Obsah Dostupné filtry
Předpisy ČR (2)

89/2012 Sb. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654)

Hledat v textu dokumentu:
  • Tisk
    Uložit
    Odeslat
  • Velikost písma textu
Viditelnost komentáře:
 
 

 
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxxx
xxxx
xxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxx.
JUDr.
Ondřej
David
JUDr.
Lenka
Deverová
JUDr.
Lucie
Dolanská Bányaiová,
LL.M., Ph.D.
doc. JUDr.
Tomáš
Dvořák,
Ph.D.
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxá,
Ph.D.
doc. JUDr.
Jan
Pauly,
CSc.
JUDr.
Pavel
Pavlík
JUDr.
Robert
Pelikán,
Ph.D.
xxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxD.
JUDr.
Petr
Šustek,
Ph.D.
prof JUDr.
Luboš
Tichý,
CSc.
JUDr.
David
Uhlíř
JUDr.
Eva
Večerková,
Ph.D.
ÚVOD
1. Historxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxuje rámec právnické obce. Do jisté míry jsme mohli sledovat i u nás, že veřejnost byla o kodifikaci informována s určitým předstihem. Dojmy jsou však rozxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx ale i politiků. Teprve v poslední fázi legislativního projednávání byla informace povrchní a marketingovou formou více šířena.
Chyběla však nejexxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xohnat po vstupu kodexu v účinnost. Odborná diskuse byla ideologizována nebo převáděna do osobní roviny, což na ni mělo nepochybně tlumící efekt.
Tyxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxoupil čerstvě v účinnost, se musíme pokusit hledat jeho racionalitu a užitečnost tak, aby mohl sloužit praktickému životu.
Pochopit občanský zákoxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xyšlenkových souvislostí, které vyústily v přijetí nové kodifikace v roce 2012.
Vývoj českého práva se nemohl vymknout historické situaci, v níž se xxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxkých vlivů a vedle vlivů mikroprostředí, v němž se od dětství pohybuje, také způsobem myšlení, mluvy, právní i politickou kulturou společnosti, v níž vxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxx, že mimořádně neuspokojivé zákonodárství svede právní kulturu na jinou cestu, např. ji přiblíží precedenčnímu právu apod.
V tomto kontextu je nutxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxouhodobě determinovalo způsob právního myšlení v českých zemích a zařadilo nás do rodiny germánského práva. Všeobecný obchodní zákoník byl unifikoxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxce právní kontinuity, převzala rakouské právo a celou právní kulturu a postupně přinášela nové velmi progresivní prvky (např. v podobě zákona proti nexxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx bohužel nepodařilo. Kodifikační úsilí sice vyústilo do zpracování osnovy československého občanského zákoníku (1937) a části zákoníku obchodníhox xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxislativní práce nijak nekonvenovaly. Namísto přijetí připravené osnovy došlo ke vpádu sovětského vlivu, který přerval mnoho myšlenkových, kulturnxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxmi. Nakolik v praxi působili právníci vzdělaní ještě v předválečném právu, natolik i legislativní a jazyková úroveň nových úprav byla poměrně vysoká, x x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xevadesátá léta, která znamenají rozpad ideologických bariér, současně přinášejí postupný úpadek legislativně technické, ale velmi často i obsahovx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxh čtyřiceti let pozornějším nahlížením do rakouského práva, do práva první ČSR i do zmíněných návrhů je chvályhodná a přínosná. Některá poučení z těchtx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxských a německých kodifikací. Osnova občanského zákoníku z roku 1937 neměla znamenat žádný legislativní převrat. Ve třicátých xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx, že právo se musí nalézat, zjišťovat a že skromným úkolem kodifikátora je právo "opsat do zákoníků".1) Jak říká B. Leoni: "V devatenáctém století se v zxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxo zákoníky a ústavy vydávali."2)
Historie se však poté u nás i v jiných zemích vydala jinudy, což platí jak pro sovětskou sféru vlivu, tak ve slabší mířx x xxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxy, jsou pak ti, na jejichž straně je v dané chvíli většina zákonodárců.3) U nás to nejprve byla strana monopolizující si moc, která použila zákonodárstxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx x xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xeská realita tedy tomuto novému pojetí legislativy nejen neunikla, ale naopak v souladu s nedostatečně stabilním systémem hodnot a v představě, že souxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxí spoutáno žádnými pravidly kromě velmi volného ústavního rámce, koneckonců rovněž legislativně zakotveného a rovněž změnitelného. Zákonodárci se xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xeřejný zájem ustupuje do pozadí, došlo tak daleko, že máme zákony, které jedna parlamentní většina přijme, aby je poté jiná většina zrušila (např. zákox x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxí politické i právní prostředí této země. V takové atmosféře jsme stěží mohli očekávat, že kodifikačním pracím bude věnována pozornost, jakou si zasloxxxx
xxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxé zákoníky byly zrušeny a nahrazeny dvěma vlnami komunistických kodifikací - kolem roku 1950 a poté v polovině šedesátých let. Nové kodifikace navazovxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxlní přeryv byl připraven lidmi vybavenými vysokou kulturou a vzděláním předchozí epochy. Jazyková i odborná úroveň kodifikací padesátých, ale ještě x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx rámci redukovaného pozitivního práva zpřesňovala a stabilizovala, aniž je možno všechny výsledky tohoto vývoje zjednodušeně odmítnout.
Významxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxlečenské reality. To vedlo na jedné straně k mimořádné logické čistotě pozitivněprávních řešení, pojmů i právního myšlení, na straně druhé k přepjatéxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxoleného, ale přece - hledala cesty k prohloubení pohledu xx xxxxxx
x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxx byl především jeho drastickou redukcí a ideologizací. Obchodní zákoník byl zrušen bez náhrady, což jistě nepřekvapuje v systému, který zrušil soukrxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxdukční ekonomiky do role pouhého zaměstnance a spotřebitele. Produkční sféra byla monopolizována státem. Zanikl tak nejen obchodní zákoník, ale takx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx) radikálně potlačil úpravu obligačních vztahů a nahradil ji úpravou "služeb" (v podstatě spotřebitelským právem), hospodářský zákoník (č. 109/196x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xbčanského zákoníku jako ve své podstatě spotřebitelského kodexu je velmi zajímavý i tím, že krátce předcházel zrodu spotřebitelského práva na Západěx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx pracovní vztahy od jejich obligačního základu v občanském zákoníku. Zákoník mezinárodního obchodu (č. 101/1963 Sb.) se stal jakýmsi pomníkem (zanikxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxahy s cizím prvkem, jestliže se neřídily přednostně mezinárodní smlouvou. Vzhledem k tomu, že Československo obchodovalo především se zeměmi RVHP (Rxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxdmínkách dodávek, zákoník mezinárodního obchodu se aplikoval jenom v nepatrné míře.
Vznikla doktrína samostatných kodexů a samostatných právníxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xualismus soukromého a veřejného práva byl popřen, odmítnut, zakázán, ve jménu ideologie totalitního státu, ve kterém veřejný a soukromý zájem násilnx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxcialistického práva spojené s bojem o ústavy, katedry a profesury. Objem právní regulace nebyl velký, protože ekonomické vztahy se díky nové společenxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxkrytých zákonnou úpravou a tak ponechaných libovůli moci. Minimalizovaná dispoziční volnost osob, ale také organizací byla kompenzována velkým proxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xok 1990 byl rokem hledání souvislostí, přijímání rychlých a často provizorních řešení, znovuobjevování zapomenutých právních institucí, pojmů, vzxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxaná právní
kontinuita
s předchozím obdobím, která postihla nejenom veřejné, ale i soukromé právo. V soukromoprávní sféře však byla právní
kontinuitx
xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxedky, z nichž některé trvají dodnes. Nereálná byla proto, že převrat roku 1989 znamenal hlubokou změnu organizace sociálních, ekonomických a v důsledxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxnosti. Namísto státních podniků a nemnoha družstev, o jejichž existenci rozhodoval stát, vstupovaly najednou do ekonomiky statisíce fyzických osobx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxch svobodných a nepředurčených rozhodnutí. Mohly neregulovaně fungovat a také krachovat a právní řád měl být schopen vytvářet pro jejich fungování ráxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx Právo muselo být rámcem i této nové aktivity. Bylo nutno nové podnikající subjekty evidovat, kontrolovat, bránit jejich kriminální činnosti, poskytxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx xx xxxit. Tak jako bylo přeskupeno v druhé polovině čtyřicátých let, muselo nyní provést zpětný pohyb.
Právní rámec však byl politickou reprezentací, v nxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxoda: právě nedostatečná právní regulace tržních vztahů dovolila divokou akumulaci kapitálu, jež byla tehdejšími vrcholnými politickými činiteli cxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxbou jediný cíl, jenž se sám o sobě náhle stal cílem dovoleným: obohacení. Nezdá se, že budeme schopni v krátké době se od tohoto tíživého dědictví zanedbáxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx a ustoupilo všednímu občanskému životu, nastoupila bezskrupulózní demoralizace prorůstající podnikatelské i politické prostředí těžící z absencx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxý řád, kde řád je dokonce škodlivý, kde politická rozhodnutí jsou libovolná a nekritizovatelná, přestože jejich motivace často nesnáší denní světlo.
xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xtarších právníků již v devadesátých letech, a ani později se dokonce nikdy nestala ani předmětem vážnějších diskusí. Cesta k převzetí BGB nebo ABGB tak xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx x0/1964 Sb. a přijetí obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obsah obojího byl negativně ovlivněn osobními rozmíškami mezi autorskými komisemi) rozvxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxtelného výsledku.
V důsledku zmíněné a pokračující demoralizace, poklesu úrovně školství a vědy se na této cestězačaly objevovat stále četnější kxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxo českého právního řádu, přestože protievropská propaganda české pravice směřovala veřejné mínění stále více proti EU.
Komunistický občanský záxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxký zákoník byl po prvé stručné novelizaci (1990) nahrazen obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. Ten byl sice z legislativně technického hlediska zprxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxaje koncepci řešení vnitrostátních obchodních vztahů, kde zákonodárce ukázal svou posttotalitní bezradnost. Jeho významným inspiračním zdrojem bxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxkovat použité vzory na základě jakési podivné selekce. Tak např. obchodní zákoník sice čerpal z rakouského zákona o společnosti s ručením omezeným nexx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxx, že ta ostatní nepotřebujeme. Podobně nový zákon o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb.) potlačil rozlišení hmotněprávní a procesněprávní stránky xxxxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxený s hlubokým zkoumáním a zkušenostmi je však velmi nebezpečný, což nám později praxe ukázala. Znovu a znovu jsme se dopouštěli stejných chyb - osobovaxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxec neví, co upravuje! Podobný byl český přístup k harmonizaci s evropským
acquis communautaire
. Následkem popsaného legislativního vývoje byl nejenxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx a opravovat zákony v souvislosti se špatnými zkušenostmi, které život začal rychle přinášet. Postupně se těmto novelizacím přestalo jakkoli bránit, xxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxání jazykové úrovně nových textů odpadlo úplně. Organizace veřejné správy a její pronikání politickými vlivy znemožnily vybudování kvalitních legixxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxko např. explicitní rušení novel zákonů při zrušení novelizovaného zákona (srov. např. zrušení všech novel zrušeného občanského zákoníku č. 40/1964 xxx xxxxxxx
xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxzkvětu hospodářské kriminality, která prorostla i politickou sféru. Ta stále více uvědoměle bránila opravení základních mezer právní regulace.
xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxě nové kodifikace soukromého práva probíhaly, jak řečeno, v komisích Ministerstva spravedlnosti již od roku 1991. V kodifikační komisi tehdy zasedly xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx
xxx
xx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxe se zabývaly zejména otázkami koncepce nového zákoníku, principů občanského práva apod. Každý další ministr spravedlnosti znovu jmenoval kodifikaxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxo kodifikační práce ze svých jiných pracovních povinností nový občanský zákoník nebudou schopny vytvořit.
V důsledku toho dospěl ministr spravexxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxx xx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxho práva zpracuje doc. M. Hendrychová Zuklínová a za otázky mezinárodního práva soukromého převezme odpovědnost prof. Z. Kučera). Není třeba zdůrazňxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x legislativní praxí pověřené takovým úkolem.
Jestliže do té doby trpěly přípravné práce příliš bohatými diskusemi neústícími v jednoznačná řešenxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx počítal ještě s poměrně skromným obchodním zákoníkem, který se měl omezit na obsah pro obchodní zákoníky charakteristický (firemní právo, obchodní rxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxven jenom tzv. zákon o obchodních korporacích, který se omezil na právo obchodních společností a družstev. Ostatní otázky obchodního práva byly rozptxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxně jasné, čím bude nahrazena. I to je ukázkou opuštění půdy demokratické diskuse. Doktrinální příprava kodifikace byla blízká nule. Omezila se na občaxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxali být k pracím zváni. Na druhé straně ukazuje schválený text spíše ústupky určitým politickým tlakům. Výsledek máme před sebou v podobě občanského záxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xarketingové kampani zdůrazňující právě odvržení totalitního dědictví.
Jako xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxbu, která mohla jednat za osobu právnickou, jíž nebyla přiznána způsobilost k právním jednáním. Tehdejší doktrína se stavěla k popsanému pojetí kritixxxx xxx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxřit, že právnickým osobám byla přiznána aktivní stránka právní subjektivity v podobě způsobilosti k právním jednáním. Tato jednání měla právnická osxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx věcech právnické osoby (generální jednatelské oprávnění). Pojem statutárního orgánu se tím ovšem vzdálil staršímu a v zahraničí přetrvávajícímu poxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxzorčí rada. Komunikace se zahraničím se tím poněkud zkomplikovala.
Nový občanský zákoník byl příležitostí problém vyřešit a autor osnovy se o to pxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxřel právnickým osobám způsobilost k právním jednáním a statutárnímu orgánu v důsledku toho přiznal oprávnění zastupovat. Tak zmatek ještě podstatně xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxe nekoherentnost razantního příklonu k fikční teorii právnických osob, která je v protikladu k současným vývojovým tendencím u nás i v Evropě: právnicxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxým zákoníkem upíráme reálnou existenci. Přitom zachování termínu "statutární orgán" nebylo nijak nutné, ani za čtyřicet let se v praxi dostatečně nevxxx x xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxý a byl by i z hlediska formální logiky plně odůvodněný.
Jiným příkladem může být mimořádně hojné používání
prekluze
v textu občanského zákoníku (xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxaničí podobně jasné řešení, které spočívá v úplném zániku subjektivního práva, jež nebylo uplatněno ve stanovené lhůtě, dokonce i bez možnosti dobrovxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx ji v rámci své obecné simplifikační tendence vymezilo a stabilizovalo v popsané podobě.
Prekluze
se totalitnímu zákonodárci hodila, protože minimaxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xíká J. Krčmář: "Lhůtám, na které nelze všeobecně vztahovat ustanovení o promlčení, dává se jméno lhůt preklusivních. Jaká je podstata té či oné lhůty a jxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx."4) Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. však v původním znění obsahoval v § 99 sjednocující vymezení prekluze: "K zániku práva proto, že nebylo ve stanoxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx
xxxkluze
velmi výrazně omezilo, ale občanský zákoník do § 583 prakticky jenom převzal citovaný § 99 zákona č. 40/1964 Sb. a tím vytvořil prostor pro opětxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxlika ustanovení v právu obchodních společností prekluzi vůbec nepoužíval a upravil jenom promlčení. Občanský zákoník znamená nový vítězný nástup
pxxxxxxx
x xx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxcí se od návrhu nového občanského zákoníku byla zpravidla jeho zastánci označena jako "demagogická",5) což byl dostatečný důvod k jejich odmítnutíx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxálné nebezpečí, že správná a progresivní řešení budou odmítnuta z důvodu neznalosti, nepochopení, neochoty pochopit, tedy právě z důvodu výše popsanx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxvy. Ta by totiž umožnila převzít i to, co v dané době společnost nepochopí, co se však později projeví jako užitečné a rozumné. Absence hluboké doktrinálxx xxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xýrazným způsobem občanský zákoník. Jestliže z dalšího výkladu vyplyne, že mnohé na koncepci občanského zákoníku je plně obhajitelné a správné, že doxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxném důležitém závěru, totiž že diskontinuitní redakční metoda je škodlivá, že četné formulace jsou nejasné a četné konstrukce nejsou dostatečně propxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxoupil od 1. ledna 2014 v účinnost. I když tedy konstatujeme, že většina dosud činěných klíčových rozhodnutí týkajících se našeho právního vývoje po rocx xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxat její pozitivní prvky a překlenout její nedostatky, aby praktický život mohl probíhat v co nejvíce vyhovujícím a xxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxe pokusy o legislativní odstraňování nedostatků budou zřejmě hojné, a mohou v našem prostředí dokonce i přinést nedostatky nové a další.
2. Koncepce xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxrý je pro české právo posledního půlstoletí velmi neobvyklý (3081 ustanovení). Kladné nebo záporné hodnocení tohoto rozsahu je však ošidné. Tak předexxxx x xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxé žádají "jednoduché právo" v přesvědčení, že jenom to je nejlepší. Není to navíc námitka nová. Tak již prof. E. Svoboda v roce 1939 považoval za zcela nezxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx jak dopadne právo, zmocní-li se ho odborně školený filosof". Na s. 202 své knihy prof. F. Krejčí píše: "... soudím, že zákony nemají býti
abstraktní
forxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xnámá přikázání boží, při jichž aplikaci na konkrétní případy snad ani nejsou možny pochybnosti a různosti..." Profesor E. Svoboda dále prokazuje, že "xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxoto, že každá stručná úprava je z povahy věci nutně velmi
abstraktní
. Nelze proto odmítat abstraktnost úpravy a zároveň žádat úpravu stručnou. Příliš
axxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx přesvědčit, a výše to bylo zmíněno, že redukce rozsahu úpravy přejímané z předválečného práva se vymstí (konkursní právo, právo obchodních společnosxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxch okolností, které v budoucnu nastanou. To platilo např. o novele obchodního zákoníku z roku 2000, která sice dala soudům potřebný podrobný návod ve vxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xyváženou úpravu, která není ani příliš stručná a
abstraktní
, ale také není příliš kasuistická.
Občanský zákoník se pokouší opustit naši redukcioxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxch zdrojů. Na jiných místech ovšem dochází naopak k neobvyklým a nevyzkoušeným generalizacím čerpajícím ze zdrojů, jež měly jiný předmět a jiné určení xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxava neúplná, zejména v transpozici práva EU přetrvává redukcionistická a zjednodušující xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxtlivých institutů.
Podle věcného záměru schváleného vládou měl být východiskem pro zpracování osnovy nového občanského zákoníku návrh českoslxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx otisky obecného zákoníku občanského a osnovy z roku 1937 obsahuje, i když více v hrubých rysech a zejména v systematickém uspořádání než v detailech, kdx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxět nevyhnuli přeformulovávání přebíraných ustanovení a jejich redukci, jejíž negativní důsledky byly rozebrány výše. Navzdory velkému objemu a sysxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx1964 Sb. a obchodního zákoníku. Převzetí má však neobvyklou podobu, protože se mnohdy odehrává, jak bylo již zmíněno, v jiné rovině obecnosti. Tak zejxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxbně mnohá ustanovení o obchodních závazkových vztazích nebo zvláštních obchodních smlouvách figurují dnes jako součást obecné úpravy závazků nebo pxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxx xxxxxxx x xxx xx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxpř. správa cizího majetku podle § 1400 a násl., která není inspirována správou národního majetku, resp. podle pozdějšího názvu "právem hospodaření"x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxené s rozsáhlou právní kontinuitou ve vztahu k naší dosavadní úpravě vykračuje i směrem k určité modernizaci (právo náhrady škody), a dokonce do jisté mxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xvacátého století, což bylo pochopitelné v době, kdy se práce na novém zákoníku zahajovaly, dnes je to ovšem sotva obhajitelné. Západoevropská civilisxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxanský zákoník přináší (srov. například důraz na zemědělské vztahy), a zároveň nebezpečí řešení, jež dnešní společnosti nevyhovují (např. posilováxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxí tehdejších zákonných řešení svádí také k přebírání jejich tehdejších doktrinálních a judikatorních výkladů.
Právě sféra harmonizace s unijním xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxi, postupuje dále v nepřesnosti a od unijního práva se vzdaluje. O něco lepší je situace tam, kde musel autor přímo transponovat novou směrnici (2011/83xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxanými hlavním autorem návrhu, která nemusí každý akceptovat a jejichž otisk v textu by neměl být tak silný, nakolik se jedná o legislativní akt, a nikoli x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxkace nemůže být místem pro prosazování doktrinálních přístupů, jež nejsou obecně přijímány.
To platí zejména o opuštění pojmu "odpovědnost" s odůxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxující s primární povinností. Důvodová zpráva k tomu říká: "Osnova opouští pojetí odpovědnosti jako hrozby sankcí. Tato konstrukce opanovala od 70. lex xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx x xxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx se naopak přiklání k pojetí odpovědnosti v duchu tradic antické a křesťanské civilizace, podle nichž člověk odpovídá za své jednání v plném rozsahu, a oxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxa, protože zákonný text vystačí ve většině případů s termínem ,povinnost'. Odstraňuje se tak nedůslednost současných formulací platného občanského xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxno dokumentovat odbornou literaturou. Pojetí spojující odpovědnost se samotnou primární právní odpovědností, které zůstalo v doktríně osamoceno, xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx odvolává, ve skutečnosti je opouští a pojem odpovědnosti dále posouvá, když v zásadě (koncepce není zcela jasná) směšuje odpovědnost s přičitatelnosxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxmem pracováno v etice. Směšování práva a filosofie nepovažujeme za dobré.
Naše doktrína nebyla nikdy opanována teorií odpovědnosti jako hrozby saxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxpovou7) totiž chápou odpovědnost jako důsledek protiprávního jednání spočívající ve vzniku nové povinnosti nebo obecněji v povinnosti nést důsledxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xednání zahrnuto, než otázky, zda odpovědnost spadá vjedno s primární povinností. Je škoda, jestliže civilní
kodex
hlásící se k tradicím soukromého pxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxvod není dostatečný.
xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxx termín "odpovědnost" neužívá, i když se mu na druhé straně nevyhýbá. Hlava třicátá obecného zákoníku občanského je nadepsána "O právu na náhradu škody x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxx xílu prvého "Povinnost nahradit škodu". Také současná literatura se teoretizování o pojmu odpovědnosti příliš nevěnuje, přistupujíc k němu jako k obexxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxx xe v úvahu."8) Stačilo by tak v důvodové zprávě přihlásit se k obecnému občanskému zákoníku, aniž bylo nutno hledat hlubší doktrinální pozadí.
Podoxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx v pojetí statutárního orgánu jako zástupce. Současně občanský zákoník respektuje deliktní způsobilost právnických osob, přestože jejím předpoklxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxré víry patří k dalším podobným zásahům, jež stěží můžeme akceptovat.
Již první diskuse kodifikačních komisí, jichž se ještě autor současného textx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xx xx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxo diskuse zanechaly určité stopy, které K. Eliáš zmiňuje v důvodové zprávě.9) Občanský zákoník výčet zařazuje, avšak jeho obsah vzbuzuje pochybnosxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xx x x x xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxí, právo na ochranu rodiny, zákaz diskriminace, právo na ochranu vlastnictví. Tato skupina chráněných hodnot se překrývá s obsahem Listiny základnícx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxslední zásadu, že nikomu nesmí být odepřeno, co mu po právu náleží, by bylo možno považovat za emanaci principu právní ochrany. Jde tedy o seskupení neorxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x x x x xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxastníků soukromoprávních vztahů nemluvě.
Úvod kodexu je nahromaděním nesourodých pojmů a principů, jež nejsou jasně definovány a koncepčně uspoxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxí zásady (principy)? Právní princip by měl být sice obecným, ale přece pravidlem. Měl by tedy říkat, co má být, nikoli co je xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx logickou konzistenci, což o § 3 lze stěží říci.
Absence hlubší doktrinální diskuse je na formulaci uvedených ustanovení zřetelně patrná. Naštěstx xxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxmise rozsáhlou pozornost také otázce obecné části, a to zda ji zařadit, nebo nikoli. Například obecný zákoník občanský (14 úvodních ustanovení) ani Coxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxost), italský nebo švýcarský občanský zákoník (10 úvodních ustanovení) prakticky žádnou obecnou část nemají. Ta je naopak charakteristická pro BGB. x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx práva soukromého. Québecký občanský zákoník, na nějž se důvodová zpráva poměrně často odvolává, má jediné úvodní ustanovení, za nímž hned následuje pxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx xxský zákonodárce potřeboval celou řadu koncepčněne ucelených paragrafů. Úvodní ustanovení québeckého zákoníku říká, že občanský zákoník upravuje v xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxx xxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxobami a majetkové právo (§ 9 obč. zák.). Totéž québecké ustanovení dále říká, že zákoník je tvořen souborem pravidel, která ve všech oblastech, na něž se xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxx xx x xxxxx x xxxx xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xe jakýmsi vytčením před závorku ve vztahu k následujícím částem, sleduje občanský zákoník německý vzor a naše socialistické kodifikace. I to dotvrzuxxx xxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxa občanského zákoníku se už jenom díky mimořádně rozsáhlé obecné části posunula někam docela jinam.
Jestliže BGB má 241 paragrafů obecné části, pak xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxěžná ustanovení, natož výčet zásad. Našich 14 úvodních ustanovení je tedy spíše inspirováno zákoníky, které nemají obecnou část, ale jenom několik přxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx na hlavu o osobách, věcech, právních skutečnostech a důsledcích uplynutí lhůt těží z BGB. Pro snazší orientaci v občanském zákoníku je nutno pochopit dxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxcné části. Jinak je totéž možno říci tak, že pojmy vymezené v obecné části přesahují svým významem jednu ze zvláštních částí. Tak např. právní skutečnosxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxě konstrukce obecné části do jisté míry zdvojuje systém zákoníku, protože věci by mohly být upraveny v části o absolutních majetkových právech, právní xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxé pochopení úpravy je vždy třeba oba párové segmenty (věci a věcná práva, právní jednání a závazky) zase spojit. Tato interpretační obtíž je silným arguxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxi (hlava I) následují ustanovení o osobách (hlava II), o věcech (hlava IV) a o právních skutečnostech (hlava V). Poněkud neorganicky je vyčleněno zastoxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx
xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx x xxxx xxxxx xxxx xxxxx x rodinném právu (jež chápeme jako součást úpravy osob), následuje část třetí o absolutních majetkových právech včetně úpravy dědění (tato část odpovíxx xxxxxx xxxx x xxxxx x xx xx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxí úpravě závazků. V páté části jsou obsažena ustanovení přechodná a závěrečná. V této míře je tedy systém učleněný logicky a je dostatečně přehledný. Noxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxkoníku, však obsahuje ještě jeden kontradiktorní prvek.
Důvodová zpráva zdůrazňuje její integrující charakter.10) Zejména opuštěním obchodnxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx do zákoníku občanského, k čemuž ale nedošlo. Věcný záměr právě proto počítal s obchodním zákoníkem. Zákon o obchodních korporacích však neobsahuje xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxá naopak dezintegrace obchodního práva, které je rozštěpeno mezi občanský zákoník (v němž je rozptýleno na různých místech) a řadu zvláštních zákonůx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxitucí mimo tento zákon, a to včetně úpravy obchodního rejstříku), nebude zákon vymezovat předmět a rozsah působnosti..."11) Tato integrace a současxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx obchodního rejstříku. Koneckonců sám autor v důvodové zprávě konstatuje, že "[i]ntegrační hledisko se však nepodařilo naplnit beze zbytku".12)
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xýt přirozené, některé civilní kodexy ovšem i tuto materii obsahují. Vzhledem k tomu, že převážná část této materie je dnes předmětem příslušných evropxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxk. Tak některé oblasti harmonizovaného spotřebitelského práva (např. spotřebitelský úvěr, nekalé obchodní praktiky) nebo celá sféra duševního vlaxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xbčanského zákoníku byl veden některými doktrinálními představami, které chtěl do textu vtělit. Chtěl především dospět k co nejucelenější úpravě soxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxčasně usiloval o postižení moderních vývojových trendů v právu
kontinentální
Evropy, ale někdy dokonce čerpal i ze vzdálenějších mimoevropských obxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxvé zprávy).
Měli bychom však doplnit, že totalitní právo nemůže být považováno za kolektivismus, nechceme-li nemístně zjednodušovat. Kolektivixxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx privilegované osoby, které se na tomto privilegovaném nositeli moci přiživovaly na základě uznání své příslušnosti k němu, a na všechny ostatní, kteřx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xovolání atd.). Princip rovnosti tak, jak je chápán v rozvinutých demokraciích, nemá tudíž nic společného s deklarovanou falešnou rovností komunistixxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxníku příliš daleko. Vlastní text zákona tuto extrémní polohu tak dalece nevyjadřuje, což je dobře. V důvodové zprávě (s. 50) K. Eliáš preferuje ochranx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxincip ochrany slabší smluvní strany. S takovým zjednodušujícím závěrem není možno souhlasit. Princip rovnosti je jedním ze základních pilířů demokrxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx absolutní rovnost, ale je požadavkem rovnosti za xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxektuje různost lidí i situací. Naopak ukládá přihlédnout k přirozené nerovnosti a srovnávat jenom srovnatelné.
Tak např. rozsudek Soudního dvora xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxejně a aby s různými situacemi bylo nakládáno rozdílně, ledaže je jiný postup objektivně odůvodněný". Toto pojetí rovnosti je po řadu desetiletí obecnx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxou stranou principu rovnosti je zákaz diskriminace. Již v úvodních ustanoveních občanského zákoníku je dokonce zákaz diskriminace zřetelně formulxxxx x x x xxxxx x xxxxx xxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxipy je politováníhodná, stejně jako je zcela mylné jeho ideologizování a spojování s minulým režimem, kde sloužil pouze jako zástěrka totální diskrimxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx je důraz na autonomii vůle stran. Jedním z jejích vyjádření je i záměr dosáhnout co nejširšího rozsahu dispozitivnosti zákoníku (srov. Komentář k § 1 odxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxčané si za čtyřicet let nesvobody přivykli, že mají velmi málo práv, ale také že mají velmi málo odpovědnosti a nenesou takřka žádné riziko, protože jsou xx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxkové i jiné záležitosti (také tím, že brání, aby nějakého majetku nabyli). Redukce soukromého vlastnictví je současně redukcí odpovědnosti, rizika a xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxého prostoru, kde se každý musí postarat sám o sebe a může se také volně rozvíjet, nabývat majetku, přenechávat majetek dalším generacím a dosáhnout nejxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xvobodou vstoupit do nevýhodné transakce a nechat se vykořisťovat. Zdaleka ne všichni přijímali novou svobodu s radostí, zdaleka ne všichni občané bylx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxečňování nové svobody. Jednak má říci, kde svoboda končí, jednak má říci, jak se svobodou možno nakládat. Dokonce poskytne pomůcky, aby učiněná rozhodxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxdoucím událostem, proti nepoctivostem, zneužitím apod. Není důvodu pochybovat, že autor osnovy byl všemi těmito úvahami veden při zpracování návrhux xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxcovanosti, doktrinální nepřipravenosti.
Dalším výrazným xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx stává věcí veřejného pořádku (srov. úpravu absolutní neplatnosti, jež je vždy následkem rozporu s dobrými mravy, zatímco při porušení zákona nutno jexxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xřepjatá snaha. Důraz na rozumné uspořádání vztahů souvisí s předpokladem poctivosti a dobrých mravů a poskytuje subsidiární a doplňková pravidla, ktxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxtatečně silnou ochranu proti jednáním nepoctivým, nemravným, zneužívajícím. Obecný zákaz zneužití práva hraje velkou roli, v hospodářském styku spxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxí jejich vztahů by měl mít i výchovný efekt.
Občanský zákoník zdůrazňuje myšlenku dualismu soukromého a veřejného práva (srov. s. 47 důvodové zpráxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxsmus veřejného a soukromého práva však je objektivně existujícím jevem, proto podobné úsilí může sice ústit v určité teoretické opomíjení těchto otázxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxtknout. Na druhé straně právě uvědomění si zvláštností soukromého práva by mělo vést i k vědomí nutnosti propojit je v určitých bodech s nástroji práva vxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xpravy. Snad nejkřiklavějším příkladem je francouzský obchodní zákoník z roku 2000, který je univerzálně integrujícím sebráním všech předtím existuxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xrestních, nebo administrativních. Příprava kodifikace byla příležitostí pokročit k integraci a propojení veřejnoprávní a soukromoprávní problemxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xozporu s požadavkem takové účelnosti však došlo až k velmi násilnému roztržení prvků veřejného a soukromého práva. V oblasti spotřebitelského práva mxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxbitele (č. 634/1992 Sb.). Není ospravedlnitelné, jestliže ustanovení o zneužívajících klauzulích ve smlouvách máme v občanském zákoníku, úpravu nexxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx vyplývajících z tohoto zákona, ale také sankce navazující na povinnosti uložené občanským zákoníkem, čímž je jediná norma roztržena mezi dva zdánlivx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxž nenavazuje nic ve sféře správních sankcí a jenom velmi nevyhovující řešení v trestním zákoníku (§ 248 tr. zákoníku, § 2988 a 2989 obč. zák.; stačí srovxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xpravil i přestupky a přečiny na úseku nekalé soutěže). Zřejmě ze stejného důvodu neobsahuje občanský zákoník ani úpravu omezování hospodářské soutěxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x tehdejších předpisech a nakolik jsme dodnes ve vleku totalitního práva navzdory všem marketingovým deklaracím provázejícím přijetí kodexu. Otázka xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx soukromoprávní předpis očištěný ode všech stop práva veřejného se tak stává nejvýznamnějším dezintegrujícím činitelem kodifikace, který vnáší do pxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx změny v navazující regulaci veřejnoprávní.
Moderní soukromé právo v Evropě má oproti situaci před druhou světovou válkou i další výrazný rys spočíxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxvního pořádku a v tomto kontextu občanské zákoníky jsou vůči nim jakýmsi "prováděcím" kodexem. Důvodová zpráva tento nový kontext, který neexistoval x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx ústavní konformity a především navázání občanského zákoníku na Listinu základních práv a svobod."14) Navázání na Listinu základních práv a svobod xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxycky otázku, proč je určité základní právo v občanském zákoníku formulováno, zatímco jiné nikoli. Nejvýraznější překrytí můžeme vidět hned v § 3 (blíxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxkt, že občanské zákoníky přestávají plnit funkci těchto zakotvení a dostávají se výrazněji do podústavní roviny, čemuž je třeba nové kodifikace přizpxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxávo, jež upravovalo i vztahy osobní, bylo vyčleněno jako relativně samostatné. Autor předlohy občanského zákoníku naopak zdůraznil, že nově integroxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xe třeba souhlasit. Úvahy K. Eliáše je dokonce možno dovést dál: právo totalitního období bylo mimořádně dezintegrované. Vznikaly nové obory a odvětví x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxy tohoto obecného roztříštění právního systému již výše zmíněného můžeme pozorovat dodnes např. v podobě roztříštěnosti habilitačních oborů. Mnohex xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxentrovány v trestním zákoníku, ačkoli je to z hlediska historického i srovnávacího anomálie a ačkoliv vlastně často jde z teoretického hlediska jen o čxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xrávnické osobě nepřihlíží k požadavku
koherence
celého právního řádu.
4. Základní rozdíly oproti občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb.
Základní rxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxji. Záleží i na tom, zda srovnáváme s občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. v jeho původním znění, nebo se zákoníkem modifikovaným všemi početnými novelixxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x rozsahu a podrobnosti úpravy a v počtu upravených právních institucí. S tím souvisí i zahrnutí obchodněprávní problematiky včetně práva pojistného a xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x také úprava věcných práv byla v roce 1991 přizpůsobena nové situaci, avšak zoufalá neúplnost jejich úpravy byla přesto frapantní. Rozdělení obligačnxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxa občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. pokrokem. V dílčích otázkách však není řešení bez problémů, jak plyne z výše řečeného a vyplyne i z komentářů k jedxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx do obecné části kodexu, zvláštní část upravuje z práva osob jenom rodinné právo.
V obecné části je v tomto směru obsažena základní úprava fyzických i xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx bylo také možno zařadit její podstatnou část do rámce ustanovení o zvláštních smlouvách).
Zdrojem inspirace tohoto systému byl BGB. Ten jako první xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxxxxx x jedno ustanovení věnuje právnickým osobám veřejného práva. Rozsah úpravy je však v BGB podstatně skromnější (celá první kniha - obecná část BGB sestávx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxx občanského zákoníku vyjadřuje v důvodové zprávě skeptický postoj ke konstrukci právnické osoby, nakolik by měla být asimilována osobě fyzické.15) xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx § 26 a v něm deklaroval právě jejich asimilaci osobám fyzickým: "Naproti jiným osobám používají dovolené společnosti zpravidla stejných práv jako jexxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxagmatičtější cíl. Je nástrojem úsporné úpravy, nikoli prostředkem k vytváření
fikce
rovnosti. Na druhé straně je zřejmý trend současného práva přizxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxkriminace apod.). Takové posílení jejich právní ochrany je nezbytné, protože právnické osoby hrají v praktickém životě stále významnější roli a jejixx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxkt s řetězcem Albert, nikoli jako kontakt s paní Novákovou, která nás obsluhuje. Nepřiznání způsobilosti právnickým osobám je výhodné jenom pro ně samxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxnou stejnost s fyzickými osobami vylučuje a málokdo ji postuluje (stejnost ovšem není totéž, co rovnost). Tomu koneckonců odpovídá dikce § 20 odst. 1. Pxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx je široké zavádění administrativní i trestní odpovědnosti právnických osob.
Zdá se, že autor osnovy spíše odmítá realitu právnických osob, což je xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xtatutárního orgánu nově pojatého jako zástupce), ba dokonce k tvorbě vlastní vůle (§ 151 odst. 1). To vše se děje v atmosféře, kdy postrádáme předchozí hxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xe, že skutečný život i právní jevy na jiných úsecích práva nás denně přesvědčují o mylnosti takového stanoviska.
S převládnutím teorie reality nebo
xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxhoto postavení zákonem a zřejmě i převážná část české právní nauky je více xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxem", čemuž má být rozuměno tak, že i v případě, kdy postrádáme výslovné ustanovení přiznávající určitému útvaru právní subjektivitu, je možno z povahy x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxé zákonné ukotvení není možno nalézt. V právu osob je novým prvkem rozsáhlá úprava spolků a fundací. Zvláštní úpravy sdružení a nadací tak již nebudou poxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xuší jenom ve své druhé části). Dodejme, že do občanského zákoníku je zařazena i poměrně rozsáhlá úprava společenské smlouvy (§ 2716 až 2746), tedy sdruxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxjména pro zakládání konsorcií). Odkaz na úpravu spoluvlastnictví v § 2721 (§ 1188 o. z. o.) propojuje všechny sdružovací formy obdobným způsobem, jakx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxx xxxxxxje občanský zákoník také definice podnikatele (§ 420 až 422) a spotřebitele (§ 419), tedy speciálních subjektů, jichž se týkají některá zvláštní ustaxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx x xxx x x xx xxxxxxxxxxx xxxxnuje, avšak činí tak s výslovným odkazem na implementaci evropské směrnice. Podnikatel je tu párovým pojmem ke spotřebiteli. Německý kontext je tudíž xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxchodník-podnikatel, kdežto v českém právu oba pojmy splývají, přestože směrnice EU definují podnikatele jako profesionála bez vazby na pojmy obchodxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxebitele. Tím zakládá nežádoucí terminologický stav, kdy jeden termín má v jednom kodexu dvojí význam.
V této souvislosti je upraveno také firemní pxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxodu (nahrazující dosavadní pojem podniku) zařazené do rámce obecné úpravy věcí (§ 502), o pobočce a obchodním tajemství (§ 503 a 504), popř. také o rodinxxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxí (§ 558) rozlišuje dvě sféry - právní styk s podnikatelem a právní styk podnikatelů. To odpovídá v současném právu mnohých zemí i EU často užívanému xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxnostranným a oboustranným obchodům. Vedle obchodněprávních úprav je, jak zmíněno, do občanského zákoníku začleněno také právo chránící spotřebitxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx zčásti (např. úprava spotřebitelského úvěru nebo nekalých obchodních praktik a úprava veřejnoprávních sankcí stojí mimo občanský zákoník).
Občxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxx xxxtřebiteli), a uzavírají spolu z jejich hlediska spíše ojedinělé nejrůzněji motivované smlouvy, na něž se nebudou hodit ani úpravy obchodněprávní, anx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxtanovení o službách (a později o ochraně spotřebitele), což bylo podmíněno zvláštní strukturou vztahů v deformované ekonomice totalitního období. Txxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxostí úpravy. Jde přitom o vztahy o to významnější, oč méně jsou v životě jednotlivce četné.
V obecné části občanského zákoníku je za hlavy o osobách (xxx x x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xěci v právním smyslu, které je obvyklé ve většině evropských zemí a jaké obsahuje také obecný zákoník občanský. Věcmi jsou tudíž nadále nejenom hmotné pxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx mezinárodních smluv k ní takto již v platném právu přistupovaly zvláštní zákony o nehmotných statcích, a tím zakládaly těžko řešitelnou vnitřní rozpoxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxkoníku občanského (§ 285). Tím je podmíněno i doplnění úpravy cenných papírů, přestože úprava duševního vlastnictví zůstává i nadále ve zvláštních záxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxnější nehmotné statky zvláštěne upravené, jako je například know-how nebo internetová doména. Tím se napravuje stav, kdy byly tyto dnes nejvýznamnějxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxu, jiné na druhé straně přináší. Vyplývají zejména ze splývání subjektivního práva a jeho předmětu. Je-li totiž subjektivní právo také věcí v právním sxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxatečně vzato v úvahu; nejde ovšem o problém doktrinálně neřešitelný.
xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx
x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxnou věcí v právním smyslu, ale součástí pozemku. S tím pak souvisí i úprava práva stavby jakožto prostředku umožňujícího dočasně oddělit vlastnictví pxxxxxx x xxxxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xásadně odlišná od dosavadní úpravy. Dosavadní úprava cenných papírů byla obsažena v zákoně o cenných papírech (č. 591/1992 Sb.), kde definice cennéhx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx mohou být i další listiny prohlášené zákonem za cenný papír. Tento dovětek byl později vypuštěn, zbyl jenom příkladmý výčet. To můžeme chápat jako rezixxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx jakékoli zákonné ustanovení. Podle § 514 je cenným papírem listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxvření pojmu "cenný papír" znamená jednak vyjasnění dosud velmi mlhavé situace, nevylučuje však vznik určitých praktických problémů. Jde však o pozitxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx podobě, a kdy tudíž vazba na jakýkoli hmotný substrát (listina) se stává iluzorní, znamená, že narýsování kontur tohoto pojmu je velmi problematické. xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxálně-ekonomickou realitu ale popisuje mimořádně deformovaně.
Zakotvení zvláštního statusu zvířat (§ 494), která nemají napříště být považovánx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxcký význam pro ochranu zvířat mají spíše zvláštní zákony, reálné právní postavení zvířat se vzhledem k tomu, že ustanovení o věcech mají být užita obdobxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xdbyté, když smysly (schopností vnímat vnější podněty) je nakonec nadán i leckterý prvok.
V kontextu definičních ustanovení o předmětech subjektixxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx podniku je třeba uvolnit pro koncepci odpovídající soutěžnímu právu EU, kde jsme dosud velmi obtížně zápasili s terminologií, protože termín "soutěžxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxtvím pojmu "jmění" prohlašuje také pasiva. Je
absurdní
považovat za věc předmět zahrnující pasiva. Takové řešení xxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxo závodu odtrhuje. Konečně také dopady do veřejnoprávní oblasti jsou problematické (režim veřejnoprávních povinností spjatých s podnikem).
Ustxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xGB odlišná. Především BGB na tomto místě upravuje podrobně smlouvy, což mimochodem bezpochyby ovlivnilo i náš předchozí občanský zákoník č. 40/1964 Sxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxmco občanský zákoník č. 89/2012 Sb. systém modifikoval tak, že absolutní práva zařadil za část
o rodinném právu a obligační právo se tak ocitlo až vx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xakládají nejenom obligační vztahy, a proto je přesnější zařadit je do obecné části vedle právních úkonů (jednání). Tuto přesnost změněným systémem opxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx. I zde zavádí novou terminologii opuštěním termínu "právní úkon" ve prospěch termínu "právní jednání". Dodejme však, že sjednocení v rámci kodexu je axx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxiduální právní akty jako soudní nebo správní rozhodnutí). Sjednocení terminologie v rámci kodexu nelze chápat jako "zákaz" používání termínu "právnx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx možno považovat za pozitivní krok, jestliže opouštíme dosavadní dalekosáhlou absolutní neplatnost pro každý rozpor se zákonem nebo dobrými mravy. Axxxx xxxx xxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxávních jednání. Uvidíme, zda se osvědčí z obchodního zákoníku převzatá a ještě rozšířená relativní neplatnost (§ 586 a 588). Její
interpretace
činixx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxostí (srov. nynější § 45 z. o. k.). Ustanovení o absolutní neplatnosti v § 588 nedává jasné kontury pro rozlišení, kdy je třeba neplatnost považovat za axxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxícím prvkem. Do vstupu občanského zákoníku v účinnost bylo rodinné právo u nás upraveno zákonem o rodině č. 94/1963 Sb., ve xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxa osob, avšak důvodová zpráva17) zmiňuje, že část o rodinném právu má na rozdíl od některých starších kodifikací a v souladu s moderními zákoníky soustxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxny v občanském zákoníku v rámci ustanovení o vlastnictví a spoluvlastnictví, tedy mimo zákon o rodině.
V občanském zákoníku je druhý oddíl čtvrtého xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxtanovení o rodinném závodu nejsou součástí manželského majetkového práva, které má mít naopak před úpravou rodinného závodu přednost. Dosavadní úprxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx x xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxšné je ustanovení o zdánlivém manželství (§ 677). Novinkou je také úprava příbuzenství a švagrovství v rámci části o rodinném právu (§ 771 až 774). V úpraxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx
x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxjména z existující judikatury. Občanský zákoník obsahuje výslovné ustanovení o právu příbuzných a společensky blízkých osob stýkat se s dítětem (§ 9xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xniha začíná přímo úpravou vlastnictví. Struktura obecného zákoníku občanského byla také rozdílná, protože prvý díl byl nazván "o osobním právu" a druxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxho zákoníku občanského na strukturu občanského zákoníku je v tomto směru, jak již bylo řečeno, silnější. Úprava věcných práv navazuje na výše zmíněné xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx x xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxa (jako předměty právních vztahů) je však úprava jenom subsidiární (§ 979). Toto řešení má tu výhodu, že pro nehmotné předměty zaplňuje mezery, jež by moxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xhybí.
Úprava držby je podstatně obsáhlejší, než byla dosud, ale především její pojetí je odlišné. Podle důvodové zprávy se opírá nová úprava o návrh xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxx xxx x xxx xxxxx x xxx xx xx x., osnova zákoníku z roku 1937 mluví o držbě vlastnického práva k věcem (§ 247). Tento posun se odráží např. v § 989 obč. zák. S odvoláním na xx xxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxíme však v tomto přístupu určitou logickou nekonzistentnost s novou definicí věci v právním smyslu. Je-li i právo věcí, pak naopak mohu také říci, že nakxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxx xxxx xxxx xxxhově, sluje její majitel. Má-li majitel věci vůli ji za svou podržeti, jest jejím držitelem." Termín "věc" chápeme v širokém smyslu jako korespondujícx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx subjektivní právo nejde, jinak by docházelo k logickému cyklení, kdy by vlastnictví bylo opět věcí, a tedy opět předmětem vlastnictví a tak dále
ad infixxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx
xxxxxxxx
x xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx xxxxx xx xxxxxx patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím." Pak ovšem nemůže být předmětem držby, ale držba i vlastnictví jsou pojmy souřadné, vxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxdné je vtělit do naší kodifikace.
Držebnímu právu se zároveň dostalo silné právní ochrany jednak v podobě možnosti nabýt věc od nevlastníka, jednak x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxxx x xxlším detailnějším změnám v tomto ohledu lze říci, že se těžiště úpravy věcných práv přesouvá od vlastnictví k držbě.
Novým prvkem je také zahrnutí úpxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxosti se zavedením nehmotných věcí tu dochází k výraznému koncepčnímu posunu, když vlastnictví bytů je nahrazeno bytovým spoluvlastnictvím celku. Byx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x cizím věcem, která nově zahrnuje i reálná břemena, tedy s vlastnictvím spjaté povinnosti něco dát či konat.
Nová úprava správy cizího majetku (§ 140x x xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xo jedna z oblastí, která vzbuzuje velké pochybnosti, a je stěží možno předvídat, jaké důsledky v praxi způsobí. Především inspirovat se touto úpravou nxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxe".
V občanském zákoníku je však québecký vzor přetvořen přinejmenším z hlediska systému úpravy. Trust (fiducie) je upraven v québeckém občanském xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xterý je vyčleněn a není součástí xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxk však systém přetvořil tak, že správa cizího majetku je širší kategorií zahrnující prostou a plnou správu cizího majetku (§ 1400 a násl.) a ve čtvrtém xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxmový znak, který trust spojuje s fundacemi, přestože citované ustanovení jasně říká, že fundací je "právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k uxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxxa. Namísto zdůraznění podstaty trustu ve vytvoření vyčleněného majetku se zdá, jako by šlo především o jakési obligační povinnosti k určité činnosti. xxxxxx x x xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek...". Přesto se původní text liší, když říká, že trust vzniká aktem, jímž uxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxbe mít a spravovat. Z tohoto vymezení vcelku jasně vyplývá autonomní existence vytvořeného majetkového souboru. Tento důsledek vidíme teprve ve druhxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxeno tím, že se hovoří o vlastnictví, jež jinde zákon vymezuje jako "vše, co někomu patří" (§ 1011), a o závazku správce vyčleněný majetek držet, tedy vykoxxxxx xxxxx x xxxx xxx xxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx redukce dědění byla dvacet let po pádu komunistického režimu stěží únosná. Stačí porovnat zhruba 30 ustanovení o dědění v občanském zákoníku č. 40/196x xxx x xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xědické smlouvy, odkazu, nověotevřené možnosti stanovit v závěti podmínku, doložení času nebo příkaz. Pořizovací volnost zůstavitele se podstatně rxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxdřujících výrazně omezenou testovací svobodu, je rozvinutí dávno opuštěných institucí dědického práva progresivním prvkem. Napříště nebude platix xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxji - § 1670 a 1690), a nebude platit ani pravidlo, že věřitelům zůstavitele dluží dědic jenom do výše hodnoty nabytého dědictví. Jestliže totiž neuplatxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxzení dědictví po smrti zůstavitele (§ 1714). xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxlémům.
Obligační právo dosud v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. upravovalo jenom některé smluvní typy, zatímco nová úprava by měla být kompletníx x xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxže, jak bylo výše zmíněno, přinést problémy při uzavírání smluv neobchodních.
Zařazení úpravy spotřebitelských smluv odpovídá dosavadnímu řešexxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxěrnice 2011/83/EU, však prozrazuje nechuť, s jakou byla ustanovení o ochraně spotřebitele do kodifikace začleňována. Ta část harmonizační úpravy, kxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xx xxxxxxě přesným, ale zčásti rovněž neúplným převzetím směrnic. Přitom spotřebitelské právo se neobjevuje v unijním právu nahodile. Souvisí velmi úzce s rozxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxi tržních vztahů. Tržní mechanismus, jak fungoval v omezeném měřítku minulých století, byl založen na jediné významné a univerzální sankci pro špatnéxx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxti obchodníka na klientele k němu připoutané relativně trvalým vztahem. Samotný pojem podniku (závodu) byl definován jako klientela, klientela byla xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxnymizace zcela mění způsob fungování tržních vztahů. Sankci ztráty klientely u větších podniků nebo řetězců takřka likviduje. Namísto mlékaře na rohx x xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxmetry nebo pět či deset kilometrů. Zákazník neví, kdo je jeho dodavatelem, a je díky své mobilitě také stále anonymnější. Jestliže se i konkrétní zákaznxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx zkušenosti. Proti zákazníkovi nestojí individualizovaný obchodník, ale nadnárodní řetězec, který je mnohem silnější a na jednotlivém zákazníkovi xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxické síly, jsou nařizovací reglementace a veřejnoprávní zásahy, sankce, skupinové žaloby, podrobnější donucovací předpisy smluvního práva apod. Nxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxm těmito novými jevy, jenž má zásadní důležitost. Podceňování tohoto nástroje má negativní důsledky pro každého občana. Naše nedbalost při harmonizaxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxed řadou desítek let. Nová civilní kodifikace je v tomto směru vzácně xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx, prohloubit je, doplnit o prvky existující ve zvláštních zákonech a dokončit koncepční přerod moderního soukromého práva ve tři větve - obecnou, obchxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxonizované a nezačleněné do systému.
Mezi ustanoveními o jednotlivých smluvních typech zaujme asymetricky rozsáhlá a podrobná úprava pojištění. xx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx nehmotných statků. Vždyť již v roce 1946 J. Krčmář píše: "Tendence doby směřuje ke zkracování práva občanského a vylučování z něho nových disciplin. V nxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx nehmotné statky?
Úprava odpovědnosti za škodu doznává výrazných změn jak ve formulaci generální
klauzule
(kde na první místo je postavena škoda zxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxx x xxxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxxní kontraktní a deliktní odpovědnosti (což je pozitivní prvek), rovněž v zahrnutí úpravy nekalé soutěže (další prvek obchodního práva v občanském zákxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxováním hospodářské soutěže (§ 2990). Přestože je velkoryse přiznána náhrada nemajetkové újmy, základní koncepce omezující náhradu na škodu definovxxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxogresivní a je zklamáním. Nová kodifikace totiž byla příležitostí definovat škodu jako újmu zahrnující i újmu nemajetkovou a soudci měl být ponechán pxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx x xplné náhradě újmy způsobené škodlivým jednáním.
Pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou výrobkem, znamená nová úprava krok zpátky v úrovni harxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xkodu způsobenou porušením smlouvy nebo porušením jiné právní povinnosti a kdy obecná odpovědnost za škodu byla založena na subjektivním principu, zaxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxní odpovědnost, a tím opačným způsobem úpravu odpovědnosti sjednocoval, bude napříště deliktní odpovědnost zásadně subjektivní, zatímco kontraktxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxnosti samozřejmě výrazně ovlivní xx xxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xx.
Základní koncepce systému občanského zákoníku byla již výše popsána, zde podáme jenom přehled, který ukáže na vnxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxech absolutních (věcných) a část o právech relativních (závazkových).
Obecná část je obsáhlá a člení se na pět hlav - úvodní (předmět úpravy, zásadyxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxch a zavádí také pojem spotřebitele a podnikatele. Hlava o věcech je postavena na novém a rozšířeném pojetí věci v právním smyslu a upravuje v souladu s tíx xxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx "právní úkony") včetně interpretačních ustanovení a neplatnosti nově koncipované, dále právní události a promlčení a prekluzi.
Druhá část zákonxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxx xlav, z nichž prvá upravuje manželství, druhá příbuzenství a švagrovství a třetí jiné formy péče o dítě než péči v rodině (poručenství, opatrovnictví, sxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxvství).
Třetí část zákoníku nazvaná "Absolutní majetková práva" má kolem 900 ustanovení a člení se na tři hlavy. Prvá hlava obsahuje jenom tři úvodnx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxní o držbě, vlastnictví, spoluvlastnictví včetně bytového, věcných právech k cizím věcem a o správě cizího majetku.
Ve třetí hlavě třetí části je upxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx zákonné posloupnosti, povinném dílu, právu na zaopatření, přechodu pozůstalosti na dědice a konečně o zcizení dědictví (smlouvou uzavřenou po smrti xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx
x xxxx xx xxxxxxx x xxxxxiscenci na obecný zákoník občanský "Relativní majetková práva". Také tato část se člení na obligační obecnou část (hlava I Všeobecná ustanovení o závaxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxí hlavu o závazcích z deliktů a čtvrtou hlavu o závazcích z jiných právních důvodů (bezdůvodné obohacení, nepřikázané jednatelství a upotřebení xxxx xxx xxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxpující s ohledem na význam a rozsah kodifikace, avšak je pozoruhodné, že se v souladu s podivnou praxí posledních let zásadně odklání od starších a podstxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxníku a dalších zákonů. Tento postup, který není vůbec nutný, protože zrušení občanského zákoníku samozřejmě znamená, že se ruší včetně všech novel, ktxxx xx xxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxhto slov se stačí podívat na občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v jeho původním znění, kdy obsahoval jenom 25 bodů zrušovacího § 509, nebo na občanský zákonxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxoníku občanského obsahovalo dovětek "jakož i všechny patenty, dekrety, nařízení a zákony dané k obecnému zákoníku občanskému", který nahradil vyhovxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxctví k bytům (č. 72/1994 Sb.) se neruší snad v představě, že dosud vzniklá spoluvlastnictví by ztratila právní základ, což však neodpovídá pravdě (stejxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xestliže podle § 3063 má být nabytí dalších jednotek v domě, kde spoluvlastnictví vzniklo před vstupem občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v účinnostx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xbčanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se totiž budou řídit těmito předpisy, což nijak nebrání jejich zrušení. To dává elementární právní logika.
Záxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxkteré zákony (zákon o vlastnictví bytů), byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb. (§ 3080 bod 60) a zákonem č. 340/2013 Sb. (§ 58).
6. Závěr
Z výše podanéhx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxí do českého prostředí bohatství právních institucí, které je zcela běžné všude, kde proběhl kontinuální vývoj k moderní svobodné a otevřené společnoxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxávníků a význam jejich kvality tím velmi vzroste. Zároveň však je poznamenán i řadou negativních prvků, cena, kterou budeme za tento návrat platit, je zxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxkce na nás nemluví čistým a jasným jazykem. Spíše naopak se zdá, že přemíra implicitních a nejasných pravidel, nepřesných formulací a systematických sxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxnom několika málo odborníkům v rozporu s jeho deklarovanou lidovostí. Také snaha modifikovat hlavní inspirační zdroj prvky převzatými z jiných a přílxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx obtíže než prospěch, zákonodárci se k ní uchylují výjimečně, jenom v menších otázkách. Rozsah našeho experimentu přesahuje dostupnou zkušenost, pokxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xodifikací. Natolik diskontinuitní příklady však nenalezneme. Mezi ty nepodařené bezesporu patřil francouzský obchodní zákoník z roku 1807. I ten všxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xěkde byl hodně měněn, až se původnímu textu příliš nepodobá, jinde (ve Francii) byla volena spíše cesta dekodifikace a nové úpravy byly přijímány cestox xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxdem, pokud je to možné, a jenom v nejvážnějších případech novelizacemi. Novelizacím se však vyhnout nelze a čím více jich bude, tím více to bude potvrzovxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxičních zdrojů, nutno pátrat v zahraniční judikatuře a doktríně, ale také v zákonných textech, jež byly vzorem pro náš
kodex
. Jestliže na některých místxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x x xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxikace může paradoxně vést k hlubšímu pochopení úpravy, k rozvoji doktríny a srovnávacího práva a může mít tak pozitivní dopady na úroveň právní kultury xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxak bude vykládat
kodex
proti jeho textu, přestože se zdá, že na některých místech to bude nezbytné. Cesta novelizací je těžkopádná a pomalá, je velmi obxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx právní nejistotu spíše prohloubí.
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA x
xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x x xxxxx x
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxx
xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxx
xx x xol.
Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část.
Praha:
Wolters Kluwer ČR,
2013.
Dworkin,
R.
Když se práva berou vážně.
Praha:
Oxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx x xxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxx,
J.
Historický vývoj některých procesních zásad a institutů civilního procesu.
Praha:
Univerzita Karlova,
1975.
Havel,
B. a kol.
Zákon o xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xx x xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx, podstatně rozš. vyd.
Praha:
C. H. Beck,
2009.
Hora,
V.
Československé civilní právo procesní. Sv. I-III.
Praha:
Wolters Kluwer ČR,
201x xxxxxxxxxx
xxxxx
xxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xx xx xxxk,
1995.
Knappová,
M.
Povinnost a odpovědnost v občanském právu.
Praha:
Eurolex Bohemia,
2003 (reprint).
Krčmář,
J.
Právo občanské. [Sxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxxné zásady právní" a "dobré mravy" v obecném zákoníku občanském. In Randův jubilejní památník. K stému výročí narození Antonína Randy. Redigoval J. Krčxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxx
xx
xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xx
xxxxxislost soudců.
3. vyd.
Praha:
Vodnář,
1998.
Randa,
A.
Soukromé obchodní právo rakouské.
Praha:
J. Otto,
1894.
Rawls,
J.
Teorie sprxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
xx
xxxxxx xxáva, právo jako norma a hodnota. In Pocta Františku Šamalíkovi k 80. narozeninám.
Praha:
ASPI,
2003.
Výbor prací z práva občanského a z právní fixxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xx x xxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xxxxxx
x011.
Zoulík,
F.
Řízení sporné a nesporné jako druhy civilního procesu.
Praha:
Academia,
1969.
Články v časopisech
Fiala,
J.;
Švestxxx
xx
xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xxxxxx
xx
xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxky.
Právní rozhledy,
1996,
č. 3.
Mates,
J.;
Matesová Kopecká,
Š.
Pár poznámek k úpravě institutu dobrých mravů v NOZ.
Bulletin advokacie,
2011x
xx xxxx
xx xxxxxx
xxxxx
xx
x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxx
xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxidica,
1979,
č. 1-2.
Cizojazyčné publikace
Fabre-Magnan,
M.
Droit des obligations 2.
Paris:
Thémis, PUF,
2007.
Jolowicz,
J. A.
xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxx
xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx Bruxelles,
1990.
Terminologie contractuelle commune. Paris: Société de législation comparée, 2008.
Díl 1
Soukromé právo
(Obsxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x x):
Ustanovení xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxx x xxxcarského a čl. 7 francouzského občanského zákoníku. Za prvé jde o poukaz na pojem soukromého práva, za druhé o stanovení základní směrnice pro rozlišenx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxáště se vytýká, že objektivní soukromé právo vytvářejí ustanovení právního řádu. Právní řád je pojmem ústavním (čl. 10 Ústavy), na mimoústavní úrovni x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxilech i některých podstatných rysech liší (v tuzemské literatuře srov. např. Weinberger, O. Norma a instituce. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzitxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx:
Codex
Bohemia
, 1997, s. 11 an.; Gerloch, A. Teorie práva. 2. vydání. Dobrá [V]oda: Aleš Čeněk, 2001, s. 74 an.; Kubů, L. - Osina, P. in Kubů, L. - Hungr, P. x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx význam.
Osnova vychází z pojetí, že se zřetelem k soukromému právu právní řád nezahrnuje jen právní předpisy, ale i jiné prameny, z nichž práva a povixxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx i zvyklosti apod. To je zřejmé i z dalších ustanovení návrhu, dovolávajících se v § 2 i ústavního pořádku, v § 3 obecně uznaných zásad spravedlnosti a prxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxavují soukromá práva a soukromé povinnosti subjektivní povahy. Zpracovatelé osnovy se v jejích prvních verzích pokoušeli odlišit subjektivní soukrxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xechniky by bylo namístě, ale z hlediska jazykového vyjádření vedlo k toporné stavbě vět a celkové těžkopádnosti. Proto od něho bylo v pozdějších redakcxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxje jako právo, přičemž se vyhýbá veřejnoprávnímu "nárok", kteréžto označení do některých soukromoprávních předpisů proniklo (srov. v platném občanxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x x xx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxmého oprávnění, nevzniká hned při vzniku oprávnění, ale až při dospělosti subjektivního práva, zánikem nároku (typicky xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxdávky z některých sázek nebo her). Soukromá subjektivní práva a soukromé subjektivní povinnosti se charakterizují jako vzájemná soukromá práva a vzáxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxch vzájemném styku (nikoli tedy mezi osobou a orgánem veřejné moci nebo mezi orgány veřejné moci navzájem); soukromé právo se týká privátního života lixxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xrávo neoznačují jednotlivá ustanovení právního řádu upravující oprávnění a povinnosti osob v jejich soukromé sféře, ale souhrn těchto ustanovení, čxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx Stavba první věty navrženého ustanovení to jasně naznačuje, protože není jako definice formulována. Neuvádí se v ní víc než poukaz na hlavní rysy: ta prxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxstupu vystihl místopředseda Ústavního soudu Pavel Hol[l]änder (Odborný posudek na návrh obecné části občanského zákoníku, Justiční praxe, L, 2002, xx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx" Obecné určení, která práva a které povinnosti jsou soukromé, se ponechává právní vědě, a naopak konkrétní určení téhož, tedy určení pro jednotlivý přxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxným právem bylo vystavěno několik teorií, z nichž nejznámější jsou zájmová, mocenská a organická. Ač se např. část literatury (typicky Knapp, V. Teorix xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx jsou též takové veřejnoprávní poměry, které na nadřízenosti a podřízenosti vybudovány nejsou. A. Bělohlávek v pozoruhodné studii "Interakce soukroxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxkazuje, že její přístupy se jeví jako překonané a nevyhovující potřebám současné praxe. Autor zvláště podtrhl, že subordinační teorie neposkytuje anx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xříslušných konkrétních pravomocí" (Bělohlávek, A. J. Rozhodčí řízení, ordre public a trestní právo. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 20xxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxé, že obě právní oblasti nezahrnují právní předpisy v jejich celku, ale soukromoprávní nebo veřejnoprávní normy. Při tvorbě právních předpisů se zákoxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xbčanský zákoník obsahuje dílčí veřejnoprávní normy, např. v § 29 zakládá soudu pravomoc jmenovat osobě opatrovníka, pokud to vyžaduje veřejný zájexx x x x xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxoprávní pravidlo o neplatnosti dohod narušujících hospodářskou soutěž (§ 3 odst. 1).
Navrhuje se výslovně vyjádřit dualitu soukromého a veřejnéhx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxjádření lze v platném právu pozorovat již dnes (typicky v úpravě § 3a obchodního zákoníku). Tím se nezpochybňuje ani jednota právního řádu ani jeho celkxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxa univerzita, 1995, s. 23), neboť "právo a právní řád, pozorované z aspektu teleologického, jsou vždy zjevy sociálními, tj. položíme-li otázku, v čí záxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xvoboda člověka, a v důsledku toho i jeho práva a rovnost lidí v důstojnosti i právech jsou klíčové hodnoty pro celý právní řád a stát i veřejná moc jsou zaloxxxx xx xxxx x xxx xxxx x xxxxxx x xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxedky. Se zřetelem k tomu si
kontinentální
systém práva osvojil ideu právního dualismu. Přes veškeré zpochybňování a někdy i popírání se ukazuje, "že i x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx s. 23. Srov. také David, R. - Grasman, G. Einführung in die großen Rechtssysteme der Gegenwart. 2. vydání. München: C. H. Beck, 1988, s. 131 an.). V rámci jxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxe a svobodnému utváření soukromého života. Naproti tomu veřejné právo upravuje organizaci, působnost a činnost orgánů veřejné moci. Tím je dáno odlišxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxánů. Proto je soukromé i veřejné právo pořádáno odlišným způsobem. Pro soukromé právo je klíčová zásada autonomie vůle - soukromník si ve své privátní sxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxsada objektivity - orgán veřejné moci nesmí postupovat a rozhodovat se libovolně, ale může svou moc uplatnit pouze k zákonným účelům a v zákonném rozsahx xxxx x xxxxx x xxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxjný zájem, odůvodněný případ, důvod zvláštního zřetele hodný, důležitý důvod apod.). Často se také stává, že zákon poukáže orgán veřejné moci, aby rozxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xx x xxx xxxx. 2 nebo v § 705 odst. 1 aj.), podobně mnohé zákony z oboru správního práva dávají prostor správnímu uvážení rozhodujícího orgánu. Leč ani v těchto přípxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxho práva jako velkých oblastí právního řádu.
Při naplňování svých zvláštních účelů volí soukromé i veřejné právo různé metody, jak to odpovídá i kauxxxxx xxx x xxxxx x x x xxxxxx x xxx x xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxzitivních ustanovení, zatímco zásady oficiality a legality vlastní právu veřejnému vyžadují
kogentní
úpravu.
V soukromoprávní oblasti vzniká xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxomého právního poměru ze své vůle a ve svém zájmu, je pro soukromé právo typická zásada vzájemnosti ekvivalentních plnění - soukromník se zavazuje k povxxxxxxxx xxx xx xx xxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xráva. 2. vydání. Dobrá [V]oda: Aleš Čeněk, 2001, s. 115 a četní další). Naproti tomu v právu veřejném vznikají nároky bez zřetele na zásadu reciprocity (xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
x xxxxx xx xxxx Rovněž pojetí sankcí se v soukromém a veřejném právu se liší. Sankce vzniká v soukromém právu již deliktem. Hlavním účelem sankce v soukromém právu je odxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxci. Naproti tomu ve veřejném právu vzniká sankce až právní mocí rozhodnutí orgánu veřejné moci a jejím účelem není řešit vzájemný konflikt osob, nýbrž kxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx viníka, přičemž relace mezi deliktem a veřejnoprávní sankcí sleduje něco jiného[,] než je tomu u sankce soukromoprávní.
Formulací zásady, podle nxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx navzájem. Zásada je formulována jinak. Jde v ní o důraz na principy ústavního pořádku, že existenci státu a veřejné moci podmiňuje úcta k právům a svobodxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxáv a svobod). Kromě toho nelze přehlížet význam kategorií ústavního pořádku a veřejného pořádku, kterými jsou soukromé a veřejné právo provázány. Ústxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxotlivcem a veřejnou mocí, ale i horizontálně, tedy ve vztahu [mezi] soukromými osobami.
Zásada nezávislého uplatňování soukromého práva na právu xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxch rozličného účelového zaměření sledují obě uvedené oblasti právního řádu v konečném výsledku jeden celkový cíl: zajistit společným působením zajixxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx Einfluss der Civilprocessgesetze auf das materielle Recht. 1. vydání. Wien: Manz, 1901, s. 5 an.; Macur, J. Problémy vzájemného vztahu práva procesníxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxl. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 35 an.). Leč je podstatné, že v případech, kdy je namístě vázat uplatňování soukromého práva na právo veřejné, vyxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxictví vázán na vklad vlastnického práva pro nabyvatele do katastru nemovitostí, nebo v případech, kdy soukromé právo spojuje vznik, změnu nebo zánik oxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxoku spojovat vznik soukromého oprávnění a s porušením veřejného práva lze bez výslovného stanovení opaku spojit jen veřejnoprávní, nikoli soukromopxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxhé poloviny 19. stol. jsme svědky jevu označovaného jako publicizace soukromého práva, kdy dílčí úpravy útvarů původně pojímaných ryze soukromoprávxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxážně veřejnoprávní: např. horní právo bylo ještě na počátku minulého století chápáno jako soukromoprávní a vyučováno bylo na katedře občanského právx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxol. v reakci na politické i hospodářské otřesy ve většině evropských států. V moderní době naopak zaznamenáváme i zřejmé tendence opačné, kdy různé veřxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxdlu: publicizací buď nabývají některé původně soukromoprávní normy veřejnoprávní charakter, anebo k normám povahy soukromoprávní připojuje veřejxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
Pro naše sociální a právně kulturní prostředí je formulace druhé věty prvního odstavce zvlášť významná, neboť uvedená zásada byla dlouhá desetilexx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxo veřejné a soukromé, Právník, 89, 1950, s. 99-100 nebo Kučera, E. Obecná teorie státu a práva. II. díl. 1. vydání. Praha: Orbis, 1975, s. 236 an.). S tradixxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxní, aby si osoby uspořádaly soukromá práva a povinnosti odchylně od zákonné úpravy (
dispozitivní
právní xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xráva jako na zásadu, zatímco
kogentní
ustanovení jsou výjimečná. Při řešení, jaké kritérion zvolit pro odlišení obou skupin právních pravidel, byly xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxáva, vystupuje staré poznání, že "není jednotného bezpečného kritéria pro posouzení, zda to které ustanovení zákonné jest právem závazným nebo nezávxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxch kodexů kontinentálně evropské provenience to zjevně stvrzuje. Přesto je úkol legislativní praxe dát aplikační praxi vodítko k odlišení dispozitixxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xákoník (§ 2 odst. 3) a podle jeho vzoru i nový zákoník práce (§ 2 odst. 1). Druhý zvolil platný obchodní zákoník v § 263, případně někdejší zákoník mezinárxxxxxx xxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxesné řešení spočívající buď v uzavřeném výčtu donucujících ustanovení, jak to učinil obchodní zákoník v § 263 ve vztahu k své třetí části, anebo doplněxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxšení téže otázky přistupují jiné civilní kodexy, skutečnost, že se v § 1 odst. 2 nenavrhuje pravidlo jen pro občanský zákoník, ale pro celou oblast soukxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxstotou mnohem víc než obecné vymezení, nehledě k tomu, že v soukromém právu může společenský vývoj vést časem k posunům v náhledu na povahu některých ustxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxně a judikatuře žádný prostor (Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde, 1998, s. 47). Takové řešení je sociálně sxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxa normy a sugeruje mu představu, že mimo tato omezení je mu dán zcela volný prostor. Tak tomu ale není, protože i tady se uplatní obecné zásady, přes které nxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxlní klauzuli. Místopředseda Ústavního soudu Pavel Hol[l]änder komentuje toto pojetí slovy, že ve vztahu k dispozitivnosti právní regulace "lze uvítxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xnterpretovat právní text" (Odborný posudek na návrh obecné xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xe odkaz na povahu ustanovení, který (jak vyplývá z analýzy novější judikatury) leckdy vede k blíže nezdůvodněným závěrům o
kogentní
povaze i u těch zákxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxí výslovný zákonný zákaz, je ujednání odchylky od zákona přípustné, ledaže se tím poruší dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx kogentního ustanovení poukazem na neplatnost ujednání nebo stanovením, že se k závadnému ujednání nepřihlíží. Kategorie dobrých mravů je v soukroméx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxonomie vůle, a to je veřejný pořádek. Veřejný pořádek představuje jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu (§ 9 odst. 2 Ústavy). xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xx xxx xx xxxxx xxx xx xxxxelem k tomu je také kategorie veřejného pořádku zvolena jako kritérium omezující autonomii vůle. Dlužno uvést, že pojem veřejného pořádku vznikl v práxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xuébecu; obdobné omezení znají i občanské zákoníky Polska nebo Maďarska a další. Také náš platný občanský zákoník ve své původní podobě znal vedle kritxxxx xxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxti (k tomu Pauly, J. Společenský zájem v československém občanském právu. 1. vydání. Praha:
Academia
, 1983). Při novele občanského zákoníku provedexx xxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxt, neboť to v právní normě není možné, stejně jako není možné právní normou definovat dobré mravy. Orientačně lze vyjít z pojetí, že veřejný pořádek prosxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx uspořádání soukromých právních poměrů osob. Nikdo např. nepochybuje, že právní pravidla stanovující, jak vzniká manželství nebo které věci jsou nemxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxu. Z těchto obecných kritérií se odvozují konkrétnější omezení - např. dobrým mravům odpovídá, že se nelze odchýlit od zákonných ustanovení chránícícx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx x xx xx xxxx xxxxx xxxxxně vyplňovat různými konstrukcemi. Zároveň brání libovůli při prohlašování určitých ustanovení za
ius cogens
pouhým odkazem na povahu právního praxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxx xxxxxomého práva v úvodním ustanovení nemá valný praktický smysl a je velmi zjednodušující, což připouští sám autor osnovy, když říká, že "právní řád nezahrxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxího řádu" je tedy neúplná již v tomto smyslu. Avšak ani druhý prvek vymezení "upravující vzájemná práva a povinnosti osob" nedává smysl, protože veškerx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxx xx xxkoník opouští pojetí, že ze vzájemného soukromého styku osob vznikají také jejich povinnosti vůči společnosti (státu). Zákoník má podle tohoto textu xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxiklé z vůle soukromých osob v jejich vzájemném soukromém styku. Následující věta nás utvrzuje v tom, že tu jde o odlišení od veřejných osob a od vztahu veřxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xůže být redukován na "ustanovení upravující vzájemná práva a povinnosti", je chybnou simplifikací i z dalšího hlediska. Jakkoliv totiž právo jako takxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxho jednotlivých ustanoveních něco takového říci rozhodně nelze. Právní řád a vůbec právo obsahuje řadu pravidel, jež mají jiné právní následky než práxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx, že funkční určení soukromého práva spočívá v "prosazování jeho svobody" a v této souvislosti zmiňuje autonomii vůle. Škoda že v § 1 se toto určení neobxxxxxx x xxxxx x x x xxxxx x xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx ochrana. Soukromé právo ji totiž skutečně prosazuje tím, že jednotlivci poskytuje dispozitivně nástroje k organizování jeho vztahů s jinými jednotlxxxxx x xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xpraví všechny aspekty svých vztahů) organizoval své vztahy relativně bezpečně ve formách právem uznaných a chráněných, aby se svou svobodou také obchxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxh jako pojmový znak odlišující je od práva veřejného, které souvisí s výkonem veřejné moci vůči občanům, a jím zakládané vztahy mají tudíž odlišnou povaxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxiska za podstatný). To však ustanovení nečiní. Autor osnovy v odůvodnění druhé věty zkoumaného ustanovení do jisté míry usiluje o nalezení znaků soukrxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxu vertikálních veřejnoprávních smluv). Ani tento rys, který je bezpochyby zásadní, se však v textu zákona neprojevuje. V důvodové zprávě zmíněná převxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxli na s. 50 aktualizované důvodové zprávy (viz lit. č. 1), kde je řečeno: "Se zřetelem k tomu se za první zásadu soukromého práva nepokládá rovnost osob, axx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxdpovídá skutečnému stavu. Akcent na zásadu rovnosti jednak zastírá přirozenou nerovnost mezi fyzickými a právnickými osobami, neboť mezi nimi nemůžx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxejně významná jako zásada rovnosti. Preference této zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funkce občanského zákoníku, k rozbixx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx z omylu a z klamné ideologizace otázky. Jednak je princip rovnosti vyjádřen již v čl. 1 Listiny, ponecháme-li stranou antidiskriminační zákon (č. 198/xxxx xxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx osob za stejných podmínek a za srovnatelných okolností, nikoli tedy jako požadavek mechanické rovnosti nepřihlížející k okolnostem. Vedle toho je všxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxumentech. V tomto případě se jedná o vzájemnou rovnost stran vztahu, o to, že žádná ze stran není vůči druhé straně vybavena (veřejnoprávní) autoritou, x xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxrá mu umožňuje druhé straně vztahu ukládat vrchnostensky určité povinnosti, sankcionovat ji apod. Absence zmínky o rovnosti je tudíž založena na neroxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxincip zákazu diskriminace je v občanském zákoníku vyjádřen zejména v § 6, do jisté míry i v § 3 odst. 1 (zákazem působit bezdůvodně újmu jiným osobám) a roxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxládá. Nic to ovšem nemění na tom, že vymezení v § 1 odst. 1 věta první je nic neříkající.
Podle důvodové zprávy je ustanovení inspirováno švýcarským, xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxuje redakci odlišnou nejenom formálně, protože podle jeho § 1 "Souhrn zákonů, kterými se určují soukromá práva a povinnosti obyvatelů státu vespolekx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xx xkoro malicherným upřesněním o podzákonné normy, pak lze právem položit otázku, proč nechává zcela stranou pozornosti judikaturu, právní principy, nxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x x x xx xxxxník hlásí k zásadám, na nichž soukromé právo spočívá.
Článek 7 Code civil, jenž byl v důvodové zprávě označen jako další inspirace (spíše pro druhou vxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x x xx xxxxx xxxx x x xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx politických práv, která jsou získávána a zachovávána podle ústavních a volebních zákonů." Právo veřejné figurující v našem § 1 odst. 1 druhá věta je mnxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx".
Je pravděpodobné, že silnou inspirací byl také již výše zmíněný občanský zákoník Québecu, jehož předběžné ustanovení v druhém odstavci říká: "Zxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxávo." (Text tu nemluví o
common law
v anglické verzi, ale o "
ius commune
" a ve francouzské verzi o "droit commun".) Citované ustanovení pokračuje ještě xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xšak vykazuje významné odlišnosti oproti našemu § 1, přestože lze předpokládat, že záměr autora osnovy byl québeckému textu blízký. Český text nemluví x xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxm § 1 je ale soukromé právo jako celek, tedy včetně všech zvláštních úprav. Tím se obě ustanovení od sebe zcela vzdalují. Velmi důležité také je, že québexxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx vytvářejí ve svém souhrnu právo obecné. Neméně užitečné je québecké vyjádření funkce samotného kodexu.
Kodex
není formálnězákonem vybaveným většíx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx x xxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx x x nás tyto zákony
kodex
doplnit (např. všechny úpravy duševního vlastnictví) nebo se od něj odchýlit. Jedná se o vyjádření zásady
lex xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx
Bylo jistě možno převzít úvodní ustanovení obecného zákoníku občanského doslova, a pokud bychom chtěli jeho vymezení zlepšit, bylo by třeba se poxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxybychom souhlasili s užitečností stanoviska P. Holländera zmiňovaného v důvodové zprávě ("orientace na hledání a uvědomění si smyslu soukromého práxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx.." Prvá věta však neformuluje žádné pravidlo. Souhlasíme-li s autorem, že ji nelze považovat za vědeckou definici, musíme dodat, že ji nelze považovax xxx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxnský. Tento pokus však není příliš úspěšný. Převzetí redakce obecného zákoníku občanského by mělo určitou kulturně-historickou hodnotu. Přeformulxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxa a povinnosti... jest jeho občanským právem, bylo to vymezení skoro kruhové a občanský zákoník tuto kruhovost zachoval, přidal jí však na nepřesnostxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxledním je přitom skryto knappovské odmítnutí rozlišení absolutních a relativních práv, jež ovšem zůstalo v teorii ojedinělé a bylo právem kritizovánxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxu aplikujících soudců. Na prvou větu § 1 navazuje § 3, který se pokouší o vymezení funkce soukromého práva (určením hodnot, které soukromé právo chráníxx
xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxle uvedeného ustanovení: "Povaha nebo platnost právního úkonu není dotčena tím, že určité osoběje zakázáno podnikat nebo že nemá oprávnění k podnikánxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x x x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxní veřejnoprávních norem o podmínkách podnikání pro soukromoprávní jednání. Cílem této úpravy však je ochrana druhé smluvní strany, která je v dobré vxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxem. V § 1 odst. 1 je však vysloveno pravidlo zcela obecné, jehož jediným omezením je, že vyčleňuje aplikaci soukromého práva z vlivu práva veřejného, anxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxergera a F. Weyra. Jestliže v dalším textu důvodová zpráva poukazuje xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxulace ustanovení, která musí mít pro aplikaci rozhodující význam, protože jenom ta je závazným textem, nic takového nenaznačuje. Je třeba si klást otáxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx I-1:101 odst. 2 stanoví, že v něm obsažená pravidla "nejsou zamýšlena k použití bez
modifikace
nebo doplnění ve vztahu k právům a povinnostem veřejnopxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xormuluje pravidlo o vlivu veřejnoprávních norem na soukromoprávní vztahy. Z toho důvodu lze soudit, že citovaná věta pravděpodobně nebyla vzorem pro xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxní zamýšlen k aplikaci ve veřejném právu, ale takové použití za stanovených podmínek není vyloučeno. Nikoli tedy vyloučení aplikace ve veřejném právux xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxsobená veřejnoprávním deliktem takové pravidlo popírá. Vznik právnické osoby je vázán na veřejnoprávní akt a soukromoprávních aktů se výrazně dotýkxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx nutno veškeré zvláštní úpravy, které určí nějaký dopad veřejnoprávního ustanovení na soukromoprávní jednání nebo jejich účinky, považovat za ony zmxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxolutní neplatnosti, která byla interpretována příliš dalekosáhle, jednak je v něm, jak řečeno, silný prvek ochrany dobré víry. Při použití zkoumanéhx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xbecným, zatímco právo veřejné je právem zvláštním. Veřejné právo takto chápané se proto uplatní v rámci své zvláštní úpravy, avšak kde taková úprava chxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx závazků ve veřejném právu, ač víme, že se to děje). Z uvedených důvodů je nutno vykládat druhou větu restriktivně a jenom v rozsahu její doslovné formulaxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx veřejné čerpalo v případě nedostatku vlastní úpravy určité principy z práva soukromého jako práva obecného.
Autor osnovy měl zřejmě na mysli to, že xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx x že zase naopak v některých případech nedostatek oprávnění veřejnoprávního nezpůsobuje nějaký důsledek v rovině soukromoprávní (výše zmiňovaný § 3a xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxhodováno o souladu stavby s veřejnými zájmy, nikoliv o její souladnosti s vlastnickým právem majitele zastavovaného pozemku). Zároveň bychom mohli uxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxy, jež stavební povolení neobdrží, vada věci v případě jejího rozporu s veřejnoprávní normou, nejednou i neplatnost soukromoprávního právního jednáxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xxx x xxxxx xozpor se zákonem je podle § 580 důvodem neplatnosti, jestliže "to smysl a účel zákona vyžaduje". Bude tudíž vždy záležet na posouzení konkrétního přípxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxosti soukromoprávních jednání na veřejnoprávních normách by měl vést k závěru, že rozpor se zákonem nevyvolá neplatnost, není-li to upraveno zvláštnxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxkem, který bude mít povahu nejspíše rozporu s veřejnoprávní normou.
Jakkoliv izolovat soukromé právo od práva veřejného by bylo pokusem dalekosáhxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxlosti s narůstajícími požadavky na zajištění bezpečnosti života ve stále komplikovanější společnosti) naopak soukromé a veřejné právo stále více prxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxci spíše zdánlivého principu.
K odst. 2
Úprava kogentnosti a dispozitivnosti jednotlivých ustanovení občanského zákoníku má mimořádný význam xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxít i na zákony, které opomenou svou vlastní kogentnost a dispozitivnost upravit (např. na zákon o obchodních korporacích). To potvrzuje i důvodová zprxxx xxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx obsahoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v § 2 odst. 3: "Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchyxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxšení obsažené v § 263 obch. zák. Zákonodárce inspirován zákoníkem mezinárodního obchodu (č. 101/1963 Sb.) v něm provedl
taxativní
výčet všech kogenxxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxý a plně vyhovující výčet kogentních ustanovení a není ani schopen výslovně
kogentní
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxůcku pro řešení kogentnosti, jestliže určité ustanovení výslovnou charakteristiku své povahy neobsahovalo. Kritériem pro posouzení kogentnosti v xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxatorní rozšiřování
ius cogens
tím, že ve větě za středníkem nahradil bezbřehou "povahu ustanovení" přesnějšími kritérii. Formulace byla inspirováxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxvaného ustanovení), ale o pravidlech, od nichž se nelze odchýlit (regle de droit strict, unabänderliche Vorschrift). Toto pravidlo tak kogentnost noxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xe
kogentní
jsou skutečně jen ta ustanovení, která to o sobě výslovně stanoví. Takových ovšem mnoho není ani v samotném občanském zákoníku, natož pak v dxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxezené ve větě za středníkem: soulad s těmito zájmy by pak bylo nutno zkoumat případ od případu, nikoliv obecně pro dané zákonné ustanovení. Právní jistoxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx a jde skutečně jen o formulační chybu.
Výkladem proto musíme dospět k závěru, že předmětem věty za středníkem nejsou dohody, nezakazují se tedy ve skxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxliže by přípustnost odchylky dohodou stran vedla k porušení dobrých mravů, veřejného pořádku nebo úpravy postavení osob. Že tu tedy jde o ustanovení, u xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxáv týkajících se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
Ani taková výkladová oprava ovšem ještě nebude dostatečná. V našem právu nalezxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xx xxx xxxxených kritérií (k těm viz dále). Je tak ještě třeba věnovat výkladovou pozornost větě před středníkem, která osobám dovoluje "ujednat si práva a povinnxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx
x xxxx xxxx xxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxx právních institutů, jež soukromé právo zakládá. Strany si tak například nemohou odchylně vymezit neplatnost právního jednání, neboť tím by měnily obxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxsit za věc v právním smyslu něco, co jí podle zákona není.
xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx to zákon v některých výjimečných případech výslovně - viz § 978). Zde přitom nejde jen o zásahy přímé, ale i o případy, kdy by se strany pokoušely odchýlit xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxentnosti mají být: dobré mravy, veřejný pořádek a "právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti". Zastavme se u dvou posledníchx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx soukromém, který je citelně užší, natož pak s pořádkem ve věcech veřejných. V našem smyslu jde o pojem mimořádně široký, odpovídající v zásadě pojmu veřxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xit. č. 2). Z tohoto vymezení vyplývá, že se termín používá v dvojím významu: v užším významu se týká jenom
pravidel chování na místech veřejnosti přísxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xsou tak všechny normy, které zákonodárce vyhlašuje ve veřejném zájmu, včetně těch, kterými chrání soukromé osoby (například spotřebitelské právo). xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxý zájem, nikoli jenom zájem soukromý. Kdybychom veřejný pořádek pojímali takto, dostali bychom se ke kruhové definici. Veřejný pořádek nelze chápat jxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx nejasné. Švýcarská předloha hovoří o "právech spojených s osobností", tedy osobnostních právech, což je poněkud jasnější. Budou sem tedy patřit krom xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxmě i ustanovení určující vnitřní právní uspořádání jednotlivých forem právnických osob.
Související ustanovení:
x xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxx xxx xxx
xxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxx.
JUDr.
Robert
Pelikán,
Ph.D.
Z důvodové zprávy (k § 2):
Navržené ustanovení sleduje dvojí účel. Předně se hlásí k trvale platné Celsově myšxxxxx xxxxx xxxxx
xxx
xxx xxx
xxxxx
xxxxx xxxxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxlu). Vzhledem k tomu se stanoví, že právo není samoúčelné a že se připíná k určité hodnotové soustavě, vyjádřené ve shodě s naším ústavním pořádkem právě x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxem k tomu se navrhuje formulovat výslovné pravidlo, že výklad zákona (ve smyslu judikatury Ústavního soudu tzv. jednoduchého práva) může být správný, xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxho práva.
V tom směru se čelí zejména bezhodnotovému právnímu formalismu, jehož masivní nástup v 90. letech působí mnoho škod. Uvedený formalismus xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxveň však osnova usiluje čelit i tendencím k možné libovůli při výkladu zákona, a to právě nařízením, že zákonným ustanovením nelze přikládat jiný smyslx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xrotipólem bezduchého formalismu jsou právě ty případy z rozhodovací praxe, kdy při právním hodnocení věci rozhoduje jen vůle soudce, byť třeba i ignorxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xlov totiž, skoro všech, je buď v nich samých nebo v přeneseném jich užívání velmi různý a může znamenati velmi mnoho. Ale význam zákona nemůže být než jedexxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xákon nelze vykládat jen z jeho slov, ale je nutno přihlížet především k jeho smyslu. Zákonodárce si musí být vědom, že slova zákona nemusí vždy dokonale vxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxm a hledal skutečný obsah zákona.
V třetím odstavci se navrhuje stanovit, že skutečného smyslu zákona třeba šetřit nejen při výkladu zákonných ustaxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xoukromého práva odpovídá to hledisko, že musí přijmout za své konstrukce přijatelné pro obyčejné lidské cítění a se zřetelem k citu obyvatelstva pro spxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxx xx x xxx xxxxx x xxxxxy, že výklad ustanovení soukromého práva musí být konformní i s právem Evropské unie.
Výklad:
K odst. 1 a 2
Stejně jako celý § 1 (s výjimkou prvé věty xxxxxx xxxxxxxxx xx x x x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xodle nichž má být následující obsah vykládán. Soulad s Listinou základních práv a svobod je požadavkem konkretizujícím obecný požadavek ústavnostix xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxxx x je tedy jenom deklarováno, co obecně platí a platit musí, a Ústavní soud je orgánem, který účinnost takového požadavku ztělesňuje.
Pravidlo o intexxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x x xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxm smyslu. Upravil hierarchii pravidel, jimiž se řídily obchodní vztahy, kde na vrcholu stál obchodní zákoník. Nedával-li odpověď, bylo třeba postupoxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxí, a nebylo-li jich, pak zásad, na kterých obchodní zákoník spočíval. Občanský zákoník naopak říká, že uvedené zásady mají sloužit jako výkladová poxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxad se má také přihlížet k hodnotám, které se chrání. Zákon tedy rozlišuje mezi zásadami a hodnotami. V § 3 odst. 2 se však zdá, že hodnoty jsou se zásadami sxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xá být výklad xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxádku, zásad a hodnot uvedených v prvé větě před výkladem podle slov. Následující odstavec je na první pohled vůči této hierarchii kontradiktorní, protxxx xx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxcipy a textem by se tak mohlo zdát, že z prvého odstavce vyplývá přednost principů, zatímco podle druhého přednost textu. Oba odstavce lze ovšem vyložit xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxich vzájemné souvislosti" jen tam, kde jde zároveň o "jasný úmysl zákonodárce". A zde nesmíme zapomenout, kdo je to zákonodárce.
Zákonodárcem nejsxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xrávě pro účely výkladu právních norem. Je nadána dvěma vlastnostmi: rozumností a schopností udržovat právní řád v bezrozpornosti. To pak znamená, že pxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx tak možné, aby existoval výklad, který odpovídá úmyslu zákonodárce a zároveň narušuje požadavky prvního odstavce komentovaného ustanovení.
Druxx xxxxxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxou při použití na konkrétní případ mohou vzájemně protiřečit (o tom svědčí i jejich demonstrativní výčet v § 3 odst. 2). Pokud mezi nimi zákonodárce jasnx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx prvního odstavce přiřknout nedá, musíme se od textu odchýlit, či dokonce jít přímo proti němu; věta za středníkem v druhém odstavci nám to přímo ukládá.
x xxxxx x
xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxe ukázat nezbytné, aby všechna ostatní generální výkladová pravidla byla přebita hlediskem dobrých mravů, krutosti a lidského cítění. Jsou stanovenx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxbo bezohlednosti. Jedná se o hodnoty, jež bychom bezesporu v obecné podobě mohli subsumovat pod odstavec prvý, kde však plní funkci obecných výkladovýxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxkročit. Poukaz na obyčejné lidské cítění v důvodové zprávě vysvětlovaný pomocí pojmu spravedlnosti a přirozeného lidského citu pro spravedlnost vykxxxxx xxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxelné a individuálně velmi rozdílné. Ve všech těchto ustanoveních je možno vedle doktrinálního pozadí vidět reakci na praktické zkušenosti z posledníxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxváním diskreditovali právo a prohlubovali morální a právní krizi, kdy občané dospívali k přesvědčení, že se nemohou dovolat ochrany proti zcela zřejmx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxek rozumového a morálního přezkumu právní
interpretace
.
Důvodová zpráva upozorňuje, že tento odstavec se netýká jenom výkladu, ale také aplikace xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xle jen v určitém, konkrétním případě. Tak například ze zákona může vyplývat povinnost, aby A něco zaplatil B, přičemž na samotném faktu, že tak zákon obexxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx x xxxxxx x x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xřípadě by ale uložení takové povinnosti bylo nemravné: A třeba bez svého zavinění přišel o práci i majetek a daný obnos je tím posledním, co mu zbývá k zajixxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxx x xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xobré mravy aplikováno. Jde tak o pojistku proti přílišné tvrdosti zákona, který nikdy nemůže všechny životní situace dostatečně předvídat.
Souvixxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx
xxx
xxxxx
xx xxxx
s. 26-32.
Tégl:
O dobrých mravech.
BA,
2011,
č. 7-8,
s. 32-37.
(Zásady soukromého práva)
prof. JUDr.
Irena
Pelikánová,
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx
xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxují hlavní směrnice pro hledání a poznání skutečné zákonodárcovy vůle. Základní myšlenka, z níž se zde vychází, je idea, že zákon nepodložený velkými pxxxxxxx xx xxxxxxx xxx x xxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxěk revoltující, Československý spisovatel, Praha 1995, str. 135). Toto riziko se osnova snaží odvrátit metodou dále popsanou.
Prvním odstavcem sx
xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx ani zvolen. Listina již v preambuli uznává neporušitelnost přirozených práv člověka a k jusnaturalistické koncepci lidských práv se, stejně jako Úxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx kapitoly ke studiu ústavního práva, 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 50 a další). Toto pojetí se neomezuje jen na formulaci § 3 odst. 1, kxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x tomto ustanovení rezonuje celou osnovou - i když v prvé hlavě Části první ze zřejmých příčin nejzřetelněji. Civilní
kodex
nemůže jít cestou odchylky ox xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x tomu, že je řada jednotlivých norem privátního práva zahrnuta v předpisech, obsahujících rovněž normy práva veřejného), je důležité, aby se zákoník k xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x x xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xx x xxxx xx xx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx občanského zákoníku (srov. k tomu např. Ofner, J., Der Ur-Entwurf und die Berathungs-Protokolle des Oesterreichischen Allgemeinen bürgerlichen Gexxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxutistického státu, katalog přirozených práv člověka zahrnut nebyl. Ani dnes netřeba jít v tomto směru do velkých podrobností, byť z jiných důvodů. Plnxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx
xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxních práv a svobod jen provádět a provést.
Důraz na přirozené právo člověka brát se o vlastní štěstí neodpovídá jen běžně přijímané představě, že si xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxně, může vést k dobrým i k zlým činům a v tomto smyslu stojí mimo obecné pojmy dobra a zla (de Jacourt). Ústavně chráněná svoboda jednotlivce není samoúčelxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x tradicí i současností evropského myšlení od antiky po dnešek. Jak připomíná již na počátku zdejší civilizace Démokritos, zákon může životu lidí prospxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxodňuje lépe správnost uvedeného přístupu, než fakt, že "veškerá západní kultura směřuje k individuálnímu hledání štěstí" (Aron, R. Angažovaný pozorxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxo štěstí nelze vidět argument proti tomu, co bylo právě uvedeno. Naopak, Thomas Jefferson se odklonem od formulace Johna Locka akcentující hledisko maxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx sociální a kulturní rozvoj jednotlivce (srov. Blahož, J. in Blahož, J. - Balaš, J. - Klíma, K. Srovnávací ústavní právo. 1. vydání. Praha:
Codex
, 1998, sx xxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx na štěstí, přednášel na půdě zdejší univerzity profesor K. H. Seibt, jak blaho státu závisí na štěstí jeho občanů. I to odpovídá myšlenkovému konceptu, xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xotvrzuje trvající sociální zkušenost), a tím i k dosažení stavu, označovaného Aristotelem jako blaženství. Osnova bere na vědomí diferencovanost přxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxoti jeho vůli. Proto se respektuje, že každý může žít podle svého, neporušuje-li přitom práva jiných, a že každý může usilovat o vlastní štěstí podle libxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxere.
V druhém odstavci jsou koncentrovány ty právní zásady, k nimž osnova považuje za správné se soustředěně přihlásit. Sleduje se při nich hodnotoxx xxxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxje jinde (např. zákaz šikany, ochranu dobré víry atd.). Osnova zdůrazňuje též, že není v moci zákona kodifikovat všechny obecné právní zásady, a vystříxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx důvodu se v posledním odstavci tohoto ustanovení podtrhává, že soukromé právo pramení také z dalších obecně uznaných zásad práva a spravedlnosti.
Vxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxvení § 3 navazuje charakteristikou základní funkce soukromého práva. Dalo by se tedy říci, že je jakýmsi myšlenkovým pokračováním paragrafu xx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx a rovněž v kontextu veřejného práva, které musí člověku prostor pro jeho svobodu poskytnout. Soukromé právo je tak jenom jedním z prostředků, a to spíše xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxxxxxxxti i v právech. Čl. 2 omezuje státní moc a zakotvuje princip, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukláxxx xxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxtší možnou míru individuální svobody omezené jenom svobodou jiných. V tomto kontextu je soukromé právo nástrojem realizace individuální svobody. Vyxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxnnosti a dává právní ochranu vztahům, jež svým právním jednáním založil. Ustanovení § 3 odst. 1 je tudíž bezesporu správně formulovaným prvkem v celém xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xrvkem vzpírajícím se jakékoliv obecné definici. V tom ovšem právě tkví význam formulace (pocházející původně z americké Deklarace nezávislosti): záxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxx xx x xě brát mohl, ať je spatřuje v čemkoliv, pokud tím nebude působit újmu druhým. Je to tedy vyjádření finality svobody a tím i vyjádření účelu soukromého práxxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxtor ustanovení do formulace dvou hlavních zásad soukromého práva, v nichž je třeba vidět smysl tohoto odstavce § 3: autonomie vůle a neminem laedere (nixxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx x x x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxomé právo je nástrojem k uskutečňování individuální svobody v právu vyjádřené jako autonomie vůle. Poskytuje-li soukromé právo nástroj k tomu, aby jexxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxx x xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxtuje tím ochranu této svobodné osobnosti. Je možno souhlasit s důvodovou zprávou, že i toto ustanovení má především význam interpretační a z tohoto hlexxxxx xxxxxxxx xx x x xxxxx xx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx zkoumání tohoto odstavce nás dovede k rozlišení předmětu ochrany spočívajícího v lidské důstojnosti a v lidské svobodě. Právo "brát se o vlastní štěstxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xe svobodě druhého, vznikne mu právní odpovědnost a jeho chování nebude právně chráněno. Takové chování může být zneužitím xxxxx xxxxxxxxx x x xx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx překrývá s písm. a) následujícího odstavce a je v prvém odstavci zbytečná.
Formulace o tom, že soukromé právo chrání důstojnost, svobodu a právo usixxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxtem obezřetné
interpretace
. Pokud bychom totiž správně nevyložili onu omezující podmínku, mohlo by legitimizovat chování neakceptovatelné: pro něxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxhým
stricto sensu
. Musíme proto dospět k závěru, že pod "působení újmy druhým" spadá i narušení veřejného pořádku, neboť ten je nakonec společným zájmex xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxváním je lidem tyto hodnoty vyznávajícím újma způsobována. Stejně tak bezdůvodnost újmy musíme hodnotit objektivně (pro toho, kdo usiluje o své štěstxx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx se ovšem naše posuzování dovoleného obsahu "štěstí" konkrétní osoby musí zastavit. Jinak řečeno, nepůsobí-li naplňování něčího zájmu újmu jiným lidxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxx xxxxx xxxxx xxxl sebezavrženíhodnější (např. zájem trávit všechen čas sledováním hloupých seriálů či hrou počítačových her).
K odst. 2
Druhý odstavec zkoumanéxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxovy analýzy. Má přitom jít skutečně jen o principy, tedy nikoliv o přímo aplikovatelná pravidla, ale směrnice umožňující pravidla zakotvená jinde v záxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxají z jiných ustanovení zákoníku, ale může je nalézat i soudní praxe. To je v souladu s Dworkinovým zkoumáním, které dospělo k závěru, že právních princixx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxvení. Ohledně výčtu je však důvodová zpráva velmi skoupá a nijak jej dále nevysvětluje. Nevysvětluje tedy, proč katalog je právě takový, jaký je, krom sxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx to vůbec jsou právní zásady nebo právní principy. Rozlišování právních principů a zásad je umělé a obtížně přeložitelné do jiných jazyků, zůstáváme prxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xworkinovou terminologií s politikami.
xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxku (např. procesní principy), uplatňují se s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu v souladu, nebo dokonce proti pravidlům a není nijak xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxí odporovat, v případě střetu právních principů je možné, že některý princip se neuplatní ve prospěch jiného, což však tento princip nijak neoslabuje, xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxi kameny stavby právního systému a uplatňují se bez ohledu na to, zda jsou explicitně formulovány zákonodárcem nebo nikoli. Jestliže právní pravidla sxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxobí odlišně. Dworkin (s. 44) principem nazývá standard, "který se má dodržovat nikoli proto, že to pomůže dosáhnout nebo zajistit nějakou ekonomickoux xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xiná dimenze morálky (morality)". Principy na rozdíl od pravidel nestanoví podmínky, za nichž se použijí, ukazují směry. Dworkin poukazuje i na další rxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxmulace někdy není zřejmé, zda jde o pravidlo nebo o princip. Neurčité výrazy jako "přiměřený", "nedbalý", "nespravedlivý", "závažný" činí podle Dworxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx našeho § 3 i z jiného hlediska: rozlišení principů a politik. "Politikou (policy) nazývám takový standard, který vytyčuje cíl, jehož se má dosáhnout" xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxistická teze, že principy spravedlnosti jsou zamaskované výpovědi o cílech (zajištění maximálního štěstí pro maximální počet lidí)". Ať už písm. a) a xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x3. V souvislosti s komentováním občanského zákoníku nemá smysl zabíhat do rozporů mezi naukou přirozenoprávní nebo pozitivistickou a už vůbec ne do fxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxrozenoprávního východiska deklarovaného v důvodové zprávě je v souladu s naším vývojem po roce 1989. Princip právního státu, k němuž se Česká republikx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxou omezením i pro zákonodárce, který je musí respektovat stejně, jako je jimi vázán soudce, jenž nemůže aplikovat zákony, aniž respektuje současně práxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxmem přesahujícím ústavu a zákony. Otázka původu právních principů je pro právní aplikaci sekundární.
První dvě písmena výčtu mohou být také chápánx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxe existuje zvláštní filosofická disciplína zabývající se hodnotami, která se nazývá axiologie. Hodnoty je možno chápat jako "obecné cíle, o něž člověx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxamného" (M. Večeřa, lit. č. 3, s. 131) nebo jako "sedimenty hodnocení" Jana Patočky, nejedná se však o standardy chování ani v nejširším smyslu.
Neznxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxt, pak právní principy ukazují cesty k dosažení těchto účelů. Je-li tedy chráněna lidská osobnost a rodina, právní pravidla a právní principy určují cexxx x xxxxx xxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxí principy. Jedná se o hodnoty a záměr jejich ochrany představuje politiky.
Základním vlivem, který podmínil některé prvky i terminologii § 3, je zřxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xx xx xx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxo výklad je však podán v rámci kapitoly o právním vědomí a zásady jsou chápány jako "pomůcka pro právní myšlení i pro vypěstování právního vědomí". Knapp xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x
xxxxx xxxx xxxxxxxx
xx x
xxxx xxxxx xx xxxxx xxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx, "
ne bis in idem
" atd. V rámci úvah o pramenech práva (s. 137) uvedený autor mluví o "obecných zásadách právních", které se zmíněnými zásadami spravedlnxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxí považovat za dostatečně reprezentativní pramen pro kodifikaci seznamu právních principů i pro přijetí terminologie. Knappova monografie sice do zxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx x x xxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxx x x xxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxou příliš mnoho myšlenkových proudů, které ovládají současnou právní vědu a praxi.
Vytvářet systém právních principů je velmi obtížné a § 3 odst. 2 xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx prvé místo staví ochranu osobnosti, na druhé místo ochranu rodiny, poté ochranu znevýhodněných osob. Položka pod písm. c) je komplikovanější, protožx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxní diskriminován. Druhá polovina katalogu vypočítává především zásadu
pacta xxxx xxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xdepřít, co mu po právu náleží (viz podrobněji níže). Rozeberme jednotlivé položky výčtu postupně.
K písm. a)
Písm. a) deklaruje právo na ochranu žixxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxxxx xxxxxxí: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné." Prxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xůstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jménu. Čl. 31 Listiny zakotvuje právo na ochranu zdraví. Občanský zákoník k této ochraně nic nepřidává, lidsxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xstavního pořádku svou právní silou převyšuje občanský zákoník.
K písm. b)
Písm. b) deklaruje zvláštní zákonnou ochranu rodiny, rodičovství a manxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxx písm. a). Rodinu a rodičovství však chrání zvláštní ustanovení čl. 32 Listiny. Ani v tomto případě se nejedná o právní zásadu, ale o základní právo.
K pxxxx xx
xxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxé nedostatečnosti těžit. Může se jednat o zákaz diskriminace třetími osobami, ale diskriminace jenom z důvodu nedostatku věku, rozumu nebo pro závislxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxor jiných, může se však jednat i o jednání porušující princip dobré víry a porušující dobré mravy. Zákaz těžit z nedostatku je doplněn slovem "bezdůvodnxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxdezření, že ze svého znevýhodnění "těží". Soudce však musí přistupovat k hodnocení jinak a porovnat důsledky jejich znevýhodnění pro praktický životx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxedisek.
Písm. c) vypočítává nedostatky, které jsou jím kryty, jako nedostatek věku, rozumu nebo závislost postavení. To znamená, že zahrnuje ochrxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xvláštní, velmi neúplný. Nenalézáme v něm osoby fyzicky znevýhodněné, nenalézáme x xxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxdě konkrétních ustanovení rozptýlených v zákoníku, zejména v úpravě ochrany spotřebitele. Je otázka, jak přistupovat k této zvláštní výseči chráněnxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxx má fyzická osoba právo na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována. Citovaný zákon rozlišuje přímou a nepřímou diskriminaci. Podle § 2 odst. 3 xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxnací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné." Proti diskriminaci je možno žalovat a žádat, aby od ní bylo upuštěno, aby byly odsxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x x x xxxxx x xxxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxkaz diskriminace upraven.
Zkoumané ustanovení občanského zákoníku směřuje jinam, protože nejde o to, že by principem byla ochrana proti tomu, abx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxporu s dobrými mravy kořistnickým způsobem.
Zákaz toho, aby někdo měl neodůvodněný prospěch z vlastní nedostatečnosti, je konkretizací zákazu znxxxxxx xxxxx xx xxx
x xxxxx xx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxem "daný slib zavazuje".
Zásada
pacta sunt servanda
může být chápána jako právní princip. V souladu s touto kvalifikací to nevylučuje, že v případě xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxorkinovou analýzou je tak možné, že závaznost smluvních ujednání je principem, je směrem, jímž je třeba se ubírat, ale není řečeno, že by se tento princix xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxx xxxlo zdát racionální, avšak při bližším zkoumání dospějeme k tomu, že je velmi problematické a že se tu mísí etika s právem. Jestliže morálně daný slib zavaxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx 2). Tradičně je přijímáno, že jednostranný úkon zavazuje jenom v případech zákonem upravených. Tak např. návrh smlouvy nebo její přijetí, veřejný příxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxlo k závažným důsledkům. Znamená to také, že závaznost jednostranného právního jednání nelze přijmout jako pravidlo, není ale zcela vyloučeno jeho uzxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxerpretace
tak stěží bude moci jít nad rámec popsaného tradičního pojetí.
K písm. e)
Pod písm. e) autor uvádí princip ochrany vlastnického práva. Txxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x x xxxxx xřípadě se spíše jedná o hodnotu nebo přinejmenším o princip podřízený obecnému principu právní ochrany. Ochrana vlastnické sféry jednotlivce je součxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxavit někoho majetku s sebou zpravidla nese i ohrožení jeho cti, důstojnosti, ale dokonce i ohrožení jeho rodiny.
K písm. f)
Pod písm. f) vyslovuje obxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx je v ní skryt již zmíněný princip právní ochrany, ale také výše uvedená zásada
pacta sunt servanda
. V této zásadě je možno spatřovat i procesní principy a xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxanu, zatímco jiný nikoli. 31. Pokusíme-li se z provedeného zkoumání vyvodit nějaké obecnější závěry o katalogu právních principů obsaženém ve zkoumaxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxncip dobré víry, zákaz zneužití práva a
pacta sunt servanda
a snad ještě princip ochrany slabšího. Postrádáme tu princip rovnosti a zákaz diskriminacxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxledek s hlubokými diskusemi našich civilistů z počátku kodifikačních prací, je to výsledek poněkud skromný.
K odst. 3
Třetí xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Související předpisy:
zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon
Z literatury:
Dworkin:
Když se práva berou vážněx
xxxxx
xx xxx xxx xxx xxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xxx xxx xxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxu Šamalíkovi k 80. narozeninám,
2003,
s. 121, 131.
(Domněnka rozumnosti a pojem vědomosti)
prof. JUDr.
Irena
Pelikánová,
DrSxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx
xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxžné pod rouškou jeho ochrany jako jednotlivce podlamovat nezbytnou ochranu třetích osob. Proto se navrhuje stanovit, že každý může ve styku s jinou svéxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxutkové podstaty, jež činí právní závěr na pochybnostech nebo na úsudku určité osoby, jsou poměrněčasté. Dnešní i navrhovaná zákonná úprava spojuje prxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xe takové kritérion musí být do určité míry objektivizováno, aby se zajistila minimální předvídatelnost a schopnost vyhodnocení, zda bylo naplněno.
xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx x x xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxvodová zpráva říká, že autor byl veden snahou o objektivizaci určitých psychologických posuzování, která hypotézy právních norem poměrně často vyžaxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxhradit posouzení reálného stavu pouhou dedukcí z konkrétních okolností.
V právním styku za normálních okolností každý jednající implicitně předxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxcí může od uvedeného předpokladu objektivně odchylovat směrem nahoru nebo směrem dolů nebo může namítat, že určité schopnosti neměl a druhá strana k toxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx xroti ní vyvozovat nepříznivé důsledky ze skutečnosti, že schopnost druhé strany průměru nedosáhla. Bude však možno prokazovat, že jí taková podprůměxxxxx xxxx xxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxčně jemné. V uvedených případech modifikovaných okolností je problematické požadovat "důkaz opaku". Právní domněnka může mít tedy rozumný smysl jenxx xxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxm a nezkušeností nebo zdravotním stavem), přestože druhý jednající o takovýchto okolnostech nevěděl. Umožňuje tedy, aby v právním styku jednající nexxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xx xx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxlo namítáno, že nepřihlédl k modifikovaným okolnostem. Jestliže však budou mimořádné okolnosti na první pohled zřejmé (např. druhá strana v důsledku xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxo principu dobré víry. Zvláštní situací však budou speciálně upravené odchylky od zde předpokládaného průměru, jakými je na jedné straně spotřebitel xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxávat pouze průměrných znalostí nebo zkušeností, protože jde o profesionály, jak vyplývá z § 5, který je odchylkou od zkoumaného ustanovení.
Hovoříxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxe o
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xaké o otázku skutkovou, ale právní, takže lze očekávat, že konkrétní obsah tohoto standardu bude postupně precizován judikaturou (a případně i pozměňxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxo jednání (jako je prodej majetku či přijetí půjčky) na její postavení v běžném časovém horizontu; ten zákonodárce na jiném místě (§ 2000) vymezuje dobox xxxxxx xxxx
x xxxxx x
x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxx x xxxx x xxxxx § 2075). Vedle případů, kdy je skutečná vědomost předpokladem takového následku, jsou i případy, kdy zákon bere v úvahu, zda někdo mohl nebo musel o určixx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xprávnění, nezavazuje podnikatele, jestliže druhá strana o překročení věděla nebo musela vědět. Posouzení této vědomosti bude mít význam pro platnosx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx x x xxxxx xx xxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxtem včetně jejího postavení. Bude např. nutno přihlédnout k předchozím vztahům obou stran, k jejich podmínkám, znalostem o podniku druhé strany apod. xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx věta tohoto odstavce převádí obdobným mechanismem požadavek reálné vědomosti na vědomost presumovanou a odvozenou z okolností, jejichž znalost se nxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxx definice. Definice termínů patří k úpravě
interpretace
a v tomto směru tedy § 4 odst. 2 navazuje na § 2.
Podstatou záměru autora zřejmě bylo, abychox xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xxxba vyhovující požadavkům prvého odstavce, tedy mající rozum průměrného člověka a mající schopnost běžně jej užívat. Vědomostí se potom má rozumět sitxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxtliže potřeba osvojení si takových informací jí musela být zřejmá. V prvku důvodného "osvojení si" spatřujeme určitou záměrnou intelektuální poznávxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxvně v souvislosti s konkrétními okolnostmi, popř. které vyvodila již ze svých předchozích znalostí. Dospíváme tak k závěru, že vědomostí budeme rozumxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxriem posouzení tudíž bude:
-
rozumová vyspělost osoby
-
veškeré okolnosti případu
-
míra zřejmosti informací s přihlédnutím k postavení oxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xxxxxxxxxx xxxtřním. Odpověď na tuto otázku není v zahraniční civilistice zcela jednoznačná. My se přikláníme k názoru, že je třeba zohlednit i ty vnitřní okolnosti, xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxímu, individualizovanému). Okolnostmi případu tak bude např. i otázka stresu, spěchu, komplikovanost nebo jednoduchost problému apod. Nebude jím oxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxst, profesionální zaměření a vztah k problematice nebo naopak postavení odpovědné osoby apod. Nepůjde tu ovšem například již o citovou závislost na jixxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xx xxxx xxxx x xxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxert
Pelikán,
Ph.D.
Z důvodové zprávy (k § 5):
Něco jiného je, bude-li se jednat o osobu, která se veřejně přihlašuje k určitému povolání nebo stavxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx x xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xnalosti, vlastnosti nebo schopnosti (např. voják v záloze, student lékařské fakulty, amatérský sportovec apod.). Po osobě, která se takto chová, lze xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxa ten, kdo se takto chová, má či nemá příslušné podnikatelské oprávnění, je-li ho třeba, ale to, jak jej z jeho přičinění vnímají jeho partneři, zejména kxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxního postavení, nemůže nikdo zpochybnit platnost právních jednání při té příležitosti učiněných, vyjma případ, kdy se toho dovolá oklamaná strana.
xxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxxxx x x xx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xx x x x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxká se však nikoli této ochrany v obecné rovině, jak vyplývá z citovaných ustanovení, ale poměrně zvláštního případu, kdy se někdo jeví svému okolí, včetxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxň odbornosti, kompetentnosti, která ovlivňuje chování těchto osob, které takovému člověku poskytnou svou důvěru. Zákon spojuje s profesionalitou vxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx nedbalosti (§ 2912 odst. 2). Soud nemůže takové osobě snížit povinnost k náhradě škody. Obecný zákaz zneužití postavení podnikatele stanoví § 433. Posxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxka tedy nebude možno uplatnit proti smluvním partnerům nedostatky veřejnoprávního charakteru. Celým tímto kontextem se výrazně zvyšuje ochrana dobxx xxxxx
x xxxxx x
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxu v dobré víře, proti porušování veřejnoprávních povinností.
Formulace odstavce ukazuje, že se zřejmě má jednat o relativní neplatnost právního jxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx z důvodu nedostatku podnikatelského oprávnění, úprava podle občanského zákoníku takové důsledky připouští, ale činí je závislými na vůli dotčené sxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx x xxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx. Dovolat se neplatnosti je zřejmě možné přímo u druhé strany (neoprávněného podnikatele), a jestliže ta odmítne respektovat takové dovolání, je nutnx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx uspět, jestliže by druhá strana souhlasila. To by ovšem odpovídalo zrušení závazku dohodou.
Tento druhý odstavec xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx x xxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx platné, ale bylo by jinak kvalifikováno. Kvalifikace právního jednání však není závislá na vůli stran, strany nemohou své právní jednání libovolně kvxxxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxce právního jednání je ovlivněna povahou smluvní strany. Tak může být tentýž smluvní typ upraven s odchylným režimem pro smlouvy uzavírané mezi podnikxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxu také o prodej v obchodě (§ 2158 až 2174), který se liší od obecné kupní smlouvy (§ 2079 a násl.). Jestliže by se neoprávněný podnikatel chtěl vyhnout aplxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxxx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxahuje i na úpravu prodeje v obchodě. Ani v tomto případě by nemohl být spotřebitel zbaven své ochrany, dokonce i kdyby s tím projevil souhlas. Podobně kdyxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxem takové zvláštní pravidlo není potřebné. Jak řečeno, definice podnikatele již neobsahuje požadavek veřejnoprávního oprávnění, takže jeho nedostxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxm sousloví "dotčená strana". To totiž na první pohled ukazuje na druhou stranu daného právního jednání, tj. na jeho adresáta. Často ovšem bude určitá čixxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxnost za účelem ochrany třetí osoby, nikoliv adresáta právního jednání, kterým se tato činnost uskutečňuje. Je-li tomu tak, nebudeme chápat adresáta pxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xéže otázky nalezneme v obecné úpravě následků neplatnosti v § 586 a 588.
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxinností s kritériem čestnosti a absence zlé vůle i podvodného úmyslu. Tak tomu je např. v § 242 německého, čl. 7 španělského, čl. 2 švýcarského, v čl. 6:2 xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx zásadě čestného žití (honeste vivere) chápaného jako jeden ze základních příkazů práva již v justiniánském kodexu (Inst. I, 3). Četné evropské jazyky xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxheid eb bil[l]ijkheid (počestnost a poctivost) atd. Výraz "dobrá víra" však má ve zdejším právním jazyce již svůj osobitý právní význam jako vnitřní (sxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxrou víru. Stalo-li se tak již v některých případech mechanickým překladem cizojazyčných textů, jako např. v § 56 odst. 1 platného občanského zákoníku, xxxx xx x xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxdřuje formulací ukládající každému jednat v právním styku poctivě.
Zároveň se navrhuje stanovit, že nikdo nemůže získat právní výhodu, jednal-li xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxd tímto stavem kontrolu. Ochranu je třeba poskytnout naopak tomu, kdo jednal v dobré víře.
Mala fide
nelze získat právem aprobovanou výhodu.
Výkladx
x xxxxx x
xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxá výraz odlišný - "poctivost". Vysvětlení je však nepřesvědčivé. Jestliže bychom chápali dobrou víru v ostatních jazycích jako objektivní na rozdíl ox xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx být považováno také za objektivní, jak to zřejmě bylo zamýšleno v osnově nového občanského zákoníku. Cizojazyčnou dobrou víru bychom museli překládax xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxce ani úvaha o jakémsi "českém pojetí" dobré víry odpovídající subjektivnímu aspektu poctivosti není bezvýhradně platná. Stačí se podívat na českou úxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x x x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx x xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xej inspiroval) nahradil "poctivé xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxmi mravy hospodářské soutěže", které jsou chápány jako ryze objektivní. Pohnutka k terminologické změně tu bezesporu nebyla v subjektivizaci terminxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxe je konstatováno mnoho teoretických nejasností a absence obecně přijaté definice. Nejde zdaleka jenom o subjektivní a objektivní pojetí dobré víry, xxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxak zpracovatelé evropských návrhů nepovažovali za dostatečný důvod k opuštění termínu "dobrá víra" na evropské úrovni a přiklonili se ke stanovisku, xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxí právní význam v řadě kontextů. Všechny evropské návrhy proto s pojmem dobré víry operují na řadě míst. To považujeme za nejrozumnější řešení. Kdybychxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xchopnost pojetí určitých právních termínů stabilizovat a vyložit. Odmítnout zakotvení principu dobré víry jenom z důvodu definičních rozporů výrazxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxýraz "dobrá víra' použitý dnes v § 56 odst. 1 platného občanského zákoníku je anglicismus, který je v kontextu české právní terminologie matoucí, nebox xxxxx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxx Toto strohé a apodiktické odsouzení termínu neodpovídající realitě, protože je užíván zdaleka ne jenom v anglickém jazyce, nepůsobí přesvědčivě a jexx xxxxxxxxx xx xxxxx x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx definice jednotlivých pojmů výslovně vymezuje dobrou víru jako pojem objektivního standardu chování nebo jako pojem subjektivního mentálního postxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxnitions and Model Rules of European Private Law, DCFR, Sellier, Mnichov, 2008, s. 334). Citace ukazuje na zcela zřetelné a záměrné spojení objektivníhx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxou víru. V řadě zemí jsou obě složky smíseny v jediném pojmu. Některé země se ovšem o terminologické rozlišení pokoušejí (německé "Treu und Glauben" pro xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxecně k rozlišení mezi objektivním a subjektivním [pojetím] nutno přistupovat opatrně, neboť v každém objektivismu je díl subjektivismu a naopak." (Txxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxst", který navíc nijak nedefinujeme, mezinárodní komunikaci tím spíše zkomplikujeme.
Především xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxetí chápeme jako soubor pravidel chování existující nezávisle na subjektu a mimo něj. Samotný takový soubor pravidel bez vazby na lidské chování však nxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxí jednotlivce poměřujeme nikoli jeho osobním přesvědčením nebo jeho individuálním katalogem pravidel, ale tím, nakolik dodržuje nebo nedodržuje taxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxladu s principem dobré víry mají pravidla, která si vytvořila, uznává a v konkrétním případě respektuje určitá osoba. Jako extrémní případ možno říci, xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx často záviset na míře a správnosti informací, jimiž disponuje. To je však okolnost, která sice ovlivní jeho dobrou víru, avšak nejde o problém subjektixxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxobrá víra" a "poctivost" se z toho důvodu jeví jako zbytečně matoucí a komplikující komunikaci.
Budeme-li pátrat v literatuře po smyslu výrazu "dobxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxných cílů dovolenými prostředky, chovat se v souladu se svými záměry. Poctivostí budeme rozumět soulad jednání s právem i morálními předpisy. Podívámxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxně tak jsou uváděna synonyma pro dobrou víru ("
bona fides
", "bonne foi" nebo "good faith"). Otázka subjektivního nebo objektivního pojetí se tu přirozxxx xxxxxxxx
xxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxkozujeme práva druhého" (http://www.dictionnaire-juridique.com/definition/bonne-foi.php), což má jak objektivní aspekt, protože ono přesvědxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxí s případně odlišnou stupnicí hodnot této osoby asi nemá valný význam. Oddělit obojí pojetí je tedy prakticky nemožné.
Nedomníváme se, že by česká pxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xovněž a nalézáme jej hned v následujícím § 7.
Interpretačním doporučením může být jenom přihlédnutí ke kontextu každé situace a k ustanovení pracujxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx x x xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxdnoznačně, že aplikace závisí na postupu kontrahenta v souladu s jeho subjektivním záměrem, ale současně že tento jeho záměr budeme posuzovat podle obxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxxo vodítko, že určení obsahu smlouvy má vést k "poctivému uspořádání práv a povinností", což bude jistě třeba dešifrovat nejenom jako objektivně poctivxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxše užívány synonymicky.
Přes uvedené terminologické problémy je komentované ustanovení velmi přínosné v tom, že zakotvuje povinnost jednat poctxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxpříklad německá právní praxe byla schopna takové pravidlo rozpracovat a dovést až k velmi detailním povinnostem, jakými je například povinnost loajaxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxřijala. Věřme, že naše právní praxe bude podobně důmyslná. Jednání v dobré víře vylučuje jednání klamavé a směřující k poškození druhé strany. Nebrání xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx
x xxxxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xíry. Uplatňuje se zcela obecně v právu soukromém i veřejném, deklaruje jej i právo EU. Odpovídá latinskému "
nemo auditur propriam turpitudinem allegaxx
x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxváme často s prohřešky proti tomuto principu. Tak zejména ve smluvním právu, kde se smluvní strana dovolává důvodu neplatnosti, jejž do návrhu sama zámxxxx xxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxakuje. Jestliže v § 3 odst. 2 je vyjádřeno jen málo zásad a více hodnot a cílů, pak v § 6 jsou formulovány právní principy, které mají pro právní stát klíčoxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx
prof. xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxx právními řády evropské
kontinentální
tradice existenci dobré víry. Kdo dobrou víru popírá, musí v tom směru unést důkazní břemeno. Dosud platný občaxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxx
Výklad:
Důvodová zpráva ve shodě se zákonným textem vysvětluje dikci jako presumpci dobré víry.
Presumpce
dobré víry však musí být pokračováním xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxti byla již výše zmínka. Katalog zásad obsažený v § 3 princip dobré víry neformuluje, nanejvýš bychom mohli jistou souvislost vidět v písm. c) zakazujíxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxím odepřít někomu, co mu po právu náleží. Otázku vztahu k pojmu "poctivost" vyvolává samotný zkoumaný § 7, když říká, že se má za to, že někdo jednal "poctixx x x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxak jasně neříká, jednak jí nelze zákon doplňovat. Znění obou ustanovení tak zanechává terminologický zmatek. Asi bude nutno pokusit se o objektivní poxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxy zpravidla takto nevyhraňují. Komunikace by se ztížila.
Výše citovaná monografie kolektivu autorů pod redakcí M. Tomáška (lit. č. 1) na problém abxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx
xxxxxxxita
§ 6 a 7 není na první pohled jasná a určitě není legislativně vhodné posunout terminologii ve dvou po sobě následujících ustanoveních.
Přitom kxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x x xx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxlného jednání, nedává žádný smysl, proč bychom měli splnění takového požadavku presumovat. Zdá se, že tu zákonodárce omylem zase smísil, co o paragraf xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxoníky "zakotvují presumpci dobré víry", snadno zjistíme, že např. Code civil upravuje v čl. 1134 v rámci obecných ustanovení o závazcích povinnost plnxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx x x xxxxxxxx xx x xxx xxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxours présumée, et c'est a celui qui allegue la mauvaise foi a la prouver." Systematické zařazení v občanském zákoníku je tudíž ve srovnání s Code civil naxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx
xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxuje poněkud jinak, než jak bychom se mohli domnívat podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku. Jedná se zde o dva články, z nichž prvý zakotvuje pozitixxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx: právní domněnka se má uplatnit jenom v souvislosti s jednáními, kde je s dobrou vírou spojen vznik nebo účinek práv, zatímco naopak se nelze dobré víry dxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxx xxxxx
x
xxxx
x
x xxxxxx xxx tenu d'exercer ses droits et d'exécuter ses obligations selon les regles de la bonne foi.
2 L'abus manifeste d'un droit n'est pas protégé par la loi.
xxxx
x
x xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxxxx
x xxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xx xxle est incompatible avec l'attention que les circonstances permettaient d'exiger de lui."
Konečně i BGB zavádí v čl. 242 povinnost plnit závazky v dxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxavidlo je v kontinentálním právu skutečně přítomná poctivost (v terminologii obč. zák.), nikoliv ovšem jako domněnka, ale jako povinnost resp. jako pxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xitovanou omezenou výjimkou zákoníku švýcarského.
Výkladem xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx x x
xxxxxxxxx
x x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxerého se vždy presumuje dobrá víra chápaná subjektivně. Jakkoliv o správnosti takového pravidla máme silné pochybnosti, zákon v tomto ohledu hovoří jxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxx
xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx
2010,
s. 302 a násl.
Kubeš:
"Přirozené zásady právní" a "dobré mravy" v obecném zákoníku občanském. In Randův jubilejní památník. K stému výročx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx
xxx
xxxxx
xx xx8,
s. 26-32.
Tégl:
O dobrých mravech.
BA,
2011,
č. 7-8,
s. 32-37.
(Zákaz zneužití práva)
prof. JUDr.
Irena
Pelikánová,
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx
xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx neboť svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Toto kritérium se projevuje i v tom, že nemálo právních řádů bere zřetel na případy, kdy se oxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxtí práva (
abusus
iuris) je tak pojato jako reprobované chování a jeho obecný zákaz jako jedna z vůdčích právních zásad, která nalezla své výslovné vyjáxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx x xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxx xxxtugalského, čl. 7 québeckého atd.), které se v závěru 19. a v průběhu 20. století přiklonily k sociální koncepci subjektivních práv a jejich výkonu. Doxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx ovlivněným dobovou ideologií. Dnes podobná zákonná úprava chybí (formulace § 3 odst. 1 platného zákoníku nevystihuje podstatu věci). To je závažný nxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxak proto, že nejsou jasně stanoveny právní následky zneužití práva, resp. výkladem § 3 odst. 1 platného občanského zákoníku lze dospět k závěru o absolxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxx xxkladní pravidla: Neminem laedid qui iure suo utitur (Kdo vykonává svoje právo, nikomu neškodí) a Mal enim iure nostra uti
non
debemus (Nemáme však zneuxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxlený) čin, a proto mu nelze přiznat ochranu. Vzhledem k tomu, že i zákaz zneužití může být zneužit, klade se důraz na zákaz činů, kterým je právo zjevně znexxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xochybnosti, musí být chráněn ten, kdo subjektivní právo má a dovolává se jej. Sankcí za zneužití práva je odmítnutí právní ochrany zdánlivého výkonu prxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxčené. Navržená úprava je obecná, netýká se jen majetkových práv, na něž dopadá čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (Listina v čl. 11 odst. 1 vxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx případem zneužití práva xx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xři úpravě věcných práv a práv obligačních.
Výklad:
V tomto případě je důvodová zpráva dosti podrobná a s jejím obsahem je třeba souhlasit. Žádné subxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxdy jednotlivce je svoboda jiného a mezí výkonu subjektivního práva jsou práva druhých. Zneužívající výkon práva je za rámcem tohoto práva, takže ve skuxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx z vlastního protiprávního jednání (viz výše). To je princip, který brání tomu, aby někdo např. dovoláním se neplatnosti zneužívajícího jednání měl z pxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxo principy stále ještě nepronikly. Zjevné zneužívání práva nebo těžení z vlastního protiprávního jednání či obcházení zákona, které se ani neskrývá, xx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
Ustanovení dosavadního § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. znělo: "Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxného zákazu, mohli jsme podle dosavadní úpravy dospět jenom k absolutní neplatnosti a povinnosti k náhradě škody. Takové posouzení však mohlo narazit xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx x xxxxxétní situaci nutno dát přednost jednomu z nich.
Naproti tomu ustanovení § 265 obch. zák. bylo nové úpravě v § 8 bližší: "Výkon práva, který je v rozpoxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxě zákonodárce nepoužil přímo termín "zneužití práva", přestože se o ně jednalo. Dikci v nové úpravě je třeba dát přednost, námitky lze však mít proti příxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxva musí být zbaveno právní ochrany, přestože je zajisté snazší takový důsledek vyvodit proti zneužití zjevnému. Pokud bude zneužití nezjevné, bude nuxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx dostane. Naopak - zneužití, které je skryté nebo jehož důkazy jsou znepřístupněny, je závažnějším protiprávním jednáním, které musí být sankcionováxx xxxxxxxxx x xx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxchybnostech o zneužívající povaze výkonu práva mu ochrana má být přiznána. Tím bychom ovšem velmi neuváženě vstoupili na pole práva procesního, neboť xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxové zprávy jenom podporuje, co bylo řečeno: existence pochybnosti může svědčit o promyšlenosti zneužití a o závažnosti porušení principu dobré víry.
xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xanedbatelné jednání či chování. Jsme si ovšem vědomi, že to znamená posun v chápání použitého termínu, protože slovo "zjevný" bývá v právu použito pro nxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Díl 2
Užití předpisů občanského práva
(Předmět občanského zákoníku, zvyklosti)
prof. JUDr.
Irena
Pelikánová,
DrSc.
JUDr.
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxx
x xxxxxxx xxxkerého soukromého práva, k němuž se sbíhají a pod jehož vlivem jsou i všechna soukromoprávní ustanovení, byť je obsahují jiné zákony nebo další předpisxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xx xxxxxxx x
xxxxx
x xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx x zákoník obyčejným zákonem - ale předmětem úpravy občanského zákoníku a principem subsidiarity, tj. pravidlem, že ustanovení občanského zákoníku xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxu a charty soukromých práv sleduje dvě základní opatření. Za prvé se stanoví, že občanský zákoník upravuje osobní stav osob, a to fyzických i právnickxxxx xx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx
xxxxx
x xx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxkromé právo ve všech aspektech, o nichž speciální soukromoprávní předpisy nestanoví od občanského zákoníku odchylky.
Podle vzoru § 10 rakouskéxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxx xxxova nečiní rozdílu mezi právními obyčeji a zvyklostmi a staví je vzájemně naroveň. Ze zvyklostí lze odvozovat oprávnění a povinnosti osob jen tam, kde nx xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxmském i mezinárodním. Pokud se jedná o tuzemský obchodní styk, poukazuje se na jeho zvyklosti ve zvláštních ustanoveních.
Výklad:
Obchodní zákonxx xxxxxxxxx x x x xxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x x xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx zákon. Občanský zákoník nepřevzal předchozí hierarchii kodexů, která oproti občanskému zákoníku staví na nižší úroveň jako zvláštní
kodex
zákonxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxňuje, že obyčeje nejsou uznány jako pramen práva a místo nich mluví kodifikace jenom o "zvyklostech". Obyčej jako pramen práva musí splňovat určité nálxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxk také vycházet při zaplňování mezer v právu ze "zvyklostí soukromého života", § 545 spojuje s právním jednáním následky plynoucí ze zvyklostí a § 558 xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx
xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxávu velmi nabývají na významu.
Pojem zvyklostí soukromého života nutno odlišovat od obchodních zvyklostí a asi také od zvyklostí obecně. Prvý uvedxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxx zvyklosti soukromého života při výkladu v případě mezer v zákoně, jedná se zřejmě o takovéto "dovolání se zákonem", jak o něm mluví § 9 odst. 2. Problém ovxxx xxxxxxx x xxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx xx x 9 říci, že kromě případu uvedeného v § 10 odst. 2 lze xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxti "zvyklostmi soukromého života". Odpovíme-li negativně, pak by nemohly být použity, i kdyby šlo o případ zaplňování mezery v zákoně ve smyslu § 10 odsxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxzdíl by proto mohl existovat jenom v případě, že bychom jimi mysleli zvyklosti soukromého osobního života.
Obecně vzato, zvyklosti odlišujeme, jax xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x
xxxx xxxxxxxxx
xx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xe je zachovávat musí (nevyžadujeme tedy
opinio necessitatis
). Ani dlouhodobost zachovávání pak někteří autoři (srov. např. V. Knapp, lit. č. 1, s. 137x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxádí A. Randa: "Od obchodních obyčejů právních dobře rozeznávati sluší pouhé zvyklosti [...]. Rozumí se, že takové zvyklosti nejsou pramenem práva. Ovxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxx
xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxí otázkou právní, a není tedy kryta principem
iura novit curia
. Znamená to, že zvyklost bude nutno dokazovat stejně jako jakoukoliv jinou otázku skutkoxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx rakouské,
1894,
s. 29.
(Analogie a právní principy)
xxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxx xxxx x 10.
Komplex pravidel shrnutých do tohoto ustanovení se záměrně, kategoricky, a také v logické návaznosti na § 3, rozchází s Robespierrovou maximoux xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xeské zkušenosti, pohříchu i současnosti. S těmito neblahými tradicemi je nezbytné se rozejít nejen s ohledem na jejich kořeny, ani jen proto, že myšlenxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxzování působí retardačně na juristické myšlení i na celkovou právní kulturu, vedou k nespravedlnostem při aplikaci práva, a tudíž i k sociálně škodlivxx xxxxxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xx xx
xxxxxxxx xxxxx
xx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx příkazu nalézt v zákoně i jeho
latentní
obsah, které má své kořeny již v zákonodárství josefínské doby. Návrh § 10 odst. 1 přejímá dosavadní konstrukcx x xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx je zřejmé, že právo mlčet nemůže. V těchto případech se používají obecné zásady právní nebo analogie práva (
analogia
iuris), což je v podstatě totéž. Oxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx (ZGB) v čl. 1, kde stanoví podmínky, za nichž soudce může
a priori
formulovat právní normu (právní pravidlo, jaké by vytvořil, kdyby byl sám zákonodárcxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxidla povšechně jako obecná, že je však třeba pamatovat a mít řešení i pro případy, kdy se "přihodí něco mimopovšechného, a tehdy je správné, aby tam, kde zxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxx xxxxxxxx při projednávání diskuse a nesouhlas s jeho formulací, nikoli však s věcným obsahem a návrhem věcného řešení. To ostatně nalézá uplatnění i při stávajíxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx práva a vyplňování mezer v zákoně však není možné ponechat volné pole rozmaru nebo libovůli. Proto se navrhuje uložit, aby se právní případ posoudil podxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx a povinností se zřetelem k zvyklostem soukromého života, tedy rozhodnutí podle pravidel ekvity, rozhodnutí rozumné, nikoli slepé následování maximx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxvisko odpovídalo dosavadní soudní praxi nebo doktríně, musí však vycházet z jejich znalosti a být náležitě vyargumentováno. Ačkoli návrh zákoníku přxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxad:
K odst. 1
Podle důvodové zprávy přejímá v prvém odstavci zkoumaného ustanovení občanský zákoník konstrukci § 853 zák. č. 40/1964 Sb.: "Občanskxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxm jim nejbližší." Redakce tohoto ustanovení se však v mnoha směrech liší od nového § 10 odst. 1. V předchozí úpravě se jednalo jenom o analogii legis, jak kxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xx xxx x xxxxxxvení tohoto zákona. Analogie iuris by mohla být charakterizována stejně, jestliže bychom se podrželi doslovného významu neobsahujícího specifikacx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxé zprávy, bylo upravit analogii iuris až v následujícím odstavci. Není přesné ani vyjádření v důvodové zprávě, že použití obecných zásad a analogie iurxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxe práva může být chápána i velmi pozitivisticky jako pouhá možnost aplikovat ustanovení jiného zákona na situaci
v dotčeném zákoně neřešenou (to moxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxišný politicko-filosofický základ právního systému posunuje pojetí analogie k větší šíři, avšak ani v tomto kontextu nebudeme postup podle právních xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxmco použití principůje přímou aplikací obecného standardu na situace řešené i neřešené konkrétními ustanoveními.
V § xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x x x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxaci, kde budeme používat právní principy pro řešení situací upravených zákonem. Ani tam samozřejmě nepůjde o analogii.
Mezi užitím analogie a zásaxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxedáme nevyřčenou vůli zákonodárce: snažíme se zjistit, jaké pravidlo by stanovil, kdyby mu zkoumaný případ přišel na mysl. V případě analogie k tomu poxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx způsobu, kterým zákonodárce vůbec k vytváření pravidel přistupuje. Výchozí myšlenkou je, že právo není totožné s artikulovanou vůlí zákonodárce. Prxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxě bez vůle zákonodárce, je možno popřít existenci mezer v právu. Z toho pak logicky vyplývá, že soudce, který zaplňuje zákonodárné mezery, právo nevytvxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxvec § 10.
Formulace v § 10 však je jiná než dosavadní výše citovaná úprava, která výslovně mluvila o neupravených vztazích. Nové vyjádření "Nelze-lx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxí totiž nemusí vyplývat jenom z absence takového ustanovení, ale také z kontextuálních dopadů aplikace existujícího ustanovení, které se v konkrétníx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx x x xxxxx xxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxvření cesty ke kreativitě, jež by mohla jít i
contra legem
v souladu s Dworkinovou analýzou, že pravidlo musí být aplikováno, nebo vyloučeno, zatímco pxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxý záměr neměl, ale formulace je velmi volná a může mít užitečný dopad.
K odst. 2
V § 10 čerpá autor osnovy občanského zákoníku z § 7 o. z. o.: "Nelze-li pxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xiných, s tím příbuzných zákonů. Zůstane-li právní případ ještě pochybný, musí býti rozhodnut podle přirozených zásad právních, se zřetelem k okolnosxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxu občanského a my si ji dnes musíme klást znovu s ohledem na občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Je to potřebné i proto, že právní praxe ani po dvaceti letech nxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xrávními a dobrými mravy, které byly doplněny do obecného zákoníku xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx prvkem koncepce celého kodexu, jak už bylo výše zmíněno. Ukazuje na odvrat od právního pozitivismu, na pojetí neztotožňující zákon a právo a připouštěxxxxx xx x xxxx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxo EU ovlivňuje české právo stejným směrem.
Občanský zákoník však k analogii a přirozeným zásadám doplňuje, že se má také přihlédnout ke zvyklostem xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxpořádání práv a povinností. Ve své podstatě to znamená výzvu, aby soudce zkoumal všechny argumenty, jestliže jimi potřebuje podpořit to, co podle svéhx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxínou. Znamená to ovšem také, že by soudce neměl, a dokonce že nesmí použít doktrinální nebo judikaturní zdroje, jestliže by k takovému výsledku nevedlyx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxevším oněm zásadám spravedlnosti a zásadám, na nichž spočívá
kodex
. Takové stanovisko je součástí koncepce právního státu. Z formulace ustanovení urxxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx x x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxho občanského zákoníku.
V tomto ustanovení je také řešena role zvyklostí. Staví se na roveň nauky a rozhodovací praxe. To musíme vidět v kontextu se zxxxxxxx x xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxení obchodněprávní povahy zúžené jenom na vztahy mezi podnikateli navzájem. Tam by mělo platit, že obchodní zvyklost má přednost před dispozitivními xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxvažnou úlohu, stávají se implicitní součástí obsahu závazkových vztahů.
Druhý odstavec zkoumaného ustanovení staví vedle sebe "principy spravexxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxm rozsahu také jejich netotožnost. Zásady, na nichž spočívá tento zákon, bezpochyby nejsou jenom ty, jež zákoník explicitně formuluje (§ 2, § 3, § 6, § 8)x xxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxc" (§ 2) a rovněž na takto chráněné hodnoty. Z toho se zdá vyplývat, že uvedené rozlišení je spíše jistou zákonodárnou mnohomluvností než vyjádřením skuxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xe více než hojná. Uvedeme-li jako příklad charakteristiku principů spravedlnosti podanou J. Rawlsem, jistě s ní mnozí nebudou souhlasit: maximální pxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx na tom nejhůř (lit. č. 2, s. 48). Jsou i jiná pojetí, s nimiž by se možná měla
interpretace
vypořádat, což zpravidla činí jakýmsi spíše instinktivním způxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxx xx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx či Grotiova (1583-1645) přinese velmi rozdílné pohledy. Pohled praktického soudce se zásadně liší od pohledu právního teoretika a je vhodné vyhnout sx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxut případ podle ekvity, tedy v souladu s jeho vlastním citem pro spravedlnost. Na tom není nic špatného, měl by ovšem v odůvodnění vysvětlit, proč se mu jíx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx, totiž rozsah jeho aplikovatelnosti: ustanovení míří na mezery v právu či přesněji mezery v zákoně. Viktor Knapp správně poukazoval na to (např. lit. čx xx xx xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xx xxkon neukládá. Pokud tedy neexistuje norma, podle které by měl být někdo k něčemu povinen, jednoduše k tomu povinen není a případ lze rozhodnout.
Takoxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxkoně existují, ať chceme či ne.
Tím, že zákonodárce uznává v komentovaném ustanovení mezerovitost svého díla, neguje uvedený formálně logický závxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxx xx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxty výše zmíněným základním pravidlům (co není zakázáno, je dovoleno atd.). Může jít také o pouhé explicitní nepředvídání takové situace.
Jinak řečxxxx xxxxxxxx xxx xxx x xxxxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxdárce. Obvyklým výkladovým postupem (popsaným v § 2) posoudíme, zda zákonodárce mlčel, protože situaci upravit nechtěl (chování mělo být dovoleno, pxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx x právu, neboť nějaké právní pravidlo pro takový případ máme - je obsaženo právě v komentovaném ustanovení, resp. v pramenech, na něž odkazuje.)
Tím sx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxnosti nelze ani analogicky subsumovat, musel dosud soudce jakoukoliv žalobu poškozeného bez dalšího zamítnout. Nově může dospět k xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxx xxxxxx x x x xxxxx x xxxx xx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxených v § 10 odst. 2.
Související ustanovení:
Z literatury:
Knapp:
Teorie práva,
1995,
s. 66 a násl.
Rawls:
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxátník. K stému výročí narození Antonína Randy,
1934,
s. 395-422.
(Přiměřené použití ustanovení o závazcích)
prof. JUDr.
Irenx
xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx
xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxně a zániku soukromých práv a povinností obligační povahy, zejména ustanovení o smlouvě. Stalo se tak z toho důvodu, že smlouva má klíčový význam pro vznxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxcí z ustanovení v jiných částech návrhu, jakož i dalších právních předpisů soukromého práva. Proto se navrhuje všeobecným odkazem na použitelnost těcxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx
xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx navzájem úzce propojených úprav, jak o tom byl podán výklad výše. Tak úprava právních skutečností a zejména právních jednání je velmi úzce spjata se smlxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx která nemají význam jenom pro
obligace
. Český zákonodárce, jak již bylo zmíněno, zvolil variantu kodexu s obecnou částí, navíc mimořádně obsáhlou. Smxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xx xx xxxxxil rozpor vyřešit odkazem na přiměřené použití ustanovení obecného obligačního práva. Termín "přiměřeně" (na rozdíl od použití "obdobného") v legisxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxx občanského zákoníku není shodný, neboť říká, že ustanovení o uzavírání, účincích a zániku smluv jsou aplikovatelná také v jiných oblastech civilního xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxdění obecné části s částí zvláštní, ale naopak o rozšíření úpravy smluvního práva i na ostatní oblasti civilního práva při absenci části obecné. Vezmemxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxxnský zákoník velmi nevyvážený a přebujelý.
Přestože lze považovat zkoumané ustanovení za přínosné, jeho absence by na věci mnoho nezměnila. Je totxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx legis, jejž formuluje § 10 odst. 1. Právě tato hypertrofie ustanovení možná docela zajímavých a užitečných, v zásadě však zcela zbytečných způsobuje nxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx x
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx
xxxxová,
Ph.D.
Přehled výkladu:
I. Právo na soudní ochranu (1 až 8)
II. Civilní proces (9 až 12)
Z důvodové zprávy (k § 12):
V právním státě má osoba xxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xxxru soud a v případech zvlášť stanovených popřípadě i jiný orgán veřejné moci.
Je-li tu takový orgán nadaný veřejnou mocí, pak musí dbát, aby se tomu, kxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxálí, pak se osoba, která se na soud nebo správní či jiný orgán obrací, ocitá ve stavu nejistoty a trpí tím újmu. Z toho důvodu toto ustanovení vyžaduje, aby xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxením spravedlnosti přirozeně není vydání rozhodnutí, kterým se navrhovateli nevyhoví, ale případ, kdy veřejná moc nekoná, ač podle zákona a povahy věxx xxxxx xxx
xx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxm právu (výjimečně je v soukromém právu možná i svépomoc - viz § 14 a výklad k němu).
Povaha soukromoprávních subjektivních práv a zásady soukromého xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxkají. Rovnost je jedním ze základních principů soukromého práva. V případě konfliktu o právo nemůže proto žádná z osob konflikt jednostranně vyřešit (xxxxxxx
xxxx xxxxx xx xxxxx xxx
xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxsledku zmíněné zásady rovnosti v úvahu jediná možnost. Musí se obrátit na autoritu, která je vůči nim oběma v nestranném postavení, a žádat, aby jejich sxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxx xxsadně soud. Výjimečně však mohou být k řešení sporů o právo v soukromém právu oprávněny i jiné subjekty (např. rozhodci nebo rozhodčí soudy).
Soudy jxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxm soukromoprávní povahy). Základním způsobem ochrany subjektivních práv soukromoprávní povahy je proto ochrana soudní.
Soudní ochrana subjektxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxo ohroženo (to platí pro řízení sporné, o kterém bude pojednáno níže). Soudy poskytují ochranu subjektivním soukromým právům v rámci své pravomoci. Prxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x x xx xxxx xxxxxxu pravomoc v § 8). Právo na soudní ochranu lze též vyjádřit jako právo každého obrátit se na soud a žádat, aby soud poskytl ochranu subjektivnímu soukroméxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx sleduje i právo na spravedlivý xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxrany subjektivních soukromých práv, tj. zajistí existenci justičních institucí a jejich řádnou činnost. Na tomto systému se kromě soudů podílejí i daxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xubjektivních soukromých právech autoritativně, tj. závazně a vynutitelně, rozhodnout. Z práva na soudní ochranu vyplývá povinnost státu (veřejné mxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxx nebo Rady Evropy.
Právo na soudní ochranu, resp. právo na spravedlivý proces, zakotvuje ústavní pořádek České republiky (čl. 36 odst. 1 Listiny). Zx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxto práva v řízení před Ústavním soudem České republiky.
Právo na soudní ochranu, resp. právo na spravedlivý proces, zakotvuje rovněž Evropská úmluxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxský soud pro lidská práva se bude na základě takové stížnosti zabývat otázkou, zda soudní ochrana subjektivních práv soukromoprávní povahy byla stěžoxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxk, aby každý mohl práva na soudní ochranu reálně využít. Právem na spravedlivý proces je tedy možno rozumět rovněž podmínky, které jsou kladeny na soud, xxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxx ve kterém se soudní ochrana subjektivních soukromých práv poskytuje, se označuje jako civilní proces (nebo občanské soudní řízení). Podstatou tohotx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxu), která vyústí v autoritativní rozhodnutí soudu. Soud poskytuje ochranu subjektivním soukromým právům svým autoritativním rozhodnutím. Takové rxxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx i rozhodčím nálezům (§ 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů).
Zásady, které ovládají soukromé právo, naxxxxxxx xxxx xxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxmž se typicky uskutečňuje ochrana subjektivních soukromých práv. Toto řízení může být zahájeno výlučně jen podáním žaloby, tj. na základě aktivity osxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx soukromého práva, tj. zejména autonomii vůle a rovnosti. Jde především o zásadu dispoziční a o zásadu projednací. Zásada dispoziční svěřuje řízení a jxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxde probíhat nebo nikoli a co bude jeho předmětem. Žalobce podáním žaloby řízení zahájí a vymezením svého nároku a okolností, ze kterých jej vyvozuje, urxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxesních stran a soudu na zjištění skutkového stavu případu. Strany sporu mají v řízení základní povinnosti tvrdit
relevantní
skutečnosti (povinnost xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxan, označované jako břemena, tj. břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Tato břemena znamenají procesní odpovědnost stran sporu za nesplnění jejich záklxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx důsledku znamenat její neúspěch ve sporu.
Nesporné řízení naopak ovládá zásada oficiality a zásada vyšetřovací. To znamená, že účastníci nespornxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xyšetřovací, skutkový stav bez ohledu na procesní aktivitu účastníků řízení. Účastníci mají rovněž povinnost tvrzení a povinnost důkazní, nenesou všxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxzhodnutí je v těchto řízeních veřejný zájem. V tomto typu řízení se projednává okruh věcí, které stanoví zákonodárce (podobu řízení nesporného má napřx xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
zákon č. 21xxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxoručení poštovních zásilek v důsledku protiprávního jednání zaměstnankyně její podatelny konaného v souvislosti s rozsáhlou trestnou činností. Roxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxrespektovaly hlavní poslání soudního řízení, kterým je zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 a 3 o. s. ř.), čímž porušxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxx čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxotlivém případě dříve, než přistoupí k vydání rozsudku pro zmeškání, resp. než rozhodne o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, pečlivě uvážit, zda xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, by měl soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žxxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxx xxxx xxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxe předmětu sporu. Ústavní soud má za to, že k vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu či úmyslně soudní řízení protahuje. V případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xoudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení, kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x x x xx xx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxdku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě.
Ústavní pořádek ČR (čl. xx x xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxmi pravidly spravedlivého procesu (čl. x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx x xxxdiska práva na spravedlivý proces není nezbytné, aby ve všech případech byl soudem ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 Listiny výhradně orgán začleněný dx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xepodmiňovaný přístup ke zkoumání všech relevantních aspektů věci (skutkových i právních), respektujíce základní zásady spravedlivého procesu (kuxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxým aktem zvrátit (vymezení soudnictví v materiálním smyslu).
Právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listixx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxí procesních pravidel stanovených procesními právními předpisy ještě nemusí samo o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces. V případě subxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxtňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé. Jakýkolxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xkutečnost se musí nutně odrážet také v rovině základních práv a svobod, v daném případě ve sféře vymezení rozsahu práva na spravedlivý proces. Teprve taxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxzilo v některém konkrétním subjektivním procesním právu, například v nemožnosti provést konkrétní stěžovatelem zamýšlený procesní úkon, čímž by byx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku představuje jak porušení ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř., tak i porušení práva navrhovatele domáhat sx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům při vědomí současné právní úpravy, kdy v tzv. "správním soxxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxx xxz dalšího odmítl převzít od účastníka řízení podání, postupoval v rozporu s ustanovením § 3 o. s. ř. a zároveň také v rozporu s články 36 odst. 1 a 37 odst. x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxrávněně odmítl řádně doručené podání.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, který znemožňuje účastníxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxlze dovodit, že navrhovatelce tím odňaly možnost jednat před soudem.
V případě, jestli odůvodnění neobsahuje konkrétní důkazy, jakxx x x xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xstavního principu zákazu libovůle v rozhodování, pročež nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních pxxx x xxxxxxx xxxxx x x xxx x xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxdních práv a svobod). Odmítne-li se soud zabývat podáním, které evidentně nesplňuje náležitosti stanovené pro žalobu v § 249 odst. 2 o. s. ř., nelze takoxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxko celek spravedlivé a zda v něm byly respektovány principy, zakotvené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, jakož i zásady čl. 6 Úmluvy o ochranx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxx xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx jako odepření práva na soudní ochranu. Je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly resxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx
Podmínkou pravomoci soudu není existence právního vztahu mezi účastníky (pokud by tomu tak bylo, musel by nedostatek vztahu vést k zasxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx vztah. Rozhodné je, že uplatněný nárok, pokud by byl po právu, by byl podle své povahy nárokem vyplývajícím ze vztahů uvedených v § 7 o. s. ř.
xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxmy, jež měla být protistraně vyvolaným řízením způsobena.
(NS 5 Cmo 676/98, SoRo 11/99)
Z literatury:
Dvořák,
Švestka,
Zuklínová a kol.:
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
Československé civilní právo procesní, sv. I-III,
2010.
Macková:
Nezávislost soudců,
1998.
Winterová a kol.:
Civilní právo procxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx
xx xxx x xxxxxxxxx
x979,
č. 1-2.
Jolowicz:
On Civil Procedure,
2000.
(Legitimní očekávání)
doc. JUDr.
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxcí praxe při konkretizaci dosahu abstraktních normativních konstrukcí právních předpisů, při nalézání konkrétního obsahu neurčitých právních pojxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxli to nezbytně atd.) a při dotváření práva vůbec. Tato skutečnost vystupuje v právním životě české společnosti zcela zřejmě: stejně jako vystupuje ve vxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx
xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxí. Oxford: Clarendon Press, 1958, s. 174 an.) poznamenává, jak je překvapivé, nakolik takový prototyp kontinentálního práva, jakým je právo francouzxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x
xxxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xünchen: C. H. Beck) mluví o soudním dotváření práva (Fortbildung des Rechts); obdobně v soudobé polské literatuře např. Z. Radvański (Pravo cywilne - cxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxoti ideologii "exegetické školy s její bázní před myšlenkou, že také soudce je tvůrcem práva" (Filosofický základ a celková výstavba o. z. o. z r. 1811 a vxxxxxxx xxxxxx xx xx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxtických zemích. Právník, CVIII, 1969, s. 81 an.) a v současné době i řada dalších autorů (Gerloch, Kühn a jiní).
Proto není možné přehlížet podíl rozhxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xrávního státu a úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a princip rovnosti v právech (čl. 1 Listiny základních práv a svobod). Osnoxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx systémech a rozhodnutí různých instancí v rámci těchto systémů - to náleží jiným normativním úpravám, zejména Ústavě (srov. její čl. 89 odst. 2) a zákonxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxávního řádu z pozice hmotného práva. Východiskem je Ehrlichova myšlenka, že "posuzování týchž nebo podobných případů rozdílně není právo, nýbrž liboxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxko proniklo i do aktuální judikatury Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu (např. rozh. č. 398/2004 Sb. NSS, sešit 10/2004 výxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxt legitimního očekávání, že jednotlivé právní případy budou posouzeny obdobně, jako byly posouzeny jiné srovnatelné právní případy[,] x xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xx x xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx x ní formulován návrh i jiných obecných ustanovení (např. § 2 nebo 3). Základem je maxima čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má kaxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x x xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xxto obecné formulace. Ta totiž nebrání ani mechanickému rozhodování se zřetelem k právním větám publikovaných judikátů, při jejichž používání se v praxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxlovně stanovit, že ten, kdo se dovolává ochrany svého oprávnění založeného právem hmotným, má legitimní právní důvod očekávat, že jeho právní případ bxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxu vyložena shodně s dosavadní usuální rozhodovací praxí. Navrhuje se tedy zavést normativní konstrukci blížící se zásadě stare decisis (setrvat na roxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxo současnost (E. Tilsch). Proto je třeba obecná zákonná ustanovení vykládat a používat vzhledem k aktuální společenské a ekonomické situaci. Tak již dxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxx x xx xxxxx xxxto se nenavrhuje založit právo soukromníka na stejné právní posouzení jeho právního případu jako již rozhodnutých typově shodných právních případů, xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xeho aplikace. Každé právo se ve svém historickém vývoji mění, a to i když zákon trvá bez formální změny. Této vývojové fakticitě by ani výslovné zákonné uxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xegitimus). Legitimní očekávání je institut, jehož význam není jednoznačný. Může být chápán jako ochrana výlučně jen v souvislosti s majetkovými právx xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx x x xxxxx x xxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxzení ustanovení § 13 lze vyvodit, že zákonné vyjádření ochrany legitimního očekávání sleduje ochranu účastníků soudního řízení (civilního procesux xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx x x xxxvem na spravedlivý proces.
Legitimní očekávání chápané v tomto významu a v zákonném vyjádření lze označit za obecnou právní (resp. též ústavní a polxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxněnou důvěru v právo, resp. x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx
Legitimní očekávání v civilním procesu, který je hlavní formou ochrany subjektivních soukromých práv, vyjadřuje postulát, aby stejné nebo obdobnx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xhodovat v mnoha podstatných znacích.
Podstatou legitimního očekávání je ve vztahu k soudnímu rozhodování možno rozumět právo strany soudem projexxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x podstatných znacích a který již soudem projednáván byl. Nejde však o právo na stejné právní posouzení. Pokud bude případ projednávaný soudem rozhodnux xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx nebyla soudní ochrana poskytnuta řádně se všemi důsledky, které z toho plynou.
Dlouhodobě vyjadřuje tento požadavek na rozhodování obecných soudx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxaný případ bude soudem rozhodnut obdobně jako případy již projednané a rozhodnuté, nemění nic na okruhu a typu pramenů soudního rozhodování a nečiní syxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxt curia
vyjádřený v § 121 o. s. ř.).
Související ustanovení:
Související předpisy:
x xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx soud SR, a nevzal v úvahu ani její další výše uvedené námitky, jedná se ve svém důsledku o postup vedoucí k porušení ústavně zaručeného práva xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxvapivé rozhodnutí, neboť dovolací soud neseznámil účastníky se svým odlišným právním názorem a nedal jim příležitost se k tomuto názoru vyjádřit. Stěxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxížnosti. Postup, kdy dovolací soud zamítne dovolání s odůvodněním, že závěr odvolacího soudu je správný - v předmětné věci byl shledán soudem odvolacíx x xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxx x xxx xxxxx x xxxxx xx xx xx xxx xxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxišných závěrů", s nimiž účastníky neseznámí a nedá jim příležitost se k nim vyjádřit, je odepřením práva na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listinx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxolané na základě usnesení Okresního soudu Bratislava I ze dne 30.3.2009, č. j. 36 CbR 14/2008-224, Sa 507/B, za mimořádné valné shromáždění vedlejšího xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxolacího soudu o neplatnosti předloženého exekučního titulu, který
de facto
meritorně řeší otázku platnosti konání mimořádné valné hromady vedlejšxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxtva nebyli z důvodu odložení vykonatelnosti usnesení, na základě kterého byla předmětná mimořádná valná hromada svolána, valnou hromadou řádně zvolxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xeoddělitelně patří zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřxxxx xxxx x xxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxním státě spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nebude nikdo zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxo, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žalxxx xxx x xx xxxxx xx xx xx xxx x xxxx xxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25.2.1948 a xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxkladě zjištěného skutkového stavu předvídat. V této souvislosti poukazuje Ústavní soud zejména na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, jehož právní xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxávnímu názoru, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. To však neučinil a rozhodl sám bez ústního jednání, čímž zbavil xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxodnutí, jež nebylo možno na základě skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně, předvídat. Odepřel tak stěžovateli možnost právně a skutkovx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx x efektivně hájit před soudem svá práva.
Dle ustanovení § 221 odst. 1 o. s. ř., nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxx xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxumí správnost skutkových zjištění a správnost právního posouzení. Změna právního náhledu, jež ale změnu rozhodnutí soudu prvního stupně neopodstatxxxx xx xxx xx xx xxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxlatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly
relevantní
. Odvolací soud, který potvrdil rozsxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx účastníky řízení se svým právním názorem - odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásaxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxx xx xxxxx x x xxx xx xxxxx x xxxxxxy. V případě potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, který byl opřen o jiný důvod, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, se v konkrétnxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x x xxx xx xxxxx x Listiny.
Ani to, že předmětem sporu je bagatelní částka, nemůže vést k trivializaci základních práv a svobod v situaci, kdy postup oxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx důkazy hodnotí jinak, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Jinými slovy, odchýlil-li se odvolací soud nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud pxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxkýmkoli způsobem umožnil stěžovatelce se vyjádřit k jím nově nastolenému meritu věci, odepřel jí tímto postupem právo na spravedlivý proces ve smyslu xxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xxxpadě, že je posuzované rozhodnutí soudu pro nedostatek důkazů a pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelné, jsou právní závěry soudu porušením ústavníhx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxbod, jakož i s čl. 1 Ústavy.
Dovolací soud vychází při vymezení překvapivého rozhodnutí z pojetí zastávaného judikaturou Ústavníxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xrvního stupně předvídat, čímž byla účastníku řízení odňata možnost právně a skutkově argumentovat ve vztahu k otázce, která se s ohledem na právní názox xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxx. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. září 2004, sp. zn.I. ÚS 220/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, 200xx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxní Ústavního soudu, C. H. Beck, 2005, sešit 39, pod pořadovým č. 198 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. března 2006, sp. zn.I. ÚS 503/05x xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stuxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxou, a účastníkům řízení žádným způsobem nezprostředkoval svůj právní náhled na věc, v němž bylo posouzení této otázky podstatné, v průběhu odvolacího xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xa právní názor odvolacího soudu, zatížil řízení vadou projevující se vydáním překvapivého rozhodnutí.
Z literatury:
xxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xx
xI. Zvláštní případy svépomoci (7 až 9)
Z důvodové zprávy (k § 14):
Po osobě, jejíž soukromá práva jsou dotčena, nelze vážně žádat, aby trpně čekala na xxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxnovit podmínky pro výkon svépomoci a vychází se ohroženému vstříc.
Navrhuje se změnit koncept současné právní úpravy pocházející ze socialistickxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xpůsobu", jímž má být svépomocí nepřiměřený zásah odvrácen, ale přichází s konstrukcí, že dovolenost způsobu svépomoci je podmíněna tím, jak by se přimxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxvní pravidlo pro případ svépomoci sledující zajištění subjektivního práva (např. při zadržení zloděje).
I. Pojem svépomoci
Primárním způsobem xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x x xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxští i svépomoc. Jak k tomu uvádí důvodová zpráva, svépomoc je určena pro ty urgentní situace a případy, kdy by ochrana soudní přišla pozdě nebo by nepřišlx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxinit.
Svépomoc lze vymezit jako vlastní jednání nositele práva (jednání vlastní silou a vlastními prostředky) v mezích zákona, bez pomoci třetích xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxnu vlastního subjektivního práva. Takové jednání právo dovoluje (aprobuje). Svémoc (svévole) je naopak, na rozdíl od svépomoci, jednání společenskx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxh zákona a z toho vyplývají xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxny jiného,
b)
je zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě a
c)
na ochranu svého subjektivního soukromého práva jedná sám nositel tohoto práxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx x
xxxxx
x x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxa ponese všechny sankční důsledky, včetně případné povinnosti k náhradě škody, která jejím jednáním vznikla.
Svépomoc lze dělit na obrannou (defexxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xxxxxx xxx
xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxa.
Svépomoc je pro nositele subjektivního soukromého práva možným, nikoliv však povinným způsobem ochrany práv. Nechce-li nebo nemůže-li nositex xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxta proti zásahům do jeho subjektivních práv ochrana soudní.
Vedle obecné skutkové podstaty svépomoci (§ 14 odst. 1) vymezuje ustanovení § 14 v odstaxxx x xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxlosti se sousedskými právy podle § 1016 odst. 2 a 3 nebo o svépomocnou ochranu držby podle § 1006). V souvislosti s povinností náhrady újmy způsobené jinxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x x xx xdst. 1 doplňuje zákon dvěma zvláštními případy svépomoci:
První z nich dopadá na případy bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjekxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxř. obnovit stav, který se navenek jeví jako pokojný. Podmínky dovolené svépomoci v tomto případě jsou:
a)
Neoprávněnost hrozícího zásahu, tzn. že zxxxx xxxx xxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx x
xxxxxxxx
xx
xx
xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx proto dovolena pouze proti zásahu, který se připravuje nebo trvá (ale neskončil).
c)
Úsilí a prostředky svépomocně jednající osoby musí být přiměxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxního rigidního posuzování přiměřenosti úsilí k hlediskům subjektivním, tj. k hledisku osoby a postavení ohroženého. Pro posouzení přiměřenosti úsixx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xxxxla v postavení osoby zásahem ohrožené.
Druhá zvláštní skutková podstata svépomoci dopadá na případy zajištění práva, které by jinak, tj. bez svxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxtaty je stanovení povinnosti svépomocně jednající osoby obrátit se po svépomocném zajištění práva následně bez zbytečného odkladu na příslušný orgáx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
Z judikatury:
Neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučují konkrétně okoxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xintegritě), svolila, nebo b) je zásah s ohledem na různé veřejné zájmy dovolen zákonem, přičemž do této kategorie spadají tzv. zákonné licence, které jxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xx xxxxx x x x xxxx xxxxx x x xx xxxxx x x xx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xl. 6, 7, 8, 26 Úmluvy o lidských právech v biomedicíně - č. 96/2001 Sb. m. s., § xxxx x xxxxx xx xx xxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxch fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší veřejný zájem, odůvodněný naléhavými sociáxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxpřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon. Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx 17 Listiny základních práv a svobod), o obecnou svépomoc (§ 6 obč. zák.), o odvrácení škody (§ 417 obč. zák.), o nutnou obranu a krajní nouzi (§ 418 odst. 1 oxxx xxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxé a znalecké (pokud jsou odůvodněny předmětem věci), o výkon činnosti advokáta v rámci hájení oprávněných zájmů svého mandanta, resp. klienta, o výkon xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxvyššího soudu ČR ze dne 6.9.2007, sp. zn.25 Cdo 365/2006 (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5263), v němž bylo konstatxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xako forma ochrany subjektivních práv omezena jen na zcela nezbytnou míru. Ustanovení § 6 obč. zák (nyní § 14 - pozn. aut.), který upravuje tzv. dovolenxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxmoc odpovídá mezím zákonného povolení a je tak okolností, jež vylučuje protiprávnost, v opačném případě, kdy z těchto mezí vybočuje, jde o
exces
, který xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xomoci moci veřejné.
Vyplývá tak z doslovného znění ustanovení § 6 obč. zák., ale také z jeho systematického řazení ve vztahu k § 4 a § 5 obč. zák. Z toho taxx xxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxstník řízení." Svépomoc je dovolena jen v případě bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjektivního práva, nepřipadá však do úvahy při pxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx
xxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx, pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jenž se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxých práv, resp. povinností, plní.
Ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxxtí orgánu veřejné moci na obsah petice reagovat), může tak dojít ke kolizi s ústavněprávní hodnotou, jíž je právo na ochranu cti a dobré pověsti (čl. 10 odxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxx xx xxxxxh" byl vyjádřen obsahem petice, jakožto výrazu ústavně zaručeného práva.
Neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecnxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxdě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon. Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušexx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxtiny základních práv a svobod), o obecnou svépomoc (§ 6 obč. zák.), o odvracení škody (§ 417 obč. zák.), o nutnou obranu a krajní nouzi (§ 418 odst. 1 obč. záxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxecké (pokud jsou odůvodněny předmětem věci), o výkon činnosti advokáta v rámci hájení oprávněných zájmů svého mandanta, resp. klienta, o výkon rozhodxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxávního a obchodního kolegia NS Cpjn 13/2007)
Posouzení otázky, za jakých okolností je svépomocné jednání společníka ve vztahu ke společnosti, ktexx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxostí, záleží na posouzení konkrétních okolností případu.
Zákonnými podmínkami dovolené svépomoci je bezprostřední ohrožxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xo práva, resp. jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec. Svépomoc musí být provedena způsobem přiměřeným konkrétní situaci vyplývající z bezprostředně xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xo bytu, který posléze užívá. Proto taková osoba, která užívá byt v dobré víře, požívá ochrany podle § 238 tr. zákona (nyní § 178 tr. zákoníku - pozn. aut.xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xxxx xxxx xxx xxxxxxxx. Tyto podmínky však nejsou splněny, pokud se uživatel odmítl nastěhovat do nabídnutých náhradních bytů a nadále setrvával v bytě bez právního důvodu, xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xa vyklizení bytu poškozeným může být přikročeno předepsaným způsobem k výkonu takového pravomocného rozhodnutí. Jestliže obvinění tento postup nedxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxstup nelze považovat ani za dovolenou svépomoc podle § 6 obč. zák., neboť svépomocí se lze bránit bezprostředně hrozícímu nebezpečí, což v takovém přípxxx xxxx xxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx
xxxxx
xxxxxxx
Občanské právo. Část všeobecná,
2012.
Macur:
Svépomoc v právním řádu České republiky.
PrRo,
1996,
č. 3.
HLAVA II
OSOBY
xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxlopedie římského práva. 2. vyd. Praha:
Academia
, xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xx xxxxxině 19. století (pokus o systematickou historickou interpretaci "morální osoby" ve Všeobecném občanském zákoníku. In Dvořák, J.; Malý, K. (ed.). 200 xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx 3. vyd. Praha: Linde, 1995.
Císařová, D. a kol. Dříve vyslovená přání a pokyny Do Not Resuscitate v teorii a praxi. Praha: Univerzita Karlova, 2010.
xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxx xxxxrama, 1987.
David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009.
xxxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxx xxxrník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Praha: ASPI, 2007.
Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Prospektrum, 1xxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx. Praha: C. H. Beck, 2012.
Devátý, S.; Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. vyd. Praha: Linde, 2001.
Doležal, T. Vztah lékaxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx x x xx xxxxxx xxxxxx xx xx xxck, 2009.
Dvořák, J.; Švestka, J.; Zuklínová, M. a kol.: Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013.
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxoníku a poznámky k němu (Zákaz zneužití práva se zřetelem k možnostem postihu zneužití soukromých oprávnění akcionáře proti akciové společnosti). In xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxdního práva právnických fakult České republiky a Slovenské republiky. Praha: Univerzita Karlova v Nakladatelství Eva Rozkotová - IFEC, 2007.
Elixxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xx xpolečnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997.
Eliáš K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x literaturou podle stavu k 1.4.2008. Praha: Linde, 2008.
Eliáš, K.; Havel, B. Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxávo hmotné. 2., upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3., opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita a nakladaxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxní identity. 2. vyd. Praha: Grada, 2008.
Frinta, O. Právnické osoby. Praha: Univerzita Karlova, 2008. Frycová, M. et al. Problematika právní úpravx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx: Univerzita Komenského, 1934.
Hácha, E.; Hobza, A.; Hoetzel, J.; Weyr, F.; Laštovka, K. (ed.) Slovník veřejného práva československého. Svazek Ix xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxenské správní právo. Část všeobecná. Praha: Melantrich, 1937.
Holčapek, T. Dokazování v medicínskoprávních sporech. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2xxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxtková práva. Praha: Aleš Čeněk, 2013.
Hurdík, J. Právnické osoby a jejich typologie. 2., dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009.
Hurdík, J. Právnické xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xeck, 2007.
Hurdík, J. Osoba a její soukromoprávní postavení v měnícím se světě. Brno: Masarykova univerzita, xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxických osob. Brno: Masarykova univerzita, 1992.
Kmec, J.; Kosař, D.; Kratochvíl, J.; Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Prahxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx4.
Knapp, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995.
Knapp, V.; Plank, K. (ed.) Učebnice československého občanského práva. Sv. 1. Obecná část. Prxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx
Kincl, J.; Urfus, V.; Skřejpek, M. Římské právo. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995.
Kotrlý, T. Pohřebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lixxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xavický, P.; Polišenská, P.
Judikatura
k rekodifikaci. Věci v právním smyslu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013.
Macek, J. Rozhodnutí ve věcech obchoxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx H. Beck, 2011.
Matějek, J. Dříve vyslovená přání pacientů. Výhody a rizika. Praha: Galén, 2011.
Mikeš, J. Dědické právo. Praktická příručka. 2. xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xoukromém. Praha: Karolinum, 1998.
Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku (s přihlédnutím k evropskému právu). 1. díl. § 1-55. 4., aktualizxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxnová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku (s přihlédnutím k evropskému právu). 2. díl. § 56-260. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Linde, 1998.
xxxxxxxx xx x xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxaha: Grada, 2010.
Radvanová, S.; Zuklínová, M. Kurs občanského práva. Instituty rodinného práva. Praha: C. H. Beck, 1999.
Ronovská, K. Soukromxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxx x x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx x xxxx Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: V. Linhart, 1935-1937.
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxa: Československý Kompas, 1947.
Stejskal, D.; Šejvl, J. a kol. Pohřbívání a hřbitovy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011.
Svoboda, K.; Smolík, P.; Lxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010.
Štenglová, I.; Plíva, S.; Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009.
Štěpáxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx
xxxstka, J.; Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualizované vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009.
Švestka, J.; Jehlička, O.; Škárxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx x xxxx xxxxxxký zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009.
Švestka, J.; Spáčil, J.; Škárová, M.; Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. Hx xxxxx xxxxx
xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx 1925.
Tournier, P. Osoba a osobnost. Praha: Návrat domů, 1998.
Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx
xxxxxx xx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx. In Pocta x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x. Píša, 1920. Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde, 2011.
Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vyd. Praha: Linxxx xxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxetiky. 2013, č. 1.
Bárta, J. K některým otázkám subjektivity a sukcese právnických osob v platném právu. Právník, 1995, č. 2.
Baštecký, J. Způsobxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxá osoba a způsobilost vlastnit nemovitost.
Ad Notam
, 1998, č. I.
Bělohlávek, A. J.; Jašek, V. Postavení obchodní právnické osoby mezi jejím založenxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxy"). Právník, 2012, č. 2.
Beran, K. Kdy a proč byla nahrazena "osoba" právním subjektem? Časopis pro právní vědu a praxi, 2011, č. 2.
Beran, K. Kdy jx xxxxx
xxxxxxxx
x xxx
xxxxxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxní fórum, 2012, č. 9.
Čech, P.; Dědič, J.; Štenglová, I. Právní důsledky změny koncepce sídla. Obchodněprávní revue, 2010, č. 4.
Čermák, K. Paradxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxonnost, 1976, č. 2.
Doležal, A. Informovaný souhlas jako vyjádření autonomie vůle nebo reflexe paternalistického vztahu? Časopis zdravotnickéhx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
Dostálová, J.; Harvánek, J. Nad některými otázkami právní subjektivity. Časopis pro právní vědu a praxi, 1998, č. 3.
Dvořák, J. K aktuálním otázkáx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx
xx xxxxx
x xxxxx xx xx
xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx
xxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xulletin advokacie, 2003, č. 9.
Eliáš, K. Masky a démoni (O přístupech soukromého práva k právnickým osobám). Právník, 2010, č. 11.
Eliáš, K. Opatxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxstí.
Ad notam
, 1999, č. 2.
Eliáš, K. K úpravě vstupu obchodní společnosti do likvidace. Právník, 1996, č. 3.
Elischer, D. Univerzální registrovaxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx
xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx, J.; Švestka, J. Několik úvah nad pojetím právního vztahu. Právník, 1968, č. 8.
Frinta, O. Nový občanský zákoník: Pojetí svéprávnosti v návrhu novéxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x způsobilosti k právním úkonům u nezletilých. Právní rozhledy, 1997, č. 2.
Haderka, J. F. Právně deklarovaná změna pohlavní příslušnosti a její dopxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx Právo a podnikání, 1994, č. 10.
Havlan, P. Územně samosprávné celky jako subjekty vlastnického a jiných majetkových práv (základní otázky). Právnx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxx xx xxxx x xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxích dimenzích práva a osoby v právním smyslu. Právník, 2002, č. 7.
Hurdík, J. Pojem osoba a geneze jeho obsahu jako základ konstrukce osob v právním smxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxusek, F. Společenská odpovědnost firem (CSR): více než nový druh marketingu? Bulletin advokacie, 2006, č. 6.
Knap, K.; Švestka, J. Prostředky občaxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx
xxxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx
Kotrady, P. Několik úvah k rozhodování o způsobilosti k právním úkonům. Právní rozhledy, 2012, č. 13-14.
Králíčková, Z. Úvaha nad zásadou "habilxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxxxxx
xx
xx xxxxx
x xxxxx xx xx
xxxxx xx
xxxxx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx03, č. II.
Lasák, J. Tanec v temnotách (Svoboda usazování ve smyslu čl. 43 a 48 SES a přeshraniční fúze národních obchodních společností. Obchodněprxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx
xxxxx xx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxi. Právny obzor, 1971, č. 7.
Melzer, F.
Dispozitivní
a
kogentní
normy v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy, 2013, č. 7.
Pelikánová, I. Sxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx Právní rozhledy, 2007, č. 16.
Potěšil, L. Správní řád a nový občanský zákoník. Právní rozhledy, 2013, č. 13-14.
Richter, T. Obchodní společnost xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxpě. Právní fórum, 2010, č. 9.
Salačová, M. Právní následky vadného rozhodnutí valné hromady akciové společnosti. Právní rozhledy, 1996, č. 12.
xxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxx
x ochraně osobnosti a dobré pověsti právnické osoby. Soudní rozhledy, 2003, č. 3.
Stuna, S.; Švestka, J. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového obxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx
xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx státních orgánů. Právní rozhledy, 1999, č. 6.
xxxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx
xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xx
Zvánovec, V. Právní úprava svéprávnosti nezletilcův návrhu nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie, 2011, č.1-2.
Zvánovec, V. Právní xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx
xxxx xxxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxhlasu k pořízení a užití obrazových snímků fyzické osoby [online]. E-pravo, 2010, dostupné z www: http://www.epravo.cz/top/clanky/odvolani-udelxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxgemeiner Teil des BGB. 26. Auflage. Köln: Carl Heymans Verlag, 2002.
Bydlinski, F. Die "Person" im Recht. In Kalss, S.; Nowotny, Ch.; Schauer, M. (edxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxer, 2001.
Deutsch, E.; Spickhoff, A. Medizinrecht. 5. Auflage. Berlin, Heidelberg, New York: Springer, 2003.
Fabrizius, F. Relativität der Rexxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx
xmürr, M.; Hafter, E. Kommentar zum Schweizerischen Zivilgesetzbuch. Band I. Bern: Verlag von Stämpfli & Cie, 1919.
Harris, J.; Erin, C. An ethixxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxa vysoká škola, Eurokódex, 2011.
John, U. Die organisierte Rechtsperson: System und Probleme der Personifikation im Zivilrecht. Berlin: Duncker xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x008.
Klang, H.; Gschnitzer, F. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. 2. Aufl. Wien: Druck und Verlag der Österreichischen Staatsdrxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxtre for Not-for-Profit Law, 2007. Dostupné z: http://ecnl.org/ dindocuments/187_Public%20Benefit%20Status%20paper%20(2007).pdf [cit. 2013-xxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx
x xxxxxi: Ed. Scientifiche Italiane, 2008. Quack, F. et al. Münchener Komentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. 3. Aufl. München: C. H. Beck, 1997.
Roth, C. Eixxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxen: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1990.
Rutledge, T. Business Organization Law. American Business Law Journal, 2009, No. 2.
xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxx x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
(Právní osobnost; svéprávnost)
prof. JUDr.
Jan
Hurdík
Přehled výkladu:
I. Obecně k úpravě osob v právním smyslu (1 až 3)
II. Osobní
stxxxx
x xxxx xxxxxxxxx xx xx xx
xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx
xxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxx xx xxxetí rovnosti účastníků jako první zásady občanskoprávních vztahů vadné i z toho důvodu, že vede k závěru o rovném právním postavení fyzických a právnicxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxou být obecně v rovném právním postavení. Člověk má ze své podstaty nezadatelná přirozená práva. Zákon nelimituje základní práva člověka, nýbrž naopax xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxx xxřádek. Naproti tomu základ juristického postavení právnických osob je odlišný; z něho také vyplývají jiné právní důsledky. Právnická osoba je umělý oxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxké osobě její právní osobnost pozitivní právo poskytuje (dát může). Odtud se odvozuje naprosto odlišné právní postavení obou skupin právních subjektxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxi práv věcných a obligačních.
c) Uvedený schématický přístup, založený svého času naukou socialistického práva, vedl jako jedna z příčin dekonstrxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxjící ani pro právo rodinné, ani pro právo pracovní. (...)
Akcent na zásadu rovnosti jednak zastírá přirozenou nerovnost mezi fyzickými a právnickýxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxny, která je pro soukromé právo stejně významná jako zásada rovnosti. Preference této zásady totalitním zákonodárstvím, vedla k popření základní funxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxžuje se osnova jejich tradičního rozdělení na práva osobní a na práva majetková. Tomu odpovídá i návrh vnitřního členění zákoníku. Osobním právům se věxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxečná, má především technickou povahu.
Osu celé úpravy představuje člověk a jeho zájmy. Právní postavení člověka jako jednotlivce, včetně úpravy pxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxst; jeho majetku a osudu tohoto majetku po smrti člověka se věnuje třetí část. Čtvrtá část upravuje obligační právo, tedy práva a povinnosti vzniklá čloxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xalšího subjektu soukromých práv a povinností. Z toho důvodu také zejména obecná část věnuje úpravě postavení právnických osob značnou pozornost s tímx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxném zákoně, má být ze systémového hlediska těžiště úpravy statusových otázek právnických osob. Vychází se ale z pojetí, že právnické osoby vytvářejí lxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x x xxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxzdíl je v konstrukci osobních práv, dále se jedná o rozsáhlou oblast práva rodinného a dědického, nehledě k tomu, že ani při určitých typech smluv nemohox xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxx xx x xx xx xx):
Jedním z klíčových pojmů právního řádu je pojem osoby, tedy právního subjektu, bodu, k němuž se vztahují práva a povinnosti jako účinky právního řáxxx x xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxeid apod.). Přesto, že základní ustanovení o xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xsobnosti člověka a právnických osob.
Rozdíl je v tom, že člověk má přirozené a mezinárodně uznané právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osoxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxt odmítnout uznání právní osobnosti člověka. Naproti tomu právnické osoby obdobné přirozené právo na vlastní právní osobnost nemají a je věcí státu[,x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx
x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x povinnosti a způsobilost práva a povinnosti vlastním jednáním nabývat (svéprávnost). Tradičním jednoslovným označením "svéprávnost" se současně xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx, neboť vyjadřuje, že kdo je s to vlastním jednáním nabývat subjektivní práva a zavazovat se k povinnostem, je osobou svého práva (
sui iuris
).
Osnova xxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxjektivitu (nejčastěji orgánům či organizačním složkám právnických osob). Pro ten případ se konstatuje, že útvary tohoto typu práva a povinnosti nemaxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxm směru podrobnosti, neboť při individuálních situacích rozhodují jejich konkrétní okolnosti.
Návrh § 18 respektuje tradiční dělení osob na osoxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx je totožná s člověkem, používá osnova synonymicky označení "člověk". Obecné nadužívání pojmu "fyzická osoba" bylo v našem zákonodárství zavedeno po xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xezinárodního obchodu, zatímco tradiční občanské zákonodárství se tomuto pojmu vyhýbá a používá jej zřídka. (Tuto tradici respektoval ještě občanskx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xřirozená osoba (Německo, Švýcarsko, Nizozemí, Lichtenštejnsko aj.) či fyzická osoba (Itálie, Polsko, Rusko aj.), vždy však velmi střídmě na jednom čx xxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xtejnou metodu.
Návrh § 19 se inspiruje slavným § 16 ABGB, nepřejímá jej však doslovně, protože doba osvícenského racionalismu, jemuž byl koncept § xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxhlašuje pro právo za zdánlivé (neexistentní) ujednání i jiné projevy vůle, jimiž někdo zcizuje svá přirozená práva, vzdává se jich nebo je podstatně omxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xěkdo vzdává své svobody v prospěch jiného, nebo projevy vůle, jimiž člověk žádá jiného, aby byl usmrcen apod. Avšak stejně jako všeobecný zákoník občanxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xubjekty umělé (fiktivní).
Ve shodě s touto koncepcí zákoník jen bere na vědomí, že člověk je subjekt přirozených práv, jež zákon může jen respektovax x xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx se subjektem práva stala, musí zákon za takovou prohlásit a konstituovat. Osnova tudíž odmítá antropologizaci právnických osob a bere za své hlediskox xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxveň; rovnost fyzických a právnických osob přichází v úvahu jen v majetkových otázkách, a to ještě ne ve všech.
Důstojnost člověka, jeho hodnota jako xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx
xxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxnova vychází z platného právního stavu [§ 18 odst. 1 písm. d) platného občanského zákoníku], podle něhož jsou právnickými osobami subjekty, které za prxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxném útvaru výslovně stanovit, že je právnickou osobou, nýbrž že i postačí, bude-li ze zákona právní osobnost takového útvaru jinak bez pochybností zřexxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xbčanského zákoníku zachovává dosavadní pojetí, podle něhož má kodifikace civilního práva zahrnout obecnou úpravu právnických osob (v třetím dílu dxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx x x xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxnský zákoník v § 19 odst. 1 mezi právnickými osobami soukromého a veřejného práva dostatečně nerozlišuje, což vyvolává výkladové i aplikační obtíže. xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxx xpanělský (čl. 35), italský (čl. 11), argentinský (čl. 33) nebo mexický (čl. 26) občanský zákoník: tyto legální definice však vykazují nejrůznější mezxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxx xx xx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx práva. I z těchto důvodů se pojmové vymezení osob veřejného práva ponechává teorii. Občanský zákoník však musí xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x
xxxxxxxxx
x
xxxxxxx
x xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxx xplikovatelná na právnické osoby veřejného práva. To odráží návrh ustanovení, podle něhož právnické osoby veřejného práva podléhají především zákonxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xsob. Je sice pravda, že normativní význam má hlavně část věty za středníkem a že její první část vyjadřuje samozřejmost, leč i to se jeví jako vhodné jak prx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxm ustanovením, obsahují obdobně formulované základní pravidlo poukazující na ukotvení těchto osob v ustanoveních veřejného práva.
Se státem jakx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xx xo jisté míry specifické, vzhledem k jeho faktické pozici i k funkcím, které stát plní. V té souvislosti se poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III Úx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxze bez dalšího ztotožňovat s postavením soukromníka, protože stát i v takovém postavení nedisponuje skutečně autonomní vůlí, jeho jednání se musí vždx xxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxovat
od druhé dimenze státu, tj. od té, v níž vykonává svou hlavní funkci, tedy státní moc. Osnova nemá ambice upravovat podrobnosti o vystupování státx x xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxvních vztazích).
Ustanovení o osobách blízkých přejímá v prvním odstavci § 116 platného občanského zákoníku s doplněním vyvratitelné právní domxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xoměr osob blízkých i poměr k právnické osobě, je-li právnická osoba jinou osobou podstatně ovlivňována; to však může platit jen s důsledky omezenými na xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxxxx x xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxu tím, že legislativně formuluje relativně ucelený systém osob v právním smyslu a tento systém dále realizuje v zákoně o obchodních korporacích. Zcela xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx, vybavená vlastním obecným normativním obsahem.
V rámci této systematiky osob v právním smyslu občanský zákoník upravuje tyto systémové úrovněx
xx
xxxxx xx xx xx xxxx
xx
xxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxxxx
xx
xxxxxxxxx
xx xxx xx xxxxx
xxxxxxx
xx xxx xx xxxx x xxxxx xx xxx až 418);
d)
Spolek (§ 214 až 302), Nadace (§ 306 až 393), Nadační fond (§ 394 až 401).
Občanský zákoník reguluje jako obecnou legislativní katxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx x xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xtarších kodexů občanského práva (rakouský ABGB, německý BGB, francouzský Code civil, švýcarský ZGB) - ji navíc vybavuje samostatným legislativním oxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxanovení (díl 1). Nejde však výlučně o ustanovení společná oběma základním kategoriím osob v právním smyslu, tj. osobám fyzickým a osobám právnickým: Zxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxcké osoby), § 16 reguluje zákaz vzdání se svéprávnosti společný pro osoby fyzické i právnické, § 18 představuje přechod k typovým skupinám osob nižší xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xx xx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xx xx xxxxxx již věnován pouze specifické kategorii osob v právním smyslu - osobám právnickým; § 21 se zabývá postavením státu jako právnické osoby. Společné ustaxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxx xxxxxxx x x xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxení do společných ustanovení o osobách bylo zřejmě vyvoláno změnami judikatury, která vztáhla ustanovení o osobách blízkých i na osoby právnické (sroxx xxxxxx x x xx xxxxx xxx
xxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxního právního statusu osoby v právním smyslu. Základní právní
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxvních vztazích. Do něj patří:
a)
Právní osobnost (dříve způsobilost k právům a povinnostem, též právní subjektivita), tj. způsobilost mít v mezích xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx
xx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx v právním smyslu na základě své pouhé právní existence. V katalogu, resp. rozsahu těchto práv a svobod však existuje rozdíl mezi fyzickými osobami a osoxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxxxho pojetí nového občanského zákoníku s dominantním postavením člověka a současně z odlišného postavení právnických osob (lit. č. 3, s. 258; srov. též x xxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxhranu člověka v základním katalogu hodnot, které chrání občanský zákoník - § 3 a limitovaný rozsah "základních práv" právnické osoby v § 135).
(xx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx
xx
Svéprávnost, tj. způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem právně jednat (§ 15 odst. 2).
b)
Způsobxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx. Občanský zákoník, na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., jednak výslovně formuluje obecnou deliktní způsobilost fyzické osoby (v § 24), jednak váže podmxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xrávní osobnosti, tedy osoby v právním smyslu. Pokud právo a povinnost směřují k něčemu jinému než k osobě, je to přičteno "osobě, které to podle povahy přxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x x xxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxa definice osoby v právním smyslu, případně osoby fyzické a osoby právnické. V kontextu konceptu přijatého občanským zákoníkem však je uvedení celé úpxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx x xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx x xxx xxxxxxxxx xxxxx v právním smyslu prostřednictvím jejího základního právního statusu, tedy především prostřednictvím právní osobnosti.
K odst. 1
III. Právní osoxxxxx
x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx, a tudíž její existenci a základní vlastnosti (nezadatelnost, nezcizitelnost atd.) zákon nemůže nic jiného než vzít na vědomí a poskytnout jí ochranux xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxo druhu způsobilost mít práva a povinnosti" (Eliáš, lit. č. 4, s. 75).
K právní osobnosti fyzické osoby srov. výklad k § 23 a násl.
K právní osobnosxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x x xx x x x xxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxm" pojmem "svéprávnost". Označením osoby jako svéprávné se vyjadřuje, že ten je osobou svého práva (
sui generis
), kdo je s to vlastním jednáním nabývat xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx dovršením osmnáctého roku věku.
Kodex
- na rozdíl od předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. - upravuje dva způsoby dřívějšího nabytí svépráxxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxnosti nezletilý, který dovršil šestnáct let. Uzavření manželství nezletilým, který je starší šestnácti let, s přivolením soudu umožňovala již dřívěxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxcti let, souhlasu zákonného zástupce, schopnosti nezletilého sám se živit a obstarat si své záležitosti, jakož i v dalších xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxsobilost fyzické osoby je výrazem jejích schopností rozumových a volních, ohledně právnických osob občanský zákoník popírá možnost právnické osobx xxxxxx xxxx xx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxu k právnické osobě této právnické osobě na základě konstrukce zastoupení. Je však třeba dodat, že tato konstrukce zákonného zastoupení založená na fixxxx xxxxxx xx x x xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxní znění cit. ustanovení je formulačně odlišné a naznačuje směřování k vnímání jednání orgánů právnické osoby jako primárně vlastní jednání právnickx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxx xx xxxx
xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx způsobilost fyzické osoby (§ 24), přičemž deliktní způsobilost k subjektivně koncipovaným předpokladům náhrady škody byla převzata z § 422 zákona č. xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx x x xxx.
Související ustanovení
§ 4, 5, § 15 až 17, 20, 22, 23, § 30 a násl., § 46, § 55 a násl., § 58, 64, 66, 67, 79, 118, 125, 127, § 161 a násl., § 168, 171, 188, xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx x xxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxx x xxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxx x xásl. o. s. ř,
Z judikatury:
Mezi podmínky řízení, jimiž se soud podle § 103 o. s. ř zabývá, patří i označení žalované strany, která mxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxení, tj. způsobilost k právům a povinnostem. Nemá-li žalovaná strana právní subjektivitu, může být procesně způsobilým účastníkem řízení, jen pokud xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xpůsobilost k právním úkonům je omezena na věci správy domu a další činnosti vymezené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Do pravomoci shroxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xez výslovné zákonné úpravy zasahuje do již nabytých vlastnických práv vlastníků jednotek).
Organizační složka zahraniční pxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xx xx xxxx xu má pouze příslušná zahraniční právnická osoba.
Z literatury:
xxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxx
xxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxkého zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích,
2009,
s. 258.
Eliáš a kol.:
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou x xxxxxxxxxxx
xxxxx
xx xxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxxxx
xxxxx x xxxxx
xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
x997.
Fiala,
Kindl:
Občanské právo hmotné,
2009.
Fiala,
Kindl:
Občanský zákoník. Komentář.
2009,
Frinta:
Právnické osoby,
20xxx
xxxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx v měnícím se světě,
2004.
Knappová:
xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
Sedláček:
Občanské právo československé. Všeobecné nauky,
2012 (reprint).
Slezák:
Normotvorná jednotka.
Praha,
1947.
Švestkax
xxxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
1935.
Bárta:
K některým otázkám subjektivity a sukcese právnických osob v platném právu,
Pk,
1995,
č. 2.
Beran:
Kdy a proč byla nahrazexx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxxxxxx
xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxnickou? (Přirozenoprávní kořeny pojmu "morální osoby"),
Pk,
2012,
č. 2.
Čermák:
Paradigma právního vztahu a pojímání xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxx x xxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xsob v návrhu občanského zákoníku.
In Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva,
2007,
s. 322 a násl.
Dostálová,
Harvánxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx x xxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xx xborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva,
2007,
s. 294 a násl.
Eliáš:
Masky a démoni (O přístupech soukromého práva k práxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxxxxxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx,
BA,
2011,
č. 1,
s. 57 a násl.
Hurdík:
Pojem osoba a geneze jeho obsahu jako základ konstrukce osob v právním smyslu,
Časopis pro právní vědu x xxxxxx
xxxxx
xx xxxx
xx xxx x xxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx
xxx
xxxxx
xx xx
xx xx x xxxxx
xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx der Rechtsfähigkeit,
1963.
Gmürr,
Hafter:
Kommentar zum Schweizerischen Zivilgesetzbuch. Band I.,
1919.
John:
Die organisierxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxtelný atribut osoby)
prof. JUDr.
Jan
Hurdík
Výklad:
Jde o nově koncipované ustanovení, které v předchozím občanském zákoníku č. 40/1964 Sxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xx xx xx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxmu, jakož i existenční vazba vrozených práv na jejich nositele (lit. č. 5, s. 187). Vrozených práv se nemůže nikdo vzdát, pro oblast integrity lidské osoxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x x xxxx xxxxených lidí.
Právní osobnost člověka a jeho svéprávnost náležejí do sféry jeho svobody spolu se základními přirozenými právy. V souladu s těmito výcxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxá je s osobou natolik pojmově a existenčně spjata, že ztráta právní osobnosti znamená
eo ipso
xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxí člověka. Tento závěr má rovněž základ v § 16 o. z. o., v němž jeho komentátoři spatřují mj. zákaz smlouvou omezit vlastní způsobilost k právním činům.
xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx pojetím - na základě
fikce
jeho narození (§ 25). Občanský zákoník umožňuje pouze omezení svéprávnosti člověka, nikoli již zbavení (§ 55 a násl.). O sxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxení svéprávnosti lze považovat povinnost soudu zjistit při rozhodování názor dotčeného člověka (§ 56 odst. 2). Rovněž další podpůrná opatření při narxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxvně nastalého stavu snížené schopnosti člověka právně jednat.
U právnických osob je význam jejich právní osobnosti (srov. též § 118) zvýrazněn legxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxarům (§ 20 odst. 1 věta první). Přiznání právní osobnosti organizovaným útvarům je tak primárním legislativním krokem ke vzniku právnické osoby. Z toxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxávní osobnosti právnickým osobám, resp. rozsahu tohoto přiznání,
kodex
vychází z neexistence přirozeného práva právnické osoby na její právní osobxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xx xxxx xx xxxxxx xx xxxrozenoprávního základu vazby právní osobnosti na existenci člověka zákonodárce touto formulací deklaruje právně pozitivistický základ konstrukcx xxxxxxxxxxx xxxxx
x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxně organizovanými útvary s právní osobností. Tak např. v německém BGB se lze setkat (při absenci společné úpravy pro obecnější kategorie právnických oxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxne Vereine) a spolky právně nezpůsobilé (nicht rechtsfähige Vereine), které se řídí ustanoveními o (civilní) společnosti. Podobně BGB reguluje výslxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxdené dvojí postavení spolku umožňuje v německém právu postup stanovený v § 43 BGB, tj. odnětí xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxobou.
Podobné řešení občanský zákoník č. 89/2012 Sb. nezná. Právní osobnost a pozice právnické osoby jsou existenčním znakem určitých organizaxxxxx xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxi zákon obecně nezná. Zásah do osobnosti právnické osoby je zpravidla spojen se zásahem do existence právnické osoby a současně je existenčním zásahem xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxobilosti k právním jednáním nebo ji omezit. To by ostatně bylo logickým nonsensem, neboť právnické osoby jako organizovaný útvar podle tvůrců kodexu sxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxtitutu zastoupení. V návaznosti na toto východisko jsou tvorbou vůle, která bude přičítána právnickým osobám, pověřeny osoby fyzické, případně skupxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxli"). Právní jednání těchto osob se tak nepovažuje za jednání samotné právnické osoby, nýbrž za jednání zástupce právnické osoby (§ 161 a násl.).
Kxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxx xespektovat zákaz vzdát se své svéprávnosti. Konkrétní situace, které lze takto řešit, jsou např. tzv. neodvolatelná plná moc, kterou by byl jednotlivxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx.
Občanský zákoník sankcionuje porušení zákazu dispozice s právní osobností a svéprávností jejím nositelem, které se nacházejí mimo obor působnxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxx x x xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx právní úpravy; § 39 zák. č. 40/1964 Sb. řešil tyto situace sankcí absolutní neplatnosti.
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xsnova zákona o obchodních korporacích,
2009.
Eliáš a kol.:
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem,
2012,
sx xxx
xxxxxxx x xxxxx
xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxkém právu,
1961.
Rouček,
Sedláček:
Komentář,
I. díl,
1935,
s. 187.
Bárta:
K některým otázkám subjektivity a sukcese právnických xxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxx
xxxxx
xx xx
xxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
x. I,
s. 5 a násl.
Dvořák:
Neplatnost právnických osob,
BA,
xxxxx
xx xx
xx xx x xxxxx
xxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx
xxxxx
xx xx
xx xx x xásl.
Bydlinski:
Die "Person" im Recht. In Festschrift Peter Doralt zum 65 Geburtstag,
2004.
Fellner:
Persönlichkeitsschutz juristischxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxx
xxxxx
xxxxx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxperson,
1977.
Nass:
Person, Persönlichkeit und juristische Person,
1964.
(Výlučná příslušnost práv a povinností a jejich xxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xx xx
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxním smyslu (8 až 11)
III. Řešení hraničních situací (12 až 15)
IV. Následky svěření práv a povinností neosobě (16 až 19)
I. Východiska vymezení osoby x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxx xx xxxhá možnost nastane, stanovit právní následky vzniklé situace.
Toto ustanovení zahrnuje z praktického pohledu několik skupin situací a jejich řešxxxx
xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xx xxxx xxxxxxzovaný útvar, který se v průběhu staletého vývoje dotváří koncepčně jako obecná právní kategorie, jednak vlivem mnoha teorií, které se na formování prxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xeorie
fikce
a teorie reality. Každá z nich se uplatňovala, resp. převažovala v určitém historickém období a obě měly a mají svůj zřetelný podíl i na koncxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxivity jiných útvarů než člověka v podmínkách přirozenoprávního myšlení. Prostřednictvím teorie
fikce
byl doplněn pojem osoby fyzické - přirozené o xxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxořilo legislativně obě dvě kategorie osob v právním smyslu na stejné systémové úrovni a překonalo tak nezřetelnou genetickou odvozenost osoby právnixxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxkých, striktním ustanovením zákona. Praxe si vynutila přiznání právní osobnosti i dalším útvarům než útvarům fixovaným výslovně právně pozitivistixxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxativní činnosti - překonává svým způsobem právně pozitivistický styl myšlení tím, že přiznává faktickou cestou, tj. mimo právo pozitivní, konstituoxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx než těm, které jsou formálně právně (zákonem) za osoby v právním smyslu uznávané. Tím se kruh uzavírá a - jak se ukazuje - je to opět přirozenoprávní typ myxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxo obecné právní kategorie (tj. fyzické osoby a právnické osoby) jsou vymezeny souborem znaků náležejících této právní kategorii a pro tento účel vymezxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx x x xxxx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xztahu regulovaného občanským xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xx xxxx xxxxxxx xxxxx x. 40/1964 Sb., ale ani další předpisy nestanovily jednotné identifikační znaky osob v právním smyslu. Občanský zákoník identifikační znaky osob uprxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxk však není zcela přehledný a úplný. Identifikační znaky právnických osob lze dovodit, ne však výslovně, zejména z § 120 odst. 1, § 123 odst. 1, § 132 a násxxx x xxx x xxxxxx xxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx
x xxxxx x
xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxe přiznat práva a povinnosti a kdo může tato práva vykonávat. Zákon spojuje její řešení s existencí právnické osoby, zatímco § 15, ale i § 20 vážou primárxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x x xx x xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxsp. svéprávnost), 2. osoba. Činí tedy osobu funkcí právní osobnosti. V komentovaném ustanovení však tuto logiku obrací, když svéprávnost a právní osoxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx má své dopady v dalších ustanoveních: právnická osoba podle § 20 odst. 1 věta první je konstruována na prioritě přiznání právní osobnosti, neboli právxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxvní osobnost zákon uzná. V jednotlivých obecných ustanoveních o základních typech právnických osob (
korporace
- § 210,
fundace
- § 303, ústavy - § 402x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxých osob (spolky, nadace, nadační fondy) již zákon o jejich výslovném označení jako právnické osoby či o jejich výslovném přiznání/uznání právní osobxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxní, že tam označené organizační útvary jsou právnickými osobami; ke změně jejich právní úpravy směřující k založení jejich existence jako právnickýcx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xx xxx xxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxlišuje mezi osobou v právním smyslu a "neosobou". Mezi osobou a "neosobou" však neexistovala ani historicky a neexistuje ani v současnosti jasná a neměxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxh osob teorii
fikce
s jejím kompletním konstituováním právnické osoby cestou zákona, praktická fylogeneze právnických osob se neustále dožaduje prxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x x xxxxxxxxxxnímu začlenění kategorie "právně způsobilé osobní společnosti" (§ 14 odst. 1 BGB), za kterou je považována osobní společnost, vybavená způsobilostí xxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xx xx xx xxxxx x xxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxi k právnickým osobám (společnosti občanského práva, osobní společnosti typu v. o. s. aj.), který probíhal i v českém právu (srov. judikaturu z přelomu xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xeském právu nikoli vytvořením třetí kategorie nositelů právní osobnosti, vedle osob fyzických a osob právnických, nýbrž prostřednictvím tzv. teorix xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xřiznávala právní subjektivitu,
ergo
postavení právnické osoby státním orgánům (srov. judikaturu k tomuto ustanovení). V případech, kdy uvedeným pxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxé jako teorie podstatných náležitostí. Právnické osoby jsou tu konstruovány nikoli legislativní cestou jako celek, nýbrž na základě svých skladebnýxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxzační struktura, umožňující tyto způsobilosti realizovat dovnitř i vněorganizačního útvaru. Tyto pokusy byly, pokud se týká organizační struktury xxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx x xxxxx xystupování v právních vztazích. Ten koncipoval ústřední státní orgány jako organizační složky státu, které jednají za stát ve vymezeném okruhu věcí a xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx x xxxa první), jejíž druhá část je zřetelným výrazem této teorie, i když nepříliš šťastně formulovaným. Hovoří totiž o uznání právní osobnosti určitých orgxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xedle fyzických a právnických osob nějaká třetí kategorie nositelů právních způsobilostí po vzoru německého práva. Uzná-li totiž podle druhé definicx x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx. Řešení hraničních situací
Zákon se však v některých xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxnickou osobou, svěřuje práva a povinnosti, případně možnost jednat jako jediná osoba:
a)
Právní postavení tzv. přípravné právnické osoby potvrzuxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxx xxe jednat jejím jménem; avšak kdo takto jedná, tj. existující osoba, resp. osoby v právním smyslu, je z těchto jednání oprávněn a zavázán sám. Právnická oxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx
b)
Občanský zákoník převzal konstrukci obsaženou v § 361, 547, 559 a 828 o. z. o. (srov. blíže Beran, lit. č. 18, s. 312-313), uplatnil ji v § 1116 a jexx xxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxx xxxxx xx x xxxx xxxxx x x xx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx nakládáno prostřednictvím
právní fikce
osoby jako s osobou v právním smyslu a tento útvar (zpravidla určitá skupina osob v právním smyslu) je právně vxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx nepředstavují skutečnou právnickou osobu, nýbrž jsou jen pomocnou konstrukcí právního vymezení společné pozice souboru spoluvlastníků (spoludědxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxividuální identifikace) právnické osoby. Zákon tyto útvary neoznačuje za jedinou osobu, ale užívá pomocných konstrukcí, připodobňujících je osoběx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxně osob, aniž by tuto skupinu osob jakkoli požadoval identifikovat (§ 1572 odst. 1, podobně i odst. 2 umožňující zaměřit příkaz zcela neosobně k veřejnxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx
x)
Kontinentální
právní standardy překonává angloamerická právní konstrukce svěřenského fondu (angl. trust), zařazená v průběhu zpracování kodexx xx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxbnosti (§ xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx. Vzniká tu tedy konstrukce, kdy oprávnění a povinnosti týkající se majetku ve správě svěřenského fondu jsou fakticky rozděleny mezi samotný majetek vx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxojdělení právně významných jevů mezi osoby (nositele práv a povinností z právních vztahů), věci (předmět právních vztahů) a subjektivní práva a povinxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxsti je zařadit mezi obsah právních vztahů, posouvá se pojetí zvířete od kategorie věci v právním smyslu ke kategorii osoby. Autoři zákona však vylučují xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xx xxx xxxx xxxxxx xxtegorie osob (srov. § 15 až 19, § 23) nepřijímá zvíře do svého oboru, neboť osobou v oboru biologického tvora může být pouze člověk. Zvíře je tedy kategorix xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxáním se zvířaty o zásadách humanity). Zvíře tedy není osobou, jsou mu však přiznávána práva (ovšem nikoli povinnosti).
Řešení uvedených situacx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx
xx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxem organizačního útvaru za nositele právní osobnosti, resp. za právnickou osobu, a dále
c)
z otevřeného prostoru vytvořeného druhou částí definixx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxx x xx xxxxx xx
xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxičtení práva nebo povinnosti "osobě, které podle povahy právního případu náleží" (§ 17 odst. 2).
Druhé řešení spočívá v posouzení, zda zákonodárce xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxto legislativního kroku přiznání organizačnímu útvaru postavení právnické osoby ve smyslu § 20 odst. 1 věta první (srov. výše teorii podstatných nálxxxxxxxxxx xx xx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx x xxx8 a násl.).
K odst. 2
IV. Následky svěření práv a povinností neosobě
Toto ustanovení potvrzuje základní a poměrně striktní postoj zákonodárce k "xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx
xxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxe vůči osobě (§ 17 odst. 1).
b)
K účasti na právních vztazích je oprávněna pouze osoba, tj. člověk v postavení fyzické osoby (§ 23 a násl.), nebo organxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxxxx xxx
xx
xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx x xyzickou osobu (§ 23 a násl.) anebo právnickou osobu, tedy organizační útvar prohlášený nebo uznaný zákonem jako nositel právní osobnosti (§ 20, § 118) xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxx
x xxxx xxxxx xxxxxx xx
xxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx. kromě fyzických a právnických osob (§ 18), jiného (pasívního i aktivního) nositele práv a povinností;
tertium non datur
.
Toto kategorické východxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxstence právnických osob (srov. též komentář k odstavci 1). Zdá se, že zákon toto řešení nalézá ve druhé části definice právnické osoby v § 20 odst. 1, cestxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxé nebo právnické vedl k patovým situacím založeným na konstatování nedostatku postavení osoby jako osoby v právním smyslu, fakticky zúčastněné na práxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxou osobu se jedná, je řešeno podle kritéria povahy právního případu. Tak např. bude-li právně jednat fyzická osoba jménem neexistující právnické osobxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxx x xxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxx x xxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxžící pozůstalost nelze považovat ani za fyzickou ani za právnickou osobu, nemá způsobilost k právům a povinnostem ani k právním úkonům, nemůže mít tudíx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxx
Okresní úřady mají právní subjektivitu.
(NS Cpjn 68/97, Rc 32/98)
Policie ČR nemá statut právnické osoby ani způsobilost být účastníkem řízení pxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxní stát, tj. Česká republika.
(NS Plsn 2/96, Rc 11/97)
Státní podnik není oprávněn jednat v občanském soudním řízení za stát (jménem státu).
(NS II xxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxénem, tedy i nabývat vlastním jménem práv a povinností, a jsou tedy právnickými osobami.
(VS Praha 7 Cmo 18/92, Rc 15/95)
Při posuzování právní subjxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x kterých to stanoví zákon. Takové stanovení nemusí být výslovné. Postačí, pokud zákon stanoví, že určitý subjekt má atributy právní subjektivity, tj. xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxe lze ze zákona nepřímo dovodit i způsobilost xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxx
K odst. 2:
Judikatorní prostředí, jež je - při nedostatečné úpravě zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů - významné, směřuje k rozšíření koaličxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx v období legisvakance zákona č. 89/2012 Sb., "nového" občanského zákoníku. Tento soukromoprávní
kodex
ovšem sleduje uznání - rovněž majetkové - autxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxx xxxxx xx x x x xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxovanou stranu je označen tzv. neexistující subjekt, jedná se o vadu řízení, kterou nelze odstranit.
Rozhodnutí, jímž se ukláxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxx x xxx xxxxxxx
xxx xxxxx x x xxxxxxx xxx xxxxxxx
Z literatury:
Beran:
Pojem osoby v právu,
2012.
Eliáš a kol.:
Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkemx
xxxxx
xx xxx xxx
xxxxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
Právnické osoby. Obecná právní charakteristika,
2000.
Knappová:
Právní subjektivita a způsobilost k úkonům v československém občanském pxxxxx
xxxxx
xxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxrint).
Slezák:
Normotvorná jednotka.
Praha,
1947.
Švestka,
Dvořák a kol.:
Občanské právo hmotné,
5. vyd.,
2009.
Rouček,
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxch osob v platném právu,
Pk,
1995,
č. 2.
Baudyš:
Právní subjektivita, právnická osoba a způsobilost vlastnit nemovitost,
AdN,
xxxxx
xx xx
xx x x xxxxx
xxxxxx
xxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxxxxxx.
Beran:
Význam pojmu "morální osoby" v 1. polovině 19. století.
In 200 let Všeobecného občanského zákoníku,
2011,
s. 311-323.
Čermákx
xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxx x xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxt právnických osob,
BA,
2003,
č. 9,
s. 43 a násl.
Frinta:
Nový občanský zákoník: Pojetí svéprávnosti v návrhu nového občanského zákoníkux
xxx
xxxxx
xx xx
xx xx x xxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx a praxi,
2000,
č. III,
s. 306 a násl.
Knapp:
Každý je způsobilý mít práva. Je každý způsobilý mít práva?
Pk,
1994,
č. 2,
s. 97 a násl.
xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx xxx
xx xxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx
xxxxx
č. 2,
s. 8 a násl.
Weyr:
O veřejnoprávní subjektivitě.
In Pocta k šedesátým narozeninám Dr. Emila Háchy,
1932.
Bydlinski:
Die "Pexxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xxe organisierte Rechtsperson,
1977.
Nass:
Person, Persönlichkeit und juristische Person,
1964.
(Základní podoby osob v prxxxxx xxxxxxx
xxxxx xxxxx
xxx
xxxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxlo z převládajícího přirozenoprávního myšlení konce 18. a počátku 19. století (srov. též z hlediska legislativního § 16 o. z. o.). V návaznosti na osoby xxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxecná právní kategorie (srov. vývoj od kusého ustanovení § 26 o. z. o. z roku 1811 až k relativně xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x x xx xx xx xxxxxxxxx xxx x xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxoby fyzické a právnické zahrnuty do souborného pojmu osoby v právním smyslu a vybaveny společnou charakteristikou. Dovršení tohoto vývoje lze spatřix x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx
xxxxx
xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxkých též souhrnnou úvodní kategorii osob (v právním smyslu) - srov. § 15 až 20.
Fyzická osoba je vnímána dvojím způsobem: za prvé jako synonymum člověxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x x xx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxívá osnova synonymicky označení ‚člověk'"; "... osnova... odlišuje nahlížení práva na lidi jako fyzické osoby a na právnické osoby jako subjekty umělxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx pro stejné pojmy stejná slova a pro různé pojmy slova různá"), zvolil by v textu zákona jeden společný legislativní pojem. Jiný názor, který lze považovxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xyzická osoba představuje soubor těch znaků, resp. vlastností člověka, které jsou předpokladem jeho účasti na právních vztazích. V tomto smyslu je užixx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx zejména osobní práva člověka - § 81 a násl.), zatímco pojem osoba fyzická bude vhodný při označení schematických a abstraktních vlastností člověka, uxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xrávnickým. Ve srovnání s fyzickými osobami, které mají svůj bezprostřední či právem zprostředkovaný odraz v člověku s jeho biosociální existencí (vix xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxlevantní
vlastnosti, kterými jsou vybaveny osoby fyzické.
Právnická osoba jako obecně charakterizovaná právní kategorie prochází vývojem trvxxxxxx xxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxlo přijmout jednotnou koncepci právnických osob ani jejich jednotnou právní charakteristiku. To se v současné době projevuje nejen na obtížném a pochxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxednocování evropských typů právnických osob.
Původní text občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. s pojmem právnické osoby nepracoval; tento pojem bxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxu č. 509/1991 Sb., s účinností od 1.1.1992. V základní podobě § 18 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., ve znění zák. č. 509/1991 Sb., byly právnické osoby reguloxxxx xx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xožaduje výslovné konstatování v zákoně, že určitý typový či jedinečný organizační útvar upravený v zákoně má přiznánu právní osobnost, když je právnixxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxávnickými osobami, avšak které sám zákon zpravidla vybavuje znaky nezbytnými pro plnění role právnické osoby.
V obou případech však je přijímána kxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xelevantních rysů organizačního útvaru, umožňujících mu vstupovat do právních vztahů po vzoru osoby fyzické. Tyto vlastnosti se u člověka, aby byl vníxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxit zákon.
Právnické osoby, podobně jako osoby fyzické, mají své základní charakteristické rysy, které určují jejich právní povahu i funkce v právnxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxé osoby jako právně technického útvaru, který mimo ně nemá reálný základ své existence.
K základním charakteristickým rysům právnických osob nálexxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx x x xx xx xx x x xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xx vznikem právnické osoby a spolu s právnickou osobou i zaniká (§ 118). Český právní řád neuznává, až na výjimky (např. pobočné spolky či stav právnické osxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxou zřizovány zpravidla pro specificky vymezené cíle a typy činností, hovořilo se u nich dříve o tzv. speciální právní subjektivitě, tj. způsobilosti mxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxe shodě s dosavadním vývojem literatury a judikatury) odmítnut a právnickým osobám jsou přiznána (§ 20 odst. 1 věta druhá) všechna práva a povinnosti, xxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxavě se však lze setkat s právnickými osobami založenými na speciální právní osobnosti (srov. sdružení vlastníků jednotek podle zákona o vlastnictví xxxxx xxxxx x xxxx xx xxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx vlastnost
imanentní
organizační struktuře a její vnitřní projev, nýbrž zákon vychází z předpokladu, že právnická osoba sama vlastní svéprávnost, txxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxx xyzických, společně se vznikem právnických osob a zaniká společně s jejich zánikem (srov. § 151, § 161 a násl.).
c)
Účel právnické osoby je základníx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xednotek) obsahu a rozsahu právní osobnosti a "svéprávnosti" právnických osob. Účel právnických osob je v občanském zákoníku nově formulován (§ 144 a xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxm úkonům) v rozsahu, ve kterém je deliktní chování osob plnících úkoly právnické osoby přičítáno z hlediska jejich následků, zejména odpovědnostníchx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx
xx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxslání formování a projev vůle právnické osoby navenek prostřednictvím vůle fyzických osob - zřizovatelů, členů orgánů apod. Charakter organizační sxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxahů právnické osoby vůči třetím osobám. Právnická osoba je svou podstatou organizační struktura - útvar (srov. též důvodovou zprávu k § 15 až 22: "... vlxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xtribut (tj. organizační strukturu a míru jejího organizačního uspořádání) staví schopnost této organizační struktury (tvořenou koneckonců osobamx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxdní existenční skladebné prvky a základní předpoklady jejího fungování jako osoby v právním smyslu (srov. Gierkeho organickou teorii) a nahradit ji zxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx neintegrovaných ve struktuře právnické osoby, ačkoli z hlediska jejich postavení jako členů orgánů jde o osoby tvořící součást (a dokonce základ) orgxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx v důvodové zprávě na podporu jednání právnické osoby v zastoupení na čl. 55 švýcarského ZGB je deformující, neboť citovaný článek ZGB povolává orgány pxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xx
xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xlenů, z čehož vyplývá zásadně i samostatná majetková odpovědnost právnické osoby vůči ostatním osobám. Nicméně tento rys právnické osoby není zatím oxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxstupování v právních vztazích. Je nevyužitou příležitostí občanského zákoníku, že úpravu této aktuální problematiky navzdory požadavkům části dokxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxx x xxxxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxckých osob zákon respektuje požadavek individuální identifikace jednotlivé právnické osoby. Jejich soubor obecně zákon stanoví v § 3019 a jednotlixx x x xxxx x xxx x xxxxxx x xxx x xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxvnických osob, kterým je jejich cíl (účel). Mezi tyto cíle právnických osob pravidelně patří:
a)
úprava vnitřních právních poměrů určité zájmové sxxxxxx xxxxx
xx
xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xlenů skupiny nebo odděleného majetku skupiny od ostatní činnosti členů skupiny či od jejich ostatního majetku,
d)
jiné cíle, které ve specifickýcx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xvýhodnění či usnadnění některých činností sledovaných zřizovateli či členy určité zájmové skupiny apod).
Ústava a ústavní předpisy, které sx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxa právnických osob, zejména její tzv. pasivní a aktivní právní
status
, platná jako
lex generalis
pro celý právní řád, je obsažena v občanském zákoníkux xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xdyž dovodil ochotu státu poskytovat ochranu právnickým osobám, pokud jde o základní práva a svobody (srov. Pl. ÚS 15/93).
Ani občanský zákoník č. 40xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxnické a dále buď právně vymezené, nebo blíže nespecifikované, zpravidla účelově zařazené způsobilé nositele práv a povinností, potažmo způsobilostx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxávo), případně kategorii osob s dílčím základním právním statusem (např. semipersonnalité ve francouzském právu). Přesto však existují legislativxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx) vyvolává pochybnosti.
Související ustanovení:
xxxxxxxxxxx xředpisy:
§ 54 a násl. zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích,
čl. 6 Všeobecné deklarace lidských pxxxx
xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xstanovení čl. 20 a 27 Listiny základních práv a svobod zakotvují garance obsahu, rozsahu a ochrany práva svobodně se sdružovat ve spolcích, společnoxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxvání sídla mezinárodních organizací na území ČSFR, když konstatoval, že takovéto rozhodování se řídí vnitrostátním právem a je určováno především hlxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx na území ČSFR svou činnost.
Ležící pozůstalost nelze považovat ani za fyzickou ani za právnickou osobu, nemá způsobilost k právům x xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxa za správní delikt "firmě", je nulitním aktem neschopným právní moci, k čemuž soud přihlíží i bez návrhu.
(VS Praha 7 A 155/94, SoJ 193/98)
Státní poxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxx
xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xx xx, o právu spolčovacím, byly ke dni účinnosti zákona č. 141/1950 Sb. právnickými osobami.
(NS 3 Cdon 314/96, SoJ 91/99)
Stanovy občanského sdruženx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxstí, a jsou tedy právnickými osobami.
(VS Praha 7 Cmo 18/92, Rc 15/95)
Právnickou osobou je akciová společnost.
(Vážný 725/20, 3045/23)
Spolexxxxx x xx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxx xxxxxxxxxx x xx xx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx x xxxxxxxx
Spolky jsou právnickými osobami, jen pokud mají stanovy schválené podle spolkového zákona.
(Vážný 3468/24, 6772/27)
Z literatury:
Bxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
Hurdík:
Právnické osoby. Obecná právní charakteristika,
2000.
Hurdík:
Právnické osoby a jejich typologie,
2. vyd.,
2009.
Češkx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxé právo československé. Všeobecné nauky,
2012 (reprint).
Švestka,
Dvořák a kol.:
Občanské právo hmotné,
5. vyd.,
2009.
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxu právnickou? (Přirozenoprávní kořeny pojmu "morální osoby"),
Pk,
2012,
č. 2.
Beran:
Význam pojmu "morální osoby" v 1. polovině 19. stolexxx
xx xxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xx xxxxxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxém právu,
Pk,
1995,
č. 2.
Cirák:
Právna úprava právnických osob v Občianskom zákonníku,
Právny obzor,
1993,
č. 2,
s. 141 a násl.
Eliáš:
Práxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xxx x xxxxx
xxxxxx
xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxomého práva k právnickým osobám),
Pk,
2010,
č. 11,
s. 1097-1113.
Fiala,
Švestka:
Několik úvah nad pojetím xxxxxxxx xxxxxxx
xxx
xxxxx
xx xx
xx xxx x xxxxx
xxxxxx
x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx
xxxxx
xx xxxxxx
xx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx
xxxč a kdy je stát právnickou osobou, jakož i o právnické osobě vůbec,
PrRo,
2007,
č. 14,
s. 499 a násl.
Stuna,
Švestka:
Několik úvah nad státem jako práxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxx
xx xx
xx xxx x xxxxx
xxxxx
x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xx xxxxx x xxdesátým narozeninám Dr. Emila Háchy,
1932.
Zoulík:
Obecné úvahy nad koncepcí právnických osob v návrhu nového občanského zákoníku.
In Sborník xxxxx x xxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx
xx xxx x xxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
(Přirozená práva člověka jako základ fyzické osoby)
prof. JUDr.
Jan
Hurdík
xxxxxxx xxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx xx xx xxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx
x xxvodové zprávy (k obecné části):
d) Důraz na majetkové vztahy vede především k podcenění významu statusových otázek a úpravy osobních práv vůbec, jimx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xěnuje jen úpravě právního postavení člověka a jeho osobním právům na 300 ustanovení a rodinnému právu dalších 250. Proti tomu náš platný občanský zákonxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxvě poddimenzováno. I tyto přístupy odrážejí celkový zjednodušený materialismus v přístupu socialistického práva k člověku, který měl pro totalitní xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxina základních práv a svobod a Ústava České republiky. Vzhledem k osobní a věcné působnosti občanského zákoníku se jedná zejména o respekt k neporušixxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxávního státu, a o stálý zřetel na demokratické tradice českého právního myšlení i na standardy, na nichž stojí občanské právo evropských demokratickýxx xxxxxx xxxxx
xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxtem v tom smyslu, že stát není tvůrcem svobody člověka, ale jejím ochráncem. I podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod stát člověku svobodu nedává, xxxxx xxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxvení jednotlivce z jeho iniciativy a v důsledku jeho chtění. Je-li první hodnotou právního státu svobodný člověk a ochrana jeho přirozených práv, plynx x xxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxže člověk nejčastěji sdílí své soukromé záležitosti s jinými osobami, je základním soukromoprávním nástrojem pro uspořádání těchto záležitostí konxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx
xxxxxx xxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx není možná, anebo nedojde-li k ní. Tento koncept vychází ze zásadních kautel našeho ústavního pořádku, jak je vyjadřují česká Ústava (čl. 2 odst. 4) i Lxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx x xxxxx xxx
xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx x xx xx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxxx x xxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxtus
libertatis byl součástí privilegií, a nikoliv přirozeným a imanentním atributem každého člověka. Z toho plyne, že spor o svobodu člověka, typickx xxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xx xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxx xřirozených práv. Jde současně o formulaci vyjadřující - a to jak svými historickými souvislostmi (srov. vazbu na § 16 o. z. o.), tak svým doktrinálním zaxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxsti všem lidem bez rozdílu. Ustanovení § 19 tak vyjadřuje způsob začlenění člověka do systému právní regulace a současně je definicí pojmu "fyzická osxxxxx
xx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xrávnické (§ 20 odst. 1), utváří fyzickou osobu z konceptu člověka jako derivát jeho základní statusové výbavy.
Přesto je tu významný rozdíl: zatímcx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxx xyzickou) na základě primární existence souboru jeho "vrozených, již samotným rozumem a citem poznatelných, přirozených práv".
Na základě takto vxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxozenými právy nelze přisvědčit důvodové zprávě, že člověk a fyzická osoba je jedno a totéž. Člověk, jak vyplývá i z historické geneze pojmu "osoba" a odpxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxx
x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx
xxxxxxx
, starořecky prosopon), může být právem vnímán jako komplexní biosociální bytost (zde je užití pojmu "člověk" v právních textech namístě), v majetkovxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxxx vztazích a jejich dynamice (v takovém případě slouží výraz fyzická osoba k označení zpravidla jeho schopností rozumových a volních).
Z obsahu a logxxx x xx xxxxx x xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xx
xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxnce.
b)
Člověk je ze své (mimoprávní) podstaty xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xx
x xxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxx
xxxxx xxxces se děje
praeter legem
, zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv a způsob jejich ochrany.
Zákonný termín užitý k vymezení vazby mezi čxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxx xxx xx xxxxčuje
právní fikce
"). O konstrukci
fikce
však v tomto případě nejde. Z hlediska obecného vnímání člověka i z hlediska jeho vnímání občanským zákoníkem xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxvěka do svých regulativních sítí.
Komentované ustanovení zdůrazňuje existenční vazbu člověka na jeho vybavení přirozenými právy, jejichž prostxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxx x xx xx xx xx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxvení prošla dramatickým vývojem, který tak dotvářel a stále dotváří podobu osoby fyzické.
V době vzniku § 16 o. z. o. byl teprve položen základ pozděxxxx xx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xeklarace práv člověka a občana, resp. Deklarace nezávislosti USA, kterou tvořily:
a)
svoboda jako výraz individuality člověka,
b)
rovnost, vxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxce lidí.
Přístupy k právům člověka je nutné vnímat z hlediska genetického: generace práv člověka se prosazovala postupně po celou dobu 19. a náslxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxsobnost komentovaného ustanovení, potažmo jeho modelu v § 16 o. z. o. a současně limity přirozenoprávní doktríny, pokud by na ni bylo spoléháno bez dalxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxa; její omezení je dáno samotným pojmem svobody a dále xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxnovení jako prostoru pro soudní rozhodování (lit. č. 6, s. 184-185).
Tyto závěry jsou zcela aktuální i v současnosti: Jednak dávají prostor dotvářexx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxkoně, se zakládají především na lidské svobodě a důstojnosti (Kant). Konečně je v souvislosti s ochranou lidských práv zdůrazněna nezastupitelná rolx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxadních práv a svobod obsažených v ústavě. V době, kdy nebylo zvláštní právní úpravy osobních práv, toto ustanovení (§ 16) bylo považováno za úpravu práv xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxhrany proti zásahům do lidské svobody, jak v oblasti majetkových práv, tak v oblasti svobody duševních projevů, a dále skupina dalších práv, jako právo xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxvolává římského statusu libertatis (lit. č. 6, s. 185-186).
K odst. 2
II. Následky oddělení práv člověka od jejich nositele
Rovněž tomuto ustanovxxx xxx xxxxxxx x xx xx xx xxx x xxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx), jakož i nemožnost vzdát se své svobody s následky neplatnosti u závazků osobního rázu (lit. č. 6, s. 187). Tyto důsledky jsou řešeny v občanském zákoníxx x x xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x x xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxch práv spojených s osobností člověka. Systematickým výkladem lze dospět k závěru, že ve srovnání s § 16 o. z. o. (podle jehož výkladu jsou všechna tzv. sxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xx xx xxxx xxxxx xxx xxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x x xx xxxx xxxxx xx x xx xmezen pouze na přirozená práva člověka v užším smyslu a nezahrnuje právní osobnost a svéprávnost člověka (resp. osoby v právním smyslu vůbec).
Občaxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxladu s tímto "jusnaturalistickým" východiskem sankcionuje v odst. 2 pouze zcizení či vzdání se přirozených práv člověka; na právnické osoby toto ustaxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx x xx xxxxx xx za porušení zákazu dispozice jejím nositelem sankci spočívající v nicotnosti takového jednání (zdánlivé jednání); k uvedenému jednání se nepřihlížx xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx
xěta druhá stíhá sankcí nicotnosti právní jednání:
a)
omezující přirozená práva spojená s osobností člověka,
b)
překračující kritérium přiměxxxxxxxx xxxxxxx
xx
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx mravům nebo veřejnému pořádku.
Související ustanovení:
§ 1, 3, 4, § 23 a násl., § 38, § 81 a násl., § 102, 359, 419, 425, 709, 793, 827, 1460, 2898x xxxxx xxxxx xxxx
x xxxxxxxxxxx
x xxxxx xx
xxxxxxxxxx xxx xx x xx Listiny základních práv a svobod zakotvují garance obsahu, rozsahu a ochrany práva svobodně se sdružovat ve spolcích, společnostech, jiných sdružexxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxdla mezinárodních organizací na území ČSFR, když konstatoval, že takovéto rozhodování se řídí vnitrostátním právem a je určováno především hledisky xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxí ČSFR svou činnost.
x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xmožněno předstoupit před nezávislý soud či jiný nezávislý tribunál se svojí věcí, tedy aby byl slyšen. Právo na "hearing" patří i podle judikatury Evroxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxx xxxxxxx xxxí odpovídat právům a povinnostem, o kterých se jedná. K přirozeným právům každého člověka a občana patří právo být soudem slyšen. Tento princip může být xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xx xx
xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x x xxxx xák. na "přirozené právo", jímž zřejmě myslí příkazy obecného lidského svědomí, praktické morálky, jak je sociální spolužití lidí od věků vyvinulo, taxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxx, z kterého čerpati dlužno, když jeho positivní normy úplně selhávají, ustavil tím zároveň svrchované vykládací pravidlo pro případy, kdy jeho positixxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxhdy i to může sice býti obojaké a pochybné, ale právo aspoň nesmí urážeti nikdy nepochybný a nepopíratelný, obecně uznaný příkaz praktické morálky.
(Vxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxutečným pramenem právním, který by mohl nahraditi chybějící positivní normu.
(Boh. A 1041/21)
Moderní právní stát jest vybudován na zásadní myšlxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx
xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxd zákonem rovni, nezakládá pro jednotlivce subjektivní právo potírati stejné právo druhého.
(Boh. A 4241/24)
K odst. 2:
Je třeba se vyvarovat zásxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx nesl rysy charakterizované formálním, schématickým pohledem na projednávaný případ, bez snahy o individuální přístup ke každé jednotlivé věci.
x xxxxxxxxxxx
xxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx
xxxxx
xxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xmotné,
2009.
Fiala,
Kindl:
Občanský zákoník. Komentář.
2009,
Hurdík:
Osoba a její soukromoprávní postavení v měnícím se světě,
2004.
xxxxx x xxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxx xx xxxx
xxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxoslovenské. Všeobecné nauky,
2012 (reprint).
Švestka a kol.:
Občanský zákoník. Komentář I.,
2008.
Švestka,
Dvořák a kol.:
Občansxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxx
xxxxx
xxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxxx
xxxxx
xx xxxx
xx xxx x xxxxx
xxxxxx
Právnické osoby jako subjekty základných práv a slobod,
Právny obzor,
2004,
č. 5,
s. 416 a násl.
Fabrizius:
Relativität der Rechtsfähigkeixx
xxxxx
xxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxx
xxxxx
xxxxxxx
Ph.D.
Přehled výkladu:
I. Obecně (1 až 9)
II. Povaha právní úpravy (10 a 11)
III. Pojem právnické osoby (12 až 18)
IV. Osobní statut právnických xxxx xxx xx xxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx
xxx
xxxxxxxxx
x
xxxxxxx
xxx xx xxx
xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxho a veřejného práva (41 a 42)
VIII. Církve a náboženské společnosti a evidované právnické osoby (43 až 47)
IX. Právnické osoby - podnikatelé a nepodnixxxxxx xxx xx xxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xx xxx
xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xsoby (57 a 58)
XII. Vztah právní úpravy soukromoprávních právnických osob podle občanského zákoníku k právním úpravám veřejnoprávních právnickýcx xxxx xxx xx xxx
x xxxxxxxx xxxxxxx
xxx x x xx
xx xxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xéto úpravy byl oprávněně pociťován jako závažný, přičemž výrazně akceleroval rozpad soukromého práva na tříšť nejrůznějších předpisů a jejich jednoxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxx
xx xx xxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxitelně konzistenci a srozumitelnosti nejen soukromého práva, ale obecně celého právního řádu České republiky nemohl prospět. Vzhledem k tomu je přijxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxx xorální osoba) je pojem starý a velmi mnohoznačný a nejednoznačný. Jisté prvopočátky lze (tak jako u mnoha jiných právních institutů) hledat již ve starxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxs označované jako
korporace
a
fundace
mu však nebyly neznámé a byly upravovány vždy
in concreto
a zpravidla kazuisticky (srov. lit. č. 9, s. 56). Samoxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxelných podobách) až dodnes. Novodobá historie právnických osob počíná až v 18. století.
Pojem právnické osoby je umělý, neboť právnické osoby nemaxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxonstruován jako analogický výraz k pojmu fyzická osoba (přirozená osoba, resp. v dikci tohoto zákona člověk). Samy právnické osoby nemají nic společnxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxjší označení pro právnické osoby by bylo patrně "osoby fiktivní", popř. "umělé osoby". Ze sociálního hlediska je ovšem nepochybné, že jakékoliv přejmxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxx to vlastní definice právnické osoby). Tyto doktríny lze členit na pozitivistické, sociologické a hybridní.
Z pozitivistických doktrín je patrně xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxko juristická legální
fikce
. Odsudek této xxxxxx xxx xxxxx xx xxxx xx xxx xx xxxx xx xxxx xxxxxxx xx
xxxxxx
x xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxávnických osob existuje jen z moci rozhodnutí zákonodárcova, ovšem reálná existence fyzických osob je dána biologicky a není odvislá od moci zákona, zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxx x xxxx xxxxxxx
xx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxxxxx podle které právnické osoby stejně jako fyzické osoby mají své reálné bytí, tedy reálně existují jako sociální organismy, přičemž na právním řádu je nixxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxx
xxxxxxxxxx
xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx význam.
Zákonná úprava (i důvodová zpráva k návrhu zákona) se zřetelně přihlašuje k teorii
fikce
, podle níž je právnická osoba umělý konstrukt zákoxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxo. Není přitom v daném kontextu bez významu, že již starší literatura dovozovala, že právnickou osobu nelze stavět na roveň fyzické osobě s omezenou svéxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxx xx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxce (zejména z praktického hlediska) optimální;
exaktní
odpověď tu patrně dá až další vývoj a především soudní
judikatura
.
Úprava právnických osox x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxlečenství vlastníků jednotek), ale platí jako subsidiárně aplikovatelná všude tam, kde jiný zákon stanoví výslovně něco jiného nebo z povahy věci nepxxxx xxxx xxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxce právnických osob platí jen omezeně. Z povahy věci zjevně plyne, že veškeré normy upravující otázky osobního statutu právnické osoby musí být
kogentxx
xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxlze vytvářet právnické osoby jiných než zákonem upravených právních forem.
K odst. 1
III. Pojem právnické osoby
Jak zdůrazňuje i důvodová xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxm s tím, že toto určení nemusí být vždy nutně výslovné, nýbrž že postačí, bude-li ze zákona právní osobnost takového útvaru jinak bez pochybností zřejmá xxx xxxxxxx
xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x x xxxx xxnební společenstvo - § 19 odst. 1 návětí zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů), nebo to zřetelně plyne ze systematického a xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxx
xxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxxx xdy má být pro určení, zda konkrétní entita je či není právnickou osobou, rozhodující její vlastnost organizovaného útvaru, neboť to je podstatný předpxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxx
xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxpř. společenství vlastníků jednotek vcelku nepochybně je organizovaným útvarem, o kterém se v § 1190 větě prvé výslovně hovoří jako o osobě), v jiných xxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxo případu.
Soukromoprávní právnické osoby se obvykle charakterizují určitými pojmovými znaky. V právní doktrínětradičněnepanuje konsensus přx xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xx xx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xx 14, s. 992-993; Stuna, Švestka, lit. č. 15, s. 289 a násl.; aj.):
-
vznik, existence a zánik na základě zákona a v jeho mezích,
-
způsobilost mít v mexxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xsoby [shodně Boh. A 1256/22]),
-
způsobilost práva a povinnosti vlastním jednáním nabývat (svéprávnost),
-
deliktní způsobilost,
-
orgxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxx
x
xxxxx x
x
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xxxx xxxx xxxxxxxe 1 je v daném kontextu všude tam, kde není zákonem výslovně řečeno, zda ten či onen útvar právnickou osobou je či není, v tomto směru jakousi podpůrnou směxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx bezsubjektivní sdružení osob, ať již mají povahu
societas iuris civilis
(resp. smlouvy společenské podle § 2716 až 2746), podnikatelského seskupenx xx xxxxxx x xx xx xx xx xx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxb nevytváří totiž ještě sama o sobě subjekt práva.
IV. Osobní statut právnických osob
Osobní statut (vnitřní právní poměry) každé právnické osoby xx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxním řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry právnické osoby, poměry mezi právnickou osobou a jejími členy a vzájemné poměry členů, ručxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxnických osob založených na území České republiky platí, že je lze založit pouze podle právního řádu ČR a že se po celou dobu svého trvání řídí pouze právníx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxx xx xx xx xxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxx xx xx xx xxxxx x věta druhá z. m. p. s.). Zahraniční právnická osoba může přemístit do ČR své sídlo, jestliže to umožňují mezinárodní smlouva, přímo použitelný předpis xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xxxx xxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxmístění jejího sídla na území ČR bezvýjimečně vždy řídí právním řádem ČR (§ 138 odst. 3; stejně § 384a zák. o přeměnách). Nelze (teoreticky ani praktickyx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxxxho by zakládalo v praxi neřešitelné problémy. Proto je nezbytné, aby při přeshraničním přemístění sídla do ČR zároveň zahraniční právnická osoba změnxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx
xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxxxxxx xxxxx x
x
veřejného práva.
Právnické osoby soukromého práva vznikají, trvají a zpravidla i zanikají ze svobodné vůle jedné či vícero fyzických nebo právxxxxxxx xxxxx xxxxxx xx xx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxátu jednajícího v intencích § 21 nebo jiné veřejnoprávní právnické osoby, jež v mezích příslušných zákonů takovou soukromoprávní právnickou osobu vxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xeřejné moci; přitom se na ně vztahují primárně předpisy veřejného práva. Veřejnoprávní právnická osoba v zásadě nemůže vzniknout ze soukromé vůle osoxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx a politická hnutí, které - ačkoliv vznikají ze soukromé vůle osob - nelze dnes vzhledem k jejich právnímu postavení považovat ani za výlučně soukromoprxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx pokud je třeba diferencovat z hlediska aplikovatelnosti předpisů práva veřejného a soukromého. Pro veřejnoprávní právnické osoby totiž platí - stejxxxxxx xxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx osoby platí naopak princip legální licence (čl. 2 odst. 3 Listiny).
VI. Korporace a fundace
Právnické osoby veřejného i soukromého práva lze rozlixxxxx xx xxxxxxxx xxxx x
xxxxxxxxx
x x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx
xxxxxxx
xx x
xxxxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxi zákon něco jiného - k vlastnictví majetku. Naproti tomu
fundace
jakožto sdružení majetku není absolutně způsobilá ke sdružování se osob; to je z moci xxxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx
xxxxxxxxx
x xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xůže být pozitivní (např. členem sociálního družstva může být jen fyzická osoba splňující podmínky podle § 763 odst. 1 z. o. k.) nebo negativní [např. spoxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx x xx xx xxxxx xxx xůže být členem té které veřejnoprávní
korporace
, stanoví příslušné zákony je zřizující ad hoc; např. členem = občanem obce je
ex lege
každá osoba vymezxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx druhem
korporace
jsou nepochybně spolky podle obecné i zvláštní úpravy (k tomu viz komentář u § 214).
Soukromoprávní korporací jsou dále:
-
spoxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxce právní úpravy spolků na ně je dosti sporná, z povahy věci však podle všeho plyne, že v rozsahu, v jakém zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx
x
xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxx xxxxx xx x xxx xxxxx x, § 663 odst. 1 a § 702 odst. 1) nepoužije (§ 3 odst. 1 z. o. k.)],
-
komoditní burza [na kterou se v rozsahu, v jakém jiný zákon nestanoví jinak, použijí pxxxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xx xx xxxxxxoprávních korporací týče, jejich množina je dosti rozsáhlá a obtížně vymezitelná. Největší a nejvýznamnější veřejnoprávní korporací vůbec je Česká xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxx část své veřejné moci k jejímu samosprávnému výkonu územně samosprávným celkem (čl. 101 odst. 3 Ústavy). Rozlišují se přitom základní územně samospráxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx
x
xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
-
Česká stomatologická komora,
-
Česká lékárnická komora,
-
Komora patentových zástupců České republiky,
-
Komora veterinárních lékaxx xxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
x
xxxxx xxxxkátní komora,
-
Exekutorská komora České republiky a
-
Komora auditorů České republiky.
Povahu veřejnoprávní
korporace
dále mají nexxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxory České republiky a jejich členských okresních (obvodních) a regionálních komor. Patrně je však možno je považovat za zvláštní druh veřejnoprávní
kxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx
x xxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxospěšné společnosti, jež i přes své zmatečné označení nejsou korporacemi, nýbrž fundacemi [ty jsou však již určeny toliko k tzv. dožití (§ 3050)].
Cx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxx xxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx České republiky,
-
Státní fond kultury České republiky,
-
xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx
x
xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x
x
xxxxxxxx xxxxx
xx xxláštní druh veřejnoprávního fondu lze označit i Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, která i přes své označení není ani korporací, ani poxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx x xxx xxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxx xxřejnoprávní
fundace
jsou i veřejné výzkumné instituce.
Povahu
korporace
(byť na pomezí práva veřejného a soukromého) nepochybně mají politickx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxlitických stran a politických hnutí vylučuje subsidiární aplikaci právní úpravy spolků na ně. Ovšem obecná úprava právnických osob, jakož i obecná úpxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx x x politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví jinak.
VII. Právnické osoby na pomezí soukromého a veřejného práva
De lege lata
exxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxxxx xxjména následující právnické osoby:
-
Česká televize,
-
Český rozhlas,
-
Česká tisková kancelář,
-
Česká národní banka,
-
státní pxxxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
x
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx
x
xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxní dopravní cesty,
-
národní podniky; v současnosti xx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxx0 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, řídí dosavadními právními předpisy o hospodařxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx x x xxxx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx x
-
státní statky v likvidaci.
Jakýmkoliv exaktním definicím se vzpírají resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny, jež mohox xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx jsou nositeli veřejného zdravotního pojištění, a hospodaří tudíž s veřejnými prostředky, ovšem nikoliv na komerčním principu. Vzhledem k tomu je patxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxxx x xxxxženské společnosti a evidované právnické osoby
Za zvláštní druh právnických osob lze označit i církve a náboženské společnosti a také jimi konstituxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxchyb (a nikdy tomu ostatně nebylo jinak).
Z hlediska jejich postavení ve vztahu k veřejnému/soukromému právu se ovšem historicky právní postavení xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xočínaje érou osvícenských reforem se jejich postavení stále více blíží postavení soukromoprávních korporací, byť o klasickou soukromoprávní korpoxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xx xx xxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxoji. Na půdě zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností (zákon o církvích a náboženských spolexxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xx xxxxx xxx xxxxxx x
xxxxxxxxx
xxxxxx xxxxxxxx xxxx x řeholní instituce římskokatolické církve) nebo
fundace
(např. záduší).
Je však třeba rozlišovat mezi vznikem církve a náboženské společnosti jxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxx x xxxxxenské společnosti se stávají právnickými osobnostmi zápisem do Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností [viz § 4 odst. 1 a § 6 odstx x xxxxxx xx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx, ve znění pozdějších předpisů].
IX. Právnické osoby - podnikatelé a nepodnikatelé
Velmi významné je členění na právnické osoby - podnikatele a nexxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xovinností) a které jsou podrobeny toliko obecnému soukromoprávnímu režimu. Přesné rozlišení však z řady důvodů vyvolává nejednu obtíž. 49. Za podnikxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
x xxxxx xxxx xxxxxět, že obchodní
korporace
může být kromě podnikání založena i jen za účelem správy vlastního majetku (§ 2 odst. 1 z. o. k.), společnost s ručením omezenýxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxak bez ohledu na konkrétní předmět své činnosti má právní postavení podnikatele, a to i když nemá podnikatelské oprávnění nebo žádnou podnikatelskou čxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxe se do obchodního rejstříku zapisují i jiné právnické osoby, zejména státní podniky (§ 5 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozděxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxočtů, ve znění pozdějších předpisů) a jiné právnické osoby veřejného práva a právnické osoby na pomezí práva veřejného a soukromého, jež se v důsledku txxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx
xodnikatelem je i právnická osoba, která sice v obchodním rejstříku zapsána není, má však podnikatelské oprávnění podle příslušných zákonů (§ 421 odstx xxx xxxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxvnění a na jeho základě ve vlastní režii provozuje kavárnu, přičemž zisk takto dosažený používá k hrazení nákladů údržby společné tělocvičny. Pozbytíx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx
xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxcké osoby
Právnická osoba je útvar umělý; to platí bezvýjimečně vždy [a bez zřetele k tomu, jakou filozofickou teorii o právnické osobě zákon (nebo jexx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxat nebyla zákonem nijak omezena. Druhá věta odstavce 1 tu má naprosto xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxept nastolený novelizací někdejšího zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (s účinností od 1.1.1xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx
xxxxx xxxxx
xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxx x xxxx xx xx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxdatelské právní jednání
in concreto
svěřuje do předmětu její činnosti). Výše uvedené pravidlo ovšem neplatí absolutně; zákon vždy může
ad hoc
přijmxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxx x xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxu; omezení povahou věci jsou tu dána generelně (např. právnické osoby nikdy nemají testamentární způsobilost, nemohou osvojit fyzickou osobu nebo uzxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx xxxxhy velmi různorodých omezení přináší jednotlivé zákony. Těchto omezení je velké množství a jsou nejrůznější povahy i míry restriktivnosti. Lze je rozxxxxx xx xxxxxxxx
x
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxxxnost (§ 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů),
-
podle míry (ne)dovolenosti podnikání nebo jiné činnosti; např. xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxx
x
xxxxxxxx x xxxxx xxxou svobodně právně jednat a nakládat se svým (nebo svěřeným) majetkem. Například veřejné vysoké školy jsou omezeny stran určitých právních jednání, jxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxjších předpisů]. Rozsáhlá jsou zejména veřejnoprávní omezení krajů a obcí, státních příspěvkových organizací a příspěvkových organizací územně saxxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxně i sama ČR.
Konečně další skupinu omezení pak přináší některé specifické situace v životě právnické osoby.
Pro xxxxx
xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxx x xxx secundo se jedná o omezení nakládání s majetkem dlužníka plynoucí z insolvenčního zákona.
XI. Aplikovatelnost právní úpravy na zahraniční právnicxx xxxxx
xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxx x xx xxxx xx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxx má, pokud není zákonem stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané ČR a české právnické osoby. V případě, že cizí stát nakxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xx x x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx x xxxodě s příslušnými orgány sdělením v úředním publikačním prostředku stanovit, že se výše uvedené pravidlo nepoužije; to neplatí v případě, kdy se jedná x xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx, anebo by tím byla porušena základní lidská práva cizince (§ 26 odst. 2 a 3 z. m. p. s.).
Pro vázanost zahraniční právnické osoby z běžných právních jexxxxx xxxxxx xxxxx x xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxxxx x xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx x xx xx xx xxxx
x xxxxx x
xxxx xxxxh právní úpravy soukromoprávních právnických osob podle občanského zákoníku k právním úpravám veřejnoprávních právnických osob
Občanský zákonxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx, že "šedivá je teorie, zelený je strom života") vždy maximálně šetřit. Krom toho tento pojem je natolik obtížně uchopitelný, že - jak správně upozorňujx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxkem odstavce 2 je nepochybné, že se právnické osoby veřejného práva zřizují, existují a zanikají podle příslušných zákonů je upravujících; úprava je tx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx
xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx však nejsou komplexní povahy. Pro tento případ zakládá část věty za středníkem odstavce 2 jasnou subsidiaritu právní úpravy soukromoprávních právnixxxxx xxxx x xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xx x xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx x x xxxxx xx xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxm nelze chápat formalisticky. Ačkoliv např. společenství vlastníků jednotek je nepochybně soukromoprávní korporací, je zjevné, že jeho právní úpraxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxplatnila právní úprava likvidace soukromoprávní xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx
xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
Z judikatury:
Článek 35 Listiny zakotvující právo na příznivé životní prostředí a včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xedná o biologické organismy, které - na rozdíl od právnických osob - podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí. Tomu ostatně odpovxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxatických státních orgánů musí předcházet volná soutěž na státu nezávislých politických stran, respektujících základní demokratické principy (čl. x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxx x xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx legitimaci státní moci a svou úlohou při tvorbě politické vůle ve státě působí na její skladbu i politiku, je třeba požadavek respektu a dodržování prinxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxpům (čl. 5 Ústavy) a tedy jako nezbytný předpoklad účasti ve svobodné soutěži politických sil (čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny). "Pouze zajištěním vnitřnx xxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxu a tvorbou státní vůle. Státní rozhodovací proces je však jen tehdy demokraticky legitimovaný, jestliže instituce, které se na tomto působení podstaxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx
xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxie." (srov. Tsatsos, D. Die politischen Parteien in der Grundgesetzordnung.) Za "minimální standard" vnitrostranické demokracie je proto nutné povxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx x xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxzní orgány), ale také respektování principu otevřenosti (transparentnosti) umožňující vnitřní i vnější (přístup k informacím ze strany veřejnostix xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxa vedení a statutárních orgánů, výběr kandidátů a tvorba kandidátních listin) ovládané principy většinového rozhodování, ochrany menšin (opozice) x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx respektu základních principů a pravidel vnitrostranické demokracie se nejen v ČR jeví nezbytnější zvláště v současné době, kdy politické strany a obexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxovou. Za jednu z hlavních příčin je možné označit procesy "kartelizace" a nadměrné oligarchizace politických stran, kdy dochází jednak k nežádoucímu xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxvých členů na různé soukromé (zejména podnikatelské) subjekty, jimž politické strany podílející se (prostřednictvím jimi nominovaných a zvolených xxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxxxxdek postupný odklon politických stran od svých původních funkcí ve společnosti, tj. prostředek k artikulaci a agregaci společenských zájmů, mobilizxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xvnitř politických stran (netransparentní výběr kandidátů, fenomén "mrtvých duší", tajné předvolební dohody), tak i navenek (netransparentní finaxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxupce). Pokud obecné soudy nerozpoznaly protiústavnost existující mezery v právní úpravě a nepokusily se jí ústavně konformněvyplnit a naopak zvolilx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xabývat návrhem žalobců, nelze takový přístup ústavně aprobovat. Svobodná soutěž politických stran a obecněpolitických sil, z níž plyne i ústavní požxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxvání a hodnot demokratického právního státu a společnosti, a proto musí být závaznou směrnicí i pro moc soudní při aplikaci a interpretaci zákonů. Povixxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx x xxx x xxxxx x x xxx x xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx x xxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxtřených aspektů ústavního požadavku respektu vnitrostranické demokracie a bez ohledu na úzce a nedostatečně vymezený rámec v cit. § 16a zákona č. 424/xxxx xxx xxxxxxxxx
xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxické strany či zákonem, ale především z hlediska možného zásahu do základních práv stěžovatelů (členů politické strany) konkrétní činností jejich "vxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx je-li jejím výkladem možno zjistit, kdo je smluvní stranou ("město K.").
Právnickými osobami jsou útvary, o kterých to stanovx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxx x xxx xxxxxx xx xxxxxx
x xxxxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xxxxx x xxxxxx
xxxxx
xxxxxxx
xxxxxxa,
Zuklínová a kol.:
Občanské právo hmotné, sv. I,
2013.
Eliáš a kol.:
Občanský zákoník. Velký akademický komentář.
2008.
Fiala,
Kindx x xxxx
xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxxx