradou změny okolností - trvale (§ 80). Bydliště je txxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
xx
xxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x
Kritériem
pro stanovení místa bydliště
je faktický stav
(nikoliv administrativní aspekty, jako např. adresa zapsaná jako místo trvalého pobytu v xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx během doby, kdy vykonává práci, zatímco mimo pracovní sezónu se trvale zdržuje na jiném místě).
Úmysl zdržovat se někde trvale může vyplývat z prohláxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxem života) - pak žádné bydliště nemá. V takovém případě je třeba chránit především třetí osoby, neboť není možné je neúměrně zatížit pátráním po takové oxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xx xxxxxx
x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxtě považuje
místo, kde žije
(třeba bez úmyslu zdržovat se tam trvale). Pokud však takové místo zjistit nelze (nebo je lze zjistit jen s neúměrnými obtížxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xx xxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xrávní jistoty
se proto stanoví určitá pravidla na ochranu třetích osob pro případ, kdy někdo jako své bydliště uvádí jiné místo než své skutečné bydlištx
x x xxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x x xxxxxx xxxxx xxxxx
xxx xx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxého bydliště, nemůže být namítáno, že osoba, která toto místo uvedla, má své skutečné bydliště někde jinde
. Rozdíl mezi oběma situacemi spočívá v tom, zxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxerý uvádí místo od skutečného bydliště odlišné), dobrá víra se nezkoumá, protože z povahy věci plyne, že v tomto případě adresát o nesouladu mezi místem xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxnost dovolat se tohoto místa omezena na situaci, kdy adresát o místě skutečného bydliště neví a v dobré víře se domnívá, že nesprávně oznámené místo je skxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxů podle jiného předpisu).
5. Má-li fyzická osoba bydliště mimo území České republiky, považuje se za
zahraniční osobu
(§ 3024).
6. Od bydliště čloxxxx xx xxxxx
xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx
xx xxxxo rozlišovat mezi bydlištěm a obydlím. Bydliště
je místo, kde má osoba adresu (např. pro doručování písemností).
Obydlí
je obecné označení místa, kdx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx
x
xxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxkaz smrti).
V některých situacích to však možné není, proto jsou pro takové případy stanovena zvláštní pravidla o
nezvěstnosti, domněnce smrti a o prxxxxxxxx xx xxxxxxx
x
xx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxou nastat situace, kdy určení tohoto místa bude obtížné, ne-li nemožné. Občanský zákoník z roku 2012 proto obsahuje právní
domněnku místa smrti
. Neníxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx
xx xx xx xxx xx xx xxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx
xx xx xxxxx xxx xxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxaku je tedy možný.
V případě prohlášení za mrtvého platí
, že
člověk zemřel tam, kde naposledy pobýval živý
(§ 28 odst. 2). V tomto případě se jedná o
nevyvxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx
x
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx
xxxxx xxxx xxxx
x xxxx xxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxla jako první (např. při dopravních nehodách). Přitom právě na skutečnosti, že určitý člověk přežil xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx
vyvratitelnou domněnku současné smrti těchto osob
(§ 27). Např. v havarovaném vozidle zemřel otec a jeho syn, a protože byli nalezeni teprve po delším čxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxx
xx
xxrt člověka lze podle občanského zákoníku z roku 2012 prokázat
dvěma
způsoby:
a)
Prvním z nich je
prokázání smrti veřejnou listinou
(tj. úmrtním lxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxpadů.
Lékař provede prohlídku těla zemřelého.
Účelem prohlídky je zjistit smrt osoby, pravděpodobné datum a čas úmrtí, pravděpodobnou příčinu smrtx x xxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x zajistí předání jednotlivých částí listu subjektům stanoveným prováděcím právním předpisem.
Matričnímu úřadu oznámí
na listu o prohlídce mrtvého
xxxxx
xx x xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxx xx
xxxx xxxxxx xxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (zejména § 83 a násl.).
bb)
S účinností od 1. ledna 2013 je prováděcím právním předpisem podrobně uxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky (vyhláška o Lixxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx předpisů.
dc)
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxože není), avšak
člověk byl účasten takové události, že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá
. V takovém případě dojde k
prohlášení člověka xx xxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxx xxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxo způsob prokázání smrti bude mít místo např. tehdy, bude-li zjištěno, že při katastrofě letadla zahynuly všechny osoby, které byly na palubě, a nelze ixxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xx xxxx xx xxxlo)
.
2. V praxi nelze vyloučit situaci, kdy dojde k
provedení mylného důkazu smrti
(např. osoba přežije událost, při níž se její smrt jevila jako jxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xrtvého přihlížet.
To znamená, že mylně vydané prohlášení za mrtvého nevyvolá zánik právní osobnosti. Nicméně
manželství nebo registrované partnerxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx
xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xvedeno v prohlášení za mrtvého. Pak se vztahují účinky prohlášení k tomuto okamžiku.
III.
Domněnka smrti a nezvěstnost
1.
V případě,
kdy je čloxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx
xxxx
xxxxx xx xx xxxxx x). Domněnka smrti je naproti tomu založena pouze na určité míře pravděpodobnosti smrti člověka (§ 71 a násl.).
Je třeba rozlišovat dvě situace, a to podxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxx xxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xvé kolegy s tím, že jde napřed, aby pak nezdržoval, chce si udělat pár fotografií v místech, kde je z hrany hory vidět Everest. Ostatní pomalu pokračují v jxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxga skončil. Chybný krok nemohl přežít. Pátrání je nejen nemožné, ale i zbytečné. Ačkoli přímý důkaz smrti chybí (smrt nelze dokázat), plyne z okolnostíx xx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxěka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel"; oznamovací způsob slovesa vyjadřuje povinnost).
Může se tak stát pouze na základě návrhu osoby, která na tox xx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxhodnutí o prohlášení za mrtvého určí den, který se pokládá za den smrti dotyčného člověka
(den smrti zde nelze určit jinak než jako fikci).Právním náslexxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx
xxxxxx xxxx xx xxxxxx
x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxášením manžela za mrtvého zaniká manželství nebo registrované partnerství, a to dnem, který se pokládá za den jeho smrti (§ 71).
b)
V situaci předvíxxxx x x xx
xxxx xxxxx
x xxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xzda) zemřel
(jeho smrt "není nepochybná", není prosta pochybností, člověk spíš zemřel, ale není to jisté). Například někdo odjede na etnografický průxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xlověka za mrtvého dojít dříve, než uplyne ta či ona doba stanovená v § 73 až 75. Avšak i po uplynutí této doby je ponecháno na uvážení soudu, zda dotyčného - vxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x tomto dni se má za to (vyvratitelná domněnka), že je dnem smrti nezvěstného. Obecně se nezvěstností rozumí stav, kdy je člověk nepřítomen a ani se ho nedaxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxlením či hlasováním nezvěstné osoby [např. spoluvlastníci chtějí rozhodnout o společné věci a nemohou bez nezvěstného spoluvlastníka dosáhnout větxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxx
x x xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xebo tím, že nastanou okolnosti předvídané zákonem.
a) Nezvěstnost prohlášená soudem.
Za nezvěstného může podle § 66 prohlásit soud pouze takovéhx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxx
xepodal o sobě zprávu a
dd)
není o něm známo, kde se zdržuje.
Právní institut prohlášení za nezvěstného slouží právní ochraně nejen nepřítomné xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxx x xxxxx xxx x xxxxx xxx xxxby - nejistém období.
Soud
může
člověka splňujícího uvedené podmínky
prohlásit za ne­zvěstného pouze na návrh osoby, která na tom má právní zájem
. Pxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xxud uvede v rozhodnutí
den
, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.
Právní následky prohlášení člověka za nezvěstného jsou velmi závažné.
aax
xxxxxx x xxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx x7 odst. 1). Jinak řečeno, souhlas, přivolení, odevzdání hlasu či jiné konání nezvěstné osoby nebudou pro právní jednání potřebné. Právní jednání tak bxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xáležitostí osobního stavu (statusu) osoby (např. sňatečné prohlášení, určení otcovství souhlasným prohlášením atd.).Zároveň platí, že
každý, kdo xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx
xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xájmy nezvěstného jsou jednající osobě známy, nebo je může alespoň předpokládat (např. spoluvlastníci, kteří nebudou při hlasování o společné věci přxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxvratně znehodnotí, či dokonce zničí).
bb)
Zvláštní režim dopadá na ta právní jednání, k nimž již došlo bez souhlasu nebo jiného nezbytného projevu xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxno bez zbytečného odkladu, hledí se na takové jednání jako na jednání učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímž byl prohlášen za nezvěstnéxx x x xx xxxxx x xx xxxxxxx x x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxného a již také bez něj o společné věci hlasovali; na takové jednání nebude pohlíženo jako na neplatné, nýbrž jako na jednání učiněné s odkládací podmínkxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxstanou teprve okamžikem právní moci předpokládaného rozhodnutí o nezvěstnosti).
cc)
Další právní následky se již vážou k situaci, kdy se člověk pxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxiněného za jeho nepřítomnosti, k němuž došlo za účinků takového prohlášení, protože se při nich projev jeho vůle nevyžadoval (§ 69). Výkladem
a contrarxx
xxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xteré jednaly, tak činily v duševní poruše, která je činila k jednání nezpůsobilými).
Zánik účinků prohlášení za nezvěstného může nastat (§ 68):
xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx
xxx
xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx
xxx
xxxx xx xxxxxx xrohlášený za nezvěstného je prohlášen za mrtvého, a to ke dni, který platí za den smrti.
V praxi by mohla vzniknout otázka, zda k zániku účinků prohlxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx § 68 zánik účinků prohlášení za nezvěstného výslovně nespojuje. Vzhledem k tomu, že tím pomine jedna z nezbytných podmínek, xxxxxx x xx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx, kdo ustavil správce svého majetku, nejsou tím dotčena práva a povinnosti ustaveného správce. To neplatí, jestliže správce není znám, odmítne jednat x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxh předpokladů.
Naplní-li se ohledně konkrétní osoby tyto zákonné předpoklady, tato osoba se nezvěstnou stane, aniž by ji soud za nezvěstnou prohlásxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxby, která musí uplynout před tím, než soud bude moci dotyčného člověka prohlásit za mrtvého. Z tohoto hlediska lze lišit dvě situace.
aa)
Člověk se můxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx x xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxx
Člověk se může stát nezvěstný jako účastník události, při níž byl v ohrožení života větší počet osob (§ 75). Jedná se o nebezpečné události, jako např. hxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx nutno lišit, zda byl za nezvěstného soudem prohlášen anebo se nezvěstným stal bez tohoto prohlášení.
Mohou nastat následující situace:
aa)
Člověkxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx za nezvěstného, jestliže z okolností vyplývají vážné pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoliv jeho smrt není nepochybná (§ 72, 73). V této situaci jsou poxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxx xxxxxxx xx xxxvěstný je dosud naživu. V takovém případě se postupuje podle § 74 [srov. výklad sub bb)] nebo § 75 [srov. výklad sub cc)].
bb)
Člověka, který se stal xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx x xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxx xd konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl ještě naživu.
cc)
Člověka, který se stal nezvěstný jako účastník událostxx xxx xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx z níž lze usuzovat, že byl v průběhu těchto událostí ještě naživu (§ 75). Ve srovnání s příkladem letecké katastrofy, který byl uveden výše u výkladu důkaxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxři přežijí, a než se k nim dostane lékařská pomoc z civilizace, dorazí k nim místní domorodci, kteří zraněné pasažéry odnesou do svých domovů v pralese, kxx xx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxynutí roku, v kterém by dovršil dvacet pět let věku (§ 74 odst. 2). Toto ustanovení je odrazem zvláštní ochrany nezletilého člověka. Jde-li o situaci, prx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxnému provedení důkazu smrti,
může dojít také k mylnému prohlášení za mrtvého na základě domněnky smrti.
I v takovém případě platí, co bylo řečeno o mylnxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxvěk naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží; manželství nebo registrované partnerství se však neobnovuje (§ 76 odst. 1).
G.
Příbuzenstvíx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
I.
Příbuzenství
1. Příbuzenství je institutem statusovým.
Proto i občanský zákoník z roku 2012 stanoví, co se příbuzenstvím rozumí a na základx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxx xxxxx
x xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx
x§ 771).
2. Příbuzenství pokrevní je dáno biologickými zákonitostmi lidské reprodukce, je to tedy příbuzenství přirozené. Tento pojem je ovšem nutnx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxního reprodukčního lékařství však může ke spojení dvou zárodečných buněk dojít také uměle (metoda asistované reprodukce). V těchto případech je navíx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxé buňky poskytnuty neplodnému páru třetími osobami (dárcem či dárkyní). Ve druhém případě pochází dítě geneticky od dárce (případně od dárců, pokud byxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxti na další ustanovení, která toto obecné ustanovení konkretizují. Jedná se zejména o § 775, podle kterého je matkou dítěte žena, která je porodila, takxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx x x xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx domněnek, v nichž je rovněž význam pokrevenství
stricto sensu
potlačen.
3. Vedle toho může příbuzenství vzniknout také osvojením, tj. za pomoci (uxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxuje příroda
(adoptio naturam imitatur)
.
4.
Z příbuzných osob lze sestavit jejich linii (řadu, pokolení).
Rozlišují se případy, kdy jedna osoba pocxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx
xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx x xinii přímou
(linea recta)
.
Nepochází-li jedna osoba od druhé, ale mají společného předka, jedná se o linii pobočnou
(linea collateralis)
. V rámci přxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xruhém jde o linii přímou vzestupnou
(linea ascendens)
. Osoby, které se narodily později než osoba, od níž se na ně hledí, jsou její potomci v řadě sestupnx
xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx
x
V jednotlivých liniích (řadách) se počítá, jak daleko je jedna osoba od druhé vzdálena. Tímto způsobem se určuje stupeň příbuzenství
(gradus)
. Podle x xxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxšího společného předka.
Platí tedy, že mezi osobami je tolik stupňů, kolik porodů
(generatio)
bylo třeba, aby linie od jedné osoby k druhé vedla bez přexxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxx xx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xteré jsou v řadě mezi nimi), zmenšený o jednu
(tot gradus, quod personae deempta una)
. Tak např. vnuk je v poměru k dědovi příbuzným v řadě přímé ve druhém sxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx stupni řady přímé.
Pokud jde o
příbuzenství v pobočné linii, nemůže existovat první stupeň.
Je tomu tak proto, že je vždy třeba nejméně dvou zrození, xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxbočné ve třetím stupni, neboť ke vzniku jejich příbuzenského vztahu bylo zapotřebí tří zrození (tj. zrození otce, jeho bratra a otcova syna, jenž je synxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx zrození atd.
5.
V linii nepřímé lze rozlišovat, mají-li určité osoby jako předky společnou matku i otce či pouze jednoho z nich.
V prvém případě jde o pxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
x xx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxx společného rodiče mají polorodí bratři a sestry. Laicky se někdy polorodí sourozenci nazývají "sourozenci nevlastní". To však není správné, neboť poxxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxnačovat pouze osoby, které nemají společného žádného rodiče, takže "sourozenci" jsou jen sociálně, nikoliv biologicky (např. ovdovělá matka s dítětxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xerozhodné je, zda ke zrození, která zakládají příbuzenství, došlo v
manželství nebo mimo manželství
(srov. čl. 32 odst. 3 Listiny).
xx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxmi základem pro vznik jejich vzájemných zákonných práv a povinností, včetně rodičovských práv a povinností, popř. vyživovací povinnosti, tvoří překxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxx
II.
Rodičovství
Rodičovstvím se rozumí vztah mezi dítětem a jeho rodiči (matkou a otcem).
Určení rodičů, tedy matky a otce dítěte, je základnx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xze vymezovat podle
tří hledisek:
a)
Z hlediska biologického jsou rodiči osoby, které budou takto určeny podle biologických zákonitostí reprodukxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx nijak popřít.
b)
Z hlediska sociálního jsou rodiči osoby, které plní sociální roli rodičů
, tj. především dítě soustavně vychovávají, trvale o něj xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxy, které jako rodiče určí právo.
Tyto osoby se stávají nositeli práv a povinností, které jsou s rodičovstvím v právních normách spojeny. Pravidlax xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxu jednak matky a dítěte (mateřství - § 775), jednak otce a dítěte (otcovství - § 776 a násl.).
Právně relevantní rodičovství je základem nejen vzájemnxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx fyzické osoby).
Podrobněji o rodičovství srov. výklad v dalším svazku.
III.
Osvojení
1. Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní
(x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxí. Proto je také osvojení vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci (§ 804).
Právním důsledkem osvojení je plné nahrazexx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxiká příbuzenský xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxem v důsledku osvojení zaniknout nemůže. Z tohoto hlediska proto osvojenec zůstává nadále příbuzný s osobami, od kterých biologicky pochází. Toto příxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xakládá všechna práva a všechny povinnosti jako příbuzenství pokrevní (zejména v právu dědickém); proto všude tam, kde zákon hovoří o rodičích, dětechx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxých osob. V této souvislosti je třeba zvlášť upozornit na § 834, který stanoví, že bylo-li osvojeno dítě, které je již samo rodičem, vztahují se účinky osxxxxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxvnosti
(§ 802). Ve výjimečných případech však občanský zákoník připouští také
osvojení osoby zletilé
(§ 846 a násl.). Zde se rozlišují
dva
typy:
xx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xení obdobou osvojení nezletilého
(§ 848 a násl.). Statusové následky jsou však v tomto případě výrazně omezeny, neboť
tento typ osvojení má právní náxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům.
Podrobněji o osvojenx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xákon
(§ 655). Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Jediný způsob vzniku manželství je sňatek, xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxy sňatku:
a)
občanský (civilní) sňatek
, při kterém se prohlášení o uzavření manželství činí před příslušným orgánem státu, nebo
b)
církevní sňxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx je manželství jediným
statusovým svazkem xxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxx x xxx xxxxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxy, vylučuje klást rovnítko mezi právní poměr manželství a jiné poměry založené na faktickém soužití.
Podrobněji o manželství srov. výklad v dalším sxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx manželem a příbuznými druhého manžela
.
Smrtí jednoho z manželů švagrovství nezaniká.
Také v rámci švagrovství lze rozlišovat linie a počítat stuxxxx x xxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxela je s ním příbuzný v prvním stupni přímé linie, proto je sešvagřen se svou snachou (manželkou syna) také v prvním stupni přímé linie. Manželčin bratr jx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxtanovení o švagrovství má význam pro určení okruhu osob blízkých (srov. § 22).
VI.
Registrované partnerství
1. Právně institucionalizované xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Jde o
trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem, který stxxxxx xxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxhto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství.
2. Jako právní institut je registrované partnerství
statusovým svazkem dvou osob stejného pohlavíx
xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxonec tato problematika upravena v samostatném zákoně.
Přesto však je na registrované partnerství v občanském zákoníku z roku 2012 pamatováno. Ve spxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx) o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů (§ 3020). Z uvedeného
a contrxxxx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxistrovaným partnerstvím hovořit o obdobě švagrovství).
Podrobněji o registrovaném partnerství srov. výklad v dalším svazku této učební pomůcky.
xxxx
xxxxx xxxxxx
xx
x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xak pro osoby právnické. Okruh osob blízkých je v tomto ustanovení vymezen konkrétně takto:
a)
Bez dalšího,
tedy již na základě pouhého faktu svého sxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx x xxxx xxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxcího registrované partnerství.
b)
Jiné osoby se pokládají za osoby blízké pouze za splnění dvou podmínek
(kumulativně), a to, že
aa)
jsou navxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxi blízkými podle této první podmínky mohou být i vzdálenější příbuzní, kteří nejsou osobami blízkými z důvodu příbuzenství v řadě přímé a nejsou ani souxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxem výslovně neužívá), event. rodiče a ostatní příbuzní osvojence, jejichž příbuzenský vztah k němu osvojením zanikl.Ad bb) Zda osoba bude pociťovat úxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxchozí konstrukce jsou v § 22 navíc doplněny domněnkou, podle níž se poměr osob blízkých předpokládá také u osob sešvagřených a u osob, které spolu trvalx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx xx xxxě míst se v občanském zákoníku z roku 2012 stanoví mezi osobami blízkými nejrůznější zvláštní podmínky, omezení pro převody majetku, zatížení či přenexxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu anebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohoxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxavení osob blízkých neboli že tento institut je vyhrazen pouze osobám fyzickým. Podmínky a omezení, která jsou stanovena v majetkových záležitostech xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xejména pokud jde o právní ochranu dítěte. Poručník stojí na místě rodiče,
avšak rodičem se nestává (základní rozdíl od osvojitele, který se na základě xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxvovací povinnosti
. Poručník je zákonným zástupcem dítěte, nemusí však - byť tomu tak zpravidla bude - o dítě pečovat osobně. To je zase zásadní rozdíl od xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xby byl rozsah poručníkových povinností a práv výjimečně (např. s ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte) vymezen soudem jinak. Soud jmenuje dítxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx odpovědnost v plném rozsahu.
Podrobněji o poručenství srov. výklad v dalším svazku.
IX.
Opatrovnictví
1. Podstatou institutu opatrovnicxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx
xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xatímco s institutem poručníka se lze setkat pouze ve vztahu k dítěti, které dosud nenabylo plné svéprávnosti, okruh osob, kterým se jmenuje opatrovníkx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx speciálně upraveno v § 943 a násl. Mezi opatrovníkem dítěte a jeho poručníkem je třeba rozlišovat.
Podrobněji o opatrovnictví srov. výklad v dalšícx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxišnou od rodiče nebo od poručníka (pěstoun). Proto je výslovně stanoveno, že
pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat
(§ 966 odst. 1). Pěstoux xx
xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx
xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx na rozdíl od rodiče či poručníka, zákonným zástupcem dítěte. Svěřením dítěte do pěstounské péče nedochází ke změně osobního statusu, jako je tomu v příxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxxxxxx
xx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx tradičně. Všeobecný xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxinici domácnosti zavedl občanský zákoník č. 40/1964 Sb.
V § 115 stanovil, že
"domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhraxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxntinentální kultury (ba ani kodexy, které vznikaly v 50. a 60. letech 20. stol. ve střední a východní Evropě) legální definici domácnosti neobsahovalyx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxo ustanovení. V nejobecnějším slova smyslu se
domácnost chápe jako hospodářská jednotka tvořená souhrnem osobních a majetkových složek
. Osobní složxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx
xx xxxxx xxmácnost vyskytuje v řadě ustanovení, přičemž
se rozlišuje:
a)
domácnost,
b)
společná domácnost a
c)
rodinná domácnost.
Ad a) Tam, kxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx člověkem (jednočlenná domácnost) či více lidmi. V těchto případech - na rozdíl od úpravy v občanském zákoníku z roku 1964 - nemusí jít o trvalé soužití vxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x840) či domácnost poškozeného (§ 2960).
Ad b)
Společná domácnost
pojmově předpokládá, že
osobní složka je tvořena alespoň dvěma lidmi, kteří žijí sxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxpicky soužití osob bez uzavření manželství či registrovaného partnerství).
Skutečnost, že určité osoby žijí ve společné domácnosti, působí závažné xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx
x x xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx. § 646, 1098).
Od této situace je
nutno odlišit případ, kdy více osob sdílí jedno obydlí, aniž by však společně žily a tvořily tak společnou domácnost.
xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxjímateli na nákladech na byt, ale činí tak každý za sebe, nikoliv společně -
nemají
tedy
v obydlí domácnost společnou, nýbrž každý svoji
. Je zřejmé, že v txxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xze se na základě rozlišení mezi společnou domácností a prostým sdílením obydlí více osobami přiklonit k závěru, že
pojem společné domácnosti obsahově xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x na osoby ve společné domácnosti kladeny další podmínky, které do jisté míry nahrazují právě chybějící rodinný poměr. Srovnej např. zastoupení osobou xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxx
xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxcnosti a která
z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost
nebo
byla odkázána výživou na zůstavitele
(§ 1636). V těchto případech, na rozdíl od proxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxí složka je tvořena alespoň dvěma lidmi, mezi nimiž je poměr rodinného charakteru. O jaké rodinné vztahy se má jednat, však není v občanském zákoníku z roxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx x xxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxneři stejného pohlaví,
cc)
alespoň jeden rodič a dítě,
dd)
rodič, dítě a osoba, která s rodičem dítěte žije v rodinné domácnosti, aniž s ním uzavxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xomácnosti manželů požívá zvláštní ochrany
(podobně jako obydlí), jejímž účelem je ochrana majetku nezbytného pro zabezpečení běžného života rodinxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich
(§ 698 odst. 1). Nejde-li o věc zanedbatelné hodnoty,
potřebuje manžel souxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xybavení domácnosti je stanoveno, že věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem nabytí účinnosti nového občanského xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxského zákoníku vyplývá, že
tuto zvláštní ochranu nelze vztáhnout na registrovaného partnera stejného pohlaví (§ 3020)
.
3.
Od obvyklého vybavení xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx věci však plyne, že jde o užší okruh movitých věcí, než je uveden v § 698 (srov. § 698 a 1667).
K věcem, které tvoří základní vybavení rodinné domácnosti, xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxhlaví.
H.
Ochrana osobnosti člověka. Člověk a jeho osobnostní práva
I.
Osoba a osobnost člověka
1. Osobou
je ten, kdo může být nositelem pxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxko soubor vlastností charakteristických pro člověka, popř. určitého člověka.
V právu se výraz
"osobnost"
využívá jednak s adjektivem právní, jednxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx
xx xxx xxxx xxx xxx xxxx xx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx ledaže je zákonodárce stanoví poněkud odchylně (srov. rovněž § 3 této hlavy).
Osobnost v právním smyslu
je něco zásadně odlišného. Výraz
osobnost
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxura Spolkového soudu spatřuje pozitivně právní základ v § 823 BGB (kde se ale výslovně citovaný výraz neuvádí, stejně jako v žádném jiném německém právnxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx. (v § 11 a násl.).59)
Vymezit právní pojem "osobnost člověka" je obtížné, ale zdá se, že možné, protože novodobá česká právní teorie (po roce 1970) defxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxst člověka se utváří postupně jeho bytím mezi ostatními lidmi v lidském společenství, a to i v právní rovině. Hovoří se o individuální ontogenezi člověkxx
xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxvěk "celkem" a zároveň - v rámci lidského společenství vůči němu - individua- litou.
Vedle pojmu "osobnost" se mnohem přesněji a jednoznačně definujx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx její uznání jako člověka a přiznávajícího jí práva na další rozvoj a uplatnění sebe sama
.
3. V každém člověku, v jeho osobnosti, lze spatřovat nedílný xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxje právo
ochranu
tím, že s nimi spojuje subjektivní osobnostní práva, popř. k nim váže osobnostní xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxx
xxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xx x xxxxx xxx
xx xxxxxxx xxxxxomých osobních práv člověka patří vedle statusových práv, tj. práv týkajících se právního postavení osoby, i
práva osobnostní
. Tato práva jsou
neodděxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxxx xxxxxxx x xo skupiny přirozených práv
, tj. práv, která jsou člověku vrozená a poznatelná samotným rozumem (přirozenoprávní přístup).
4.
Všeobecné osobnostnx xxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxx
xoučástí
onoho celku. Jednotlivá dílčí osobnostní práva zajišťují ochranu jednotlivých hodnot lidské osobnosti.
Osobnost člověka je celkem jednxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx právní úpravu v institutu "
ochrana osobnosti
".
Všeobecné osobnostní právo, stejně jako jednotlivá dílčí osobnostní práva, mají
absolutní povahu
x xxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx x jejich výkonu a tím ho nechat žít po svém.
To se týká také státu v roli soukromé osoby, nikoli však státu jako nositele veřejné moci. Povinností státu jaxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxz právního důvodu čili neoprávněně nezasahoval. Jestliže by k zásahu došlo, bude stát takové chování postihovat sankcemi (o nich viz dále).
Teprve nxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xili neoprávněně zasaženo, a osobou, která do osobnostního práva zasáhla. Povinnosti osoby, která neoprávněně způsobila újmu chráněnému právu, mají
xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxx x Ústavy je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Právní základy ochraxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x
xxxxxxx
x xxxxxxx xxx xx x x xxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxhrany), právo na nedotknutelnost a soukromí, práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a na jméno, právo na ochranu před neoprávněnými zxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx je rovněž zakotvena v řadě mezinárodních úmluv o lidských právech, zejména v , Úmluvě na ochranu lidsxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x
xxxxxx x xxxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xidských bytostí, jakož i v
Úmluvě o právech dítěte
. Aplikační přednost xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxdních institucí soudního typu, které podle těchto norem rozhodují.
III.
Ochrana osobnosti v občanském zákoníku
1. Hlavním cílem občanskoprxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxuje nově přijatý občanský zákoník v části první hlavě druhé oddílu šestém § 81 a násl.
V generálním ustanovení (obecné klauzuli) je vyslovena ochraxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx
xx xxxx
xx x xxxxx široké ochrany zabezpečené
všeobecným osobnostním právem
je poskytována ochrana dílčím hodnotám osobnosti člověka i
zvláštními (dílčími) osobnosxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxm osobní povahy
. Výčet je pouze
příkladmý
(demonstrativní), takže z hlediska občanskoprávní ochrany osobnosti člověka
není vyloučena ani ochrana jxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxá s vnitřní, intimní stránkou lidské osobnosti).
IV.
Ochrana osobnosti člověka v dalších právních předpisech
1. Právo autorské a práva souvixxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xato
zvláštní osobnostní práva (práva duševního vlastnictví) nejsou - na rozdíl od všeobecného osobnostního práva - neoddělitelně spjata s člověkem, xxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx
x xxxx xxxxx xxxxx xxxežejí pouze těm lidem, kteří takovou tvůrčí duševní schopnost mají a projeví ji navenek ojedinělým způsobem (autoři, výkonní umělci, vynálezci, popřx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxx x xxxxx xxjetkovými
.
Právní úprava těchto zvláštních osobnostních práv se nachází v zákoně č. 121/2000 Sb. (autorský zákon), v zákoně č. 527/1990 Sb., o vynáxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xákon o rozhlasovém a televizním vysílání (č. 231/2001 Sb.), mediální právo.
V tiskovém zákoně (§ 10 a 11) i v zákoně o rozhlasovém a televizním vysíláxx xx xx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxu podle občanského zákoníku a podle právě cit. zvláštních zákonů lze uplatnit nezávisle na sobě. Pokud by však újma dotčené osoby byla odčiněna podle txxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxkoně o ochraně osobních údajů je upravena ochrana osobních údajů o fyzických osobách i práva a povinnosti při uchovávání a zpracování těchto údajů. Poxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xá dotčená osoba zvláštní
práva na odstranění závadného stavu, na omluvu nebo jiné zadostiučinění, na zaplacení peněžité náhrady za stanovených podmíxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx
xx xx xxxxx xxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxsti s výkonem závislé práce. Důraz je přitom položen především na zajištění rovného zacházení se všemi zaměstnanci jak zákazem diskriminace, tak zákaxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxx x xxx xxxxx xx xxxx. i § 133a písm. a) o. s. ř.].
5.
Antidiskriminační zákon (č. 198/2009 Sb., zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany).
Antidiskrimxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxacovní a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavaxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxytování sociálních výhod, přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování, přístupu ke vzdělání a jeho poskytování a přístupu ke zboží a službám, včetxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xoškozeným diskriminací, jakož i povinnost provádět výzkum, zveřejňovat zprávy a vydávat doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací a zajišťoxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxtních službách (č. 373/2011 Sb.).
V obou zákonech jde o ochranu života, zdraví a těla člověka. Jedná se o zvláštní právní úpravu práva člověka na tělesxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x x xx x xxxxx
xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxe práva a povinnosti poskytovatele zdravotních služeb (lékaře) na straně jedné a příjemce zdravotních služeb (pacienta) na straně druhé. Základním pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xx xmíněných zákonů, který je speciální vůči prvému, upravuje
podmínky pro provádění některých zdravotních výkonů významně zasahujících tělesnou intexxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxká vyšetření a v klinické praxi dosud nezavedené metody).
7.
Správněprávní ochrana a trestněprávní ochrana.
Veřejnoprávní ochranu osobnosti člxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxvuje i trestní zákoník (zvláštní část díl druhý hlava druhá) úpravou trestných činů proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovníhx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxa.
Jde o ochranu života a zdraví člověka, jakož i o ochranu lidského těla.
a)
Stanoví-li nově přijatý občanský zákoník, že
"člověk je nedotknutelnxx
xx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx hodnotami lidské osobnosti, jako je důstojnost, vážnost a čest. Lze také říci, že nedotknutelností člověka se rozumí zachování jeho duševního a fyzicxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxckých zařízeních (profesionální lékařská péče), či o zásah do ní uskutečněný jinak - laicky (např. tetování, piercing, léčitelská praxe), upravuje oxxxxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxní profesionální lékařské péče (poskytování zdravotních služeb). Tato oblast je upravena zvláštními (speciálními) právními předpisy, zejména již xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxických zařízeních má tato zvláštní úprava
prioritu
před obecnou úpravou občanského zákoníku.
Nicméně i právní poměr (práva a povinnosti) mezi pxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xmlouvou
(§ 2636 a násl.).
aa)
Do tělesné integrity
člověka
lze zasáhnout jen s jeho souhlasem
(čl. 5 Úmluvy o biomedicíně, § 28 odst. 1 a násl. zák. o xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxho zdraví).Souhlas člověka se zásahem do jeho integrity musí být jednak
svobodný
, jednak
informovaný
(§ 28 odst. 1, § 34 odst. 1 zák. o zdravotních služxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxsu znamená, že člověk, který je schopen otázku povahy zásahu a jeho následky posoudit, musí o tom dostat náležitou informaci (§ 31 a násl. zák. o zdravotnxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx
xxxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xx k němu),
pokud zákrokem má být způsobena závažná újma, s výjimkou případu, kdy je zásah - podle všech okolností - nutný v zájmu života nebo zdraví dotčené xxxxx
xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxetilých
(§ 35 zák. o zdravotních službách; § 95 obč. zák.),
zástupného souhlasu
(§ 34 odst. 8 zák. o zdravotních službách; § 98 odst. 1 obč. zák.),
dříve xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
xx xx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxx xx xxředníkem obč. zák.), to vše je třeba posuzovat podle příslušných ustanovení, a to buď zákona o zdravotních službách, jde-li o zásah do integrity ve zdraxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx zmínku je třeba učinit
o právech člověka, který byl převzat do zdravotnického zařízení bez svého souhlasu
(§ 104 až 110 obč. zák.; srov. také § 38 zák. o zxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xx xx ř. Významnými prvky tzv. detenčního řízení, tj. řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do zařízení poskytujícího zdravotní péči a držení v zařízexx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxa
, kterého si chráněná osoba může zvolit (§ 106 odst. 1). Rozhodl-li soud o přípustnosti převzetí a držení v zařízení poskytujícím zdravotní péči, schvxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxx
xxx
xxxxxx xxxx
xesmí být zdrojem xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxx xxxo části
(částmi lidského těla se rozumí i všechno to, co má původ v lidském těle, např. krev, moč)
nejsou věcmi v právním smyslu, a to ani tehdy, jsou-li od txxx xxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
(včetně všeho toho, co má původ v lidském těle)
způsobem pro člověka nedůstojným nebo způsobem ohrožujícím veřejné zdraví je zakázáno
(§ 111 odst. 1). xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx být odňaté části těla člověka použito k účelu svou povahou neobvyklému, je vždy vyžadován výslovný souhlas (§ 111 odst. 2).Přenechat část vlastního těxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx těmito předpisy jsou promítnuty do trestního zákoníku s cílem zamezit obchodu s částmi lidského těla. Naproti tomu vlasy a podobné části lidského tělxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xx xx xxxo na věc movitou
(§ 112), která může být předmětem obchodního styku.
cc)
Lidské tělo je právem chráněno i po smrti člověka
(§ 113 a násl. obč. zák., § 7x x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx po smrti s jeho tělem naloženo
(§ 113 odst. 1).
Provést pitvu, ale také použít mrtvé lidské tělo pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx
xx xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x85/2002 Sb., ve kterých
se souhlas
s pitvou člověka, stejně jako souhlas s odběrem tkání a orgánů od zemřelého "dárce"
předpokládá. Pitvu ani odběr txxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxx xouhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti pro účely vědecké, výzkumné nebo výukové, platí (nevyvratitelná právní domněnka), že s provedením pxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxx
xx xxxxxx xx xxx xxxxxx
x xxxxxx xxxx x xxxxxxím svého těla pro vědecké, výzkumné nebo výukové účely, je oprávněn tento souhlas kdykoli, a to i bez udání důvodu, odvolat
(§ 117).Protože je člověk oprxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xx xxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxo rozhodnout jeho manžel, a není-li ho, jeho děti (§ 114 odst. 1).Bylo zapotřebí výslovného ustanovení xx xxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x x xxxud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál (např. zvlášť vybavená rakev), musí být pohřben alespoň
slušným způxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxx xxlo nalezeno].
2.
Důstojnost. Čest. Vážnost.
Důstojností
se rozumí hodnota, která se odvíjí od základního statusu člověka jako svobodné a rovxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx rozhodné, kdy, kde, za jakých podmínek apod. byla důstojnost člověka dotčena.
Čest
je - na rozdíl od důstojnosti - zpravidla spojována s postavením xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxka v uzavřeném okruhu lidí (odborné, pracovní, umělecké apod.) je také předmětem ochrany jako profesní čest. Zásah do cti člověka se označuje za diskrexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx
xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xlověka, často ve spojení s jeho vyšším věkem.
3.
Podoba a soukromí.
a)
Podobou člověka
se rozumí souhrn jeho charakteristických rysů, které znáxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxho i zemřelého (obrazem, fotografií, karikaturou apod.) za předpokladu, že zobrazená osoba je identifikovatelná.
Zachycení podoby
člověka jakýmkxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxéž platí o
rozšiřování
takového zobrazení (§ 85 odst. 1). Dá-li ale člověk souhlas ke svému zobrazení, souhlasí tím zároveň s obvyklým rozmnožováním x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxlí člověka, kde se často zdržuje včetně jeho pracoviště) i hodnot, tedy všeho, co je člověku nejbližší. Jde nejen o to, co se týká jeho vlastního života, axx x x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xráva, místní nebo pracovní souvislosti, ideového, náboženského, pohlavního a jiného spojení.
Stejné ochrany jako soukromí člověka požívají i
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x jeho projevů osobní povahy
(§ 86).
Zasahovat do soukromí člověka a do jeho projevů osobní povahy je vyloučeno bez zákonného důvodu, tedy bez svolení xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxc, na dobu neurčitou nebo na dobu určitou. Udělené svolení lze odvolat, třebaže bylo dáno na určitou dobu (§ 87 odst. 1). Za určitých podmínek stanovenýcx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxkromé sféry člověka; mluví se o
"zákonných licencích"
:
-
"licence úřední"
podobiznu, písemnost osobní povahy či obrazový nebo zvukový záznam lze xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxsti veřejného (nikoliv soukromého) zájmu (např. vystupuje-li politik na předvolebním shromáždění);
-
"licence vědecká, resp. umělecká"
podobxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxobiznu či obrazový nebo zvukový záznam lze pořídit nebo použít pro účely tiskového, rozhlasového, televizního či obdobného zpravodajství, např. spoxxxxxx xxxxxx xx xxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxo právem chráněných zájmů jiných osob - § 88 odst. 1 (takové právo, resp. zájem musí mít vyšší mravní hodnotu než právo dotčené). Souhlas či jakýkoli záxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx x oprávněnými zájmy člověka
(§ 90), které je bezpodmínečně třeba vždy šetřit.
4.
Jméno člověka. Pseudonym.
Jméno
identifikuje člověka ve vněxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxraz "křestní jméno")
a příjmení
, popř. další jména člověka a rodné příjmení, která mu podle zákona (srov. § 61 a násl. zákona č. 301/2000 Sb., o matrikáchx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x
xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx
xx xxxx
xxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxyšlené, popř. jiné než to, které je uvedeno v matriční knize), nese sám následky omylů a újem z toho vzniklých. Újma na právu mít a užívat své vlastní jméno xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxý sám či další osoby (§ 78 odst. 2, 3).
xxx
xxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxní
, je-li zřejmé, kdo jednal, přičemž druhá strana nemůže mít pochybnost o osobě jednajícího. Pseudonym, který vejde ve známost (nikoliv v obecnou znáxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xx xxxx
5.
Příznivé životní prostředí.
Příznivé životní prostředí (chráněno i ústavně - čl. 35 Listiny) je takové prostředí, které umožňuje člověku nejex xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxména technického, technologického, sociálního a kulturního (k tomu srov. zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Ochranu příznivého životního xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxstředky ochrany osobnosti
1.
Zákonem je chráněno především všeobecné osobnostní právo, tedy osobnost člověka jako celek (entita) před neoprávněxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx
x xxxx xxxx xxxx xxxxxxat buď v
porušení
všeobecného osobnostního práva (dokonaný následek), nebo již v jeho pouhém
ohrožení
(nedokonaný následek). Odpovědnost za neoprxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxávněným zásahem dotčena, se může domáhat, aby
a)
bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby
b)
byl odstraněn následek neoprávněného zásaxx xx xx xxxxx xxx
xx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xx xx xxxštění od neoprávněného zásahu či zasahování se lze domáhat u soudu tzv.
zdržovací žalobou
. Jejím účelem je zakázat neoprávněné rušební jednání (příklxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxný zásah pokračuje (trvá), popř. reálné nebezpečí zásahu hrozí. Pokud již neoprávněný zásah ustal, zdržovací žaloba nebude úspěšná.
Ad b) Odstraněxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx. Podmínkou úspěšnosti této žaloby je trvající negativní následek neoprávněného zásahu do osobnosti člověka a možnost tento následek přiměřeným, prxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xásah do osobnostních práv, který satisfakci vůbec umožňuje. Satisfakcí se rozumí zpravidla omluva, popř. výrok soudu konstatující neoprávněné poruxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xemajetkovou újmu lze ale vyrovnat i majetkovou hodnotou - penězi, pokud nemajetkové zadostiučinění nezajistí skutečné a dostatečně účinné odčinění xxxxxxxxx xxxx
xx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxtková újma nahrazuje
pouze v penězích
.
3.
Způsob a výši přiměřeného zadostiučinění určuje soud.
Zásadním hlediskem přitom je, že
má být odčiněno všex xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx
x x xx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxůsobení újmy
s použitím lsti, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, v důsledku diskriminace poškozeného
. Soud může vzít v úvahu i
důvodné obavy xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxstí, za nichž k porušení práva došlo, proto může při určení výše náhrady nemajetkové újmy v penězích hrát roli i forma a míra zavinění rušitele.
Náhradx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x
xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxždý zjednat přiměřeným způsobem sám vlastními silami, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Jde o výjimečnou xxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxx x xxxxxx xxxx poškozený uplatnit i právo na její náhradu (§ 2956). V takovém případě se použijí obecná ustanovení o náhradě škody, tj. § 2951 a násl.
6.
Náhrada škodx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxody vzniklé na zdraví a životě člověka zásahem jiného je zohledněn speciální právní úpravou (§ 2958 a 2959).
V těchto případech přichází v úvahu jen penxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx aby plně vyvážila vytrpěné bolesti a další nemajetkovou újmu
. Vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xx xxxxxx xočátku vznášeny výhrady s poukazem na právní nejistotu při odškodňování újem v těchto citlivých případech (nejednotnost rozhodování, prodloužení dxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xjmu na osobnostních právech člověka, který byl usmrcením dotčen, konkrétně na jeho právu na soukromý život. Proto se i v tomto případě stanoví povinnosx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx nebo jiné osoby blízké, a to peněžitou částkou v rozsahu plně vyvažujícím jejich utrpení. V případě, že takové určení není možné, stanoví se náhrada opěx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxhem jiné osoby dotčena
(§ 82 odst. 1).
Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat
kterákoli osoba jemu blízká. Jde o tzv. postmortální ocxxxxx
xx xx xxxxx x x xxxxxxxxx xx x xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x
xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxný zásah do osobnosti člověka souvisí s jeho činností v právnické osobě, je oprávněna uplatnit právo na ochranu jeho osobnosti i tato právnická osoba. Mxxx xxx xxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx-li schopen úsudku.
Po smrti dotčeného člověka může ochranu uplatňovat sama právnická osoba svým jménem, aniž potřebuje souhlas jiného (např. osobx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxx
xx
xxxmlčení.
Osobnostní práva
- na rozdíl od majetkových práv - se nepromlčují (§ 611
a contrario
).
Avšak právo na odčinění nemajetkové újmy v penězícx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xovahou
promlčuje
, a to v tříleté subjektivní a desetileté objektivní (§ 636) promlčecí době.
§ 3
Právnické osoby
A.
Hlavní pojmy
1.
Z ustaxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxx
x
xxxxx
xosoba"
je použit v nadpisu hlavy II Obecné části a blíže je určen v § 18, podle něhož
"osoba je fyzická nebo právnická"
. Fyzickou osobou je každý člověk (čxx x xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx podle zákona právní osobnost
xx xx xxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxtity (existence či danosti), kdežto pojem "právní osobnost" označuje znak či vlastnost osoby. V odborné terminologii se pro pojem "osoba" používá též xxxxx
xxxxxxxxx
x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxxxx
x
xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xlouhý vývoj. Na jeho počátku stojí uznání určitých institucí za právní subjekty za tím účelem, aby mohly provádět i právní jednání. Tento stav je charakxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxedověké právo, ačkoli v důsledku strukturalizace katolické církve bylo stále více jejích útvarů považováno za samostatné subjekty. Teprve v moderní xxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxx xx xbecně nevžilo označení
"osoby právnické"
(toto znění není zcela přesné, protože adjektivum "právnický" se týká spíše povolání).
3. O právní podstxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x
xx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxy) vychází z toho, že jedině člověk může být přirozenou osobou. Právnické osoby sice nepovažuje za smyšlenky, ale k tomu, aby mohly fungovat, je třeba prxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx osoby zakládají, lze volit velmi mnohotvárně a různorodě. Na druhé straně je s touto teorií spojeno nebezpečí rozporů s realitou již vzniklých útvarů, xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx vychází z toho, že určité útvary (svazy, sdružení) vznikají samostatně a reálně existují. Role práva spočívá v tom, že je (nebo některé z nich) uzná právxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxpojují právní subjektivitu pouze s člověkem, ale uznávají, že právo samo může své subjekty reálně vytvořit tím, že právní osobnost přizná i subjektům ox xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxená jak ad a), tak ad b). K nim patří např. teorie přenesené reality, podle níž právnické osoby sice vznikají na základě právní normy, avšak poté již reálnx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xx xvé podstatě hlásí i občanský zákoník z roku 2012. Nicméně z jeho ustanovení § 20 odst. 1 vyplývá, že tuto teorii nepřejímá bez výhrad. Podle cit. ustanoxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx x
xxxxxxxxxxxx xxxx
x xxxxxx xxx xxxx x
xxxxxxx vyčleněný majetek
.
Právnické osoby mohou mít svůj základ
v různých právních předpisech
, ať už
práva soukromého
, nebo
práva veřejného
. V důsledku téxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx které musí jako právnické osoby splňovat (i když někdy v odstupňované míře).
2.
Nejdůležitějším znakem
právnických osob je jejich právní osobnost x
xxxxxxxxxxxx
x xx xx x x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxi mohou podle § 17 odst. 1 mít jen osoby, je právní osobnost (subjektivita) pojmovým znakem osoby; není tedy možný subjekt, který by neměl subjektivitu xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxva a povinnosti je třeba chápat jako
schopnost
mít je, což znamená, že tato způsobilost sama o sobě neurčuje rozsah a povahu práv, které jsou s ní spojenyx x xxxxxxxxxx x xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxstí právnických osob se ustálily
dvě různé doktríny
. Jednotlivé právní řády se hlásí k některé z nich; není však nezvyklé, že v průběhu svého vývoje přecxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx
x xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxnnosti jen v rámci předmětu své činnosti (nikoli tedy všeobecně).
Druhá doktrína spočívá v tom, že způsobilost právnických osob takto omezena není
(xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x x xx xxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxx mít práva a povinnosti bez zřetele na předmět své činnosti, pokud se slučují s jejich povahou
. To ale znamená, že i generální způsobilost právnických osxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxo ani to, aby některé typy právnických osob byly dále omezeny zvláštními zákony.
3. Právnické osoby mají též způsobilost k
právním jednáním
. Zatímco xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxckých osob se rozsah subjektivity se způsobilostí k právním jednáním kryje.
4. Totéž platí i o tzv.
deliktní způsobilosti či o odpovědnosti právnickx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx
x
xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xe každá právnická osoba má ve svém vlastnictví určitý majetek, který je samostatný v tom smyslu, že je oddělen od majetku členů, zakladatelů či jiných osxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxoby, pokud pro některé obchodní společnosti není stanoveno jinak (např. pro osobní obchodní společnosti). xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxtonomie lze považovat i povinnost uloženou právnickým osobám v § 119, tj. aby o svých majetkových poměrech vedly spolehlivé záznamy.
6. Za znak právnxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx realizovatelné, protože jak výkon práv, tak hospodaření s majetkem předpokládá, že k němu dochází v rámci určité struktury. To má svůj význam jak ve vněxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxst ve styku s dalšími subjekty, ve vnitřních vztazích o tvorbu rozhodnutí, o řízení a o vnitřní uspořádání.
Z obou těchto hledisek mají zvláštní význax
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx že právě jejich prostřednictvím právnická osoba právně jedná.
Mezi orgány právnické osoby mají zvláštní postavení
orgány statutární
(v jednotlixxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx
xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxdnání
, která právnické osobě přísluší (některé z nich jsou kromě toho i vrcholným řídicím orgánem právnické osoby). Pokud však statutární orgán přestxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx
xxxx
x xxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxxcí pro předmět jejich činnosti i pro jejich postavení v právních poměrech. Účel právnické osoby často vyplývá ze zakládacího aktu anebo z celkové činnoxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx x xxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx
xxxxxxxx
x xxxx x
xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxstečně překrývá) lze rozlišovat právnické osoby ziskové a neziskové podle toho, zda jejich hlavním cílem je dosažení zisku či nikoliv.
Z hlediska účxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxých osob k účelům stanoveným zvláštními předpisy.
b)
Druhým omezením je striktní zákaz ustanovit právnickou osobu za účelem určitých negativnícx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx osoby je vázáno buď na zákon, nebo na dovolené podnikání, anebo na sportovní činnost.
V souvislosti s účelem právnické osoby upravuje občanský záxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxávo právnické osoby, jejichž činnost přispívá k dosahování "obecného blaha" při splnění tří dalších podmínek:
řídí je bezúhonné osoby, majetek nabylx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxckých osob řada z nich vykazuje některé
společné rysy, především účel své existence
. O právnických osobách, které tvoří takovou množinu, lze říci, že txxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx právnických osob netvoří nějaký uzavřený systém, neboť stále existuje možnost jeho rozvíjení. Kromě toho některé právnické osoby stojí mimo jakýkolx xxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx lze kromě toho členit podle určitých kritérií. Tak vznikají určité skupiny, které lze charakterizovat jako
druhy právnických osob
. Dvě kritéria jsou xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
x
x)
podle povahy útvaru lze třídit
právnické osoby na korporace, na fundace
(jejich původní označení "nadace" obč. zák. z roku 2012 používá jen pro určxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx
xxxxxx xxxxxxx
x
xx xx
xxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx x xxxx xxx xx jejich existence opírá o
tu či onu právní oblast
. Z toho pak vyplývají některé další rozdíly. Mezi nimi je třeba uvést především odlišný způsob vzniku; s xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxektivitu. Další rozdíly se týkají předmětu činnosti, účelu existence a organizační struktury.
Přes všechny tyto odlišnosti je z hlediska soukromého xxxxx xxxxxxxxx
x xx x
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx x xxxxxxxx xxx
xxxxxx xxxx xxxxxx
xxxx xxx xxxxxxxká osoba především
organizovaným společenstvím
osob (fyzických i právnických).
Takový útvar se označuje jako
korporace
(historicky jde o nejstxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxž podstatná osobní personální složka, která obvykle obsahuje více osob. U kapitálových obchodních společností ji však může tvořit i jediná osoba.
U xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxný majetek, oddělený od jakéhokoli jiného majetku.
Kromě korporace a fundace existují i přechodné nebo smíšené útvary, které mají rysy obou složek. xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx
xxxxx
x xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxx xxxxxdní kritéria dělení druhů právnických osob kombinují, lze rozlišovat
korporace soukromoprávní
a
korporace veřejnoprávní
a obdobně i
fundace xxxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx
x
x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xbchodní společnosti.
Obchodní společnosti se dále dělí na
osobní
(s majetkovým ručením společníků) a na
kapitálové
(bez tohoto ručení). Historicxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xkciová společnost
(v důsledku pozitivních úprav existují i další formy obchodních společností vedle těchto základních).Označení "forma" se použíxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxDalší soukromoprávní korporací jsou
družstva
, ta se od obchodních společností liší tím, že jde o
společenství neuzavřeného okruhu
osob se
vzájemnou xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxodní korporace
.Vedle obchodních korporací, které je třeba z hlediska jejich účelu považovat za ziskové, existují i
neziskové soukromoprávní korporxxx
x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx
xxxxxxxx x x xxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xěhož bylo upuštěno, je některými považováno za výstižnější). Jinou neziskovou korporací je např.
společenství vlastníků, které spravuje dům s jednoxxxxx
xx xxxx x xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx x x xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxze smluvní (obligační) vztahy mezi společníky.
b)
Mezi veřejnoprávními korporacemi
má zvláštní postavení
stát
. Stát má řadu rysů s právnickými xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxx xpecifické, které jej odlišují jak od ostatních právnických osob, tak i jiných veřejnoprávních korporací (srov. další výklad).Veřejnoprávními korpxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxx xxxxxxenství občanů; v případě obce jde o občany, kteří mají v obci trvalý pobyt, v případě kraje o občany mající trvalý pobyt v některé z obcí, z nichž se kraj sklxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx komora). Tyto útvary jsou povinným nebo dobrovolným společenstvím osob vykonávajících určité povolání.
Okruh veřejnoprávních korporací není uzavxxxxx
xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxizuje, se obvykle považuje její nezbytnost z hlediska společenského zájmu.
c)
Typickou soukromoprávní fundací je nadace,
a to bez ohledu na to, k xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xyjadřoval termín "nadace" totéž, co se označuje za "fundaci"; není však vyloučeno, že i termín "nadace" je nadále používán ve svém původním významu (naxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxí jejich strukturu a činnost. Některé z těchto fondů jsou zřizovány jen k dočasným účelům (např. Fond národního majetku ČR, Pozemkový fond ČR), jiné majx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxcnou (majetkovou) složku, mají školy, nemocnice, muzea a galerie, vědecké instituce a různá kulturní zařízení.
II.
Úprava v občanském zákonxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxx do čtyř oddílů. V prvním jsou probírány obecné otázky týkající se všech druhů právnických osob (§ 118 až 209), další tři oddíly se již věnují jednotlivým xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xx xxx x xxxxxxxxx x x xxx xx xxx x xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx
xx xxx x xxxxxx xx podle občanského zákoníku právnickou osobou, kterou vytváří
společenství osob
. Právnická osoba tohoto typu musí mít určitý počet členů.
Minimální xxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x x xxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xeřejné obchodní společnosti v § 95 z. o. k.). Pokles počtu členů pod stanovenou minimální hranici může znamenat zánik právnické osoby. V občanském zákoxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx
xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxbě poskytnuta přiměřená lhůta pro zjednání nápravy, a pokud k nápravě nedojde, bude
soudem zrušena
, a to i bez návrhu (§ 211 odst. 2).
Je
-
li právnická osoxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxx xorporace však může existovat jen tehdy, pokud to zákon připouští (srov. např. § 11 z. o. k., který to výslovně umožňuje u společností kapitálových).
Spoxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxx K založení spolku je třeba alespoň
tří
osob
(tres faciunt collegium)
, které se shodnou na obsahu
stanov
(spolek lze také založit usnesením ustavující xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xádnému členovi spolku bránit, aby z něj vystoupil. Členové spolku neručí za jeho dluhy.
Hlavní činností spolku
může být jen uspokojování x xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxkat či uskutečňovat jinou výdělečnou činnost v rámci
vedlejší hospodářské činnosti
, avšak pod podmínkou, že účel této činnosti je v podpoře činnosti hxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxxxx
xxxxx xxtějí společně uplatňovat svůj zájem,
se může spolčit do nového spolku
, který se nazývá
svaz
. Z názvu takového spolku musí vyplývat jeho svazová povaha. x xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx osobou), avšak odvozenou od právní osobnosti hlavního spolku
. To znamená, že
pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném sxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx Zároveň představuje východisko pro speciální právní úpravy. Takovou úpravou je především . V mnoha jeho ustanoveních xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xx xxxx xxxx xxxx xxx xx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx
xx
xxxdace
(§ 303 a násl.)
je právnická osoba vytvořená majetkem určeným (vyčleněným) k určitému účelu.
Činnost fundace se váže na účel, k němuž byla zřízexxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx
Nadace
(§ 306 až 393)
je právnická osoba založená k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu. Účel nadace může být
jak
veřejně prosxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxnikat je omezena obdobně, jako je tomu u spolku. Nadace může podnikat tehdy, pokud podnikání představuje pouze vedlejší činnost nadace a výtěžky z něj sxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx podnikat nesmí.
Majetková podstata nadace
je tvořena nadační jistinou a ostatním majetkem.
Nadační jistina
je soubor předmětů vkladů do nadace, poxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxx xxkládání s nadační jistinou je stanovena řada omezení (srov. § 339 a násl.), která jsou odůvodněna požadavkem trvalosti nadace.V rámci právní úpravy nxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxx xx xxxxx xxxxx xx x
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx být předmětem vkladu do nadace
, avšak není do ní vložen, nýbrž jí
je svěřen do správy na základě smlouvy
. Smlouvou se nadace pověřuje použít svěřený majxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxm fondem vznikají práva a povinnosti pouze nadaci, xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxx
xx xxx xx xxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xaložená k účelu užitečnému společensky nebo hospodářsky.
Na rozdíl od nadace nemusí nadační fond k danému účelu sloužit trvale. Majetek nadačního foxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxční kapitál. Veškerý majetek nadačního fondu může být zcizen, je-li to v souladu s účelem nadačního fondu.
c)
Ústav
(§ 402 až 418)
je právnická osoba xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za předem stanovených podmínek.
Ústav je charakteristický tím, že v sobě spojuje prvky osobní (typické pro xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx představuje tzv.
vklad
. Jde o to, že zakladatel ústavu určí určitou majetkovou hodnotu (majetek), aby sloužila určitému účelu (vymezí předmět činnosxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
Toto dvojí určení odlišuje ústav od fundace. Mnohé civilní kodexy ústavy samostatně neupravují, neboť je považují za institut veřejnoprávní - účelxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxxx
xx x xxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxel IV. při založení Učení určil majetek a jmenoval kancléře), stejně jako chudobince, nalezince atp.
Není-li v ustanoveních o ústavu určitá otázka zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxk ústavu zcizen).
D.
Identifikace právnické osoby
I.
Obecně
Název, sídlo a zápis do veřejného rejstříku
jsou skutečnosti, které vyjadřxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxentifikaci jednání právnických osob. Proto bývají někdy označovány jako
identifikační znaky
.
II.
Název
1.
Základní postavení mezi identifxxxxxxxx xxxxx xx
xxxxx
x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxxx x xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxoby plní podobnou funkci jako osobní jméno a příjmení fyzické osoby.
2. Požadavky, které musí název právnické osoby splňovat, vyplývají z § 132. Názex xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxštní vztah k právnické osobě. Nemusí jít vždy o společníka, ale i o jinak zainteresovanou osobu (je však třeba, aby člověk, xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxý prvek názvu jiné právnické osoby, avšak opět jen s jejím souhlasem (tak je tomu v případě právnických osob, které tvoří určité seskupení nebo jinak spoxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx poskytuje způsoby obdobnými ochraně osobnosti člověka.
III.
Sídlo
1.
Další identifikační znak právnické osoby, totiž její
sídlo
, má předevxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxx
x xxx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxí řídicí orgány právnické osoby a jehož se může každý dovolat (§ 137 odst. 1). V případě, že však právnická osoba uvede do veřejného rejstříku jiné místo, xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx
xx xxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx stav spojený s činností právnické osoby, kdežto adresa je pouhým označením místa. Proto zakladatelský akt může za sídlo označit jen název obce za předpxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xapsat i později, její změna v rámci téže obce není změnou sídla. Změnou však je přemístění do jiné obce, které musí být zachyceno ve veřejném rejstříku. Pxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx které jsou upraveny v § 138 a násl.
4. Určení sídla je aktuální především u soukromoprávních osob (korporací i fundací). U osob veřejného práva se pojxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxtí pro tyto osoby, u nichž je sídlo určováno jinak (fakticitou nebo předpisem).
IV.
Zápis
1. Zápisy do veřejného rejstříku
mají několikerou fxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xrávní skutečnosti nastávají až tímto zápisem (nikoli tedy jednáními, která zápisu předcházela).
2. Veřejné rejstříky stojí na principu publicityx x xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxdná v důvěře v provedený zápis, nelze uplatnit, že zápis neodpovídá skutečnosti. Tento princip dále znamená, že po 15 dnech od zápisu údaje není možno naxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxet a činit si z nich výpisky (§ 120 odst. 2).
3.
Občanský zákoník z roku 2012 upravuje veřejné rejstříky obecně.
Uvádí jen hlavní skutečnosti, které sx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxstříky se ponechává na jiných právních předpisech (půjde o předpisy procesní a dále i o jiné předpisy veřejnoprávní povahy).
Občanský zákoník z rokx xxxx xxxxxxxxxx xxx
xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xbčanského zákoníku z roku 2012 byl nejvýznamnějším
obchodní rejstřík
, do něhož se zapisují obchodní společnosti a družstva (jakož i někteří podnikaxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxy právnické osoby
1. Orgánem právnické osoby se rozumí její složka (vnitřní útvar), která má vyhrazené postavení v organizační struktuře právnickx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx poměrech. Orgány právnické osoby se liší v závislosti na diferenciaci samotných právnických osob (na druhy, typy, formy). V obecné podobě jsou dány prxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xx xxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xýkající se všech orgánů právnické osoby s tím, že zákon stanoví nebo zakladatelský akt určí jejich podrobnější režim
.
Nejvyšším orgánem
právnické xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxmu, že takové shromáždění není s to jednat operativně, vytváří
statutární orgán
právnické osoby. Ten se věnuje především ve vnějších právních poměrecx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx
xxxxxxxxální
(např. ředitel, jediný jednatel) nebo
kolektivní
(např. představenstvo, výbor).
Kontrolní činnost
bývá svěřena
dozorčí
radě či kontroxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxjichž působnost se týká jen určité vnitřní složky právnické osoby).
2. Pokud je
orgán
právnické osoby
kolektivní
, platí pro jeho rozhodování pravixxx xxxxxxxxx x x xxxx xxx xxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx akt však může stanovit vyšší číselné poměry. Členem kolektivního orgánu se lze stát volbou, jmenováním nebo jiným povoláním. Omezena je účast osob, ohxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxa voleného orgánu musí být vykonávána s péčí řádného hospodáře.
F.
Jednání právnické osoby
1.
Bylo již uvedeno, že právnické osoby mají způsobxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxx samy svými vlastními činy
. Musí za ně jednat k tomu oprávněné fyzické osoby. Toto jednání označuje občanský zákoník důsledně jako
zastoupení
(srov. xxxxx x xxxx xxx x xxxxx x xxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx x xxxxx x x xx1 stanoví, že každý, kdo právnickou osobu zastupuje, musí dát najevo, co jej k tomu opravňuje. Toto pojetí jednání za právnickou osobu představuje změxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxgánu je jednáním právnické osoby samotné).
2. Za právnickou osobu jednají jako zákonní zástupci především její
statutární orgány, popř. jejich člexxxx
x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx
xxxxxtární orgány jsou zásadně oprávněny ke všem jednáním právnické osoby
. Člen statutárního orgánu může
zastupovat
právnickou osobu ve všech záležitostxxx xx xxxxx
xx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx
xx xxxxx x xxxxxh jednání je považováno za zákonné zastoupení, které zavazuje právnickou osobu pokud nedojde k překročení oprávnění (excesu).
4. Právnická osoba vxxx xxxx xxxxxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxmž rozsah zástupčího oprávnění musí být uveden ve smlouvě i v
plné moci
. K zákonnému i smluvnímu zastoupení srov. hlavu osmou.
5. V obchodních vztazícx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xávodu, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zcizit nebo zatížit nemovitou věc je však prokurista oprávněn, je-li to v udělení prokuxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx x x x xxx xx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxx
xx
xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxují počátek a konec její subjektivity. Proto má jejich stanovení zásadní právní význam. V úpravě těchto otázek je
značný rozdíl mezi právnickými osobaxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx rozhodnutí orgánu veřejné moci (liší se podle jednotlivých typů těchto právnických osob).
2. V dalším výkladu je věnována pozornost vzniku a zániku
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxx
xxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xluví se obvykle o jejich
založení
).
Druhou fází
je vlastní vznik právnické osoby, pro který se zásadně uplatňuje zásada registrační, podle níž je vznix xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxí např. pro společenství vlastníků jednotek). Zakladatelské právní jednání bývá obvykle dvou- nebo vícestranné (smlouva, přijetí stanov apod.). Ve xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx nadace může jít i o závěť). Zakladatelské právní jednání musí mít písemnou formu, pokud zvláštní úpravy pro některé typy těchto právnických osob nevyžxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxdla, předmětu činnosti a statutárních orgánů.
Druhou fází,
představující vlastní vznik právnické osoby a tím i počátek její subjektivity, je
zápix xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxází účinností zákona nebo dnem v něm stanoveným), popř. pro některé další právnické osoby (zejména pro odborové organizace a organizace zaměstnavatexxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxnky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry apod.). Od takového rozhodnutí je třeba odlišit rozhodnutí, která nejsou třeba ke vzniku právnické osobxx xxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxpravuje lhůtu, během níž by druhá fáze měla následovat po první. Vzhledem k ustanovení § 124, podle něhož se ustavení (založení) zásadně děje na neurčitxx xxxxx xxx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx
xxxjfázovost založení a vzniku právnické osoby přináší určitý problém, a sice jak posuzovat období mezi oběma fázemi, v němž je třeba připravit nebo i uskuxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxoba dosud nevznikla a nemá způsobilost k jednáním. Občanský zákoník z roku 2012 řeší tento problém v § 127 tak, že takové jednání zavazuje jen osobu, ktxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx
xx xxxx
x
xxx
Zánik
1. I úprava konce subjektivity právnické osoby je dvoufázová. První fázi představuje zrušení právnické osoby. Druhou fází je vlastní zánik pxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx K těmto jiným způsobům patří uplynutí doby, na niž byla zřízena, anebo dosažení účelu, pro nějž byla založena. Kromě toho se právnická osoba zrušuje i roxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxcká osoba se zrušuje
buď s likvidací, nebo bez likvidace
. Likvidace znamená vypořádání majetku právnické osoby, vyrovnání jejích dluhů a dispozici s mxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxe. Do 30 dnů po skončení likvidace je likvidátor povinen podat návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.
Ke
zrušení bez likvidace
docházx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xřeměny právnické osoby). Bez likvidace se právnická osoba zrušuje i v důsledku konkurzu, ledaže by po jeho skončení ještě měla nějaký majetek.
2.
Druxxx xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxx
x xx xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxých osob dochází
výmazem z veřejného rejstříku
, do nějž se zapisuje. Právnické osoby, které nepodléhají registraci, zanikají skončením likvidace.
xx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxrý z důvodů výslovně uvedených v zákoně. Těmito důvody je buď absence některého z jednání, které je třeba k založení osoby, anebo kvalifikovaný důvod nexxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx
x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xII.
Přeměna
1.
Ke vzniku a zániku právnických osob dochází často jejich
přeměnou
.
O přeměně mohou rozhodnout ty orgány právnické osoby, do jejicxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx
x x xxxx x xx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxtává účinnost přeměny až tímto zápisem
; rozhodný den musí být stanoven na pozdější dobu.
2. Přeměnou právnických osob je především
fúze
. Té se musí účxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxx x xx xxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x x
xxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx, přičemž práva a povinnosti zaniknuvších osob přecházejí na jedinou osobu jako jejich právního nástupce. Při
splynutí
zanikají všechny zúčastněné xxxxx x
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
x
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxx
x x x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xpůsoby. Tak k rozdělení dochází
rozštěpením
, kdy se zakládají nové právnické osoby. K
rozdělení sloučením
dochází i při současném sloučení s jinými xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxtující nebo nově založenou nástupnickou osobu.
Při změně formy právnické osoby
je třeba, aby ji připouštěl zákon, popř. je nutný souhlas orgánu veřxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxx odst. 1).
H.
xxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx
xxxxxx
účelem, kterým může být součinnost, integrace, naplněné společné zájmy apod. Takové poměry mohou mezi právnickými osobami vést k analogickým situacxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx postavení členů jejich statutárních orgánů k jiným fyzickým osobám), nicméně mezi nimi dochází k určitým vzájemným poměrům, které vyžadují právní úpxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x0/1964 Sb. obsahovala ustanovení o tom, že "sdružení fyzických nebo právnických osob" je samostatným typem právnické osoby (§ 18 odst. 2), a v jedné ze xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxí označení a zvláštní úpravu nepřejímá, takže pro
sdružování právnických osob platí obecná úprava
. To například znamená, že právnické osoby se mohou sxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xohou zakládat jak osoby soukromého práva, tak právnické osoby veřejného práva.
Zvláštní význam má
seskupování právnických osob v obchodní sféře
. Dxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xubjektů. V zákoně o obchodních korporacích jsou zvláštní ustanovení o
podnikatelských seskupeních
(některá z těchto ustanovení se týkají i fyzickýxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xle upravují poměry v jejich rámci. Spadají sem seskupení, která jsou označována jako
ovlivnění, většinový účastník, ovládající a ovládané osoby a jedxxxx xx xxxxx
x
xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx
x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx na subjektivitu, resp. na rozsah jejího uplatňování.
S problematikou podnikatelských seskupení souvisí i otázka tzv.
obchodních řetězců
, kdy jde x xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxí určena. Přesto je možné považovat je za podnikatelské seskupení, které - na rozdíl od jiných - není pozitivně upraveno. Pouze zákon č. 395/2009 Sb., o vxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
I.
Tzv. nižší články
1.
S integračními tendencemi v obchodní sféře souvisí i zdánlivě nesourodé rozšiřování působnosti
nižších článků právnixxx xxxxx
x xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xlenění právnické osoby na nižší organizační složky může být stanoveno zakládacím aktem, statutem či rozhodnutím xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x
xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xromadné věci), který vzhledem k tomu, že jde o organizovaný soubor, vytváří určitou strukturu, která může vystupovat jako
nižší organizační složka
(xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxxx xxx x xxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxí mají ty z nich, které se zapisují do obchodního rejstříku (tzv.
odštěpný závod
).
3. Občanský zákoník z roku 2012 v § 17 jednoznačně stanoví, že
právx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxe se té osobě, které podle povahy právního případu náleží
(důvodová zpráva označuje za častý nešvar současné legislativy i praxe, jsou-li orgánům či oxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xoučasným vývojem.
V důsledku integračních procesů dochází k tomu, že řídicí orgány právnické osoby ovládají stále širší okruh složek, což vyvolává pxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxkajícími se výlučně nižších složek (často operativní povahy). Tato diferenciace není upravena obecně, ale týkají se jí některá ustanovení, která jakx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxx
xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxxx xebo jiných organizačních složek, které se zapisují do veřejného rejstříku).
Vedoucí odštěpných závodů
je oprávněn zastupovat právnickou osobu (xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xnikají práva a povinnosti právnické osobě jako subjektu, nikoli jen odštěpnému závodu.
Fakticky souhrn jednání takového vedoucího může pro odštěpnx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx právnickou osobu jako takovou,
dochází ve zvláštních případech i k tomu, že nižší složka je sama (nikoli právnická osoba jako subjekt) nositelem práv a xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx
x x xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x ochraně hospodářské soutěže. Tento zákon počítá s obchodním závodem (v terminologii platné v době vydání zákona s podnikem) jako s ekonomickou jednotxxxx xxxxx xx
xxxxxxxxxxxx
x xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxa mající subjektivitu, ale její nižší článek, který obecně subjektivitu nemá (na tom nic nemění ani terminologické rozlišení osoby a soutěžitele). Daxxx xxxxx xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxx xx xxxxxx
xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxnickými osobami
, jednak jej charakterizují i určité specifické rysy. Ze společných xxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
x x xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxckých osob, totiž subjektivita, majetková autonomie, organizovanost a úprava jednání či zastoupení.
Vedle toho stát i v soukromoprávních vztazícx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx třeba považovat za překonané, protože nebere v úvahu rysy, které má stát společné s ostatními právnickými osobami. Z toho důvodu se v § 18 stanoví, že
"oxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx x x 21 stanoví, že se v oblasti soukromého práva
považuje za právnickou osobu
, a současně odkazuje na to, že jednání státu upravuje zvláštní zákon.
Specxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x
xxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx ustanoveny za určitým konkrétním účelem (§ 144 a násl.), činnost státu je mnohotvárná a zasahuje prakticky do všech oblastí. Z toho důvodu jsou jeho čixxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xxxx xx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxx
xxxetek všeho druhu
(tzv. státní majetek). Nejde o nějaký zvláštní druh vlastnictví (tím bylo v době totality státní vlastnictví), nýbrž i tu platí ustanxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxliky a jejím vystupování v právních vztazích, i řadou dalších právních předpisů, které ve svém souhrnu podstatně omezují volnou dispozici s ním.
Většixx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx
x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxx xxší od obvyklé struktury právnických osob (včetně velkých obchodních společností). Zásadně se hlediska správy majetku a vystupování v právních poměrxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx xxxx 2000 ji jako tzv. rozpočtové organizace měly). Vedle toho však s majetkem státu hospodaří i subjekty, které subjektivitu a tím i majetkovou autonomii mxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxum tvoří i
jednání jeho jménem a zastupování
. Právní jednání jménem státu vykonávají řídící pracovníci organizačních složek. Zákonné zastoupení stáxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxtšinou se ovšem tyto pracovní náplně týkají jiných okruhů). V některých případech se vyžaduje, aby za stát jednal Úřad pro zastupování státu ve věcech mxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxto úřadu, kteří jsou na tuto činnost specializováni (nikoli tedy řídící pracovníci tohoto úřadu).
§ 4
Spotřebitel
A.
Ochrana spotřebitexx x xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx která v roce 1975 poprvé přijala program zacílený přímo na rozvíjení politiky ochrany spotřebitele. Akční plán Komise navazující na prohlášení Rady pxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx
x
x
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx
x
xxxvo na ochranu hospodářských zájmů,
-
právo na náhradu utrpěné škody,
-
právo na informace a vzdělání a
-
právo sdružovat se k ochraně svých zxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx právu Evropské unie.
Jednotný evropský akt
z roku 1986 již obsahoval několik ustanovení o ochraně spotřebitele se zřetelem na ochranu zdraví a bezpečxxxxxx xxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xx xdnes čl. 169 Smlouvy o fungování Evropské unie), proklamujícím, že Společenství přispívá k naplnění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů.
Amsterodamxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xxlouva
(2009), jako východisko politiky Evropské unie stanoví, že hospodářská soutěž není cíl
per se
, nýbrž má být používána jako nástroj ve službách sxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx
(čl. 38) mající tutéž právní sílu jako smlouvy samotné.
2. Smlouvy samotné neobsahují žádnou definici spotřebitele ani upřesňující vymezení osob xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxinou definice spotřebitele obsahují (metoda tzv. minimální harmonizace). V poslední době ovšem - a přijetí směrnice 2011/83/EU ze dne 25.10.2011 o prxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxo poskytuje členským státům možnost ponechat v platnosti nebo přijmout v souvislosti s určitými aspekty prodeje odchylné vnitrostátní pravidlo (pokxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xvropském trhu do rovné pozice s ohledem na existující soutěžní pravidla.
V dalším vývoji lze očekávat spíše zesílení uvedené tendence, jež může postxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxního manévrovacího prostoru pro členské státy, v jehož rámci mají stále možnost zohlednit svá národní specifika trhu a národní úpravy, a zároveň rizikx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx
xxxxxxxxx spotřebitelském kodexu
(Code européen de la consommation)
unifikujícím ochranu spotřebitelů na unijní úrovni.
B.
Spotřebitelské acquis a jxxx xxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxažení rovnováhy mezi smluvními stranami tam, kde existuje
via facti
nerovnováha a v konečných důsledcích nerovnováha v celé společnosti. Tato nerovxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxastností a kvality prodávaného zboží, konkurence a celkového tržního mechanismu. Může jít také o informační převahu, která se v moderní době informačxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x
-
směrnice 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory,
-
směrnice 85/374/EHS o odpovědnosti za škodx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xe skutečnosti jsou,
-
směrnice 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy,
-
směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkácx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
směrnice 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku,
-
směrnice 98/6/ES o ochraně spotřebitele při označování cen výrobxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x prodeji a související reklamě,
-
směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxcné bezpečnosti výrobků,
-
směrnice 2002/46/ES o doplňcích stravy,
-
směrnice 2002/65/ES o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trx xx xxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxých pravidlech kompenzace a pomoci cestujícím, jejichž místo v letadle je obsazeno, při zrušení letu či velkém zpoždění letu,
-
nařízení č. 2006/2xxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx
-
směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru,
-
směrnice 2008/122/ES o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů.
2. V rámci Acquis Group byla z podnětu Evropské komise připravena
nová horizxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxvech spotřebitelů (tou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnixx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xřezkum rovněž vyjevil, že dosud převažující metoda minimální harmonizace vedla k rozdílné aplikaci pravidel stanovených směrnicí (např. v úpravě lhxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxch zejména při prodeji zboží nebo služeb prostřednictvím xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxmální harmonizace obsažené v původních směrnicích, zároveň se však umožňuje členským státům ponechat v platnosti nebo přijmout v souvislosti s určitxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxrodost spotřebitelské ochrany napříč jednotlivými státy Evropské unie tak nevymizí docela. Transpoziční lhůta u této směrnice je stanovena do 13. prxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxí.
Z analýzy výše uvedených směrnic vyplývá charakteristický rys unijního soukromého práva, a to volba metod regulace, které zahrnují zřetelné proxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxých právních předpisů, které český zákonodárce použil k implementaci, je zatím patrná převažující míra veřejnoprávní regulace (srov. např. zákon č. xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xemědělské a potravinářské inspekci, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na vxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxství v Evropské unii a ze spotřebitelského
acquis
provedl cestou implementačních novel v letech 2000 až 2002. Co se týče občanského zákoníku č. 40/19xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xž 57 obč. zák. č. 40/1964 Sb.). Do občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. tak byla následně promítnuta zejména úprava dvou způsobů uzavírání, resp. sjednxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxckých prostředků, jakož i smlouvy uzavírané mimo provozovnu. V oblasti deliktního práva došlo k provedení směrnice Rady ES 85/374/EHS zákonem č. 59/1xxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxá zákonem č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, kterým byla vložena do občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. noxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx zákoníku č. 40/1964 Sb. a obchodního zákoníku x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxrnice:
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxebitelských smluv zohlednil občanský zákoník z roku 2012 i novou horizontální směrnici 2011/83/EU o právech spotřebitelů.
C.
Pojem spotřebitxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxřebiteli
. Jeho posláním je znovu nastolit smluvní rovnováhu, která je fakticky deformována ekonomickou převahou profesionála. Děje se tak prostředxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxx xxxx xxlčí oblast závazkového práva, a tedy jako integrální součást práva občanského, nebo jako zvláštní právní disciplínu mnohde upravenou v samostatném kxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxifik. Zatímco obecné závazkové právo spolu s jeho obecnými principy se vyznačuje abstraktním řešením skutkových situací, které míří na kteréhokoli kxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx, spotřebitelské právo cílí přímo na konkrétní smluvní situace a snaží se kombinací preventivních a následných prostředků (individuálních i kolektixxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xpotřebitelem a profesionálem, je spotřebitelské právo zároveň vybaveno určitými nástroji, které umožňují řešit spotřebitelské problémy v masovém xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxch státních kontrolních orgánů a mohou také zastupovat zájmy poškozených spotřebitelů.
2. Základní pojem spotřebitele
není jednoznačně definováx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx9 Smlouvy o fungování Evropské unie), neusiluje v obecné rovině o přesné vymezení, co je obsahem takové ochrany. Tento přístup ve svém důsledku znamenáx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxe jiná.
Většina směrnic sledujících ochranu hospodářských zájmů spotřebitelů
chápe spotřebitele jako fyzickou osobu, případně osobu jednající pxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx přijata i směrnicí 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (spotřebitelem je
"fyzická osoba, jež v obchodníxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxmesla anebo výkonu jejího svobodného povolání"
). Podobnou konstrukci zvolila i poslední horizontální směrnice 2011/83/EU ze dne 25.10.2011 o právexx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxčila do pozadí koncepci obsaženou v původním návrhu Komise zveřejněným v Zelené knize o revizi spotřebitelského
acquis
. Komise navrhovala dvě alternxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxx
x xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxlo ke změně jejich věcné působnosti. V souladu s tím by byl spotřebitel definován jako fyzická osoba, která jedná pro účely mimo rámec své živnosti, podnxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xodnikání nebo profese.
Druhá varianta
počítala s rozšířením obou ústředních pojmů. Kategorie "spotřebitel" a "profesionál" měla zahrnovat - kromě xxxxxxxxx x x xx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxjich živnosti, podnikání nebo profese
.
Až donedávna směrnice spotřebitelského
acquis
zásadně nebránily členským státům definovat okruh spotřexxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx pole působnosti členských států i v tomto smyslu zásadně omezeno.
Problém s vymezením pojmu "spotřebitel" měl i český zákonodárce. Občanský zákoníx x xxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxo jiné podnikatelské činnosti. Tato dikce vedla právní praxi k rozšiřujícímu (nicméně gramaticky správnému) výkladu, že se ochrana vztahuje jak na osxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxjmu "spotřebitel" byl navíc narušen samotným občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., který v následujících ustanoveních chápal spotřebitele úžeji ve shxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
x x x xxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxní smlouvy o finančních službách uzavíraných na dálku nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
Občanský zákoník z roku 2012 sx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx x x xxxx
xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxěk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx je především osoba, která si opatřuje statky nebo služby pro účely osobní či rodinné. Občanský zákoník z roku 2012 chápe spotřebitele jako jednu ze slaxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxebitelského práva však vzniká xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx práva. Některé předpisy spotřebitelského práva jsou výslovně určeny jen k ochraně fyzických osob (např. směrnice, jejichž cílem je ochrana zdraví a bxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxy spotřebitelů. Klade se otázka, proč mají být právnické osoby bez dalšího vyloučeny z ochrany před některými praktikami podomních prodejů, nekalých xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xednotek a dalších organizačně
a priori
slabších uskupení, jejichž ekonomická síla není o tolik větší, než je tomu u běžného spotřebitele.
Jinou spoxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
x x xxx xx xxbata otevřena konkrétně v souvislosti s cílem ochrany hospodářských zájmů spotřebitelů (nekalá smluvní ujednání, smlouvy uzavírané na dálku či mimo xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxlosti se svým specifickým postavením.
Podobně mají být posuzovány situace, kdy jednání konkrétního subjektu má smíšený charakter, tj. kdy
nese prvxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx má zcela zanedbatelný vliv, je podle této judikatury namístě ochranu jednajícímu jako spotřebiteli poskytnout.
Občanský zákoník z roku 2012 naznxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxa těch nepodnikajících) a konečně i těch podnikatelů, kteří se za určité situace ocitnou v postavení slabší strany. Podle důvodové zprávy náleží těmto xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxxxx k vymezení spotřebitele
stricto sensu
, a proto
poskytuje ochranu z tohoto titulu jen osobám fyzickým
.
Zejména v souvislosti s právní úpravou nekalé xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu pracuje s pojmem
"průměrný (běžný) spotřebitel"
. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx "průměrný spotřebitel" měla judikatura ESD a nyní SDEU, které inspirovaly evropského zákonodárce při formování určitého normativního modelu chováxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xpatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (...)"
.
Je třeba dodat, že pojem "průměrný spotřebitel" se v české právní úpravě - na rozdíx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x zakotvujícím ochranu tzv.
zvlášť zranitelného spotřebitele
, stanoví, že
"je-li obchodní praktika zaměřena na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx"
. Tato koncepce se nemění ani nově přijatým občanským zákoníkem.
Pojem průměrného spotřebitele a zvlášť zranitelného spotřebitele je ponecháván soxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx sekundárního aktu jde o vymezenou skupinu spotřebitelů, kteří jsou z důvodu
duševní
nebo
fyzické slabosti, věku
nebo
důvěřivosti
zvlášť zranitelxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx se text směrnice a příslušný transpoziční předpis, jímž je citovaný zákon o ochraně spotřebitele, je třeba konstatovat, že enumerativní výčet kritérxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxrie důvěřivých spotřebitelů (bez souvztažnosti k ostatním uvedeným legálním kritériím - tj. věku, duševní a fyzické slabosti) nemůže vést k nižší mířx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xespadá ani do jedné z uvedených kategorií).
Ambivalentnost pojmu "spotřebitel" je pochopitelně reflektována i v příslušné odborné literatuře. Tax xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx ochrany garantovanou právem. Koncepce pasivního spotřebitele je např. typická pro skandinávské právo a převládá i v okruhu práva německého a rakouskxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx Tento model bývá stále častěji východiskem pro unijní spotřebitelskou úpravu. Svědomitým (aktivním) spotřebitelem je třeba rozumět kritického, akxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xx xxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxcím - důsledkem přepjaté spotřebitelské úpravy by mohla být ochrana poskytovaná v konkrétním případě spotřebitelovy lehkovážnosti či nezodpovědnoxxxx
xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxrpretaci, je třeba sledovat nejen ochranný smysl příslušných norem, ale současně i zde usilovat v konkrétním případě o spravedlivé (poctivé) uspořádxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxlo by žádoucí bezvýjimečně a za všech okolností favorizovat spotřebitele tam, kde rozdíly v míře smluvní autonomie kontrahentů jsou zanedbatelné, nexx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxxx xxxouvy, které tvoří soukromoprávní pendant k veřejnoprávní ochraně spotřebitele, představují v občanském zákoníku
speciální ustanovení ve vztahu k oxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xa v osmé části obč. zák. č. 40/1964 Sb.)
.
Smlouvu bude možno charakterizovat jako xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxhodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tj. profesionál, obchodník) a na straně druhé spotřebitel.
2. Nejedná se o nějaký zvláštní smluvní typ [jak xxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxx x xxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxakty]. Nejde ani o smlouvy nepojmenované
(contractus innominati)
. Charakter spotřebitelské smlouvy tak budou mít zejména kupní a směnné smlouvy, smxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxpojmenovaných - např. leasing), pokud jsou uzavírány za výše uvedených předpokladů.
3. Z terminologického hlediska je výraz "spotřebitelská smloxxxx xxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxní smluvní typ. Občanský zákoník z roku 2012 inspirovaný románskými jazyky označil zkoumaná ustanovení jako
závazky ze smluv uzavíraných se spotřebxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxí zkratce "spotřebitelské smlouvy"). Občanský zákoník z roku 2012 níže uvádí, že půjde o smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (§ 1810 xx xxxxxxx x x xxxx xxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxe, a proto se nevztahuje úprava spotřebitelského práva na
režim pracovních smluv
. K ochraně slabší strany v případě pracovní smlouvy slouží příslušná xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxích vztazích.
4. Pokud jde o
řešení sporů ze spotřebitelských smluv
, vedle standardních procesních postupů se nyní na evropské úrovni začalo diskutxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xx x xxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx o alternativním řešení spotřebitelských sporů (tzv. směrnice o ADR), jednak návrh nařízení o on-line řešení spotřebitelských sporů (tzv. nařízení o xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x prodejem zboží nebo poskytováním služeb mohly být spotřebitelem předloženy k alternativnímu způsobu řešení.
5. Se zřetelem na narůstající praktixx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxany, přistoupil český zákonodárce v této otázce k jasnější regulaci. Od 1. dubna 2012 nabyla účinnosti novela zákona o rozhodčím řízení (provedená záxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxch. Strany se i nadále mohou dohodnout na řešení případných sporů xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xapíru. Zákonodárce tím chtěl vyloučit zvláště ty případy, kdy by spotřebitelé podepsali doložku nevědomky. Pokud by rozhodčí smlouva nebyla sepsána xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxé spotřebitelské smlouvy, bude taková smlouva neplatná. Zesílena je
informační povinnost podnikatele
jako silnější strany. Doložka musí obsahovax xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxně rozhodce a předpokládaných nákladech, které mohou vzniknout, a o pravidlech pro jejich přiznání, místu konání rozhodčího řízení, způsobu doručenx xxxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxacích považujeme možnost
soudního přezkumu rozhodčího nálezu
. Pokud je spotřebitel z nějakého důvodu s rozhodčím nálezem nespokojen, má právo požádxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxr ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným poxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxx xxxx xůvod pro odklad vykonatelnosti takového rozhodčího nálezu.
E.
Další institucionalizovaní aktéři ochrany spotřebitele
1.
K ochraně zájmů sxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxích. Jejich společným cílem je hájit zájmy evropských spotřebitelů (kolektivní i individuální), a to buď obecně, nebo se zaměřením na konkrétní oblasx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxů. Na evropské úrovni působí aktivně zejména
Evropská organizace spotřebitelů (Bureau Européen des Unions des Consommateurs - BEUC)
jako největší a xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xeho posláním je výlučně spotřebitelská problematika a obrana zájmů evropských spotřebitelů při tvorbě unijních politik. Dalším významným aktérem jx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx
x xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxnmentálního povědomí. Založen byl v roce 1999 a sídlí v Bruselu.
2. Na národní úrovni působí rovněž několik sdružení na ochranu spotřebitele a na obraxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxkoníku z roku 2012 jeho ustanoveními o spolcích (§ 214 a násl.). Mezi nejvýznamnější subjekty působící v současné době v ČR lze zařadit
Občanské sdružxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxu hrají ingerence soukromoprávních sdružení spotřebitelů na poli spotřebitelského práva nezanedbatelnou úlohu. Pomáhají výrazně xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxm sporu, kdy poskytují často bezplatný právní servis pro poškozeného spotřebitele a vedou jej při sepisování příslušných podání. Svými aktivitami zaxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxní spotřebitelského
acquis
.
4. Vzhledem k prolínání soukromého a veřejného prvku na poli spotřebitelské legislativy je nutno zmínit se rovněž o
veřxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx zákonem stanovených povinností provádí především
Česká obchodní inspekce (ČOI)
. Dalšími dozorujícími orgány jsou
Česká zemědělská a potravinářskx xxxxxxxx xxxxxx
x xx xx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxL)
ohledně léčiv a jiných farmaceutických produktů. Dozorujícím orgánům veřejné správy plynou ze
zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
, růzxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxkonce zavřít provozovnu. Za porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitelů mohou rovněž ukládat pokuty až do výše deseti milionů Kč.
x x
xxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx z roku 2012 vymezen v § 2 odst. 2 obch. zák. V odst. 1 téhož paragrafu bylo definováno
podnikání
jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatexxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
x
a)
zapsané v obchodním rejstříku (bez ohledu na to, zda podnikají či nikoliv),
b)
které podnikají na základě živnostenského oprávnění,
c)
ktxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxsány do evidence podle zvláštního předpisu.
Z uvedeného je patrné, že většinou byl pojem "podnikatel" vázán na to, že určitá osoba měla k podnikánx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxikání zakázané), nebyla podle obchodního zákoníku podnikatelem. Současně však bylo stanoveno, že povaha nebo platnost právního úkonu takové osoby xxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxodního zákoníku.
2. stejně jako již před ním obchodní zákoník, se nevrátil k tradičnímu pojetí obchodníka a zachovávx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxovozuje, bez ohledu na to, zda k takové činnosti oprávnění má či nikoliv
(§ 420 odst. 1). Současně zdůrazňuje, že taková osoba je považována za podnikatxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxtele považován, takže se na něj při této činnosti nevztahují zvláštní ustanovení platící pro podnikatele.
Z uvedeného je patrné, že pro základní vymxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxní v občanském zákoníku z roku 2012 obsaženo samostatné ustanovení definující podnikání. Obecné vymezení podnikatele obsahuje § 420 odst. 1. Z tohoto xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x
x
xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxx xxxx xbdobných způsobem,
-
na vlastní účet a odpovědnost,
-
se záměrem činit tak soustavně,
-
za účelem dosažení zisku.
K tomu, aby určitá čxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxečně nepochybně vyžaduje, aby činnost byla vykonávána nebo její výsledky poskytovány za úplatu. Samostatností je třeba rozumět možnost osoby, která xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxby. Na vlastní účet je činnost vykonávána, jestliže její výsledky jdou ve prospěch nebo k tíži osoby, která činnost provádí. Vykonávání činnosti na vlaxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx nelze považovat za podnikání například činnost společníka obchodní společnosti, který jedná jménem společnosti, a práva a povinnosti z takové činnoxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxximečnou, vykonávanou jen příležitostně nebo občas. Podmínkou posouzení činnosti jako podnikání není skutečné dosažení zisku. Postačí, aby dosaženx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxjmu podnikatele.
Doplňkem k uvedenému obecnému vymezení podnikatele v § 420 odst. 1 je ustanovení, podle něhož
se za podnikatele považuje osoba zapxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxuje. Úprava byla obsažena zejména v § 34 obch. zák. Ode dne účinnosti nového občanského zákoníku je však nahrazena novou úpravou, obsaženou v zákoně o xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xak to umožňuje u kapitálových společností obecně a u osobních společností a u družstev v omezeném rozsahu zákon o obchodních korporacích (§ 2 odst. 1 a x xxx xxxxx x xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx x xx xx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxahuje žádnou výjimku, lze mít za to, že osoby zapsané v obchodním rejstříku se považují za podnikatele, třebaže podnikatelskou činnost nevykonávají.
xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxx
xx xx xx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona
. Vzhledem k dikci "má se za to" je třeba uvedené ustanovení považovat za stanovení vyvratitelné právnx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxou činnost ve smyslu § 420 odst. 1 nevykonává.
V § 420 odst. 2 je pojem "podnikatel" rozšířen
o osoby, které uzavírají smlouvy související s vlastní xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xoto rozšíření však nemá obecnou povahu, ale
uplatní se pouze pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963
, upravujícího speciálně splatnost ceny pxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxené, i když není podnikatelem) je povinnost podnikatelů dodat zboží nebo službu za úplatu.
3. Podnikatelem může být jak fyzická osoba, tak i právnickx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxmou
(§ 423). Podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku nemají obchodní firmu a činí právní jednání pod vlastním jménem. Jménem osoby fyzické je jejx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxarakterizují jejich osobu nebo obchodní závod. Dodatky však nesmí být klamavé, což znamená, že nesmí vzbuzovat klamnou xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx
xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxorníka nebo své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných prxxxxx x xxxxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxká osoba, která je podnikatelem. Výslovně je jako vyvratitelná právní domněnka stanoveno, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hoxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxam
obchodní listiny
, které mají povahu soukromých listin (§ 565). Proto je stanovena povinnost každého podnikatele uvádět na nich své jméno (název) a sxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxém veřejném rejstříku (např. v živnostenském), je povinen uvést údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku a podnikatel nezapsaný do veřejného rejstříku pxx xxxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xšechny uvedené údaje jsou údaji povinnými. Kromě nich může podnikatel uvést i jiné údaje, pokud nejsou klamavé.
6. V zájmu veřejnosti a ve vlastním záxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxbu
. Pokud tak neučiní, platí pro plnění uvedené povinnosti doba obvyklá.
B.
Obchodní firma
I.
Pojem obchodní firmy a její tvorba
1.
Obchodnx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx x xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx x28) se s ní částečně věcně shoduje (třebaže obsahuje dílčí terminologické změny) a částečně přináší významné věcné změny.
Základní funkce obchodní fixxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxtě nezměněné.
Obchodní firmou je jméno
(v § 8 odst. 1 obch. zák. je užit výraz "název"),
pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku
. Z toho xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx x xxxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx - viz § 425), tak i právnická osoba. Podmínkou však je, že jméno (název), které má být obchodní firmou, musí být zapsáno do obchodního rejstříku. Z toho plxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxs dobrovolný, pokud je takový zápis zákonem umožněn. Výslovně je v § 423 odst. 1 stanoveno, že podnikatel nesmí mít víc obchodních firem. To platí i pro pxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxní zapsán do obchodního rejstříku, obchodní firmu nemá a při svém podnikání právně jedná pod vlastním jménem. Na rozdíl od dřívější úpravy v § 8 odst. 1 obxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xunkce obchodní firmy a nepřímo také z ustanovení § 422.
3. Zákonná úprava klade na obchodní firmu dva
základní požadavky
, které platí jak pro fyzické oxxxxx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxx
x xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx již v obchodním rejstříku jako obchodní firma zapsaným. Nová úprava ve srovnání s úpravou v obchodním zákoníku (§ 10 odst. 1 obch. zák.) již neobsahuje xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxu právnické osoby (§ 132 odst. 2). Text § 424 ani důvodová zpráva k občanskému zákoníku z roku 2012 nedávají odpověď na otázku, zda vynechání uvedeného xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxrny, s. r. o.) stačilo k odlišení takových obchodních firem pouze uvedení rozdílných dodatků označujících právní formu. Lze mít za to, že taková interpxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxa vycházet z faktu, že běžná veřejnost zpravidla není schopna v hospodářském a právním styku odlišit podnikatele pouze podle dodatku označujícího práxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxdnikání (s výjimkou případu, kdy měla fyzická osoba stejné jméno s jiným podnikatelem působícím v témže místě). Ani takové ustanovení v úpravě obchodnx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxx bude k odlišení jejich obchodních firem zpravidla dostačovat. Jistou modifikaci požadavku nezaměnitelnosti obchodních firem obsahuje § 426 (dřívx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx 71 až 91 z. o. k.), mohou jejich obchodní firmy obsahovat shodné prvky, pokud je veřejnost schopna takové obchodní firmy odlišit.
Dalším požadavkem kxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
x xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxi a předmětu jeho podnikání.
4. V obchodní firmě podnikatele, který je právnickou osobou, může být použito jméno člověka (fyzické osoby) jen s jeho soxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxt člověk, jehož jméno bylo užito, popřípadě právní nástupce osoby, která udělila souhlas. Musí k tomu však mít tak závažný důvod, že po něm nelze spravedxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxu přinesl občanský zákoník z roku 2012 do úpravy
utvoření obchodní firmy podnikatele, kterým je člověk
(fyzická osoba). Na rozdíl od dřívější úpravy x x x xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxní jméno a příjmení). Stanoví, že obchodní firmu člověka (fyzické osoby) tvoří jeho jméno zpravidla. Současně připouští, aby podnikatel při změně svéxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxy se podnikatel, který je fyzickou osobou, zapsal do obchodního rejstříku pod jinou obchodní firmou než pod svým jménem. Z této jiné obchodní firmy musí xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxíklad jen předmět podnikání nebude obsahovat doplněk označující právní formu právnické osoby.
6. Úprava obchodní firmy v občanském zákoníku z roku xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xvého právního předchůdce nebo jeho právního nástupce užívat. Souhlas může být udělen nejen písemně, ale také jen ústně či konkludentně. Nabyvatel je pxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx z důvodů uvedených v zákoně nebo v ujednání stran smlouvy o převodu obchodní firmy, popřípadě jejich právních nástupců. Při přeměně právnické osoby doxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxdě, že má právnická osoba více právních nástupců, přechází obchodní firma na toho z nich, který je v rámci přeměny určen. Pokud k určení nedošlo, obchodnx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx použil poprvé.
Musí však jít o použití po právu. Protože se jméno (název) podnikatele stává obchodní firmou až okamžikem, kdy je pod ním podnikatel zapxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxx
xx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xterý je pod jménem (názvem) tvořícím obchodní firmu v obchodním rejstříku zapsán,
tuto obchodní firmu užívat, zejména pod ní činit právní jednání
. Na rxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxele. V § 423 odst. 2 je pouze stanoveno, že dotčený podnikatel má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží. Tato práva jsou vyjmenována v § 2988x x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxx xxx xxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxx xxx xx xxxitel svého neoprávněného jednání zdržel,
xx
xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xx,
d)
právo na náhradu škody (§ 2894 a násl.),
e)
právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl.)
Právo podnikatele, aby se rušitex xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxěně užívanou firmu by se podnikatel dostal do situace, že by nemohl fakticky činit právní jednání svým jménem. Dotčený podnikatel se však bude moci domáxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx. 3 obch. zák.) úprava v občanském zákoníku z roku 2012 nepřiznává účastníku, jehož návrhu bylo vyhověno, právo na základě rozhodnutí soudu uveřejnit rxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxných ustanoveních o právnických osobách (§ 136), jednak v rámci zvláštních ustanovení o podnikateli (§ 429). Obecně vychází úprava v občanském zákoníxx xx xxxxxxx xx
xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xrávnické osoby, ale také na osoby fyzické.
Pro sídlo podnikatele, který je právnickou osobou, platí příslušná obecná ustanovení o sídle právnických xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xx
xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx se ustavuje právnická osoba, jež je podnikatelem, musí obsahovat, kromě dalších stanovených náležitostí, také určení sídla (§ 123 odst. 1). Sídlo můžx xxx x x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxá osoba zapisuje do veřejného rejstříku, tj. podnikatel do obchodního rejstříku, nemusí být sídlo určeno adresou a postačí, když zakladatelské právnx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxa. Pro podnikatele, který je právnickou osobou, platí také obecná úprava přemístění sídla (§ 138 a násl.).
3. Zvláštní úprava sídla podnikatele v § 4xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx
xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxpisuje, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště.
Právní úprava v občanském zákoníku z roku 2012 (stejně jako dříxxxxx xxxxxx x x xxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxě
poskytuje každému možnost dovolávat se také sídla skutečného
. Na druhé straně, jestliže se někdo dovolává sídla podnikatele, které je zapsáno ve veřxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx
x xxxxx xxxxxxxxxx xxtanovení o podnikateli (hlava II díl 5) upravuje občanský zákoník z roku 2012
zastoupení podnikatele, které vzniká ze zákona za podmínek zákonem stanxxxxxxx
x xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xbchodního rejstříku, tzv. odštěpného závodu (§ 503 odst. 2).
Podnikatel, který je právnickou osobou, je také ze zákona zastoupen členem statutárního xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xpolečnickou žalobou (§ 102, 119 a 157 z. o. k.), tzv. akcionářskou žalobou (§ 371 z. o. k.) a tzv. členskou žalobou (§ 584 z. o. k.).
II.
Zastoupení osxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xx
xxxxxxavuje základní způsob zákonného zastoupení a v praxi také způsob nejfrekventovanější
. Úprava se obsahově shoduje s dřívější úpravou v § 15 obch. zák. x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xak i na podnikatele, který je fyzickou osobou, a to bez ohledu na to, zda jde o podnikatele do obchodního rejstříku zapsaného či nikoliv.
2. K tomu, aby uxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxx
xxxx xxx x xxxxxx xxxxxu podnikatel pověřil určitou činností
při provozu obchodního závodu. Pověřená osoba nemusí být zaměstnancem ani nemusí být v jiném obdobném vztahu k xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxováno. xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxtřních předpisech vydaných podnikatelem. Může se však jednat i o pověření jednorázového charakteru ke konkrétní činnosti. Vždy však musí jít o pověřexx x xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxkonné zastoupení nevztahuje.
Rozsah zástupčího oprávnění
pověřené osoby je vymezen tak, že zahrnuje všechna jednání, k nimž při činnosti, kterou xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxit jen na základě zvláštního pověření. Obvyklost právních jednání je třeba posuzovat ve vztahu k činnosti, kterou byla osoba při provozu obchodního záxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx, že i v takovém případě jednání zástupce zastoupeného podnikatele zavazuje. Je to v zájmu ochrany třetí osoby, s níž zástupce jednal. Tuto ochranu však xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxdě, že třetí osoba sice o překročení nevěděla, ale vzhledem k okolnostem případu vědět musela. Potom právní jednání podnikatele nezavazuje.
III.
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxo závodu.
Odštěpným závodem je pobočka
(část obchodního závodu),
která je zapsána do obchodního rejstříku, popřípadě jiná organizační složka, o ktexx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx závodu je ze zákona oprávněn podnikatele zastupovat za podmínky, že je zapsán do obchodního rejstříku. Toto jeho oprávnění vzniká ode dne, ke kterému bxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx týkající se odštěpného závodu.
Vedoucí odštěpného závodu jako zástupce podnikatele právně jedná jeho jménem a z jeho jednání vznikají práva a povinnoxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxxtě
jednáním nezmocněného jednatele
, osoby, která není oprávněna jednat jménem podnikatele jako člen statutárního orgánu ani jako osoba pověřená podxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxní výslovně neopravňuje, pouze upravuje důsledek toho, že taková osoba v provozovně podnikatele jednala.
V zájmu ochrany třetích osob stanoví, že jedxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xodnikatele
. Druhá podmínka záleží na požadavku, aby
třetí osoba byla v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna
. Bez splnění obou podmínek xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx zastoupen také na základě ujednání o zastoupení ve spojení s plnou mocí, tzv. smluvní zastoupení (§ 441).
Zvláštním druhem smluvního zastoupení - zaxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxlit fyzické osobě, popřípadě více fyzickým osobám. Výslovně je zakázáno udělit prokuru právnické osobě. Prokura musí být udělena písemně, což vyplývx x x xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx rozdíl od dřívější úpravy v § 14 obch. zák., nejen pro obchodní závod jako celek, ale také jen pro určitou pobočku nebo jen pro některý z více obchodních záxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxí podmíněna, na rozdíl od dřívější úpravy v § 14 odst. 6 obch. zák., jejím zápisem do obchodního rejstříku, takže se prokura stává účinnou jejím platným uxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxzen velmi široce jako
oprávnění k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky
, pro něž je prokura udělena.
Vzxxxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxx xxx x xxxxxx xednání, k nimž dochází při provozu obchodního závodu.
Jejich vymezení bude nepochybně závislé v konkrétním případě na povaze obchodního závodu a jehx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxí jednání, jako jsou například prodej movitého vybavení obchodního závodu, zřízení zástavního práva a podobně.
Obecně je však z prokuristova oprávxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx (§ 450). Není vyloučeno, aby prokuristovo oprávnění stanovené zákonem bylo omezeno vnitřními pokyny. Takové omezení však nemá účinky vůči třetím osoxxxx x xx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xa jiného.
3.
Podepisování prokuristou
je upraveno tak, že prokurista k firmě podnikatele připojí svůj podpis a údaj označující prokuru (§ 455). Nesxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx že ustanovení o podepisování prokuristy má instruktivní povahu a že jeho porušení nemůže vést ke zmaření zastoupení nebo k neplatnosti právního jednáxxx
xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x § 456 je navíc stanoven další důvod, a to převod nebo xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx x xxxcné úpravy smluvního zastoupení.
Smrt podnikatele způsobuje zánik prokury pouze v případě, že to bylo ujednáno.
Naproti tomu podle § 448 odst. 1 smrt xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x x xxx
představuje ochranu zájmů podnikatele při jeho podnikatelské činnosti
. Zákaz se týká osob, které vystupují jako zástupci podnikatele při provozu obxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxného závodu, osoby pověřené podnikatelem určitou činností při provozu obchodního závodu, prokurista. Zákaz se týká všeho, co spadá do oboru působnosxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxtupce na cizí účet. Neplatí však v případě, že k jinak zakázanému jednání dal podnikatel souhlas (z dikce
"nesmí bez souhlasu podnikatele činit"
lze doxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxedevším
právo domáhat se, aby se jeho zástupce zakázaného jednání zdržel
. Toto právo není omezeno žádnou lhůtou. Další právo podnikatele je závislé na xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxlášeno za jednání na účet podnikatele
. V druhém případě se podnikatel může
domáhat, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu
, a jestliže již byla odměna poxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxí zástupce dozvěděl. Právo však musí být uplatněno nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k jednání došlo. Marné uplynutí lhůty pro uplatnění práva má zx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxravou obsaženou v § 65 odst. 3 obch. zák.
Podnikatel má možnost místo uvedených práv požadovat na zástupci náhradu škody způsobené jeho zakázaným jedxxxxxx xxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx podnikateli). Povinnost nahradit škodu má také ten, v jehož prospěch zástupce nedovoleně jednal, pokud měl a mohl vědět, že jde o činnost poškozující pxxxxxxxxxxx
xx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxacích (v § 109 pro veřejnou obchodní společnost, v § 119 pro komanditní společnost, v § 199 a 201 pro společnost s ručením omezeným, v § 441 a 451 pro axxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x x xxx x xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxhuje. Obsahuje také úpravu práv, která má podnikatel, jestliže dojde k porušení zákazu konkurence (§ 5 z. o. k.). Ve srovnání s § 432 není v § 5 z. o. k. uvexxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx2 ve svém § 9 odst. 2 vyjadřuje subsidiaritu občanského zákoníku, když stanoví, že soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občansxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx zakázaného jednání u obchodních korporací řídí příslušnými ustanoveními zákona o obchodních korporacích. Totéž platí, pokud jde o právo na vydání prxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx korporaci přiznat právo domáhat se, aby se osoba, která se nedovoleného jednání dopouští, takového jednání zdržela. Sporné může být, zda se zákaz konkxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx Lze mít za to, že v tomto směru je úprava v zákoně o obchodních korporacích úpravou zvláštní, která vylučuje aplikaci obecné úpravy v § 432. Vzhledem k uvexxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxeří nejsou obchodními korporacemi, zejména na fyzické osoby.
HLAVA OSMÁ
Zastoupení
§ 1
Účel zastoupení
1.
Zastoupení je prastarý právnx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxa byla přiznána každému člověku, bylo třeba umožnit i osobám nikoli plně svéprávným účastnit se právního styku, právně jednat, a tím zároveň posílit ocxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxiž o právnických osobách.
2. Z tohoto dvojího účelu lze dovodit i
zásadní teoretické rozlišení zastoupení
:
a)
Zastoupení, o kterém se ta osoba,
kxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxi), a chce proto, aby za ni jednala jiná osoba - její zástupce,
dohodne s touto osobou, že ji bude zastupovat a v čem ji bude zastupovat (tzv. smluvní zastoxxxxxx
x
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxx
x xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxní dostatečně vybavena k jednání, potřebuje pro účast v právním styku, aby za ni právně jednal někdo jiný - její zástupce
(tj. na rozdíl od osob uvedených x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xpůsobilosti (nebo schopnosti) jednat
sám zákon
(občanský zákoník),
že jedna osoba jedná za druhou osobu, mluvíme o zákonném zastoupení
. O takové zasxxxxxxx xxx x xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx dítě jednají (podle zákona nebo rozhodnutí soudu), ale nejsou to jeho zákonní zástupci;
b)
právnické osoby
- v důsledku své povahy (srov. hlavu sexxxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxx x xx xxx xxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx
xxxx xxx
xx xxxxxxx xxxxxxxxxí soudu
, tak i
na základě soukromoprávního jednání, kterým byla právnická osoba založena, anebo jiného právního jednání, např. smlouvy o zastoupení
x
xx
xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx společníci apod.), je výhodné, aby - aniž by se o tom tyto osoby dohadovaly (ať
ad hoc
, nebo jednou pro vždy) - mohla jedna z nich právně jednat s třetími osoxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxe také toto zastoupení je zákonným zastoupením.
4.
Jmenuje-li zástupce osoby soud svým rozhodnutím, mluvíme o opatrovnictví:
a)
člověka
- xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx vyžaduje-li to správa jejích záležitostí nebo ochrana jejích práv.
Občanský zákoník z roku 1964 v takovém případě používal označení "zákonné zxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxkazují ale znaky obou
:
a)
zastoupení členem domácnosti a
b)
společný zástupce pro doručování u solidárních závazků.
§ 2
Obecné xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx
x
xxxxx za jinou osobu
(tj. zastoupeného),
-
jejím jménem a
-
na její účet
(tj. na účet zastoupeného),
-
vždy ale
při tom
projevuje svou vlastní vůxx
x
xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxupce odpovídajícím způsobem (stanoveným zákonem, dohodnutým stranami, vyplývajícím z potřeb styku atd.), platí
nevyvratitelná domněnka, že jedná xxx xx xxxx
xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x x xxx xxxxx xxx
xx xxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx x
xxxxx xxxx
x x xxx x xxxxx xxdnající prostřednictvím zástupce, je zapotřebí zkoumat také dobrou víru zástupce a naopak (§ 436 odst. 2).
3.
Zástupcem nemůže být osoba, jejíž zájmx xxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxni z možnosti zastupovat už při
hrozbě
střetu zájmů (§ 892).
Nicméně rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného nemá bez dalšího a vždy za následek neplxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxý dovolat, tedy např. tvrdit, že třetí osoba nenabyla vlastnictví k zástupcem prodané věci. Naproti tomu, pokud třetí osoba o rozporu v zájmech povědomx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx jeden z výrazů ochrany třetích osob, jež je občanskému zákoníku vlastní.
Existence rozporu mezi zájmem zástupce a zastoupeného se předpokládá (vyxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xe vlastní záležitosti (§ 437 odst. 2 věta druhá).
Zástupcem rovněž nemůže být osoba, která nemá dostatek způsobilosti právně jednat,
tj. osoba, jexxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxho. Jinak řečeno: zástupce nemusí být
plně
svéprávný, postačí takový rozsah způsobilosti právně jednat, který zahrne i právní jednání v dotyčné zálexxxxxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxat tohoto nedostatku v zastoupení (ve svůj prospěch a třeba dovozovat neplatnost právního jednání a žádat vrácení plnění), xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx
xx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxě.
Výjimečně si může dohodnout s další osobou, že jej zastoupí; takový další zástupce se nazývá
substitut
. Oprávnění zástupce dohodnout si substitucx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx
xxxxx zapotřebí
, si zástupce může sjednat substituci i bez takové zákonné nebo smluvené licence; pokud tak učiní, odpovídá za řádný výběr takového dalšího zxxxxxxx xx xxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx
xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx ani dohodnuto, jak mají tito zástupci jednat, uplatní se vyvratitelná domněnka, že každý z nich může jednat samostatně (§ 439).
6.
Překročení zástupxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxky, že bez zbytečného odkladu (srov. zásadu
vigilantibus iura
) meze překračující (z mezí vybočující) jednání schválí. Stejné platí v případě, kdy jedxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx.
Pokud ale zastoupený exces zástupce bez zbytečného odkladu neschválí, je osoba, která takto jednala, zavázána sama.
Jestliže třetí osoba, tj. oxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx aby jí nahradil škodu, která jí jednáním zástupce vznikla; právo volby tedy náleží třetí osobě (§ 440 odst. 2).
Sluší se poznamenat, že právě uvedená pxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx (§ 431). A nelze je použít ve většině případů zákonného zastoupení: přichází v úvahu, jedná-li se o zastoupení právnické osoby, resp. v jejím rámci, o zaxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxx xxxxx xxxxx xxxídit svou záležitost bez dohody o zastoupení
(např. nechá smluvené plnění jen vyzvednout třetí osobou), mluvíme o
poslovi
. Poslem může být kdokoli, nxxxxxxx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxtnance; zaměstnancova odpovědnost pak vyplývá z právního poměru zaměstnance k zaměstnavateli.
§ 3
Smluvní zastoupení
A.
Obecně
1.
Smluvxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x
xxxxxxxxx
x xx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx (záležitostech, anebo vůbec):
-
by sama jednat mohla, xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xde-li o uzavření smlouvy ve vysoce specializované v technické oblasti), nebo pobývá na jiném místě, než kde má být právně jednáno, atp., anebo
-
by sxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx smluvního zastoupení je
smlouva
nebo
dohoda o zastoupení
(obč. zák. č. 40/1964 Sb. používal označení "dohoda o plné moci"), resp. právní jednání xxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xx xxx x xxxxxxx
xxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxčuje také jako
zmocnění
.
2. Rozlišuje se smluvní
zastoupení přímé a nepřímé (tzv. náhradnictví). Přímé zastoupení
je takové zastoupení, kdy zástxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxproti tomu při
nepřímém zastoupení
jedná zástupce (tzv. náhradník) jménem svým a jemu také vznikají právní následky (např. práva a/nebo povinnosti nxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxářskou) je povinen takto nabytá práva a/nebo povinnosti odpovídajícím způsobem (zaplacením peněžité částky, postoupením pohledávky apod.) převésx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxoupení i prokura jsou upraveny v první části občanského zákoníku v hlavě věnované zastoupení, náhradnictví je upraveno v části čtvrté, tj. mezi relatxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxchž je zmocněnec oprávněn jednat za zmocnitele jeho jménem. Takto je možné zmocnit pro
jednu záležitost, několik záležitostí, všechny záležitosti urxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxt v konkrétním případě i velmi detailně, přesně formulováno: např. "je oprávněn koupit knihu od určitého autora, jeho určitou knihu, rok vydání, vydavxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxa tam by totiž tato otázka měla být naprosto jednoznačně řešena.
4. Zároveň s uzavřením smlouvy o zastoupení vystaví zmocnitel zmocněnci
plnou moc jaxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx
x
xxxxx xxxx xxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxěnec třetím osobám
prokazuje
své zástupčí oprávnění a jeho rozsah.
Plná moc musí obsahovat označení zmocnitele a zmocněnce (dostatečnými identifikaxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxnat na místě zmocnitele.
Jako každá listina vyžaduje plná moc
podpis zmocnitele
. Je-li na listině (na plné moci) podepsán i zmocněnec, lze říct, že jde xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxvého oprávnění (srov. dále u zániku smluvního zastoupení).
Podle povahy, resp. rozsahu zástupčího oprávnění se rozlišuje plná moc
všeobecná/genexxxxx x xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxní zmocnění pro určitý
druh
právních jednání, event. pro několik jednotlivých právních jednání.
Písemná forma
se zásadně nevyžaduje ani pro smlouvx x xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx stanoví pro případy, kdy se zástupčí oprávnění týká více než jednoho právního jednání. Nicméně vyžaduje-li i ono jediné právní jednání určitou formu (xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxx xx xxx xxxxx xxx
5. Zmocnitel má právo
kdykoli ukončit
zástupčí oprávnění zmocněnce, jinak řečeno,
zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění
(§ 442). To pxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxžitě zmocnění odvolat. A to bez ohledu na to, zda byla dohodnuta doba, po niž zmocněnec může zástupčí oprávnění využívat [pokud by byla smlouva o zastoupxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xa náhradu škody]. Odchylné řešení platí
zásadně
jen pro případy, kdy si strany ujednají určité důvody pro odvolání zmocnění.
6.
Překročení zástupčxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxávním jednáním zmocnitel zavázán, ledaže bez zbytečného odkladu
(srov. zásadu
vigilantibus iura
) poté, co se o vybočení zmocněnce dozví,
oznámí osoxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
x zavázán
není
, pokud tato třetí osoba měla a mohla z okolností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění
zjevně překračuje
(§ 446).
Toto ustanovení txxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxxxx, resp. zmocnění, zanikne
zejména:
-
vykonáním právního jednání, k němuž bylo dáno,
-
jestliže zmocnitel zmocnění
odvolá
,
-
jestliže zmxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx
x
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xsobou, zanikne,
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx
xxxxxxxxx xx xxxx x
xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxx x xxx xxxxx xx xxxávněn dále za zmocnitele jednat, a to se stejnými účinky, jako by zastoupení ještě nezaniklo.
8.
Neodkladná právní jednání.
Tímto termínem se označxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
x x xxxx xxxxxx xxxxxxxch je totiž
zmocněnec povinen učinit ještě všechno, co nesnese odklad, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupci neutrpěli újmu na svých právech
. A tato pxxxxx xxxxxxx xxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx
x
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx
x xx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xřípadě právní nástupci zemřelého zmocnitele nebo sám zmocnitel, kterému zmocněnec zastoupení vypověděl, zařídí jinak, tj.
učiní-li jiné opatření nxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxx xxxxx xxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx xx x xxnění zástupčí činnosti zůstalo, u sebe, je povinen vydat to bez zbytečného odkladu zmocniteli (§ 448 odst. 2).
B.
Prokura
Prokura je označení pxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxž dochází při provozu obchodního závodu,
popř. pobočky, a to včetně těch právních jednání, pro která zákon vyžaduje zvláštní plnou moc.
Podrobnější xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x xx
x x
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx
xx
xxxxxx
xx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxxxxx jinak než smlouvou zpravidla jedná jen v majetkových věcech zastoupeného
.
Existuje pouze několik
výjimek
z tohoto okruhu záležitostí, kdy takový xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxvně
(prohlášení o vydědění), ani taková jednání
odvolat
(§ 458). Takto je třeba přijmout, že ten, kdo byl omezen ve svéprávnosti, protože pro duševní xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxé smrti.
Ze
záležitostí osobních
uvádí občanský zákoník pouze záležitosti týkající se vzniku a zániku manželství a výkonu rodičovských povinnosxx x xxxx xx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxvahou těchto záležitostí omezen mnohem víc: v podstatě by zástupce mohl jednat jen v záležitostech ochrany osobnostních práv (např. v žádných záležitxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxstupce dále zásadně nesmí zastoupenému
odejmout věc zvláštní obliby
, a to ani při umístění do kolektivního ochranného zařízení (§ 459).
Již výše bylx xxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxým, opatrovníkem), tak také mezi osobami zastoupenými týmž zástupcem, nemůže ustanovený zástupce jednat a je třeba ustanovit
tzv. kolizního opatrovxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxjednou spatřován hlavní důvod ustanovení např. opatrovníka. Nicméně jak zákonný zástupce, tak opatrovník mohou právně jednat jen v rámci
běžné správx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxání zástupce, ale i přivolující rozhodnutí soudu
(§ 461 odst. 1). Sluší se zmínit, že právní povaha takového rozhodnutí není v právní teorii chápána jedxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxnován neplatností právního jednání, a pojetím rozhodnutí jako součásti právního jednání, s tím, že nedostatek přivolení znamená, že nebylo jednáno vxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xodmínkou, že je bude spravovat nějaká třetí osoba (§ 461 odst. 2).
3. Odměna za zastoupení nenáleží ani zákonnému zástupci, ani opatrovníkovi. To nepxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx přiznal. Odměna není obligatorní a soud o jejím přiznání a její výši rozhodne zásadně se zřetelem ke všem okolnostem správy v konkrétním případě (§ 462)x
xx
xxxxxxx xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx x x x x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxřeba jen shrnout řečené.
2. Výrazem "zákonné zastoupení" mají být označeny ty případy zastoupení, kdy sám zákon (občanský zákoník) stanoví, že jednx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
x xx xxxxxxxxx xx xylo mluvit o
zastoupení založeném zákonem, popř. o zastoupení ze zákona
. Jde totiž o množinu několika navzájem - v bližším pohledu - odlišných druhů zasxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx xxřejnosti, ale i v občanském zákoníku, termínem "zákonný zástupce".
Jak již také bylo řečeno, účelem se tato zastoupení liší: jednak existují zastouxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxvnická osoba - jako v zásadě fikce - sama není schopna právně jednat, musí tedy za ni jednat zástupce), xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxx xxxří jsou ustanoveni z důvodů ryze přirozených, totiž zástupci pro nezletilé, jsou standardně označováni jako zákonní zástupci.
3.
Závěrem k otázce zxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x komerční praxi i teorii označované jako "generální") se rozlišují ještě zastoupení vedoucím odštěpného závodu, zastoupení pověřenou osobou a k nim sx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x xxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x x xx
xx
xxxxxxvnictví
I.
Obecně
1. Opatrovnictví je takové zastoupení, které v případech předvídaných zákonem zakládá rozhodnutí soudu:
opatrovníka jmenxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxinností vzhledem k záležitostem opatrovance
.
Soud jmenuje vždy jednoho opatrovníka pro jednu osobu, ledaže je třeba, aby pro správu jmění opatrovaxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxatrovance vždy "obecný" opatrovník, i v případech, kdy jde o záležitost správy jmění (§ 464 odst. 1).
Nerozhodne-li soud o rozdělení práv a povinnostx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxník neplní řádně své povinnosti, soud jej odvolá. V obou případech zároveň soud jmenuje nového opatrovníka (§ 463).
3. Již výše bylo uvedeno, že ustanxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxstliže:
-
je to zapotřebí k ochraně zájmů tohoto člověka, nebo
-
to vyžaduje veřejný zájem.
Někdy jsou ovšem zúčastněny oba tyto důvody. Tax xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxv působí potíže při správě jmění nebo hájení práv (§ 465).
2. Tím, že je jmenován člověku (první) opatrovník,
je ustaveno opatrovnictví nad člověkem
x xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxích (§ 468). Opatrovníkem je obec, v níž má opatrovanec bydliště, anebo na místě obce právnická osoba, kterou obec zřídila k takovému účelu (§ 471 odst. 3xx
xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xx xzhledem k dikci zákona není nezbytné, aby člověka, o jehož opatrovnictví rozhoduje, viděl osobně sám rozhodující soudce.
4. Opatrovníkem soud jmenxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xejprve
hledá vhodného opatrovníka mezi nejbližšími a blízkými osobami
, které jsou nejen dlouhodobě schopné vykonávat tento složitý a odpovědný úkolx xxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx